Andor.cz - Dračí doupě online

Klan Emishi - Železné Město
Ashitaka a Yaku

Když jsi s Yaku procházel ulicí města místní si tě prohlíželi se zájmem, podivem i nedůvěrou. Hlavně tvůj los pro ně byl zvláštností a tak nechtěná pozornost byla ihned na světě.
Najít místní hostinec nebylo tak těžké, posedávalo zde mnoho mužů, jedlo rýži a pilo rýžovou pálenku. Někteří si povídali o mužích, které ztratili při poslední výpravě, když je přepadli vlci. Jiní zase o tom kolik zboží přivezli za železo, které sebou vezli. Pár si jích povídalo i o podivném cizinci s losem.
Najít si místo a dovolat se hostinského o misku rýže a něco k pití nebylo tak složité. Yaku se ti podařilo ustájit mezi koně a zařídit mu seno a vodu.
Také bylo možno zahlédnout muže, kteří určitě nebyli místní, někteří vypadali, jako mniši, jiní byli určitě lovci z nedalekého okolí, obchodníci, či dobrodruzi na cestách. Město i v tomto večerním čase žilo svým vlastním bujným ruchem.


Klan Vlků - Neznámá jeskyně
Xin a Mono

Xin nasáhl vzduch do plic a rozhlédl se.
"Žádná krrev."
Zavrčel zřetelné, takže bylo nepravděpodobné, že by Feng byl zde někým nebo něčím napaden.
"Možná cítil, něco co už vyvanulo."
Sehnul Xin hlavu a očmuchal srst, kterou jsi měla mezi prsty.
"Ano..."
Zavrčel a rozhlédl se.
"Musel jí dáááál."
Zadíval se zpátky k východu.

Jeskyně
________________________________________

Opatrně jsem našlapovala vstříc srdci jeskyně. Ostražitá a připravená kdykoliv zaútočit jsem se rozhlížela po prázdné jeskyni. Jisto jistě tu Feng musel být, ale přesto zde bylo cítit něco, co se mi nelíbilo. Přebilo to Fengův pach a já se na chvíli zastavila.
"Myslíš, že tu Fenga něco potkalo? Je to tu sice prázdné, ale.."
své pocity jsem vysvětlovat nemusela, jelikož jsme oba sdíleli stejný pocit. Stačilo, když jsem se na něj jen očkem ohlédla.
"Proč by tady Feng byl, když je ta jeskyně prázdná? Musel mít nějaký důvod... Navíc na téhle jeskyni je něco divného. Hele, podívej."
popoběhla jsem blíže k místu, kam mě vedly mé instinkty a klekla jsem si na jedno koleno. Cosi jsem vzala mezi prsty a přičichla k tomu.
"Fengovo srst.."

Bude se pokračovat .)

Železné město

Setkání s paní Eboshi a nadšení, které sršel z Toki, když viděla mou tvář bylo až prazvláštně intenzivní. Raději jsem si opět nasadil masku a chytl Yaku za ohlávku.
"Tak pojď najdeme ti ubytování kamaráde."
Pobídl jsem ho a vyrazil jsem branou do města. Cestou jsem se rozhlížel kolem, aby se s městem trošku seznámil. Snažil jsem se najít nějaký hostinec, kde bych mohl ve stáji ubytovat Yaku a také se v klidu najíst.
"Je to tady dost jiné, než u nás."
Odtušil jsem a pohladil Yaku po krku.
"Asi se tu budeme muset chvíli zdržet."
Oznámil jsem svému společníkovi a zamířil k prvnímu místu, kde to vypadalo, že se tam vaří. Měl jsem docela hlas a posedět někde po té cestě v klidu by bylo také fajn.

Klan Emishi - Uvítání v Železném Městě
Ashitaka a Yaku

Žena si tě prohlédla bedlivým pohledem a pak se vlídně usmála.
"Vítej cizinče, děkuji ti, žes dostal naše muže domů."
Její hlas byl příjemný a melodický, ač v jeho pozadí bylo něco znepokojivého.
"Postarejte se o ně."
Kývla na několik svých lidí a ty začali oba muže odnášet, aby se o ně mohli náležitě postarat.
"Doufám, že se tu chvíli zdržíš Ashitako."
Pokynula ti hlavou a pak se otočila a odešla i se svou ochrankou. Mezitím se na tebe dívala ona mladá dívka, Korokova žena.
"Páni ty nejsi jen pěkný! Jsi překrásný!"
Zaradovala se, jako malé děvče a valila na tebe oči, když sis na chvíli sundal masku.
"Pokud tě omrzí klábosit s muži u rýže stav se za námi do hutí. Ukážeme ti, jak se pořádně pracuje."
Usmála se a pak rychle zahnala červeň a sama se vydala nahoru do města. Dav se postupně vylidňoval a od tebe se alespoň nějaká pozornost odpoutala. Pořád byl ještě čas zkusit strávit noc někde jinde.


Klan Vlků - S větrem o závod
Xin a Mono

"Dobřřřřře."
Zavrčel Xin a s jeho pomocí jste zkontrolovali blízké okolí. Pach vašeho bratra se tu držel ale byl už vyvanulý. Musel jít někam dál, jen kdybyste věděli kam a navíc byl tu ještě jeden slabší pach, skoro nezřetelný ale stejně znepokojivý. Neznámý a štiplavý ale jinak, než ten, který vydávalo Železné město.
"Nelíbí se mi to...."
Zavrčel Xin a rozhlédl se ostražitě kolem sebe. Uši měl nastražené a připravené zaslechnout, jakýkoli pohyb, ale marně. Po čase je opět sklopil.
Uvnitř jeskyně byl pach Fenga zřetelnější, ale neudržel se tu. Nebyl tu tedy moc dlouho a navíc jeskyně byla prostě prázdná, kdo ví, kdo jí kdysi obýval, ale ježila se vám tu z toho srst.

Setkání s paní Eboshi

Jen jsem se pousmál nad tím, jak přibíhající mladá žena začala plísnit Koroka. Alespoň nějak se mu vrátilo to jeho žvanění celou cestu. Naštěstí můj úsměv pod maskou nebyl tolik vidět. Ale i mě se dostalo nepočítané pozornosti.
"Ah...jsem Ashitaka rád vás poznávám."
Napravil jsem svou nezdvořilost, abych se představil. To už však přicházela další osoba. Žena, kterou doprovázelo několik ozbrojených mužů. Musela to být paní tohoto města, nešlo jinak. Paní Eboshi, ta o které Koroku tolik mluvil.

Stáhl jsem si na chvíli masku a lehce pokynul k ženě hlavou.
"Dobrý podvečer přeji."
Pozdravil jsem jí slušně a zbytek nechal na ní přece jen ona zde byla ve výsadním postavení.

Bez výsledku
________________________________________

Se Xinem jsme se zastavili před tmavou jeskyní a já nevědomky stiskla jeho kožich trošku silněji v místech, kde jsem se jej vždy držela.
"Já.. já nevím, Xine. Nemám z toho dobrý pocit. Kdyby se bratr vrátil, zachytili bychom alespoň jednu stopu směrem k našemu lesu."
seskočila jsem z jeho zad a s lehkým zamračením jsem se zahleděla do tmy jeskyně. Něco mi zkrátka nesedělo, smysly mě varovaly že něco není v pořádku.
"Porozhlédneme se tu, cítím že stopa tady končí. Jestli nic nenajdeme, vrátíme se zpět a pomůžeme matce v boji proti lidem. Jestli se Feng do té doby nevrátí, budeme to muset zvládnout sami."
cítila jsem jisté odhodlání a právě proto jsem jako první vykročila vstříc dané jeskyni. Už během chůze jsem chopila do ruky svou dýku pro každý případ a tiše jsem vykračovala vstříc srdci jeskyně.

Klan Emishi - Uvítání v Železném Městě
Ashitaka a Yaku

Na břehu u města se už sbíhali lidé, kteří s údivem hleděli, co se tam děje a kdo to s pracovníky připlul.
"To je můj muž!"
Ozval se shora dívčí hlas a o okamžik později se dolů hnala mladá dívka, když Korokovi pomáhali muži na břeh. Zabrzdila až dole u něj. Nedočkal se však žádného vřelého uvítání.
"Ty pitomče jeden! Myslela jsem si, že jsi mrtvý! Co tě to popadlo se nechat takhle zřídit!...."

Koroku a Toki

A v tomto duchu probíhal celý rozhovor. Bylo vidět, že Koroku má ze své ženy strach, ale když se uklidnila byla najednou milá.
"Kdo jsi ty cizinče?.....Děkuju, žes přivedl mého muže domů."
Usmála se a najednou byla, jako cukřík. Mezitím scházela dolů další, žena, která působila o dost vznešeněji.

Paní Eboshi

Kráčela pomalu a rozvážně, nechávala vám prostor k pár slovům a za jejími zády šlo několik mužů, jako čestná stráž. Pravděpodobně někdo významnější v tomto městě.


Klan Vlků - S větrem o závod
Xin a Mono

Xin pouze zavrčel na souhlas a nesl tě dál rychle a tiše. Naštěstí jste žádné lidi nepotkali. I tak měl Xin uši varovně ostražitě vztyčené a co chvíli se rozhlédl. Přešli jste kopce a vzdálili se od Železného města. Stoupali jste dál po svažujících se cestách. Stopu svého bratra se Xinovi dařilo držet jen obtížně.
Když jste opět zastavili. Už bylo slunce vysoko na obloze a před vámi byla jeskyně.
"Cítím ho odtud.....rrrrr......ale slabě užžžž tam neníííí musel jít dállll."
Zavrčel Xin a sklopil zklamaně uši. Hnali jste se za svým bratrem už docela dlouho a začínalo vám dělat větší a větší starosti, kam ho hledání Naga až mohlo zavést.
"Možžžná bychom se měli vrrrrrátit za matkou. Feng se vždy vrrrrátil. Porrrradí si.....doufám."
Zavrčel a pohlédl neurčitým směrem. Měl o bratra stejné obavy, jako ty, ale stejně dobře chápal, že nechávat doma matku samotnou a les bez větší ochrany také není zrovna ideálním řešením.

Ztracený Feng
________________________________________

Xin běžel rychleji než bylo jeho obvyklé tempo. Bylo zřejmé, že i on má o bratra starosti, protože tohle není Feng aby se někde dlouho zdržel. Pevně jsem se držela jeho srsti a přizpůsobovala jsem se jeho pohybům, abychom běželi jako jeden.
Xinovy kroky se zastavily až u stromu, který mi byl povědomý jenom částečně. Při pohledu na něj jsem se i tak zle zamračila.
"To jsou ti lidé natolik troufalí, aby vyrvali z kořenů ty nejstarší obyvatele lesa?"
zamumlala jsem spíše pro sebe. Čím víc jsem viděla následků, tím víc jsem ty tvory nenáviděla. Podívala jsem se poté směrem, kam se ubíral Xinův pohled.
"Tam, kam až to bude nutné. Feng nikdy není pryč takhle dlouho, mohlo se mu něco stát.."
a při té myšlence mě lehce zamrazilo.