| |||
Cesta z knihovny na hodinu venku především tvorové na hodině Jak vypluji z knihovny, vydám se ven. Tak nějak podvědomě tuším, že tam měla být. Můj mozek si toho pamatuje dost, ale občas má své chvilky, kdy mě život, bytí, moc neusnadňuje. Třeba jako teď, netuším, co mám za hodinu, ale vzpomínám si, že v rozvrhu byla a že je venku. Dostat se z knihovny ven je jednoduché, jdu rovnou za nosem. Prvně dolů a pak ven. Venku už vidím skupinku tvorů čekající na výuku. Připluji k nim, snad jsou to ti správní. V hloučku vidím i dívku, jenž knihovnu opustila chvíli přede mnou. Zvednu ruku a hloučku zamávám. Pak se k nim i připojuji. |
| |||
Učebna 106MM – Učebna 13 všichni na chodbách cestou Individuální hodina byla z mé strany ohromě zajímavá a je mi trochu líto, že nebyla delší. Profesor se ukázal být sympaťák. Jenže prý čas postoupil a já musím na další hodinu. Tentokrát společnou pro všechny dlaky. Takže tam bude i ta hadice a její kámoška, pomyslím si a hned mám nohy těžší o pár kilo. Jenže pokud dorazím pozdě, budu mít co dělat s kolejním vedoucím a tomu přeci jen dlužím něco málo za přesun postele k Amy. Tudíž chtě nechtě zase zrychluji krok směrem k učebně. |
| |||
Do učebny třináct všichni tam Holka naštěstí rychle pochopí o co jde a klidí se z cesty. Kdybych měl více času, asi bych jí proškolil v tom, co znamená dělat ksichty na někoho jako jsem já, ale čas nemám, tak si jen odfrknu a pokračuji v cestě. Tedy pokračoval bych, kdyby si to nepřihasila jiná holka a nehledala jídelnu. Jen pohodím bradou směrem k chodbě k jídelně. Poté už vykročím chodbou na druhou stranu. Vejdu do otevřených dveří a přejedu třídu pohledem. Proč přesně je tak velká? Pohled mi padne na poslední prázdnou lavici a tak se svalím do ní. Samozřejmě že ta kočka vejde chvíli po mne, přeci jen jsme v stejné koleji a tohle je kolejní hodina. Nevšímám si jí a jen se poočku podívám na druhé volné místo. Vrána k vráně sedá ne? Její volba by dle mne měla být jasná. |
| |||
Bazény - učebna 13 Miko, ti na hodině Krátce se rozloučím s těmi co zbyli u bazénu pak odejdu Miko na hodinu. Ještě že je učebna jen kousek od bazénů. I když jsme se vůbec nedostaly do vody stejně jsou mé šaty vlhké. Projdeme chodbou do učebny. Miko se hned vydá přes místnost k jedné z předních lavic. Já se trochu zarazím když vstoupím do místnostni, zarazil mě malý počet lavic který v učebně byl. Třeba není tolik studentů aby je všechny zaplnily. "Dobrý den" pozdravým profesora za katedrou. Pár tvorů už tam je. Sednu si k lavici vedle Miko, abych si nemusela sednout k někomu koho neznám. |
| |||
Chodba - Učebna 13 Všetci prítomní, okrajovo Wayne Po ceste uhnem chlapcovi, ktorý pôsobí, ako ostatne väčšina prítomných na tejto škole, s ktorými som mala tú "česť" namyslene a arogantne. Česť výnimkám. Nemám záujem o problémy a tak sa uhnem, svoj názor i myšlienky si nechám pre seba, a len pretočím oči. Pomalým krokom dorazím až k učebni 13 skúmajúc pozorne nápisy na dverách. Ešte aby som sa stratila... to tak. Napokon dorazím správne a otvorím dvere do učebne, kde už niekolko ludí sedí. Pohladom po nich prejdem a sklamane zistím, že Mayli ešte nedorazila. "Dúfam že dorazí..." Pomyslím si sklamane, zatial to je jediná prívetivá tvár, ktorá so mnou chodí na hodiny, a ešte Felix, ale s tým sa moc rozprávať nedalo. "Dobrý deň," pozdravím profesora, keď si uvedomím jeho prítomnosť a vstúpim hlbšie do učebne. Zdá sa, že jedna z lavíc je ešte volná a tak sa do nej upracem bez ďalších zbytočných rečí a preťahovania. Spolužiakom moc velkú pozornosť nevenujem. |
doba vygenerování stránky: 1.6125619411469 sekund