Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Naruto: Nový Věk
Družina
Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 18. května 2024 22:26Juro Ariaki
Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 17. května 2024 22:24Dākuanbā Itami
Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 03. května 2024 21:32Kaguya Liu
Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 12. května 2024 20:48Nara Aimi
Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 19. května 2024 7:09Ayame Akemi
Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:13Tetsu Kiryu
Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 12. května 2024 20:48Kasai Aki
| |||
 | Po boji
(2,1,3) | ||
| |||
 | Skrytá hvězdná Ayame Akemi Po očku pozoruji rojení se včel. Jsem zvyklí na bodání, ale je rozdíl mezi hmyzím bodnutím a lékařskou jehlou. Naštěstí nemusím chodit daleko, protože včelař zaznamená moji přítomnost a zamíří za mnou sám. Ovšem i na jeho oděvu jsou stále přítomny ty malé pichlavé potvory. ,,A, a....co?" zarazím se nad jeho reakcí. Pár vteřin mám obavy, zda mu včely nevlezly do obleku, ale z tohoto pocitu mne vytrhne Hikarův hlas. Otočím hlavu a zrak mi spočine na "medvídkovi". ,,Někam utečte." houknu na včelaře a pozoruji, k čemu se medvěd chystá. Do toho už se ovšem vrhne Akemi. Nevím sice, co přesně má v plánu, ale v první řadě musíme toho medvěda znehybnit. ,,Hikaru, dokážeš vytvořit skrytou jámu v zemi?" zeptám se Hikara a sleduji, jak medvěd zareaguje na pokus Akemi. ,,Zkusíme ho spoutat a udržet nad zemí. Pak můžeme přemýšlet, jak ho dopravit zpátky. Pomoz pak Akemi s jeho rozptýlením a přilákáním." oznámím mu svůj plán a rozhlédnu se po okolí, kde by se dala nachystat past tvořená sítí z shinobi vlákna nad zakrytou dírou v zemi. Pokud takové místo najdu, zamířím k tomu místu a nachystám si vlákna a shurikeny, abych mohl svou past zkonstruovat. (2,3,1) | ||
| |||
 | Skrytá Hvězdná vesnice – Medvídek Kulička je pořádná koule… Včelstvo bylo znepokojující. A víc bylo znepokojující, že tu medvěd nebyl. Jestli není tady, je tedy u toho vodopádu? Snad ne… to je mé oblíbené místo… Zachvěla jsem se při té myšlence a nechala jsem hovořit chlapce, zatím co jsem se rozhlížela kolem. Samé včelíny plné medu a bzučící včelky. Tohle je pro medvěda velmi lákavé místo. Otázkou je, jestli to může na takovou vzdálenost cítit…. A tahle myšlenka se mi potvrdila velmi rychle vzápětí. Zrovna jsem se podívala na Včelaře, když ztuhl a začal koktat. Otočila jsem se a mírně se mi rozšířily oči. Medvěd. A přišel až sem. Tohle není jen tak nějaká maličkatá kulička, roztomilých chlupů. Tohle vůbec nebylo roztomilé zvíře! Zachvěla jsem se, ale přesto jsem složila rychle pečeť. „ Bunshin no Jutsu!“ Vykřikla jsem náhle a vedle mě se objevil klon. Spolu s ním jsem se rozběhla k medvědovi, tak aby klon běžel mírně před mnou a já tak trochu ze strany. Klon proběhl těsně před medvědem zatím, co já jsem doběhla o chvilinku později, zrovna když otočil hlavu za klonem a přímo na čumák jsem mu foukla z úst jemný žlutý prach s vůní po citronech. „Remon Hokori!“ ( Citronový prach ) A utíkala jsem rychle dál. Jestli to nezabere a prach ho alespoň trochu neparalyzuje, rozběhne se za mnou a budu mít docela problém. Ale snad to nebude tak zlé. Snad… Na druhou stranu, odvedla jsem jeho pozornost docela dobře no ne? A teď pánové snažte se zachránit dámu v nesnázích… (1,3,2) | ||
| |||
 | Po boji Lepší než co by se stalo jinak, ucením mezi zuby na poznámku senseie o povozu. Upřímně je mi teď nějaký povoz úplně ukradený. Považuji tuhle akci za úspěch a to i přes bolest v rameni. S pomocí senseie se postavím a trochu se zamotám. Bolest v ruce mi připomene ranku na ruce, kterou jsem dostal od katany. Sensei jestli vás ještě mohu poprosit abyste zavázal i tuhle, obrátím se na mistra a vyhrnu rukáv zraněné ruky. Rána je nepatrná v porovnání s tím ramenem a tak jsem na ni téměř zapomněl. Nejen že byli divní, taky byli moc silní. Koho z obyčejných banditů sakra napadne bojovat s shinobi a neutéct, pomyslím si. To že moje strategie úplně nevyšla mi zase tolik nevadí, protože neexistuje plán, který by vyšel stoprocentně. Výsledek byl ucházející až na ta zranění. Jeden utekl. Někteří z nich by měli ještě žít. Jednoho jsem vyřadil kameny, zasáhl jsem ho do břicha, ale možná ještě žije a jeden by měl být pod troskami, v jakém stavu je nevím, řeknu senseiovy. Ty dva co jsem vyhodil do vzduchu nezmiňuji, ty popáleniny pravděpodobně nepřežily. Když stojím nehybně, tak houpání není tak zlé. Horší to bude až budeme na cestě. | ||
| |||
 | Boj Poté co se objevím na stromě zatnu zuby a oddechuji. Zasáhl mě, ten šmejd mě vážně zasáhl, to mu nedaruji. Co teď? Než stihu nějak zareagovat spatřím několik předmětů, jenž se ke mě stále víc a víc přibližují.Ksakru jehlice Mohl bych zas požít náhradu, ale to bych si akorát sehnal trochu času navíc. Nebo to udělám jednodušeji a prostě se vyhnu. Seskočím dolů ze stromu, tak abych co nejméně zatížil raněnou nohu. Poté uhnu za strom a použiju Bushin no jutsu. (Základní klon) Zůstanu skrytý za stromem a nechám klon vyběhnout z poza stromu, přičemž jej nechám běžet okolo nepřátel, tak aby jej zahlédli. Chvíli počkám a začnu skládat pečetě. Poté vylezu z poza stromu a použiju Suiton: Hōmatsu rappa (Živel Voda: Násilná bublinová vlna.) Poté se k nim přiblížím a podívám se jaká je situace, pokud bude kladná, jako třeba tak, že budou chyceni mezi bublinami a nebo, že bychom byli ve výhodě. Tak použiju Soushuriken no Jutsu (Technika manipulace shurikenem). Pokud ne tak uteču do lesa. 1,1,2 | ||
| |||
 | Večer na návštěvě ,,Ty začátky pro tebe musely být těžké..." Řeknu mu, když mi řekne, že jen nadějní jsou posláni sem. ,,Ale zase na tebe musejí být opravdu hrdí nebo ne?" Mrknu na něho a při zmínce o přepadávání se začnu smát. ,,Zní to jako skvělý plán tě tu každé ráno vyzvednout, aby sis šel zaběhat." Když mě dovede před byt, tak si prohlédnu místo a jakmile odemkne, tak pomalu vstoupím, jsem v celku napjatá. ,,Myslím si, že naše zahrada si už prošla takovými věcmi, které bys ani nečekal. Trénoval tam můj otec i moje matka... A teď tam trénuji já. Už jsem ti snad říkala, že jsem takový ohnivý typ."Zuju si boty a rozhlédnu se, počkám až mě provede, nechci být nezdvořilá. | ||
| |||
 | Večer "Jo to bude asi fakt." Přikývnu při vzpomínce na nemocniční snídani od Aki. "Hmmm jako zdravotní sestra by taky asi nebyla nejhorší." Potlačím uculení. "Ano pocházíme ze Země Slunce, jen ti, kteří vypadají jako nadějní Shinobi jsou posláni sem, aby studovali akademii a stali se Shinobi." Vysvětlím jí trošku tuto záhadu. Vlastně jsem to s nikým nikdy moc neřešil. Povšimnu si i toho, jak se Aki trošku začervená ale nijak to nekomentuji, nechci jí zbytečně dostat do rozpaků. "Fajn jsem pro teda pokud se nebojíš, že tu zahradu už nikdo nikdy nedá dohromady." Zasměju se a vyrazím klidným krokem směr můj domov. "Mělo by mi to vadit? Hodláš mě snad přepadávat?" Zašklebím se a zavrtím hlavou. "Nevadí mi to ne neboj." Zavedu Aki až ke svému bytu, který je přízemní schovaný mezi spoustou dalších a tak se tam trošku i ztrácí. "Tak jsme tady. Tady bydlím." Odemknu dveře a nechám jí vejít dovnitř první. | ||
| |||
| Pozvání? ,,Pravděpodobně, když jsem koupila snídani, jak jsi ležel v nemocnici." Podotknu, protože to jsem ho viděla se pořádně najíst. ,,Tvá rodina pochází z jiné země?" Tázavě a i překvapeně se na něho zadívám s myšlenkou. To má být rande? Možná že se začervenám, bohužel má bílá pleť je na tohle náchylná, takže to je vidět ale... Já si toho nevšímám. ,,No, dobře, proč ne..." Rozhodím rukama a usměju se. ,,No, vím, že se tu dodržuje jakási večerka, ale ne u nás na zahradě a za domem." Mrknu na něho jedním okem a rozhlédnu se. ,,Tak mě veď, jestli ti tedy nevadí návštěva a no... Že budu vědět, kde bydlíš." | ||
| |||
| Jídlo a trénink? "No něco bych určitě zakous. Už ani nevím, kdy jsem naposledy pořádně jedl." Zasměju se a odhalím při tom bílé zuby. Pak se zamyslím a podrbu se v ještě trochu mokrých vlasech. "Jestli chceš můžeme zajít na jídlo ke mě....Vzhledem k tomu, že moje rodina pochází z klanu, který žije v jiné zemi, tak jsem tu tak nějak stejně sám a mám tu vlastní byt. Něco bych nám mohl uvařit, tedy pokud věříš mému kulinářskému umění." Opět se rozesměju. Jo tohle pozvání si zní trošku divně, ale je to to nejlepší, co mě napadlo. Většinou totiž v restauracích moc nejím. "A co se toho tréninku týče. Můžem pak někam zajít potrénovat, ale nevím jestli nás takhle navečer brzo nezaženou hlídky vesnice zpátky domů." Mlasknu trošku nespokojeně. Ale hold bezpečnost je bezpečnost a i já chápu, že se musí nějakým způsobem dodržovat. "Takže jak tedy?" Povytáhnu zvědavě obočí. | ||
| |||
| Lázně a skoro večer. ,,Měl bys být opatrnější nebo si ještě ublížíš." Houknu na něj a vydechnu. ,,Ano, ale bude to sensei, který nás připraví a který nám pomůže se sehrát. A také to bude on, který nás pustí na chuuninskou zkoušku nebo nepustí. A bude to sensei, který nás bude doufám provázet i dál... Nepočítám s ním furt, počítám s ním v jistých důležitých momentech." Zakroutím hlavou, protože jsem se do toho trochu zamotala. ,,Hlavně aby dotyčná osoba zapadla, máš pravdu..." Ze zahřátí mě vytrhne pocit, že už je čas a taky Ariakiho slova. ,,Dobře, už jdu." Vylezu a po cestě do šaten se suším a dávám si vlasy znovu do účesu. Obléknu se a vyjdu, připadá mi, že jsme vyšli stejně oba. ,,Děkujeme mnohokrát, určitě se uvidíme, hezký večer!" Zamávám také a prohlédnu si Ariakiho. ,,Přemýšlela jsem, že bych si mohla zatrénovat, abych nezakrněla... A nebo... Nemáš hlad?" Pousměju se. ,,A nejsem blázen, když chci trénovat, bylo by to něco lehčího, třebas běh, nebo trénink s kunaii, nebo něco podobného, možná i techniky. Záleží na rozpoložení, čase, a tím jestli budu sama nebo ne." Ano vlastně se ho tím i ptám jestli se přidá, nebo nepřidá. | ||
112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 7271 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1