Andor.cz - Dračí doupě online

Mono a Ashitaka - Cesty se protínají
Ashitaka, Mono

Yaku se skutečně nechal odvést až k Ashitakovi, nervózně podupkával, když viděl opět Xina, ale neutekl. Dokonce sklonil hlavu a mírně pokrčil přední nohy, aby mohla Mono lépe dostat bezvládné tělo na jeho hřbet.
"Rrrrr občas máš až přřříliš soucitu."
Zavrčel v odpověď Xin. Pro něj to byl jen další člověk, který by vám šel po krku, kdyby mohl a bylo jej třeba odstranit. Dělat rozdíly mezi těmi a oněmi lidmi bylo obtížné, vzhledem k tomu, co jste si z jejich rukou již zažili.
A pokud se Feng nevrátí určitě budou na vině také opět lidé. Vždyť každý den postupovali a snažili se kácet let a rozbíjet horu na kousky.
"Co s ním chceš tedy dělat?"
Pozoroval bystrýmaočima Xin losa i tělo jeho pána.

Opičí kmen
________________________________________

Můj drahý bráška Xin samozřejmě jen tak nenechal drzé opice, aby opovrhovaly někým z jeho rodiny. Já se však do tohoto sporu více nepouštěla a ani jsem nechtěla. Mohla jsem být jen ráda za to, že se mu nepodařilo žádnou opici zakousnout a hlavně - mé priority teď byly někde úplně jinde. Byl zde někdo, kdo mou pomoc zoufale potřeboval a to bylo přednější než reputace u ostatních kmenů.
Jenže nebudu lhát... ačkoliv mé cíle teď byly někde jinde, píchlo mě u srdce i při pomyšlení na Fenga. Dlouhou dobu se nám o něm nepodařilo nic zjistit a tak jsem jen doufala.. možná i v duchu se modlila, aby byl v pořádku.

Co se onoho losa přede mnou týkalo, pevně jsem doufala v to, že mi rozumí a pochopil, kterak pro něj nejsem hrozbou. Jestliže nejevil žádné další známky plachosti, pozvolným tempem jsem k němu došla a uchopila jsem jeho uzdu, za kterou jsem jej poté přivedla k jeho pánovi.
Jen co jsem s oním losem došla k tomu člověkovi, přehodila jsem uzdu zvířeti zpět přes krk a podřepla jsem zpátky k bezvládnému muži. Tou dobou se už mezitím vrátil Xin zpět a to právě ve chvíli, kdy jsem toho muže uchopila za ruku, dávajíc si jí kolem krku a pokoušela jsem se jej nějakým způsobem dostat na hřbet jeho společníka.
"Zachránil mi život, i když jsem ho o to nežádala. Bude jen spravedlivé, když mu tuhle laskavost oplatím a nezůstanu mu nic dlužná."
dodala jsem v průběhu procesu. A jestliže mi onen los vypomohl tím, že se sklonil abych toho muže dostala na jeho hřbet snáz, vděčně jsem jeho směrem kývla.

Mono a Ashitaka - Cesty se protínají
Ashitaka, Mono

Vrčení a štěkot provázely Xinovovo řádění, když zaháněl opice. Vypadalo to, že žádnou se mu nepodařilo zakousnout a roztrhat, jak sliboval, ale vyplašil je dostatečně. Když se začal vracet od okraje lesa tys už mezitím hovořila k Yaku. Ten špicoval ostražitě uši a pozoroval tě. Možná byl trošku klidnější, když byl Xin dál. Na druhou stranu byla sis jistá, že vnímá i jeho pohyby. Když ses přiblížila byl sice ostražitý, ale neutekl. Dokonce se nechal za uzdu odvést až k tělu Ashitaky a sklonil k němu zkoumavě hlavu. Mezitím se stihl už vrátit Xin. Yaku ho pozoroval ostražitě, ale neucouvl. Věrně stál u toho člověka, který už nyní měl být dávno mrtvý.
"Rrrrr, co s ním chceš dělat?"
Vzhlédl od těla k tobě Xin a vyčkal. Neměl ti moc jak pomoci, nejspíše, kdyby zkusil tlamou človíčka zvednout mohl by mu ještě více ublížit. Do srdce se ti taky mimoděk vkradla opět starost o Fenga. Byl pryč už docela dlouho a neměli jste o něm žádnou zprávu. Snažila ses věřit, že bude v pořádku, a že se brzy vrátí.

Opičí kmen
________________________________________

Skoro až se mi nechtělo věřit, co jsem to právě slyšela. Celý tento spor s těmi odpornými lidmi převracel nejen vzhůru nohama celý les, ale zároveň i kmeny jako takové. Ještě nikdy předtím jsem nezažila, že by opičí kmen byl schopen vypustit z pusy něco takového. Vždyť se ani nikdy neměli k tomu být agresivní!
Sama jsem se nadechovala k tomu, že něco řeknu, jenže jejich další slova mě zanechala bez dechu. Považovali mě za člověka? To přece není pravda... patřím k vlčímu kmenu. Jsem vlk! Nejsem žádný člověk..
"Nech je být! Nemá to cenu!"
zavolala jsem na Xina, doufajíc že se k němu můj hlas dostane. V tuto chvíli jsme totiž měli všichni mnohem větší problémy než pár opic a podle toho musíme také určit své priority. Po tom, co se opice rozprchly, obrátila jsem se zpět k muži, který zde bezvládně ležel na zemi přede mnou. Jak ho odsud dostanu bez Xinovy pomoci..? Očima jsem se spěšně rozhlédla po okolí než jsem jej zahlédla. Čtyřnohého přítele onoho muže, který stál opodál aniž by se pokusil uprchnout. Skoro až mě fascinovala jeho věrnost. Narovnala jsem se tedy jeho směrem a o trochu uvolnila svůj postoj.
"Prosím, odlož svou plachost. Pomůžeš mi najít pomoc pro tvého přítele..?"
zeptala jsem se měkčím hlasem a samozřejmě i respektem ke zvířeti samotnému.

Mono a Ashitaka - Cesty se protínají
Ashitaka, Mono

"Lidé kácejí stromy, my je znovu sázíme! Toto je náš les, lidé sem nepatří!"
Přikovaly temně opice a přilétl šutrák, který jen o kousek minul Ashitakovu hlavu a Monino koleno.
"Vydejte nám toho člověka. Když ho sníme získáme jeho sílu a vyženeme lidi z našeho lesa!"
Pokračovaly další z opic a jiné přizvukovaly. Xin byl celý naježený.
"Les umírá.....Ale Mono to nevadí, protože Mono je také člověk!"
Vysmívaly se vám opice. To už bylo ale i na Xina moc. Vycenil zuby a nepřátelsky štěknul.
"A dost! Utrhnu ti hlavu ty drzá opice!"
Vyrazil dlouhými skoky vpřed zatímco opice se rozprchly do všech stran do lesa na stromy, aby unikly vlkově hněvu.

Nečekaná překážka
________________________________________

Plně jsem chápala Xinovy důvody. Zazněl dokonce téměř stejně jako matka, nicméně neuhnula jsem od něj pohledem.
"Já vím... říkám si to samé. Jenže tenhle člověk právě teď umírá ve vidině toho, že mě zachránil."
pronesla jsem a tentokrát se už v mém hlase nenesl tak nazlobený tón jako před chvílí. Dokonce jsem sklopila svůj pohled zpět k ležícímu muži přede mnou a jen velmi nepatrně jsem se zamračila. Proč jen nám musel situaci takhle komplikovat?

Ještě než jsem ale stačila dodat něco dalšího, neunikl mi pohyb, který se mihl před námi. Spěšně jsem vstala a svůj pohled jsem upřela právě tím směrem. Brzy tak vyšlo najevo o koho jde.
"To je... opičí kmen?"
podivila jsem se spíše sama pro sebe. Nicméně opice krátce na to začaly naším směrem pokřikovat. Tohle... bylo zvláštní. A nelíbilo se mi to. Nicméně vykročila jsem o dva či kroky směrem k nim.
"Co je to za nesmysl, přišel snad opičí kmen o rozum? Od kdy opice jedí maso člověka?!"
zavolala jsem na ně s viditelným zamračením ve tváři.

Mono a Ashitaka - Cesty se protínají
Ashitaka, Mono

"Rrrr je to člověk, prrroč by chránil někoho z nás?!"
Zavrčel nedůvěřivě Xin. Skoro, jako bys slyšela matku. Yaku měl nastražené uši a z bezpečné vzdálenosti vás pozoroval. Mladík, který tu ležel před vámi, byl vydaný vlkům na milost a nemilost. Les byl ještě kus před vámi, nyní jste byli v jeho vykácené části a stále hrozilo, že se vás vydají pronásledovat lidé z města se svými ohnivými zbraněmi.
A pak jsi zahlédla pohyb na kopci před vámi.
"Člověk....vydejte nám ho!.....Nechte nás ho zabít!....Ano zabít člověka, který kácí stromy!"
Začaly pokřikovat na kopci opice.

Xin se naježil a vycenil varovně zuby.
"Dejte nám toho člověka! Ano dejte ať ho můžeme sníst!"
Zaznívaly hlasy opic.

Spása..?
______________________________________

Cítila jsem, jak se mi díky němu začínala vařit krev. Nebudu lhát, byl zázrak, že je vůbec ještě naživu, ale zároveň to vyvolávalo mnoho otázek. Jak vůbec mohl být ještě naživu..? Žádný člověk by takové zranění přece nepřežil!
Jenže další odpovědi jsem se už nedočkala. A ačkoliv jsem si to odmítala přiznat, píchlo mě uvnitř hrudi, když už nebyl schopen ničeho dalšího. Sice stále dýchal, jenže moc času mu už nezbývalo. Můj zamyšlený, lehce i nervózní pohled na něm uvázl, nicméně Xinova slova mě vytrhla z myšlenek. Na jednu stranu měl Xin pravdu, ale stále... i když nežádaně, dělal to vše jen proto, aby mi zachránil život.
Hloupý člověk..
Proběhlo mi hlavou, ba dokonce jsem se nepatrně zamračila. Ruka mi sjela zpět k mému břichu, které jsem si ještě lehce promnula. Stále jsem tu ránu cítila... a stejně tak byly ještě živé vzpomínky na to, co se před chvíli stalo. Tenhle člověk musel něco skrývat, nebylo možné aby byl schopný se vůbec ještě nadechnout.
"Ne..."
zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a zvedla jsem své oči ke Xinovi.
"Nežádala jsem jej o to, ale umírá, protože mě zachránil. Na oplátku mu pomůžeme a pak se naše cesty rozejdou. Jestli se nám znovu postaví do cesty, pak ho zabiju vlastníma rukama."
rozhodla jsem po dlouhém zvažování.

Mono a Ashitaka - Cesty se protínají
Ashitaka, Mono

Mladík již znovu nepromluvil, zdálo se, že jeho vědomí zase odplulo. Jeho dech se stále tenčil. Moc času mu už nejspíše nezbývalo.
"Rrrr když ho zabijeme ušetřřříme mu trrrápení."
Ohrnul pysky opět Xin a pohlédl na Ashitaku a pak na tebe. Yaku ostražitě špicoval uši a čekal, co bude dál. Tebe ještě stále bolelo břicho do kterého tě mladík udeřil, ale jeho zranění bylo přece jen horší. Oděv měl nasáklý krví. Ztratil opravdu hodně krve. Více, než bylo zdrávo. Takto raněná zvířata většinou neměla šanci přežít. Musel mít opravdu tuhý kořínek, když ještě dýchal. A pak tu byla tvá vzpomínka na tu jeho podivnou ruku, ze které stoupali ti děsiví temní hádci. Ještě teď ti z toho naskakovala husina.

Bláhový člověk
______________________________________

Byla jsem vděčná za to, že i přes své vrčení mě Xin poslechl a nechal jej být aniž bych ho musela nějak dlouze přesvědčovat.

Nemohla jsem si pomoct, ale když podařilo se mi toho člověka otočit, projela... mnou jistá vlna lítosti při pohledu na něj. Takto... dopadl jen díky tomu, že se snažil být nestranný a nakonec jej postřelili vlastní lidé. To celé mě jen utvrzovalo v tom, jakými zrůdami lidé skutečně byli. Na okamžik jsem dokonce i zaváhala, zda vážně nebyl mrtev, jenže poté mému bystrému oku neuniklo, jak se jeho rty pohnuly a já tak zbystřila. Stále byl ještě při životě?
Slova, která z nich vyšla, mě donutila se mírně zarazit. Proč by ho něco takového vůbec mělo zajímat..? Nic jsem pro něj neznamenala, nebyla jsem mu nikým blízkým, proč by mu tedy na tom mělo záležet? Neubránila jsem se tak zamračení ve své tváři.
"Já se zemřít nebojím. Jde tu o záchranu celého lesa a pokud s tím mohu něco udělat, udělám to bez ohledu na cenu."
poznamenala jsem vážně, div jsem skoro nezavrčela. Kým on byl aby rozhodoval o tom, jak budu nakládat s vlastním životem?!