Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Naruto: Nový Věk
Družina
Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 18. května 2024 22:26Juro Ariaki
Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 17. května 2024 22:24Dākuanbā Itami
Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 03. května 2024 21:32Kaguya Liu
Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 12. května 2024 20:48Nara Aimi
Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 19. května 2024 7:09Ayame Akemi
Postava Tetsu Kiryu je onlineTetsu Kiryu
Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 12. května 2024 20:48Kasai Aki
| |||
 | Rychlý problém Rozšířily se mi zorničky, když mi ten kluk stihl uhnout a pak se mi z hrdla vydral bolestný výkřik, když mě šlehl vodní bič po zádech. Zanechal tam modrý otisk. Zavrávoral jsem vpřed zpátky mezi své přátele a se zatnutými zuby se ohlédl na toho kluka. "Zatraceně, jak? Je tak rychlej? Shimata." Zaklel jsem v duchu a slétl očima na Aki, která byla připravená k boji a už vedla řeči o tom, že to bude náš třetí člen, pokud čelenku nevrátí. "Kdo by stál o to mít ve svém týmu zloděje?" Zamračil jsem se a sáhl jsem pro kunai taky. "Ale pokud se máme rvát počítej se mnou." Zaujal jsem bojový postoj vedle Aki. Přece jí v tom nenechám samotnou. Otázkou je, co na to sensei a jestli ten kluk má opravdu tolik kuráže, že by si to chtěl rozdat s náma dvěma a nebojí se ani našeho senseie. "Podceňuje nás? Nebo my jeho?" Pro jednu stranu to může být fatální. | ||
| |||
 | POUŠŤ Kamia, Itami Nebudu Vám lhát, ale horko, Slunce, a stres na mě asi nějak zapůsobily. Prostě jsem zazmatkoval, a běžel špatným směrem. Do prdele co to dělám??? Uvědomím si, a pakliže by nebylo rychlého zásahu Itamiho, pravděpodobně by bylo nejen po mně, ale i po sazeničkách. "Díky kámo, zazmatkoval jsem. Sakra! To je tím sluníčkem" Sensei se naprosto utrhl ze řetězu, a já tak jen můžu fascinovaně sledovat, jak pracuje. Bože... pomyslím si, ale dále situaci nemám čas řešit. Moje povinnost starat se o kytičky bohužel nezmizela. (2-1-1) | ||
| |||
 | Úprk od hada Ayame Akemi Prsty zaryji do hadích šupin, když se mi podaří přistát u naší sensei. Hadí smyčka drží pevně, přestože hadí hlava má teď dost práce s akcí Ayemi a Hikarua. Ruka sensei je stále chycená hadím tělem. Musím se soustředit, abych se vůbec udržel na hadím těle, takže nemohu vyvinou tolik síly, kolik bych chtěl. ,,Co?" zarazím se, což mne téměř stojí pád z hadího těla, když sensei začne chystat svoji techniku. Nepoužívá k ní ruční pečetě, což je detail, který mi i v této situaci neunikne. ,,Jo." dodám jen, když se zmíní o chytání a čekám, s čím přijde. Do nosu mne brzy udeří nepříjemný zápach spálené kůže. Hadí smyčka povolí pod teplotou, doslova, hořícího těla. Těžko říct, zda je sensei ještě při vědomí, pokud vnímala bolest spálenin, které si dobrovolně touto technikou způsobila. ,,Kruci!" vrhnu se za sensei ve snaze ji zachytit, než dopadne na zem. Nevím, v jakém stavu teď sensei je, ale musíme se dostat odtud. Kdesi vzadu vnímám i fakt, že se pak nějak musíme postarat o toho hada. Příčí se mi představa, že by někde v tomto lese měl pomalu pojít na zranění. Je to pořád jen zvíře, které nám zkřížilo cestu. Není to nepřítel, útočící se zlým úmyslem. Snažím se dopad sensei ztlumit, byť i způsobem, že bych přímý náraz měl odnést primárně já sám. A následně se dostat z dosahu toho hada, nejlépe mezi stromy, a doufat, že nebude považovat za nutné nás pronásledovat. 1,2,2 | ||
| |||
 | Poušť Všichni pokračujeme dál, musíme se dostat co nejdříve do vesnice, nebo ty rostlinky nepřežijí. Já jsem kousek před klukama. Postupujeme trochu pomaleji kvůli zalívání rostlin a také aby nás měl sensei možnost dohnat. Rostliny na tom nejsou zrovna dobře... to peklo okolo škorpionů jim neprospělo. Nevím po jak dlouhé době, ale zahlédneme oázu. Ještě kus se přiblížíme než se zastavím a naznačím klkům ať se taky zastaví. "Ne Itami... něco tu nesedí. Sensei se nikdy nezmínil o žádné oáze..." řeknu k nim a sleduji to místo. Samozřejmě mě to láka, chtěla bych se napít a namočit se, ale něco je špatně. Genjutsu? Nebo máme všichni halucinace? Nebo nějaký jed? Nepamatuji si, že by nás některý z těch škorpionů trefil... přemýšlím a snažím se zjistit co mi tu nesedí. Rozhodně už nejdu ani o krok blíž, nerada bych vlezla do nějaké pasti. "Itami? Neříkej mi, že tobě to nepřijde divné..." šeptnu k němu. Snažím se použít svoje smysly abych zjistila co tu je divného... | ||
| |||
 | Cesta pouští Spolu s Sozem oběhneme senseie s škorpiony a připojíme se k Kamii. Okamžitě pokračujeme dále cestou k skryté písečné s Kamiou v čele. Já se zdržuji za Sozem, abych měl lepší přehled a taky, abychom omylem nenechala Soza pozadu když zrovna bude zalévat sazeničky. Nepostupujeme nejrychleji co bychom se mohli jelikož Sozo musí jednou za čas zpomalit, aby se postaral o sazeničky, které to opravdu nesnáší zrovna nejlépe a to i přes Sozovu ochranný truhlík z jílu. Proč jsme vůbec nevstoupili do pouště v noci? V noci nebude takový vedro a taky se snadno určí směr, pomyslím si trochu mlhavě, v tomhle horku se nepřemýšlí zrovna pěkně. Za námi je i z dálky vidět plameny a láva, kde se sensei pustil do křížku s škorpiony. Zatím to vypadá, že jsou mnohem tužší nepřátelé než by jeden očekával a sensei nás nedohnal. Místo toho narazíme na oázu. Zastavíme se kousek od ní a prohlížím si jí. Nemáme čas se tu dlouho zastavovat. Doplníme vodu a budeme hned pokračovat, jinak to ty sazenice nepřežijí. Buďte opatrný bůh ví co vše se stahuje k vodě v takovéto poušti, obrátím se k Sozovy a Kamie. I když by to bylo příjemné ze sebe spláchnout všechen ten pot a prach, pomyslím si sám pro sebe. | ||
| |||
 | PRVNÍ STŘET S NEPŘÍTELEM? Sakra.. Sakra! Opravdu sem myslel, že už to máme a ono zase nic. Snažím se tvářit jako že se nic neděje, ale abych pravdu řekl, sem z toho všeho už celkem naštvaný. Je to jako hra na kočku a na myš, jen s tím rozdílem, že tu jsou jen myši. Už mi to jde krkem. Na první poznámku svého kolegy nic neříkám, ale zvědavě sleduji na co že sem ho tedy přivedl. Poté co řekne se také zadívám na dveře a přemýšlím. "O takovém Genjutsu sem nikdy neslyšel. Ale zní to celkem logicky. Možná bychom měly už jít a promluvit si se senseiem". Jen chvíli poté co to dořeknu se začne dít něco podivného. Tenhle proklatý dům, opravdu mně to tu přestává bavit. Smích? Pozvednu obočí a podívám se na Takumiho, ověřujíc si, že on to slyšel také a že neblouzním. Rovnou tasím svou katanu a přikývnu. Už sem slyšel mnoho hudby, ale tahle je velmi.. nepříjemná. Mám z toho špatný pocit. Ale musíme něco dělat. Pevně sevřu katanu, vydechnu a dojdu ke dveřím, abych je otevřel. Samozřejmě se pak ihned přitisknu vedle na stěnu, vyhýbaje se případnému útoku. Čekaje že Takumi udělá totéž. Ať už by někdo zaútočil a nebo né, vytáhl bych kouřovou bombu a hodil ji kousek přede dveře. Pak můžeme oba najednou vyběhnout ven a někam se schovat, případně se rozhlédnout po nějakém nepříteli. 3, 2, 3 | ||
| |||
 | Ten kluk Pozoruji toho kluka a když vidím, co udělal Ariakimu, tak pevněji sevřu rty... Krucinál... Voda... A ještě na takové úrovni... Přemýšlej rychle, protože tohle by se mohlo dost zvrtnout... Pousměju se... ,,V rychlosti nejsi zase tak dobrý, jak jsi čekal..." Začnu hodnotit jeho výkon... ,,To, že máš jako živel vodu je sice výhodné, ale když nevíš proti komu stojíš, tak ukázat jen malou část z toho co umíš by mohlo být dost neprozíravé nemyslíš?" Zatnu ruce v pěst... ,,Pokud o tu věc, co máš v ruce tak stojíš... Tak si jí nech, ale v tom případě se s námi vracíš do vesnice, jako náš třetí člen, kterého jsme sem přišli hledat, takže... Buďto jí vrátíš dobrovolně a nebo odcházíme i s tebou a je mi jedno jak tě dostaneme domů...." Zhluboka se nadechnu a vydechnu... ,,Pokud se však chceš rvát, tak ti ráda vyhovím..." Pousměju se, a mrknu... ,,A ještě jednou mi řekni Střapko, tak to bude tvůj konec..." Mile a líbezně se usměju, ale vzápětí se zatvářím jako, kdybych ho opravdu chtěla zabít... Vytáhnu kunaie, každý do jedné ruky a přikrčím se, kdyby chtěl zaútočit tím vodním bičem, který má připravený... Mé brnění vydrží pouze dvě minuty, takže se nesmím unáhlit, a můj oheň proti tomuhle neobstojí, takže musím jít na kontakt, když by se něco dělo... | ||
| |||
 | Cesta dál Když klony mých svěřenců udolají Shokirovi klony, tak se pousměju, vím, že to byla past, a očividně ne jen na mě... Ušklíbnu se, když zaslechnu Eremiho.... Zašel jsi moc daleko Shokiru, myslím si, že to Eremi nenechá jen tak... Pousměju se, ale to už mou pozornost upoutá něco... ,,Nechoďte k tomu!!!" Zakřičím na ty holky, ale očividně pozdě... ,,Proboha...." Chytnu se za hlavu a rozhlížím se... ,,Děti, tady nejsme pro to, abysme jedli Dango... Takže se koukejte vrátit, pokud dojdeme první, udělám vám dango kuličky a přinesu do třídy..." Trocha vyjednávání neuškodí... Shokiru ty parchante jeden.... Zavrčím v mysli a podívám se na kluky... Udělám svůj klon, aby šel k těm holkám a přivedl je... Protože pokud bych se chytila já, tak by to bylo dost zlé... A nebo... Ne, nemůžu na ně použít svůj stín... Pozoruji dění u toho stromu, a až se ty děti vrátí, tak dostanou za vyučenou, tohle se nedělá! | ||
112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 9089 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1