| |||
Večerní večeře? Zuju si boty, když vejdu k sobě domů a letmo se ohlédnu na Aki. "No.....doufám, že jsou snad mají nač." Lehce se pousměju a přejdu ke kuchyňské lince a začnu se přehrabovat v jednotlivých skříních. "Che nepokoušej mě, nebo se přestěhuju." Zašklebím se nad tou její výhružkou ohledně ranního běhání. "I když takové ranní běhání má i své nesporné výhody ale.....na co to zase myslím." Pokárám sám sebe v duchu a začnu zpracovávat jednotlivé ingredience a postupně je přihazovat do hrnce, který jsem na plotně zapnul. Tu a tam celou věc ochutnám a dokořením. "Doufám, že máš ráda polévky, tahle bude vydatná, ale dost lehká na to, aby se nám neobrátil při večerním tréninku žaludek." Vysvětlím a ještě chvíli si hraju v kuchyňském koutku u sporáku zatímco poslouchám Aki. "Jo....myslím, že ses zmínila....opravdu se to místo dá ještě nazývat zahradou?" Poškádlím ji. Přece jen mi to nedá. O pár minut později rozleju polévku do dvou misek a jednu postavím přes Aki. stoupá z ní horko a je pěkně hustá, nudle samozřejmě nechybí. "Snad ti bude chutnat." Pousměju se lehce a usednu naproti ní ke své misce. |
| |||
Chodba Běželi jsme společně s Inomim v chodbě, samozřejmě oparně, abychom nevběhli do nějaké pasti. Když se dostaneme na rozcestí, tak jsem ani neuvažovala o tom, že bychom se rozdělovali. Jen potichu přikývnu a vydáme se vpravo. Je to jedno...nevíme, kudy jít a něco zkusit musíme. Netrvá dlouho a jsme pod útokem...kdyby mě Inome "nesrazil" tak by ty kunaie skončili ve mě...a ze zdi "vyteče" postava, která po mě hodí další kunaie. Pokusím se je vykrýt a případně jim uhnout.Postavím se proti té postavě, tak abych kryla Inomeho. Vezmu pár shurikenů a opětuji "palbu". Tady už toho moc nezmohu...nemůžu tu Inomeho nechat, musím se ho snažit ochránit, dokud někdo nedorazí...z našich. Sensei, kde sakra jste... napadne mě. |
| |||
Po boji Zhluboka oddechuji a chodím sem a tam...než se ozve sensei, respektive než promluví přímo na mě. Zastavím se a podívám se na něj. "Jo..ano...podívám se po." odpovím tiše a jdu se v okolí bojiště porozhlédnout po té dívce. Najdu ji jak se vyděšeně choulí u jednoho kamene. Přijdu blíže k ní a přidřepnu si. "Už je po všem...ti bandité vás už nebudou obtěžovat, pojďte k nám, nikdo vám neublíží...a jste v pořádku? Nejste zraněná?" mluvím na ní tichým a konejšivým hlasem. Teda pokouším se o to. Natáhnu k ní čistou ruku abych ji nevyděsila. "Omlouvám se za ten zničený vůz...bohužel se to úplně nepovedlo..." můj hlas je stále tichý a klidný. |
| |||
Přeživší Sensei mi dá instrukce prozkoumat dva potencionální přeživší, jak jsem navrhoval. Nepředpokládám, že se ještě budou bránit, a proto ani nežádám asistenci Kamii. (1,2,1) |
| |||
Situace po boji Sozo se vzpamatoval z šoku a zapojil se taky do rozhovoru. Normálně bych tomu věnoval větší pozornost, ale tupá bolest (byť zeslabená) a závrať z ztráty krve jsou dostatečné problémy samy o sobě. Nejsem kvůli tomu zrovna v náladě se zapojit. Sensei pověří Soza, aby se podíval po přeživších a Kamia dostala za úkol se podívat po té dívce. Pokud si dobře pamatuji situaci, tak by jí neměli nic být. Pokud nevyrážíme okamžitě tak se zase posadím, oznámím senseiovy a velmi opatrně se usadím. Nejsem příliš spokojený se zraněními. Výsledek byl dobrý, pochybuji, že jsem mohl situaci vyřešit lépe, ale k tomu zranění jsem přijít neměl. To znamená, že jsem příliš slabí, pomyslím si mrzutě. Došel jsem k jednoduchému výsledku, pokud nebyla špatná taktika, tak to pouze znamená, že jsem k ničemu já. Budu muset trénovat mnohem více. Kamia byla schopná porazit dva soupeře a i Sozo proti dvěma zvládl bojovat než jsem se zapojil. Nakonec nejsem schopen se vyhnout jednomu oštěpu, kunaie jsou lehčí a rychlejší než oštěp, navíc se dají hodit nenápadněji. Mám hodně co dohánět, přemýšlím a zatímco jsem zadumaný do pochmurných myšlenek se Sozo pustil do hledání přeživších. Z přemýšlení mě vytrhne až senseiova poznámka o tom dalším. Možná to ani nebyl shinoby. Těžko říct, stejně tak jako nechápu jak jsem ho a vás byl schopen vycítit. Bylo to podobný jako Chikyū no tamashī (duše země) našeho klanu, ale tu techniku neovládám, promluvím k senseiovy. Náš klan je klan senzibilů, ale naše rodinná technika je velmi náročná na naučení a to je i hlavní důvod proč se naše sídlo nachází tak daleko od obydlí jiných lidí. |
| |||
Skrytá hvězdná Věci se nám začaly trochu zamotávat. Je pravda, že nemám vůbec tušení, co ostatní umí, jak poznamenala Akemi, takže je potřeba improvizovat v nastalé situaci. ,,Stačí říct, že ne." odvětím Hikarovi na jeho trochu zbytečně dlouhou odpověď. Sleduji medvěda a v rukou mezitím převaluji shurikeny s nitěmi, které splétám účelově do sebe. Nakonec mi v rukou zůstanou čtyři spletené shurkeny do sebe, od kterých vedou další dvě nitě s shurikeny na konci, které držím ve druhé ruce. Můj cíl je zaplést medvědovi nohy k sobě a nechat jej vyset nad jámou, kterou vytvoří Hikaru. Mezitím se Akemi rozhodla pro další výpad. Její první pokus měl na medvěda sice účinek, ale asi ještě nikdy nestála proti konstitučně takto vybavenému tvorovi. Na rozptýlení medvěda by měla stačit Hikarova technika. Ještě pár rychlých úprav nití. Vyčkám, až Akemi odskočí od medvěda po druhém pokusu. Ještě lepší by bylo, kdyby se medvěd na chvíli postavil na zadní, ale na to nemůžu čekat. Poté své spletené shurikeny hodím směrem k medvědovým nohám tak, aby mu prolétly mezi předníma tlapama pod tělo. S normálním shurikenem bych si byl více jistý, ale řekl bych, že teď stojí za to vyzkoušet tuto alternativu. Jednou ze dvou nití trhnu, zatímco druhou obloukovým pohybem rukou se pokusím změnit směr shurikenů tak, aby se rozvinuly pod medvědem a obtočily mu nohy. Pokud se to povede, obě nitě, které držím v rukou prudkým pohybem švihnutím obmotám kolem silnější větve nejbližšího stromu. Ve chvíli, kdy Hikaru vytvoří pod medvědem dostatečně hlubokou jámu, medvěd by do ní měl spadnout a zůstat viset na shinobi nitích. To by nám mělo poskytnout dostatek času vymyslet způsob, jak ho uspat a dostat zpátky k majiteli. (2,2,3) |
| |||
Skrytá Hvězdná vesnice – Medvídek Kulička na scéně Nevyšlo to úplně, jak jsem chtěla, ale prach na něj rozhodně zabral. Alespoň ta dávka. Možná bude potřeba ještě trochu přidat, abych ho uzemnila úplně. „ Až tohle skončí, budeme si muset promluvit o tom, kdo co umíme a jak tu funguje. Navrhuji si udělat menší schůzku na cvičišti, až bude trocha volného času!“ Křiknu na kluky, když obíhám medvěda, abych se mohla znovu pokusit použít ten prach. „ Když se mi to teď povede, měl by být na chvíli paralyzovaný!! Rozptylte ho!!!“ Zavolám naléhavě, ale to už se otáčím a znovu od začátku začínám s klonem. Tedy tentokrát dvěma, protože medvědi jsou strašně chytří a tentokrát bych určitě dostala už facku, tou jeho přerostlou prackou. „ Bunshin no Jutsu!“ Nalevo i vpravo se objeví jeden klon, zatím co já se rozbíhám do strany, jeden jde přímo proti medvědovi a druhý z druhé strany, těsně tak, aby dorazil ve chvíli, kdy medvěd strhne první klon, aby neměl čas se zajímat o mě. Kluci musí dělat křoví a hlídat, jestli se to daří a při nejhorším zasáhnout. „ Remon Hokori! (Citronový prach)“ Tentokrát je to mnohem větší dávka než před tím a také to stojí víc sil. Po čele mi vyrašilo několik krůpějí potu a mírně mi ztuhla ramena, když jsem se naklonila k nosu medvěda, sice z dost velké vzdálenosti ale i tak, to byla nepříjemně krátká vzdálenost na můj vkus. A znovu nastal útěk, krkolomný, ale snad se vydaří, nerada bych, aby mi poškubal to nové černo-fialové tílko. (3,3,2) |
| |||
Boj o život Dopadnu na zem a první co ucítím je radost. Radost z toho, že jsem se vyhnul a ušetřil se tak bolest.. Zkřivím obličej, jelikož bolest se nečekaně dostaví. Nijak se neostýchám a rychle se skovám za nejbližší strom, abych aspoň trochu byl v zákrytu. Ksakru. To mi scházelo, jehlice. Ještě, že jsou jen tři. Vyndám si je a schovám je do kapsy. Můj klon běží pryč, aby nepřítel zpustil pozornost ze stromu a pustím se do pečetí. Ty mám za chvilku hotové a skoro i v ten moment slyším jak můj klon mizí ve zvuku výbuchu. Vystoupím z poza stromu a zpustím salvu bublin, které jak doufám zasáhnou protivníka. Bin... dnes mám opravdu smůlu. Přesně tohle se mi odehraje v hlavě, když zjistím, že to co jsem polapil je jen pouhý klon. Zaslechnu řvoucího ANBU, ale jaksi mi nedochází co řve. Ale hned jak spatřím svého protivníka. Kterému se jen, tak, tak vyhnu. ANBU sice che, abych utekl a jedna část ve mě i řve, abych to udělal, ale vím, že pokud bych utekl, tak to asi ANBU nepřežije. Proto se rozhodnu pro trochu jinou strategii, která by měla být o něco lepší. Zaměstnám toho jednoho na dost dlouho, aby si ANBU poradil s tím jedním a pak se uvidí. Rozeběhnu se a v ruce aktivuji jeden výbušný lístek. Vyhýbám se případným útokům a běžím dál. Když je lístek kousek od toho, aby vybouchl, prostě jej pustím, udělám ještě několik kroků a poté použiji Bushin no jutsu a pokusím se o co nejvíce klonů, které poté vyběhnou společně se mnou, několika směry ze vzniklého oblaku. Jelikož mě jistě pronásleduje běžím dál, dokud zbylé klony už nevidím a poté se otočím a hodím po nepříteli, nebo klonu, jeho vlastní jehlice. Pokud uhne, zaútočím hned kunai. Pokud to byl klon, začnu se vracet a zbylé klony nechám běžet dál i když vím, že originál se dozví, že jeho klon byl zničen. Začnu se rychle vracet. Pokud to je originál, tak doufám, že jsem jej zasáhl a pokud ne tak po něm hodím Fuuma Shuriken a hned následuji dvojtým Soushuriken no Jutsu, které směřuji, za stran. 1,3,3 |
| |||
Skrytá Plamená vesnice - 17:45 Večeře a trénink? Ariaki a Aki Dle vaší domluvy jste to zapíchli u Ariakiho doma s tím, že vám připraví nějaký zázrak ve své kuchyni, na který je Aki určitě velmi zvědavá a pak byl na plánu večerní trénink, při kterém vás snad nikdo nenačape a nevypráší vám gaťata. Každopádně večer teprve začíná a pokud se nebojíte večerních hlídek, tak máte času a času. (Popište své trávení večera, volná akce.) Skrytá Listová vesnice - 11:22 Boj o život Arike Rozhodl ses, že se nebudeš letícími jehlicemi zabývat a prostě jim uhneš. Býval by to byl dobrý plán. Uhnul jsi jehlicím a nasadil spokojený úsměv na tváři nad tím, jak hezky se ti to povedlo a pak když prvotní nadšení opadlo ti začala pulzovat paží, stehnem a ramenem ostrá bolest, která ti doslova ztěžovala pohyblivost. Tvůj soupeř tě třemi jehlicemi zasáhl a docela obstojně, možná úmyslně částečně ochromil tvé tělo. Rychle ses proto schoval za strom a vytvořil svůj obyčejný klon, který vyběhl kupředu tak, aby jej všiml nepřítel. Zabralo to. Tvůj soupeř si klonu stoprocentně všiml, protože jsi o chvíli později slyšel zasvištět vzduchem kunai a okolím otřásl následný výbuch, výbušného lístku. Patrně se s tebou nikdo štvát nebude. To už jsi ale čelem k nepříteli a vypouštíš své bubliny a bingo! Tvůj soupeř se zmítá v bublině dusí a nemůže z toho ven a pak....pufffff.....rozplynul se na obláček dýmu, který zahltil bublinu. "Nigero!" Uslyšíš zařvat ANBUa, který zuřivě bojuje s dalším z nepřátelských Shinobi a vzápětí si všimneš, že tvůj soupeř je opět na scéně. "Shine baka!" Vysměje se ti, když se ti objeví za zády a zuřivě po tobě sekne katanou....Jen tak tak jsi unikl ale shinobi po tobě půjde určitě dám....nyní je otázkou jestli je útěk ta správná volba, či nikoliv. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Zemská vesnice - 17:33 Přeživší Itami, Sozo a Kamia Kazuki-sensei jen mlčky kývne a postará se i o další zranění, které Itami má, a na které poukázal. "Dobrá takže máme dva potencionální přeživší. Alespoň se dozvíme něco víc." Pokývne souhlasně Kazuki-sensei hlavou a podívá se směrem po bojišti. "Takže jede utekl Sozo? Dobře, nedá se nic dělat. Inu dobrá běž se podívat po těch dvou přeživších, ale buď opatrný." Instruuje Soza, jako správný velitel a pak věnuje pohled opět Itamimu. Sozo se hned jal svého nového úkolu a šel hledat přeživší. Když došel k troskám a trošku je rozhrabal, aby našel raněného, vskutku se mu tento pohled nakonec naskytl, avšak nebylo již moc co z něj dostávat. Tenhle muž byl mrtev, nezvládl střet s troskami. Některé kosti byly určitě polámány, některé orgány určitě rozdrceny a pár míst na těle nenávratně poškozeno. Zato si však Sozo mohl povšimnoust mírného pohybu opodál, zdá se, že Váš druhý potencionální vězeň přichází pomalu k sobě. "Ten další Shinobi, který se k vám na chvíli přiblížil to se mi vůbec ale vůbec nelíbí." Zamračí se Kazuki-sensei zamyšleně. Je otázkou jestli patřila poznámka směrem na Itamiho, nebo jestli je to prostě jen tok jeho hlasitých myšlenek. (Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Hvězdná vesnice - 11:31 Malý medvídek Hikaru, Kiryu a Akemi A tak vaše celá akce nabrala najednou na mnohem zběsilejších obrátkách, než jste původně měli vůbec v plánu. Akemi se, jako první vrhla kupředu do boje. Vytvořila svůj klon, který použila, jako lákadlo a štít, aby se dostala k medvědovi blíže. Medvěd se zavrčením máchl svou mohutnou tlapou a zničil klon, který běžel před Akemi. Mezitím Akemi už probíhala okolo něj a fouknula proti jeho čumáku žlutý prášek, který by jej měl paralyzovat. Jak však bude působit právě na medvěda a ještě těchhle rozměrů to jest otázkou. Naštěstí se Akemi podařilo docela rychle dostat od medvěda zase trochu dál a soudě dle chování se medvědovi nyní pohybuje o dost hůře a je mírně otupělý. "Skrytou?! Blázníš? Kde bychom vzali tolik času hrát si na tady na domácí kroužek výroby pastí!" Křikne na Kiryua Hikaru, který je doslova šokován požadavkem, který na něj jeho společník má. Kiryu se však rozhodl držet svého šíleného plánu. Místo pro umístění vláken by se našlo, ale aby tam byla skrytá jáma? To rozhodně nehrozí. "Jámu vám dodám, ale ne skrytou." Odpoví Hikaru, který složil ruce k sobě v pečeti právě, když se Akemi dostala dál od medvěda. "Hana Zeru (Květinová Bomba)!" Vzlétne ze země kvíteček, který se lehce nafoukne a rozrotuje se směrem k medvědovi, o okamžik později to exploduje a letí další lístečky. "Pokusím se ho dostat do díry, ale nic neslibuju!" Houkne na své společníky Hikaru, který nechává vybuchovat květinky jednu za druhou, aby medvěda udržel na místě, je slyšet zuřivé řvaní. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Listová vesnice - 12:33 Konečně zařazena?! Kameko Už je to nějakou dobu od toho, co jsi složila Geninské zkoušky. Ale poslední skoro týden jsi se defacto nudila. Vesnice se tě snažila zaměstnávat výpomocmi s pracemi ve vesnici, ale nebylo to ono. Stále jsi neměla svůj tým ani svého senseie. Neměla jsi ke komu bys patřila. Neodmaturovala jsi na akademii špatně, jen prostě, jak řekl tvůj sensei v akademii, nepočítali s takovým návalem nováčku, kteří úspěšně složí Geninskou zkoušku no a prostě se stalo, že nebylo k dispozici dost senseiú a dost možností složit přijatelné týmy. A tak jsi musela čekat na své zařazení. Až dnes v poledne ses konečně dočkala. Zvonek tvých dveří zacinkal, a když jsi otevřela spatřila jsi stát ve dveřích poměrně vysokého mladého Jounina. "Kohaku Kameko?" Optá se tě Shinobi poklidně a přeměří si tě vlídným ale zkoumavým pohledem. "Od této chvíle budu prozatím tvým novým senseiem. Budeš dočasně čtvrtým členem našeho týmu, než pro tebe najdou vhodné místo v týmu vlastním. Bohužel stále se potýkáme s nedostatkem potencionálních senseiů, takže to zatím budeš muset přežít se mnou a mým týmem." Obdaří tě širokým úsměvem, který přejde do úšklebku. "No koukej se připravit a přijď za mnou na tržiště počkám tě u kašny. Něco mi o sobě povíš, ať se dozvím více a pak tě seznámím s tvým týmem." Objasní ti a pak na tebe mávne na rozloučenou odchází zase pryč. "Yana" Rozloučí se ještě.....tak konečně je to tedy. Budeš alespoň částečně zařazena a konečně budeš plnit opravdové Shinobi mise! (Popiš svůj strávený čas od zkoušek shrnutím a následně své setkání s novým senseiem až do dalšího setkání s ním u kašny.) Skrytá Listová vesnice - 13:14 Jídlo v Deštné Aimi, Shokiru a Eremi "Spánek je fajn a náhodou je to taky trénink....pomáhá korigovat chakru a její tok." Hájí se Shokiru, přičemž Eremi jej sleduje chvílemi šokovaně a chvílemi podezíravě, neví co si o této informaci zjevně myslet. "He? Takže teď už jsem i úplatnej jo...?" Zašklebí se Shokiru a lehce si povzdechne. "Hmmm....pleteš se Aimi.....nikdo z nás toho neumí mnoho, jsme Geninové a právě jsme vyšli akademii je to předpokladatelné, ale tvé schopnosti jde dobře využít." Pokusí se svou týmovou kolegyni povzbudit Shokiru. "Jsme tým Aimi, když se někomu z nás něco stane, tak od toho tu je zbytek týmu, aby mu pomohl. Je to tak Shokiru?" Koukne Eremi na svého parťáka. "Je to sice nehorázný vopruz ale máš recht." Připustí Shokiru nenuceně. "Strach umí být dost otravný jen, co je pravda.....no alespoň se nemusíme bát, že se o nás nikdo nebude bát." Zasměje se Shokiru. Eremi se v odpověď zazubí, jako malý kluk. "O mě se bát nemusíš." Mrkne na Aimi Eremi spiklenecky. "Ehhh...vy jste teda případy." Zavrtí Shokiru hlavou. (Popište svůj další postup volnější akce a pomalý přesun ke srazu se senseikou.) |
| |||
Po boji
(2,1,3) |
doba vygenerování stránky: 0.15809893608093 sekund