Andor.cz - Dračí doupě online

1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi Akademie - Vyhodnocení výsledků

V oné tělocvičně se vás nakonec sešlo docela dost. Akemi, Itami i Liu se shledali ke své úlevě s členy svého týmu, i když zatím nevěděli, jestli to někdo z nich nepokazil, ani jestli je to vlastně dobře. A i jiné týmy se úlevně shledávaly, například z těch kompletních tu byla sněžná, nebo druhý tým z mlžné. Nebylo však ani málo těch, kteří ještě své kolegy nervózně vyhlíželi.
Čas však neúprosně běžel a aula se plnila. Když odtikávaly poslední minuty a ti nejzoufalejší čekali v poslední naději u dveří, nebo zhrouceně čekali, co s nimi bude, když zůstali z týmu jediní (ano bylo i pár takových, kteří se radovali, že budou právě těmi z týmu, kteří prošli, leč je znervózňovalo množství kompletních týmů) vešel s přátelským úsměvem na tváři, onen Hyuuga, který vedl celé toto stanoviště.

Už se netrápil ani tolik ustaraně a byl v lepší náladě, leč něco v jeho výrazu napovídalo taky jisté starosti, nebo snad smutek? Vy sami jste si mohli povšimnout, že jak vás zde ještě před pár hodina postávaly necelé dvě stovky a čekali jste na rozřazení do tříd, nyní vás tu byla možná tak polovina.
Hyuuga Tasu ještě chvíli počkal, než se ozvalo znovu zadynčení onoho gongu a dveře se za vašimi zády zavřely a k nim se postavili dva Jouninové. Tasu se na vás však přátelsky usmál a podíval se do jakéhosi svitku, který si rozložil a zase schoval do dlaně.
"Znovu vás všechny zdravím mladí Geninové. Nyní máte po první části Chuuninských zkoušek a můžete si maličko vydechnout. Za okamžik budou zveřejněny výsledky této zkoušky a dozvíte se, zdali jste jí úspěšně složili a postupujete dál, nebo jste neuspěli a budete se moci nadále účastnit již jen, jako diváci pod dozorem svých senseiů. Než však k tomu přistoupíme objasním vám, v čem spočívaly úděly této zkoušky."
Přelétl vás znovu všechny pohledem. Napřímil se a pohrával si v rukách s pergamenem.
"Jak již mnozí z vás postřeli, nebo minimálně tušili, některé informace ke zkoušce vám byly záměrně řečeny, špatně, nebo zkresleně. Proč? Protože jsme potřebovali ověřit vaše schopnosti. Tato zkouška prověřovala vaši pozornost a myšlení v zátěžové situaci, kdy jste odříznuti od svého týmu. Schopnost tajně získat a šířit informace a spolupracovat se spojenci, které jste ještě před chvílí neznali, nebo považovali za soupeře. Ne každý se dokáže takové situaci postavit čelem. Někteří museli spoléhat jen sami na sebe, jiní na své přátele, další na úplně cizí spolužáky, aby dosáhli kýženého cíle. Ti, kdož zkoušku vzdali ještě nejsou připraveni na to stát se Chuuniny. V této pozici budete občas dělat těžká rozhodnutí, ale musíte být připraveni přijmout zodpovědnost a hlavně musíte věřit sami v sebe a nezapomínat na základní věci, které jste se, jako studenti naučili na akademii."
Usmál se Tasu vlídně a pohlédl na velké srolované plátno, které pověsili další Jouninové na zeď a čekali na pokyn.
"Uspět v testu mohl každý. Snadno a rychle. Stačilo nezapomenout na to, že ne vše je vždy na první pohled takové, jak se zdá. I o prověřování si zadaného úkolu byla tato zkouška. Protože Shinobi, který slepě poslouchá pouze rozkazy nemůže nikdy dobře vést svůj tým."
Tasu rozvinul pergamen, který byl prázdný a byly na něm pouze otázky k testu, pak udělal jednoduché gesto jednou rukou.
"Kai!"
Na pergamenu se objevily odpovědi k 3 obtížným otázkám.
"Každý z vás měl odpovědi na tyto až nesmyslně obtížné otázky, které jste nemohli vědět, přímo před očima. Někteří z vás si to uvědomili, leč jich nebylo mnoho."
Pak stočil svůj skoro až vlídný pohled ke svým kolegům a kývnul. Rozvinulo se plátno a na zdi bylo najednou podle abecedy sepsáno nemalé množství jmen.
"Na stanovišti A se první zkoušky zůčastnilo 192 Geninů. Vzdalo, nebo bylo vyhozeno za podvádění z tohoto počtu 34 Geninů, nestihlo odevzdat v časovém limitu test 28 Geninů, odevzdalo svůj test, ale chybně vyplněn, nebo neuspěl některý člen jejich týmu 49 Geninů. Celkem tedy na tomto stanovišti neprošlo 111 Geninů. Na tomto stanovišti tedy prošlo zkouškou 87 Geninů, jejichž jména visí támhle. Všem, kteří našli své jméno gratuluji a ty, kteří ne prosím, aby následovali mé kolegy bočním vchodem."
Vyhlásil Tasu šokující výsledky, kdy jste zjistili, že více, než polovina stanoviště zkouškou neprošla. Všichni začali usilovně hledat svá jména. Někteří se rozbrečeli, vztekali se, nebo nadávali, pohltila je beznaděj a zlomenost, když zjistili, že na vývěsce jejich jméno není. Jiní se pro změnu radovali, když se tam našli. K vaší neskonalé úlevě jste všichni své jméno na tabuli našli a svých týmových kolegů také, i když Liu chvíli trošku poplašeně své jméno hledal a v té změti jej přehlédl a Kiryu byl předem smířený s tím, že se tam ani nenajde. Slavil také druhý Mlžný tým, jásala Sněžná a jak si mohl povšimnout Itami, tak chlapec s čepicí brečel radostí a objímal pevně svůj tým, protože se našli také na tabuli. A bylo takových samozřejmě více, ale v té změti bylo obtížné si všech všimnout.
"Ehm....jakmile najdete své jména poprosím následujte mne před Akademii a pak k branám Konohy."
Oznámi Tasu, již zase více obřadně a počkal ještě chvíli, než zamířil ven z akademie, kde čekal na všechny úspěšné účastníky.
"Dobrá práce, předčili jste má očekávání. Ale teď již pojďte."
Vybídl vás a váš malý dav se již zamířil k hlavní bráně vesnice, kde vás mělo čekat....co vlastně?

1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel - Vyhodnocení výsledků

Všichni, kdož jste odevzdali včas své testy jste nyní došli, nebo již čekali v té velké jídelně, kde nyní již byly nachystané nějaké oddechové stolečky a židličky, takže jste si mohli na chvíli odpočinout posedět, tiše si povídat s někým, kdo již zde byl přítomen a čekat na vyhodnocení, nebo své týmové kolegy, pokud zde již neseděli.
Největší nával se zde začal tlačit až zhruba v poslední půlhodině zkoušek, jídelna se začala plnit, ale i tak jste si mohli všimnout zásadní změny. Z původních necelých dvou stovek vás tu mohly bát tak ani né dvě třetiny. Spíše blíže k polovině. Někteří z toho byli nervózní, jiní se radovali, že se sníží konkurence. Někdo vyhlížel své týmové kolegy. Nervozita, strach, očekávání a nejistota to vše byly pocity, které se ve vás mísily. Aimi se určitě ulevilo, protože se shledala s celým svým týmem a byli tu i jiní. Asura, která jí pomohla při zkouškách také našla své zbylé týmové kolegy. A velice brzy už nebyl čas něco dalšího probírat, protože dveřmi prošel poslední Genin, za ním se dveře zavřely a u nich zůstali stát dva Jouninové. Ozvalo se zadunění gongu, tak jako při začátku.
"Znovu vás zdravím. Tedy ty, kteří došli až sem."
Ozval se již povědomý hlas a když jste se s trhnutím obraceli v čele jídelny najednou z ničeho nic stála opět Aburame Risha.

Z pod její masky bylo obtížné určit, jak se vlastně tváří, ale zahlédli jste drobného broučka, který jí zalezl do vlasů, někam směrem k uchu. Až vám přeběhl mráz po zádech. Risha vás přelétla naprosto klidnýma očima.
"První část Chuuninské zkoušky je za vámi a je na čase přejít k jejímu vyhodnocení. Ale předtím, než se dozvíte jestli jste prošli zkouškou byste nejspíše nejprve rádi věděli, jaká byla její skutečná náplň. Mám pravdu?"
Byl to jen řečnický obrat rozhodně nečekala, až jí někdo něco odpoví.
"Tato zkouška byla velice jednoduchá. Měla vás uvést pod tlak a nejistotu a ověřit vaši víru v sebe sama a své schopnosti. Důvěru ve váš tým i schopnost najít a získat informace. Bylo také prověřováno vaše myšlení a pozornost, když jste odříznuti od svého týmu. Stejně tak jestli jste schopni spolupracovat s těmi, které jste ještě před chvíli považovali za soupeře. Jen někteří dokáží v takové situaci necouvnout a jít dál. Ať již jste spolehli více na sebe, svůj tým, nebo spolužáky, které neznáte cíl byl vždy stejný. Kdo vzdal, nebo sám sebe odhalil byl ze zkoušky vyloučen a jak si někteří správně dovtípili, s ním vypadl i celý jeho tým. Protože, jako Chuuninové budete předně zodpovědni za život svého týmu a povedete jej, vy budete muset dělat ta těžká rozhodnutí, pokud se k nim obrátíte zády a utečete, nejste připraveni. Takže ano postupují jen celé týmy. Některé informace, které jste na začátku zkoušky obdrželi byly falešné, nebo zkreslené, protože každý dobrý Chuunin si musí uvědomovat, že poslouchat slepě rozkazy je cesta k záhubě.....mimochodem. Zkouška byla až směšně lehká je až zarážející, jak málo z vás na toto řešení přišlo. Nikdy nezapomínejte na holé základy, které vám mohou zachránit život......Kai!"
Sevřela ruku do pečeti a test, který byl dosud prázdný a držel jej rozevřený jeden z přítomných Jouninů na ukázu se vyplnil, co se týká posledních třech obtížných otázek, se kterými jste se tak nadřeli. Zaražení většiny z vás vedoucí zkoušky přešla jen něčím, co byl nejspíše pod maskou spokojený úšklebek.
"A nyní k tomu hlavnímu."
Jouninové rozrolovali obrovský svitek po jejím boku a pověsili ho na velké háky na zeď. Byly tam jména hromada jmen, ale zase ne taková.
"Na stanovišti B se účastnilo první zkoušky 192 Geninů. Z toho 58 Geninů bylo v průběhu zkoušky vyhozeno za okaté podvádění nebo zkoušku vzdalo, 9 nestihlo odevzdat v časovém limitu a 11 odevzdalo ale jejich test byl vyplněn špatně, nebo neprošel některý z členů jejich týmu, což mělo za následek vyřazení celého týmu. Celkem tedy na tomto stanovišti neprošlo 78 Geninů, což znamená, že zkouškou prošlo 108 Geninů. Nyní najděte své jméno na svitku, pokud tam není, následujte prosím mé kolegy ven z jídelny bočním vchodem. Ti, kdož své jméno najdou postavte se prosím bokem k hlavnímu vchodu. Za chvíli budeme odcházet."
Oznámila Risha a před svitkem byla najednou hotová mačkanice. Mezi prvními tam dohledal svá jména Asuřin tým, který se radoval a vesele poskakoval. Někteří se rozbrečeli, když zjistili, že tam nejsou. Jeden se šel pohádat s Rishou, ale jiný Jounin jej vyvedl. Úleva a nadšení těch, kteří našli svá jména byla nesmírná.
"Hele tady jsme."
Ukázal prstem Shokiru na své a Aimino jméno, naštěstí to totiž bylo řazeno abecedně. Eremi za chvíli už taky s úsměvem ukazoval na to své. Mohli jste si oddechnout stejně, jako jiné týmy, které prošly. Ale i tak vás na tomto stanovišti zvládlo první zkoušku, jen něco málo přes polovinu.
"Tak následujte mne k hlavní bráně."
Oznámila Aburame Risha a vedla vás v malém davu směrem k hlavní bráně Konohy za doprovodu několika svých kolegů. Až cestou vám začalo docházet, že vlastně nemáte vůbec tušení proč.
"Ti, co neprošli zkouškou se budou moci účastnit jejich zbytku, jako diváci.....hmm to jsem měla asi říct dřív, ale oni na to přijdou."
Prohodila nakonec spíše, pro sebe, než k vám a tak jí slyšeli jen ti, kteří byli nejvíce vepředu. Zůstávala však otázka, proč kruci k hlavní bráně Konohy?!

1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi Policie - Vyhodnocení výsledků

Všichni, kdož odevzdali své testy byli opět odvedeni tam, kde celá tato zkouška začala. Tedy ve velké aule, kde nyní byly i nějaké židličky a stolečky, aby ti, kteří odevzdali testy dostatečně brzo mohli posedět, počkat, nebo si tiše povídat s těmi, kteří přišli s nimi nebo po nich. Čas se pomau ale jistě krátil a největší zástup Geninů se dovnitř hrnul v poslední půl hodině. Aki chvíli trvalo, než se tam zorientovala, ale pak našla Iritariho a po chvíli i Ariakiho, kteří, jak se zdá, tady taky nebyli zrovna dlouho. Mnoho dalších Geninů se tu srotilo, ještě v posledních minutách přicházeli další, ale i tak z původních necelých dvou set vás zde nyní bylo možná kolem stovky, jestli bylo dobře. A pak se ozval gong ohlašující konec zkoušet. O chvíli později se otevřely dveře a s rukama v kapsách a mírně ospalým výrazem vešel opět váš hlavní dozorčí Nara Tore. Přelétl vás pohledem nic moc velkého zájmu a Jouninové za ním zavřeli dveře. Jeho nikdo za pozdní příchod samozřejmě nepeskoval. Předstoupil před vás a mírně si povzdechl a odkašlal.

"Tak se zase vidíme holoto. Nejvyšší čas zjistit, kdo z vás prošel první zkouškou a kdo už bude jen zahřívat divácké lavičky po zbytek zkoušek. No, ale než se k tomu dostanem tak pár informací pro upřesnění."
Vytáhl z kapsy papír, rozložil jej a bylo vidět, že jsou to otázky ze zkoušky. Nevyplněné.
"Takhle jednoduchý to bylo. Kai......Pod svícnem nevětší tma."
Ušklíbl se na vás nevýrazně a když použil základní pečeť poslední tři otázky byly rázem vyplněné. Tore papír bez zájmu pustil na zem. Mezi Geniny to překvapeně zašumělo.
"Některý z vás na to přišli, ti alespoň nemaj v kebuli jen seno. Zbytek si to hold udělal vobtížnější. No, ty chytrý z vás přišli na to, že ne všecko co jsme vám na začátku zkoušky navykládali bylo pravdivý, nebo zcela pravdivý. Bez svého týmu jste samozřejmě projít nemohli, kdo si to myslel, ten vypadl. Vzdát to nebyla možnost. Pokud chcete bejt někdy Chuunini musíte umět přijímat zodpovědnost na svý bedra a rozhodovat se. Kromě možnosti, kterou sem vám už ukázal jste mohli spolupracovat s ostatními ve třídě i mimo ní nebo se svým týmem, nebo se prostě rozhodnout kopat za sebe a získat si informace sami. Tak či onak Chuunin musí umět získávat informace a předávat je dál, využívat své schopnosti a poradit si, když nestačí. Chcete výst tým, tak u toho musíte přemýšlet. No nebudu to dál protahovat támhle jsou uvedeny jména těch, co prošli."
Ukázal palcem za sebe a do boku, kde na stěně právě rozvinuli Jouninové velký svitek s hromadou jmen.
"Výsledky první části Chuuninských zkoušek ze stanoviště C.....zůčastnilo se 192 Geninů. Vychozeno protože to vzdali, nebo neuměj podvádět, tak aby to nebylo příliš vidět bylo 66 Geninů, dalších 14 nestihlo odevzdat svůj test v časovém limitu a 13 odevzdalo ale buď vyplněno chybně, nebo některý z jejich členů týmu neprošel. Celkem neprošlo touto zkouškou 93 Geninů. To znamená, že támhle je 99 jmen nic víc nic míň. Tu nejlehčí zkoušku máte za sebou. Už to bude jen vobtížnější. Kdo najde své jméno na tabuli k hlavnímu vchodu prosím. Kdo ne, následujte mý kolegy bočním vchodem. A nebrečte mi tu moc dlouho nemáme čas."
Zahučel Tore a chvíli vás pozoroval, jak hledáte svá jména na svitku. Chvilku se vám zdálo, že se snad skoro usmívá, ale to se vám asi jen zdálo. S knedlíkem až v krku Aki notnou chvíli hledala své jméno mezi ostatními.
"Neříkej, že kvůli tobě nepostoupíme."
Mlasknul popichovačně Iritari, který už své jméno našel. Dokonce i Ariaki si mohl vydechnout, když se našel a....konečně se našla i Aki a mnoho dalších. Někteří plakali štěstím, nebo smutkem. Jiní jásali. Další mlčky přešlapovali vědouc, že mají po zkouškách. Postupně jste se všichni postupující srotili u hlavních dveří. Tore prošel mezi vámi a zamířil ven.
"Tak dem. U hlavní brány nás už určitě čekaj."
Prohlásil s nevelkým zájmem za loudavé chůze. Šlo s vámi ještě pár Jouninů. Co však všem vrtalo hlavou. Proč kruci k hlavní bráně Konohy?

Přesun k 2. zkoušce!

Ti, kteří uspěli ve zkouškách byli svými hlavními dozorčími doprovozeni až k hlavní bráně Konohy. Všem vám vrtalo hlavou proč a nikdo vám to neřekl. Cestou jste viděli místní obyvatelé, jak vás pozorovali. Usmívali se na vás, někteří i tleskali. Patrně si byli vědomi, co váš příchod znamená. U brány už bylo bokem k ní nachystáno malé pódium, na kterém někdo stál. Když jste se přiblížili zjistili jste, že je to opět sám Hokage-sama.

Usmíval se pozoroval vás svýma moudrýma očima. Až když jste se srotili kolem a hlavní dozorčí mu všichni přišli podat hlášení chvíli se s nimi bavil, načež ustoupili za něj a Hokage vám věnoval všem další ze svých úsměvů. Počkal chvilku až se utišíte.
"Těší mne, že vás znovu všechny vidím, mladí Geninové. O to více, že celých 294 z vás prošlo první částí Chuuninských zkoušek konaných v Konoze. Vaše úsilí předčilo má očekávání. Je mi potěšením vědět, že mám tolik nadějných mladých Shinobi. Vaše cesta skrz Chuuninské zkoušky však teprve začala."
Znovu se po vás všech rozhlédl a nadechl se.
"Nyní vás čeká druhá část zkoušek. Ale než jí plně započnete.....musíte se k ní dostat."
Jeho úsměv byl tajemný možná trošku děsivý.
"Druhá část zkoušek se totiž bude konat v Zemi Blesku. Ve skryté Oblačné vesnici Kumo. Vaším úkolem nyní bude jít po trase vyznačené červenožlutými fáborky a dostat se včas až do Oblačné. Neotálejte však a vyražte ihned, čas na doražení do vesnice máte jen do dnešní půlnoci, budete si proto muset pěkně máknout. A aby to nebylo tak jednoduché upozorním Vás, že cestou na vás připravili Jouninové nemilá překvapení, která vás mohou zdržet nebo vyřadit ze zkoušek. Střety mezi týmy během této cesty samozřejmě také nejsou vyloučeny, stejně tak jejich spolupráce."
Další vlna zděšení a překvapení proběhla přes všechny účastníky.
"A abych nezapomněl. Posledních 20 týmů, které dorazí do Oblačné budou automaticky ze zkoušky vyřazeny, i když splní časový limit, jedná se tedy o druh závodu. A tentokrát to berte, jako holý fakt, žádná klička v tom není."
Ubezpečil vás Hokage-sama přátelsky.
"Můžete vyrazit."
Pobídl vás, ustoupil stranou a jen pozoroval, jak první z Geninů dávají do běhu skrz stanové městečko, které vzniklo kolem Konohy. Na dohled byly vidět první červenožluté fáborky a cesta do Oblačné bude dlouhá a náročná.

Čas odevzdat

Prsty se mi ještě třásly a v puse jsem měl úplně vyschlo, když jsem hleděl na svůj test.
"Dokázal jsem to, já to dokázal! Mám hotovo! Yata!"
Jásal jsem uvnitř, ale navenek jsem se snažil zůstat klidný. Už nás tady moc nezůstalo. Několika pomalými nádechy a výdechy jsem se uklidnil a narovnal na židli. Ještě naposledy jsem si prošel celý svůj test a zamyšleně přemýšlel, jestli mám vše správně, či nikoliv.
"Gomene Aki, Iritari....musíte to dotáhnout sami. I když vy už asi čekáte na mě co?"
Pousmál jsem se sám pro sebe a pak jsem se konečně pomalu zvedl. Tělo jsem měl celé ztuhlé. Vzal jsem svůj test a zamířil za dozorčím.
"Nemůžu uvěřit, že to bylo ve skutečnosti tak lehké. To jako vážně jsme to mohli zvládnout na naprostou pohodu?"
Přemítal jsem ještě cestou.
"Mám hotovo pane dozorčí odevzdávám."
Usmál jsem se přátelsky a odezval mu svůj test. S dalším nádechem jsem jen koutkem oka věnoval pohled zbytku třídy a v duchu jim popřál hodně štěstí, než jsem zamířil ke dveřím, na chodbu a nechal se dál odvést dalším z dozorčích, na čekačku na výsledky.
"Následující okamžiky o všem rozhodnou."
Odtušil jsem a cestu vnímal spíše okrajově.

Přízemní učebna

Není příliš povzbuzující, když se začnou ostatní shinobi zvedat z lavic a postupně odevzdávat testy. Nezdá se mi však, že bych dokázal vylovit ze svojí hlavy potřebnou odpověď. V jednu chvíli se přistihnu, že dokonce přemýšlím nad věcmi, které nesouvisejí se zkouškou, jak už se můj vlastní mozek snaží odpoutat od té otázky.
Jeden z nás je dokonce vykázán kvůli nějakému prohřešku. Atmosféra houstne, což je paradox, když je nás ve třídě méně a méně. Jeden starší student vypadá asi tak, jak se já zrovna cítím. Je o něco starší a tak mi dojde, že už to musí být jeho několikátý pokus na zkouškách. Chápu, že prožívá asi větší stres než mi, kteří jsme tady poprvé.

,,Huh?"
Zarazím se, když si, stejně jako ostatní ve třídě, povšimnu jedné kunoichi, která se až přehnaně aktivně snaží rozloučit s dohlížejícími shinobi a celkově se třídou. Chvíli mi trvá, než mi dojde, co jsme právě viděli. Snažila se o nějakou techniku a podle všeho tak, aby ji dozorčí neviděli. Když opustila prostor před katedrou, jakoby se na ní objevovala slova. Na to se ze strany ozve rychlé psaní na papír. A má pravdu, není času na zbyt. Možná si z nás odchozí kunoichi chtěla jen vystřelit a dát nám nesprávné odpovědi. Ale nesprávná či žádná odpověď má stejný výsledek. Opíši odpověď na otázku č. 15. Písmo je trochu méně upravené, jak jsem s tím spěchal. Ale naštěstí se mi podaří opsat všechno, než slova z katedry vymizí (1, 2, 1, 4).
Mám dojem, že můj papír, s přeškrtanou předchozí odpovědí, bude patřit k těm stylisticky nejhorším. Ale na tom nesejde. Snad mám zodpovězeno vše a nezbývá, než opustit třídu dřív, než se někdo rozhodne, že nám došel čas. Odložím psací potřeby a přelétnu pohledem papír. I kdybych chtěl něco měnit, nebylo by to k ničemu. Odnesu svůj test k dozorčímu.
,,Tady prosím. Nashledanou."
Rozloučím se s dohlížejícím shinobim a zamířím ze třídy ven na chodbu.

Nervozita stoupá.


Moje ruka se chvěje, protože fakt nevím, prostě netuším a když začnou odcházet další tak... Jednomu klukovi upadl test... Naštěstí mé rychločtení a můj mozek fungují správně a já tu odpověď napíšu na papír... Musí si být jistý, že je to správně, jinak by to neodevzdával, ale... Přeci jen... Co když na ten papír použil něco, aby mě mohl zmátnout? Ale ne tolik času neměl... Nebo vlastně měl dost času na cokoliv...
Vlastně v oblačné jsou nebezpeční sobci, ale tenhle se nezdál, že by byl taky takový nicméně co když fakt byl... Nicméně, jestli to měl schválně špatně, tak já to nezjistím, protože ten jeho test neuvidím. A Kai bych na ten jeho test nemohla použít...
Kousnu se do rtu, když koukám na svůj test...
Jak si mám ověřit správnost odpovědi? Zase kdyby nebyla správná tak by to neodevzdal, nebo to Kai použil těsně před "katedrou?"
Zoufale dlouze vydechnu a chytnu se za hlavu. Co by udělal Iritari...
"Myslel jsem že jsi chytřejší, střapko... Já už tu na vás čekám víc jak hodinu, to jsi vážně takový looser? Vážně jsme poprvé měli remízu? Teď se za to stydím...
Začínám rudnout... Neřekl to přímo, ale můj mozek mě přesvědčil, že takhle by to vypadalo. Zaskřípu zuby.
Jak bys to vyřešil ty Ariaki? Jsi už taky venku? Nebo Se s tím trápíš, jako já?
Nebudu přemýšlet dlouho, protože čas se krátí... Nicméně...
Vezmu svůj test do rukou a znovu si ho přečtu. Je tam všechno správně? Kromě 15 otázky jsem si jistá. Jestli neprolezu, tak mě Iritari i Ariaki zabijou... Úplně... Nevzkřísí mě už ani Edai...
Vážně tyto zkoušky nejsou jen Genjutsu? které nás vysává? Ne... Je to až moc skutečné...
Zvednu se a jdu ke zkoušejícímu.
,,Mám hotovo."
Dodám. Nechci být úplně poslední... Nicméně teď nebo nikdy... Ruka se mi třese, když odevzdávám papír a já se modlím, aby to byl jen zlý sen...A já prošla dál... Musím projít dál.

Mám to!



Bylo to o fous, ale zvládla jsem to... A Asura? Když kolem začali chodit lidi, tak jsem si všimla, jak se dřevo pod mojí rukou pohnulo, a tím pádem jsem mohla opsat odpověď.
Poděkuji jí venku.
Mírně se pousměji a jakmile dopíšu odpověď na poslední otázku, tak se zvednu a zamířím k dozorci.¨
,,Tady máte."
Podám mu svůj test a jdu ven, kde by mě měl někdo odvést k ostatním.

TEST

Nejdříve ten kluk, pak ta sexy zrzka a pak... I ostatní. Ani to nějak už nevnímám, mám tak napůl otevřené oči a spíše odpočívám. Nevím co jsem si představoval když se mluvilo o tom že půjdeme na zkoušky, ale tohle to rozhodně nebylo. Co by asi říkal sensei když bych to vzdal? A mamka a táta... Snažím se být v klidu a nepropadat panice. Ale čas se krátí a já nemám žádnou možnost jak vyřešit zbytek.

Začnu vnímat až když se Shineko přede mnou začne zvedat a dá mi dost jasně najevo co si o tom jak mi to jde myslí. Nijak na ni nereaguji, nechci se nechat rozhodit.

Až chvíli po tom co odejde si všimnu papírku. Nedá mi to a opatrně nahlédnu co tam je. Ha... Tiše si povzdychnu. Nebudu popírat že by se to hodilo. Vlastně by stačilo napsat tu odpověď a jít, to je celé. Ale... Mám trochu pocit že si to nezasloužím. A pak, nechci od Shineko poslouchat že jí dlužím nebo tak něco. Neustále sledovat ten její samolibý výraz.

Čas ubíhá, minuta za minutou. Nedokážu si představit jaké by mohli být ostatní zkoušky, když tahle s mou myslí takhle zamávala. Ksó... Dokonce sem tu odpověď chtěl napsat chvíli špatně, abych měl od zkoušek klid, ale nakonec začnu psát. Né kvůli sobě, ale pro Takumiho a Hayateho. Ať je to dobře nebo ne, snad jim to nějak pomůže... S vyplněným testem se zvednu, dojdu k dozorci, položím mu ho na stolek nebo dám do ruky, to je jedno, a beze slova projdu dveřmi ze třídy.