Andor.cz - Dračí doupě online

Konečně snad opočinek

Mírně jsem se usmál, když nás Koroku vedl dolů k těžařům, kteří se chystali balit. Byl jsem rád, že k nim promluvil první, přece jen byli to jeho krajané.
"Snad se mu podaří je přesvědčit."
Pravdou bylo, že jsem dost pochyboval o schopnostech svého společníka v této oblasti, k mé spokojenosti však více, než zdatně zařídil náš převoz. Byl jsem rád, když jsem konečně mohl raněného složit na vor a pomoci Yaku se nalodit společně s Korokem na zádech.
"Tak tohle šlo docela dobře."
"Děkujeme za odvoz."
Kývl jsem děkovně na náš nový doprovod a utřel si pot z čela rukávem. Už jsem se těšil na rýžovou kaši a postel. Za dnešek toho bylo až až. Ještěže se den blížil ke svému konci.

Klan Vlků - Hledání bratra
Xin a Mono

Vyrazili jste dolů mezi stromy. Xin seskakoval s elegancí a lehkostí jemu vlastní a pak se proplétal mezi stromy rychle a hbitě, jako již mnohokrát. Občas zpomalil, aby zavětřil. Pach Fenga už nebyl asi tak silný, ale i tak jej Xin dokázal následovat, alespoň odhadově.
"Rrr....souhlasím."
Zavrčel mezi zuby Xin, který se opět zastavil tentokrát na kmeni jednoho mohutného padlého stromu.
"Jeho stopy vedou dál z lesa. Nevím, jak může být daleko."
Zadíval se Xin na les před vámi, dobře jste věděli, že o pár kilometrů dál les končí a vede tam lidská cesta, kterou často chodily ozbrojené karavany do Železného města.
"Kam až ho chceme stopovat?"
Zeptal se na důležitou otázku tvůj bratr.


Klan Emishi - Železné město[/u]
Ashitaka a Yaku

Když jsi přicházel společně s Yaku viděli tě někteří z pracantů již z dálky. Někteří třímali v ruce krumpáče, jiní kladiva nebo motyky a sledovali, jak přijíždíte.
"Halo to jsem přece já Koroku!"
Zamával zdravou rukou z losa tvůj společník. Muži si začali mumlat, ukazovali si na vás a něco si povídali, než jste se dostali až k nim. Překvapeným pohledem si prohlédli tebe i dva zraněné muže, které jsi dostal až sem.
"To není možné! Vy žijete? Ale jak jste se dostali až sem?"
Vyhrkl jeden z mužů.
"Tenhle mladík nám pomohl, a jeho nesl celou cestu na zádech. Převezete nás do města?"
Muž mávl rukou a jeho společníci začali chystat vor.
"Ale samozřejmě, po takové cestě, prosím naloďte se dostaneme vás do města."
Vybídli vás a přidrželi vor, aby mohli všichni pohodlně nastoupit. Yaku byl trošku nesvůj, ale nakonec s tebou půjde. Na hradbách města lze zahlédnout, již také hemžící se postavičky a některé se shlukují i u brány a pod ní na přistávacím molu.

Starosti
________________________________________

Na svých bratrech jsem vždy měla nejradši to, že jsem ani jednoho nikdy nemusela dlouho přemlouvat. Ne že bych toho zneužívala k něčemu špatnému, ale naše důvěra mezi námi byla důkazem toho, že o sobě nepochybujeme. Nepřemýšlela jsem dlouho a vyhoupla jsem se na jeho hřbet.
"Brzy se vrátíme, matko."
ještě krátce jsem se na ni podívala a oba jsme se vydali na cestu dolů ze skal v okolí naší jeskyně. Nechala jsem na Xinovi, aby vybral směr a já se tak notnou chvilku jen mlčky držela jeho bohaté srsti. Přiznám se, že jsem měla trochu starosti protože Feng se většinou nikdy tak dlouho nezdržel. Pouze jsem doufala, že se do něčeho nepustil na vlastní pěst.
Na jeho otázku jsem pouze přikývla ale neodpověděla.
"Musíme ho rychle najít. Jsme jediní, kdo se lidem postaví v tváří tvář. A jako smečka máme mnohem větší šanci."

Železné město

"Ashitaka."
Odpověděl jsem zraněnému Korokovi a zahleděl se na těžaře u řeky.
"To je dobře, tvůj přítel potřebuje nutně ošetřit bude mít štěstí, když to přežije."
Pokývl jsem hlavou a začal scházet z kopce dolů se svým nákladem na zádech a při tom jsem vedl Yaku, i když vím, že on by šel neomylně i sám. Ztěžka oddechuju, kdy jsme došli až dolů mezi muže z města, kteří právě vše nakládali a balili na své vory.
"Zdravím.....myslíte, že bychom se s vámi mohli svézt. Mám tady dva vaše muže v dost nepříjemném stavu."
Oddechl jsem si a pokud mi ukázali kam to lze, tak jsem odložil raněného v bezvědomí na vor, abych se zbavil tíhy, kterou představoval.
"Uhhh....tak jsme to dokázali...."
Vydechl jsem úlevně ale někde v koutku mysli mi stále vrtala myšlenka na tu podivnou vlčí dívku.

Klan Vlků - Obavy
Xin a Mono

"Rrrrr.....souhlasím...."
Zavrčel Xin a zvedl se na všechny čtyři, prošel kolem matky, které olízl čumák a pak přešel k tobě a se zubatým úsměvem k tobě sklonil hlavu, aby sis na něj mohla nasednout. O chvíli později s tebou již seskakoval dolů po skalách do lesa. Les byl dnes dost posmutnělý pravděpodobně zase lidé zahánějí opičí lid, který sází stromy.
Celkově tu bylo teď trošku chmurno......Nago už byl pryč nějakou dobu. Feng se ho vydal hledat a ještě se nevrátil, medvědí klan se zatím se svou pomocí neozval a do toho všeho ten člověk, kterého jsi dnes potkala u řeky. Jeho pach byl divný.
"Máš starrosti?"
Optal se Xin, samozřejmě tvůj bratr vycítil tvé rozpoložení, jako již mnohokrát stejně, jako to dokázala tvá matka. Cítila jsi v jeho napjatém těle za klusu, že i on je nesvůj z toho, že se Feng ještě nevrátil. A nic tomu moc ani nenasvědčovalo.


Klan Emishi - Železné město na dosah
Ashitaka a Yaku

Jakmile jste vzdálili od hájku, kde jste viděli Ducha Lesa, tak se muž upokojil a jakmile začal být cítit kouř z Železného města, docela i ožil.
"Och jsem to ale nezdvořák, zachránil jste mi život a já se ani nepředstavil. Říkají mi Koroku. A jak se jmenujete vy pane?"
Optal se Koroku na oplátku a zvědavě se na tebe podíval. Když jste pokračovali dál řídnoucím lesem, brzy jste došli na jeho konec a spatřili Železné město.

Železné město

Stoupal z něj hustý kouř, jak hutě pracovaly a dole pod kopcem u jezera, které město obhánělo jsi spatřil muže, kteří se tam lopotili.
"To je Železné město hurá! A támhle dole jsou ještě chlapi, kteří těží železnou rudu, ještě neodjeli do města, mají dole čluny, pomohou nám přeplavit se k bráně!"
Zajásal Koroku nadšeně. Zdá se, že na dosah domovu se cítil skoro zdráv.

Cesta lesem k Železnému městu

Spatřit Ducha Lesa bylo úžasné. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Naplňoval mne ten pohled takovým klidem, ne jako když jsem se utkal s prokletým kancem Nagem. Tohle bylo něco dočista jiného. Na druhou stranu chápal jsem proč je ten muž tak rozrušen tím, že vidí něco tak neuvěřitelného.
"Neměj obavy však už půjdeme."
Kývnu a když si opět druhého raněného naložím na záda vyrazíme kupředu. Kupodivu v tomhle krásném háji se jde dobře, horší to je opět až v samotném lese, kde na mne plně doléhá tíha mého nákladu.
"No....a jak se vlastně jmenuješ...?"
Optám se za chůze jezdce, aby řeč nestála. Ještě vlastně vůbec nevím, s kým mám tu čest.
O kus cesty dál, začalo být cítit už z dálky železo.
"To musí být strašně dráždivé pro místní zvěř."
Usoudím a rozhlédnu se, moc velký lesní ruch zde není.
"Asi máš pravdu, tak to nakonec stihneme ještě před setměním. Snad nám nezavřou bránu, než dorazíme."
Usmál jsem se povzbudivě na muže a s novým elánem vyrazil vpřed, už se těším, až si odpočinu.

Jeskyně vlčího klanu
________________________________________

Upírala jsem k matce svůj zrak a tiše jsem si pro sebe povzdychla. Rozhodla jsem se jí ale věřit a nepodnikat nic na vlastní pěst, přeci jen vždy věděla, co je pro danou situaci nelepší.
Na chvilku jsem se zahleděla směrem k části lesa, který byl lidskou rukou ještě netknutý. Žilo v ní mnoho bohů, které jsem namátkově znala a bylo jen otázkou času, než se i oni budou muset začít bát o svůj kraj.
"To je pravda. Měl by se každou chvíli vrátit."
přikývla jsem na matčina slova a podívala jsem se směrem ke Xinovi. Rozešla jsem se k němu a následně jej podrbala pod krkem. Mé ruce oproti svému bráškovi působily opravdu drobně.
"Co Xine? Měli bychom vyrazit Fengovi naproti a ujistit se, že je v pořádku."

Klan Vlků - Jeskyně
Mono, Xin a Moro

Mořiny oči se na tebe vlídně zadívaly.
"Chápu tvou nedočkavost mé dítě, ale odpočinek je také velmi důležitý. Večer vás čeká nebezpečný střet a ty musíš být v plné síle."
Upozornila tě matka mírně.
"Pokud ale sršíte přílišným přebytkem energie můžete obhlédnout les jestli je vše v pořádku. Třeba potkáte vracejícího se Fenga."
Snažila se znít Moro povzbudivě a najít vám činnost, která by zabavila vaši mysl, alespoň na kratší dobu.
"Navíc nelíbí se mi, že se nám po lese potulují lidé."
Zavrčela nespokojeně a Xin její vrčení podpořil. Nepochybně narážela na člověka o kterém jsi jí říkala.


Klan Emishi - V srdci lesa
Ashitaka a Yaku

"To-to-to byl d-duch lesa.....musíme jít dál pane. Tady nemůžeme zůstat."
Polknul vyděšeně muž. Upokojil se trošku až, když jste opět vyrazili na cestu. Tento boží háj jste prošli docela rychle. Sice jste museli hledat cestičky mimo jezírka, kterými bylo toto místo poseté, ale mech byl příjemný a měkký a šlo se vám o poznání lépe. V samotném lese to již bylo samozřejmě opět těžší. Tvrdší půda a námaha na vás opět začala doléhat. Postupovali jste lesem dlouho, slunce se již začínalo přiklánět ke spánku, muselo být pozdní poledne. To jste alespoň náhodou zahlédli před okamžikem mezi hustými větvemi stromů. Jinak vás stále skrývá příšeří. Les pomalu ale jistě trochu řídl.
"Cítíte to pane. To je železo....už musíme být blízko."
Rozradostnil se jezdec a začal vyhlížet, kdy uvidí konečně Železné město. Po chvíli jsi i ty ucítil mírný zápach nataveného železa, který se musel nést již z dálky.

Háj bohů

Tůně byla tak čistá, že to ani nebylo možno. S mističkou v ruce jsem se k ní sehnul, abych nabral vodu. Voda byla chladivá a příjemná. Nejprve jsem dal napít jednomu zraněnému a pak druhému. Sám jsem si šel nabrat vodu až naposledy. V půlce pohybu jsem se však zarazil a hleděl s úžasem na vzdálenou postavu prastarého boha, který kráčel bezestrachu lesem.
"Úžasné."
Nedokázal jsem to však vyslovit nahlas. V jednu chvíli se na nás dokonce podíval a pak zase zmizel v lese.
"Fantastické....."
Vydechl jsem tlumeně a až o chvíli později jsem byl schopen se napít.
"Tady se opravdu nemusíme ničeho bát. A brzy už budeme v Železném městě, s trochou štěstí ještě před setměním."
Potlačím pocit hladu, který se mi zakousl do žaludku. Zásoby se značně ztenčily a pokud chci nakrmit Yaku a ty dva budu muset jídle šetřit.
Ještě chvíli si odpočineme a pak si znovu naložím raněného na záda s těžkými oddechy se vydám dám směrem, který mi přijde, jako správná cesta do Železného města.

Jeskyně vlčího klanu
________________________________________

Přiznávám se, že se mi příliš nelíbila představa, že budeme muset vyrazit bez Fenga. Přeci jen ve třech máme větší škálu možností, ale nejspíš nebudeme mít na výběr.
Mlčky jsem se zahleděla na opičí kmen, který se marně snažil sázet malé stromky. Bude jen otázkou času, než svojí snahu vzdají úplně a vydají tak lidem další části lesa.
"To čekání do noci bude nekonečné. Slunce je stále ještě na vrcholu."
vzhlédla jsem nad sebe a podívala se směrem, kde na obloze sídlilo jasně svítící slunce. Bylo už v poloze, že brzy začne zapadat, ale i tak se mi nelíbila myšlenka, že do noci nehneme ani chlupem.
"Matko, přece musí být něco, co můžeme udělat. Každou chvíle, kterou promarníme čekáním, je drahá."