Andor.cz - Dračí doupě online

Lovec

Už jsem si začínal zoufat a naděje mne pomalu opouštěla, nikde nebyly žádné stopy, až pojednou...konečně stopa. Docela čerstvá, určitě patřila našemu lovci.
Ujel jsem na Yakovi, ještě kus cesty a musel se shýbat k jeho krku, abych se nepraštil o některé nižší větve.
"Snad ho najdeme ještě naživu."
Když jsem však spatřil nohu čouhájící z křoví polila mne hrůza z toho, že je už muž mrtev. Nicméně nebyl tu cítit mrtvolný zápach a pak...mírně se pohnu a ozval se z křoví jeho hlas.
"To jsem já Ashitaka, nehýbej se, hned jsem u tebe."
Zastavím Yaka a sesednu.
"Počkej na mě příteli."
Pohladím ho po krku a pak se vydám rychlými opatrnými kroky směrem ke křoví. Jakmile budu u něj rozhrnu ho a zkusím prohlédnout, jak na tom muž je a zdali ho budu moci vytáhnout z křoví a popřípadě odvést do vesnice.
"Neboj se dostanu tě odsud."
Pohlédnu na něj. Určitě musí být vyčerpaný a vyděšený, po takovém zážitku, stejně by mě zajímalo, co se mu stalo, nicméně to teď musí počkat.

Útesy

Ano.. to máš pravdu matko. Ale kdyby se tenkrát k Nagovi přidalo více bohů a my, mohlo to dopadnout jinak. Řeknu trošičku smutně a zamyslím se co se asi mohlo stát s Nagem. Zajímalo by mně zda se někde schovává nebo je už mrtvý. Zavrtím hlavou a pokračuji v cestě přes rokli. Přeskočíme ji a vylezeme nahoru do stráně. Míříme dál a hledáme vhodné místo na přepad. Podívám se na matku a pak na balvany. Já bych tam s Mono klidně byl. Špitnu tiše a začnu hledat nějaké místo v okolí kam by se mohli ukrýt matka a Xin. Mohlo by být třeba i o pár metrů dál, hlavně aby nebylo moc daleko. To by jsme pak totiž mohli mít potíže kdyby se k nám připojily v boji moc pozdě. Xine a Mono... Snad máte ve svém pátrání štěstí.

Duch Lesa a jeho lesy
Samozřejmě jsem neočekávala, že mi odpoví srozumitelně, ale stejně mě jeho odpověď dost rozčarovala. Je to bůh co se nestaví na žádnou stranu, stejný je můj úkol, tak by ani neměl k němu vyjadřovat nesouhlas.
Ale že by mi to nějak ulehčil, to zrovna ne.
Přesto se pokloním a poděkuji mu tiše za odpověď.

Pak se vzdálím z jeho posvátného teritoria a vrhnu se do bezpečí vysokých stromů.
Abych měla klid na přemýšlení.

Takže, mohu zkusit kontaktovat staré bohy a bohyně lesa- ale jestli budou tolik přívětivý jako ty opice, tak to bude opravdu super.
Když kontaktuju město, ucítí to ze mě. Ale na druhou stranu se tam dříve nebo později ukážou. A budu vědět kdo tu hraje hlavní roli ve všech rozporech.


Seskočím ze svého přemýšleciho místa a jdu.
K místům kde les řídne a umírá, kde stromy tolik nešumí a příroda nezpívá.
Chvilku to trvat bude, ale okolní les mi brzy jistě sám napoví kudy s emám dát.
A kdo ví, možná potkám po cestě i někoho zajímavého.

Opatrnost a obezřetnost však stále zůstává na místě.

Diskuze
_________________


Mírně jsem se zarazila, když má slova obrátil proti mě. Nedala jsem ale na sobě nic znát, věděla jsem že to nebude lehké. Že nepůjdou vsadit své životy jen tak pro nic za nic. Ostatně, dalo se to i čekat, ale my pomoc zoufale potřebovali. Naše síly už bohužel nestačí.
"Zde se neodváží, a ve vašem lese si s nimi nejste schopni poradit, opravdu je to náš problém?"
Na sucho jsem polkla.
"Ano, týká se to i vás. Když padne les, lidi už nic nezastaví od toho, aby ničili i dál. Když padneme my, je jen otázkou času než se dostanou i sem, aby mohli těžit dary přírody."

Klan Vlků - Zástupce Medvědího klanu
Mono a Xin

Mono promlouvá naléhavě k medvědímu bohu Kowaiovi, který na vás shlíží. Xin je jí stále po boku, připraven jí bránit, ale zatím nechává svou moudřejší sestru, aby mluvila. Kowai si odfrkne a zaměří na Mono své velké oči.
"Ano lidé, zde jich moc není. Bojí se a ti co se odváží špatně dopadají. Žádáš o pomoc dítě?"
Nakloní hlavu na chvíli na stranu a pak zase zpátky.
"Proč by měli Medvědi bojovat za místo, ve kterém nežijí?"
Položí věcnou otázku, Xinovi se to zdá se nelíbí a tak mírně zavrčí a odhalí tesáky, ale uklidní se díky přítomnosti Mono. Medvěd bez povšimnutí pokračuje.
"Zde se neodváží, a ve vašem lese si s nimi nejste schopni poradit, opravdu je to náš problém?"
Ptá se vás, zdá se, že hledá argumenty z vaší strany.

Klan Vlků - Skalní útesy
Feng a Moro

"Dobře víš, že válčit s lidmi není tak lehké Fengu. Vzpomeň si Nago s nimi taky urputně bojoval a pak po poslední bitvě zmizel a jeho kanci byli rozprášeni."
Upozorní Fenga jeho matka, která po chvíli přeskakuje za ním. Oba se dostanete v celku lehce na druhou stranu přes rokli, vašim velkým a statným tělům, nedělá problém přeskočit. Následně vylezete nahoru do stráně mezi trávou. Míříte dál od lidské cesty a hledáte místo, kde byste se připravili na příští útok.
"Je tu moc otevřeného prostranství, je třeba najít úkryt. Další jejich karavana tudy půjde asi za pár dní."
Zavrčí Moro a pak vám spočine pohled na skupině větších balvanů ve stráni.
"Tam by se mohla ukrýt Mono a jeden z vás více by se nás tam nevešlo. Kudy ale zaútočíme my ostatní?"
Rozhlíží se Moro ve snaze na něco přijít a dává prostor svému synovi, aby se vyjádřil.

Klan Lišek - V háji Ducha Lesa
Ryska

Rozhodla ses na tu prapodivnou a přesto vycítitelně mocnou bytost zavolat se svou otázkou, která tě hlodala. Musela jsi přeskočit po několika travnatých ostrůvcích, abys byla blíže a doufala v odpověď. Hleděla jsi mezi ty mohutné stromy a snažila se zahlédnout nějaké znamení od oné bytosti, nějakou odpověď cokoli. Zpoza jednoho vzdáleného stromu jsi zahlédla hlavu té bytosti a ta na tebe pohlédla, docela dobře jsi rozeznala onen klidný výraz v té tváři.

Ten pohled byl tak klidný a laskavý. Zdá se, že to byla tvá odpověď protože chvilku na to se tvor otočil zády a zmizel ve stínech a dálkách toho kouzelného háje. Jak si však přebereš jeho odpověď? To už záleží na tobě. Nicméně tušíš, že jsi se setkala se samotným Duchem Lesa.

Vesnice Emishi - Hledání lovce
Ashitaka a Yaku

Ashitaka vyrazil na svém příteli Yaku směrem k lesu. Netrvalo to dlouho a vesncie samozřejmě věděla, že jejich princ odjel do lesa. Nicméně nyní s tím už nemohla moc dělat. Ashitaka zmizel na hřbetě svého losa v lese. Obklopilo ho šero větví, které nepropouštěly tolik světla. Občas se musel i v sedle shýbat, aby ho nějaká větev nepraštila.
Jízda lesem nebyla tak zběsilá, protože bylo třeba hledat stopy a cokoli, co by pomohlo. Též i terén to mírně omezoval. Nicméně vše přineslo své ovoce. Po půl hodině proplétání se lesem, našel Ashitaka lidské stopy a následoval je. O notný kus dál z křoví čouhala noha. Zdá se, že našel onoho lovce. Taky se ozve zasténání, zdá se, že je ještě naživu. Kdo ví co se mu tady jenom stalo.
"Kdo....kdo je tam...pomoc prosím..."
Ozve se chraplavý hlas z onoho křoví pln naděje.

Ztracený lovec

Vědma dál rozpráví a povídá, co jí ještě leží na srdci. Zpozorním, když začne mluvit o něčem, co nechtěli Starší, abych věděl. Když se dozvídám postupně oč jde začínám to chápat. Mírně opřu ruce více o kolena, abych potlačil mírnou zlost, že mi nevěří.
"Klid to není tím, jen mají starost."
Zhluboka se nadechnu a pak zase dech vypustím a kývnu vědmě.
"Děkuji vědmo za tvou moudrost, nyní mne prosím omluv musím se vydat hledat toho nebožáka. Starší ví, že se v lesích a okolí vyznám nejlépe."
Spěšně vstanu a pak se vědmě ukloním na rozloučenou a spěchám ven z jejího přístřešku. Venku už rychlé kroky přebíhají v běh. Zamířím si to k chlévu, kde má být i Kaya. Bohužel nyní nemířím vlastně za ní. Proženu se spěšně vesnicí a až u okraje chléva se zastavím a vejdu dovnitř. Instinktivně zajdu do prvního ustájení ve chvévku, kde je můj přítel Yaku.
"Musíme jet kamaráde."
Hodím přes něj prosté látkové sedlo a dám mu uzdu. Pak si vezmu na záda luk a toulec se šípy, který tu vždy mívám. Vyšvihnu se Yaku na záda vyjedeme ven z chléva.
"Do lesa příteli!"
To už mě vidí někteří obyvatelé vesnice a poplašeně na mě ukazují, povídají si, nebo se dívají. Nicméně já se na hřbetu Yaku proženu vesnici rychle a jistě, vyjedeme kopec a zamíříme k lesu, ve kterém brzo splyneme s ostatním okolím.

Skákaly jsme z jedné skalky na druhou a hledali vhodné místo kde bychom mohli počkat na tu jejich karavanu a pak je roztrhat na kusy. Docela mně mrzí že zmůžeme jenom to. Ale je to zřejmě lepší než nic. Po chvilce se však matka zastavila a pohlédla na mně. Zdálo se že přemýšlí. Nebyli tu... takže za všechno může ta proklatá žena.

Měli bychom ji roztrhat na kusy!. Podívám se směrem k tomu jejich městu a zlověstně zavrčím. Pak bychom jim to měli připomenout. Řeknu trošičku naštvaně. Pohlédnu na matku a vyrazím za ní. Po chvíli se opět zastavíme.

Poslechnu si co matka říká a souhlasně kývnu hlavou. Dobrá. Tak jdeme. Už se nemůžu dočkat až roztrhám pár dalších lidí. Ušklíbnu se a pak vyrazím na druhou stranu římsy, abych si tam našel nějaké místo které se mně bude zamlouvat. Nějaké z kterého bych mohl skočit mezi ně až půjdou a začít je trhat na cucky.

putování jedné lišky
Nejtěžší část cesty začala když se ode mě odloučil můj lidský průvodce a učitel. Putovat cizí krajinou bylo zajímavé a líbivé, ale poznávat lidský druh a putovat v jeho společnosti bylo nesrovnatelně jiné.
Ano, ostatní mě museli považovat za blázna. Všichni v lese když padl náš návrh na Mír.
Ale ta trochu úcty k naší moudrosti a nám samotným, která k nám byla chována v našem lese nevymřela. Nebylo tedy tak těžké ostatní přesvědčit o správnosti Míru.
Také proto, že ve zdejších lesích jsme byli jedni z největších bohů.

Ale proti tomu, to místo kam putuji...Je to zkrátka obrovský rozdíl. Jako putovat z malého lesíka do obrovské džungle. Né že by náš les byl nějaký prťavý.
Ovšem když se porovná s lesem Ducha Lesa....

Tlamička se mi roztáhne do úsměvu.
Mám tak plnou hlavu myšlenek, že se nudy opravdu bát nemusím.

A tak se tedy zaměstnávám přípravou na předání svého poselství.


Duch Lesa
Když se cesta pozměnila a krajina začala utvářet úplně jinou atmosféru, bylo jasné, že jsem blízko. Musela jsem se hlídat, abych vzrušením nevyskakovala jako malé lišče.
Žádné prchání myšlenky mé, budu vás potřebovat.
Vstoupila jsem do Lesa s úctou a okouzlená.
Ale trocha pochybností přišla s vítáním prvních obyvatel.
Kteří mě tedy moc hezky neuvítaly. I když jsou opice jakkoliv chytré, tyhle tedy rozhodně ne. Bylo z nich cítit tolik strachu.
Snad ale ostatní budou moudřejší.

A pak se prostor kolem zase změnil. Nebylo těžké vycítit sílu lesa a jít správným směrem do jeho středu. Bylo to skoro až moc jednoduché.

A tam, mezi stromy v podivném tichém mokřadu....
Zastavila jsem se a hleděla mezi stromy.
Chvíli fascinovaná mocí té bytosti, neschopna komunikovat. Jsou tu tak velcí tvorové!
Připadala jsem si malinkatá.
Ale mé poselství bylo velké.
Začala jsem jednat zcela instinktivně a uklonila jsem se.
Mocná bytosti. Hledám Ducha lesa a zdejší bohy. Přináším poselství ze své země. O spojení s lidmi a žití v míru. Nebo o smrti a zhoubě nás všech. Mám tvé svolení šířit své poselství?
Pak už jen čekám. Na znamení, odpověď, cokoliv. Nehýbu se a plně soustředím, abych pochopila a aby mi neunikl jakýkoliv čin z druhé strany mokřadu.

Božská rozmluva
________________________



Nemohla jsem popřít, že mi bušilo srdce. Někteří z Bohů totiž byli nevypočítavý a žádalo si to opatrný přístup. Obzvlášť při tomto medvědím bohovi, který mne kdykoliv mohl zabít snáz jako malou mouchu.
"Lidské mládě a přichází s prosbou za doprovodu vlka?!"
Zatnula jsem zle zuby. Kdybych měla kožich, jistě by se mi naježila srst.
"Nejsem člověk, jsem vlk!"
To už se však přimluví Xin a já pozvolním. Sledovala jsem medvěda stejně obezřetně, jako on nás. Po jeho slovech mi proběhla myšlenka.
Zřejmě se báchorky o našem klanu vytrácejí..
"Já jsem Kowai z Medvědího Klanu. Co pohledává Vlčí klan tak daleko od svého domova, s jakou prosbou přicházíte?"
Teď už jsem se odvážila přijít o trochu blíže, abych s ním mohla mluvit z očí do očí.
"To lidé.. Těží bohatství lesa a ničí vše, co jim přijde pod ruku. Snažíme se je udržet, ale to už nevydrží dlouho. Přicházejí stále s novými způsoby, jak nás snadno zabít a ani síly bohů lesa pomalu nestačí. Žádáme o pomoc... Jestli nenajdeme spojence, je pravděpodobně, že přírodu zničí úplně a s nimi i obyvatele, kteří tam žijí."
Neuhýbala jsem jeho pohledu, avšak poslední větu jsem řekla už trochu s bolestnějším tónem.

Klan Vlků - Rozprava s Bohem
Xin a Mono

Obrovský medvěd se zdá docela vytočený tím, že se mu zde prochází komu se zachce a bedlivě vás svýma očima sleduje. Mono si určitě může povšimnou, že jeho mohutné tlapy jsou opravdu hrůzostrašné, kdyby jí plnou silou udeřil určitě by jí dokázal jediným úderem i zabít, kdyby chtěl.
Jeho pohled spočine právě na Mono, která promluvila první. Doslova jí pohledem probodává.
"Lidské mládě a přichází s prosbou za doprovodu vlka?!"
Zavrčí medvěd dost nedůvěřivě.
"To je Mono, moje mladší sestrrra. Patřřřří do klanu Vlků."
Zavrčí Xin a obraně se postaví vedle Mono s mírně odhrnutými tesáky. Medvěd oba znovu chvíli sleduje.
"Vlčí klan? Jediní vlci, kteří, kdy žili v blízké oblasti byl Mořin klan z lesů ale....myslel jsem, že ten už neexistuje."
Bručí medvěd a sleduje vás.
"Jisté zvěsti se donesly, že z toho klanu ještě někdo přežívá. Ale nemyslel jsem si, že je to pravda. Pak tedy ty musíš být to Mořino prazvláštní mládě, o kterém se kdysi tolik mluvilo."
Zadívá se medvěd na Mono.
"Já jsem Kowai z Medvědího Klanu. Co pohledává Vlčí klan tak daleko od svého domova, s jakou prosbou přicházíte?"
Stále vás tázavě medvěd sleduje, nyní je už zdá se klidnější.

Klan Vlků - Pohledy na skalní římsu
Feng a Moro

Feng společně se svou matkou sbíhají a přeskakují z různých skalních převisů, aby zkusili najít bezpečnější místo pro svůj další útok. Po chvíli se však Moro zastaví a pohlédne na svého syna při vyřčení jeho otázky. Zdá se, že jí to donutilo vzpomínat. Její moudré oči se zahledí směrem kamsi na druhou stranu ke skalám a nebi, kde prosvítá mezi slabými mraky zářivé slunce.
"Ne Fengu, lidé zde nebyli vždy. Ale je to už dlouho, co sem přišli a postavili své proklaté město. Tehdy se ale Bohů a lesa báli. Nedovolili si těžit ty své kovové kameny tak dalece, jako nyní. To začalo až s příchodem té proklaté ženy, to ona přinesla největší zkázu."
Promluví Moro a pak se pozvolna zase napřímí a pokračuje o kus dál v cestě.
"Lidé už zapomněli, jaké to je mít z nás opravdový strach."
Dodá mírně pochmurně, ale v celku poklidně, o pár desítek metrů dále se opět zastaví a shlédne na skalní římsu naproti.
"Tam na druhé straně by to mohlo být nyní lepší k dalšímu útoku. Vidíš? Propast sice na straně blíže k nám stále je, ale na druhé straně už není tak vysoká skalní stěna, ale skoro kopcovitá rovina, která nám poskytne výhodu. Je to skoro začátek téhle části průsmyku."
Promluvá Moro a dívá se směrem k svému objevu.

Vesnice Emishi - Rozpravy s vědmou
Ashitaka

Vědma se opět zadívá na Ashitaku svýma starýma ale moudrýma očima a mírně přikývne.
"To pravda můj princi opatrnosti není nikdy nazbyt."
Pak na chvíli zapřemýšlí a pohlédne na své kameny.
"A je tu ještě jedna věc, kterou jsem ti chtěla říci, ač se to Starší snaží vyřešit sami."
Přejete zvrásnělými prsty po jednom oblázku.
"Ale kameny praví, že je třeba, abys to věděl. Vím, jak budeš reagovat, ale stejně ti to řeknu."
Mluví pomalu a rozvážně a nakonec zvedne pohled opět na Ashitaku.
"Jeden z našich lovců odešel brzo ráno na lov, ale ještě se nevrátil. Vesnice o něj začíná mít obavy a Starší se snaží zorganizovat pátrání. Nevíme, co se mu mohlo stát, ale kameny říkají, že je třeba abys o tom věděl."
Vysvětlí vědma a sleduje Ashitaku, jak se zachová.

Klan Lišek - Nekonečné putování
Ryska

Dny své dlouhé pouti jsi už přestala počítat. Obzvláště obtížná byla právě díky tomu, že tvá velikost není zrovna nějak prazvláštní, a proto hold cestuješ pomaleji. Nicméně i tak máš dostatek vytrvalosti a je to už dlouhá doba, co ses rozloučila se svým kmenem a vyrazila na dalekou pouť za Duchem Lesa.
Konečně se zdá, že jsi už svému cíli blízko. Nicméně tvá rozprava s Opičím Klanem nedopadla zrovna nejlépe. Nakonec to skončilo tak, že jsi musela utéci. Klan se rozlobil a kamení a klacky začalo létat tvým směrem, několik z nich tě jich i nepěkně bolestně trefilo.
Nicméně i tak jsi se dokázala dostat pryč a instinkt tě zavedl na postvátné místo.

Je krásné a do srdce zasévá harmonii a klid, je prazvláštní a budí úctu. Pak zahlédneš jak se mezi stromy prochází nějaká bytost.

Máš tušení, že je to právě ten koho hledáš. Ale co dělat? Silueta v dálce pokračuje v chůzi a mizí mezi dalšími stromy.