Andor.cz - Dračí doupě online

Vyděšený muž

Když zaslechnu křik zrychlím trošku opatrné tempo ke břehu, abych mohl položit na zem druhého raněného.
"Nehýbej se, nebo svá zranění zhoršíš."
Upozorním kříčícího muže přísně a přikročím k němu, abych ošetřil lépe jeho zranění a zlomeniny.
"Jeho se bát nemusíš je to Kodava duch stromů. Třeba nám ukáže cestu z lesa."
Pokusím se ho uchlácholit zatímco mu fixuju nohu a ruku do dlah, protože je má určitě zlomené už jen dle tvaru. Druhý muž je na tom o dost hůře, asi bude mít i vnitřní poranění, takže v tuto chvíli mu mohu poskytnout jen málo a mohu pouze doufat, že se dostaneme do města včas.
"Jak daleko je odtud nejbližší město?"
Optám se raněného tázavě a pohlédnu na něj.
"Zdá se, že zde lidé mají i jiné problémy, než jen samuraje."
Bleskne mi hlavou, ale to už se zvedám do své plné výšky, abych pohladil Yaku.

Klan Vlků - Jeskyně
Mono, Xin a Moro

Moro zkřivila ústa do úšklebku, který říkal, že ví více, než vy, i když nikde nebyla.
"Medvědi jsou tvrdohlaví a vše si dlouze rozmýšlejí. Mají na všechno čas, nic si z toho nedělej dítě. Obejdeme se i bez jejich pomoci."
Pokývne mohutnou hlavou Moro a prohlíží si tě svým velkým okem. O to pozorněji, když zmíníš, že jsi potkala v lese člověka.
"Ha....lék? Proč bychom měli pomáhat lidem? Je to už dávno, co jsme jim pomáhali a jak se nám odvděčili. Umí jen ničit a pálit a zabíjet. Navíc....něco nedokážou vyléčit ani bohové."
Poslední větu pronese, jakoby v zamyšlení a stočí pohled ze skály na obzor.
"Ve vzduchu visí něco zlého.....lidé něco chystají....vidíš, kolik stoupá dnes kouře z Železného města? Je to zlé znamení."
Zavrčí tiše a hrdelně Moro. I Xin pohlédne tím směrem se zaujetím a výstražně našpicuje uši.

Klan Emishi - Ranění v řece
Ashitaka a Yaku

Opatrně ses dostal až k zaklíněnému muži a podařilo se ti jej dostat ven. Ještě slabě dýchal. Když sis jej naložil na záda pokřivené končetiny ti napověděly, že má patrně zlomenou minimálně ruku a nohu. Jakmile jsi jej však uložil na břehu zatímco jsi dvakrát i s ním málem uklouzl a spadl do řeky, tak jsi zahlédl ještě jedno tělo zaklíněno poblíž.
Neváhal jsi a vydal ses i pro toto. Byl to další muž znatelně v horším stavu, patrně mohl mít rozlámané žebra, nebo nějaká další zranění, byl sotva naživu, ale i tak měl ještě nějakou šanci.

"Jééééé.....!!!"
Drkotá zuby první zachráněný a s ochromenými končetinami se snaží dostat, co nejdál od kamene, kde se objevil malý mužíček. Kodava....duch stromů. Je dobře, že je při vědomí, alespoň to napovídá, že na tom není tak špatně, jak by mohl být.

Ranění

Když jsme projížděli okolo řeky byl to strašlivý pohled. To všechno co si řeka vzala nemohlo být přirozené. Patrně se v horách strhla bitva a ti, kdož prohráli skončili tady. Utopit se v proudu divoké řeky musí být strašné. Už jen z toho pomyšlení mě zamrazí v zádech.
"Zastav Yaku."
Přitáhnu uzdu svému příteli, když zahlédnu tělo zachycené o kámen v vodě.
"Támhle je člověk!"
Seskočím ze sedla rozběhnu se ke břehu a pak krátkými i dlouhými skoky překonávám po kluzkých kamenech vzdálenost, která mne dělí od těla. Dávám si pozor, abych neuklouzl a nestrhl mne vodní proud. Naštěstí zde níže už nebude tak silný, jako blíže k prameni výše v horách. Jakmile jsem u těla muže pevně se rozkročím na větším kameni a vezmu muže pod pažemi a vytáhnu jej nejprve na kámen, abych zjistil, jestli ještě dýchá. Jestli je naživu tak si ho naložím na záda a opatrně jej začnu přenášet na břeh.
"Bude to muset ještě chvíli vydržet, město snad už není daleko."
Zatnu zuby, protože muže je docela těžký, ještěže není navlečený v samurajském brnění, to byl už dávno utonul.

Jeskyně vlčího klanu
___________________________________________

Bráška běžel, co mohl a my tak zmizeli hluboko v lesích a hlavně daleko pryč od toho zvláštního člověka.
Hlavou se mi mezitím vířilo plno myšlenek a nevěděla jsem, nad kterými přemýšlet dřív. Jak se zbavit útoku lidí na les, kde sehnat jinou pomoc, proč se medvědi nechtějí podílet na ochraně svého domova...? Bylo toho hodně, co jsem nedokázala pochopit. Stejně jako jsem přemýšlela nad tím člověkem na losu.
Xin se zanedlouho zastavil přes naší jeskyní a já seskočila z jeho zad. Matka ležela před vchodem a pozorovala nejspíš dění kilometry odsud. Já si mezitím sundala svou masku, aby matka měla možnost mi vidět do obličeje. S lehkým zklamáním jsem se na ni podívala.
"Omlouvám se, matko. Nepodařilo se nám medvědí klan přesvědčit, aby s námi chránili les."
podívala jsem se poté směrem, kudy se dívala předtím. Naše jeskyně byla vysoko a tak jsme dohlídli daleko. Já v té dáli zahlédla pouze známky kouře.
"Během přestávky u řeky jsme se s jedním člověkem střetli. Nedokážu přesně říct, čím to bylo, ale tenhle člověk byl něčím zvláštní, něčím... jiný od ostatních lidí. Říkal, že hledá nějaký lék, který dokáží poskytnout pouze prastaří bohové lesů. Taková troufalost.. doufám, že se s ním znovu nesetkáme."

Klan Vlků - Jeskyně
Mono a Xin

Xin vyrazil dlouhými skoky s tebou kupředu dál od toho člověka, jeho pach se ztrácel, až zmizel úplně.
"Rrrrr.....smrrrrděl divně......ale lidé jsou lidéé."
Zavrčel Xin rozhodně. Pořád to byl člověk a oba dobře víte, co lidé dokážou, jako jediné. Každopádně zahloubaná v myšlenkách jsi prosvištěla na bratrových zádech lesem, než zpomalil u jeskyně, která byla vaším domovem. Vaše matka Moro polehávala před a sledovala obzor.
"Tak jste zpátky mé děti?"
Obrátí k vám oči a Xin jen uctivě skloní hlavu a plazí vesele jazyk.
"Už jsem se začínala bát, že jste se střetli s lidmi."
Xin se při matčině vyřčené obavě podívá lehce tázavě na tebe a pak si sedne.

Klan Emishi - Ranění v řece
Ashitaka a Yaku

Vlčí dívka i s obřím vlkem zmizela tak rychle, jak se objevila a tys vyrazil kupředu na svém Yaku. Jeli jste podél řeky a útes pomalu ale jistě klesal. Brzy jste již jeli vedle řeky a bylo by možná pěkné sledovat rozbouřenou řeku, jak si klestí cestu mezi kameny, kdyby nebyla zanesená něčím jiným. Něčím, co by tam být nemělo. V řece plavaly těla mrtvých mužu a mezků, také kusy povozů, kožešin a dalšího vybavení. Plavalo to jen tak v řece, ale kde se to tam vzalo, kdo ví....
Jak jsi tak projížděl podél řeky dál zaslechl jsi přes šumění vody, něco nezvyklého. Zprvu, když ses zarazil říkal sis, že je to jen tvá fantasie, ale pak jsi to slyšel znovu Zasténání někoho nejspíše raněného a šlo to od řeky. Při lepším pohledu jsi zahlédl muže, který byl zachycený mezi dvěma kameny a vypal spíše, jako mrtvola, než jako živý člověk, ale zasténání šlo určitě odtamtud. I Yaku zastříhal pozorně ušima.

Podivná dívka

Tak náhle, jako se ta vlčí dívka objevila, tak taky se svým obřím vlkem zmizela. Stále jsem ještě nemohl uvěřit tomu, jak velké to zvíře bylo.
"Staří bohové lesa, jsou opravdu neuvěřitelní."
Napadne mne, ale ze zamyšlení mě vytrhne Yaku, který najednou zpozorněl. I já napnu své smysly a lehce se zamračím.
"Jako bych...."
Pak najednou pobídnu Yaka, co běhu.
"Někdo potřebuje pomoc. Pojeď kamaráde podíváme se, co se tam stalo."
Vybídnu jej i slovně a očima se už ostražitě rozhlížím kdo se, kde topí v řece.
"Hodně špatné místo, kde se brodit řekou."
Lidé mívají občas zvláštní nápady, jen co je pravda.

Setkání v lesích
_________________________________________

Xin se rozběhl a já se jej pevně držela, jak jsem měla ve zvyku. Během toho jsem se ještě krátce ohlédla přes rameno, kde ten lidský kluk zůstal. V duchu jsem byla v rozporu s tím, co byl vůbec zač. Bylo na něm něco zvláštního, co jsem nedokázala rozpoznat a to mě lehce znervózňovalo. Nicméně počítala jsem s tím, že už se naše cesty jen tak nezkříží.
Xin mě však brzy vytrhl z myšlenek a tak jsem jen zamrkala.
"Nedokážu to přesně říct, bráško. Něco mi na něm nesedělo a ty sis toho nejspíš taky všiml."
svou masku s kožešinou jsem si stáhla zpět na obličej a znovu jsem se chytila.
"Zpět za matkou. Určitě nás potřebuje."

Klan Vlků - Nagův osud
Feng

Stará, žena se lehce zachmuří a zavrtí hlavou.
"Ne, žádní další bohové k nám z lesů nepřišli. Prokletý bůh kanec, jehož zveš Nago byl první a jediný."
Skloní opět hlavu. Jak se zdá opravdu nemají zlé úmysly. I pachy které z nich cítíš, jsou jiné, než ty, které znáš z Železného města. Nejsou cítit kovem a černým prachem. Jsou cítit více hlínou a dřevem.
"Náš princ, který ukončil trápení kančího boha jím byl proklet, aby našel lék. Odešel a tím se pro nás stal mrtvým."
Promluvila stará žena tak vážně, že tě to až zaskočilo. Zdá se, že zavrhli svého druha jen proto, aby mohl jít hledat lék. pak uslyšíš šustění trávy a když pohlédneš doleva spatříš, jak právě před tebe na kolena do trávy padla mladá dívka.

Kaya

Uctivě před tebou sklonila hlavu s očima lesknoucíma se slzama.
"Prosím Vlčí bože najdi a uzdrav mého bratra! Přiveď jej zpátky ke mě živého a zdravého! Prosím! Pro mě není mrtvý!"
Zavrtěla zoufale hlavou až se rozletěly slzy do stran a pokropily trávu a pak přitiskla čelo k hlíně a trávě. Takovou úctu ti nikdy žádný člověk neprokazoval.


Samuraj - Železné město
Toshi

Jigo si s tebou ještě chvíli povídal a pak, když ses otočil na chvíli k němu zády, aby ses podíval na Železné město se mu mihl škodolibý úsměv po tváři a v následující minutě se ti zatmělo před očima, když tě jeho vysoký dřevěný podpatek zasáhl do spánku.
"Promiň chlapče, ale ten tvůj havran je příliš pěkný a vzácný, než aby sis ho nechal."
Pak už jen než jsi omdlel v prachu a kamení cesty jsi viděl, jak ten bezbranně vypadající mnich uhání směrem k Železnému městu s klíckou a v ní byl tvůj bílý havran.


Setkání v lesích
Mono, Xin, Ashitaka a Yaku

"Rrrrr.....máš prrravdu..."
Zavrčí Xin a jakmile se jej Mono chytne otočí se a rozběhne se zpátky do lesa.
"Divný člověk....prrroč se vlastně bavíš s lidmi???"
Zvedne k tobě nechápavě oko tvůj bratr za běhu lesem.
"A kam vlastně mířřříme?"
Ptá se tě.

Mezitím Ashitaka zůstal sám po tom, co odešli vlk a dívka. Yaku sebou trhl a zastříhal ušima a po chvíli i Ashitaka uslyšel, jak od řeky o kus dál po proudu jde slyšet lidské sténání. Patrně tam někdo potřebuje pomoc.

Setkání
___________________________

Stále byl natolik troufalý, aby mě neuposlechl. Zůstal stát na místě a tázal se dál jako kdybych nic neřekla, což mě značně rozzlobilo. Nedůvěřovala jsem lidem a už vůbec nebylo v mém zájmu jim pomáhat. Na tomhle názoru jsem si trvala a nemínila jsem jej měnit. Viděla jsem až příliš mnoho hrůz spáchaných lidskou rukou.
"Už jsem jednou říkala, že máš odejít. Nemáme ti jak pomoci."
řekla jsem nahlas směrem k němu s nepříjemným pohledem a částečně jsem se otočila ke Xinovi.
"Měli bychom vyrazit, bráško. Už teď máme jistě zpoždění a pomoc musíme najít jinde."
skryla jsem svoji dýku, chytila se Xinovo srsti a vyhoupla jsem se mu na hřbet připravena vyrazit na cestu.

Průzkum, Nago...

Zdá se že sem tu správně. Nagův pach sem cítil už před chvílí, ale tady na tom kopci u toho stavení je to ještě silnější. Čenichám kolem a musím potlačit nutkání si tlapou zakrýt čenich. Kromě Nagova pachu je zde cítit ještě něco. Něco velmi nepříjemného. Co to je? Snažím se si pach někam zařadit, ale nikdy sem nic podobného necítil. Mrzí mně že tu se mnou není matka, ta by nejspíše věděla co se tu děje.

Ten neznámí pach mi nic neříká, za to Naga jasně cítím uvnitř toho stavení. Musel zde ležet a kolem postavili tu věc. To znamená že je mrtvý. To né.. Šel sem takovou dálku abych ho našel a když se mi to podaří, tak se zdá že je pozdě. Packou naštvaně fláknu do kamínku ležícího na zemi a zavrčím. Co teď? Mám se vrátit za matkou? Možná teď vede Kance někdo jiný než Nago. Snažím se přemýšlet, když v tom za sebou uslyším hlas. Lidský hlas.

Rychle se otočím a vycením zuby. Obyčejně bych se už chystal zaútočit, ale tito lidé vypadají velmi zvláštně. V okamžiku kdy uslyším že Naga zabil jeden z nich, tak udělám krok vpřed a zlostně zavrčím. Hned se však zastavuji, protože to co ta žena říká se zdá být jako pravda. Přijdu k ní a očenichám onu kuličku. Je to opravdu odporné. Ucuknu hlavou a udělám krok zpět.

Znovu se zadívám na tu ženu a poslouchám. Nelíbí se mi to. Jsou to přeci lidé, jak to že jsou tak jiní než ti které znám? Vzdali Nagovi úctu. To je zvláštní... Přiblížím se až k té ženě, vycením zuby a začnu ji očichávat. Nemyslím že zjistím něco zvláštního, spíše mi jde o to abych zkusil zda bude mít strach a pokusí se třeba něco udělat. "Viděli jste nějaké další kance kromě Naga? Pokud ano,
tak kdy a kde?" Zeptám se a zadívám se přímo do tváře té ženy. "Ten který Naga skolil. Je někde tady?"