Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta k medvědímu klanu
_______________________________



Kráčela jsem vedle Xina skrze přírodní porost a dávala pozor na kamenitou cestu. Skály byly vždycky zrádné, to jsem pocítila už když jsem byla menší. Šplhala jsem naštěstí po menší skalce, kde se mi najednou skála pod jednou nohou rozpadla.
Netrvá tak dlouho, než náš medvěd dovede k velké, vcelku i tmavé jeskyni. Na moment se zastavím a zadívám se na ni. Nepříjemný pocit z ní jasně sálal.
Zvládneme to. Jde o přežití přírody.
Když se Xin zastaví vedle mě, položím mu dlaň na záda a podívám se na něj.
"Došli jsme sem takovou dálku a svůj úkol splníme. Pokud půjde do tuhého, sám dobře víš, že nás dva ještě nikdy nikdo nechytil."
zašeptám tak, aby to Kowai neslyšel a až teprve pak ho následuji.

Klan Vlků - K Medvědímu klanu
Xin a Mono

Xin mírně neochotně na Mono kývne a jde jí po boku. Medvědí bůh Kowai mezitím kráčí těžkopádnými ale rozvážnými kroky kupředu po skalních hrbolcích a vybírá si tu nejschůdnější cestu.
"Grrr vůbce se mi to nelíbí."
Zavrčí tiše Xin, který stále sleduje medvěda před sebou.
"Je docela pravděpodobné, že setkání s naším vůdcem nepřežijete vlčátka."
Zabrumlá jen tak mimoděk Kowai a pak zamíří mezi skalami k jedné jeskyni, vypadá docela velká, ale je ještě daleko. Zdá se, že zde sídlí jeho klan a nebo alespoň jeho část.

Vesnice Emishi - Zpět do bezpečí
Ashitaka a Yaku

Yaku vyrazil klusem vedle Ashitaky s lovcem na zádech. Ten jen těžce oddechoval a občas bolestně zasténal, ale držel a Yaku běžel opatrně, aby ho nesetřásl. Stejně tak Ashitaka jej přidržoval, za běhu vedle svého věrného přítele. Nicméně zlo, které cítil nepominulo. Ba naopak jeho zlé předtuchy se ještě prohloubily, ale proč?
Naštěstí brzy vybíhají z lesa a okolo strážní věže míří zpátky k vesnici. Pomaleji sbíhají kopeček a naskytne se jim pohled na vesničany, kteří se nervozně radí se Staršími a Vědmou, nepochybně mají starost právě o svého prince.
"Princi Ashitako! Měli jsme velké starosti, u všech bohů tohle nám už nedělejte...."
Jeden ze Starších vyhrkne, chce pokračovat, ale lovec na zádech Yaku ho ve slovu zarazí.
"Rychle sundejte ho a postarejte se o něj. Vědmo prosím pomoz nám."
Vyhrkne rychle a několik mladších mužů sundává lovce, kterého položí do trávy. Vědma se na něj mezitím jde podívat a ošetřuje jeho rány. Její byliny a znalosti v léčbě jsou dobře známy celému kmeni.

Cesta domů

Konečně se mi podaří dostat lovce do sedla mého přítele, který mi s tím naštěstí pomůže.
"Děkuji ti Yaku."
Pohladím ho po krku a rozhlédnu se. Muž něco blábolil, ale příliš slabě na to, abych mu nějak lépe rozumněl. Hold to budeme muset zvládnout i bez informací.
"Šetři síly."
Promluvím k lovci a kývnu na Yaka a sám se rozběhnu vedle něj klusem zatímco on kluše vedle mě. Nemůžeme jet moc rychle, protože máme raněného, ale i tak pokračujeme v celku svižně.
"Nelíbí se mi to, zdá se, že je tu něco špatného."
Zamumlám spíše pro sebe za běhu ale i tak se soustředím hlavně na záchranu onoho lovce, přece jen to je nyní to hlavní.
"Hlavně aby vydržel."
Buší mi v hlavě zběsilé myšlenky.

Medvědí klan
______________________


Čekala jsem, že si medvědí bůh bude stát za svým, ale přeci jen povolil. Zaslechla jsem Xinovo vrčení avšak pohled jsem nespouštěla z očí dotyčného.
"Musíme pokračovat, když už jsme tady, Xine. Pojď."
Rozešla jsem se po měkké půdě směrem za medvědem. Svým způsobem jsem ale chápala Xinovo obavy, instinkt mě také varoval. Ale rozhodně jsem nechtěla zbaběle stáhnout ocas mezi nohy poté, co jsme urazili cestu až z našeho lesa.

Klan Vlků - Medvědí klan?
Mononoke a Xin

Velký medvěd se na vás oba zadívá a v obličeji mu je vidět, jak se mírně zamračil.
"Rrrr...pojďme prryč ten nám nepomůže Mono...rrr."
Zabručí Xin, který stojí Mono stále podezíravě po boku a celá situace se mu vůbec, ale vůbec nelíbí. Medvěd si ho nevšímá a začne se pomalu otáčet k vám zády.
"Jak vidím život vás už asi omrzel, že chcete navštívit našeho vůdce, ale jak myslíte následujte mě. Nepočítejte však, že se vrátíte."
Promluví vážně a výhružně medvěd a pomalými houpavými kroky se vydá mezi kameny někam dál terénem a začne se stáčet do vyšších poloh ke skaliskům a kopcům.
"Rrrr....nelíbí se mi to."
Zašeptá vlčí bratr své sestřed o ucha a čeká na její rozhodnutí.

Klan Vlků - Ztracená stopa
Feng a Moro

Moro kývne na svého syna a vydá se po stopě zase kupředu. Postupujete stále dál a pach sílí. Zdá se, že se k němu přibližujete a je to směrem k posvátnému háji Ducha lesa. Nicméně pak se Moro zastaví a i Feng to ucítí.
"Změnilo to směr.....vzdaluje se pryč z našeho lesa."
Zamračí se Moro a zavětří a rozhlédne se.
"Už je v podstatě pryč....ale co to bylo..."
Promluví nezodpověditelnou otázku a ještě chvíli se dívá směrem, kterým zmizel onen pach.

Klan Lišek - Útěk
Ryska

Nakonec Ryska změnila svůj plán a rozhodla se vrátit zpět do své domoviny. Ač byla velmi odhodlaná něco zde změnit nedokázala to tu snést. Protože opičí klan byl opravdu otravný a málem jí ukamenoval k smrti, když opět procházela lesem. A tak prchla a zamířila k domovině.

Vesnice Emishi - Záchrana
Ashitaka a Yaku

Ashitaka úspěšně ošetřil muži alespoň provizorně nohu, aby s ní nešlo tolik hýbat. Ve vesnici se na to snad ti moudřejší v oblasti léčitelství podívají. Pak pomohl s námahou raněnému lovci na zdravou nohu. Opřela se o něj jeho dospělá tíha, ale s veškerým odhodláním to ustál a začal se vléct ke svému příteli, který mu instinktivně vyšel naproti.
"J.....me...v....ne-be....čí..."
Mumlá a šeptá lovec ač mu není moc rozumět. Yaku mezitím dojde až k Ashitakovi a velkoryse se sehne a sníží svou výšku, aby bylo možné dostat raněného do sedla, což je nyní o poznání snazší a muž s bolestným oddychem brzo spočine v sedle a Yaku se narovná. Konečně je možno se dostat zpět do vesnice.

Zraněný Lovec

Když prohlédnu zranění onoho lovce vidím, že má jednu nohu nejspíše zlomenou stejně tak nějaké to žebro. Chudák dopadl opravdu ošklivě, naštěstí zdá se, že žebra snad nepoškodily žádný důležitý orgán, a tak to nebude nic smrtelného. Jen nesmí zůstat tady.
"Nemluv šetři síly dostanu tě pryč."
Ujistím ho a z křoví ulomím dva klacky a pak utrhnu kus rukávu ze své tuniky a ovážu muži nohu, kterou má nyní zafixovanou pomocí oněch klacků. Asi to trošku bude bolet při upevňování, ale jinak to nejde. Jakmile to bude hotové opatrně vezmu jednu jeho ruku a ovinu si jí okolo ramen, abych ho mohl pomalu zvednout alespoň na zdravou nohu a doploužit se s ním až k Yakovi, kterému bych ho mohl upevnit do sedla.
"Brzo už budeme doma."
Zašeptám k němu a pot mi skapává z čela, když se snažím dostat ke svému příteli, který na nás čeká. Dostat ho do sedla bude o to náročnější.

Nepřítel?

Já i matka jsme se rozhlíželi a hledali místo kde bychom se při útoku na karavanu mohli schovat. Zatím se nám bohužel moc nedařilo. Matka se najednou zastavila a zadívala se k lesu. Když řekla že někoho cítí, tak jsem se zadíval na les a tiše zavrčel. Neváhám a rozběhnu se za matkou. Na okraji lesa matka znovu zastaví. Já udělám ještě pár kroků dopředu a pak se také zastavím. Nasaji do plic vzduch a také něco ucítím. Něco co jsem ještě před tím necítil, takže nedokážu určit o co nebo o koho jde. Měli bychom se po tom podívat. Řeknu matce. Pokud bude souhlasit, tak se s ní vydám do lesa. Budu se soustředit na hledání toho pachu a případných zvuků.

Rozhodnutí
____________________


Uvnitř sebe jsem cítila mírný neklid. Měla jsem obavy. Bála jsem se, že naše žádost o pomoc bude zamítnuta. Co by se dělo pak? Síly našeho klanu nám už pomalu nestačí. A to by znamenalo zkázu nejen naší, ale i celého lesa.
Další otázkou zůstávalo, zda na to dohlíží i duch lesa? Hodlá i on zakročit? Nebo bude jen přihlížet jak vymíráme? Musela jsem teď ty myšlenky vytlačit z hlavy. Měla jsem svůj daný úkol a ten jsem potřebovala splnit. Nadechla jsem se.
"Zaveď mne prosím za vůdcem klanu."

Klan Vlků - Rozprava s Medvědem
Xin a Mono

Kowai přimhouří rozmrzele oči a zadívá se na Mono. Zdá se, že jí prokusuje pohledem. Xinovi se to sice moc nelíbí, ale zatím nemůže nic moc dělat. Dle šveho to vypadá, že si medvědí bůh dobře rozmýšlí, co odpovědět, a jak vlastně odpovědět.
"Pokud lidé příjdou do našich hor zemřou. Žádný, kdo škodil tu nepřežil..."
Na chvíli se odmlčí a protáhne si krk na strany.
"Navíc, i kdybych vám v tom vašem boji s lidmi v lesích chtěl pomoci, nejsem vůdcem klanu, takže konečné rozhodnutí nezávisí na mě. A pochybuju, že vám náš vůdce bude chtít pomoci. Jít sám, stane se ze mě zrádce klanu a vyhnanec, toho si užívat opravdu nechci."
Odfrkne si a sleduje oba vlčí návštěvníky, jestli budou chtít ještě něco. Přece jen zdá se, že má vlastně "svázané tlapy".

Klan Vlků - Nový pach
Feng a Moro

Oba vlci se rozhlíží po úkrytu, nicméně Moro se po chvilce zastaví a zadívá se směrem k lesu.
"Fengu...."
Odmlčí se a nasaje vzduch do plic.
"Tohle dořešíme jindy musíme zpátky do lesa. Cítím, že tam máme někoho neznámého. Zatím nedokážu určit koho. Pojďme."
Vybídne tě matka a začne sbíhat zpátky k římse a pak přeskočí na druhý okraj a běží směrem zpět k lesu.
Moro běží zpátky do vašeho lesa. Brzy jste již na jeho okraji, kde se znovu zastaví a zavětří.
"Pach je silnější rozhodně tu někdo je. Někdo nový..."
Opět se rozbíhá dál po pachu neznámé bytosti. Nyní to cítí i Feng je to divný pach, neznámý pro něj.

Klan Lišek - V lese
Ryska

Ryska opustila posvátný háj a vyložila si pohled Ducha Lesa, tak jak uznala za vhodné. Tak jak jí napovídalo srdce. Nicméně chtěla také zjistit, jak budou reagovat ostatní.
Ano opičí klan nebyl zrovna přívětivé uvítání, ale třeba zde žijí i rozumější klany. A nebo taky ne.
Drobné tlapky tiše našlapovaly lesem a čumáček se snažil zachytit nějakou stopu. Po delší chvíli bloumání tímto stromy hustě porostlým místem Ryska konečně zachytila nějaký pach. Nesetkala se s ním v minulosti, ale byl silný zřetelný a taky se přibližoval. Byl vzdálený ale stále se blížil. Jedno může říci jistě lidský není.

Vesnice Emishi - Hledaný lovec
Ashitaka a Yaku

Ashitaka sesednul a zatímco Yaku klidně stála čekal na něj, on se rozhodl jít pomoci onomu lovci. Rozhrnul křoví po opatrném přístupu k čouhající noze a začala očima zkoumat člena vesnice. Byl to muž ve středních letech, mírné šediny mu už prostupovaly černými kadeřemi, a vrázky se schovávaly pod srništěm vousů. V očích měl bolestný a zoufalý výraz. Kdo ví, jak dlouho tu byl. Zkušené oko Ashitakovo poznalo, že muž bude mít dle mělkého dýchání asi zlomené nějaké to žebro, a taky druhá noha, která nečouhala z křoví byla mírně pokřivená, vypadalo to na zlomenou, nebo naštípnutou holeň. Každopádně krom dalších modřin, nebo škrábanců se muž zdál být v pořádku.
"Pr...princi Ashitako..."
Vydechne muž s mírnou úlevou, že jej někdo našel a ještě k tomu princ jejich vesnice.
"Mu-síme...."
Žebra jej očividně bolí a nedovolují mu tedy mluvit tak, jak by si přál a tak se jeho hlas vytratí v rozdýchávání namáhajících se plic.