Andor.cz - Dračí doupě online

Battle of the Faith

Súboj neprebieha tak ako by som si to predstavoval predsa len Daiki nechal zasiahnuť Kayu miesto seba a ja som si až pomerne neskoro všimol že Akane je zranená. Nakoniec sa mi podarilo donútiť Daikiho aby Kayu pustil čomu som aj ceľkom rád aj keď to nedopadlo až tak dobre. Keď mi Kaya podá môj shuriken vezmem si ho a poviem jej. "Prepač že som ťa zasiahol. Dúfam, že sa ti to zhojí čo najskôr." Následne však začne Daiki vyhodnocovať naše počinanie a preto ho počúvam. Pritom zavriem oči na sekundu a deaktivujem Sharingan
Keď skonči vyhŕknem na neho niekoĺko otázok ktoré by ako skúsený shinoby mal vedieť zodpovedať.
"Vezmem na vedomie a budem sa tým snažiť riadiť. Ale mám niekoľko otázok. Pokiaľ nemáme dostatok čakry na dlhý boj a na to aby sme oslobodili člena týmu z nepriateľského zajatia je lepšie vykašlať sa na to a nechať ho na pospas nepriateľom ktorý ho môžu mučiť a získať z neho informácie o dedine?
Ako kedže sme stáli len proti jednému protivníkovy myslel som si že bude vhodné ho nasmerovať na mna, nakolko po predchádzajúcom tréningu som bol najmenej vyčerpaný. Kebyže neviem počet nepriateľov v okolí asi by som jednal inak. Každopádne ma zaujíma ako by sme sa mali správať v tom príklade čo som načrtol." Počkám si na odpoveď pretože ma uprimne zaujíma ako sme sa mali zachovať.

Neskôr sme sa dostali do nemocnice a cestou som pomáhal Akane v prípade že sa nevedela uržať na nohách. Ak ju musím podržať tak sa snažím o to to robiť na nespálené časti jej tela.
Som po súboji dosť vyčerpaný a je mi jasné že musím hlavne trenovať využívanie a spotrebovavanie čakry. Nakoľko jej míňam príliš veľa a príliš rýchlo čo obmedzuje moje bojové možnosti. V nemocnici sa napijem poriadne veľkého množstva vody aby som doplnil tú čo som počas tréningu vypotil. Inač mi nieje skoro nič. Kým ošetrujú Kayu prídem za ňou a spýtam sa jej.
"Dúfam že to nieje nič vážne?" Počkám kým ju ošetria aby sme šli za Daikim-senseiom spoločne, sme predsa len tým.
...ako zaujímalo by ma či nám niekoho pridelia, alebo nie... prejde mi hlavou a ako tak kráčam smerom k senseiovy spytam sa jej.
"Mohla by si ma prosímťa naučiť to premiestňovacie jutsu? Vyzerá to hrozne zaujímavo a rád by som sa to naučil ako doplnok k Kawarami. Ako spoločne by sme to mohli trénovať čo ty na to?"
Čakám čo mi odpovie. Keď prídeme k senseiovi som mlčky a čakám ďalšie rozkazy či pozitívnu odpoveď na Kayinu otázku

Osamocen

Akce se snad nakonec vyvedla ještě lépe než jsem doufal, zřejmě se sensei vůbec nesnažil. Když vztyčím stěnu, tak do ní další klon narazí a rozpadne se. Poslední se jí vyhnul a to už jsem na něj čekal s kunaiem.
Oženu se po nepříteli, ale on je mnohem rychlejší. Přesně jak jsem očekával tak se nemohu srovnávat ani s rychlostí obyčejného klonu a sype na mě údery jako déšť. Schytám několik ne příliš lehkých úderů do břicha a levého ramena. Z důsledku toho se stěží zvládnu nadechnout a levou ruku mám úplně ochromenou silou úderu. Naštěstí pro mě je to nejspíš jen naražený a dech mám vyražený. Pak se mi nějakým zázrakem podaří zabodnout klonu kunai do břicha a on se rozplyne. Zůstanu stát na místě a stěží lapám po dechu což se mi po chvíli povede. Levá ruka mi visí bezvládně podél těla a ani se jí nesnažím hýbat dokud bolest trochu nepoleví.
Od hlavy až po paty jsem pokrytý potem a jeho proužky mi stýkají po zádech pod oblečením a chladí.
Zatraceně proč já? Zeptám se sám sebe nepříliš nadšeně.
Jediné po čem toužím je být standartní ninja a nemuset poslouchat otce s matkou. Proč to mám takhle těžký zrovna já? Postěžuji si sám sobě. Ztěžka dosednu na zem a kunai nechám spadnout přede mě na zem. Hliněný štít, který jsem vyvolal se zase vrátí na jeho původní místo.
Stále těžce oddechuji a sleduji senseiův proslov. To že mě pochválí mě sice trochu potěší, ale moc mi to náladu nezvedne. Hlavně teď v tuhle chvíli nemám na nějaké pochvaly ani pomyšlení. Dále nám oznámí, že zůstávám v týmu pouze já a Demi je převeden jinam.
Zaslouží si to. Takhle mě v tom nechat. Ach jo teď jsem jednočlený tým. To znamená, že všechna práce zbyde jen na mě. Dohazlu proč zase já? povzdechnu si. Opravdu to dnes nevypadá, že bych měl svuj šťastný den jak jsem si prvně myslel.
Ano sensei, vypravím ze sebe na jeho poznámku o restauraci a začnu se dost těžce zvedat. Raději u toho nepoužiji levou ruku, která ještě nepřišla tak úplně k sobě. Pak seberu kunai a uklidím ho do brašny vzadu u opasku. Pak už trochu svižněji vyrazím za senseiem.
Až do restaurace dojdeme víceméně v klidu. Hlavně proto, že se necítím na to, abych chodil a mluvil zároveň Rozhodně ne když jsem dostal takový výprask.
V restauraci si docela i s úlevou posadím a mohu tak přemýšlet o tom co vlastně sensei řekl.
Co bude dál sensei? Budu v týmu sám nebo k nám bude přesunut někdy jiný jako vy jste nechal přesunout Demi jinam? Zeptám se ho na otázku, která mě asi zajímá nejvíc. Opravdu nerad bych byl jednočlenný tým. Navíc to nějak neodpovídá mojí přestavě jak by měli shinoby pracovat.

Přidušená Kaya

Můj kousanec, byl absolutně k ničemu, spíš mi to přihoršilo, protože mě sensei přidusil. Po mém zákroku s kousancem jsem už ničeho nebyla schopná, byla jsem ráda, že alespoň dýchám. Nejsem pořádně schopná vnímat co se děje, protože jsem přeci jen trochu přidušená a to se dění okolo vnímá dost špatně.
Shurikeny letící přímo na mě a senseie, yděšeně vytřeštím oči, to už se, ale sensei sehne a shurikeny nás netrefí, ale hned na to letí další tři, těm se už sesnei vyhnout nesnaží, jen ukročí stranou a nechá jeden shuriken, aby mě zasáhl do ruky. Zasténám bolestí a do očí mi vhrknou slzy.
Yamato ty blbče, muselo ti být jasný, že to sensei bere až moc vážně.
pomyslím si a mám chuť po něm hodit pár sprostých slov. Najednou naším směrem letí kuani, který se zabodne seneiovi do ramene. Úlevně si oddechnu, jenže to bylo moc předčasné. Yamato donuti Daikiho, aby povolil sevření, ale než stihnu cokoliv udělat, jen cítím Daikiho ruku na svých zádech, následně bolest a téměř vyražený dech. Letím přímo na Yamata, bylo to jen o fous, kdyby Yamato nezareagova včas, měla bych další zranění. Ihned po dopadu se snažím z Yamata zvednout a postavit se na vlastní nohy, zvládnu to, i když na nich sotva stojím. Prudce oddechuji. Vezmu shuriken ze své ruky a vrátím ho Yamatovi Ruku si chytnu aby to tolik nekrvácelo.
Sensei nám řekne jeho verdikt a po cestě do nemocnice nám oznámí, že Akane byla vyřazena z týmu, a že jen já a Yamato jsme prošli.
Smutně se na Akane podívám.
Cesta do nemocnice je pro mě mučením, každý krok mě bolí a to co předvádím, tomu se nedá říkat chůze, ale spíš ploužení se. Ráda bych Akane nějak pomoha, ale jsem ráda, že jdu po svých.
V nemocnici se o nás postarají. Yamatovi skoro nic neni, Akane leží na pokoji a odpočívá a já mám ošetřenou ruku. Otřes mozku naštstí z toho pádu nemám, ale mám na halvě hezkou bouli, která pod vlasy naštěstí není vidět. Taky mám spoustu pohmožděnin, ale co se dá dělat že. Všechno to trvali hodinu, po ošetření se vydám za Daiki senseiem. Ještě počkám až tu bude Yamato, pokud tu už není.
"Sensei, můžeme jít domů nebo ne?"
zeptám se ho. V to chvíli bych sebou nejraději sekla do pelechu a chrápala.

Skrytá Listová vesnice - Trénink s Leira-sensei
Kei a Eremi

Kei to vzala trošku více jako Uchiha. Prostě jen mlčky a bez nějaké soutěživosti, nebo slovního zásahu. Prostě jen a pouze plné soustředění na daný úkol. Oba Geninové také jistě cítili přítomnost své sensei v zádech a museli se s tím vyrovnat.
Když se to tak vezme je to určitě zvláštní dva vlastníci očních technik trénují pospolu, každý docela jiný. Ale jak vám to půjde? To už se dozvídáte brzy.
Oba jste přiběhli ke stromu a začali soustředit svou chakru do nohou. Kei byla hotová rychleji a vyběhla kupředu. Eremi jí následoval až po chvilce na vedlejší strom také. Kei se rozběhla a začala vybíhat po stromu vzhůru. Docela úspěšně notno podotknout, jelikož vyběhla uctivých několik metrů možná tak deset. Eremi to napoprvé zvládl tak do poloviny.
Dále následoval opakovaný trénink zkoušeli jste to znovu a znovu abyste byli pokaždé blíže vrcholu. Nyní to ale bylo o dost těžší. Soustředění vám narušovaly dopadající Shurikeny a Kunaie, které vás míjely opravdu skoro jen o milimetry. Bylo to nepříjemné a stresující a dopomohlo ke zhoršení výkonu. I tak jste se snažili dál a ukazovali, že to zvládnete. Kei se dařilo více to bylo jasně vidět, ale Eremi tolik zase pozadu nezůstával.
Nakonec jste asi po hodině skončili udýchaně pod stromem a oba své oči upínali na svou sensei, která se jen usmívala a šla sbírat vypoužité kunaie a shurikeny.
"To nebylo na začátek špatné."
Kývne s úsměvem a přeměří si vás pohledem.
"Arigatto Leira-sensei."
Kývne s unaveným úsměvem Eremi. Sensei ale zdá se ještě neskončila.
"Jen zřídkakdy začínají v týmu dva Geninové s oční technikou, můžete vytvořit docela silný tým i když budete jen sami dva. Bohužel Nohara se už asi nedostaví a proto zatím budete trénovat jen ve dvou....Nyní si taky nacvičíte týmovou práci a spolupráci. A vzhledem k tomu, tedy máte následující úkol. Společnými silami budete bojovat se mnou. Použijte co uznáte za vhodné a zkuste mne zasáhnout."
Pousměje se sensei a sleduje vás. Pak si poodstoupí a vyčkává, až dohodnete strategii. Eremi stočí pohled od Senei k Kei.
"Nevím, co umíš ani jestli máš probuzený Sharingan, ale pokud jo možná se ti podaří zkopírovat i nějakou její techniku. Každé plus do budoucna posílí náš tým. S pomocí Byakuganu zaútočím první a trochu jí zaměstnám zblízka zbytek nechávám na tobě."
Kývne a pousměje se.
"Josh......Byakugan!"
Kývne a pak mu vystoupí na tváři žilky, jak aktivuje své oči a rozběhne se kupředu na Leiru-sensei.
"Juuken!"
Zazáří mu chakrou modře ruce, když se vrhá do útoku.
(Prosím o postup do souboje a hod 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - Daiki-sensei a tvrdý konec
Akane, Yamato a Kaya

Váš souboj se senseiem pokračuje a nabírá na obrátkách, nicméně vám samozřejmě zase na síle. Rozhodně jste se museli někteří přesněji Yamato a Akane vyhnout ohnivé kouli, kterou sensei poslal. Yamato pohotově použije techniku náhrady a tím se zachrání před koulí. Akane je dost zmatená a roztržitá, pokusí se uskočit, ale koule jí bolestně sežehne bok a ruku. Jsou to naštěstí jen střední popáleniny a zahojí se, až se ošetří některým z lékařských ninjů. Nyní ale dost bolí a je to vidět.
Mezitím Kaya zkouší svůj pokus o útěk, nicméně jakmile se zakousne do ruky svého sensie jeho jediná reakce je, že napne sval na předloktí a tím Kayu i trošku přidusí. Kdyby nemohla dýchat nosem, asi by se začala dusit, ale takhle má pouze pevně zacpanou pusu jeho svaly.
Yamato se o nic nestará a ze svého úkrytu vybíhá do útoku, První letí tři Shurikeny. Ty Daiki naštěstí zpozoruje, nebo spíše k Yamatově smůle, včas i s Kayou se před nimi sehne, takže mu proletí nad hlavou. To už ale přichází další čás útoku, kdy letí další tři Shurikeny opět směrem na oba dva. tedy respektive hlavně na Kayu. Nicméně stane se něco, co Yamato rozhodně nečekal ač je jeho útok přesný Sensei se nesnaží nějak výrazně chránit Kayu před Shurikeny. Jen s ní ukročí o krok bokem, ale to nestačí. Vystříkne trocha krve, který jeden Shuriken škrábne přes kalhoty stehno senseie a druhý se zabodne jednou ze špiček Kaye do paže v oblasti bisepsu. Ještěže jen tam, kdyby měla zrovna ruce volně podel těla a nesnažila se předtím o útěk asi by jí to zasáhlo do břicha, nebo spíše hrudníku. Nicméně i tak Yamato, který slyšel zmučený bolestný sten své kamarádky pokračuje v útoku a vrhá Kunai. Ten letí přesně a zabodne Daikimu-sensei do pravého boku. Na jeho tváři není znát však žádná bolest. A pak to příjde útok pomocí Taijutsu kontrolovaným okem Sharinganu. Yamatovi se podaří zafixovat pravačku svého senseie a už chce bodnout svým kunaiem, když jeho Sharingan zaregistruje, jak sensei uvolní sevření okolo Kayi a úderem dlaní do zad, který jí skoro vyrazí dech jí pošle levačkou přímo proti Yamatovi. Ten jen tak tak dokáže nezranit opět svou kamarádku a nějak jí zachytit. Sensei se na vás dívá neproniknutelným pohledem. Až teď si uvědomujete, že vlastně Akane ještě leží v bolestech o kus dál popálená. Všichni jste unavení, nebo v horším stavu. Daiki sensei si zarudlého místa po kousnutí, ani škrábanců na těle od zbraní nevšímá. Jen lehce krvácejí a neohrožují jej nijak zvláště.
"Tak...to stačí."
Oznámí klidně, ale pak jeho pohled zase více zatvrdne.
"Nyní k vyhodnocení vašeho úkolu. Sice jste dokázali zachránit svou kamarádku, ale za jakou cenu? Jeden člen týmu je popálen a neschopen se vůbec zvednout natož bojovat. Druhý na pokraji vyčerpání a ještě poraněný a to svým spolubojovníkem, který jej úmyslně zasáhl."
Zavrtí nespokojeně Daiki hlavou.
"Kayo tvůj pokus o útěk byl zbrklý a nepromyšlený, ale pokusila ses. Akane nebyla schopná v téhle části tréninku ničeho, to mne velmi zklamalo. A ty Yamato...sice ovládáš Sharingan a jsi dobrý v boji, ale nemyslíš týmově. Tvé jednání bylo za účelem osvobodit Kayu jakýmikoli prostředky nehledě na její stav. Nemůžeš spoléhat, že nepřítel bude chránit nedůležitého Shinobiho, kterého zajme. Příště to může tvé kamarády stát život. Dnes je to jen zranění."
Odvětí a přejde k Akane, kterou jediným pohybem zvedne do náruče.
"Nyní se přesuneme do nemocnice. Lékařští ninjové se na vás podívají a ošetří vás.....Co se týče závěrečného výsledku je následující. Yamato a Kaya i přes valné neúspěchy prošli úvodní zkouškou. Akane nakonec selhala a prokázala, že ještě není zralá nést odpovědnost Shinobiho, a proto až se zotaví vrátí se do akademie, aby se lépe připravila."
Takový je senseiův verdikt cestou do nemocnice.
V nemocnici jste ztrávili asi hodinu. Akane nyní už váš nečlen je nyní na jednom pokoji, kde odpočívá po ošetření. Kaye byla ošetřena ruka a Yamato, no ten toho moc nepotřeboval.
(Popiště zbytek tréninku a pobyt v nemocnici.)

Skrytá Zemská vesnice - Trénink s Kazuki-sensei
Demiyah a Itami

Váš trénink pokračuje. Oba klony se zaměřily na Itamiho. Demiyah jen přítomně stojí a vše sleduje, nějak se nemá k tomu vlastně udělat cokoli, aby pomohla. Itami je nakonec přinucen vytvořit i Hliněný štít, aby se vykryl před útokem klonů. Uslyší bouchnutí, jak jeden z nich narazí o vytvářející se štít a zmizí. Poslední klon obíhá štít a útočí pomocí série rychlých úderů. Itami schytá pár tvrdých ran pěstí do břicha a ramen, když se nestihne vykrýt. Pak se mu podaří konečně zabodnout kunai do protivníkova břicha a ten se rozplyne. Je po boji, ale Itami cítí únavu i po té chvilce, kterou to celé trvalo. Pot mu stéká po čele ale Kazuki-sensei s mírným úsměvem jen kývne a oba vás přelétně pohledem.
"Výborně....to bylo velmi....zajímavé. Itami předvedl jsi to nejlepší ze sebe a dokázal zneškodnit sám všechny tři klony. To je nadmíru hezký výkon na první trénink. A právě proto se nyní dozvíte další část. V týmu se mnou zůstáváš nadále jen ty Itami, Demiyah bude přeložena na základě svých schopností k jinému týmu. Máš totiž největší potenciál z trojce, která zde je a já ho v tobě rozvinu."
S tím se s vámi musí Demi rozloučit a jít se hlásit k vedení vesnice pro další informace. Nicméně zůstává zde tedy sensei a Itami.
"Docela slušně ovládáš na Genina některé Doton techniky. No zbytek proberem při jídle co ty na to?"
Ušklíbne se a zamíří k první restauraci.
(Popiš zbytek tréninku + případný pokus o navázaní komunikace se senseiem v restauraci.)

Skrytá Písečná vesnice - Cesta pouští
Ayatsuri, Yoshiru a Yumiko

Past byla spuštěna, a bylo třeba začít jednat, nicméně nešlo vše dle očekávání. Ayatsuri sice rychle natáhl svá chakrová vlákna, a pomocí nich odklonil velkou část koulí, které na něj letěly, ale pomoci ostatních se bohužel nedočkal. Oba jeho společníci reagovali instinktivně jinak rozskočili se do stran a tak uhnuli. Ayatsuriho zasáhlo několik koulí do těla a jejich tvrdost způsobila určitě pěkné modřiny.
"Hnusný pasti."
Ucedí Yoshiru. Když konečně pokračujete zase dál kopec se už blíží a po nějaké té delší dobičce je konečně nadohled. Už jen asi kilometr k jeho úpatí a pak byste mohli mít vyhráno. Nicméně, když se přibližujete, najednou uvidíte svou sensei, která stojí proti vám jenže 5x! A v ruce má kunaie pravděpodobně. Hned na to všechny sensei útočí na vás a vy budete muset nějak reagovat. Yoshiru i Yumiko zaujjímají bojová postavení a začínají skládat pečeti.
(Popiště pokus o svedení souboje nebo jednání a hodce 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Mlžná vesnice - Edai-sensei restraurece
Takumi, Liu a Hayate

Všichni jste posedali v restauraci ke stolu. Ač unavení z tréninku, tedy až na senseie, který se jen smál a možná tak má unavené koutky tedy, sedíte nad dobrým jídlem, které však platí právě váš sensei, což je určitě potěšující. Přece jen vaše peněženky nemusí tolik trpět že. Hayate i Takumi jí v tichosti, stejně, jako Liu. Edai-sensei je po jídle první, taky toho měl málo že. Pak spojí ruce nad stolem a slétne vás všechny tři pohledem.
"Doufám, že vám chutná, trošku spočneme po obědě a pak pokračujeme s tréninkem. Ale nemějte obavy už to nebude žádné další koupání."
Zasměje se a pak nahodí tajemnou tvář.
"Sice to bude i trénink, ale bude se jednat o vaši první misi, kterou zde absolvujete. Dnes ráno jsem dostal zadání této E mise. Jedná se o to, že musíme do nedaleké vesnice, tam na nás čeká náklad ryb, který musíte transportovat zpět do vesnice. Půjdu s vámi jen jako dohled zbytek je na vás."
Zdá se, že nová mise Takumiho ale hlavně Hayateho moc nenatchla.
(Popište svůj čas strávený v restauraci a pak vyražení na misi.)

Stromy..

Objednala jsem si taky jeden vepřový rámen, ale jedla jsem o dost pomaleji, než Eremi. Neviděla jsem důvod spěchat a nechtěla jsem si uhnat žaludeční vředy.. Ok, kecám, prostě si jen ráda jídlo vychutnám, když mám možnost. I když jsem měla celkem hlad. Nemohla jsem upřít, že jsem se těšila na trénink. Vlastně jsem byla poslední pár dní nějak nevybitá. Máma mě celkem hlídala, od doby, co jsem se při tréninku doma poněkud.. Přetáhla.. Dobře, to je poněkud slabý výraz, ale to je jedno. Každopádně jsem se těšila.
Když jsme dojedli, vydali jsme se na cvičiště. Nemluvila jsem. Ne, že bych neměla co, ale neměla jsem nějak náladu. Možná bych měla být více.. Zaujatější. Ne, zaujatá jsem dost, jen bych to měla dávat asi víc najevo. Škoda, že to neumím.
Každopádně sensei nám vysvětlila trénink. Slyšela jsem o tom od bráchů.. Jen bez toho házení kunaiů a shurikenů. Každopádně je to důvod se více snažit.
Postavila jsem se asi 5 metrů od stromu a začala soustředit chakru do nohou. Když jsem už měla pocit, že to mám, rozběhla jsem se a pokusila se po kmeni vyběhnout nahoru.

Konec cvičení - oběd

To cvičení mně začínalo už trošku štvát. Já i oba dva týmový kolegové jsme několikrát skončily ve vodě. Všichni jsme úplně promočení. Ale aspoň že už nám to trošku začíná jít. Při posledním pokusu jsme všichni došli skoro až k senseiovi. Pak jsme doplavali na břeh. Hayate a Takumi seděli a odpočívali.

Já jsem se došoural až ke stromu kde jsem měl položenou katanu a lehl jsem si. Sensei nám oznámil že počká až uschneme a pak půjdeme na jídlo. Podívám se na něj a usměji se. Dobře.. na to že jsme to cvičily první den nám to celkem šlo. Jen nás mohl varovat že se tréning bude týkat vody. Vzal bych si jiné oblečení.

Ušklíbnu se, mokré vlasy si odhrnu z čela a zadívám se na oblohu. Jen tak odpočívám a čekám až uschneme. To trvá zhruba půl hodiny. Pak se zvedneme (já si připnu katanu na záda) a zamíříme za senseiem, který nás vede do restaurace. Rozhlédnu se a zamířím za senseiem který nás vede k volnému stolu.

Sednu si na jednu z volných židlí a počkám až přijde obsluha. Objednám si to co mi chutná nejvíce. Sushi a senču. Počkám až si objednají i ostatní a až nám obsluha jídlo přinese. Vezmu si hůlky, rozlomím je a pak společně s ostatními začnu pomalu jíst. Dávám při tom pozor, kdyby nám sensei náhodou chtěl třeba něco sdělit.

Nové překvapení
Postupovali jsme dál pouští. Ale bohužel jsme spustili novou past. Proti nám se spustil déšt hliněných koulí o velikosti pěsti. Zde jsem se musel hodně soustředit na koncentraci chakry. Dával jsem pozor abych zjistil, která koule letí na nás a která mimo. Když byli všechny dostatečně blízko natáhl jsem svá chakrová vlákna a co nejvíce jsem se jich snažil vyvést z jejich dráhy letu. Snažil jsem se co nejvíce aby nás nestrefila ani jedna, ale bylo jasné, že to sám nezvládnu. Doufal jsem, že mí dva společníci mi pomohou.