| |||
Hala papa, Jennie, nová Zazubím se a mrknu na ni. "Těší mne," odvětím na její představení. Ani si nevšimnu, že se kolem prošourala další dívka, než se vrátí a přejde přímo k nám. "Ahoooj. Taky jsi teď dorazila?" zazubím se na ni, "zrovna nad tím přemýšlíme. Jistě by šlo sehnat něco v kuchyni, ale kuchaře bych asi moc nedráždil..." Otočím se zpět k nástěnce a přejedu mapu pohledem. "V prvním patře v přístavbě je studentská kuchyňka. Tam by mohlo být nějaké jídlo," otočím se na ně zpátky, "pokud tedy nedáváte přednost syrovému topenému masu. Pak bych vás pozval k sobě," zubatý úsměv se mi ještě o něco rozšíří, jak mezi nimi přejedu pohledem. |
| |||
Po přesunu Po večeři, kterou jsem nakonec měla sama protože jak Marcos tak Lilith odešli, jsem se odebrala na pokoj. Hned co jsem přišla, ulehla a během chvilky usnula. Z mého klidného a jako obvykle bezesného spánku mě probere odporný zvuk gongu. I po takové době jsem byla stále příliš unavená na to aby mě to donutilo se z postele zvednout, takže jsem se jen líně převalila na druhý bok a spala dál. "Přítomnost" Pokoj - jídelna - hala Jennie, Venge, Gerrir Znovu mě probudí až hlad. Předtím než půjdu do jídelny dám si sprchu. Pak už opustím prázdný pokoj a jdu do jídelny. Skupinky v hale si nevšímám, jen projdu kolem rovnou ke dveřím jídelny. Zarazím se ve dveřích, stoly v jídelně jsou prázdné a sedělo u nich jen pár studentů. Příště raději vstanu včas abych pak stihla jídlo. Dál už ani nemá smysl chodit, takže se otočím a jdu zase zpátky. Smutně se dopotácím zpátky do haly. Třeba oni budou vědět kde bych našla něco k snědku. Přijdu ke skupince o něco blíž "Ehm...ahoj, náhodou nevíte kde bych našla něco k jídlu" ukážu směrem do jídelny "v jídelně už nic není" dodám smutně. Celou dobu se snažím příliš nezírat, ale to jde někdy dost špatně. |
| |||
Hala Venge, Gerrir Radši se soustřeďuji na jeho horní část. Ta část s chapadly je trochu, ale opravdu jen trošku, divná. To už mě informuje o největší katastrofě lidstva a to na všech časových frontách. Taky jsem se v téhle době mohla octnout o pár hodin dřív, stihla bych jídlo, napadne mě. Jenže to už jsem pod přívalem dotazů. „Jennie,“ představím se s úsměvem a pamatuji na to, abych mu hleděla do tváře, nikoliv na chapadla. „jo, právě jsem se tu octla...“ přitakám na první dotaz. „ ...mám takový malý hlad... Vlastně už skoro nevidím hlady...“ dodám odpověď i na druhou část dotazu. „Kde se dá sehnat jídlo, když je jídelna zavřená? V kuchyni?“ zeptám se pro změnu zase já. |
doba vygenerování stránky: 1.4231100082397 sekund