No to jsme dlouho netrénovali...

Země Jehel

Úkoly jsme si rozdělili a vypadalo to, že ani jeden z kluků proti mému nápadu neprotestuje. Mezitím se shromáždili vesničané - tolik, až jsem z toho začala být docela nervózní. Navíc jsme měli problém je rovnoměrně rozdělit. Párkrát jsem se málem naštvala, ale svůj oheň jsem nechala schovaný hezky uvnitř. Nesmím se tady před jejich zraky rozčilovat, určitě by to na nich nezanechalo dobrý pocit. Chvíli to trvalo, nakonec se však tři jakž takž stejně velké skupinky utvořily a my se mohli rozdělit.

Stáli jsme na návsi, a jelikož všichni ostatní odešli pryč, mohla jsem se svou skupinkou zůstat tady a rovnou začít s "lekcí". Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, abych zahnala nervozitu. Nikdy jsem nic takového v životě nedělala a bála jsem se, že někde udělám nějakou chybu. Nebo že nebudu dobrou učitelkou. Že nebudu mít dost trpělivosti. Ale musím to zvládnout.

"Nejdřív se rozptylte po návsi tak, abyste měli dostatek prostoru na délku svých paží," řekla jsem jim a počkala jsem, než tak všichni učiní. "Nejprve vám ukáži pár prvků boje beze zbraně. Nejsou nijak technicky náročné, takže doufám, že je zvládnete všichni." Rozhodla jsem se začít bloky, protože ty jsou podle mého o trochu důležitější než útočné údery - praštit někoho pěstí nebo někoho nakopnout zvládne asi každý - dobře vykrýt úder, aby si sám neublížil, už moc ne. Ukázala jsem jim tedy prvních pár a pak jsem je nechala je procvičovat. Chodila jsem mezi nimi a upravovala jsem jejich postoje či postavení jejich rukou. Také jsem proti nim (jen lehce) vyrážela do útoku, aby si vyzkoušeli, jaký má takový blok opravdový efekt. Další přišly pořádné, efektivní údery a kopy do výšky boků a pasu. Výš jsem chodit nechtěla, mnoho lidí by stejně nedosáhlo až na hlavu.

Ani jsem je nestihla postavit proti sobě do duelových dvojic, když se k nám přihnali vesničani z Arikeho skupiny.

"Cože?" podivila jsem se překvapeně, nemohla jsem tomu uvěřit. Neměli jsme náhodou mít o něco víc času? Nebyla náhodou sensei na hlídce kolem vesnice? Přehlédla snad bandity? "Všichni, zůstaňte tady a hlavně se snažte nepanikařit." Pokoušela jsem se udržet co největší klid, ale nedivila bych se, kdyby se to nepovedlo. Sama jsem z toho byla dost rozhozená. Zamračila jsem se. "Hned jsem zpátky," zamumlala jsem spíše pro sebe nežli pro ně a rychle jsem vyrazila za zvukem boje. Ten a utíkající vesničani bylo mé vodítko.

Jak se zdálo, dorazila jsem až příliš pozdě. Bylo po všem. Nedaleko leželo potrhané, zakrvácené tělo jednoho z banditů. Vnitřně jsem se ušklíbla, navenek jsem nedala nic znát. Pootočila jsem se a do zorného pole se mi dostala sensei. Podívala jsem se na ní a až po chvíli jsem si všimla, že na zemi leží Arike, ne další bandita.

"Co se tu stalo?" zeptala jsem se, zatímco jsem mířila k nim. "Kde je zbytek banditů? Nebo to byl nějaký samotář?"

ZÁHADA OPUŠTĚNÉHO DOMU

Už při vstupu do domku mám špatný pocit. Většina lidí by dveře patrně zamykala i kdyby spěchali. A stejně tu nic zase nenajdeme.. Minule to dopadlo špatně. Samozřejmě bych teď byl moc rád, kdyby to bylo jinak, ale moc tomu nevěřím. A tenhle pocit ještě sílí když to uvnitř prohledáváme a nikde žádná stopa. Nic, doslova. Ani vlásek na zemi. Nechápu to a už mně to začíná celkem štvát.

Jen tiše přikývnu na konstatování mého týmového partnera a opět se pouštím do práce. Dokonce tu není ani žádná past, vůbec nic. Jediná varianta která mně napadá je to, že zde někdo byl. Někdo jiný za nimi přišel a řekl jim, že musejí hned odejít. A oni to udělali. Ale proč? Dluhy?


Už sem s tím chtěl skončit a prohlásit, že zde nic není, když tu náhle Takumi něco nachází. Přijdu k němu a zvědavě si začnu prohlížet ta peříčka. Je zvláštní aby zde bylo něco takového, když by si tihle lidé dávali spíše ryby. Mohli se také rozhodnout změnit jídelníček, ale to se mi zdá jako hloupost. "Jo, to smrdí.." Přikývnu a pak mně něco napadne. "Možná že se díváme špatně." Naposledy pohledem přejedu celou místnost a pak složím pečeť. "Kai". Pln očekávání, zda se něco stane, nebo ne.

V genjutsu se příliš nevyznám, už vůbec né v takových které by působili na větší počet lidí, ale za pokus nic nedám. Je to jediná věc, která by vysvětlovala úplně všechno.


(3, 3, 3)

CO TO?!

Společně s Kioshim opatrně přijdeme k botě. Zkontrolujeme, že na ni není přichycen žádný drátek, nebo něco takové a že kolem není nic podezřelého. Potom opatrně rozhrneme křoví. Já vytřeštím vyděšeně oči a sleduji mrtvého shinobi...z toho puchu se mi zvedá žaludek. Stejně jako Kioshi si dám před pusu a nos ruku, protože tohle je fakt hnus.
Tohle tu leží už nějakou dobu a asi neumřel tady...
napadne. Když se trochu vzpamatuji a chystám se vylézt ze křoví abych a otočím hlavu od mrtvoly, mi něco sevře zápěstí. Vyděšeně otočím hlavu zpět k mrtvole a když zjistím, že právě ona mě drží, tak z mých úst vyjde zděšené zaječení...Pokusím se ruku vysmeknout, ale nejde to.
Co to krucinál je?!
ano mám strach. Začínám se třást a zrychleně dýchat...Třesoucíse rukou vytáhnu kunai a zabodnu ho mrtvole do té ruky, kterou mě drží, doufajíce, že to umí cítit bolest, a že mě to pustí. Je to první věc co mě napadla, ačkoliv je pravděpodobně nelogická, ale...

Bum

Stojíme na slunci a čekáme na ty potvory, které se nakonec vynoří ze země... provedeme náš útok, který prošel, teda... jen z části. Všechno šlo perfektně až do části, kdy zmizel kouř a my zjistili, nejen, že škorpionům to zas tak moc neublížilo a že jsme je akorát naštvali, ale také, že se na nás přišel podívat další.
Zamračím se a vztekle zavrčím protože jsem ho necítila.
Ale jakto? Nemohl být tak daleko?
zeptám se sama sebe, ale bohužel nemám moc času nad tím přemýšlet, protože už se mě jeden z nich chystá přecvaknout...Uskočím dozadu aby mě necvakl.
"Sensei a kluci nějaký další nápad jak se jich rychle zbavit?"
zeptám se své pánské společnosti na cíl před sebou použiji mé jediné genjustsu Vrčení bestie - Unaru kemono no jutsu. A tak trochu se modlím, že aby ta potvora měla nějký sluch, protože pokud ne, tak jsem akorát zbytečně vyplincala chakru. Neplýtvám časem, které mi to mohlo dát, a použiji
Drápy - Kuratchi no jutsu rozeběhnu se proti škorpionovi a svými drápy mu mířím na oči....tam by nemusel mít tak silný krunýř.
Tyhle bestie pravděpodobně nezabijeme, ale snad je alespoň zaženeme.
napadne mě.

Skrytá Zemská vesnice - 14:45 Sazenice pro Sunu
Itami, Kamia a Sozo

Rychle jste se shodli na plánu a Sozo obalil vaše kunaie svým výbušným jílem. Byly opravdu těžší a bylo nezvyklejší s nimi zacházet, avšak vzhledem k tomu, že jste měli chvilku na přípravu, tak by to nemuselo být až tak špatné. Nicméně zastavili jste na místě. A sluníčko o sobě dávalo vědět, docela hezky peklo.
Než jste se nadáli, tak Itami i Kamia cítili, že škorpióni jsou skoro u vás.
Kazuki-sensei sáhl do brašničky také pro kunai a pozoroval okolí v přikrčené póze. A pak se ze tří stran vynořili škorpióni.

Byli tři a byli opravdu obrovští. Byli by schopní vás jedním klepetem chytnout a přecvaknout na půl. Ocasy měli několik metrů dlouhé a vypadali docela rozzuřeně. Nečekali a vyrazili kupředu.
"Tak a máme je tady."
Oznámil s trpkým úšklebkem Kazuki-sensei a vrhl svůj kunai napěchovaný výbušnými lístky. Vy jste hodili ty své každý na jeden z cílů, abyste je zpomalili. Sozo docela hezky na čas kunaie odpálil a pouští zaplály ohně ze všech tří stran. Škorpióni zakvíleli bolestí, možná i zděšením. Když se kouř rozestoupil, tak byly jejich krunýře ožehnuté a určitě si odnesli své díly zranění, avšak nestačilo to, abyste je porazili, o to více se rozzuřili a překonali zbytek vzdálenosti mezi vámi, aby vás sevřeli do nebezpečného obětí. Po Sozovi se jeden z nich ohnal svým ocasem s úmyslem jej nabodnout. Kamiu se druhý rozhodl cvaknout mohutným klepetem a Itamiho chtěl ten poslední prostě přeběhnout a zadupat do země. Byli, jako smyslů zbavení a očividně jste byli dobré lákadlo.
"Pozor!"
Odskočil Kazuki-sensei k vám, když se z posledního směru z toho, ze kterého jste přišli ze země vynořil další škorpión, který výhružně zacvakal klepety.
"Kso...začíná jich být nějak moc. Musíme se jich rychle zbavit, nebo je zdržet a pak pokračovat dál, ty rostlinky to dlouho nepřežijou."
Upozornil sensei.
"Tenhle je můj."
Kývl na nově příchozího škorpióna a dlouhým saltem vpřed mu přistál na zádech a když se po něm ohnal ocasem, tak se skulil stranou a uskočil za něj, načež škorpikovi na zádech bouchl výbušný lístek, tím si Kazuki-sensei získal jeho plnou pozornost.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:25 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Všechny vás útok hada překvapil, přišel tak náhle ale zareagovali jste, jak nejrychleji jste mohli a uměli. Kiryu se zarazil na jedné vyšší větvi a pak rychle seskočil obloukem mezi větvemi dolů směrem k zemi. (Nezapomeň si na své akce nahazovat kostkou Kiryu ;)
Hikaru uskočil rychle stranou a v poslední chvíli sebou strhl i Akemi, takže had prosvištěl těsně kolem nich.
"Dávej pozor Akemi!"
Vyhrkl a přistál s tebou na jedné nižší větvi a zády jí zaclonil zatímco za zády měla ona kmen stromu. Kiryu přistál nedaleko také. Had se vrhl dolů vaším směrem a pak jste uslyšeli několikero cinknutí a duc duc duc.....mezi vámi a hadem byla najednou natažená síť z ocelových lanek, které držely kunaie zapíchané do okolních větví a kmenů. Had se o lanka zarazil a zle zasyčel. snažil se prodrat za svou kořistí.
"Na co čekáte?! Pohyb!"
Křikla Aya-sensei seshora a začala skákat níže k vám. Pak to zlověstně zapraskalo.
"Shimata! Lanka povolují pozor!"
Křikla Aya-sensei a hodila dolů kunai s fialovou kuličkou na konci, následoval výbuch a oblak fialového kouře, který zahalil hada a vše nad vámi.
"Sensei!"
Křikl Hikaru a instinktivně ucouvl dozadu a namáčkl Akemi mezi svá záda a kmen stromu. Pak jste uslyšeli bolestný výkřik vaší sensei někde z vyšších pater.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:15 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Zastavili jste postup kvůli botě v křoví. Yamato a Daiki-sensie zůstali stát v pozadí připraveni zasáhnout v případě potřeby, zatímco ty a Kioshi jste vyrazili směrem ke křoví. Kioshi vytáhl z brašny dva kunaie, každý do jedné ruky a stejně, jako ty i on se opatrně začal přibližovat.
Došli jste až k oné botě opatrně a pomalu. Ostražitě jste se rozhlíželi kolem a pátrali očima po pasti, nebo čemkoliv nezvyklém. Pak Kioshi šťouchl do boty, ale nic se nestalo, když jste pak rozhrnuli opatrně křoví spatřili jste nehybné tělo shinobiho ze zvučné. Nikdo vám známý patrně pohraniční hlídka, muž asi dvacet let stár, již pár dní mrtev určitě. Vypadá to, jako by mu někdo zlomil vaz. Oči měl vytřeštěné zděšením a ústa otevřená v němém výkřiku. Byl to odpudivý pohled a také mrtvola příhodně smrděla. Hodl poslední dny bylo teplo.
"Uhh.....tak tohle je děsivý. Odboj ve Zvučné se opravdu nefláká."
Dal si Kioshi předloktí k ústům a nosu, aby nemusel tolik dýchat pach mrtvoly. Zvedal se vám z toho žaludek. Něco vám však na tom, jak mrtvola ležela nesedělo. Až po chvilce vám začalo docházet, že jí sem někdo musel dotáhnout, určitě to není místo původního úmrtí. A najednou dřív, než jste stihli pořádně zareagovat, se mrtvola pohnula a každého z vás chytila za jedno zápěstí do železného svěření.

Ilustrační obrázek

Prázdná bělma se na vás upírala. Kioshi vyjekl a cukl sebou, ale mrtvola ho držela.
"Kso! Co to je?! Áaaaahhhhh!"
Děs v jeho očích byl asi docela pochopitelný.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Had!

Akemi, Hikaru

Nevím, co si o tom všem myslet. Sensei by nezareagovala takovým způsobem, kdyby o nic nešlo. Ta už není z těch, co se leknou nějakého lesního zvířete. A vůbec, ani my ostatní ne.
Podvědomě nahmatám kunai a dávám pozor na okolí, takže trochu pustím ze zřetele, co se děje vepředu. Až výstraha sensei mne vytrhne z pozorování okolí.

Takže jsem se tolik nezmýlil. Jen....tohle není obvyklá velikost hada. napadne mne při pohledu na hadí hlavu, která proti nám vystřelí. To vypadá skoro špatně.
Nemám moc času na přemýšlení a ve vzduchu jsme pro tu obří hlavu snadný cíl. Využiji kunai, který stále držím v ruce, aby jej zapíchl do větve a zastavil tak svůj pohyb. Setrvačností se pokusím dostat dolů na zem a přeskupit se s ostatními členy týmu.

Škorpioni?!

Sleduji Itamiho při práci a neruším ho, jen tiše vyčkávám, ale co se mi nelíbí je, že se pachy přibližují a zesilují. Zavrčím jak naštvaný vlk. Itami mou domněku, že se ti tvorové přibližují, jen potvrdí a dodá jim tvar..
"Jistě...co jiného by v téhle nehostinné krajině mohlo přežít, krom hmyzu..."
zamumlám a na Itamiho nápad, s pokusem o zahnání velkého hmyzu, přikývnu začnu si připravovat kunai s výbušným lístkem, která ještě Sōzo vylepší o výbušný jíl. Potěžkám si kunai v ruce abych zhruba odhadla jak velkou sílu budu muset použít.
"Dobrý nápad Sōzo, jen doufám, že to neupeče i nás s kytkama...To je jendo, hádám, že tepleji už tu být nemůže no ne?"
poznamenám a snažím se tónem hlasu dát jasně najevo, že jen vtipkuji, abych trochu odlehčila atmosféru...
Jsem připravená hodit kunai a na něm odpálit lístek, hned jak jednu z těch potvor uvidím. Snažím se využít i svých smyslů - sluchu a čichu abych odhadla, kdy je ten správný čas, nebo spíše jak blízko ti hmyzáci jsou...

Mise

Odpověď senseie mě úplně neuspokojila, ale je mi jasné, že z něj víc nedostanu. Kdyby mi to chtěl říct tak to udělá...
Určitě nejsou v pořádku...
pomyslím si. Po cestě domů se zastavím za bráškou. Také jsem ho objala jak jinak.
“Pokusím se udělat vše proto abych se vrátila v jednom kuse a živá.“
odpovím mu a usměji se. Cestou domů jsem zahloubaná do svých vlastních myšlenek. Pořád přemýšlím nad těmi třemi, které jsme zachránili. Mám o ně starost.
Co když jim vymyli mozek a oni teď budou proti nám?
napadne mě, ale pak potřesu hlavou a tyhle starosti zaženu. Když byl čas, kdy se máme sejít u brány tak už jmse my tři čekali na toho tyrana, který si říkal sensei. Měla jsem pocit, že jsem na jeho tváři zahlédla pobavený úsměv, ale to se mi určitě jenom zdálo, tenhle člověk neví co je to úsměv...Ano hlavou mi prolétly vzpomínky na jeho tresty a tréninky za pozdní příchod. Ano... tyran, on se jinak nazvat nedá...ale zase nám zachránil život při poslední misi, což mě opět přivádí k těm třem...Avšak to teď musí počkat, je čas vyrazit. A jak bylo jeho zvykem, nešetřil nás...co mě překvapilo, tak bylo to, že po nějaké chvíli zpomalil, ale bylo to jen kvůli tomu aby nám sdělil, že se máme mít na pozoru.
Tohle mě jednou zabije...
napadne mě. Přikývla jsem na srozuměnou, když nám sdělil, kde se máme držet a přesunula se do pozice v naší formaci, kde mám být a ze všech sil jsem se snažila držet tempo, které sensei určoval a zároveň jsem se snažila dávat pozor na okolí. Netrvalo dlouho a Kioshi, našel botu, co čouhala z křoví a to byl také důvod proč jsme zastavili a proč sensei poslal mě a Kioshio to prozkoumat.
Do ruky si připravím kunai a podívám se na Kioshiho. Společně vyrazíme směr bota abychom zjistili jestli je to jen bota, nebo nějaká past, nebo kdo ví co...