Andor.cz - Dračí doupě online

Bitka aź do vyčeprania.

Ako tak stojím pri Kioshim tak vytiahnem moje dva fuma shurikeny. Ako ich tak držím v hlave sa mi začne rodiť plán. ...to by mohlo výjsť... ...ale na to potrebujem 3 fuma shurikeny a ja mam len dva... ...i keď ako to Kioshimu vysvetliť...
Jeden shuriken v pravej ruke rozložím zatiaľ čo druhý v ľavej ruke mam v zloženej forme.
Zatiaľ sensei nevníma Kayu ktorú má za chrbtom rozhodnem sa pritiahnuť pozornosť na nás a nechať si môj plán ako zálohu. Preto vravím.
"Ale tak viete že na vás nemôžeme ísť s plnou silou Daiki sensei."
Nato sa ušklebnem a začnem roztáčať v pravej ruke môj fuma shuriken aby keď ho hodím mal čo najvčiu prieraznú silu.
"Myslím si že si Kioshi zaslúži férový súboj bez tych vaších ohnivých gúľ. Ale však od toho mu pomôžem aby sa nemusel až tak obávať vášho ninjutsu."
Pritom dýcham trošku z hlboka, predsa len posledný taijutsu súboj bol dost v prospech senseia a ja som už značne vyčerpaný.
Spravím jeden krok do strany k Kioshimu tak aby som videl presne čo robí Kaya a keď hodí po senseiovi svoj shuriken o sekundu po ňom hodím aj svoj fuma shuriken z pravej ruky tak aby nezasiahol v dráhe Kayu a hlavne aby dorazil k senseiovi až po Kayinom. Nakoľko dúfam, že mojím shurikenom odpútam jeho pozornosť aby ho Kayin mohol zasiahnuť. ... niečo podobne bolo tuším z ihľami hodiš jednu veľku zlomok sekundy po malej aby sa super sustredil na tu veľkú a myslel si že je ešte času... ...ak to nevýjde tak snáď získa Kaya dosatok času na prevedenie planu...
Pozorujúc senseia, dam si fuma shuriken za opasok aby som mal voľné ruky a spravím pečate aby som mohol zoslať 1 Bunshin no Jutsu a ja spravím ďálši krok k Kyoshimu ako aj môj klon aby sme sa v prípade vyhli tomu Shurikenu čo hodila Kaya za predpokladu že sa dostal až k nám.
Keď sa spustí Kaya do boja s senseiom a odpúta senseiovu pozornosť poviem veľmi ticho s rukou pred ustami Kioshimu, tak aby to počul len a len on. "Psst ja sa premením a ty ma hoď."
Nakoľko je časovanie kritické tak nečakám na odpoveď a vo chvíľi keď sa sensei zase nepozerá spravím skoncentrujem čakru a spravím pečaťe na Henge no jutsu aby som sa mohol premeniť na fuma shuriken. Počas premeny nechávam svojho klona stále aktívneho aby odpútaval pozornosť od premeny.

Dúfam že sa Kioshi pridá k môjmu nápadu a hodí ma po senseiovi predtým ako zaútoči sám.


V prípade že ma hodí a ja letím k Daikimu ktorý zachytí letiaci shuriken tak sa ihneď premením a voľnou rukou vytiahnem shuriken čo som si založil k opasku a počas otočky ho zarazím senseiovi do boku, s tým že ten shuriken neroztvorim ale využívam všetky čepele na jednej strane.

Ak by sa Daiki vyhol tak na vzdialenosť jedného metra za ním sa premieňam a z opaska vyberiem fuma shuriken ktorý rýchlo pri roztáčaní rozložím a vo vzduchu ho hádžem senseiovi do chrbta a následne sa snažím dostať opäť na vlastné nohy.

Konec odpočinku a stařík

Ať už Kira zareaguje jakkoliv, tak nám mistr řekne jak jsme vlastně daleko a jak daleko ještě pujdeme.
Deset kilometrů to už je kousek. Pak ovšem zpět celou cestu a navíc nějak dopravit staříka co zřejmě už není schopen sám chodit. To ho poneseme na zádech? To bychom ovšem nesměli mýt tyhle batohy, pomyslím si. Nějak nevím jak to uděláme, ale rozhodnu se že o tom budu přemýšlet až tam budeme.
Hádám, že zpátky pak bude chtít taky, poznamenám k senseiovy, když nám dá povel k dalšímu pochodu. Hodím si batoh zpět na záda a vyrazíme. Přestávka mi udělala dobře a tak vyrazíme docela svižně. Brzy se krajina začne zvedat a tím se zhoršuje naše schopnost cestovat jednoduše. Zvládneme to a dostaneme se trochu zadýchaný k našemu cíli. Stařík, který nám přijde otevřít je opravdu výstavní kousek. Někdo by si ho mohl splést s stářím samotným.
Co takový dědek chce v vesnici? Bylo by jednoduší mu přinést nákup než jeho tam a pak zpět i z nákupem. I když jak tak na něj koukám, tak moc vážit nebude, pomyslím si, ale nekomentuji nic. Mám docela dobrou úctu ke stářím. Nikdo nemůže říct, že bych nebyl dobře vychovaný i když na tom moje rodina žádný vliv neměl, ale vše do mě vbušila tetička.
Mistr si pro sebe hned zabere batoh což mě nijak nepřekvapí. Přece jen on tu není od toho, aby plnil mise, ale od toho, aby na nás dohlížel a učil nás.
Tak jdem pro ně? Obrátím se na Kiru a protáhnu si ruce a lehce promasíruji ramena. Už teď je mi jasný že večer budu mýt pořádnou svalovku hlavně pokud bude tempo s nosítkami určovat sensei.
Tímhle tempem budeme nejlepší běžci široko daleko a utečeme všem. Což není úplně k zahození, pomyslím si a dojdeme pro nosítka. Vyneseme je ven, aby se na ně mohl stařec usadit. Pomohu mu na ně nasednout, aby se nám nerozsypal.
Tak vyrazíme. Moc bych nespěchal, obrátím se ke Kiře. Pokud půjdeme rychlou chůzí tak ujdeme mnohem větší kus cesty bez toho, abychom odpadli než kdybychom běželi.
Budu vepředu, obrátím se k ní ještě jednou a přejdu na místo. Počkám až se ona postaví na svoje a zvedneme staříka. Vyrazíme na cestu. Jelikož jsem první tak se snažím svědomitě vybírat nejméně namáhavou cestu a varuji Kiru vždy když se blížíme k nějakému místu, kde je třeba přeskočit díru nebo něco takového, aby se svým omezeným výhledem nespadla.

Vítězství na přehradou

Ozvala se strašná rána, když jsme všichni tři zaútočili na přehradu, která pod náporem Všech našich projektilů rupla. Zakryla jsem si obličej a rozkašlala se, když nás zahalil oblak prachu a střípků z kamení. Při tom se ale ozvala řeka, která se začala prodírat mezi zbytky své překážky a vylila se do svého předešlého koryta.

Pousmála jsem, se ovšem to množství vody mi dělalo trochu starosti, voda byla přehrazená, teď má před sebou volnost ale její sílu už nic nezdržuje. Jen aby nám nesmetla chudáka farmáře i s farmičkou, to by nám asi nepoděkoval… Raději sleduji proud vody, jestli nemá hned na začátku se navalovat do moc velké vlny, která by to tam dole zatopila.

" Měli by jsme se už vrátit."

Řeknu tiše a pousměju se. Pokud už půjdou i ostatní vydám se pomalu podél řeky.