Skrytá Zvučná a Listová vesnice - 10:41 - Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
Umi, Haike a Souji/Aiko

"Až nás někdo bude chtít zabít poznáme to Souji o to neměj strach."
Odpoví klidným hlasem Beroke-sensei za dlouhých Shinobi skoků. Stačit Berokemu-sensei by mohl být pro některé problém. Obzvláště dlouhodobě. Nejvíce se cesta podepisuje asi na Umi, na které je vidět již náznaky únavy, ale i ona drží tempo. Všichni dobře víte, že je v sázce příliš mnoho životů, než abyste zpomalili kvůli vlastnímu pohodlí.
Musíte uznat, že díky této vyvinuté rychlosti jste pravděpodobně rapidně snížili náskok, který před vámi ostatní účastníci této mise měli.
"Když dojde na boj, jdeme do toho naplno sensei?"
Ozve se po čase Haike se zájmem.
"Jiná alternativa není pokud chceme přežít. Oni do toho naplno půjdou. Nemůžeme to brát na lehkou váhu."
Odpoví mírně zamyšleně Beroke-sensei zdá se, že Umi chce ještě něco dodat, ale sensei najednou zpozorní a v podřepu doskočí na jednu silnější větev a sevřenou pěstí zvednutou vzhůru vám naznačí, abyste zastavili také. Umi i Haike přistanou na větvích okolo s lehce zmatenými výrazy.
"Slyšíte to?"
Otáže se tiše Beroke-sensei a Umi lehce přikývne hlavou.
"Ano třesk kunaiů a zvuky boje před námi."
I Souji a Aiko to slyšeli. Haike se jen zamračí a nakonec kývne, nejspíše si toho nevšiml.
"Odtud již opatrně a buďte připraveni na boj. Jdeme!"
Zavelí a vyrazí kupředu.....

Maya

Jen tak tak jsi stihla vytáhnout kunai a odrazit shurikeny, které na tebe letěly. Třetí tě dokonce škrábl do paže. Zabolelo to a cítila jsi, jak ti po rukávu i pod ním stéká strůžek tvé horké krve. Žádné vážné zranění, ale je to jedno z prvních, které jsi za svůj život utržila tímto způsobem, takže nic příjemného.
Pak ses pokusila s shinobim komunikovat a zastavit jej slovy v jeho pokusu o to tě zabít.
Ten však snad ani nevzal tvou otázku a návrh v potaz a dál pokračoval směrem k tobě a nakonec to vyústilo v sek kunaiem. Proč také plýtvat chakrou na dítě, jako jsi ty, které si s ním chce povídat.
Až příliš pozdě ti tak, nějak došlo, že on si s tebou opravdu povídat v tuhle chvilku nehodlá a pokusila ses odskočit vzad, aby ses vyhnula čepeli kunaie, která ti sekla po krku.
Byla jsi však příliš pomalá, aby ses seku vyhnula úplně na levé tváři se ti rozlinula bolest snad do celé hlavy, když ti kunai rozsekl líci a z ní se začala řinout krev po tváři dolů na krk a kapala dolů do útrob lesa. A shinobi ještě neskončil.
"Hloupá holko moc kecáš a proto umřeš! Che ani pořádná ženská ještě nejsi, kdybys alespoň měl tělo k něčemu nejprve bych si s tebou pohrál a až pak bych tě sejmul, ale takhle.....jsi jen mrtvé dítě."
Ušklíbne se zlověstně shinobi a vykročí kupředu, aby dokončil, co začal.....

Maya, Souji/Aiko, Umi a Haike

Na bojiště se najednou vnese zmatek, když na něm přibydou čtyři noví účastníci. Mayu periférně vidí za shinobim, který po ní jde vysokého svalnatého muže po jehož boků se vrhají do boje další tři mladí geninové.

Muž, potencionální sensei, těch třech však ani na okamžik nezaváhal. Neztratil ani sekundu, aby se rozmýšlel, co udělat, jako první a vyhrnul si rukáv svého pravého předloktí a odhalil na něm vytetovaný symbol.

Levou rukou pak složil několik rychlých pečetí, které skoro nikdo nedokázal zaregistrovat a dotkl se ukazováčkem a prostředníčkem levé ruky tetování.
"Kusari no shirushi! (Symbol řetězů)
Křikl muž a z jeho předloktí najednou vystřelil od onoho tetování, jakoby živý řetěz, který byl k tomuto místu připojený, bylo to, jako by přímo to tetování vyvstalo a zaútočilo. Omotalo se to okolo krku shinobiho, který chtěl zabít Mayu a sevřelo. Pak Beroke-sensei škubl předloktím k sobě a a tím trhl řetězem, který stáhl Shinobiho, který se začal dusit, ten spadl mezi stromy dolů a marně se snažil vyprostit svůj krk, něž řetěz opět škubl a Beroke-sensei se zapřel a pak se ozvalo pod vámi jen křupnutí a chrčení. Po chvilce technika Berokeho-senseie sama zmizela
Mezitím Umi a Haike se vrhli na pomoc přítomnému dospělému Hyuugovi, který se bránil dvěma útočníkům seč mohl na blízku.

"Háááá Juuken!"
Udeřil Tasu-sensei svou vznešenou dlaní směrem na hrudník jednoho ze svých soupeřů právě ve chvíli, kdy byli zaskočeni příchodem Umi a Haikeho, kteří po nich vrhli své shurikeny. Ozvalo se heknutí a zadunění úderu, když Tasu-sensei srazil muže na zem. Ten druhý se odrazil země a dle všeho se snažil utéci.
"Souji, Aiko! Zastavte ho nesmí utéct!"
Šlehl vzduchem rozkaz Berokeho-senseie, jako úder biče. Pokud budete jednat rychle uteče vám, nejspíše cítí, že bitva je prohraná.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení vašich akci si hoďte prosím 3x 3 stěnou kostkou (ne 6 stěnou nebo jinou ale 3 stěnou nastavení vlastního rozsahu a 3x prosím ne jednou ani dvakrát, děkuji))


Skrytá Zemská vesnice - 12:35 Čas vyrazit
Itami, Sozo a Kamia

Kazuki-sensei obrátil svou pozornost na Itamiho, když položil svou otázku a lehce se usmál.
"To je zajímavá otázka, kterou je třeba zodpovědět před cestou. Dobrý postřeh Itami."
Pokývne hlavou a chvíli vás nechá v napětí.
"Velení na cestě zpátky se ujme Sozo, aby v tomto ohledu také získal zkušenosti."
Pozornost se přesune na Soza, který právě vytváří své umělecké dílo ve tvaru figur členů týmu. Netrvá to dlouho a první soška stojí na stole. Je to docela povedená podobizna Kamii. Sice tedy pár detailů by to chtělo ještě doladit a také si lze všimnout, že v určitých správných partiích jí něco málo nadbývá, ale i tak je to pěkné dílo a i Kazuki-sensei nad tím povytáhne obočí.
"Zajímavá práce. Pokud nevybuchne dá se to považovat za impozantní sochařinu."
Pokývne hlavou. Tak uplyne ještě trochu času a Sozo má tedy možnost dodělat své umělecké dílo celé.
Pak se však ozve zaklepání na dveře a dovnitř vstoupí nějaký místní shinobi, který se Kazukimu-sensei mírně ukloní a přejde k němu.
"Nerad ruším u jídla Kazuki-san ale mám zde ten svitek, na který čekáte a ještě.....ymmm osobnější svitek k předání."
Podá oba svitky Kazukimu-sensei a pak se vytratí. Ten si je prohlédne a chvíli oba zavřené zkoumá. Pak se podívá na vás.
"No oddech nám asi skončil mládeži, je čas jít, ale ještě před tím...."
Sáhne do své Jouninské vesty a vytáhne další dva svitky.
"Sozo tady je svitek pro naší vesnici hlídej ho dobře, odteď velíš."
Obloukem mu hodí jeden ze svitků a pak vezme zbylé tři z toho to jsou dva jeho a jeden, co přinesl onen shinobi mezi prsty na jedné ruce.
"Pak zde mám pro každého z vás ještě jeden svitek, který si otevřete až v soukromí. Je to jistý dárek pro každého z vás za úspěšné splnění vaší první společní mise, ano předpokládám, že už jí dokončíte a navíc to z vás dělá oficiální tým."
Rozdá vám všem svitky. Na tom Itamiho je pečeť jeho vlastního klanu, na tom pro Kamiu je pečeť skryté Zemské vesnice a na tom pro Soza je pro změnu pečeť jeho klanu.
"No a nyní je čas jít."
Pousměje se Kazuki-sensei a jakmile se dohodnete, co a jak vyrážíte na cestu zpátky do vesnice.
(Popište svůj další postup a pro případné akce si hoďte 3x 3 stěnou kostkou na vyhodnocení, obsahy svitků vám budou soukromým příspěvkem sděleny, až si je přečtete.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 10:51 Hřbitovní tajemství
Hiroki, Kiryu a Akemi

"Já nezjistil nic zvláštního, ale taky mě veškeré útržky šoupaly směrem ke hřbitovu, takže bych souhlasil s tím, že je to dobré místo, kde začít naše pátrání."
Pokývne hlavou Hiroki. Když si takto sdělíte všechny informace, které jste dle všeho zjistili. Vyšel vám z toho jasný výsledek. Hřbitov a jeho okolí je dobré místo, kde začít. Takže nač se zdržovat. Přece jen nebylo to tak daleko odtud a během nějaký pěti minut rychlejší chůze jste tam byli.
Okolo hřbitova nebylo moc domků jen, co je pravda. A opravdu blízko byl snad jen jeden. Taková stará chajda, kde když Hiroki zaklepal otevřel relativně malý klučina. Mohlo mu být tak 8.
"Dobrý den, jestli jdete za dědou, tak právě není doma šel s kytkama na hřbitov."
Vysvětlí. Hirokiho pohled směrem k vám jasně napovídá, že si myslí, že je jasné, kam jít. Inu, co jiného vám také zbývá. Když jdete po hřbitově a rozhlížíte se mezi těmi všemi hroby uvidíte najednou u jednoho většího klečet na zemi starého muže, kterému splývají z tváře dlouhé kníry, jak urovnává malou kytičku polního kvítí na hrob.
"To musí být on....běžte za ním. Já okouknu okolí, kdyby to byla přece jen nějaká habaďůra."
Navrhne Hiroki a zamíří oklikou po hřbitově jinam. Jak se zdá mohli byste být u svého cíle.
(Popište svou další akci a pro vyhodnocení si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 9:45 Čas vyplout
Liu, Takumi a Hayate

Když ses rozhodl pomoci Takumovi, tak Hayate a Jumiro-sensei zmizeli na čas v přírodě ostrova. Takuma toho během oprav lodi moc nenamluvil. A ani jednomu z vás se při opravách nijak zdárně nedařilo. Trvalo vám to dlouho a výsledek byl nevalný. Nahradit potrhanou plachtu je dost těžké. Stěžeň se vám podařilo jakš takš znovu ukotvit. Kormidlo drží na čestné slovo a zacpat se vám podařilo jen pár děr a to ještě ne úplně zdárně.
Hayate a Jumiro-sensei na tom byli po návratu trošku lépe. Přinesli tropické ovoce a dokonce i měch s pitnou vodou. Po jídle jste se společně pustili znovu do lodi a opravili jí trochu více, ale i tak to bude nebezpečná plavba. Nebylo by divu, kdyby část z vás začala po tomhle výletu mořeplavbu přímo nenávidět.
"Hele podívejte se támhle.....máme to ale štěstí zvedá se mlha."
Pousměje se Jumiro-sensei a ukáže do dálky před vás. Když se bedlivěji zadíváte vidíte obrysy pevniny.
"No to je teda gól to jsme jako byli celou dobu takový kousíček od našeho cíle?"
Vykuleně hledí do dáli Hayate.
"Vypadá to tak."
Pokývne hlavou Takuma. To je další impulz k vyplutí. Jumiro-sensei vám pomůže s loďkou na vodu a hurá kupředu.
"Tak za hodinu tam budeme, když bude klidné moře, takže zaberte chlapci."
Povzbudí vás. Nakonec jste až tak moc z kurzu nesjeli dle všeho. Tedy pokud to není další opuštěný ostrov.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 10:45 Nepodstivá výměna
Kaya, Kioshi a Yamato

Yamato jen nasucho polkne a sleduje vás je vidět, že má strach.
"Nedělejte to..."
Vydechne přiškrceně, než mu shinobi přitiskne kunai těsněji na hrdlo a věnuje svou pozornost opět vám. Kioshi se na tebe trošku zoufale podívá a když odskočíš od zajatého shinobiho. Odskočí za tebou. Oba nyní očekáváte, co se může stát. Shinobi se lehce usměje a volnou rukou složí pečeť.
"Kai!"
Druhý shinobi zatřepe hlavou a rozkouká se, co se děje a pak rychle odskočí stranou ke svému společníkovi.
"Zatracený hajzl upaloval mě v genjutsu! Zabij toho parchanta a vypíchni mu oči je to Uchiha!"
Zavrčí probuzný shinobi a v ruce opět svírá kunai.
"No, když je tomu takhle, pak se asi nedá nic dělat."
Ušklíbne se ten, který drží Yamata. A vám už před očima probíhají možné scény toho, jak vašeho kamaráda prostě podřízne a vezme si jeho oči.
Už onen kunai táhne po Yamatově krku, když tu.....
"Nani....?!"
Zarazí se a najednou se zdá, že se nemůže pohnout.
"Kagemane no jutsu seiko (Technika stínového spoutání úspěch)!"
Usmívá se lišácky chlapec starší, než vy, kterému na rameni sedí stočená fretka. Od chlapce se táhne stín až k shinobimu a pomalu roztahuje ruce od tebe a shinobi jej kopíruje a pak pouští kunai na zem.
"Jak?"
Vydechne shinobi zmateně. Vám už dochází, že je to někdo z Nara klanu a dle vesty dokonce chunnin.

"Šmejde dostanu tě!"
Křikne druhý Shinobi a odráží se ze stromu směrem na Naru, který jen klidně stojí a pozoruje ho.
"Shintenshin no jutsu! (Technika přenesení mysli)
Ozve se blonďatý mladík s rozježenými vlasy na větvi opodál, který, jakoby se zjevil od nikud.

I on má chunninskou vestu a dle techniky a toho, co víte o vesnici to bude Yamanaka. Shinobi dopadne na větev před Yamanakou jehož tělo se zhroutilo podél stromu a pak se najednou prostě otočí a vrhne se na spoutaného Shinobiho stínem. Bez zaváhání sekne kunaiem po hrdle shinobiho a ten s bolestným výkřikem a zachrčením se zhroutí z větve dolů, kdy jej už mezitím pustí stín Nary.
"Chō Baika no Jutsu (Super zvětšovací technika)!"
Ozve se jasný dívčí hlas a mezi stromy najednou vyroste doslova krásná obryně.

Ta nemůže být nikdo jiný, než chunninka z klanu Akimichi. A jen prostě a jednoduše spráskne ruce k sobě a rozmázne shinobiho, který byl ovládán na mastný flek v té době už se pomalu probírá Yamanaka, který se očividně vrátil do svého těla. Pak se Akimichi zmenšuje.
"Tak, co všichni v pořádku? Konoha nás vyslala, abychom vás podpořili. Byli jsme zrovna na misi, tak máme trošku zpoždění."
Vydechne si Nara, který se i lehce pousměje. Yamato a Kioshi jsou z toho co se tak rychle seběhlo ještě celí mimo.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x 3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 11:36 Překvapení v Deštné
Shokiru, Aimi a Eremi

Divadlo bylo pěkné užili jste si ho. Dokonce i Shokiru se občasně usmíval. Když jste se vydali na další průzkum, otázka směřovaná na Shokira na chvíli vyzněla do prázdna. Zdálo se, že už ani neodpoví.
"Hmmm tím to není. Spíše je zvláštní být v cizí skryté vesnici."
Odpoví lehce zamyšleně s rukama v kapsách.
"Takhle jsem o tom nepřemýšlel, možná máš pravdu."
Lehce kývne hlavou Eremi, který nad tím začal také dle všeho uvažovat.
"No to je jedno víte co pojďte někam na jídlo dneska vás zvu."
Promluví nakonec Shokiru. Je to od něho zvláštní nápad, ale když už s ním přišel, tak si uvědomujete, že máte hlad. A tak skončíte v prvním obchodě, který se naskytne a každý si dáte, něco dobrého. Ceny tu jsou přijatelné a přece jen platí to dnes Shokiru no ne? Byl by to dokonce i krásný oběd, kdyby jste opět neuslyšeli rozruch kolem vás.
"Chyťte ho! Támhle běží! Nadběhněte mu ať nám neuteče!"
Vidíte místní shinobi, jak běží po zemi i po střechách za zahaleným mužem, který skáče obratně, jako kočka a využívá čehokoli, co je po cestě, ať je to stříška stánků, lavička, střecha domu, okap, nebo dokonce deštník kolemjdoucího.
"Už budeš mít s propagováním těch svých sviňáren útrum!"
Křičí někdo z nich a zahalený muž právě proběhl kolem vás.
"Tady se pořád něco děje."
Zavrtí hlavou Eremi, který se dívá za mužem a pak na vás koukne takovým tím zkoumavým pohledem, jestli s tím hodláme něco dělat.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - 10:49 Konvoj s raněnými
Ariaki a Aki

Šli jste dál a dál. Cesta ubíhala docela pěkně hlavně proto, že ses udržovala neustále v pohotovosti. Ariaki tě dokonce ubezpečil, že kdyby mu bylo špatně, tak ti dá vědět, aby tě uklidnil. Nicméně vedl si docela obstojně na svůj stav. A navíc krátce před jedenáctou hodinou jste na chvíli zastavili. Zvířata si potřebovala odpočinout stejně, jako o raněné muselo být na chvíli postaráno v klidu, abyste mohli pokračovat brzy dál.
Toho Edai-sensei využil, abyste si mohli dát něco dobrého k snědku a doplnit tak vyplýtvanou energii. Nemůžete si stěžovat, to co jste sebou vezli bylo výtečné, ač to byly jen instantní nudle udělané narychlo nad ohýnkem.
Pak vám dokonce sensei dovolil si na chvíli po obědě dáchnout s tím, že vás vzbudí, jakmile pojedete dál. Bylo to fajn.
A když Aki otevřela opět oči s tím, že jí sensei budí musela potlačit zívnutí a touhu říci, že chce ještě spát, ale i kdyby to měla na jazyku vše spolknula v moment, kdy se její pohled upřel na Edai-senseie. Ten totiž stál asi metr od ní a byl prakticky nahý. Tedy jediné, co zakrývalo jeho vypracované tělo, byl krátký ručník kolem beder. O trochu kratší a byl by k ničemu.
"Co tak koukáš kousek odtud je horký pramen, je to fajn. Nechce se svléknout a taky se tam ohřát?"
Optá se s přátelským úsměvem a dřepne si vedle ní.
"Pojď pomohu ti Aki."
Usmívá se vlídně sensei a důvěrně se dotkne tvého ramene. Běhá jí z toho mráz po zádech, červeň stoupá do tváří a motýlci poletují v bříšku.
"Oj! Edai-sensei, kde jste já myslel, že jdeme ještě do vody."
Houkne přicházející Ariaki, který je také zabalený pouze v ručníku kolem beder a jeho snědá pokožka se leskne vodou, která po svalech chlapeckého těla, které se pomalu mění v mužské.
"Aki nezdržuj a svlíkni se bez tebe to tam nebude ono. Nebo chceš pomoc od nás obou?"
Ariaki je najednou nějaký čiperný ale třeba je to tím, že ses mu zalíbila, nebo je to tím pramenem, kdo ví. Každopádně i on k Aki přistupuje a ruku ti položí na bok v oblasti lemu kalhot a pak, jak se zdá ti je chce pomoci svléknout. Je to opravdu podivná situace, ze které jsi pravděpodobně celá rudá, ale nemůžeš zase říci, že by se ti úplně nelíbila ani to, že ti v hlavě nevyvstanulo, kam až by to mohlo zajít. A přistihla ses, že o tom i uvažuješ a nezní to tak špatně.....
"Hééééj Aki....Aki vstávej."
Cítíš, jak s ní najednou Edai-sensei třese a když zatřepeš hlavou obraz se změní a ty se konečně probudíš a vidíš, jak vedle tebe dřepí, oblečený a snaží se tě vzbudit a Ariaki čeká kousek od tebe.
"Konečně vzhůru? Ty máš teda tvrdé spaní. Pojď pomůžu ti."
Nabídne jí pomoc Edai-sensei se vstáváním a ani Ariaki tě asi nenechá ve štychu. Každopádně pocity ze snu ještě úplně neustoupily. Zdá se, že máš v hlavičce mnohem větší touhy, než bys očekávala a ty se hold nějak projevují. Inu jsi v pubertě a dospíváš.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)

Shokiru, Eremi a divadlo



Pozoruji Shokira a mírně se pousměji, když jde na výhodnější pozici pro jeho Kage Nui. Následně pozorujeme s Eremim, jak se ten, co kradl v obchodě rozplácne a prodavač si ho všimne a začne mu nadávat, takže práce je hotová. Shokiru se k nám vrátí a já se na něj usměji,
,,udělal jsi to pro dobrou věc Shkiru, na to nezapomínej. A teď můžeme sledovat divadlo, co vy na to?"
Chytnu Shokira i Eremjiho kolem ramen a s úsměvem sleduji představení, tedy jeho část, protože bych se chtěla podívat i více po vesnici a také... Nemáme moc času, takže představení bude tak cca 30 minut a pak vyrazíme dál, nebo spíše se podívám tázaqvě na Shokira a Eremiho, jestli už nevyrazíme dál.
,,Shokiru, ty tu nechceš nic vidět? nebo tě to nezajímá?"
Je docela zvláštní vidět hyperaktivního člověka z klanu Nara ale to je asi tím, že jsem poprvé mimo vesnici, tam, kde mě nikdo nezná, takže když udělám ostudu, tak to na mě nemůže nikdo napráskat. A jestli se Shokiru zmíní, tak mu zdrcnu jeho prádlo tak, že nadosmrti bude chodit v trenkách. Samozřejmě, že se na něj mile usmívám, a těkám pohled sem a tam a prohlížím si všechno i všechny.

Edaiiii!!!!


Usmívám se a užuž... A nic... Protože nám sensei oznámí, že prostě půjdeme pěšky... Nebručím, ani nenadávám, ani nic, protože mi to nějak moc nevadí. Vyrazíme a já se dívám po ostatních z konvoje a sem tam mrknu i po Edaiovi a sem tam se povzbudivě usměji na Ariakiho.
,,Kdyby se ti udělalo slabo, tak řekni, já tě podepřu."
S úsměvem se podívám nahoru do jeho očí, protože, kdyby chtěl, tak mě může chytnout za hlavu a udělat si ze mě hůl, stejně jako Edai, kterého ještě čeká moje cuchací pomsta, která mu stejně neuškodí, protože je rozcuchaný dost... Nebo po něm skočím a učešu ho! Při té představě se začnu uchechtávat a tak vypadám asi jako magor, který se zničehož nic začne smát.
Ano, to jsem celá já. Pokud se mnou bude tít Ariaki nebo Edai mluvit, tak jim odpovím, ale jinak jsem tišší, a spíše se soustředím na okolí, aby nás někdo nepřekvapil. Nebo mě Edai dalším cucháním.
Sem tam si pohladím koně a i se občas pár skoky podívám kupředu, jsem taková, že to tempo je pro mě moc pomalé, takže se snažím zabavit i jinak.

Večeře

Sleduji senseiovu reakci na mou otázku. Pravděpodobně ho překvapila, ale stejně mi na ni nakonec odpoví. Jeho odpověď mi samozřejmě bohatě stačí. Já jen pokývnu a když Itami vstoupí tak se na něj mile usměji. Na nic se ho ptát nechci, to počká a nebo se o tom rozmluví sám od sebe. Jsem rozhodnutá, že to dnes nechám plavat a pravděpodobně i několik příštích dnů.
Oznámení o tom, že ještě dnes vyrazme zpět mě trošku překvapí, ale nevadí mi to. Popravdě se těším, až budu zpět doma. Dám si ještě pár kousků masa a tím moje jídlo končí. Zároveň poslouchám odpověď na otázku ohledně toho, kdo bude velet.

Život za život

Chtěla jsem toho shinobiho zabít, protože když to neudělám já, udělá to on s námi. Tohle byla jediná šance jak to přežít. Třásla jsem se, ale když už jsem se chystala ho propíchnout, tak jsem zaslechla ono heknutí. Cuknu sebou a podívám se po zvuku a hlase. Jeden velký shinobi drží Yamata za krk. Nemůžu nechat Yamata umřít, proto svěsím ruku s kunaiem dolů a odskočím od jeho kamaráda.
“Fajn a teď vy pusťe jeho!“
zabručím k němu. Třesu se, mám strach, že i tak Yamata zabije, mám strach z toho co se stane dál. Oni jsou schopni všeho. Nevím co dál...nevím co udělat.
Sensei...kde jste, když vás potřebujeme...
Napadne mě a přemýšlím co by udělal on, ale já a Kioshi nemůžeme dělat nic...pokud se o něco pokusíme tak je po Yamatovi.

Večeře

Jídlo je docela dobrý i když její chuť ani příliš nevnímám. Pomalu si srovnávám myšlenky zatímco pokračuji v jídle. Po chvíli mě ze zamyšlení vytrhne sensei, který nám oznámí, že se ještě dnes vydáme na cestu zpět.
To není vůbec špatný nápad, pomyslím si. Při jeho narážce na minulé členy týmu se taky zamyslím. Z původní sestavy týmu jsem tu zůstal jako jediní. Jedna neprošla zkouškou a zavolali si ji zpět a další už asi nebude schopna bojovat (z psychických důvodů).
Sōzo je přesvědčený, že si povedeme dobře a dá to i vědět. Na chvíli si dovolím krátký úsměv.
Kdo nám bude velet na cestě zpátky sensei? Zeptám se ho. Normálně by mi to bylo jedno, ale jelikož jsem to měl na starosti naposledy já, tak bych to rád předal někomu jinému.
Kamie a já jsme se vystřídali na cestě sem, takže předpokládám, že Sōza chce nechat na cestu zpět. Je to velká zodpovědnost a rozhodně budu klidnější když nebude všechno rozhodování na mě, líp se mi pak přemýšlí.

Znovu pospolu

Ayame Akemi

,,Šifra? Že by si sensei dávala až tolik záležet na těchto věcech?" zapochybuji. Je pravda, že pokud by nechtěla, abychom ji našli, tak by to pro ni nebyl nijak velký problém. Takže nějaké vodítko by zde určitě mělo být.
Poznámka o Akemi mi přijde trochu přehnaná. ,,Nemyslím si, že by šla někam sama. Určitě ne v tomto případě. Pokud by ji teda sensei neunesla, aby nám to trochu ztížila." napadne mne, jestli naše rozdělení se nebyla chyba.
Mé pochyby se naštěstí rozplynou v momentě, kdy se Akemi vrátí zpátky.
,,Příště přijď prosím včas. Teď o nic nejde, ale v budoucnu by na tom mohla záviset naše bezpečnost." nedá mi to, abych Akemi neupozornil na možný nedostatek. Nechci ji kárat a ani do hlasu nedávám žádný nadřazený tón, ještě aby si myslela, že jim chci snad velet. Zrovna já, který je v tomto týmu nejkratší dobu.
,,Jsem rád, že jsi v pořádku zpátky. Dělali jsme si o tebe starosti." usměji se na Akemi přívětivě. Ale je čas přejít k praktičtějším věcem. ,,Řekl bych, že hřbitov bude další správná destinace. Mám takové tušení, že sensei počítala s tím, že bychom se mohli dostat do tohoto bodu a domluvit se s tou osobou. Takže ji bude vyslýchat jen jeden z nás, zatímco další dva prohledají hřbitov a jeho okolí. Starý muž s knírem. Kolik takových může bydlet kolem hřbitova?" napadne mne, že je to poněkud morbidní představa, na stáří bydlet před hřbitovem. Možná, aby to neměl tak daleko až přijde jeho čas? Pohlédnu na své dva společníky, jestli budou mít nějaký další nápad.

Na neznámém ostrově

Hned jak se všichni najíme, tak vyjdeme z našeho úkrytu a zamíříme na nedaleký skalní výběžek, ze kterého by mohl být docela dobrý výhled. Také mně napadlo vylézt třeba na jednu z palm a rozhlédnout se, ale hádám že bychom toho nezjistily o moc více. Z místa kde momentálně jsme se dá s jistotou říci jedno: Jsme v pěkný kaši... Pochybuji o tom že bychom zde narazily na nějaké lidi a těžko říct zda by se tu dali sehnat třeba nějaké zásoby, které se nám budou určitě hodit.

Po poznámce senseie začínám litovat toho že sem se nikdy neučil jak se orientovat na moři, nebo podle hvězd. Až se dostaneme domů, tak bych s tím měl něco udělat. Teď je však důležité vymyslet co podnikneme dál. Čehož se ujímají moji kolegové a Jumiro-sensei. Vidina další plavby po moři mně nijak neláká, ale hádám že nemáme na vybranou. Zadívám se na obzor a tiše si povzdychnu.

Takuma se nabízí že zkontroluje loď a Hayate chce sehnat zásoby. Teď ke komu se přidám já.. Na jednu stranu se mi nechce tu jen tak posedávat, kdo ví zda by se nám loď vůbec podařilo opravit. Pak je tu možnost že bych šel s Takumou pro ty zásoby, ale o tom co roste na takovém ostrově nemám ani tušení, ještě bych vzal nějaké jedovaté bobule a hned by byl průser. Ač tím riskuji že budu možná jako velitel vypadat jako srab, tak se nakonec rozhodnu že zůstanu zde. "Já se s Takumou pokusím opravit loď". Oznámím senseiovi. Patrně už nebude nač čekat a tak jakmile se vydá s Hayatem do vnitra ostrova, tak zamířím k naší loďce, kterou začnu zkoumat zda je v pořádku a pokud nebude, tak se rovnou začnu dívat po něčem co bych mohl použít na opravu dané závady.

Informace k ničemu... Nejspíš

„ No… mnohokrát děkuji!!“
Usmála jsem se. Nepomohl mi. A nebo mi pomohl? Ne. Nepomohl nijak zvlášť jen dodal další stopu, která vůbec nemusí být pravdivá… Achjo já se z toho zblázním!

Rozloučila jsem se s dědou a vyrazila jsem za klukama. Čekali už na mě.
„ Gomene!“
Zavolala jsem na ně, když jsem byla v doslechu a mávla jsem. Trošku udýchaně jsem zůstala stát u jejich lavičky.
„ Nic jsem na vlastní pěst neřešila. Jediné co jsem zjistila je, že chodí často na hřbitov. Buď ona, nebo nějaká slečna Sora. Každopádně, nikde nic moc informací nebylo…. Takže jsem myslela, že bychom měli zjistit, jestli opravdu není tam.“
Rozdýchala jsem se a zadívala jsem se na ty dva.
„ Co jste zjistili vy?“