Andor.cz - Dračí doupě online

Rozhodnutí
____________________


Uvnitř sebe jsem cítila mírný neklid. Měla jsem obavy. Bála jsem se, že naše žádost o pomoc bude zamítnuta. Co by se dělo pak? Síly našeho klanu nám už pomalu nestačí. A to by znamenalo zkázu nejen naší, ale i celého lesa.
Další otázkou zůstávalo, zda na to dohlíží i duch lesa? Hodlá i on zakročit? Nebo bude jen přihlížet jak vymíráme? Musela jsem teď ty myšlenky vytlačit z hlavy. Měla jsem svůj daný úkol a ten jsem potřebovala splnit. Nadechla jsem se.
"Zaveď mne prosím za vůdcem klanu."

Klan Vlků - Rozprava s Medvědem
Xin a Mono

Kowai přimhouří rozmrzele oči a zadívá se na Mono. Zdá se, že jí prokusuje pohledem. Xinovi se to sice moc nelíbí, ale zatím nemůže nic moc dělat. Dle šveho to vypadá, že si medvědí bůh dobře rozmýšlí, co odpovědět, a jak vlastně odpovědět.
"Pokud lidé příjdou do našich hor zemřou. Žádný, kdo škodil tu nepřežil..."
Na chvíli se odmlčí a protáhne si krk na strany.
"Navíc, i kdybych vám v tom vašem boji s lidmi v lesích chtěl pomoci, nejsem vůdcem klanu, takže konečné rozhodnutí nezávisí na mě. A pochybuju, že vám náš vůdce bude chtít pomoci. Jít sám, stane se ze mě zrádce klanu a vyhnanec, toho si užívat opravdu nechci."
Odfrkne si a sleduje oba vlčí návštěvníky, jestli budou chtít ještě něco. Přece jen zdá se, že má vlastně "svázané tlapy".

Klan Vlků - Nový pach
Feng a Moro

Oba vlci se rozhlíží po úkrytu, nicméně Moro se po chvilce zastaví a zadívá se směrem k lesu.
"Fengu...."
Odmlčí se a nasaje vzduch do plic.
"Tohle dořešíme jindy musíme zpátky do lesa. Cítím, že tam máme někoho neznámého. Zatím nedokážu určit koho. Pojďme."
Vybídne tě matka a začne sbíhat zpátky k římse a pak přeskočí na druhý okraj a běží směrem zpět k lesu.
Moro běží zpátky do vašeho lesa. Brzy jste již na jeho okraji, kde se znovu zastaví a zavětří.
"Pach je silnější rozhodně tu někdo je. Někdo nový..."
Opět se rozbíhá dál po pachu neznámé bytosti. Nyní to cítí i Feng je to divný pach, neznámý pro něj.

Klan Lišek - V lese
Ryska

Ryska opustila posvátný háj a vyložila si pohled Ducha Lesa, tak jak uznala za vhodné. Tak jak jí napovídalo srdce. Nicméně chtěla také zjistit, jak budou reagovat ostatní.
Ano opičí klan nebyl zrovna přívětivé uvítání, ale třeba zde žijí i rozumější klany. A nebo taky ne.
Drobné tlapky tiše našlapovaly lesem a čumáček se snažil zachytit nějakou stopu. Po delší chvíli bloumání tímto stromy hustě porostlým místem Ryska konečně zachytila nějaký pach. Nesetkala se s ním v minulosti, ale byl silný zřetelný a taky se přibližoval. Byl vzdálený ale stále se blížil. Jedno může říci jistě lidský není.

Vesnice Emishi - Hledaný lovec
Ashitaka a Yaku

Ashitaka sesednul a zatímco Yaku klidně stála čekal na něj, on se rozhodl jít pomoci onomu lovci. Rozhrnul křoví po opatrném přístupu k čouhající noze a začala očima zkoumat člena vesnice. Byl to muž ve středních letech, mírné šediny mu už prostupovaly černými kadeřemi, a vrázky se schovávaly pod srništěm vousů. V očích měl bolestný a zoufalý výraz. Kdo ví, jak dlouho tu byl. Zkušené oko Ashitakovo poznalo, že muž bude mít dle mělkého dýchání asi zlomené nějaké to žebro, a taky druhá noha, která nečouhala z křoví byla mírně pokřivená, vypadalo to na zlomenou, nebo naštípnutou holeň. Každopádně krom dalších modřin, nebo škrábanců se muž zdál být v pořádku.
"Pr...princi Ashitako..."
Vydechne muž s mírnou úlevou, že jej někdo našel a ještě k tomu princ jejich vesnice.
"Mu-síme...."
Žebra jej očividně bolí a nedovolují mu tedy mluvit tak, jak by si přál a tak se jeho hlas vytratí v rozdýchávání namáhajících se plic.

Lovec

Už jsem si začínal zoufat a naděje mne pomalu opouštěla, nikde nebyly žádné stopy, až pojednou...konečně stopa. Docela čerstvá, určitě patřila našemu lovci.
Ujel jsem na Yakovi, ještě kus cesty a musel se shýbat k jeho krku, abych se nepraštil o některé nižší větve.
"Snad ho najdeme ještě naživu."
Když jsem však spatřil nohu čouhájící z křoví polila mne hrůza z toho, že je už muž mrtev. Nicméně nebyl tu cítit mrtvolný zápach a pak...mírně se pohnu a ozval se z křoví jeho hlas.
"To jsem já Ashitaka, nehýbej se, hned jsem u tebe."
Zastavím Yaka a sesednu.
"Počkej na mě příteli."
Pohladím ho po krku a pak se vydám rychlými opatrnými kroky směrem ke křoví. Jakmile budu u něj rozhrnu ho a zkusím prohlédnout, jak na tom muž je a zdali ho budu moci vytáhnout z křoví a popřípadě odvést do vesnice.
"Neboj se dostanu tě odsud."
Pohlédnu na něj. Určitě musí být vyčerpaný a vyděšený, po takovém zážitku, stejně by mě zajímalo, co se mu stalo, nicméně to teď musí počkat.

Útesy

Ano.. to máš pravdu matko. Ale kdyby se tenkrát k Nagovi přidalo více bohů a my, mohlo to dopadnout jinak. Řeknu trošičku smutně a zamyslím se co se asi mohlo stát s Nagem. Zajímalo by mně zda se někde schovává nebo je už mrtvý. Zavrtím hlavou a pokračuji v cestě přes rokli. Přeskočíme ji a vylezeme nahoru do stráně. Míříme dál a hledáme vhodné místo na přepad. Podívám se na matku a pak na balvany. Já bych tam s Mono klidně byl. Špitnu tiše a začnu hledat nějaké místo v okolí kam by se mohli ukrýt matka a Xin. Mohlo by být třeba i o pár metrů dál, hlavně aby nebylo moc daleko. To by jsme pak totiž mohli mít potíže kdyby se k nám připojily v boji moc pozdě. Xine a Mono... Snad máte ve svém pátrání štěstí.

Duch Lesa a jeho lesy
Samozřejmě jsem neočekávala, že mi odpoví srozumitelně, ale stejně mě jeho odpověď dost rozčarovala. Je to bůh co se nestaví na žádnou stranu, stejný je můj úkol, tak by ani neměl k němu vyjadřovat nesouhlas.
Ale že by mi to nějak ulehčil, to zrovna ne.
Přesto se pokloním a poděkuji mu tiše za odpověď.

Pak se vzdálím z jeho posvátného teritoria a vrhnu se do bezpečí vysokých stromů.
Abych měla klid na přemýšlení.

Takže, mohu zkusit kontaktovat staré bohy a bohyně lesa- ale jestli budou tolik přívětivý jako ty opice, tak to bude opravdu super.
Když kontaktuju město, ucítí to ze mě. Ale na druhou stranu se tam dříve nebo později ukážou. A budu vědět kdo tu hraje hlavní roli ve všech rozporech.


Seskočím ze svého přemýšleciho místa a jdu.
K místům kde les řídne a umírá, kde stromy tolik nešumí a příroda nezpívá.
Chvilku to trvat bude, ale okolní les mi brzy jistě sám napoví kudy s emám dát.
A kdo ví, možná potkám po cestě i někoho zajímavého.

Opatrnost a obezřetnost však stále zůstává na místě.

Diskuze
_________________


Mírně jsem se zarazila, když má slova obrátil proti mě. Nedala jsem ale na sobě nic znát, věděla jsem že to nebude lehké. Že nepůjdou vsadit své životy jen tak pro nic za nic. Ostatně, dalo se to i čekat, ale my pomoc zoufale potřebovali. Naše síly už bohužel nestačí.
"Zde se neodváží, a ve vašem lese si s nimi nejste schopni poradit, opravdu je to náš problém?"
Na sucho jsem polkla.
"Ano, týká se to i vás. Když padne les, lidi už nic nezastaví od toho, aby ničili i dál. Když padneme my, je jen otázkou času než se dostanou i sem, aby mohli těžit dary přírody."

Klan Vlků - Zástupce Medvědího klanu
Mono a Xin

Mono promlouvá naléhavě k medvědímu bohu Kowaiovi, který na vás shlíží. Xin je jí stále po boku, připraven jí bránit, ale zatím nechává svou moudřejší sestru, aby mluvila. Kowai si odfrkne a zaměří na Mono své velké oči.
"Ano lidé, zde jich moc není. Bojí se a ti co se odváží špatně dopadají. Žádáš o pomoc dítě?"
Nakloní hlavu na chvíli na stranu a pak zase zpátky.
"Proč by měli Medvědi bojovat za místo, ve kterém nežijí?"
Položí věcnou otázku, Xinovi se to zdá se nelíbí a tak mírně zavrčí a odhalí tesáky, ale uklidní se díky přítomnosti Mono. Medvěd bez povšimnutí pokračuje.
"Zde se neodváží, a ve vašem lese si s nimi nejste schopni poradit, opravdu je to náš problém?"
Ptá se vás, zdá se, že hledá argumenty z vaší strany.

Klan Vlků - Skalní útesy
Feng a Moro

"Dobře víš, že válčit s lidmi není tak lehké Fengu. Vzpomeň si Nago s nimi taky urputně bojoval a pak po poslední bitvě zmizel a jeho kanci byli rozprášeni."
Upozorní Fenga jeho matka, která po chvíli přeskakuje za ním. Oba se dostanete v celku lehce na druhou stranu přes rokli, vašim velkým a statným tělům, nedělá problém přeskočit. Následně vylezete nahoru do stráně mezi trávou. Míříte dál od lidské cesty a hledáte místo, kde byste se připravili na příští útok.
"Je tu moc otevřeného prostranství, je třeba najít úkryt. Další jejich karavana tudy půjde asi za pár dní."
Zavrčí Moro a pak vám spočine pohled na skupině větších balvanů ve stráni.
"Tam by se mohla ukrýt Mono a jeden z vás více by se nás tam nevešlo. Kudy ale zaútočíme my ostatní?"
Rozhlíží se Moro ve snaze na něco přijít a dává prostor svému synovi, aby se vyjádřil.

Klan Lišek - V háji Ducha Lesa
Ryska

Rozhodla ses na tu prapodivnou a přesto vycítitelně mocnou bytost zavolat se svou otázkou, která tě hlodala. Musela jsi přeskočit po několika travnatých ostrůvcích, abys byla blíže a doufala v odpověď. Hleděla jsi mezi ty mohutné stromy a snažila se zahlédnout nějaké znamení od oné bytosti, nějakou odpověď cokoli. Zpoza jednoho vzdáleného stromu jsi zahlédla hlavu té bytosti a ta na tebe pohlédla, docela dobře jsi rozeznala onen klidný výraz v té tváři.

Ten pohled byl tak klidný a laskavý. Zdá se, že to byla tvá odpověď protože chvilku na to se tvor otočil zády a zmizel ve stínech a dálkách toho kouzelného háje. Jak si však přebereš jeho odpověď? To už záleží na tobě. Nicméně tušíš, že jsi se setkala se samotným Duchem Lesa.

Vesnice Emishi - Hledání lovce
Ashitaka a Yaku

Ashitaka vyrazil na svém příteli Yaku směrem k lesu. Netrvalo to dlouho a vesncie samozřejmě věděla, že jejich princ odjel do lesa. Nicméně nyní s tím už nemohla moc dělat. Ashitaka zmizel na hřbetě svého losa v lese. Obklopilo ho šero větví, které nepropouštěly tolik světla. Občas se musel i v sedle shýbat, aby ho nějaká větev nepraštila.
Jízda lesem nebyla tak zběsilá, protože bylo třeba hledat stopy a cokoli, co by pomohlo. Též i terén to mírně omezoval. Nicméně vše přineslo své ovoce. Po půl hodině proplétání se lesem, našel Ashitaka lidské stopy a následoval je. O notný kus dál z křoví čouhala noha. Zdá se, že našel onoho lovce. Taky se ozve zasténání, zdá se, že je ještě naživu. Kdo ví co se mu tady jenom stalo.
"Kdo....kdo je tam...pomoc prosím..."
Ozve se chraplavý hlas z onoho křoví pln naděje.

Ztracený lovec

Vědma dál rozpráví a povídá, co jí ještě leží na srdci. Zpozorním, když začne mluvit o něčem, co nechtěli Starší, abych věděl. Když se dozvídám postupně oč jde začínám to chápat. Mírně opřu ruce více o kolena, abych potlačil mírnou zlost, že mi nevěří.
"Klid to není tím, jen mají starost."
Zhluboka se nadechnu a pak zase dech vypustím a kývnu vědmě.
"Děkuji vědmo za tvou moudrost, nyní mne prosím omluv musím se vydat hledat toho nebožáka. Starší ví, že se v lesích a okolí vyznám nejlépe."
Spěšně vstanu a pak se vědmě ukloním na rozloučenou a spěchám ven z jejího přístřešku. Venku už rychlé kroky přebíhají v běh. Zamířím si to k chlévu, kde má být i Kaya. Bohužel nyní nemířím vlastně za ní. Proženu se spěšně vesnicí a až u okraje chléva se zastavím a vejdu dovnitř. Instinktivně zajdu do prvního ustájení ve chvévku, kde je můj přítel Yaku.
"Musíme jet kamaráde."
Hodím přes něj prosté látkové sedlo a dám mu uzdu. Pak si vezmu na záda luk a toulec se šípy, který tu vždy mívám. Vyšvihnu se Yaku na záda vyjedeme ven z chléva.
"Do lesa příteli!"
To už mě vidí někteří obyvatelé vesnice a poplašeně na mě ukazují, povídají si, nebo se dívají. Nicméně já se na hřbetu Yaku proženu vesnici rychle a jistě, vyjedeme kopec a zamíříme k lesu, ve kterém brzo splyneme s ostatním okolím.

Skákaly jsme z jedné skalky na druhou a hledali vhodné místo kde bychom mohli počkat na tu jejich karavanu a pak je roztrhat na kusy. Docela mně mrzí že zmůžeme jenom to. Ale je to zřejmě lepší než nic. Po chvilce se však matka zastavila a pohlédla na mně. Zdálo se že přemýšlí. Nebyli tu... takže za všechno může ta proklatá žena.

Měli bychom ji roztrhat na kusy!. Podívám se směrem k tomu jejich městu a zlověstně zavrčím. Pak bychom jim to měli připomenout. Řeknu trošičku naštvaně. Pohlédnu na matku a vyrazím za ní. Po chvíli se opět zastavíme.

Poslechnu si co matka říká a souhlasně kývnu hlavou. Dobrá. Tak jdeme. Už se nemůžu dočkat až roztrhám pár dalších lidí. Ušklíbnu se a pak vyrazím na druhou stranu římsy, abych si tam našel nějaké místo které se mně bude zamlouvat. Nějaké z kterého bych mohl skočit mezi ně až půjdou a začít je trhat na cucky.

putování jedné lišky
Nejtěžší část cesty začala když se ode mě odloučil můj lidský průvodce a učitel. Putovat cizí krajinou bylo zajímavé a líbivé, ale poznávat lidský druh a putovat v jeho společnosti bylo nesrovnatelně jiné.
Ano, ostatní mě museli považovat za blázna. Všichni v lese když padl náš návrh na Mír.
Ale ta trochu úcty k naší moudrosti a nám samotným, která k nám byla chována v našem lese nevymřela. Nebylo tedy tak těžké ostatní přesvědčit o správnosti Míru.
Také proto, že ve zdejších lesích jsme byli jedni z největších bohů.

Ale proti tomu, to místo kam putuji...Je to zkrátka obrovský rozdíl. Jako putovat z malého lesíka do obrovské džungle. Né že by náš les byl nějaký prťavý.
Ovšem když se porovná s lesem Ducha Lesa....

Tlamička se mi roztáhne do úsměvu.
Mám tak plnou hlavu myšlenek, že se nudy opravdu bát nemusím.

A tak se tedy zaměstnávám přípravou na předání svého poselství.


Duch Lesa
Když se cesta pozměnila a krajina začala utvářet úplně jinou atmosféru, bylo jasné, že jsem blízko. Musela jsem se hlídat, abych vzrušením nevyskakovala jako malé lišče.
Žádné prchání myšlenky mé, budu vás potřebovat.
Vstoupila jsem do Lesa s úctou a okouzlená.
Ale trocha pochybností přišla s vítáním prvních obyvatel.
Kteří mě tedy moc hezky neuvítaly. I když jsou opice jakkoliv chytré, tyhle tedy rozhodně ne. Bylo z nich cítit tolik strachu.
Snad ale ostatní budou moudřejší.

A pak se prostor kolem zase změnil. Nebylo těžké vycítit sílu lesa a jít správným směrem do jeho středu. Bylo to skoro až moc jednoduché.

A tam, mezi stromy v podivném tichém mokřadu....
Zastavila jsem se a hleděla mezi stromy.
Chvíli fascinovaná mocí té bytosti, neschopna komunikovat. Jsou tu tak velcí tvorové!
Připadala jsem si malinkatá.
Ale mé poselství bylo velké.
Začala jsem jednat zcela instinktivně a uklonila jsem se.
Mocná bytosti. Hledám Ducha lesa a zdejší bohy. Přináším poselství ze své země. O spojení s lidmi a žití v míru. Nebo o smrti a zhoubě nás všech. Mám tvé svolení šířit své poselství?
Pak už jen čekám. Na znamení, odpověď, cokoliv. Nehýbu se a plně soustředím, abych pochopila a aby mi neunikl jakýkoliv čin z druhé strany mokřadu.