Andor.cz - Dračí doupě online

Druhé kolo: Ninjutsu!

Poté, co se všichni tři opět shromáždíme u Daikiho, si nás sensei přeměří. Ten jeho krutopřísnej pohled by možná mohl zmrazit vodu, nebo tak něco, kdyby se víc snažil. A já si uvědomím, že ho čím dál víc nesnáším - a poté, co začne mluvit, si to u mně zazdí ještě víc. Prý "musíte zesílit". Tak neasi, co čekal, když jsme teprve geninové? Že budeme hned stejně dobří jako on? Pomalu, ale jistě se mi v hlavě formuje další rozhodnutí. Jednou mu ukážu. Jednou budu lepší, než on, a pak se ještě bude divit. Tak. Akane-sama zvítězí!
Pak přejde k hodnocení každého z nás. Jak Kaye, tak Yamatovi v podstatě vynadá, ale ani mě to nemine. No tak se mi to trošku nepovedlo, no - a co má jako být?! Povede se mi to příště, blbečku. Napadá mě sto a jedno slovíčko, kterými bych ho nejradši nazvala, ale všechna je spolknu a nedám na sobě nic znát. Na oko kajícně přikývnu a můj pohled se zavrtá do země.
Další, co po nás chce, je ninjutsu. V tom jsem si značně více jistá, než u toho divného taijutsu, kde si člověk akorát tak zhuntuje tělo. Ne, nejsem nějaká princeznička, ale dávám přednost... Jak to říct... Čisté práci. Jo, přesně tak.
Přejdu kousek dál od Yamata a Kayi, nadechnu se a rozmýšlím, jak Daikimu co nejlíp ukázat, co dovedu, a trošku si u něj spravit reputaci. Mám málo chakry, snad až moc málo na svůj věk - tomu se nejednou divil i brácha. Ale i s malým kašpárkem se nakonec dá hrát velké divadlo, ne? Šetřit se nebudu, ať vidí. A vůbec. Už vím, co mu předvedu. Přistoupím k jednomu z kůlů.
"Kibakufuda: Kassei!" (1 :D) zazní první technika. Tedy... Vlastně druhá. Až po Kawarimi (3)... Ale pst. U kůlu odpálím jeden ze svých výbušných lístečků, který vytáhnu z kapsy, tak, že kdybych se před tím nepojistila technikou náhrady, určitě by mě ta mini bomba hezky zasáhla. Takhle ale stojím o hezký kus dál a místo mě, když se rozptýlí dým z výbušného lístku, dopadne na zem špalíček. Stejně jako kůl, i on to hezky schytal, chudák. Taky z toho důvodu jsem trošku stranou od svých společníků, aby to náhodou neschytali oni.
Co dál. Přemýšlej... Jo, už to mám. "Bunshin no Jutsu!" (1 -.) zazní další technika, a najednou tu nestojí jedna Akane, ale tři. Že ta opravdová je uprostřed, to vím jen já. Hahá. A pak... To risknu. "Kage Shuriken no Jutsu." (3) Já a oba mé klony vyšleme své zákeřné shurikeny do kůlů a... POVEDLO SE! Neodolám a dopřeju si krátký vítězoslavný pohled na senseie. Tak. A teď měj kecy, jak jsem mohla projít akademií! Nahlas samozřejmě neříkám nic.
Blíží se velké finále. Mé klony zmizí a já skládám další pečetě. "Shunshin no Jutsu!" (3) Všimla jsem si, že tuhle techniku použila i Kaya, ale co. Aspoň si někdy můžeme dát závod. Rozběhnu se a zastavím se pár kroků za zády Daikiho-senseie. "Henge no Jutsu." (2) Jediná technika, kterou vyřknu pouze v duchu, a mé zákeřné velkolepé zakončení je tu. Za Daiki-senseiem stojí další Daiki-sensei. Já. Často jsem zlobila oba brášky tím, že jsem se přeměnila do jejich podoby a imitovala jejich chování. Teď co možná nejpřesněji zkusím napodobit jeho ledový pohled a kamennou tvář a probodnu ho očima. "Dobrý, ne?" Pokusím se i o napodobení jeho tónu. Pak k němu napřáhnu ruku, jako bych čekala, že mi s ní potřese. "Já jsem Hachiro Daiki, těší mě." Já vím. Je to drzé, je to divné a u tohohle psychouše člověk zjevně nikdy neví, co se mu honí v hlavě. Ať si mě za tohle třeba potrestá, ale chci vidět jeho reakci. To mi za to stojí, ať už bude cena cokoli. A třebas tímhle pobavím i Yamata s Kayou.

Cesta lesom, časť druhá

Ich názor na nášho Senseia som sa nedozvedel. Kto vie prečo mi na to neodpovedli. Je to tým, že nás sleduje a nechcú vyznieť blbo? V myšlienkach sa usmejem a vyrážame. Cesta samotná prebieha veľmi dobre. Možno je to tým, že som až príliš sebavedomý a ako správny vodca im chcem ukázať ako na to a tak ich povzbudiť. Úspešne napredujeme a vyhýbame sa rôznym pasciam. Ako prvé sme si všimli výbušné lístky, ktoré boli na ceste. Včas na nich upozorním a z bezpečnej vzdialenosti ich odpálim. Samozrejme, je to iba kvôli bezpečiu. Ak by sme boli na nejakej misii, kde sa snažíme byť nenápadní, určite by sme nerobili takýto rozruch. Úloha tu však bola zadefinovaná ináč. Podobne to bolo aj s druhou pascou a aj nasledujúcimi.

Zlomový okamih však nastal v momente, kedy Itsuki nešťastne spustil jednu z pascí, ktorú som si nevšimol ani ako ja, tak ani ostatní. Bola to nepríjemná rana do ramena a následný let. Pohotovo zareagovala Yui, ktorá ho zachytila a vytiahla ho na jednu z vetiev. Okamžite priskočim k nim a snažím sa zhodnotiť situáciu.

"Yui, dobrá práca," pochvalím ju a usmejem sa na ňu.

Keď vidím narazené rameno, je mi jasné, že to nie je nič vážne, no ruky sú pre shinobi základom všetkého. Ak bude mať bolesti a nebude dostatočne rýchly, nemusí sa mu podariť zoslať prípadne jutsu, ktoré bude potrebovať a tak sa môže postupne spustiť lavína nežiadúcih a nepríjemných situácií. Rozhodnem sa teda, že mu pomôžem - a tým pádom aj nášmu tímu. Je lepšie mať vždy pripravených spoločníkov na hocičo, ako potom banovať.

"Itsuki," priskočil som k nemu a dívam sa na jeho rameno. "Viem, že to nie je nič vážne, no rovnako viem, že z toho môže a rozhodne aj bude nepríjemná modrina, ktorá Ťa bude obmedzovať aj niekoľko dní. Rád by som sa na to pozrel a ošetril Ti to," navrhnem mu a čakám ako zareaguje. Keďže sme spolužiaci, vie čo dokážem a určite vie, že ovládam aj liečiace techniky. Ak mi to dovolí, pristúpim k nemu, vyhrniem mu rukáv, zložím jednoduchú pečať hada a následne vyslovím:

"Mokuton: Shōsen - Liečivé korene"

Moje prsty sa postupne premenia na malé konáriky-korene, ktoré sú vcelku tenké. Ako si obaja môžu všimnúť, sú nabité čakrou a obtáčajú sa okolo ramena. Za nejaký ten čas obtočia asi na dvakrát celé rameno a vrhnú časť ruky a začnú uvolňovať liečivú auru. Tá, keďže zranenie nie je vážne iba zmierňuje bolesť a zvyšuje samotnú regeneráciu buniek. Ukončím jutsu, spojenie sa ukončí, no to živé drevo okolo jeho ramena ešte stále kúsok účinkuje. Po chvíľke samotné konáriky zlezú z jeho ruky a samozrejme, nemal by už cítiť bolesť.

Ak by aj napriek tomu protestoval, že nechce ošetrenie, pokúsim sa ho presvedčiť, že je to veľmi dôležité pre tím. Možno čoskoro bude potrebovať pomôcť niekto z nás a vďaka zraneniu ktoré má, by nemusel byť dosť efektívny.

V krajnom prípade, ak by odmietal aj všetky logické argumenty, ho nechám tak a pokračujeme v ceste.

Nech už to dopadlo akokoľvek, opäť vyrážame. Tentoraz je to však trochu iné. Samozrejme, ideme v rovnakom poradí a všetko je tak isté ako aj teraz, no trochu som zneistel. Nie je to nič hrozné, no po tom zásahu som si uvedomil, že to nie je hra. Naozaj tu môžeme dôsť aj k zraneniu. Preto som možno trochu spomalil a uvolnil tempo. O to viac si dávam pozor na pasce. Bolo by veľmi nepríjemné, ak by sme spustili ešte nejakú inú. V prípade ak by sa tak stalo a spustil ju hockto, určite sa budem snažiť zareagovať oveľa skôr.

Tréning? Spíš koupel...

Sensei nás pozoroval. Jistě je zvědavý jak se nám bude dařit. To jsem já ale také. Jako první na hladinu vkročil Hayate. Už na první pohled bylo jasné že si s tím moc starosti nedělá. Při třetím kroku sebou plácl do vody. Sensei to nějak nekomentoval, jen nás dál s úsměvem sledoval. Na řadě byl Takumi. Tomu se dařilo ještě hůř než Hayatemu.

Zrovna od něj jediného bych čekal že to zvládne. No nic. Senseiův zrak se nyní upřel na mně. Dobře, do toho... to zvládneš. Snažím se povzbudit sám sebe a pomalu vkročím na hladinu. Stojím na ní. Zdá se že mi to celkem jde. Pousměji se a začnu dělat malé kroky. Jeden po druhém. Ujdu větší vzdálenost než oba moji společníci.

Jenže pak i já ztratím koncentraci a ocitnu se ve vodě. No..na první pokus to nebylo nejhorší... Ušklíbnu se a vylezu na břeh. Sakra..mám mokré kimono... měl nám aspoň říct ať si vezmeme plavky. Sensei se očividně dobře baví. Zkoušet znovu a znovu.. výborná rada.. Vezmu svou katanu a pro jistotu jí odložím k nedalekému stromu.

Sensei mezi tím dojde doprostřed jezera. Zastaví se tam a dívá se na nás. Máme k němu doběhnout nebo dojít. Ten komu se to podaří jako prvnímu, prý bude pozván na něco dobrého. Vidina jídla mně teď vážně neláká. Nehrnu se do toho jako Hayate a Takumi. Jediné co chci je zvládnout to chození po vodě aniž bych v ní znovu skončil. Znovu dojdu ke hladině. Vyhrnu si rukávy i nohavice. Složím pečeť (jen pro lepší koncentraci) a zavřu oči.

Snažím se nashromáždit zhruba stejné množství chakry jako v předchozím pokusu. Pokud to bude o trochu více, nevadí. Pak oči otevřu a znovu vkročím na hladinu. Udělám pár prvních kroků. Pokud neskončím hned ve vodě, tak se otočím směrem k senseiovi a vyjdu k němu. Kdybych cítil že se mi nohy noří do vody, tak do nich přesunu ještě trochu chakry a pokusím se skočit aspoň o kousek dopředu. (Ne přímo k senseiovi, jen jeho směrem).

Round 2: Ja vs Drevo

Keď skončim opičiu dráhu pozriem sa na svoj lakeť ktorý bol poskrabaný. ...uf to bolo tesne musím si dať viacej pozor ale bola to akosik aj sranda... V duchu sa usmejem a podídem k Senseiovy na ktorého sa pozerám neurčitým výrazom, neusmievam sa ale ani nemračím.

Po uvodnom tréningu začne s hodnotením vypočujem si čo mi povie a analyzujem spätne čo a ako som robil a kde som robil chyby. Niesom s tých čo sa za kritiku hnevajú hlavne ak je k veci a konštruktívna. A po spätnom prehodnotení musím uznať že som sa až moc koncentroval.
...hm ale predviesť ninjutsu... ...a sakra to bude problem... ...no niečo vymyslím... Prejde mi hlavou a poviem. "Rozumiem Sensei aj keď ja niesom ninjutsu typ."
...tak čo vlastne všetko ovládam a ako to skombinovať... ...klony, unik, taijutsu, hody... ...snaď bude stačiť keď v Senseiových očiach spôsobím dostatok zranení pre ten kôl... ... to by mohlo byť...
Napadne ma jedna kombinácia a vytiahnem z vrecka 2 shurikeny a silonové lanko ktoré presuniem cez očko shurikenu a poriadne ho utiahnem tak aby prechádzalo cez očko a cezspojnicu hrotov, kde hrana nieje ostrá. Následne to isté urobím aj s druhým koncom lanka a druhým shurikenom. Následne dám oba shurikeny k sebe a vložím si ich do vrecka tak aby mi silonové lanko vytŕčalo z vrecka a náhodou sa neprerezalo.
Pozriem sa po okolí kde sú dievčatá, nakoľko si chcem vybrať kôl ktorý je trošku stranou nakoľko toto bude menšía improvizácia a hlavne potrebujem priestor.
V dostatočnej vzdialenosti od kola sa postavím a nadýchnem.
...tak a ideme na to... Začnem koncentrovať čakru vraviac si v mysli
...hitsuji... spraviac pečať barana ...mi... pokračujúc pečaťou hada...tora... zakončiac pečaťou tigra. "Bunshin no Jutsu"

Vytvoriac ďalšie 4 klony seba samého aby som odlákal nepriateľa pričom spravím niekoľko krokov vyťahujúc z vrecka tie shurikeny. Osobne nechcem využívať tieto klony aź moc nakoľko viem ich slabé stránky, kôli nehmotnosti nemenia svoje okolie čiže pri pohľade na nohy sa da z ľahkosťou určiť kto je klon a kto nie taktiež nevrhajú tieňe ako normálne postavy avšak pre tento účel by mali poslúžiť.

Keďže ja som napravo od prostredného klona pričom vzdialenosť medzi klonmi je dobrý meter hodím spojené shurikeny tak aby fungovali prakticky ako bolaso okolo ciela s tým, že obmotajú lanko okolo ciela a následne sa do neho zabodnú. Keďže tak robia aj moje klony tak to vyzerá že na cieľ letí aź 10 shurikenov spojenych lankami.

Hneď ako vypustím tie shurikeny z rúk vyťahujem ihneď jeden z kunaiov ktoré mam pri sebe a vyzerá to ako by som sa na ten kôl chcel vrhnúť a útočiť pomocou neho avšak ako som sa tak rozbehol zrazu zmením držanie tela aby som mohol vyskočiť z rozbehom a následne previesť Dainamikku Entorī na vrchnú časť toho kolu. Pri odrazení dávam pozor na balanc a pri kopnuti na to aby som dopadol opäť na obidve nohy a nerozčapol sa na zemi ako žaba. Hneď ako dopadnem využijem toho že sa prirodzene skrčiavam presunúc váhu na nohu ktorou som predtým kopal a vystrúc druhú nohu som schopný sa otočiť okolo svojej osy a pohybom ruky ktorá sa točí s telom využiť kinetickú energiu otočky aby som posilnil úder keď vrazím z celej sily kunai ktorý mám v ruke kmeňa.

Ihneď nato dám obe ruky k sebe aby som mohol opäť vytvoriť pečaťe. Koncentrujúc chakru spravím pečať barana, ...hitsuji... nasledovaný pečaťou sviňe ...i... pokračujem býkom ...ushi..., psom ...inu... a zakončiac hadom ...mi.... Taka aby som spravil Kawarimi no Jutsu a mohol sa tak nielen presunúť inam ale sa zahrať ak by ma súper išiel napadnúť tak by sa trafil len do dreva. To posledné jutsu som spravil viac menej pre efekt nakoľko chcel vidieť nejaké to ninjutsu ktorých mám veľmi málo.

Keď som opäť v dostatočnéj vzdialenosti od kola vydám sa za senseiom a keď prídem k nemu vravím. "Sensei ako som povedal okrem niinjutsu z akadémie žiadne ďalšie zatiaľ neovládam."
Len čo to dopoviem očakávam jeho reakciu ktorá zrejme nebude veľmi prijemná ale zmeniť sa to nedá.

Já ho nenávidím

U hodů se dařilo asi nejlépe Yamatovi, ale jen protože se příliš soustředil. Taijutsu...to jsme byli tak na stejno a opičí dráha, no šlo to, jen Yamato se trochu poranil, ale naštěstí to není vážné. Opírám se rukama o kolena, koukám do země a prudce oddechuji. Všem nám vynadá.
Tss...Akane určitě nemá jen svůj den. Jinak by jí to šlo mnohem lépe.
pomyslím si po slovech senseie směrem k Akane.
Mě samozřejmě taky vynadá jak jinak.
Nejjednodušší cestu? O čem to mele? On fakt zešílel...
přemýšlím nad jeho slovy a docela mě začíná srá.....štvát. Místo aby nám dodal motivaci tím, že nás alespoň trochu pochválí tak nás seřve za chyby...prostě cvok.
Ostrej ? DĚLÁ SI PRDEL? TOHLE MU OSTRÉ NEPŘIŠLO?! Však jsme si na té dráze mohli klidně dost vážně ublížit...
napadá mě a mám chuť mu to říct pěkě od plic, ale jsem ráda, že popadám dech a hlavně bych se mu nerada zprotivila hned první den. Ještě by mě zabil..
Podívám se směrem ke kůlům a přemýšlím jak to zkombinovat. Šáhnu svého zavazadla u kterého právě teď stojím a vytáhnu svůj fuuma shuriken, který rozložím. No...někdo tak ý a drobný jako já s ním vypadá dost vtipně, je poměrně zázrak, že se nepřevážím.
Zatnu pěst a pozoruji kůly. Přemýšlím co teď. Nejprve se rozhodnu, že kdyby to byl nepřítel tak ho rozptýlím fuuma shurikenem.

Fuuma Shuriken, Kage Fuusha

ten hodím z místa, ale hned se rozbíhám a za běhu se kousnu do prstu, na dlani si utvořím krvavou čáru a pak složím pečetě.

Kuchiyose no Jutsu

Udeřím pod sebe dlaní do země a pode mnou se objeví velký vlk (Něco jako v princezně Mononke Feng) ten obíhá kůl zezadu a já si vytahuji kunai. Když jsme skoro za kůlem tak se
připravím k použití dalšího a možná posledního jutsu.

Shunshin no Jutsu

Také čekám dokud nejsem dostatečně blíko. Jakmile jsou podmínky vyhovující tak to použiji a problesknu se ke kůlu, do kterého planuji v této rychlosti narvat kunai, a těsně po „doletu“ ke kůlu použiji

Kawarimi no jutsu

Takže v případě, že by nepřítel bodl tak se objevím na nedalekém stromě a místo mě by tam byl špalek.

1 – 2 - 1

Plán
Když se dozvím náš stav tak si oddychnu. Jsme na tom lépe než jsem si myslel. Urážku na mou loutku jsem raději ignoroval. Nechtěl jsem hned první den zranit mého spolubojovníka. Výborně. Lepší to ani být nemohlo. Teď je nejduležitější zaměřit se na naše výhody. Za prvé. My pronásledujeme naší senseiku. Nemusíme se ničím zdržovat. Za to naše senseika pokud bude chtít připravit nějaké pasti tak se bude muset zdržovat. Ale ani naše senseika nemůže vědět kudy se vydáme. Teď máme dvě možnosti. Zásoby vody nám všem vyzbydou asi na jeden den. Takže s vodou si hlavu lámat nemusíme. Takže buď půjdeme nejkratší cestou, ale zde bude největší pravděbodobnost výskytu pastí. Nebo to vezmeme obloukem. Cesta vyjde časově asi stejně. Ale u té druhé možnosti je větší riziko zabloudění. Toto rozhodnutí nechám na celém týmu. Za další Katon a Futon se velmi dobře kombinuje. A na ničení pastí by se Katon posilněný Futonem mohl hodit. V elementárních jutsu se však nevznám. Takže se cestou musíte domluvit samy. Za další. Ty bojové pilulky použijeme jen v případě velkého vyčerpání a minimálně za třemi třetinami cesty. Takže nějaké dotazy?

Skrytá Listová vesnice - Daikiho trénink
Akane, Kaya a Yamato

Celou dobu vašeho snažení a zdolávání jednotlivých částí tréninku vás Daiki s ledovým pohledem sleduje a na tváři má kamenný výraz. Zdá se, že čeká, kdy uděláte nějakou chybu, nebo podobně. Po celou dobu tréninku nijak nezasáhne, pouze sleduje.
Když si to zrekapitulujeme, jak komu co šlo, tak Kaya dokázala házet své kunaie a shurikeny docela přesně, nebylo to tak těžké jak se zdálo a zasahovala vždy svůj cíl. A skoro vždy tak jak chtěla, ač samozřejmě na ruce to bylo namáhavé.
Naproti tomu Yamato byl do házení úplně zažraný. Soustředil se na styl házení tak pekelně, že vůbec nevnímal, co se děje okolo něj. Nicméně přineslo to své ovoce, a on naházel ještě o trochu lepší výsledek, než jeho společnice Kaya. Ten kdo na tom byl v téhle části tréninku jednoznačně nejhůře byla Akane. Její nervozita a vše dohromady udělalo své a Kunaie a Shurikeny lítaly všude možně kolem a zapichovaly se do trávy a okolí a jen občasně našly cíl v kůlu. Daikiho spalující pohled vám při tom stále mrazil záda, i když jste přecházeli na Taijutsu.
Všichni tři jste přistoupili ke kůlům a začali provádět série úderů. Každý je má trošku jiné a s trošku jiným elénam. Kaya se u Taijutsu vůbec nešetří a určitě bude mít krásné modřiny na částech těla, které používá, ale je jasné, že to má docela dobrý účinek. Dále je tu Yamato, který se snaží taky bojovat ze všech sil a nabít kůlu, co nejvíce ran. Musí se přiznat, že některé jsou dost bolestivé, z těch jež provádí, ale má to skoro stejný účinek, jako cvičení jako u Kayi. Co se týče Akane, tak ta jaký je antitalent na Tajutsu, tak se nyní docela překonala a obstojně drží s oběma svými kolegy krok v úderech. Sice není tak dobrá jako ti dva, ale i tak se nedá říci, že by byla o moc horší.
Pak přichází poslední disciplína a tou je opičí dráha. Určitě pro vás unavené tvorečky nejhůře vyhlížející část tréninku.
Všichni nastupujete na opičí dráhu. No první se vrhá kupředu Yamato a drží si docela pěkný náskok. Zdá se, že by mohl dráhu zdolat nejlépe. Děvčata jsou více opartná ale zdolávají dráhu docela dobře. Nicméně Yamatova rychlost se úplně nevyplatí uklouzne mu ruka z jednoho madla, upadne na zem a jen tak tak se vyhne čepeli, která byla vedla, dokonce se ní řízne trošku do předloktí, ale naštěstí je to jen škrábanec. Nicméně je to taky důkaz toho, že tohle není jen hra.
Nakonec jste všichni unavení a spocení na druhém konci a nastoupení opět před Daikim, který si vás prohlíží neprostupným pohledem. Chvíli mlčí a jen vás sleduje.
"Takže....sledoval jsem váš trénink a jednoduše musíte více zesílit. To co jste předvedli uznávám jen proto, že jeste právě vylezli z akademie....A těch chyb co tam bylo...Yamato tvé hluboké soustředění na házení bylo sice docela úspěšné, ale být v okolí nepřítel a ty se trefovat do jiného nepřítele. Druhý nepřítel by tě zabil jedna radost ani bys to nepostřehl, protože ses nedoustředil vůbec na okolí. Taky na opičí dráze jsi jednal unáhleně. Tvá rychlost by byla obstojná, kdyby jí nepokazily zbytečné chyby.....Akane tvé házení je příšerné, očekávám že budeš tvrdě trénovat to co jsi dnes předvadla byla přímo ostuda, nechápu jak s něčím takovým jsi mohla uspět u zkoušek. Ostatní nebylo nic moc ale šlo to. A Kayo ty ses snažila a docela uspěla, ale ani zde to není bez chyb. Snažíš se rovnat svým spolubojovníkům, ale při tom hledáš ty nejjednoduhší cesty k cíli. Ne vždy je to jednoduché taky správné."
Mluví tvrdě a odměřeně. nakonec se odmlčí.
"Takže doufám, že jste se rozehřáli mládeži, protože po rozcvičce následuje opravdový trénink. Nyní už budeme trénovat na ostro. Předveďte své ninjutsu dovednosti na těch kůlech jak nejlépe dokážete. A žádný ulejvání, nebo vám zatopím pod kotlem pořádně pohyb!"
Jeho hlas švihne, jako bič.
(Popište svou další část tréninku a hoďte si 3x3stěnou kostkou pro budoucí vyhodnocení.)

Tenhle maník... je děsivej...

Za chvilku dorazí i poslední očekávaný, a sice Daiki-sensei. Brácha nejspíš nelhal, napadne mě jako první, když ho uvidím. Budí ve mně takovou autoritu, že ho jen letmo přejedu pohledem a radši se zadívám někam "do blba". Po očku kouknu na Kayu a Yamata, jak působí Daiki na ně. Pousměju se. Kaya na sobě nedává nic znát a Yamato... jako by byl snad nadšený, nebo co. Pak se podívám znovu na senseie a i když tak možná nevypadám, skutečně poslouchám, co říká. Vážně vypadá jako takový ten typ člověka, co vás umučí k smrti a bude mít stále stejný poker-face. Uvidíme, jaký bude. Ale už teď si dokážu představit, že jestli ho naštveme, bude to... špatné. Hodně špatné.
Začne nám vypočítávat, co po nás chce. Házení kunaiů a shurikenů, taijutsu cvičení a opičí dráha. Jejejeje, to NEZNÍ dobře. To nezní vůbec dobře, taijutsu mi nikdy nešlo. Tedy, nejsem na to vyložený antitalent, ale... No, nevadí. Ty prolejzačky by ještě šly, v tom nejsem zas tak moc špatná, ale to ostatní! Takhle nějaké ninjutsu nebo genjutsu, to bych mohla předvést, jak jsem s Ichirem trénovala, ale teď si o mně bude myslet, že jsem nějaké nemehlo. A nakonec mě zmlátí. Určitě mě zmlátí, až zjistí, že mi to nejde. Je ve mně malá dušička a propadám se do čím dál hlubšího zoufalství, ale navenek nedávám nic znát, dokonce se mi podaří vyloudit souhlasný úsměv. Ne, umiňuju si v duchu. Budu bojovat. Já se tak snadno nevzdám. "Jasňačka, sensei," zazubím se na něj a vyrazím házet malé zbraně, jak nám Daiki určil, na cíl. Fajn. Tak do toho, Akane-chan, povzbuzuju sama sebe, postavím se před terč, vytáhnu první kunai, zamířím a hodím.
(1)
Pak druhé stanoviště. Taijutsu. Jestliže mi házení na cíl nešlo, tohle bude teprve katastrofa - ale nehodlám se vzdát, dokud neomdlím. Pokud mě Daiki a mí parťáci mají mít za slabocha, ať jsem aspoň slaboch, který se nevzdává snadno!
(3)
Ze cvičení taijutsu mám dobrý pocit. Rozhodně jsem se předvedla líp, než s tím házením, ale nakolik bude sensei spokojený, to už si tvrdit netroufám. Jsem sice vyčerpaná, ale podaří se mi to na sobě nedat znát - samozřejmě krom mírně odřených dlaní, zpoceného čela a zčervenalých tváří. Ale snažila jsem se ze sebe vydat to nejlepší, to musí Daiki uznat, ať chce nebo ne! Třetí, opičí dráha, vypadá po lehkém vyčerpání z taijutsu méně snadná než před tím. Přesto k ní s entuziasmem sobě vlastním přejdu a začnu s prolézáním, běháním a skákáním. Snažím se být rychlá a obratná, ale přesto je moje priorita nenapíchnout se na ty roztomilé čepele. Zabít se hned první den by nebyl zrovna hvězdný nástup, co si budem povídat.
(3)
Po zdolání dráhy se zařadím ke svým "spolubojovníkům". Senseie si nevšímám, naštval mě tím, že je teprve první den a už po nás chce takovéhle opičky (ehm, u třetího úkolu doslova). Zato se zazubím na Yamata a Kayu. "Tak co, dobrý?" optám se jich. Působím už rozhodně mnohem méně stydlivě, než při setkání. Vlastně spíš jako přesný opak té Akane, kterou ti dva uviděli při příchodu na cvičiště číslo čtyři...

Skrytá Hvězdná vesnice - Mise na farmě
Chinatsu, Hikaru a Akemi

V čele s vaší Aya-sensei jste se vydali rychlými skoky po cestě kupředu vstříc farmě. Neměla být daleko. Při vaší cestě jste utvořili jakousi pomyslnou formaci, ve které byl Hikaru uprostřed za vaší sesei a Akemi s Chinatsu tvořili strany útvaru.
Postupovali jste docela rychle a obezřetně. Tedy tím nejbystřejším členem byla samozřejmě vaše sensei, která očima stále pročesávala okolí a cestu před vámi. Nicméně zdá se, že nikdo neměl v úmyslu vás napadnout, nebo něco podobného. Přece jen stále jste relativně blízko vesnice a takové věci se tu tedy běžně nestávají.
"Už to není daleko."
Oznámí Aya-sensei, když se na vás letmo ohlédne.Hikaru jen souhlasně přikývne. Po dalších několika minutách vašeho přesunu uvidíte nalevo sbíhat boční cestičku, na kterou se stočí i vaše Sensei a tedy i zbytek týmu. Před vámi se přibližuje a začíná pěkně rýsovat menší farma. Vidíte tu satvení, kde nejspíše žije majitel s rodinou, pak taky stodolu hned vedle. Poměrně velkou ohradu, ve které nejspíše budou vypouštěny krávy, nebo podobná chovná zvěř a pak jsou tu taky různorodá políčka. Taky můžete zahlédnout tu a tam nějakou postavu, která se stará o denní běh farmy.
Aya-sensei zastaví až skoro u stavení, kde už postavá a čeká postarší muž. Může mu být tak přes padesát let určite. Bílé vlasy a bradka tomu nasvědčují stejně, jako již méně silná konstituce jeho těla.
"Vítáám vás....vy musíte být ti Shinobi z Mlžné, pro které jsem poslal."
Řekne unaveným a chraplavým hlasem. Aya-sensei přikývne, muž se posadí na starou dřevěnou lavičku, aby ulevil stárnoucím kostem.
"Výborně...to jsem rád, že tu jste tak brzy....K naší farmě vždy tekl malý potůůček..."
Začíná vyprávět a jeho chraplavý hlas pauzuje.
"Ale něco se stalo....a potok vyschl a přestal téci. Potřebuji jej, proto najděte prosím závadu, aby znovu mohl téci. Bude nejspíše někde přehrazený tam dál v lese odkud vytéká."
Mávne svou hůlkou někam směrem k lesu, který je ještě kus za farmou.
"Slyšeli jste vy tři? To je vaše mise. Můžete jít a snažte se. Počkám na vás tady a dořeším zbytek."
Kývne na vás Aya-sensei. Hikaru pohlédne na své obě společnice.
"Tak abychom vyrazili, nějaké nápady krom toho držet se podél vyschlého koryta?"
Ptá se vás tázavě a je připraven vyrazit.
(Popište svou snahu vyřešit zadanou misi.)

Skrytá Dřevěná vesnice - Lesní dráha
Yaso, Yui a Itsuki

Váš Sensei je už dávno pryč a vám zůstal úkol zdolat onu lesní dráhu, lehké to asi nebude ale snad máte šanci to zvládnout. Oba Yasovi společníci na něj pohlédli a potřásli si sním rukou.
"Yui.""Itsuki."
Představí se mu a poslouchají jeho návrh plánu. Bedlivě jej poslouchají a nakonec kývnou.
"Hai, wakarimashta."
Odsouhlasí oba a seřadí se za Yasem. Isuki jde poslední.
"Budeme tě krýt."
Ozve se Yui za zády Yasovi a všichni se dáváte do pohybu. Přeskakujete z větve na větev a hledáte faborky. Největší úspěch má nesporně Yaso, který si všímá skoro všech fáborků po cestě a těch, které náhodou chvíli nemůže najít na to jej upozorní Yui. Itsuki je spíše jen zadní voj, který zatím není moc užitečný ale i tak s vámi drží formaci. Uběhne několik desítek metrů a stále žádná past, a pak si toho Yaso všimne. První past na cestě jsou výbušné lístky. Yaso zahlédne několik připevněných na kmenech stromů, a Yui jej upozorní na další na některých větvích. Včas zastavíte. A Yasovi se je podaří úspěšně odpálit.
Vaše cesta ubíhá dál a další past na sebe nenechává dlouho čekat. Je to šikovně připevněná síť z vlasce, který skrývá na koncích další skryté výbušné lístky, takže kdyby to někro přetrhl vše exploduje. Naštěstí i tomu se vám podařilo všas vyhnout a pomocí shurikenu nebo kunaie spustit past z bezpečné vzdálenosti. Takto jste se proplétali v celku úspěšně dráhou hodnou dobu, než přišla ta chvíle, kdy jste uslyšeli vrznutí a všichni na místě zatuhli. Itsuki nechtíc přetrhl lanko, které jste všichni přehlídli. Pak jste viděli kládu, která se zboku houpla a udeřila ho z boku do ramene. Itsuki odletěl s poplašeným výkřikem, jako hadrový panák. Yui pohotově učinila odraz od jednoho z kmenů a zachytila týmového kolegu a vytáhla na vedlejší větev. Ač to bolelo není to nic, co by vám nějak moc znemožnilo pokračovat. Nicméně máte před sebou ještě půlku dráhy tedy to je váš odhad.
"Pardon....a díky..."
Vydechne Itsuki a děkovně kývne na Yui. Pak už se znovu můžete zformovat a pokračovat.
(Popište svůj další postup onou dráhou a opět hodte 3x3stěnou kostkou pro budoucí vyhodnocení.)


Skrytá Písečná vesnice - Putování ke kopci
Ayatsuri, Yoshiru a Yumiko

Vaše Tsukiko-sensei je již dávno pryč a vy máte před sebou nelehký úkol v tomhle horku musíte doputovat tak daleko, a kdo ví, jak celá cesta vlastně bude probíhat a co na ní na vás čeká.
Yoshiru i Yumiko na Ayatsuriho pohlédnou v mírném zamyšlení.
"Mám standartní výbavu...kunaie, shurikeny, nějaký ten výbušný lístek, bojovou piluli a trochu silonového lanka. Mé techniky jsou spojené s ohnivou podstatou."
Pokrčí lhostejně rameny Yoshiru. Yumiko vypadá zapálenější pro věc.
"Výbavu mám v podstatě stejnou plus nějaké zásoby v batohu. Co se pak týče technik tak já mám techniky přes Fuuton."
Objasní a pak se oba zadívají na Ayatsuriho.
"A co ovládáš vlastně ty?"
Optá se Yumiko, jako první.
"Co se týče plánu tak z toho kusu dřeva, co taháš na zádech by mohlo být fajn stínítko, dostat tu úpal by nebylo moc fajn."
Promluví prozměnu Yoshiru.
"Já bych navrhovala rychlý a opatrný postup. Když nám to bude trvat moc dlouho někde se složíve vliven slunce, ale mohou být cestou pasti."
Doplňuje opět Yumiko. Tak či ona, ať váš plán bude jakýkoli měli byste brzy vyrazit.
(Jakmile vyrazíte prosím o popis vašeho snažení zdolat trasu a 3x3stěnou kostkou hod na úspěšnost, který pak vyhodnotím.)

Skrytá Mlžná vesnice - Chození po vodě
Liu, Hayate a Takumi

Jamiro-sensei na vás s mírným úsměvem hledí a sleduje, jak si počínáte. Ruce má složenyna prsou a na tváři mu pohrává mírný úsměv. Zdá se, že je zvědavý na váš výsledek. Jako první se odvažuje na vodní hladinu Hayate. Je docela nažhavený a s koncentrací chakry se moc nepáral a už dělá první kroky. Nicméně jeho soustředění nebylo vůbec dostačující. První krok ještě ustál, druhý taky, ale při třetím už letěl placákem do vody, jen to čáchlo. Když se vynořil vypadal rozmrzele. Jamiro-sensei zacukají jen koutky v úsměvu, ale udrží se a sleduje zbytek, zatímco promáčený Hayate leze z vody.
Další jde Takumi, ten se soustředil na koncentraci chakry mnohem déle, než uznal, že by to mohlo stačit. Vyráží kupředu a první krok jej voda udrží. Nicméně už při druhém je vidět, že špatně uvolňuje rovnoměrně chakru, takže mu druhá noha zajede do vody, a i on tam hodí pěknou držku jen to čáchne. Jamiro-sensei nyní sleduje posledního neplavce, kterým je Liu.
Ten se soustředil na nahromadění chakry déle než oba jeho společníci, a když získal jistotu nesměle vstoupil na vodu. Hladina ho udržela a s rovnoměrným uvolňováním chakry se mu podaří udělat o pár kroků navíc než jeho společníci, že na ztratí koncentraci a zahučí rovnýma nohama do vody. I on se pěkně zmáčel a Jamiro-sensei se už mírně zasměje.
"Výborně zkusili jste si, jaké to je si zaplavat. Nyní to zkuste lépe a vychytejte své nedostatky. A zkoušejte to znovu a znovu."
Složí ruce za záda a přejde do prostřed jezera, kde zůstane rozkročený stát.
"Ten z vás, který první dokáže dojít, nebo doběhnout po vodě až ke mě a dotknout se nějaké mé části těla rukou vítězí a já ho po tréninku pozvu na něco dobrého."
Pousměje se sensei a je vidět, že Hayate ani Takumi nehodlají prohrát a připravují se na další pokusy.
(Prosím opět o popsání vašeho snažení a hod 3x3stěnnou kostkou pro budoucí vyhodnocení. Popište klidně více svých pokusů.)