Andor.cz - Dračí doupě online

Železné město
Přimíchám se mezi lidi a poslouchám o čem hovoří.
Je pro mě fascinující jak mají plné ruce práce a ani čas se nad něčím zamyslet. Teskně vzpomenu na kraj, který jsem opustila. Lidé tam nemají sedřené tváře. Protože se dřít nemusí. Je to tak zbytečné. A i pro ně naprosto nepřirozené. Člověk byl od prvopočátku vymyšlen a vytvořen aby mohl žít s přírodou a v přírodě.
To není zrovna pozitivní vyhlídka
pomyslím při zjištění, že se město večer uzavírá. Rozhoduji se na místě.
A je to poměrně jednoduchá volba.
Pokud to vypadá, že hradby nejsem schopná zevnitř překonat (ba ani v liščí podobě), jednoduše návštěvu města nechám na jindy.
Vlci...Slyšela jsem, že jsou v této zemi dost aktivní. Možná bych mohla zkusit najít jejich stopu. Pokud to nebylo šálení.
každopádně se snažím rozvzpomenout jak se jmenuje nějaká blízká vesnička, kdyby se mě někdo ptal odkud přicházím (je možné, že jsem nějakou potkala směrem sem?)

Hledání Naga začíná

"Doufám že ano matko". Odpovím když se zmíní o Xinovi a Moně. Vážně doufám že budou mít štěstí a že se jim nic nestane. S matkou jsem pak tedy vyrazil na kraj lesa kde jsme se zastavily. Naposledy jsem se podíval směrem kterým se vydaly Mono a Xin a pak jsem se podíval na matku. "Neboj se, budu si dávat pozor. Lidem se budu vyhýbat a bude se držet u lesů. Doufám že budu mít štěstí a Naga najdu. Sbohem matko". Rozloučím se a pomalu vyrazím na cestu. Napřed nejdu moc rychle, chci se ujistit že kolem není nic co by mně ohrožovalo. Pak ale po nějaké době trochu zrychlím. Běžel jsem hodně dlouho. Přes hory až znovu na volné prostranství kde je menší lesík. Už se stmívá a tak bych se v něm snad mohl ukrýt. Když jsem doběhl blíže, uviděl jsem že na okraji lesa je jeden Kodo. Chvíli jsem se na něj jen tak díval a když zamířil do lesa, tak jsem se vydal za ním. Snad se mi tam podaří najít nějaké místo kde bych mohl bezpečně přečkat noc.

Klan Vlků - Po stopách Naga
Feng a Moro

Moro zkřiví čelisti do zubatého úsměv a slétne pohledem na svého syna.
"O Mono strach neměj Fengu umí se o sebe postarat a Xin je s ní. Přivede jí domů v pořádku vím to."
Potřese svou mohutnou hlavou a pomalými kroky vyrazí po boky svého syna směrem k okraji lesa tam, kde je to nejblíže lidem, Úplně na opačnou stranu, než šla Mono. Moro se za chůze upřímě rozesměje až se to rozhléhá po blízkém okolí. Nebýt vlk určitě by Fengovi naskočila husí kůže.
"O mě se bát nemusíš Fengu, jsem na tomto světě už několik set let a stále žiji. Spíše dávej pozor na svůj mladý kožich."
Ušklíbne se, když jej vyprovází.
"Pozor na lidi. Dokáží být zlí a proradní, kdo ví kam tě zavede tvé hledání Naga, každopádně může to být daleko. Drž se lesů. Nago nebyl hlupák putoval by jimi."
Poradí mu ještě matka a na okraji lesa se zastaví a pokývne mohutnou hlavou.
"Hodně štěstí synu, ve zdraví se nám vrať budu očekávat tvůj návrat."
A s tím už musí Feng zamířit cestou, kterou užívají lidé, aby přiváželi zásoby do Železného města směrem pryč, cestou, kterou čas od času napadáte.
Nohy jej nesou rychle a brzy se matce ztratí z dohledu. Cesta mezi horami jej zavede po pár hodinách až opět na volné prostranství, pomalu se stmívá a nedaleký menší les, který má na dohled je mu vhodným útočištěm a na jeho okraji na na něj někdo čeká.

Čekající Kodama

Když je mu nadohled a dost blízko Kodama zatřese hlavičkou a vyrazí někam drobným cupitavým úprkem do lesa.
Vzhledem k tomu, že se pomalu stmívá bude čas se brzy někde utábořit na noc.

Klan Lišek - Do útrob Železného města
Ryska

Ryska schází dolů po cestě z kopců. Cestou k bráně měla ještě chvilku pocit, že ucítila vzdáleně pach vlků, ale to se jí asi zdálo. Lidé se pomalu stahují zpět do města. Ať už jsou to obchodníci, nebo místní obyvatelé.

Brána Železného města

Stráž bedlivě sleduje, kdo jim vchází do města. I Ryska se připlete ke skupině lidí, kteří sebou vedou vola naloženého pytli, nejspíše s rýží, nebo něčím podobným. Maskování vojáci u brány s dlouhými ostrými zbraněmi i jí bedlivě sledují.

Naginata

Nicméně pustí je dovnitř a Ryska se ocitá uvnitř města, kde se to lidmi hemží, každý spěchá za svými povinnostmi. Trhovci obchodují, v putykách se vaří, na hradbách jsou stráže a tak podobně.
"Připravte se zavřít bránu! Za hodinu už nikoho dalšího nepouštějte!"
Zakřičí někdo z ochozu na stráže dole u brány, kteří pokývnou hlavou. To by mohlo znamenat problém, protože Ryska přece dokáže svou proměnu udržet jen 5 hodin a takhle bude muset přečkat celou noc v Železném městě plném lidí.
I příchozí šero napovídá, že brzy padne noc.

Klan Vlků - V horách
Mono, Xin a Kowai

Všichni tři jdete horami. Kowai je zde asi nejvíce sebejistý, protože je to jeho domov a nejspíše jej velmi dobře zná, což také dokazuje i to, že jen občasně zavětří, aby se ujistil, že vás vede správným směrem zpět odkud jste přišli. Opět budete muset překročit řeku a zamířit domů, ale pomůžou vlastně Medvědi?
"To nevím, ale hned to nebude, chvíli trvá, než se sejdou Starší a k něčemu se usnesou. Minimálně několik dní určitě možná i týden."
Odpoví cestou Kowai, který se zdá ponořen do svých vlastních myšlenek. Xin v odpověď jen nespokojeně zavrčí. Ano je to docela dlouho, ale je vůbec na výběr?
"Dnes už domů nedojdete. Padá tma musíme se utábořit. Nedaleko odtud je jeskyně."
Vyloží Kowai a i vy ostatní si povšimnete, že se blíží noc.
Netrvá to však dlouho a medvědí bůh zajde s poklidem do jeskyně. Xin pohlédne trošku nedůvěřivě na Mono, přece jen jste na cizím území.

Kmen Emishi - Těžká ztráta
Ashitaka

Démon, který se ukázal být obřím kancem odešel z tohoto světa pln nenávisti a sliboval utrpení těm, kteří se proti němu provinili. Vědma mu však i přes to vzdala úctu a nechala jej pohřbít. Ještě téhož dne byla na místě, kde zemřel vztyčena památeční mohyla, která mu měla zajistit klid a pokoj po smrti.
Ashitaku během dne ruka přestala bolet nicméně stopa po doteku démonickými chapadly zůstala a to dost nepěkná. Vědma mu řekla, že se poradí s prastarými duchy a večer, že má přijít do její chýše a tak také učinil.
Když k večeru, kdy už se šeřilo vstoupil do chýše vědmy ta již seděla na svém koberečku s rozloženými kostmi a kameny. Kupodivu zde byli přítomni i všichni starší.

Vědma s prokletou železnou kuličkou

"Posaď se princi Ashitako."
Pokyne mu rukou a pomalu se nadechne.
"Můj princi mluvila jsem s prastarými duchy a oni mi vyjevili, co je nezbytné, aby nalezl lék.....tato železná koule byla v těle kance. To ona jej zřízala, to ona jej zahubila a proměnila v démona plného nenávisti. Nkdy jsem podobnou věc neviděla, ale duchové mi řekli, že musíš odejít daleko do země odkud přišel onen kanec a najít lék chceš-li zachránit svůj život."
Vážně se na něj zadívá a odmlčí se.
"Jizva, která nyní pokrývá tvou pravou ruku se po čase rozroste a až zamoří celé tělo a dosáhne k srdci a pak tě zabije. Proto musíš opustit náš kmen a najít lék můj princi jiná cesta není. Teď všem ukaž svou pravou paži Ashitako."
Když Ashitaka sundá rukáv a odhalí svou paži není to hezký pohled.

Ashitaka a jeho prokletá ruka

Starší zalapají vyjeveně po dechu a někteří začnou tiše bědovat.
"To je hrozné, nejprve příjdeme o většinu kmene a teď si náš poslední princ musí uříznout vlasy a navždy odejít z vesnice."
Kanou některým slzy. Jediným, kdo z králvoské rodiny ve vesnici tedy zůstane bude Ashitakova mladší sestra Kaya.

Překvapení a zlomení Starší

Ashitaka v tomto nemá moc na výběr. Pokud by zůstal dozajista by zemřel a to možná dříve, než se obává vědma. A pokud odejde musí si uříznout své vlasy, což je pro každého z vesnice obrovská potupa a odejít a už by se nikdy neměl vrátit. Pro vesnici bude odedneška Princ Ashitaka mrtev i pokud přežije.
"Za svítání musíš odjet Ashitako, déle se zde zdržet nemůžeš."
A tak k tomu dojde k tomu, co změní celý jeho život.

Ashitaka řeže své vlasy

Starší jsou zlomeni, vědma se jej snaží pohledem povzbudit a Ashitaka ví, co musí učinit dále, odejít nejlépe ještě před rozbřeskem.

Démonovo prokletí

Ten démon konečně padl k zemi a snad mrtev, nicméně bolest která mi vystřeluje ruky je nesnesitelná a již mne úplně ochromuje. Vypjaté tělo už to nevydrží a nohy na Yakovi mi povolí a já mu sklouznu ze hřbetu.
Vše se událo hrozně rychle. Jeden kotrmelec následuje druhý, když tvrdě dopadám do trávy. S heknutím zůstanu chvíli ležet. Bolí mě celé tělo ale ta ruka to nejméně stokrát přebíjí se zatnutými zuby se zvednu namáhavě do kleku a s přivřeným jedním okem bolestí se rozhlédnu, co se děje kolem. Vidím svou malou sestřičku, která mi přispěchala na pomoc.
"Nedotýkej se té ruky, tu hlínu...."
Vydechnu s její pomocí zahážu ruku hlínou a když se o ní opírám pevně svírám zeminu se zatnutými zuby a těžce oddechuji.
Mezitím už někdo přinesl vědmu a ta mi ruku polila. Hlína stekla a celé to zasyčelo. Její byliny jsou mocné a umí zázraky, ale nevím zdali budou stačit i tentokrát. Bolest však ustoupila a já úlevně vydechl a začal ruku ovazovat kusem látky, který mi jeden z vesničanů podal.
"Alespoň, že se nedostal do vesnice."
Vydechnu úlevně a pomalu se zvedám na nohy, stále jsem ale roztřešený a unavený, takže potřebuji oporu své sestry, abych se na nohou udržel dobře. Pak s ostatními přejdu trošku blíže, ale stále do uctivé vzdálenosti od padlého démona a poslouchám a sleduji jeho i vědmu. Je jasně vidět, že démon umírá. Bohužel vím, že to nešlo jinak a možná jsem za to zaplatil docela vysokou cenu.

Bez vyjádření
____________________

Morwik nás zanechal bez odpovědi a to se mi nelíbilo. Scházel nám čas a my pomoc opravdu potřebovali. Nic jsem mu na jeho rozhodnutí neodpověděla, pouze zaťala ruce v pěst. Kowai se nám zatím nabídl, že nás odsud vyvede.
Nasedla jsem na Xinovo záda a chytila se jeho příjemného kožichu.
Zatímco procházíme lesními stezkami, mé oči spočinou na Kowaiovi.
"Jak dlouho odhaduješ, že se váš vůdce rozmyslí? Než se rozhodne, les už může být dávno mrtvý."

železné město
Agrese a lhostejnost s kterou les uvítal mě a mé poslání mě hluboce ranila. Normálně bych měla spoustu odvahy pokračovat ve své cestě, ale přemůže mě strach.
Proč takový útok? Jsem lesní bytost jako oni! Trmácím se tolik dní a oni po mě nakonec háží kameny.
Při úprku narazím na známou cestu kterou jsem přišla. Musím se hodně přemáhat a zarazit. Posadím se a dívám se ze strany na stranu.
Vlastně jsem docela zapomněla kudy jít.
Pokrčím rameny
ať mě vede osud
vydám se kudy vítr fouká.
A hle! Lidské město. Marnotratný osud si semnou pohrává. Přec tu mám ještě své místo.
Otřesu se.
Zbavělost a pýcha. To z nás dělá -né bytosti lesa, ale obyčejná zvířata. Ať jsem jakoukoliv bohyní, i já cítím jak příroda strádá a s ní i naše síla a sebejistota.

Sleduji lidi a sama pro sebe si kývnu.
Dobrá tak jdeme na to.

Z kopců kráčí drobná dívka. Může jí být kolem 15, poskrovnu oblečená, jen s děravou mošnou co našla podél lidské cesty.
Vzpřímená chůze napovídá že to není lidské mládě odchované lesem, ale civilizovaná osoba. Výrazné jsou na ní dlouhé zrzavé vlasy svázané do ohonu.

Kráčím jistě. Ve snaze nedát na sobě znát obavy. V nejhroším mě mé rychlé nohy spasí, ale to ne!
Má cesta ještě zdaleka nekončí.

A sleduji jak na mě lidé budou reagovat.

Úkol od matky

Poslouchal jsem matku a jak mluvila, začal jsem být trochu neklidný. Určitě má opět pravdu, na okrajích lesa by teď dalo práci nějakého Koda najít. A to všechno kvůli těm hloupým lidem. Zavrčím a kývnu hlavou. "Já doufám že jsou hlavně v pořádku. A snad měly štěstí a podařilo se jim někoho najít". Rozhlédnu se po lese a sednu si. Pak se opět zadívám na matku a poslouchám ji. Moc se mi nelíbí představa že bych se od všech včetně jí měl tak moc vzdálit. Ale zase má pravdu, kdyby se mi podařilo Naga najít, mohla by být jeho podpora dost důležitá. Chvíli o tom jen tak přemýšlím a pak kývnu hlavou. "Dobře. Vůbec mně netěší že bych vás měl opustit. Ale vím že je to třeba a tak tedy Naga vyrazím hledat. Jen mi slib že budete opatrní a nebudeš se pouštět do žádných akcí proti lidem když tu nebudu. Aspoň tedy ne bez Mono a Xina".

Klan Vlků - V jeskyni s Medvědy
Xin a Mono

Morwik se dlouze odmlčí a zdá se, že přemýšlí o tom, co odpovědět. Jeho plíce se naplní vzduchem, když se zhluboka nadechl až se mu rozšířily nozdry na čumáku.
"Váš les se o nás také nikdy nezajímal."
Začne s pohledem upřeným na Mono. Pohled je to pevný a možná trošku nepříjemný, je to, jako by jeho zrak viděl až hluboko do duše.
"Nicméně....svolám svou radu Starších a po poradě s nimi se rozhodneme zdali vašemu lesu pomůžeme, či nikoliv. Nyní opusťte naší zem. Naše rozhodnutí poznáte, až příjde čas."
Rozhodne Morwik nakonec a přelétne vás pohledem. Xin je stále napružený.
"Kowai vás doprovodí na naše hranice."
S tímto zakončením se začne jeho mohutné tělo otáčet a zachází někam dál do útrob jeskyně. Kowai vás sleduje klidným pohledem a s pokývnutím mohutnou hlavu se vydá k ústí jeskyně.
"Pojďte, já vás varoval."
Zabručí, jako by to, co se zde stalo předznamenávalo problémy. Před jeskyní na vás čeká, aby vás mohl doprovodit.

Klan Vlků - Nedaleko Posvátného Háje
Moro a Feng

Moro potřese mohutnou hlavou a zadívá se kamsi mezi stromy.
"Ano pár Kodů jsem také cestou zahlédla, ale to, že jich je zde tolik jen svěčí o tom, že se shromažďují do srdce lesa a jeho okraje chřadnou."
Zavrčí matka chmurně a pohlédne na Fenga.
"Opice jsou zbabělci sice sází stromy, ale v jejich přístupu to nemá žádný smysl. A máš pravdu, že jsou čím dál více drzé.....jen doufám, že se Xin a Mono vrátí brzo."
Zadívá se instinktivně směrem, kterým by měla být jejich trasa. Pak se matka podívá opět na syna a zdá se, že o něčem přemýšlí a nakonec nasaje vzduch do plic.
"Fengu? Pamatuješ na Naga? Byl to silný kanec, bál se smrti, ale byl jedním z těch, který společně se svými prasaty bojoval proti lidem, jak jen to šlo. Jeho podpora byla důležitá a držela lidi jistou dobu zpátky, ale oba víme, že už před nějakou dobou zmizel od té osudné bitvy na okraji lesa, kdy zaútočil na lidi. Od té doby jej nikdo neviděl, zemřelo mnoho jeho bojovníků a zbytek se rozprchl a velký kus lesa na tom úpatí dávno padl. Neříkám, že by mi nějak extrémně chyběl, ale kdyby se vrátil a pomohl nám v boji mohlo by to leccos změnit. Zkus po něm zapátrat je to sice už delší doba, co zmizel možná nějaký ten měsíc, ale mohlo by se ti podařit jej najít. Nejspíše budeš ale muset hledat stopy i mimo náš les budeš muset cestovat daleko pryč od Železného města dál do divočiny v podstatě kolmým směrem z našeho lesa, než šli tví sourozenci. Zvládneš to?"
Zadívá se na Fenga Mono vážně. Zdá se, že jí to dělá velké starosti. Možná neměla Naga ráda, ale v jistých věcech má pravdu.

Klan Lišek - Útěk
Ryska

K Duchovi Lesa se nedostala, nebylo to možné. Opice jí zastrašily. Usoudily, že je příliš malá, aby jim vzdorovala házely po ní klacky a kamení. Párkrát jí i trefily a Ryska si odnesla nejednu modřinu pod kožíškem. Ale podařilo se jí prchnout z lesa.
První myšlenky byly, že uteče zpět domů daleko od všeho tohohle, co je tu tak ošklivé a nepříjemné.
Stanula na cestě, na kterou vyběhla. Tak nějak předtím nepřemýšlela kudy domů poběží a tak utekla jinou cestou, než přišla. Pochopitelně díky onomu zmatku. Nyní stanula na vyšlapané cestě. Lidské cestě a vidí, jak jeden její konec se táhne dolů do Železného města.

Cesta k Železnému městu

Jsou tam lidé, kteří míří do města, Ryska stojí ve vyšších místech cesty skrytá částečně svou velikostí a kopci mezi, kterými se cesta klikatí. Nyní je otázkou zdali opravdu chce prchnout domů a riskovat opačnou stranu cesty, prchnout úplně jinam a nebo prozkoumat ono obávané Železné město, které je tak blízko.

Vesnice Emishi - Démonovo prokletí
Ashitaka

Ashitaka se drží na Yaku zuby nethy a překonává nesnesitelnou bolest, která mu pulzuje paží. Napne však tětivu a vystřelí. Šíp prosviští vzduchem a zasáhne Démona do druhého oka. Ten zakvičí a snaží se jej dezorientovaně polapit. Chapadla lítají všude kolem v agonii a hněvu.
Yaku prozíravě odnesl svého pána do bezpečné vzdálenosti a Ashitaka může sledovat, jak chapadla opadají a klesají k zemi stejně, jako sam démon.

Umírající Démon

Onen černý hnus se začně rozpouštět a stékat z démona dolů a odhaluje jeho pravou podobu. Podobu obřího hnědého kance, který pomalu klesá ve smrtelných oddeších k zemi. Se zaduněním na ní dolehne, ale to už není Ashitaka dál schopen se udržet na Yaku a padne na zem do trávy v bolestech.
Mezitím už spěchají na pomoc vesničané. Jako první se k Ashitakovi přihnale jeho sestra malá Kaya, která se mu horlivě snažila pomoci a společně s ním mu schladila ruku trávou a hlínou, kterou poraněnou paži zaházeli. I tak je bolest velká.

Kaya pomáhá Ashitakovi

Přibíhá již i zbytek vesničanů a jeden z nich nese na zádech rychle i Hii-sama vědmu kmene, která přispěchá k Ashitakovi a ruku mu polije tekutinou z vysušené tykve až to zasyčí. Pak mu nařídí, aby si ruku ovázal a zamíří k Démonovi.

Vědma bude promlouvat k Démonovi

Vesnice je to nejdůležitější

Démon mne lapil za ruku a já cítil, jak se mne snaží stáhnout z koně, jak mi jeho chapadla škvaří kůži a nesnesitelně to pálí. Vší silou jsem se mu nakonec vytrhl a zatínal při tom zuby. Celá ruka i tělo se mi třáslo bolestí a pot mi stékal i do očí. Bylo to nesnesitelné, ale já věděl, že nemohu couvnout.
"Musím ochránit vesnici!"
Buší mi v hlavě a já pobídnu Yaku a stočím ho nohama zpět k démonovi. S vypětím všech sil i přes bolest zasadím další šíp a napnu tětivu. Rozechvěle zacílím a vložím do toho všechnu svou energii a pak vystřelím a odjíždím opět do bezpečné vzdálenosti. Bolest mne však ochromuje a já cítím, že možná bych už další výstřel ani nezvládl, taky cítím, jak se nebezpečně nakláním ze sedla.
"Prokletý dotek...."
Hlesnu a snažím se udržet nohama na Yaku.

Nedaleko Posvátného Háje

Chvíli jsem se ještě jen tak potloukal po lese. Pak jsem ucítil matčin pach a vydal jsem se po něm s cílem ji najít. Byla v Posvátném Háji. Dál jsem jít ale nechtěl a tak jsem zastavil na okraji a čekal až se matka objeví. Naštěstí to netrvalo dlouho. Když se vynořila mezi stromy, tak se mně zeptala zda jsem viděl něco nového. Zadíval jsem se na ní a přikývl. "Cestou jsem potkal pár Kodů. Zdá se že les je tam tedy zdraví, aspoň prozatím. A také jsem viděl ty pitomé opice. Pochopitelně měli spoustu poznámek.. Mrňousové otravní.." Odpovím a rozhlédnu se po háji.