Andor.cz - Dračí doupě online

Ráno

Až když bylo světlo zastavil jsem Yaku a sesedl z jeho hřbetu. Oba jsme byli již unaveni. Pramen byl požehnáním. Nechal jsem tedy Yaku, aby se napojil a sám jsem si klekl ke studni a začal nabírat vodu do dlaně a pít.
V tom se ale ozvala moje poraněná ruka. Zatnul jsem zuby a sevřel raněnou ruku tou zdravou.
"Bolí to nesnesitelně."
Skoro se zadrženým dechem čekám, než bolest přejde a pak úlevně vydechnu a pohlédnu na svého přítele. Dám mu z vaku něco rýže aby se najedl a sám taky něco zhltnu. Pak můj pohled padne směrem k údolí odkud se ozývají zvuky boje.
"Válka....a blízko. Lidi se zase zabíjejí. Pojď Yaku objedeme to, ale zkusíme se podívat, co se tam vlastně děje."
Vyhoupnu se mu opět na záda a pobídnu jej k pomalé jízdě směrem k údolí, ale menším obloukem, abychom nebyli přímo na ráně.

vesnice
Jsem přece liška. Nějak už se ven snad dostanu
s omluvou ustoupím a dobrovolně se nechám zavřít...vevnitř.
Donutím své srdce se uklidnit a prohlídnu si vesnici. Konkrétně hledám v nějaké odlehlejší čtvrti místo k přenocování- přeměně a kdo ví čemu vlastně.
Ideálně kdybych našla nějakou opuštěnou stařenku či opuštěného psa, s kterým bych mohla prohodit pár slov nebo sdílet pelech.
Až si budu s touto věcí jistá, vydám se teprve na průzkum rušnější části města. Abych poznala zkaženost místních lidí. A obecně místní lidi.

Za noci medvědů
_________________________

Mé smysly pracovaly ve vysokých otáčkách, proto jsem nemohla úplně poklidně usnout, ale alespoň jsem se po krátké chvíli uvelebila do Xinovo měkkého kožichu. Vůně vlčích chlupů mi připomínala domov a hezké vzpomínky.
"v takové chvíli by však načasovaný útok byl nejefektivnější."
zabrblám lehce na protest pro sebe, aby to Kowai neslyšel. Nechtěla jsem, aby si to vynaložil jako neúctu k jeho ochotě.
"Ráno snad budeme vědět víc."
zašeptám Xinovi, schoulím se více k němu a zavřu oči.

Spánek?

Obhlédl jsem okolí jeskyně abych se ujistil že nic nehrozí a pak jsem tedy vstoupil opatrně dovnitř. Napřed to bylo trochu užší, ale pak se začala jeskyně zvětšovat. A je tu i jezírko, což je dobré. Bude li ta voda čistá, tak bych se pak mohl před cestou třeba aspoň trochu napít a možná i zchladit. Nasál jsem vzduch do plic. Nic necítím... Dobře. Pravděpodobně už to tu bude nějakou dobu opuštěné.. Ale proč by odtud někdo jen tak odcházel? Nejsem si úplně jistý, ale zřejmě mi nic jiného nezbývá. Dojdu tedy k jezírku a pokusím se zjistit zda je voda vhodná k pití. Pokud bude, tak si trochu dám. Pak už si vyhlídnu nějaké pohodlné místečko, na kterém si lehnu a pokusím se usnout. Ráno opět musím vyrazit na cestu, takže se nehodlám něčím jiným zdržovat. Matko... Doufám že budou Xin i Mono v bezpečí...

Klan Lišek - Pryč z města
Ryska

"Aha...hmmm tak to buď opatrná a spěchej brzo bude úplná tma a navíc zdejší zvířata jsou nebezpečná! Možná bys měla raději zůstat na noc ve městě!"
Mluvý výstražně strážný u bráně.
"Musíš se však rozhodnout rychle děvče máme své rozkazy a musíme zavřít bránu. Nemůžeš nám v ní stát byla by z tebe placka."
Promluví už klidněji a sleduje, jak se Ryska rozhodne. V očích má jisté obavy možná o její osobu možná z něčeho jiného, kdo ví.

Klan Vlků - Noc s medvědem
Mononoke, Xin a Kowai

"Neměj obavy maličká jedna noc nezmění mnohé. Navíc lidé nejsou noční tvorové to bys měla vědět."
Zívne zeširoka Kowai a uvelebí se v brlohu, který si vybral. Xin na to kouká jen dost nedůvěřivě a jen nerad si lehá poblíž jiného brlohu, ale mimo vystlání. Raději bude spát na tvrdé skále, než aby ležel v medvědím lůžku.
"Spi dobře sestřičko."
Zamumlá a složí hlavu na tlapy, jeho oči zůstávají však otevřené a dívají se na Momno.

Klan Vlků - Bezpečná jeskyně
Feng

Feng se rozhodl následovat nevyřčené rady ducha stromů a zašel do jeskyně. Jeho oči svítily a pročesávaly šero, které zde panovalo. Jen občasné prameny světla tudy pronikaly, díky škvírám ve stropě, takže bylo vidět více.
Zdá se, že toto doupě je již dlouho opuštěno. Dokonce je docela hodně prostorné a po uzším hrdle se uvnitř rozestupuje ve velkou jeskyni, která obsahuje i malé čiré jezírko. Zdá se tu být bezpečno ani není cítit žádné nepřátelské pachy. Bude se tu pravděpodobně spát tedy dobře.

Vesnice Emishi - Odchod
Ashitaka

Kaya se se svým bratrem rozloučila se slzami v očích a ještě chvíli po tom, co jí zmizel z dohledu se za ním nejspíše dívala. On však opustil vesnici rychle, aby nepřidával utrpení svému lidu nad jeho ztrátou.
Po vydusané pěšince ho Yaku nesl tichou noční krajinou. Do svítání zbývalo ještě pár hodin, které ztrávil v sedle.
Těsně po rozbřesku musel však zastavit u pramene, aby si odpočinul on i Yaku a také se začala opět ozývat ta prokletá ruka.
Pramen byl nízko v horách pokrytých ještě končícím lesem, takže zde cvrlikali ptáci a šuměly listy stromů ve větru. Nicméně kus dál směrem, kterým Ashitaka mířil bylo slyšet také zvuky z údolí. Zněly ne moc přátelsky, vypadá to, že se dole pod horami bojuje o úrodnou půdu.

Těžké loučení

Jakmile jsem se sbalil chtěl jsem v tichosti na Yaku odjet, ale to mi nebylo dovoleno, když jsem mířil tiše na okraj vesnice zaslechl jsem rychlé dusání lehkých nožek. Když jsem se ohlédl tím směrem přibíhala ke mě Kaya. Má malá sestřička. Z pod masky jsem se musel usmát.
"Tebe se mi opouští nejtěžceji má malá sestřičko."
Dívám se na ní a poslouchám, co říká. Snažím se tvářit povzbudivě a vesele.
"Víš, že musím Kayo, jiné východisko není. A neměj starost na tebe nikdy nezapomenu. Na nikoho zde."
Ubezpečím ji a dívám se na ní. Možná je to naposledy. Pak vidím co mi na dlaních podává. Chvíli jí zaraženě pozoruji, než vezmu talysman do dlaně.
"To je tvá křišťálová dýka to přece nem...."
Ona mne však zastavila svými slovy. Sevřel jsem dýku v dlani a sklonil se ze sedla a objal sestru okolo krku.
"Děkuju Kayo, nikdy na vás nezapomenu. Dávej na sebe pozor má malá sestřičko."
Zašeptám jí do ucha a pak se narovnám v sedle a pověsím si přívěšek kolem krku a schovám pod oblečení. S těžkým srdcem otočím Yaku opět k východu z vesnice a naposledy se podívám na Kayu. Poslední pohled poslední rozloučení a pak pobídnu Yaku a vyrazím cvalem pryč z vesnice.
"Buď v pořádku sestřičko jsi nyní jediná naděje naší vesnice."
Srdce mi tluče zběsile a mám jej až v krku, když mijím po udusané cestičce strážní věž a brzo mizím z dohledu vesnice.

Jeskyně
___________

Seskočila jsem Xinovi ze zad a s lehce opatrnými kroky si prohlížela jeskyni. Zkušenosti mě naučily být opatrná za každých okolností, ale po chvíli jsem usoudila, že do rána je tohle dobré místo. Vykročila jsem hlouběji do jeskyně směrem za Kowaiem.
"Sice nerada, ale zdržíme se tu tedy. Budeme se muset modlit, že do rána nebude příliš pozdě."
řeknu se špetkou obav v hlase, zatímco usedám na jedno místečko ke spaní.

Přístřešek

Sledoval jsem Kodamu skrze les. Nedělalo mi problém s ním udržet krok. Tihle tvorové nebývají nijak lstivý, či drzí jako opice, takže o tom kam mně vede jsem neměl pochybnosti. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec jsem v kopcích uviděl jednu jeskyni. Dle všeho to vypadá že bude opuštěná, ale jist si být úplně nemůžu. Chtěl jsem Kodamovi poděkovat, ale už byl pryč. Vydal jsem se tedy sám přímo k jeskyni. Mám v plánu se v rychlosti porozhlédnout kolem, zjistit zda nehrozí žádné nebezpečí a poté prozkoumat i vnitřek jeskyně. Bude-li vše v pořádku, tak bych si pak už šel asi lehnout.

u městských bran
Zarazím se uprostřed chůze.
Blbé. takhle si mě zapamatuje a budou mě podezřívat až se příště vrátím. Výmluvu, potřebuji výmluvu, výmluvu
Pak ale sama sebe napomenu.
Nikdo přece nečekal že to bude jednoduché. Je-li mým osudem tato cesta, dostanu se z města až přijde můj čas.
Rozhodně semknu rty a otočím se.
Já...totiž nejsem odsud jsem ze sousední vesnice (uvedu vesnici kterou jsem míjela)
Má matka zemřela a otec již dávno není mezi námi. Myslela jsem, že bych zkusila žít tady. Ale....nejsem si jistá. Víte, s rodinou jsme žily trochu stranou. Málo kdy jsme šly do tak velkého města jako je toto.
to že jsem nervózní a stydlivá ani moc nemusím hrát.
Nerozhodně stojím v bráně.

Klan Vlků - Noc v cizím lese
Feng

Feng dlouho neváhal a zamířil za Kodamou do lesa. Jeho tlapy se v rytmickém klusu míhaly trávou a brzy celý jeho bílý kožich zmizel mezi stromy. Droboučký tvoreček ho vedl lesem pořád dál, jako by mu chtěl něco ukázat. Naštěstí pro tak velkého tvora, jako je Feng není těžké udržet krok s takovým drobečkem.
Až po chvíli běhu lesem Feng uzřel, kam jej svořeníčko dovedlo k menší jeskyni v kopci, která zde mezi stromy čněla skrytá a tichá. Pachy, které jí kdysi obývaly jsou již vybledlé a dávno pryč a malý Kodama se k Fengovi otočí a s šklebivým úsměvem jemu vlastním se rozplyne, tak jak se zjevil.
Zdá se, že dovedl Fenga k možnému přístřeší na noc.

Klan Vlků - Noc s medvědem
Xin,Mono a Kowai

Xin odhrnul tesáky a nespokojeně mírně na Mono zavrčel.
"Když to musí být, ale nelíbí se mi to."
Skloní hlavu a s vyplazeným jazykem vchází do jeskyně za medvědem. Všichni zde dost znatelně cítíte i jiné trošku vybledlé medvědí pachy.
Kowai se natáhl na jednom z brlohů, které jsou zde, jakoby připraveny pro příchozí. A ač jeskyně není velká je jich tu 5.
"Tahle jeskyně je přechodná. Medvědi z našeho klanu zde tráví noc, když je zastihne poblíž a další ráno putují zase dál za svým cílem po našem území."
Objasní Kowai a zeširoka zívne.

Klan Lišek - Ve městě?
Ryska

Ryska se zarazila kousek za branou a rozhlédla kolem. Město se mělo brzo uzavírat a ona by neměla kam uniknout. Sama to odhadla až moc dobře. Zdejší hradby jsou docela vysoké a i kdyby se dostala nepozorovaně na cimbuří a přelezla jej nejspíše by nedokázala jen tak slézt dolů pod něj zvláště, když jsou zaopatřeny jetě špičatými kůly dole pod nimi. Bylo by to moc nebezpečné, takže se rychle otočila na patě a vyběhla branou zase ven. Stráže u brány si jí nechápavě prohlíží.
"Kam běžíš děvče? V noci tu bude nebezpečno. Neměla bys opouštět město v tenhle čas."
Ozve se jeden ze strážných s náznakem obav v hlase a prohlíží si Rysku.

Kmen Emishi - Odchod z vesnice
Ashitaka, Yaku a Kaya

Ashitaka odešel od zarmoucených starších a vědmy a tiše navštívil naposledy svůj příbytek. Tam sbalil vše potřebné pro svou další dlouhou cestu a musel se smířit psychicky s tím, že vesnici již nejspíše nikdy neuvidí a co hůř ztratí také svou malou sestřičku.
Balení mu zabralo podstatný kus večera a když byl konečně hotov a ze stájí vyvedl Yaku a vyhoupl se do sedla stačilo jej pobídnout a odjed, ale zastavily ho kroky, které běžely a byly naléhavé.
"Ashitako! Počkej....bratříčku ty odjíždíš?"
Vydechne Kaya s obavou v hlase a do očí se jí derou slzy.

Kaya

"Copak není jiná cesta?......Nechci tě ztratit.....nesmíš jen tak odjed a zapomenout na mě....na svou malou sestřičku."
Steče jí po tváři pár slz a nakonec si sáhne na krk a škubne a na dlaních podává Ashitakovi svůj talysman.

Křišťálová dýka

"Jestli opravdu musíš odejít, pak běž bratříčku, ale zůstanu tu s těžkým srdcem. Zapřísahám tě však vezmi si alespoň tohle. Tenhle talysman ti alespoň nedovolí na mne a všechny tady zapomenout a ochrání tě a.....ani já nezapomenu."
Hlas se jí chvěje ale snaží se být statečná.