Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Zemská vesnice - 15:23 Sazenice pro Sunu
Itami, Kamia a Sozo

Kamia se zorientovala a jako první se dala do pohybu správným směrem pryč od bojiště hurá k skryté písečné. Itami, na tom byl taky dobře, ale zdržel ho Sozo, který se prostě rozhodl, že skoro uprostřed bojiště se rozběhne zpátky do epicentra a u toho bude zalívat kytky. Nebýt včasného zásahu Itamiho, který ho navedl správnou cestou v oklice za Kamiou, nejspíše byste měli nejen smažené sazeničky, ale také smaženého Soza.
Kamia na vás počkala a pak už jste běželi zase všichni tři pohromadě. Sozo vás zdržoval, protože často zastavoval a zaléval kytky, které začínaly docela skomírat. Hold senseiova přítomnost jim moc nepomohla. Když jste se ohlédli ještě do dálky za sebe mohli jste vidět ještě jasné zášlehy plamenů a cákající lávy.
Pokud si někdo z vás myslel, že Kazuki-sensei stojí za zlomený kunai, dnes vás docela rázně přesvědčil o opaku.
Času však nebylo nazbyt a tak jste běželi dál. Zadýchaní, upocení a nervózní z toho, co na vás může vyskočit jste běželi středním tempem kupředu. Do plného běhu se vám po boji moc nechtělo, navíc doufali jste, že vás dohoní sensei.
Místo toho jste však po nějaké době spatřili hlouček stromů a jezýrko, trávu a trochu stínu. Malá oáza uprostřed téhle pustiny vám byla doslova na dosah ruky. Když jste se přiblížili, Kamia si mohla všimnout, že něco není úplně správně, ale nedařilo se jí odhadnout oč přesně jde.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:36 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Ozvala se série výbuchů, když kunaie s výbušnými lístky zasáhly hadův krk. Ten se pohnul v rychlé smyčce a naštvaně rozevřel tlamu, aby mohl Hikara pohltit.
V tu chvíli zasáhl do z boku do krku hada fuma shuriken, který hodil Kiryu a zaryl se hluboko mezi šupiny. Had bolestně zasyčel a škubl sebou. Akemi to dalo drahocenné vteřiny, aby přistála před Hikarem a složila několik pečetí, s následným výdechem se prohnal vzduchem přímo na hadovu tlamu žlutavý prach, hnaný poryvem větru. Had zatřásl zmateně hlavou a zastavil se na okamžik v pohybu. Toho už využil Kiryu a problesknutím se dostal přímo na hadí ocas, který svíral Ayu-sensei. Hadí tělo pod nohami se mu lehce vlnilo, ale sevření drobet povolilo.
Aya-sensei se sípavě nadechla.
"Blázínci."
Zatnula zuby a pokusila se vyprostit ruku ze sevření, avšak marně, smyčka byla příliš utažená. Pak sensei zavřela oči a začala z ní sálat chakra.
"Chytej mě."
Zašeptala ke Kiryuovi a pak najednou začala její chakra rudě planout v tenké vrstvě pokryla celé její tělo.
"Katon: Moeru no yoroi (Živel Oheň: Planoucí brnění)!"
Křikla a okolím se nesl pach spálené kůže a masa. Had sebou znovu se zasyčením bolestně škubl a pustil sensei, která se konečně mohla nadechnout ale nyní padala dolů do hlubin mezi stromy.
"Sensei!"
Křikl Hikaru a začal rychle skákat dolů za ní snažil se najít k ní nejrychlejší cestu, ale i při vší dobré vůli je pořád moc daleko a je malá pravděpodobnost, že by to mohl stihnout.
(Popište svůj další postup, pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 15:13 V roli senseiů!
Shokiru, Eremi a Aimi

O kvalitě klonů tvých dětí by se dalo polemizovat, některé byly dobré, jiné byly šeredné a další byly naprosto nepoužitelné, ale pustily se do toho s nadšením, takže to netrvalo dlouho a Shokirovy klony, které vám víceméně dělaly jen zátaras a ani nijak aktivně neútočily, jste převálcovali.
I tak se mu tím podařilo vzít vám drahocenné vteřiny.
O pár minut později jste uslyšeli z lesa nalevo od vás.
"Uáááááá!.......No to si dělá....!"
Spolkl nějakou nadávku Eremi, nejspíše narazil na další překvapení vašeho vychytralého spolužáka.
"Jé hele támhle visí dango!"
Vypískla nějaká holčička nadšeně a rozběhla se směrem ke stromu, ze kterého viselo několik kuliček dango. Několik dětí jí nadšeně následovalo.
"Hmm hele kámo co myslíš, mohla by to být past?"
Slyšela jsi mumlat jednoho kluka za svými zády.
"No to si piš, to je na tuty ty holky jsou tak blbé."
Odpověděl jiný kluk zamyšleně. A tak se ti trošku roztrhl tým ve dví.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Plamená vesnice - 15:15 Na cestách severem Země Plamene
Ariaki a Aki

Kluk vás bedlivě pozoroval a potom, co mu Aki řekla, naklonil hlavu tázavě na stranu.
"Myslíte si, že máte vyhráno protože jste tři? Ale di ty."
Zasmál se pobaveně, možná chtěl ještě něco říci, nebo dodat, ale v tu chvíli se pohnul vpřed Ariaki.
"Matte!"
Vykřikl Edai-sensei ale to už se objevil Ariaki za tím klukem a chmátl rychle po jeho čelence. Jeho problesknutí bylo tak rychlé a vše si naplánoval tak přesně, že to šlo, až moc dobře....
"Suiton: Suiben (Živel voda: Vodní bič)!"
Složil rychle volnou rukou pečeť a udělal doslova ladnou otočku s podřepem na patě. Přenesení váhy bylo perfektní stejně, jako načasování, kdy Ariakiho ruka jen tak tak minula stužku čelenky, když zavrávoral dopředu, mladík dokončil otočku a v další otočce okolo své osy švihl bičem a šlehl Ariakiho, přes záda natolik, že ho málem porazil k zemi.
"Varoval jsem vás."
Zavlnil bičem nad hlavou. Edai-sensei, jak se zdá vše hodnotil bystrým okem, ale zatím nezasáhl.
"Pořád si myslíš, že na mě stačíš Střapko?"
Zadíval se na Aki vyzývavě. Bič, kterým rotoval ve vzduchu připraven opět někoho z vás zasáhnout připomínal, že je opravdu nebezpečný.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:15 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Mrtovla se vlekla směrem na vás se svým prázdným výrazem. Kioshi ještě zrychleně oddechoval, protože se úplně nevzpamatoval z toho náhlého překvapení.
"Napalte to do něj vším, co máte, musíme ho prostě zničit, úplně!"
Dokončil poslední pečeť.
"Katon: Onidourou (Živel oheň: Démonická lucerna)!"
Křikl Daiki-sensei a najednou se okolo něj začaly objevovat doslova hořící rudé poletující hlavy.

A pak se tyhle hlavy rozletěly na toho mrtvoláka začaly ho upalovat zaživa, vypadalo to děsivě a zároveň to bylo fascinující, protože z téhle techniky planula přímo síla.
"Katon: Goukakyuu no jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule)."
Přidal k tomu Yamato svou ohnivou kouli. Kioshi hodil na přiživení kunai obalený výbušnými lístky. Ozvala se ohlušující exploze a plameny ještě více vzplály. Až po několika dlouhých minutách, mrtvola padla k zemi a začala se rozpadat v popel. A tohle vše bylo třeba jen na jednoho....co kdyby jich bylo více.
"Kkcchch......taková nehoráznost používat Kinjutsu!"
Zatnul vztekle zuby Daiki-sensei a rozhlédl se jestli ještě všichni v pořádku.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 16:51 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Rozběhla ses do vesnice seč ti síly stačily. Už když jsi přibíhala k jejímu okraji volala jsi varování na místní. Někteří reagovali poplašeně, jiní zabíhali do domů, někteří se chápali svého nářadí, jako byly vidle, motyky, nebo třeba sekery, aby se měli čím bránit. Ale tys nezastavila a běžela dál směrem do lesa, kde měl být Tayuro společně s dalšími vesničany, už když jsi dobíhala k jeho okraji slyšela jsi exploze křik a cinkání.
Ještě pár okamžiků a minul tě první vesničan.
"Říkal ať utíkáme! Je tam na ně sám!.....Prosím pomozte!"
Zatřásl ti rameny a pak se dal na útěk k vesnici. Nebyl sám, další vesničané prchali hned o chvíli později za ním. Když vběhla do lesa ještě kousek dál spatřila jsi to......Tayuro, jak míval vždy takový nijaký znuděný výraz, dnes byl soustředěný. Ztěžka dýchal, vlasy měl rozcuchané na všechny strany a v každé ruce třímal jednu katanu. Okolo se válelo několik rozbalených svitků. V kmenech stromů a zemi okolo byly zabodané, kunaie, shurikeny, dokonce i nějaké krátké meče a jiné zbraně, zdá se, že se tvůj spolužák činil. Taky jsi viděla některé větve a kmeny ohořelé od výbuchů.
Mohla sis taky všimnout krvavého šrámu, který se mu táhl na holé paži a několika drobných škrábanců na tváři. Za ním se krčilo několik vesničanů, kteří roztřeseně po zemi nahmatali a svírali své sekery, nebo sukovice. A okolo se míhaly minimálně dva až tři stíny.
"Už nemůže dorazíme toho malého parchanta!"
Ozval se jeden stín a zastavil v příšeří na větvi.
"Počkej chvilku, cítím, někoho dalšího není sám."
Oznámil další stín, už o tobě věděli. Tayuro se snažil stále držet katany stále pozvednuté a těkal pohledem po okolí.
"Uh....uhhhh...uhhhhhhh....teď běžte!"
Křikl na vesničany za sebou, v tom okamžiku zabodl katany před sebe a sáhl pro svitek na svůj hrudní pás a rozbalil ho.
"Kai!"
Na všechny strany se rozlétly fialové kuličky, které vzápětí explodovaly v oblacích fialového kouře. Okolí zahalil hustý dým, který dusil v plicích a štípal v očích. Slyšela jsi poděšené výkřiky vesničanů a běh a pak další zašelestění okolo a nějaký pohyb v kouři.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Tak jenom ve dvou...

Země Jehel

Pohled na Arikeho vůbec nebyl příjemný. Chtěla jsem od jeho zraněného těla odvrátit zrak, ale nedokázala jsem to. Jen jsem tiše stála a sledovala, jak jej sensei kontroluje. Pokud se sem dostali, i když hlídala okolí vesnice, tak se určitě nepotkáváme s žádnými amatéry. Tohle vůbec není dobré. Vůbec. A to ještě nebyl konec. Arike byl otrávený a na hranici smrti. Z mé tváře se vytratil i ten poslední zbyteček barvy a přejel mi mráz po zádech.

Snad to zvládne, zaznělo mi v hlavě přání, ale bylo tak daleko, že to byl spíš takový tichý hlásek. Opatrně jsem sledovala Tairu, jak zvedá v náručí Arikeho. Její úkol zněl celkem jasně. Pokud se jim povedlo tohle, neměli bychom se nadále držet od sebe. A bez sensei to bude ještě o něco složitější a nebezpečnější. Chytla jsem svitek, který mi hodila, a dala jsem si ho do kapsy kalhot.

"Ano," kývla jsem na její... příkaz? Prosbu? Můj hlas nezněl příliš sebevědomě, ale musíme se aspoň snažit. Snad se do toho nejhoršího nedostaneme.

Jakmile sensei zmizela, rozeběhla jsem se okamžitě opačným směrem, zpátky na náves, kde jsem varovala všechny vesničany, kteří tam zůstali stát - musí být připraveni bojovat, i když úplně připraveni vlastně nejsme. Pak jsem se vydala do lesa, kam předtím odešel Tayuro se svou skupinkou. Mohla jsem jen doufat, že dorazím včas a že je stihnu všechny stáhnout zpátky do vesnice.

Skrytá hvězdná vesnice – cesta do Země Lesů

Ten had byl zatraceně velké překvapení. Najednou mě Hikaru přitiskl ke stromu, aby mě nesmetla ta mrcha někam pryč. Slyšela jsem jen výkřik naší Sensei plný bolesti.
„ Arigato, Hikaru-kun.“
Vyhrkla jsem za ním tiše, trochu polekaně, z té nenadále změněné situace. Jakmile jí vyrazil na pomoc, rychle jsem se oklepala a vyrazila kousek od něj, ale stejným směrem, zatímco jsem skládala pečetě.
Zhluboka jsem se nadechla a ve chvíli, kdy otočil hlavu po Hikarovi, skočila jsem před svého společníka a vyoustila jsem z pusy střelu, tak aby mířila hadovi přímo do nosu.
„Remon Hokori!! ( Citronový prach ) Fuuton: Retsu degeki!!! ( Živel vítr: Prudký úder)“
Normálně by má vzdušná střela měla modrobílou barvu, ovšem tahle je speciální. Je modrožlutá, místy díky mísení i zelená, a opravdu je okolo cítit vůně citronů.

Nemrtvola

Bodnutí samozřejmě nezabralo, ale zkusit jsem to musela. Nevěděla jsem co dělat. Něco takového jsem v životě neviděla, ale rozhodě se dalo říct, že to není dobré. Kioshi na to nebyl lépe než já... tedy o něco lépe asi ano, byl schopný alespoň mluvit. Naštěstí se ukázal Yamato... a pomohl nám.
Z mého strachu mě probral až hlas senseie, ale než jsem stihla něco udělat, takž už mě drapl Kioshi a s pomoci problesknutí nás přesunul k seniseovi.
"Děkuji.."
šeptnu k němu. V roztřesené ruce držím kunai a jsem otočená směrem k mrtvole.
"Jak se dá něco takového zničit?"
zeptám se, protože to necítí bolest... a v tuhle chvíli mě nenapadá nic co by to mohlo "zabít" nebo zničit.

Škorpioni a úprk

Mě se podaří škorpiona poranit, ale oko jsem mu netrefila úplně. Ten zmetek na poslední chvíli uhnul, takže jsem ho zasáhla jen částečně. Skrz zuby procedím nějakou nadávku. Chystám se provést něco dalšího, ale na to už není čas, protože nám sensei kupuje čas na útěk. Pravda, že ty rostliny se potřebují dostat do písečné co nejdříve, nemůžeme se zdržovat... hned jak se kluci rozeběhnou, tak já běžím za nimi, tedy konkrétně za Itamim. Nedá mi to a ohlédnu se dozadu. To co jsem viděla, bylo nad moje chápaní... a je dobře, že jsme odtamtud utekli, protože by ze sazenic byli sušené bylinky a z nás... sušení geninové... Avšak teď není čas se zdržovat, musíme běžet.
Já se po cestě snažím trochu uklidnit a zase hlídat okolí, nevíme kolik jich tu ještě je...

Čelenka!

Držel jsem tempo společně s Edai-senseiem a Aki. Ten neznámý si držel náskok, ale postupně jsme ho doháněli.
"Neuteče nám. Tu čelenku dostaneme zpět."
"Určitě jí získáme zpátky."
Odsouhlasím a jakmile náhle mladík zastaví doskočím vedle Aki. Zamračeně kluka v našem věku pozoruju. Čelenku svírá v ruce a Aki se mu snaží domluvit.
"Rozptýlení se hodí."
Odtuším, koutkem oka slétnu na Aki a senseie a pak se neznatelně pohnu vpřed.
"Sunshin no jutsu (Technika problesknutí)!"
Mihnu se za toho kluka, abych mu rychlým hmatem čelenku sebral.
"Nebudu se doprošovat zloděje!"
Křikl jsem a levačkou chmátl po čelence, pravačkou jsem byl připraven se v případě potřeby krýt. Pokud budu dost rychlý, třeba mu jí vyfouknu a bude po všem dřív, než něco začne.

Čelenka

Povedlo se mi zareagovat velice rychle a když se ke mě přidal i zbytek a Edai řekl, co má v plánu, tak jsme neprotestovala...
,,Hai!"
Řekla jsem ale, když se ten neznámý zastaví téměř na místě a otočí, tak zabrzdím a dívám se na něj...
,,Jestli ty nejsi ten, za kým jdeme, tak tě to nemusí zajímat..."
S tímto udělám krok dopředu a natáhnu k němu ruku, aby mi jí vrátil...
,,Po dobrém?"
Zeptám se a dám hlavu na stranu... Vyčkávám, protože ačkoliv je v našem věku, možná o rok starší, tak si evidentně věří, takže asi úplně marný nebude... Jsem připravená znovu vyběhnout, nebo se bránit... Je mi fuk co zkusí, pokud to nebude genjutsu, tak jsem v pohodě... Velice v pohodě...

Shokiru a klony


Vyrazili jsme a když jsem slyšela skupinu Eremiho, musela jsem se pousmát, ty děti měli fakt štěstí... I se Shokirem... Vyrazili jsme, ale v tu ránu děti začali panikařit...
,,Nebojte se, jsou to normální klony.... Ty umíte taky, tak do boje!!!"
Bushin no jutsu vyvolám svůj klon a pak další, aby jich bylo stejně, jako Shokirových, když se ke mě přidá jedno dítě, tak je zvládneme...
,,Rychle, chtějí nás zdržet..."
Jakmile se moje klony vrhnou proti Shokirovým a dětem si podaří udělat alespoň ucházející klony, které by těm mým pomohli, tak vyrazím i s nimi bleskově dál v takové formaci, jako jsme měli před tím...
Musím zauvažovat, unést jedno dítě ze Shokirovi jednotky nebude lehké, ale kdyby se mi to povedlo, tak bych byla ve výhodě... A nebo v pěkný prdeli...
Vydechnu a když moje klony nezaberou, tak se vrhnu do boje já... a prostě je zničím, bude to zdržění, ale pak se mohou utkat kluci spolu a já budu mít volnou cestu...

Had

Ayame, Hikaru

Věci se nevyvíjejí příliš dobrým směrem. Popravdě nás nikdo příliš nepřipravoval na setkání s podobným tvorem. Hikaru se vrhne dopředu a je jasné, že musíme sensei dostat ze sevření toho tvora.
Vytáhnu z pouzdra čtyřlistý shuriken, který jednoduchým pohybem zápěstí rozprostřu. Ozve se drobné cvaknutí, jak mechanismus zabezpečí listy shurikenu na místě. Ozve se série explozí poté, co Hikaru použil svoji techniku. Hadí hlava následně vystartovala po něm. Mohu jen doufat, že se Hikaru nerozhodne vyběhnout proti němu, ale poběží pryč. Pokusím se najít dostatečně stabilní polohu na větvi. Propnu ruku s shurikenem a do pohybu vložím celou váhu těla. Hikarovi explozivní lístky by mohly přinutit hada na vteřinu se zastavit na místě. Ale pořád musíme dostat sensei ze sevření toho tvora.
Pokud se mi podaří hada zasáhnout, použiji Shunshin no Jutsu, abych se dostal k sensei a pokusil se jí pomoci dostat se z hadí smyčky.
(1,3,3)

Škorpioni a ohnivý sensei

Škorpion nejblíž od mě se zastavil o hliněný štít a je příliš tupý na to, aby se ho pokusil obejít což jsem si původně myslel, že se stane. Podle zvuku to ale nevypadá, že by ho dokázal vydržet na dlouho. Mě to dalo čas se porozhlédnout po bojišti. Kamia drží svého soupeře dobře a Sozovy se povedlo použít substituci, klony a pak se schovat pod zemí, což sice není špatný plán, ale teď máme proti jeho škorpionovy plně odhalená záda. Kdyby se ten škorpion rozhodl napadnout Kamii, tak by to dopadlo špatně.
Shurikeny co jsem hodil po škorpionovy neslouží ani jako rozptýlení a jen se neškodně odrazili od jeho krunýře.
Čím dám tím lepší, pomyslím si a povzdechnu si. Začínám se smiřovat s myšlenkou že na sobě budu muset udržet dva škorpiony najednou než se Kamie podaří se postarat o toho jejího a nezemřít při tom. Vyruší mě z toho sensei, který zneškodní svého soupeře a ten začne utíkat. Sensei vydá příkaz, abychom rychle pokračovali v cestě až nám dá vědět.
Výborně, přesně to jsme potřebovali, pomyslím si a poskládám pečetě.
Doton: Supurē (sprej), použiji techniku a vystřelím po škorpionovy co bojoval s Sozem kameny.
Shurikeny nestačili, snad to má dost síli, na toho rozptýlit, pomyslím si. Snažím se získat senseiovy chvíli kdy se na něj nesoustředí. To už sensei vydá rozkaz a já houknu na Kamii.
Mizíme odtud, zavolám a rozběhnu se kolem senseie dozadu. Sozo upozornění nepotřeboval a objeví se ze země přede mnou.
Sozo tudy, zavolám na něj, když vidím, že míří směrem odkud jsme přišli a začnu měnit směr s tím, že oklikou obejdeme místo s škorpiony a dostaneme se zpět správným směrem k Skryté Písečné jelikož nám pomalu dochází čas.