Andor.cz - Dračí doupě online

První den - tvrdě a brutálně

Konečně jsem mohl jít udělat zkoušky na genina. Sice jsem byl trošku zklamanej, ale už jsem se s tím srovnal. Nesplnilo to moje, nejspíš přehnaná očekávání, ale zas si musím uvědomit že zkoušky jsou navržené tak aby je zvládl každý kdo se bude poctivě učit a trénovat. A to já rozhodně dělal nad míru. Takže se není vlastně čemu divit. Měl jsem z prvu docela strach že už budou všechny týmy plné, ale k mému překvapení se uvolnilo místo hned první den. pravda že moje překvapení se značně snížilo když jsem se dozvěděl jméno svého budoucího sensei. Daiki...jeho pověst ho předchází. Jeden z nejlepších shinobi v Konoze. A bezpochyby jeden z nejtvrdších. Nebude to vůbec snadné. I když zase budu mít nejlepší šanci zesílit. Nikdo neumí vycepovat nové geniny líp než Daiki. Myslím si cestou k nemocnici.

Když dorazím, tak už na mě všichni čekají. Daiki mě hned počastuje slovy která mi příliš nezvednou náladu. Věděl jsem že ten člen týmu který neuspěl byla holka z mého klanu, ale to jakým způsobem to řekl mi dalo jasně vědět že se budu muset sakra snažit abych napravil dobré jméno klanu Senju. Rozejdeme se za ním, a ostatní členové týmu se mi představí. Nejdřív holka jménem Nami Kaya, a potom kluk, Uchiha Yamato. Rychle si je oba prohlédnu abych si jména přiřadil k tvářím, a pak se představím. Ahoj. Já jsem Senju Kioshi. Řeknu a pak odvrátím pohled. Dalo se čekat že budu v týmu s někým z klanu Uchiha, nebo Hyuga, ale to neznamená že mě to musí těšit. Třeba nebude tak špatný....možná..... Pomyslím si s úšklebkem.

Když dojdeme na cvičiště tak mě postihne neblahá předtucha. Ta se vzápětí potvrdí. Na přání štěstí jen kývnu. Hned první den bojovat proti Daiki-sensei. Dalo se očekávat že trénink bude náročný, ale tohle jsem nečekal. Dá se ale očekávat že mě chce hned ze začátku tvrdě otestovat, aby věděl jestli stojím za víc, než ta holka co tu byla předtím. Postavím se do jemně přikrčeného postoje. Takže jako bych ho chtěl zabít. Není moc pravděpodobné že bych ho dokázal třeba i jen zranit....ale udělám co po mě chce. Půjdu mu tvrdě po krku.

Ihned jak se připraví, a já dostanu pokyn útoku, tak vyrazím. Udělám tři kroky jako bych se chtěl rozběhnout přímo proti němu, Ale pak složím pečeť a použiju "Shunshin no Jutsu!"(65+10%) Objevím se přímo za jeho zády. Pokusím použít "Bushin no jutsu!"(2+10%) ,ale bohužel s pramalým účinkem. Okamžitě jednou rukou udeřím směrem k jeho odkrytým zádům, né za účelem ho udeřit, nýbrž mu na ně připevnit výbušný lístek. Druhou rukou upustím na zem kunai s dalším výbušným lístkem, tentokrát ale aktivovaným. Pak ihned použiju "Kawarimi no Jutsu!"(62+10%) abych unikl od následného výbuchu. Ze své vzdálenější pozice pak vrhnu dva shurikeny přímo proti Daikimu (Očekávám totiž že se předchozímu výbuchu bez problémů vyhnul). V okamžiku kdy jsou skoro u něj a on se je chystá odrazit, tak použiju "Kibakufuda: Kassei!"(53+10%) abych aktivoval výbušný lístek který se mi (snad) podařilo dát mu na záda.

Nemocnica a pokračovanie v tréningu

Počas oddychu v nemocnici čakáme na naše odpovede a nakoniec sa rozhodne Daiki sensi poveda´t svoj názor. Počúvam ho pozorne a následne sa nad tým zamyslím. Odpoveď na Kayinu otázku ma nejak nezaskočí, reskpektive nie tá časť o tréningu. Očakávam som že nás ešte niečo naučí, čo ma ale zaskočilo je že tak rýchlo našli náhradu za Akane
...to kedy stihol zariadiť aby priradili ďalšieho člena... ...vlastne je to jedno... ...musim si oddychnuť aby som zvládol pokračovanie v tréningu... ...ako tento sensei nám fakt nenechá vydýchnuť... ...na druhej strane asi sa pod ním naučime viacej ako u ostatných... ...a budu z nas prvotriedny shinobi... ...skoda len Akade, dúfam že sa čoskoro uzdraví...

Len čo Kioshi príde prejdem ho očami a poteším sa že je to chalan. Ako proti dievčatam nič nemam ale s chalanmi sa dajú robit väčšie lumpárny. Aj keď na druhej strane pochybujem že na to budeme mať s Daikim dosť času.
Kioshio pozdravím kývnutím hlavy a so slovami."Ahoj ja som Uchiha Yamato. Vytaj v našom týme."

Ako tak kráčame za senseiom tak prehodím zase pár slov s Kayou. "Ja som na tom podobne. Zrejme si na trening musime zohnať nejaké pilulky, čo nám pomôžu z regenerovaním čakry. Ono s tým tréningom som to nemyslel hneď ale proste keď budeme mať chvíľku času."

Keď prídeme zase na cvičisko tak nám Daiki povie našu ďalšiu úlohu, ktorá ma dosť prekvapí.
...asi si fakt myslí že mame nekonečné množstvo čakry... ...čakal by som nejake nacvičovanie taktík či manévrov ale nie ďalši tréning čo z nás vysaje aj zvyšok čakry ktorý v sebe máme... ...a tak málo vysvetlenia čo a ako to máme robiť... ...sakra...

Kayi poprajem tiež veľa štastia a aj keď by ma na jednej strane lákalo pozorovať súboj Daikiho a Kioshiho tak predsa len mám svoj tréning a nechcem aby ma Daiki buzeroval že to flákam.

Na začiatok sa pár krad z hlboka nadýchnem, spojím ruky aby som lepšie mohol miešať čakru a získal tak prístup k tomu zvyšku čakry čo mi zostalo. Ako tak stojím snažím sa koncentrovať čakru do chodidiel. Skôr ako sa pohnem si to vyskúšam v stoji, predsa len koncentrovať čakru do časti tela bude rozhodne rozumnejšie si natrénovať v kľude ako pri pohybe. Kontrolujúc čakru sa pomalými krokmi prejdem až k stromu, pričom počas celého cyklu kontrolujem ako ide to vyžarovanie čakry z chodidiel. Keď pridem k stromu dvihnem pravú nohu a položím ju ku kmeňu stromu. ...asi by to malo fungovať ako lepidlo, pokiaľ tej čakry tam dam malo tak spadnem lebo sa neprilepim moc pevne, ak moc vela tak sa zase nepohnem od miesta kde dám nohu... ...vyskušam si to skôr tu pri zemi... ...predsa len statické využivanie koncentracie čakry by malo byť lahšie ako keď budem robiť pohyby... ...a hlavne si natrenujem koľko koncentracie potrebujem...
A tak s pravou nohou na kmeni stromu zvyšujem čim ďalej tym viac koncentráciu čakry aby som vedel čo sa vlastne stane a ako bude kmeň reagovať na mnoźstvo čakry v chodidle. Keď to mám ako tak odskúšané, ľahnem si na brucho, nohy opriem o strom a rukamy sa vystriem do kľuku. Koncentrujem pri tom čakru do nôh podľa toho čo sa ukázalo ako najvhodnejšie pri prvom teste kôri stromu tak aby som sa prilepil oboma nohami na strom ale zas aby som nevložil aź príliš čakry do toho(totalne prilepenie či zničenie kôri na strome)
Po pár pokusoch dvihnúť ruky od zeme a držať sa len nohami na strome sa rozhodnem vyskúšať to vybiehanie. Postavím sa asi 3 kroky od stromu. Koncentrujem čakru do nôh a nasledne sa rýchlejším kromom vydám k stromu kde položím pravú nohu na strom ako prvu pričom sa ľavou orážam zo zeme. Do pravej nohy koncentrujem toľko čakry, koľko sa mi pri predchádzajúcich cvičeniach osvedčilo. Následne pri dopade ľavej nohy na kmeň pokračujem v behu pokiaľ sa dá a ja nespadnem. Keď spadnem postavím sa znovu a pár sekúnd rozmýšlam nad tým čo sa pokazilo a čo som robil správne kym sa to pokazilo. Následne si opakujem beh na strom a po druhom páde vytiahnem kunai z vrecka a dám ho do pravej ruky. Opäť analyzujem svoje chyby a to čo som robil soprávne Pri treťom vybenutí sa snaťzím dostať tak vysoko ako to len ide a tesne pred tým ako začnem padat spraviť kunaiom zárez do stromu. Pri pade si dávam pozor aby som dopadol na nohy a nenapichol sa na vlastný kunai.
...sakra ono je to podstatne ťaźsie ako som si myslel a treba presne regulovať množstvo čakry v nohách... ...ale je to veľmi užitočne... ...môcť vybehnúť po stene alebo strome... ...to je strašne cool to sa musím naučiť...
Avšak nevzdávam sa a pokračujem ďalej štýlom pokus, analyzovanie chýb a toho ako ďaleko som sa dostal a následne ďalši pokus až kým nemám dosť energie ani na prvé zachytenie na strome, Daiki-Sensei ma zastaví alebo zvládnem túto techniku.

Nemocnice

Dřív než odpověděl sensei tak ke mě promluvil Yamato. Využiji toho, že si sensei dává na čas s odpovědí a měji se na Yamata.
"Ne nic to není, horší je to, že už nemám skoro žádnou chakru. A co se týče společného trénování, tak proč ne, pokud budeme mít dost sil a času."
odpovím mu mile. Nevyčítám mu to, protože to nemá smysl. Ano vědomě mě ohrozil, ale stačí, že mu to vyčetl sensei, nemusím ještě já.
Jen mlčky přikývnu na to co sensei řekl.

Čekáme nějakou tu chvilku na nového člena týmu, když konečně dorazí.
Počkám až senesi domluví. Pousměji se na toho nového.
"Ahoj. Nami Kaya."
představím se a podám mu ruku na znak přátelství.
Ale ne...sensei...no tak, mějte s námi alespoň trochu toho slitování.
pomyslím si zhrozeně, dyž zjistím kam míříme. Na cvičišti nám sensei řekne co máme dělat.
"Hodně štěstí Kioshi."
popřeji mu a dojdu k jednomu ze stromů.
"Hodně štěstí Yamato."
řeknu i k němu.
Stoupla jsem si samozřejmě kemeni tak aby mi při vybíhání nepřekáželi větve. Spenu dlaně zavřu oči a soustředím se na hromadění chakry do chodidel, když si myslím, že je je to ono tak se vrhnu proti stormu a snažím se vyběhnout co nejš mi to síly a chakra dovolí.

Den je dlouhý a strati nekončí

Skrytá Listová vesnice - Trénink s Leirou-sensei
Eremi a Kei

Eremi se vrhnul vpřed se svýma rukama zářícíma chakrou s úmyslem způsobit újmu vaší sensei pomocí Juukenu. Jedné ze speciálních technik, které užívá právě jeho klan. Kei na sebe nenechává moc čekat a v mezičase aktivuje svůj Sharingan a následně skládá pečeti pro svůj útok. Eremi zdatně útočí na sensei a ta se jeho úderům ještě zdatněji vyhýbá. Zatím stále nezaútočila a Juuken jí jen jednou líznul těsně bok, jinak Eremi i přes svou rychlost nezasáhl. Nicméně zdá se, že z toho bude nakonec Taijutsu souboj. Kei se připojuje k útoku, který je podporován bleskovou chakrou. Zdá se, že použití obranné techniky k útoku na chviličku zaskočilo i Leiru-sensei, ale byl to jen zlomek. Nicméně jak se Kei snaží zasáhnout svou soupeřku, která se jí obratně vyhýbá párkrát málem zasáhne i Eremiho, který naštěstí vždy reaguje dostatečně rychle. Dá se říci, že jste našli nějakou souhru v úderech. Pak se konečně podaří Kei zasáhnout svůj cíl sice zasáhla jen okrajově, ale elektrická chakra účinkuje stejně, zdá se, že už už projela vaší sensei, když uvidíte místo ní špalek. Nejspíše použila techniku náhrady těsně před tím, než jí Kei zasáhla, nebo až po tom?
"Doton: Doryuu Taiga (Živel země: Řeka pohyblivého bahna)!"
Ozve se výkřik na nedalekém stromě od vás a uvidíte vaší sensei, která dokončila poslední pečeť a proti vám se vyřítí řeka tvořená z bahna. Eremi zareaguje pohotově a uskočí z cesty a zůstane nohama přilepený na jednom ze stromů nakolmo. Zdá se, že trénink se mu vyplatil. Nyní musí i Kei nějak reagovat a pak případně pokračovat v boji se sensei.
(Popište svůj pokus o únik a případnou odplatu hoďte si 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - Daiki-sensei a nová posila?
Yamato, Kaya a Kioshi

Yamato a Kaya si užívají zaslouženou chvilku odpočinku v prostorách nemocnice. Akane bohužel si tohohle bude užívat asi mnohem déle. Nicméně nyní Yamato a Kaya sedí na lavičce v jedné z hal nemocnice a Daiki-sensei stojí opřený ramenem o zeď poblíž vás a sleduje vás kamenným výrazem. Zdá se, že s odpovědí na Yamatovu otázku i tu Kaynu si dává na čas. Taky je dobré vědět, že i on byl ošetřen ač jeho rány jsou ošetřeny prakticky jen náplastí a ani ta by po lékařském ninjutsu nebyla třeba tak proč je vlastně má? Nakonec stočí pohled opět na vás.
"Co se týče situace, kterou jsi popsal Yamato pak odpověď je následující. Pravidla Shinobi hovoří jasně oběti jsou součástí poslání Shinobiho a mise musí být dokončena úspěšně za každou cenu....Nicméně Shinobi musí mít taky svou vlastní hlavu, aby hodnotil nastálou situaci. Pokud chceš být dobrý Shinobi ochráníš své společníky před smrtí. Pokud nemáš sílu a možnosti postavit se soupeři, který zajal tvého člena týmu stáhni naber síly a pak zaútoč na nepřipraveného nepřítele. Necháš-li své přátele napospas nepříteli možná dokončíš úspěšně zadanou misi, ale můžeš si dovolit ztratit jiné Shinobi, kteří mohou chybět v nadcházející bitvě? Vše je třeba promýšlet dopředu."
Celou domu mluví klidně a smrtelně vážně, možná by někteří z vás nečekali takovouto odpověď ale je taková.
"A co se tvé otázky týče Kayo tak ještě není konec dni, takže máme fůru času. Navíc za chvíli dorazí váš nový třetí člen."
Neprozradí kdo to je.

Mezitím Kioshi měl tu možnost užívat si opožděného termínu Genninské zkoušky, protože...hold z nějakého důvodu to nevyšlo v tom regulerním. Nicméně o důvod více to zvládnout úspěšně a taky že ano. Nakonec byl i zařazen do jednoho z týmů, kterému se uvolnilo hned po prvním tréninku místo. Jeden ze senseiů akademie jej informoval. Nicméně taky zjistil, že má mít za senseie Daikiho, o kterém panují dost znepokojující historky, prý má jedny z nejtvrdších tréninku. Navíc taky ses doslechl, že dívka, kterou vystřídáš se vrací na akademii, nyní je v nemocnici, kde se má setkat se svým týmem a senseiem a aby toho nebylo málo ona dívka byla z jeho klanu.
Ale nezbylo mu nic jiného než se dostavit do nemocnice.

Když konečně Kioshi našel svůj tým ve kterém byli jemu trošku známí dva studenti a váš svalnatý sensei. Daiki si jen povzdychl a přelétl vás pohledem.
"Fajn tak konečně dorazil ten novej. Pokud vím seš Senju Kioshi co? Hmm další Senju doufám, že vydržíš líp jak ta minulá."
Mírně se zamračí a pak se narovná.
"Ostatně to si hned také otestujeme."
Trhne hlavou a vybídne všechny, aby jej následovali. Yamato i Kaya již mají zlé tušení, když zamíříte zpět k vašemu oblíbenému tréninkovému cvičišti. Daiki si založí ruce v bok a koukne na Yamata a Kayu.
"Vy dva budete mezitím trénovat koncentraci chakry do chodidel a budete zkoušet vyběhnout po stromě, co nejvýše. Začněte....A co se týče tebe Kioshi. Tvým soupeřem budu já. Pokud nebudeš jednat, jako bys mě chtěl zabít neskončíš dobře. Máš první krok."
Postaví se do klidné pózy o deset metrů dál od Kioshiho a sleduje jej.
(Popište své setkání v nemocnici a následný trénink, hoďte si 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Hvězdná vesnice - Ničení přehrady
Hikaru, Akemi a Chinatsu

Hikaru přikývnul když viděl počínání Chinatsu a její následné vysvětlení.
"Jo to by mohlo fungovat, jedna velká společná rána, snad to bude stačit. Snad nás nic netrefí. Tak se připravme."
Zhluboka se nadechne.
"Tři....dva....jedna..."
Začne skládat pečetě.
"Hana Zeru (Květinová bomba)!"
Opět vzlétne jeden kvítek a nafoukne se a pak vyletí směrem k zátarasu. Ve stejné chvíli Chinatsu odpálila své lístky a Akemi vypustila svůj vodní projektil. Je to teda pořádná a ohlušující rána, která byla slyšet určitě až na farmě. Oblak prachu a kousků kamenů, který se vznesl do vzduchu vás donutil kašlat a krýt si obličej a odvrátit se od celého dění, které vás postihlo. Když se konečně prach začne usazovat máte možnost spatřit své dílo. Kameny jsou docela pěkně na kusy a zbylé větší kousky už nemají dostatečnou konzistenci, aby odolávaly vodě a buď jí násilně uhýbají stranou, nebo je voda obtéká. Řeka je opět svobodná a vy si můžete blahopřát. Hikaru si otře pot z čela a zadívá se unaveně na vás.
(Popiště své další počínání, které plánujete.)

Skrytá Zemská vesnice - Nový člen týmu
Kira a Itami

Kazuki-sensei se zadívá na Itamiho a složí si ruce na prsou.
"Bohužel toto rozhodnutí nepřišlo z mé strany, ale ze strany vyššího vedení. Nicméně byl jsem taky informován, že obdržíme nakonec náhradu."
Podotkne a zdá se, že čeká.

Kira byla mezi těmi, kteří byli úspěšně prohlášeni za Geniny po zkouškách nicméně, také mezi těmi, pro které nezbylo místo v žádném týmu a tak musela čekat až se nějaké uvolní. To se stalo však hodně brzy a dozvěděla se, že bude v týmu Kazukiho-sensei. Měla se za ním dostavit na cvičiště.

Když konečně dorazila spatřila tam kromě snědého senseie ještě mladíka, kterého zná ze školy.
"Tak výborně tady máme naši náhradu. Jsem Kazuki-sensei doufám, že už nenastanou další zmatky, takže kdo jsi ty?"
Optá se rychle nově příchozí dívky a pak se pousměje.
"Výborně nyní bychom měli vše zvládnout lépe ač vám ještě jeden člen týmu bude scházet. Jako podpora jej budu na misích nahrazovat."
Objasní vám oběma.
"Nyní si dáme menší vytrvalostní běh. Musíte si zvyknout na dlouhé cestování."
Přejde na okraj cvičiště, kde jsou postaveny tři stejně velké naplněné batohy.
"Jsou tam zásoby a potřebné vybavení na jeden den. Takže jdeme."
Hodí si batoh na záda, jako by nicnevážil a pomalým krokem vyrazí na okraj vesnice. Když si nasazujete batohy vy zase tak lehké nejsou a určitě se pronesou, avšak zase to není nic vražedného. Na okraji vsi se rozhlédne Kazuki-sensei u brány.
"Kupředu tedy uděláme si výlet do přírody."
Rozběhne se rychlostí Shinobiho směre po lučné pláni někam do neznáma.
(Prosím o popis seznámení a následného provedení tréninku doplněného hody 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - Souboj s Edai-sensei
Takao, Ariaki a Arisu

Edai-sensei bojuje dál bez zaváhání. Takao se jej snaží opět zasáhnout pomocí absorbce chakry, ale ani tentokrát to nezabere a schytá na oplátku po tom, co jeho ruce protnou vzduch nekolik úderů dlaněmi svého senseie do těla, až se zapotácí. Arisu se pokusila taky zaútočit jednoduhšími údery avšak i ona byla tvrdě odražena a odnesla si pár tvrdých ran. Nicméně oba společně dali dostatek času právě Ariakimu, který zůstal v povzdálí se svou technikou. Edai-sensei nepostřehl zdá se onu techniku až když bylo pozdě myšky mu skočily na kotníky a tím byl řetězec uzavřen elektrická chakra začala proudit do jeho těla a paralizovat jej. Mezitím Takao vypustil svou ohnivou techniku, ale těchně před tím než zasáhla sensei se stalo něco, co vás vyvedlo všechny z míry. Edai-sensei se rozplynul v troše kouře. Byl to jen hloupý stínový klon! Ale kde je pravý sensei?
Hned v zápětí se to poznalo.
"Dobrý plán ale ne dost dobrý."
Uslyší nejlépe hlas senseie právě Ariaki, za kterým sensei už stojí, jakmile se reflexivně ohlédne v podřepu ucítí tvrdý kopanec na obličeji, který ho pošle dolů do kráteru. Rozbilo mu to ret a cítí tedy železitou pachuť krve v puse. Sensei se jen ušklíbne a sleduje své další dva soupeře na opačné straně kráteru. Nyní je to jasné muselo to být narafičené celou dobu.
Ve chvíli kdy jste provedli první společný útok Edai-sensei využil kouře, aby vytvořil svůj klon a pak se dostal nepozorovaně pryč a pak to vypadalo, že se vlastně nehnul z místa.
(Popiště své další pokusy a snahy o pořážku senseie a hoďte si 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Stromy a boj

Šlo mi to. A upřímně.. Dělalo mi to radost. Ne, že bych jí dávala nějak moc najevo, ale minimálně jsem měla na tváři lehký úsměv. Ne, že bych měla škodolibou radost, že mi to jde o trochu lépe, než Eremimu, to rozhodně, nejsem ten typ, co by měl radost z toho, že mu jde něco lépe, než ostatním. Byla jsem ráda, že mi to jde tak jak mi to jde, bez ohledu na ostatní. Spíše jsem vždycky měla větší radost, když se ostatním dařilo lépe než mě.. A zároveň mě to hnalo i k tomu se více snažit. Kdykoliv mi totiž něco šlo, přestávala jsem se snažit, protože jsem měla pocit, že do toho už nepotřebuji dát už víc.. Naštěstí jsem se tenhle zlozvyk s přibývajícím věkem trochu odnaučila, což bylo moje jediné štěstí.
Když po nás Leira-sensei začala házet kunaie a shurikeny, situace se poněkud zhoršilo. Což mi dalo tu vůli se více snažit. A taky se to vyplatilo. Naštěstí to nebylo nic extra hrozného, ale dokáži si představit i mnohem příjemnější věci.
Když jsme skončili s tímhle, sladce jsem se na Leiru usmála. ,,Děkuji." Řekla jsem na její pochvalu, že nám to celkem šlo. I když bych se měla cítit asi nějak unaveněji, cítila jsem se spíše nabytá energií. Jeden z důvodů, proč u většiny tréningů, které provozuji doma končím v bezvědomí.. Ale to je jedno. Leira nám dala další úkol a ustoupila dál. Otočila jsem se na Eremiho, který ze sebe v rychlosti vysypal plán. Usmála jsem se na něj a kývla hlavou. ,,Dobře." Řekla jsem jenom. Jakmile na ní Eremi zaútočil, zmizela jsem v lesním porostu a tiše a rychle se dostala Leiře do zad. V mezičase jsem aktivovala Sharingan. Mohla jsem použít Hair, protože to byl přece jen útok na dálku, ale nedal se dobře mířit a já měla strach, že bych mohla zasáhnout Eremiho. Takže jsem nakonec složila ruce do pečetě a aktivovala Rappu (Obalení). Moje tělo se najednou obalilo elektřinou a já zaútočila pomocí taijutsu na Leiru-sensei. Na její záda. I kdyby se ubránila, jakmile se mě dotkne nebo já jí, dostane elektrickou ránu.

Nic moc..
Můj naštvaný a zároveň šokovaný pohled směřuje na docela solidní kráter. Přestože techniky byli provedené natolik aby uškodily, tak senseii jen stál o kus dál bez jakéhokoliv škrábance. Ovšem tahle klidová situace neměla dlouhého trvání.
Takao se jako smyslu zbavený pustil do senseie "na pěsti". Ovšem jeho naprosto neřízené útoky měli jediný výsledek. A to pořádná rána do břicha až se nám Takao proletěl. Kch snad se mu aspoň rozsvítí.
"Jestli mě chcete zasáhnout budete se must více snažit." Věta,která nejspíše v nás všech rozhořela nový plamen. Sensei si toho musí být vědom a všechny si hlídá pohledem. Hlavní hrozba je pro něj v tuto chvíli Takao.
Příští útok bychom měli promyslet více. Podívám se na ostatní, Ariaki už zřejmě něco vymyslel. Na mě a Takaovi je abychom senseie zaměstnali. Téměř ve stejný okamžik s Takaem vyrazíme proti senseiovi. Údery Takaa jsou zase dost chaotické a taky je z nich cítit chakra, takže se jim musím vyhnout, ale stále útočit na senseie. Uskočím včas před Ariakiho technikou. Nejsem si jistá jestli tenhle útok výjde, ale doufám, že ano. Pro jistotu si opět vyskočím na strom a chvíli počkám. Včas zaregistruju Takaa a jeho techniku. Tak mu trochu pomůžeme.. Na senseie letí menší sprška výbušných lístků připevněných na kuniích...

Plamenná - cvičiště 2

Náš sensei je opravdu něco. Právě se zcela bez problému vyhnul dvěma dobře načasovaným útokům a ještě mi stihl předvést lekci v boji zblízka. Nad tím jen nevěřícně kroutím hlavou a mnu si modřinu z právě proběhlého boje. V očích se odráží můj hněv a přitom přemýšlím, kde jsem vlastně udělal chybu. Právě jsem chtěl nakopat zadek o několik let staršímu jouninovi, který mě předčí úplně ve všem....takhle to asi nepůjde. Zatím co probodávám senseie svým "nenávistným" pohledem, periferně zaregistruji Ariakiho a jeho nenápadný krok stranou. Nevím co přesně má v plánu ale budu mu věřit a přiložím ruku k dílu.
I přes nepříjemnou bolest se znovu rozběhnu a zaútočím na senseie. Mé pohyby jsou o poznání zuřivější a znovu s podporou mé speciální dovednosti (absorbce čakry), ale zároveň se tím snižuje má opatrnost. Překonám i nějaký ten protiútok jen abych na nějakou chvíli upoutal jeho pozornost a nedal mu možnost ohlédnutí. Periferně si udržuji kontakt s Ariakim a tudíž i po chvilce spatřím jeho bleskový útok. Chvíli ještě zaměstnávám pozornost a potom se rychle stáhnu. Zběsile oddychuji, jen abych nabral co nejvíc vzduchu, a přitom se očima snažím odhadnou soupeřovi další kroky. Tohle by mohlo vyjít.....a kdyby ne, tak nejlepší možnost je prostě vyskočit...to by mohla být má šance... Pokud opravdu sensei zareaguje tak jak očekávám, okamžitě začnu hromadit čakru a postupně skládat pečetě. Had...Potkan..Opice..Divočák..Kůň..Tygr....nashromáždit čakru do úst a vydechnout..
Katon: Endan (Živel Oheň: Ohnivá střela)
Technika je poměrně jednoduchá ale přesto jsem jí ještě plně neovládl a o tom jen vypovídají mé čerstvě uzdravené popáleniny na rukou. Přesto se soustředím a odhadnu trasu senseiova skoku. Ohnivou kulku se snažím namířit těsně před něj a prostě ho v letu sestřelit. Přeci jen v letu nemůže uhnout.

Mise

Odstoupím, jak mi Hikaru řekl a zadívám se na to, co dělá. Zakryju si tvář stejně jako on, když se kameny rozprsknou a následně se podívám na to co kameny způsobili. Voda začala pomalinku téct. Vypadá to dobře.

„ Mám, Hikaru. Projektil z vody.“

Povím mu a podívám se na Chinatsu, která začne vymýšlet taktiku. Vypadá to, že by to mohlo vyjít. Přikývnu a postavím se stranou z koryta. Vážně nepotřebuju, aby mě pak zalila voda. Nadechnu se a vydechnu než se podívám na ostatní.

„ Chinatsu, odpočítej to.“

Povím a začnu se soustředit. Připravuji se na to, abych své jutsu zvládla, co nejlépe. Nejsem si úplně jistá jestli to zvládnu. Chci to zvládnout. Opravdu chci. Ale kdo ví jestli se to povede.

„Suiton: Mizu dangan!“

Vykřiknu společně s ním, jakmile jsme všichni tři připravení. Snad to vyjde…