Andor.cz - Dračí doupě online

Yata! První zkouška za námi!

Při vyhodnocování jsem byl hlavně rád, že se mi podařilo najít zbytek mého týmu. Pak už jsem jen mlčky sledoval, co nám k tomu hlavní zkoušející našeho stanoviště řekne. Zachovával jsem si klidnou tvář, i když jsem se neubránil tomu těkat očima po místnosti a snažit se zhodnotit kolik nás prošlo a jaké budeme mít výsledky. To, že jsme tady ještě nutně neznamenalo, že jsme prošli i celou zkouškou. Koutkem oka jsem zalétl i k Aki, která se tvářila nemálo překvapeně z toho, jak jednoduché řešení zkoušky zde bylo. Drobně jsem se pousmál.
"No jo, naše horká hlava. Ale věřím, své přednosti bude moci ukázat v jiné ze zkoušek."
Usoudil jsem, trošku mi přeběhl mráz po zádech, když jsme se dozvěděli, že vlastně účastníci našeho stanoviště klesli na polovinu co se pokračujících týká.
"Takže je to tak jedna ku jedné, že každý z nás prošel."
Bezděky jsem stisknul Aki přátelsky rameno, když jí začal Iriari pošťuchovat a pousmál jsem se na ní.
"Hlavně klid, jsme tým."
Byl jsem rád, že jsme našli všichni svá jména a jen letmo jsem se rozhlížel po těch ostatních, kteří prošli, nebo neprošli, probrala mě až pobídka těch dvou.
"Jo jdeme.....hmmm na to bych nesázel Aki. Víš, že zkoušky nejsou o oddechu a nedávalo by smysl, proč by nás doprovázeli dozorčí."
Zamračil jsem se sám pro sebe za chůze.

Až u hlavní brány jsme zjistili oč běží. Opět se k nám rozhodl promluvit Hokage-sama.
"Třeba nám přišel pogratulovat osobně."
Pousmál jsem se s nadějí, které jsem však nijak extra nedával šance. O chvíli později jsem už kulil oči, jako všichni ostatní.
"Do Kumy? A hned? Ale...."
Vydechl jsem a spolkl poznámku, že ti, kteří přišli z Kumy to budou mít jednodušší a raději jsem si rychle snažit vybavit, kde na mapě byla, tak či tak to byla pořádná štreka.
"Posledních 20 vyřazených, a čas jen do půlnoci, čím dál lepší."
Když najednou bylo odstartováno, rychle jsem přelétl očima na Aki a Iritariho.
"Shimata Aki!"
Vyhrkl jsem, když se rozběhla kupředu, jako šílená. Snad půjde Iritari taky. Nemohli jsme si dovolit se rozdělit a tak jsem se rozběhl co mi síly stačily, za Aki, aby mne v tom davu ostatní Geninové neušlapali.
"Huh, Aki...pověsíme se na nějaký jiný tým z Kumy. Vím, že říkali, že se půjde po fáborkách, ale týmy z Kumy budou mít lepší přehled o terénu, nejspíše podobnou cestou přišli sem."
Houkl jsem na svou společnici a sám se už snažil za běhu hledat potencionální cíle. Bylo mi jasné, že se brzo náš velký houf začne roztahovat a drolit. A to ani nemluvě o těchnemilých překvapeních, která na nás měla čekat.

Já vím já vím, trvá mi to -.-

Konec


Byla jsem vyděšená, ale šťastná, ta pomoc na poslední chvíli byla... Zázrak. Odevzdala jsem test vzápětí a pak šla na stanoviště, kde jsem se s úsměvem shledala i s klukama. Byla jsem nervózní, neuvěřitelně nervózní, ale byla jsem ráda, že jsme to všichni zvládli. To, co přišlo pak, když nám sensei ukázal, jak jednoduché bylo vyřešit to, mě v celku uzemnilo. Chvilku jsem se dívala na senseie a nevěřila vlastním očím, uším a čemukoliv... Myslím, že si kluci mého rozpoložení všimli, ale nic neříkali... Když jsem však našla na seznamu těch, co prošli svoje jméno, tak jsem pohledem zabloudila k mé zachránkyni a s úsměvem k ní kývla na znamení díků.
Nakonec jsme se měli sejít před hlavní bránou... Co si budeme už to bylo divné, ale nadšení z toho, že jsem prošla první zkouškou bylo tak... omamné, že vlastně to ani tak divné nebylo.

Šok z úkolu dostat se na další zkoušku mě skoro srazil na kolena, ale když jsem viděla, jak všichni vyrazili, nemůžu zůstat po zadu, i když nejsem z našeho týmu nejrychlejší, neměla bych je brzdit. Držím se blíže kluků, aby se mi neztratili v té mele těl, protože zůstat sama, to bych to mohla zabalit, a taky... zůstat sama znamená být sama i na pasti, a to já rozhodně nechci. Vyrazila jsem i když jsem v očích měla upřímný strach. Strach z toho, co tato cesta přinese, protože... Nahánění a souboje s jinými... Staršími... je děsivé.

Já vím já vím, stojí to zde strašlivě myslím na vás budu se to snažit napravit :/

Stanoviště A

Dojdu na místo a poměrně brzy zjistím že tu jdou i Hayate a Takumi. Na oba s úlevou kývnu. Ať to dopadne jakkoli, jsem rád že jsme tu všichni. Během chvíle přijde ten Hyuuga co měl na starosti zkoušky. Zazní gong, zřejmě ohlašující konec a on začne mluvit. Na můj vkus mluví až moc, ale i tak se snažím poslouchat. Hodně věcí z toho co říká se mi nelíbí. "Shimobi který slepé následuje rozkazy... bla hla bla..." To nás výzívá k anarchii nebo co? Každý si nemůže dělat co chce.

Když pak přijde ta věc s genjutsu tak se snažím být v klidu, ale i tak si povzdychnu. Nesnáším genjutsu... Je to pitomej písemnej test, né nějaká důležitá kódovaná zpráva, jak na tohle měl někdo přijít?

Skončí s tím monologem a rovnou se můžeme jít podívat na výsledek zkoušky. Já chvilku počkám až se uvolní místo a pak se jdu v klidu podívat. Hmm... Jsem tam. Stejně jako Hayate a Takumi. Nevím, mám z toho smíšené pocity. Na jednu stranu, zkouška mi přišla blbá a asi by mi ani tolik nevadilo když bych ji nezvládl. Jo, bylo by to blbý, ale co... Jsme tady a tak jsem zvědavý jak budou zkoušky pokračovat. Kývnu na svůj tým a následujeme toho Hyuugu ven a k bráně.


Lidi u brány zcela ignoruju. Postavíme se kousek od pódia a sleduji Hokageho. Druhá zkouška. Zřejmě chtějí aby se tu co nejvíce zredukovalo... Oblačná? Pozvednu obočí. Neměly se zkoušky konat tady? No co... Takže závod? Hmm. Ok, to by mohlo být zajímavé. Nevadilo by mi dát si trochu do těla. Kde přesně Kumogakure je nevím, nikdy jsem tam nebyl, ale podle mapy přibližný směr znám a cesta má být označená.

Hokage oznámí že zkouška začala a já zvednu ruku do strany, abych dal klukům najevo ať stojí. Otočím se a podívám se na ně. "Není třeba se hnát dopředu... Navrhoval bych vyrazit s poslední třetinou. Šetřit síly a zabrat až to fakt bude třeba... Pokud to půjde, můžeme se držet týmu Ostrozubky. Oni to vyčistí vpředu, my jim budeme kryt záda". Pronesu k nim a pomalu se chystám vyrazit, hledaje pohledem Shineko (nebo jak se ta holka jmenuje teď nvm jistě).

Budeme pokračovat náročnější prázdniny.

Vyhodnocení výsledků.


Narovinu, bylo to těžké, fakt strašně těžké, ale na druhou stranu... Co v životě těžké není. Došla jsem do velké auly a ano byla jsem v celku opocená, protože to bylo fakt strašný. Když jsem však viděla kluky, tak mi odlehlo.
Super, jsme tu všichni, to je dobré... Velmi dobré.
Zadívala jsem se na ně a dlouze jsem vydechla protože mi upřímně spadl kámen ze srdce. Pozorovala jsem ještě další, co přicházeli a když zazněl gong, tak jsem sebou cukla. Ve výsledku to byl konec našeho trápení s touto zkouškou.
Když se objevil zkoušející a ukázal jak to bylo jednoduchý, tak jsem procedila mezi zuby.
,,No to si ze mě dělá někdo prdel..."
Tiklo mi oko a já fakt nevěděla jestli se mám smát a nebo brečet...Protože...
Doprdele kdo mohl čekat že to bude tak jednoduchý!!!
Zuřím v duchu a trochu rudnu. Když pak začne poukazovat na to, že ne vše bylo pravdivý, tak jsem jen kývla, protože to bylo jasný od začátku.
A vést tým? Haha možná jednou... A nebo taky ne. kdo ví jak tohle dopadne...
Když jsme byli navedeni k tabuli označující výsledky, tak mi vyschlo v krku... Hodně... protože Iritari svoje jméno našel... Ariaki svoje jméno našel a já....
,,Zmlkni!!"
Zavrčím na Iritariho, když hledám své jméno a s úlevou se pousměju, kdy jej najdu...
,,Nuže, tak jdeme dál..."
Ušklíbnu se, protože jsme to zvládli, já sice s obtížema, ale zvládla. Když pak jsme měli jít, tak jsem měla zase docela dost dobrou náladu... ale...
,,Proč jdeme k hlavní bráně? To nás vypustí do stanů abychom si odpočinuli?"
Ach jak naivní myšlení...

U hlavní brány

S doprovodem pár jouninů jsme došli až k hlavní bráně do Konohy, kde se zase ujal slova Hokage...
294 se dostalo dál... To je docela dost...
Pozoruji Hokageho a když říká, že k další části se budeme muset dostat, tak z toho cítím nějaký podraz...
,,Heeeeeeeeeee?????? Naniiii???????"
To si ze mě někdo dělá fakt srandu, my budeme lítat po celé zemi kvůli zkouškám??? A čas do půlnoci???? A ještě pokud budeme ve 20 posledních týmech, tak končíme? Mamiiiiiiiii
Podívám se na kluky, a jakmile hokage řekne, že můžeme vyrazit, tak vystřelím jako šipka... Už jsem to zkoušela s Iritarim, vím, že jsem rychlá a že něco vydržím. Nicméně tohle honění se za sny je fakt překážkou...
,,Předvedeme se, jako když jsme chytali našeho třetího člena, co vy na to?"
Ušklíbnu se, protože věřím, že kluci vystřelili stejně jako já... Tedy alespoň v to doufám...

Nová zkouška

Já se zbytkem mého týmu jsme se pohodlně usadily a čekali na vypršení času. Z mého pohledu jsme první zkoušku úspěšně složili, díky nemalé snahy Soza, který mi dal jednu z odpovědí, kterou jsem potřeboval. Povídačku o tom že jen jeden z nás může projít považuji za nesmysl už od začátky zkoušky, takže jsem si teď dopřál pár chvilek klidu, zatímco jsem sledoval poslední přicházející.
Nakonec konečně dojde čas a dorazí zpět Hyuga spolu s dalšími zkoušejícími a prozradí nám skutečný podmínky splnění této zkoušky a důvod jejich malého blafu.
Věděl jsem to, zajásám v duchu, když moji vlastní teorii potvrdí svými vlastními slovy. Trochu mě zarazí, když nám oznámí že odpovědi byli jednoduché získat a rozloží před námi prázdný pergamen.
Hlavou mi proletí obrázek té dívky, co odevzdala ve stejnou chvíli jako já, i když krátce předtím chtěla odpověď na otázku, kterou jsem měl od Soza. Kousky hádanky zapadnou do sebe, když se podívám na prázdný pergamen před sebou a zamyslím se nad slovy zkoušejícího.
Kai, šeptnu potichu ve stejnou chvíli, kdy nám zkoušející odhalí odpověď přímo před našima očima.
Tak v tomhle byl ten trik. Měl jsem tušení že je něco divně, ale.... zašeptám spíš pro sebe než pro ostatní a zavrtím nevěřícně hlavou.
Dostali mě, tohle jsem nečekal, pomyslím si a usměji se, i když stále vrtím hlavou.
Zkoušející přitáhne zpět moji pozornost, když pokračuje a oznámí nám počty procházejících geninů. Tím mě opět vrátí do reality a donutím se uklidnit.
Lehce pod polovinu průchozích. Doufal jsem že jich neprojde víc, pomyslím si a začnu procházet seznam jmen dokud nenajdu všechny členy z naší skupiny.
Byli tři místa zkoušek. Mohu očekávat podobné výsledky od statních tří. Takže někde okolo 300 genninů prošlo. To je příliš mnoho, další zkoušky budou více agresivní, aby stáhli počty lidí, pomyslím si. Poklepu na ramena Sozovy a Kamii a společně zamíříme před budovu za zkoušejícím.
Proč jdeme k bráně Konohy? Tady něco nesedí, pomyslím si, zatímco čekáme než se všichni sejdou. Nemám z toho dobrý pocit a to jsme teď ukončili zkoušku, podívám se na oblohu a zastíním si oči rukou.

Po chvíli nás zkoušející pochválí za naše výsledky a řekne nám, abychom ho následovali.
Dovedl nás před Konohu kde už na nás čekal Hokage a dav diváků, kteří tuto zkoušku měli jako festival.
Tohle se mi vůbec nelíbí, pomyslím si a ten nepříjemný pocit se jen zhoršuje. Tuším nějakou podrážku a i když se mi to nechce přiznat, přece jen jsme právě ukončili jednu zkoušku, i otázka druhé zkoušky mi proletí hlavou. Po chvíli začne Hokage mluvit a prozradí nám kolik nás prošlo a že druhou zkoušku opravdu budeme muset začít okamžitě a to závodem do skryté oblačné v Zemi blesku.
Mám co dělat abych spolkl nadávku co mám na jazyku. Hokage - sama mi právě potvrdil všechny moje obavy a odhady. Stejně jako v první zkoušce co nejrychleji chytím Soza a Kamii, aby nás první vlna nedočkavců neoddělila od sebe.
Výborný způsob jak zvýhodnit místní, pomyslím si. Účastníci ze skryté Oblačné znají cestu a pravděpodobně i zkratky, které se po ní nacházejí. Přece jen tu cestu právě dokončili.
Kamie, Sozo jdeme, řeknu těm dvěma a vyrazíme po prvních práporkách. Úmyslně jsem se zdržel, abychom nebyli v první vlně geninů, ale až v té druhé. Přece jen nás Hokage právě upozornil na pasti a zpomalení a nehodlám odmítnout dobrovolníky, kteří je pro nás objeví a upozorní nás.
Do formace. Kamia první Sozo uprostřed a já vzadu. Kamio, tvoje smysli jsou nejlepší z nás prosím tě upozorni mě jakmile si něčeho všimneš a já to prozkoumám svojí technikou. Také pozor na genjutsu, už předvedli, že je pravděpodobně použijí, řeknu oběma mým kolegům, i když stále tlumím hlas, aby mě slyšelo co nejméně lidí.
Budu nám muset hlídat záda, zatímco Kamie bude hlídat předek. Tohle bude nepříjemný den. Naštěstí jakmile se všichni trochu rozšíří, tak Kamii smysli pro nás budou ohromnou výhodou. A já mohu prozkoumat z dálky to co uslyší. Jen doufám že těch pastí není moc a mám ještě dost chakry na celou cestu, pomyslím si jak vyrazíme kupředu.

Stanoviště A, po zkouškách

Nevím, jestli jsem byl někdy předtím víc nervózní. Ale nějak se mi podaří přesvědčit vlastní nohy, aby mi nevypověděly službu hned potom, co opustím učebnu. Ale nakonec, mohl bych být naštvaný jen sám na sebe. Jak kotě, hozené do psí jámy, které na poslední chvíli někdo vytáhl ven.
Zvednu hlavu a rozhlédnu se, jestli někde neuvidím kunoichi, díky které se mi podařilo opsat odpovědi. Rád bych jí poděkoval, ale pokud ji nenajdu pohledem, nemá smysl pendlovat po aule a snažit se ji cíleně najít. Třeba bude příležitost jindy. A také.....pořád nevím, jak jsem vlastně dopadl.
Otočím se, když se objeví dohlížející sensei a osloví nás. Okolní ruch se utišil.
Účastnit se jako diváci? Určitě by se zde dalo dělat něco dalšího. A minimálně jako morální podpora pro Hikaru a Ayami bych tady měl být. Kdo ví, co může Konoha skrývat za zajímavosti?
Nechám mimovolně odplynout myšlenky směrem, že jsem ze zkoušek proletěl. Vysvětlování dozorčího sice vnímám, ale z jeho slov jsem spíše víc nesvůj. Prozkoušet základy, ze kterých jsem úplně proletěl. Když nám ukáže, jak jsme si mohli sami zobrazit odpovědi na papíru, mám chuť se propadnout a zalézt někam za krtky do země. Jistěže, mohlo mne to napadnout.
V jeho slovech je ale i hodně pravdy. Musel jsem využít toho, že mi pomohl někdo jiný.
,,To je více než polovina."
Dojde mi, když nám oznámí přesná čísla toho, jak zkoušky dopadly. A jak vůbec dopadl Hikaru a Ayame? Měl bych je najít co nejdřív. Znovu se rozhlédnu, tentokrát už hledám pohledem členy svého týmu. Popravdě, díky oděvům od Ayame by to neměl být takový problém i v tomto davu. Prozatím nechám jména na tabuli těm, kteří se tam chtějí mačkat. Cedule nakonec nikam nezmizí. Že ne? napadne mne hloupá myšlenka, že by snad měla nějakou omezenou trvanlivost, po které by se prostě vypařila. Když jsme však vyzvání dozorčím Hyuugou, abychom se už odebrali k bráně, přeci jen se zaběhnu podívat na výsledky.
,,Co?" ujede mi překvapeně, když najdu na výsledcích své jméno. Mohu se jen domnívat, že mi prošel doškrkaný odevzdaný test a stačilo mít napsané odpovědi správně bez ohledu na ty nesmysly, které jsem tam psal předtím.
Nesmysly? Ne....to nebyly nesmysly. Pořád si to myslím. A teď se tvářím tak, že moc nečekám, co dělat dál.
Trochu ve mne hrkne z návalu emocí a uvědomění si toho, že jsem prošel aspoň úvodním testem. Ne, tvářit se tak, že se vlastně ode mne nic neočekává, by byla nadutost. A taky by to shodilo snahu té kunoichi, která mi test zachránila svou nápovědou.
,,Kam vlastně jdeme?" ptám se cestou ven. Naštěstí nemusíme čekat dlouho. Pokud by někdo čekal, že dostaneme chvilku na oddech a vyrovnání se se stresem zkoušky, tak jsme na omylu. Asi nás bude takových víc.
,,Fajn, tak jdeme na to? Máme všichni všechno?" otočím se ke zbytku týmu. Překontroluji vlastní zásoby, jestli jsem někde něco nevytratil.
,,Pokud něco chybí, uvidíme, jestli to dokážeme sehnat cestou. Pokud by měl někdo nějaký problém, musí se ozvat. Cílem není dorazit jako první, takže bych ani neletěl úplně vepředu. Spíš bych nechal ty aktivnější, aby byli před námi. Teoreticky je tak můžeme využít jako návnady pro ty vychytávky, které jsou po cestě nachystané." podělím se s Ayame a Hikarem o svůj návrh, jak postupovat dále.

No tak šup šup spáči, už nám to tu začíná zahnívat hurá zpátky do akce ;)