Trable s maskovaným

Výbuch byl ohlušující, skoro se až divím, že ta budova celá nespadla. Patrně byla exploze dostatečně vysoko, aby střechu příliš nepoškodila. To, že se černý ANBU vyhnul a utekl z ohniska výbuchu mne až tolik nepřekvapuje. Přece jen bude o dost zkušenější a silnější, než my. Pravděpodobně máme jedinou naději v tom, že přijdou hlídky. ANBU je však rychlejší, než bych očekával, jakmile se zhmotnil za našimi zády zamrazilo mě. Rychle jsem se otočil ale to už letěla čepel katany přímo na můj krk. Neváhal jsem a rychle jsem šel dolů do pokleku.
"Shimata je rychlý a ta katana očividně dost ostrá."
Po tváři mi steče čůrka potu. Ucítil jsem, jak se Aki za mými zády rozplynula a o okamžik později se objevila za černým ANBU.
"Třeba budeme mít alespoň malou šanci."
Rychle složím potřebné pečetě a udeřím levou dlaní do střechy.
"Raiton: Rainezumi no jutsu (Živel Blesk: Bleskové myšky)!"
Křiknu a vypustím v záblesku bleskové charky dvě malé bleskové myšky, které za sebou nechávají bleskovou čáru a řítí se k nohám černého ANBU.
"Aki teď!"
V případě, že by můj plán vyšel mohli bychom jej mít na pár sekund pod kontrolou a způsobit mu zásah, otázkou je jestli jsem dost rychlý a mé ninjutsu dost silné.

Skrytá Hvězdná - medvídek Kulička

„ To jsem neřekla Hikaru, rozhodně ne. Ale dívají se jiní.“
Zavrtím hlavou a povzdechnu si. Moje vlastní síla je i prokletím. Co už, vždycky budu přitahovat pozornost a každý kdo, už mě viděl, ten mě pozná, bez větších potíží.
„ Možná nejsi její chůva, ale jsi tady s ní. Neměl bys jí opouštět, zvlášť když víš, jaká je.“
Povzdechnu si a zakroutím hlavou.
„ Chovej se jako společník. Ne jako otrok nebo chůva… Zkus si s ní promluvit o tom, co ti dělá a jak se chová.“
Zamračím se trošku a ohlédnu se k medové farmě.
„ Měl by sis uvědomit, že si medvěd… Jenom by sis k tomu medu čuchl a nic by z té farmy nezůstalo tam, kde to bylo… Je to starší člověk, z tvého vylekání by ho mohlo klepnout… a co potom hm? Už bychom nehledali medvídka Kuličku. Lovili bychom výtržníka, co má na krku smrt starého člověka…“
Zamračila jsem se ještě víc na medvěda před námi.
„ Co kdybychom udělali dohodu? Koupím ti skleničku medu od toho pána a ty se s námi vrátíš do města ke své společnici. To svezení by byl jen malý bonus k tomu.“
Uchechtnu se. Tentokrát se usmívám.

Mise

Kámen se mi absolutně nedaří odvalit, je moc velký. Podívám se na Inomeho. Chci něco namítnout, ale má pravdu. V sázce jsou životy.
"Dobře...ale opovaž se umřít."
řeknu mu. V očích mám slzy, nechce se mi ho tu nechávat, ale musím jít dál....zrovna v tomhle případě je to vcelku jasné.
Promiň Inome...
vyrážím dál, zatímco jdu tunelem, tak si dávám pozor na své okolí, aby mě nepřekvapil ten týpek ve zdi. Nevím co budu dělat, když narazím na nepřítele. Chakry už mi mnoho nezbývá, budu se s tím muset nějak poprat až přijde čas...

Skrytá Hvězdná - Kulička

Ayame Akemi

,,Asi by bylo jednodušší pro příště se na ten med prostě jen zeptat. A protože někdo být musí." houknu směrem k Hikaruovi pobaveně a vrátím se pohledem zpět k medvídkovi Kuličce.
,,Neboj se, neponeseme tě. Ale co si užít trochu legrace? Vezmeš na sebe znovu tu bojovou podobu a vezmeš tady Akemi na hřbet?" šťouchnu do Akemi loktem.
,,Neber to jako potupu, ale představ si obličeje těch lidí, kolem kterých budete projíždět." mrknu na Kuličku spiklenecky.
,,A třeba by se našlo i něco málo z medových zásob." dodám jakoby nic, hrající na medvědovu očividnou slabost pro tuto sladkou poživatinu. Medvídek je to sice od pohledu roztomilý, ale přijde mi, že tady už ztrácíme zbytečně moc času a mě už docházejí nápady, jak ho ukecat ke spolupráci.

Dopis

Sedím na posteli a čtu řádek po řádku, každé slovo si musím přečíst dvakrát. Nedokážu uvěřit tomu co se v tom svitku píše. Pevně ho sevřu rukama. Do očí se mi hrnou slzy...to co stojí v tom dopise je jako zázrak, naděje, kterou už jsem před lety ztratila.
Nejsem jediná...nejsem...sama...
na tváři se mi objeví i mírný úsměv. O nějaké době svitek opět schovám do své brašny, zalehnu do
postel. Ještě si stihnu nařídit budíka na sedmou ráno abych se co nejdříve připravila, šla pro rámen, ten dát Itamimu, chvilku u něj pobýt a pak vyrazit za senseiem.
S těmito myšlenkami usínám.

Dopis

Už po prvních pár slovech mi došlo, že to je skutečně od otce. Moji náladu v tu chvíli odhadl otec opravdu dobře, protože bych neudělal v tu chvíli skoro nic raději než ten svitek hodil do ohně. Pokračuji v čtení jeho vyznání, ale nijak to se mnou nehne.
Hromada výmluv. Vždy nějaké má, jen nevím proč s nimi přichází teď. Než jsem odešel do Iwy, tak jsme se dost pohádali kvůli mému odchodu, pomyslím si. I kdyby to všechno byla nakrásně pravda, tak teď rozhodně nemám náladu mu cokoliv odpouštět.
"Výmluvy" a "vysvětlení" pak pokračuje po většinu dopisu a upřímně mě to nezajímá.
Existují lepší způsoby, jen jsem ještě nepřišel o co ti jde otče, pomyslím si. Je pravda že se mi po rodině trochu stýská, přece jen tady u strýčka a tety je trochu moc ticho. Jsem zvyklý na velkou rodinu a s sourozenci jsme si vždy dobře rozuměli.
Teprve na konci dopisu narazím na něco zajímavého. Zastavím se a koukám se na techniku, kterou mi tímto dopisem otec předal.
Má pravdu v tom, že to jak jsem při boji cítil přibližující se lidi není úplně normální, pomyslím si. I když nevím co zamýšlí, tak přece jen je tohle technika našeho klanu. I když ji sám neovládám, tak jsem o ní něco už slyšel.
Neuškodí se to naučit a co bude následovat, na to si mohu počkat a vyřešit to potom, pomyslím si. Opatrně si upravím polštáře a namáhavě se posadím do něčeho co v rámci možností připomíná turecký sed. Zavřu oči a začnu meditovat.
Meditace je základem učení našeho klanu a i když jsem odešel, tak ji pořád provozuji. Mimo vlastní trénink mi pomáhá si vyčistit hlavu a uspořádat myšlenky.
Bylo by lepší kdybych byl v jeskyni, ale bohužel si zrovna teď nemohu moc vybírat. V meditaci se soustředím na novou techniku i když jsem vyčerpal příliš chakry, abych si ji hned vyzkoušel. To budu muset nechat na zítra.
Medituji asi hodinku, pak si natáhnu ztuhlé nohy a natáhnu se na postel. Už jsem příliš unavený, abych pokračoval a během minuty upadnu do tvrdého spánku.

Boj při měsíčku



Ariaki se vrhl nahoru a já ho následovala a přemýšlela jsem co to má být... Co za tím může být. Ariaki zaútočil jako první a mě nebylo nic jiného než pozorovat, jak vybuchuje druhý hozený kunai, který mířil očividně na klon. Ten maskovaný ANBU mě znervózňuje, ale věřím, že ten silný výbuch určitě přiláká pozornost hlídek. Mám v rukou kunaie, kterými bráním sek na prsa abych následně mohla zaútočit. Avšak když uvidím, že bude útočit i Ariaki, tak se za něho schovám a použiji Shunshin no Jutsu a problesknu se za černého ANBU. Současně s problesknutím jsem připravena v útočné pozici, abych se mohla buďto krýt a nebo útočit.

Noc


Podívám se na Shokira a pousměji se.
,,Také jsem unavená, promiň, že tě zdržuji..."
Pohlédnu na něho a přemýšlím nad tím deštníkem.
,,Zkusím to nějak vymyslet a věřím, že jestli budu marná, tak ty mi s tím pomůžeš viď?"
Poměji se a pak zívnu také, když přijdeme před jeho dům, tak nakloním hlavu na stranu.
,,Dobrou noc Shokiru, a stav se někdy na ty citronové kuličky ano?"
Mávnu na něho a rozejdu se domů, abych se mohla také prospat. Když dorazím před dům, tak potichu vstoupím, abych neprobudila všechny v domě. Sundám si boty a po špičkách pokračuji do patra do svého pokoje, kde si odložím a padnu do postele. Nemyslím si, že bych vládla večerní hygienu ale co, ráno bude také čas... Únavou usnu když se pohodlněji uvelebím, a zdá se mi o naší první společné misi....

OSTROV NAGI

Zvědavě se rozhlížím kolem. Sem tam se podívám na staříka, sem na na obzor před námi. Svým způsobem je tu vážně pěkně, jen škoda té nemilé situace. Sám si nejsem jistý co bych dělal když bych byl prostý člověk a něco takového mně potkalo. Pro tyhle lidi je to navíc zdá se hlavní způsob obživy. Co s nimi bude dál, pokud se to nezlepší? Na první větu toho staříka jen s pousmáním přikývnu, pak ho pozorně poslouchám.

Takže ty ryby zmizeli opravdu ze dne na den.. A zmizelo mnoho těch, kteří se pokoušeli zjistit co se děje.. Hmm... Nějak se mi to nezdá. Tady půjde určitě o něco více, než jak to teď vypadá. Přeci když by tu měli mizet ryby, tak to bude postupně. Budou ubývat a pak se jednoho dne ztratí, né že zmizí najednou. A ti rybáři, to mi taky nějak nepasuje.

"A nějací predátoři zde nebyli? Chápal bych to když by se tu přemnožili třeba žraloci, to by mohlo vysvětlit obě věci". Zeptám se jen tak. Než začnu s nějakými spekulacemi, tak na to chci jít aspoň trochu realisticky. "A mohl by jste mi popsat přesně jak bych se dostal na místa kde to začalo?"

Svitek

Pozorně čtu řádky svitku, který jsem si mezitím rozložil na posteli. Optimistický tón, kterým je napsaný, jako kdyby potvrzoval mojí domněnku o celém našem světě.
Pojď se naučit jak zabíjet lidi lépe Sozo!
Ale třeba jsem byl až příliš přísný. Ano, sensei si takové chování nezasloužil. Díky jeho zásahu jsme misi vůbec přežili. A koneckonců, jeho ze situace v naší společnosti vinit nelze. Sensei pouze dělá to, co se od něj čeká. Není to zlý člověk. Vím, že to myslí dobře. Chce prostě jen zajistit, abychom každý souboj přežili.
Jenže přežít v našem světě rovná se zabít!!!
Možná už jsem toho měl pro dnešek dost. Ač se to nezdá, nakonec jsem cítil určitou dětskou radost nad naučením nové techniky. Dříve bych jí cítil téměř okamžitě. Ba co víc, běžel bych hned za senseiem, probudil ho, a žadonil bych, aby mě tu techniku naučil pokud možno HNED
!
Ale po dnešním dnu si potřebuju hlavně pořádně odpočinout. Kdo ví, do jakých všemožných temných zákoutí by se moje mysl takovýmhle uvažováním dostala.
Jsem jen pouhé děcko. I když si budu stěžovat nad celým světem, kdo mě bude asi tak poslouchat? Nikdo. Dříve jsem měl problémy najít motivaci. Chtěl jsem být shinobim, ale proč vlastně? Co jsem si od toho sliboval? Být cool? To se mi už asi nepodaří...
Ne musím být silnější! Musím zesílit, protože jedině tak získám respekt, a moje slovo bude mít VÁHU! Až budu silnější, tak mě budou muset poslouchat! Ano! To je ono!

S nově nabitým optimismem jsem konečně získal jakýsi klid v mysli, který stačil alespoň na to, abych konečně usnul.
Naučím se tu techniku, a i všechny další! Budu tak silný, že reformuji náš svět! Ano! To je můj sen!