Andor.cz - Dračí doupě online

Ach jo

Kdyby ten kůl byl nepřítel tak by snad byl i mrtvý, a nebo já vzhledem k mému nepovedenému kawarimi, při kteém jsem se pořádně potloukla, protože jsem sletěla ze stromu. Dopadla jsem na záda a dost nešikovně jsem se praštila do hlavy.
Začnu proklínat sama sebe a slova senseie tak trochu ignoruji. Převalím se na břicho a snažím se vydrápat na nohy, ale to už je u mě sensei a drží mě okolo hrudníku. Zrudnu jako rak. Je mi to trochu trapné.
Poví nám co je cílem.
No super...takže...ehm jaké mám možnosti...buď to nechat na Akane a Yamatovi, nebo jim pomoci, ale nemám moc jak. Jsem unavená a to hodně, takže i kdybych použila ještě jednou Kawarimi tak by to moc nevyšlo, protože je to tu všude moc na očích a sensei by mě chytl zas. Kdybych ho kousla, tak by to buď necítil a nebo by to cítil, ale nepustil by mě.
Hlava, do které jsem se uděřila mě dost bolí a moje ruka taky není úplně v pořádku. Možná bude i naražená, byla hovadina použít problesknutí se zabodáváním kunaie do tvrdého kůlu.
Podívám se na ty dva a můj pohled jasně říká:
POMOOOC!
pak svěsím hlavu a nechávám to na nich. Nohy se mi třesou a prudce oddechuji.
Už se těším domu na pořádnou koupel...
přemýšlím. Zavrřu oči a to, že mě drží využívám tak trochu k odpočinku. Nemám se kam hnout ani kam spadnout, takže se toho dá docela dobře využít.

Skrytá Listová vesnice - Leira-senei - Počátek tréninku
Kei a Eremi

Bez vašeho třetího společníka jste tedy došli až do jedné menší příjemné a útulné restaurace, kterou jste znali spíše od pohledu než, že byste v ní nějak pravidelně jídali. Leira-sensei se na vás ohlédne a obdaří vás zářivým úsměvem, než vejde do dveří restaurace.
"Vyberte si dle libosti, ale pamatujte po jídle bude trénink."
Mrkne a zapluje k jednomu stolu. Vevnitř je příjemně a voní to tu různými lahůdkami. A celkově zdejší atmosféra působí dobrým dojmem. Zdá se, že majitel se o svůj podnik velmi dobře stará brzo už i přichází servírka, což je mladá pohledná dívka, která se u vašeho stolu ptá, co si dáte. Vaše sensei si objedná jen lehké Sushi.
"Vepřový rámen prosím."
Usměje se Eremi, který to zdá se, nějak zvláště neřeší. Servírka počká ještě na objednávku Kei. Neuplyne ani pár minut a už se vám všechny jídla nesou a přistanou před těmi, kteří jste si je objednali.
"Dobrou chuť."
Usměje se servírka a zase zmizí jen nechá senseice účet. Ta popřeje dobré chuti a pomalu se pustí do své porce.
"Atadakimas!"
Zazáří Eremi a pustí se do svého rámenu. Vaše sensei když dojí čeká, až dojíte vy mezitím zaplatí a usměje se.
"Mám to ale zvlaštní tým. Hyuugu a Uchihu snad vaše schopnosti vyrovnají to, že se nedostavil váš třetí společník."
Vzdychne mírně zklamaně. Jakmile dojíte všichni přičemže Eremimu to moc dlouho netrvá. Vycházíte z restaurace.
"Jaký bude náš trénink Leira-sensei?"
Optá se Eremi se zájmem a srovná krok těsně za ní. Senseika vás vede chvíli dál vesnicí a pak se usměje.
"Dnes se naučíte jednu ze základních dovedností Shinobiho."
Jednou z bočních bran opustíte za chvíli vesnici a ocitnete se na okraji lesa. Tam senseika uznale kývne a zasívá se na stromy.
"Takže vaše cvičení bude spočívat v tomhle. Musíte nahromadit čakru do chodidel a rovnoměrně jí udržovat, abyste byli schopni pohybovat se po kmenu stromu, aniž byste spadli. No a jelikož tohle musíte umět i bezmyšlenkovitě v bitevní vřavě budu po vás náhodile házet shurikeny nebo kunaie. Vyberte si stromy a začněte."
Zůstane vám stát za zády. Eremi se zhluboka nadechne a kývne. Pak se soustředí, než vyrazí vpřed k jednomu z kmenů.
(Popiště své pokusy o trénink a hoďte si 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - Daiki-sensei - Až na dno
Yamato, Kaya a Akane

No a tak začala další drtivá část vašeho tréninku. Hold bude třeba ze sebe vydolovat při tomhle tréninku asi maximum, protože váš sensei není žádný beránek. A tak jste se všichni opět postavili kadž ke svému kůlu, který máte tak rádi a začali s novou předváděčkou.
Kaya se rozhodla zkombinovat vše, co umí. Pot jí odkapává z čela únava se podepsala i na její rychlosti v tomhle simulovaném boji. Ale rozhodla se držet statečně. První letěl stínový shuriken, který se zabodl do cíle, to už se zjevil však i přivolaný vlk, na jehož hřbetě se mohla Kaya pohybovat rychleji. Když opustí hřbet vlka v problesknutí, tak ten se po chvíli zase rozplyne. Kaya úspěšně zabodne kunai do zadní strany kůlu, nicméně taky ucítí, jak se jí při tom zvrtne zápěstí a pěkně to zabolí. Nejspíše si ho pěkně namohla. Pak už následuje jen technika přemístění, kterou se dostane z dosahu. Vybrala si však dost nešťastné místo, kterým byla větev stromu. Zesláblé nohy jí neudržely a ona ty dva metry chuděra spadla na tvrdou zeminu, to bude asi pár modřin navíc. Teď už jen unaveně oddechuje s snaží se přes pot rozluštit, jak jsou na tom ostatní, a jak si dle senseie vedla ona. Vypotřebovala skoro všechnu svou chakru a to se značně podepsalo, na její únavě.
Mezitím Yamato se rozhodl prokázat svou tvořivost s tím málem, co z ninjutsu uměl. První byl matoucí útok pomocí klonů, které byly zástěrkou, pro útok pomocí svázaných shurikenů, které omotaly svůj cíl úspěšně. Yamata očividně nevyčerpal tolik trénink a dokázal si ušetřit dostatek sil. Předvede totiž v zápětí dynamický nástup, kterým zasáhne vrchní část kůlu až to trošku zakřupe, a o chvíli později už zarazí kunai do dřeva. Kdyby se mu jen trochu zvrtla ruka dopadl by podobně jako Kaya, ale měl štěstí v přesnosti. Pak se pomocí přemístění taky dostane z dosahu. Sensei jeho poznámku zatím přešel mlčením. Yamato není tolik unavený ač z něj také stéká pot, avšak dokázal si ušetřit docela dost čakry, což je výhoda pro něj.
Svůj výstup předvádí také Akane, která se vrhá na kůl a rychle od něj odskakuje dál pomocí přemístění. Následně už odpaluje umístěný výbučný lístek na něm. Nicméně její lístek byl dost šuře daný protože to bouchlo dost mimo a jen kus kůlu to ožehlo a rozletěly se nějaké třísky. Dál následuje vytvoření klonů. To bohužel nebylo tak moc dle plánu Akane se nesoustředila dostatečně a tak vytvořila jen jednu svou docela chabou kopii. Technika stínového shurikenu je úspěšná akonečně pěkně trefí kůl ač se mezitím klon rozplynul.
Další už následuje problesknutí pryč a pak henge přeměna. Ta je průměrná. Akane nedokázala úplně přesně zkopírovat vzhled svého senseie, ač je docela věrohodný. I Akane spálila docela dost chakry a tak jí stéká pot po těle a i v přeměně na senseie vypadá spíše jako uřícený králík.
Daiki-sensei na všechny z vás vrhne přísný a pevný pohled. Zvláště přísný pak na Akane. Jeho rysy jsou napjaté, a jako z kamene.
"Jak vidím stále máte někteří dostatek energie i na hlouposti. Fajn to je dobře, alespoň zvládnete pokračování tréninku. Teď trošku přiostříme."
Chladný pohled vás všech zamrazí na zátylku.
"Kawarimi!"
Složí rychlou pečeť a najednou je místo něj jen kámen a jeho mohutné tělo se sklání v pokleku nad Kayou, která je nejvíce vyčerpaná z vás. Bez váhání jí za paži vytáhne na nohy a pevně svou paží ovine okolo hrudníku, aby mu nemohla utéct, ač to by v tomhle stavu a při jeho svalech byl stejně problém.
"Pracujete vždy jako tříčlenný tým. Nyní se uvidí, jaký tým opravdu jste. Vaše kamarádka z týmu je vyčerpaná, a proto si jí nepřítel vybral, jako ideální rukojmí. Na vás je jí osvobodit. Dobře zvažte všechny možnosti."
Na tváři má stále kamenný výraz a sleduje, jak si poradíte s nastalou situací.
(Popište další část tréninku a hoďte si 3x3stěnou kostkou na úspěšnost. Ano opakuji stačí prosím pouze třikrát.)

Skrytá Hvězdná vesnice - Aya-sensei - Vyschlá říčka (Mise třídy E)
Chinatsu, Akemi a Hikaru

Rozhodli jste se jít tedy proti vyschlému korytu oné říčky. Chinatsu duchapřítomně seskočila do ní a zkusila, jaká je tam půda. Půda už byla sychravá ale v trošku větší hloubce bylo cítit ještě známky vlhka. Tedy nemohla říčka přestat téci před nějak moc dlouhou dobou.
Netrvalo to dlouho a došli jste k lesu. Chinatsu se rozhodla cestovat nad korytem po stromech. Hikaru mezitím doprovázel Akemi po zemi.
"Měli bychom být opatrní, kdo ví co se stalo."
Podotkně a jeho ostražité oči těkají po blízkých stromech. No co si budeme povídat proti vyschlému korytu jste šli ještě dobrou půlhodinu, než jste uslyšeli...Chinatsu jako první....šumění vody. Při pár dalších ujitých metrech brzo zaregistrujete, že je to voda říčky. Nicméně taky jste našli problém jejího vyschnutí. Někdo přehradil koryto řeky. Prostě ho zahradil masitými kameny a tím nedovolil řece pokračovat dál, ať se vzpozí sebevíc. Hiakru se na to docela nedůvěřivě zadívá.
"Hmmm no to by mohl být problém. Asi budeme muset ty kameny nějak dostat pryč z koryta."
Těžko říci, jestli mluví na vás, nebo pro sebe.
(Popiště svůj postup a pokus o vyřešení mise a hoďte si 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Zemská vesnice - Kazuki-sensei - Neúspěšný trénink
Tatsuo, Demiyah a Itami

Váš trénink začal tři kamené klony vašeho senseie, na každého jeden. Demiyah vypadá nějak zaraženě a nějak se nemá k tomu něco dělat zdá se, jako by byla poněkud mimo. Tatsuo už začíná uvažovat, když příjde Itami s plánem a vrhá se kupředu. Při jeho hodu shurikeny upoutá pozornost nicméně klon uskočí o kus dozadu a tím naručí formaci a jeho zamýšlený útok. Nicméně i tak použije Itami svůj zemský útok, který proletí povrchem kupředu ke klonů. Klonovi na konci řady se podaří uhnout. Toho do byl uprostřed to převálcuje, takže se rozsype na kousky. Zbývají tedy dva. Už chcete pokračovat, když se najednou zjeví váš sensei z akademie v oblaku dýmu. Kazuki-sensei okamžitě rukou naznačí pauzu v tréninku.
"Omlouvám se Kazuki-san, že ruším váš trénink, ale bohužel se vyskytla nemilá zpráva. Prozkoumali jsme znovu práci slečny Muon a zjistili, že v testech neměla dostatek bodů k postupu na Genina. Bohužel se se mnou musí vrátit na akademii. Vzniklo to nedopatřením v počtech."
Omluvně kývne a je vidět, jak to Tatsuo zdrtilo, když i se senseiem zmizela v dýmu.
Kazuki-sensei si jen nervozně odfoukne a pohlédne na zbývající dva své členy týmu.
"No to je menší komplikace, doufám, že mezeru v týmu brzo nějak vyřeší a zaplní. Nyní...můžeme pokračovat v tréninku."
Kývne a oba klonové vyrazí. Nicméně zdá se, že se poučili z toho jaká je Itami hrozba a oba vyražejí kupředu proti němu, ten bližší se ho snaží zasáhnout levým hákem a ten vzdálenější mu chce po přískoku podkopnout nohy.
(Prosím po postání dalšího průběhu tréninku a hody 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Dřevěná vesnice - Daichi-sensei - Lesní trénink
Yaso, Yui a Itsuki

Na chvíli jste tedy zastavili, abyste si odpočinuli a koukli se, jak je na tom Itsuki. Yaso mu nabídl ošetření, ač se nejedná o nic vážného.
"Díky."
Kývne jeho kolega a Yui vše jen sleduje a bedlivě se dívá.
"Taky to ovládáš Mokuton páni."
Vydechne s úsměvem. Bohužel na nějaké další debaty moc času nemáte, a tak vyrážíte opět kupředu.
Opět tedy pokračujete dál ve své formaci. Snažíte se být, co nejvíce ostražití a díky tomu se vám podaří vyhnout pár dalším pastem, jako další klády, nebo vystřelené tupé dřevěné šípy a podobně. Některá překvapení vás míjejí jen o vlásek a je to určitě něco, u čeho se zapotíte. Yui to zvládá díky své pružnosti a Itsuki zase spoléhá více na sílu. Nakonec uvidíte před sebou poslední úsek, na jehož konci už sedí na větvi váš sensei. Je to takových 50 metrů do cíle. Zdá se, že jste se nějakou oklikou vrátili skoro zpátky do vesnice, ani vám to v lese nepřišlo, nicméně vydáváte se kupředu na poslední úsek.
Nepolevujete na ostražitosti a vše v okolí sledujete. Zrovna dopadnete najednu z větví.
"Je to past! Skryté výbušné lístky!"
Křikne Itsuki, který se bezděky ohlédl a zahlédl pod jednou z větví šikovně umístěné výbušné lístky. Ty se o moment později zapálily, když je nejspíše váš sensei odpálil. Všichni jste se rozkočili do všech stran v naději na únik. Itsuki se přitiskl zády k jednomu z kmenů který jej před nastálými výbuchy ochránil, Yui obratně proskákala do vyšších pater stromů a unikla tak z dosahu a i Yasovi se podařilo nakonec skrýt za jedním z kmenů. Když jste se dostali opět k sobě konečně jste dorazili až do cíle. Spocení, udýchaní a taky překvapení z toho, kolik toho na vás sensei přichystal. Ten si sedí spokojeně na větvi a usmívá se.
"Výborně, sice vám to v celku trvalo, ale jak vidím jste všichni celí. Jsem rád, že jste dráhu absolvovali tak úspěšně."
Pokývne a obrátí svůj zrak k vám.
"Doufám, že jste si tuhle procházku docela užili."
Postaví se na větvi a zadívá se na vás. Na tváři má opět takový ten nic neříkající výraz, přece jen je pravdou, že být senseiem nechtěl.
"Nacvičili jste si alespoň trochu, jak pracovat, jako tým. No nyní to bude o něco těžší. Opět budete cvičit týmovou práci, ale také i jiné dovednosti. A co bude váš úkol? Pokud možno mě polapit. Půjdu na vás zlehka, takže by to neměl být problém, ale nepodceňujte mě. Takže si to promysleme a....začínáme."
S tím aby získal náskok se mihne mezi stromy a zmizí v nedohlednu. Je pravděpodobné, že vám neuteče moc daleko, ale taky ví, že ho budete sledovat a to je vaše nevýhoda.
"Páni sensei nás teda moc nešetří."
Broukne Itsuki, který koukne na své dva společníky.
(Popište svůj postup při úkolu a hodte si 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Písečná vesncie - Tsukiko-sensei - Písečná duna
Ayatsuri, Yoshiru a Yumiko

Rozhodli jste se naplánovat si celou cestu. Oba Ayatsuriho společníci se zamysleli nad tím, co jim právě řekl.
"Mmmm myslím si, že bude lepší pokračovat přímě, pasti snad nějak zvládneme, kdybychom zabloudili v poušti a příliš se zdrželi bylo by to....dost zlý."
Odtuší Yumiko a Yoshiru nakonec kývne.
"Jo souhlasím, navíc v poušti snad nebude taková možnost přípravy pastí....a jinak stále jsi nám neřekl co vlastně umíš ty."
Dodává Yoshiru a tázavě Ayatsuriho sleduje.
Nakonec ať už jste se dohodli jakkoli vyrážíte kupředu. Snažíte se postupovat nějakou normální rychlostí. Při každém skoku se vám noří písky do písku, který vás pak škrábe, ale to je tu normální. Horší je to, že písek začíná být pěkně horky s přibývajícím sluníčkem na obloze. Moc dobře na nohy to dělat určitě nebude.
Jednu čtvrtinu cesty urazíte úspěšně a snažíte se dávat si pozor na vše okolo.
Pak ale začnou problémy. Ayatsuri jde první a je trošku napřed, takže si to uvědomí, jako první. Pod nohama se mu písek propadne najednou více než normálně a to odhalí několik metrů hlubokou díru. Nejspíše pěkně připravená past. Už padá do ní když ucítí plesknutí. Když vzhledne vidí, jak ho s heknutím jeho společníci drží každý za jednu ruku a zapírají se o okraj díry.
"Sakra chlape dávej bacha."
Pronese se zatnutýma zubama Yoshiru. Po chvilce jej vytáhnou nahoru a oddychnou si.
"Zdá se, že budeme muset být už opatrnější."
Oddychne si Yumiko. Nakonec opět pokračujete Až do půlky se vám daří těmhle nepříjemným dírám vyhýbat, je to jako minové pole, a když náhodou někomu ujede noha do ní, tak jej někdo jiný zachytí. Problém nastává za půlkou, když za chůze přetrhnete natažené lanko, které je zasypané v písku. O kus dál uvidíte, jak se vymrští stěna, která po vás vystřelí nějaké hliněné koule o velikosti pěsti a že je jich pěkný deštík, který míří přímo na vás. Je na čase jednat.
(Popište svůj pokus vyhnout se pasti a pokračovat v cestě a hodte si 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - Jamiro-sensei - Chůze po vodě
Liu, Hayate a Takumi

Následovaly vaše další pokusy a dalších několik čváchanic ve vodě. Váš poslední pokus, kdy jste byli už promočení durch byl asi nejúspěšnější. Hyate i Takumi nahromadili svou chakru a rozběhli se kupředu. Liu šel kousek za nimi nicméně, jeho uvolňování chakry nebylo zrovna rovnoměrné a proto jí rychleji spaloval a také chůze byla méně snadná. Viděl své společníky, jak zhruba metr od senseie zahučeli do vody, sám došel až na jejich úroveň než se mu taky soustředění chakry rozproudilo jinam díky únavě a přišlo vodní osvěžení.
Jamiro-sensei se jen začne srdečně smát a společně s vámi, než doplavete, přejde ke bředu, kde na vás počká.
"Zlepšujete se to ano. No nic počkáme až trošku oschnete a zajdeme si na něco dobrého všichni."
Mrkne na vás s úsměvem. Hayate a Takumi sedí v trávě a mokře oddychují, přece jen trénujete už nějakou tu hodinu nebo dvě. Po další půlhodině i docela na sluníčku oschnete.
"Tak jdeme vy vodníci."
Usměje se a vede vás do blízké restaurace.
(Popiště svůj oběd se senseiem.)

Skrytá Plamená vesnice - Edai-sensei - Týmový trénink
Juro, Takao a Arisu

Váš trénink začal. Rozhodli jste se pro tvrdý a rychlý úder. První to zahájila Arisu. Její klon nebyl zrovna povedený, ale mohl by stačit, zatímco z koruny stromu nad svými společníky seslala svůj větrný útok. Naštěstí oba její společníci se snačili rozprchnout, aby netrefila je. Nicméně zahlédli jste jen úsměv na Senseiově tváři, když se ani nepohnul a vypadalo to, že to bude přímý zásah. Mezitím se už Juro pomoci náhrady přemístil a podpořil útok své společnice pomocí výbušných lístků na kunaích. Oboje při dopadu explodovalo a vše zalila vlna prachu v blízkém okolí. Nikdo z vás si nebyl jistý jestli jste Edai-senseie zasáhli, nebo to tak jen vypadalo.
Když se konečně usadil prach spatřili jste v celku pěkný kráter v zemi a na jeho zadním okraji stál váš sensei s klidným úsměvem na rtech. To už se vrhnul do útoku ale i Takao s úmyslem využít svou schopnost absorbce chakry.
Ladně se mu podařilo přeskočit kráter a zahájit útok na senseie. začal provádět série výpadů, aby jej zasáhl a oslabil na chakře, nicméně Edai-sensei se zdá být stále v klidu a daří se mu úspěšně uhýbat zamýšleným dotekům svého soupeře. Takaovi se v tomto moc nedaři. Sensei se skoro nemusí hnout z místa ač se vyhýbá každému jeho útoku a pak to příjde. Rychlý a nečekaný kopanec do žaludku Takaa. Ten se zapotácí o pár kroků zpátky. Další den bude mít v tom místě udrčitě modřinu docela dost do bolelo a bylo to nepříjemné.
"Jestli mě chcete zasáhnout budete se must více snažit."
Ušklíbne se, ale jeho hlavní pohled patří Takaovi, kterého si hlídá, jako nejbližší hrozbu.
(Popište další snahu u porážku svého senseie a hodte si 3x3stěno kostkou na úspěšnost.)

Před nemocnicí

Mohla jsem čekat pár minut, když jsem z dálky spatřila přibližující se červenovlasou osobu. Až když došel úplně ke mě, zjistila jsem, že je to Hyuuga. Takže to musí být Eremi. Čekala jsem, že první spíše dorazí Atae, ale ten nikde. Zachovala jsem takovou tu svojí dětskou a lehce neutrální tvář a na jeho otázkou zavrtěla hlavou. Než přišel sensei, lehce jsem Eremiho sjela pohledem. Byl pěkný. Stejně, jako jeho otec. Jo, měli jsme pěkného Hokageho.
Po pár minutách přišel konečně Sensei. Mile se usmívala. Vlastně vypadala tak mile, až z toho šel strach. Nevím proč, ale u moc mile tvářících se lidí mám tendenci si o nich myslet, že to jsou ve finále ti největší.. Jak jen to říct.. Prostě nejzlejší.
Zeptala se nás, kde je Atae. Pokrčila jsem rameny, že nemám ponětí. A sensei se s tím moc nepáral. Prostě napsala lístek, ten dala na sloup a řekla, že půjdeme před tréninkem na rámen. Poněkud jsem se děsila toho tréninku. Nakonec jsme se rozešli za ní.
Eremi zareagoval jako první, když řekl kdo je a podobně. Pak přišla řada na mě.
,,Já jsem Uchiha Kei, je mi 13 a chci být ANBU." Řekla jsem takovým opatrným hlasem, jako bych měla strach, abych neřekla nějakou blbost.

Skrytá Plamenná - Konečně pryč z akademie

Tak kde to vázne.. Pomalu odbila osmá hodina, sensei nikde a mě začala zaplavovat nudná nálada. Ostatní kolem mě zabíjeli čas povídáním a jen hrstka z nich se věnovala svým vlastním věcem. Já jsem byl zalezlý v zadních řadách a znuděně se rozvalím po celé lavici. Souseda jsem už dávno vytlačil z jeho poloviny a tak si už jen užívám zasloužený odpočinek.Ješta mam čas..snad neuškodí když si trochu zdřímnu.. Poslední týden byl plný velmi náročného studování a to si na mě začalo vybírat daň. Už jsem zavíral oči, když v tom se místností rozlehl učitelův hlas a tím můj odpočinek překazil.Co..kdy...sakra, ani jsem ho neslyšel přijít.. Pomalu jsem se narovnal a zrovna v té době do místnosti vstoupí i náš nový sensei. Na senseie je trochu mladý ...ale očividně trochu žhář, ty popálený ruce ho prozradily... Přestanu fantazírovat a poslušně kráčím za senseiem pryč z místnosti. Společně se celý tým přesuneme pryč z akademie a mě zaplaví náhlý pocit radosti. Už žádná teorie a studování nudných základů...konečně trochu akce !!!! Vyhlídka do nového stylu života mě potěšila a co víc, sensei nám dál volno navíc. Nevím, k čemu využijí volno ostatní, ale já jsem hned po rozchodu zamířil do svého byt a rovnou do postele. Tak jsem dobrý tři hodiny promarnil v posteli, kde jsem doslova spal jak dudek. Přesto mi to prospělo a hned jsem byl o něco živější. V rychlosti poklidím rozštrachanou postel a očima zkontroluju své obydlí. Vlastně je to jen skromná místnost s lednicí, postelí a skříní. Pak je tu ještě jedna místnůstka s koupelnou a to je vše. Malé, útulné a pro mě naprosto vyhovující. Je tu nějaký bordel...a já to rozhodně nebyl.. Nerad uklízím a to jde vidět i na mém bytě. Trochu neuvěřitelné kolik bordelu se dá udělat v jedné místnosti a při tak chabých podmínkách. Každopádně to nechám plavat a opustím byt s myšlenkou, že se to někdy časem samo uklidí. Pomalu se blíží dvanáctá hodina a to je čas naší první týmové schůzky. Při cestě si stihnu koupit nudle v umělém hrnku a při chůzi se do nich pomalu pustím. Než dojdu na cvičiště 2, nudle jsou pryč a já jsem si vydatně pošmákl. Sensei i ostatní dva z týmu už tu dávnou jsou a tak jdu jako poslední opozdilec. Opět žádné seznámení a rovnou nám sensei udělal první úkol, tedy spíš zkoušku. .."Aspoň šanci ho zasáhnout"..já mu dám šanci, že se z toho pos.re... Jako první vyrazila jediná dívka z týmu a hned po ní i ten kluk. Oba do toho byli očividně zapáleni a tak jsem se rozhodl přidat i já. Chvíli čekám na svojí šanci a přitom zaslechnu toho opáleného kluka Takže zaměstnat...to je moje šance !!. Počkám až se sensei vyhne jejich kombinovanému útoků a v tu chvíli vyrazím přímo na něj.
"Fajn, jdu na něj.."
Při běhu křiknu ke svému společníkovi a dám mu najevo jeho šanci. Neházím shuriken ani se nesnažím senseie přechytračit, což bych asi ani nezvládl. Prostě běžím přímo na něj, a jakmile bude blízko, zaútočím vším co mam. Mé útoky jsou jednodušší než u dívky. Zaměřuji se spíš na to ho opravdu zasáhnout než na nějaké rafinované či nacvičené pohyby. Každopádně při jakémkoli fyzickém kontaktu absorbuji jeho čakru* a tím ho zároveň i fyzicky oslabuji. Alespoň to mam v úmyslu. Ovšem na senseie to asi nemá žádný efekt a tak se jen prostě snažím, co mi síly stačí. Když ho neoslabí odebrání čakry tak ho snad uzemní techniky ostatních...

* Použitá absorbce čakry je zvýrazněno a brána jako technika, i když je to část věty. Jen tak pro informaci -_-

Mise

Trvá to docela dlouho. Dávám pozor na cestu, a ne jen pro to abych třeba nezakopla. Přesto nakonec dorazíme k malé farmičce, kde nás očekává stařík, kterému patří. A poněkud zmatený stařík.

Cožpak neviděl čelenky? My nejsme z Mlžné.

Krátko nechápavě kouknu na Hikara a Chinatsu a pak pokrčím lehce rameny a kouknu na Sensei. Mezi tím se staříček rozpovídá o svém problému a vysvětlí, že chce, abychom našli zádrhel v jeho potůčku. To není zase tak strašné na první misi.

To už se ale ozývá naše Sensei. Má pravdu tohle je naše mise. Malinko znervosním a podívám se po svých dvou společnících.

„ Šla bych podél koryta. To je asi jediný způsob jak najít ten zádrhel. Pokud tedy potok nevyschl sám od sebe.“

Povím a podívám se na naší kočičí dívku. Třeba napadne něco i jí. Pro zatím bych ale vyrazila alespoň k tomu korytu…

Druhé kolo: Ninjutsu!

Poté, co se všichni tři opět shromáždíme u Daikiho, si nás sensei přeměří. Ten jeho krutopřísnej pohled by možná mohl zmrazit vodu, nebo tak něco, kdyby se víc snažil. A já si uvědomím, že ho čím dál víc nesnáším - a poté, co začne mluvit, si to u mně zazdí ještě víc. Prý "musíte zesílit". Tak neasi, co čekal, když jsme teprve geninové? Že budeme hned stejně dobří jako on? Pomalu, ale jistě se mi v hlavě formuje další rozhodnutí. Jednou mu ukážu. Jednou budu lepší, než on, a pak se ještě bude divit. Tak. Akane-sama zvítězí!
Pak přejde k hodnocení každého z nás. Jak Kaye, tak Yamatovi v podstatě vynadá, ale ani mě to nemine. No tak se mi to trošku nepovedlo, no - a co má jako být?! Povede se mi to příště, blbečku. Napadá mě sto a jedno slovíčko, kterými bych ho nejradši nazvala, ale všechna je spolknu a nedám na sobě nic znát. Na oko kajícně přikývnu a můj pohled se zavrtá do země.
Další, co po nás chce, je ninjutsu. V tom jsem si značně více jistá, než u toho divného taijutsu, kde si člověk akorát tak zhuntuje tělo. Ne, nejsem nějaká princeznička, ale dávám přednost... Jak to říct... Čisté práci. Jo, přesně tak.
Přejdu kousek dál od Yamata a Kayi, nadechnu se a rozmýšlím, jak Daikimu co nejlíp ukázat, co dovedu, a trošku si u něj spravit reputaci. Mám málo chakry, snad až moc málo na svůj věk - tomu se nejednou divil i brácha. Ale i s malým kašpárkem se nakonec dá hrát velké divadlo, ne? Šetřit se nebudu, ať vidí. A vůbec. Už vím, co mu předvedu. Přistoupím k jednomu z kůlů.
"Kibakufuda: Kassei!" (1 :D) zazní první technika. Tedy... Vlastně druhá. Až po Kawarimi (3)... Ale pst. U kůlu odpálím jeden ze svých výbušných lístečků, který vytáhnu z kapsy, tak, že kdybych se před tím nepojistila technikou náhrady, určitě by mě ta mini bomba hezky zasáhla. Takhle ale stojím o hezký kus dál a místo mě, když se rozptýlí dým z výbušného lístku, dopadne na zem špalíček. Stejně jako kůl, i on to hezky schytal, chudák. Taky z toho důvodu jsem trošku stranou od svých společníků, aby to náhodou neschytali oni.
Co dál. Přemýšlej... Jo, už to mám. "Bunshin no Jutsu!" (1 -.) zazní další technika, a najednou tu nestojí jedna Akane, ale tři. Že ta opravdová je uprostřed, to vím jen já. Hahá. A pak... To risknu. "Kage Shuriken no Jutsu." (3) Já a oba mé klony vyšleme své zákeřné shurikeny do kůlů a... POVEDLO SE! Neodolám a dopřeju si krátký vítězoslavný pohled na senseie. Tak. A teď měj kecy, jak jsem mohla projít akademií! Nahlas samozřejmě neříkám nic.
Blíží se velké finále. Mé klony zmizí a já skládám další pečetě. "Shunshin no Jutsu!" (3) Všimla jsem si, že tuhle techniku použila i Kaya, ale co. Aspoň si někdy můžeme dát závod. Rozběhnu se a zastavím se pár kroků za zády Daikiho-senseie. "Henge no Jutsu." (2) Jediná technika, kterou vyřknu pouze v duchu, a mé zákeřné velkolepé zakončení je tu. Za Daiki-senseiem stojí další Daiki-sensei. Já. Často jsem zlobila oba brášky tím, že jsem se přeměnila do jejich podoby a imitovala jejich chování. Teď co možná nejpřesněji zkusím napodobit jeho ledový pohled a kamennou tvář a probodnu ho očima. "Dobrý, ne?" Pokusím se i o napodobení jeho tónu. Pak k němu napřáhnu ruku, jako bych čekala, že mi s ní potřese. "Já jsem Hachiro Daiki, těší mě." Já vím. Je to drzé, je to divné a u tohohle psychouše člověk zjevně nikdy neví, co se mu honí v hlavě. Ať si mě za tohle třeba potrestá, ale chci vidět jeho reakci. To mi za to stojí, ať už bude cena cokoli. A třebas tímhle pobavím i Yamata s Kayou.