Andor.cz - Dračí doupě online

1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi akademie

Třída ve druhém patře
Itami, Akemi a Liu

Něco málo přes hodinu do konce a někteří z vás již měli některé odpovědi doplněné a jiní stále tápali a potili se nad tím, jak odpovědi získat, nebo jestli se naskytne příležitost od někoho opisovat. O to více bylo stresující to, že zde byla možnost, že už tu některé z odpovědí kolují a rozhodně tomu tak i bylo, protože občasně zuřivě píšící tužky nešlo přehlédnout ani přeslechnout.
Dokonce i holka ze sněžné v první lavici po chvíli začala zamyšleně psát s hlavou zadumaně skloněnou s jen občasným pohledem kamsi před sebe.
Klučina s čelenkou zvučné na paži u okna (asi jsem někde mylně uvedl, že je z písečné) a jen občas zalétne pohledem kolem sebe. Pak se na okamžik zvedl vítr, nejspíše zavál rozbitým oknem až v přední polovině lavic kde jste všichni shodou okolností seděli Vám málem uletěly testy. Po pár dalších pohledech s okna začal onen klučina ze zvučné něco psát.
I děvče z Mlžné něco naškrábalo s otráveným výrazem a vyceněným jedním ostrým zoubkem přes ret do svého papíru, zároveň se skláněla nad svou lavicí tak, že vyčuhující hruška jejího velkého meče na zádech házela odlesky od sluníčka, které se mihotaly nepříjemně dozorci do obličeje.
"Aghhhh...."
Zabručel dozorce nespokojeně chvíli si clonil rukou obličej, než se s židlí posunul o kousek dál. Některým zde to však poskytlo dostatečnou příležitost k tomu si nenápadně předat zprávu, nebo zkusit něco od někoho opsat. Itami si mohl povšimnout, že občasně k němu holka z Mlžné zalétla zvědavě očkem, možná v němé otázce, jestli jí pomůže v rámci nedávné spolupráce.
Mimo to se zvedl klučina s čepicí na hlavě, který měl označení skryté Vodopádové a seděl přímo za Itamim a s rukama za zády a zamyšleným ztrápeným výrazem bez svého testu zamířil ke katedře za dozorcem. Cestou ke katedře za zády na prstech znakoval jednotlivá písmena říkající "Pomoz mi s otázkami, příště pomůžu já tobě."
Všimnout si toho mohlo více z vás, těžko říci, jestli to bylo určeno někomu konkrétnímu.
"Pane dozorčí, fakt docela nutně bych si potřeboval odskočit na záchod. Jakože hodně nutně chápete."
Nasadil naléhavý zkroušený výraz s mírným překřížením nohou pro dodání dramatičnosti. Dozorce k němu zvedl lhostejný pohled.
"Jo beze všeho, pokud mi odevzdáš test a ukončíš zkoušku ať tak či onak, můžeš jít jinak to musíš vydržet. To už jsem říkal. Chápem? Fajn."
Zabručel. Klučina se nevesele zašklebil.
"Díky...tak...tak já to teda vydržím."
Kousl se do rtu a zamířil zpátky ke své lavici. Cestou těkal očima po třídě. Prvních dvou lavicích mezi kterými prošel, kde byla jakási holka a klučina, druhých dvou, kde seděla holčina s mlžné a Itami a pak i po svém sousedovi v lavici na levo od něj Liuovi, než se usadil s těžkým oddechem zpátky.
"Hej! Děláš si prdel ty Oblačnej šmejde?! Von ode mě vopisuje!"
S hrknutím se zvedl rozhořčeně ze židle klučina se znakem zemské nevraživě koukal na mohutnějšího kluka z Oblačné, který se na něj šokovaně díval a zvedal ruce v obranném gestu.
"Co? Já ne to...to bych...ne!"
Hájil se zpoceně. Během mrknutí oka byl najednou dozorčí ne u katedry ale přímo u těch dvou kluků až v poslední šesté řadě napravo u stěny nejdál od oken a mračil se na ně zlým děsivým pohledem.
"Narušujete průběh celé zkoušky chlapci. Proto jste oba ze zkoušky diskvalifikováni. Opusťte třídu. Hned."
Slyšeli jste všichni dozorce, který byl k většině v tuto chvíli zády.
"A-le pane dozorce to on opisoval to není fér!"
"Ne-e on mě neprávem obviňuje!"
Dozorce tam stál, nehybný, jako kámen.
"Řekl jsem ven. Jste Shinobi, ne děcka. Takové dětinské chování zde nemá, co dělat."
Luskl prsty a testy obou hochů vzplanuly a během chvilky na stolech shořely. Klučina ze Zemské se zatnutými zuby opustil třidu, kolega z Oblačné ho se slzami v očích po chvilce následoval. Itamimu ten kluk povědomý nebyl, nejspíše byl o nějaký rok starší, než on sám. Nebyl to jeho spolužák.
Také jste si mohli povšimnout, že do učebny v době, kdy byl dozorce zády k vám vletěl drobný ptáček. Slavík zdá se prosvištěl si to mezi lavicemi a obratně přistál Aratemu na rameni. Ten rychle pozvedl svou čepici a nechal tam slavíka vklouznout. O chvíli později si trošku oddechl a začal něco psát do svého testu. Zdá se, že se mu docela ulevilo.
"Pokračujte ve zkoušce prosím."
Oznámil dozorce a objevil se znovu před katedrou. Liu tedy neměl dobrou příležitost použít kouřovou bombičku a hlavně tak nějak mu vlastně i po těle zatrnulo, když jí nenápadně svíral v ruce.
Najednou hrozba vyloučení ze zkoušky visela mezi vámi všemi až nepříjemně blízko. Klučina si s oddechnutím otřel čelo a stáhl čepici z hlavy, aby si trošku provětral upocené vlasy a ruku s ní spustil dolů podél židle. Jen ti pozornější si mohli všimnout, že drobný slavíček tichým hopkáním zamířil mezi stoly nenápadně pod nohama žáků až pod topení pod rozbitým oknem, kde čekal na svou příležitost opustit třídu. Dozorce se po chvíli jal jít se projít a porozhlédnout se jestli někdo nenarušuje klid třídy, nebo nedělá něco, co by neměl. Zbývala necelá hodina do konce a dozorce se zastavil na tom, nejméně příjemném místě, uprostřed třídy, tedy na pomezí mezi třetí a čtvrtou řadou a zároveň mezi druhým a třetím sloupcem od okna, což bylo jen asi krok za zády Akemi a Liu, na které by snad už dozorce vidět nemusel, ale přesto mohl.


Třída v přízemním křídle
Sozo a Kiryu

Asi všichni, co si všimli květin využili odchodu dozorce s tím blijícím klučinou a rychle se jali psát zobrazenou odpověď na jednu z otázek.
Když vstoupil dozorce zpátky do třídy a celá třída se utišila za ním tiše vťapkal další z těch bílých pavoučků klučiny ze Zemské a vrátil se k němu. Ten zamyšleně a urputně něco po chvíli napsal a zdá se sám se sebou spokojený. Odložil tužku a zdálo se, že si svůj test kontroluje.
Starší klučina z Mlžné tisknul nespokojeně čelist, protože z jeho pozice se mu zatím nedařilo nic pořádnějšího zachytit od někoho ze svých kolegů. Na čele mu rašil pot s tužkou v ruce si nervózně pohrával, zvláště, když všichni tak urputně ještě před chvilkou psali.
Slepá dívka taky něco psala a zamyšleně měla jazyk mezi zuby, takže nebýt fáče přes oči vypadalo by to i docela roztomile. Bělovlasý klučina ze sněžné pozoroval po očku svého z deštné a občas něco čmárnul do svého papíru. Ještě chvíli do něj hleděl, pak jej vzal do ruky a zamířil klidným rozhodným krokem za dozorcem.
"Pane dozorce jsem hotov."
Podával mu test s klidným výrazem.
"Hmm? Vážně? Máte ještě necelou hodinu. Jsi si jistý?"
Povytáhl zvědavě obočí.
"Jsem."
Kývl a test mu odevzdal.
"Dobře, venku tě jiný dozorce odvede do shromažďovací auly, kde počkáš na vyhodnocení."
Oznámil a klučina přikývl. Přelétl vás všechny zběžným pohledem a pak zamířil ven z místnosti, jako první, který si myslí, že má zkoušku snad úspěšně za sebou. Mladé děvče ze zvučné taky horlivě psalo a snažilo se zodpovědět své otázky, vypadala u toho velice soustředěně. Taky si bylo možno povšimnout, že drobný slavík na hlavně holčiny z vodopádové zmizel a protáhl se nenápadně ventilačkou okna, aby někam odletěl a dosud se nevrátil.
Do konce testu zbývala necelá hodina a zatím to nevypadalo, že by to někdo hodlal vzdát. Avšak klučina z Oblačné se nevracel, možná nebyl schopen zkoušku dokončit, nebo jej diskvalifikovali. Kdo ví.
"Běž teď na kafe ty. Vystřídám tě."
Objevil se konečně ten dozorčí z pauzy a ukázal prstem na toho, co zde byl dosud s vámi.
"Yata!"
Zajásal jako malý a se zívnutím se protáhl, zhoupl na židli a zamířil ven. Místo něj tu byl dozorce s kafem v ruce opatrně upíjel a opíral se zadkem o katedru.

1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel

Apartmán ve třetím patře
Aimi

Měla jsi hotovou jednu otázku ale s další se Shokiru neozýval. Možná jí neznal, nebo neměl příležitost, byla jsi tedy na to nyní jen ty sama. Nebyla jsi jediná, kdo psal psal nějaké odpovědi. Všichni se snažili ať formou nenápadného opisu od znalejších sousedů, nebo díky informacím, které získali z jiné třídy, nebo jim byly dodány. Po tvé levici ti seděla stále tvá bývalá spolužačka z Listové Asura těknula nenápadně pohledem směrem k tobě a ze strany stolu takřka pod něj posunula volnou ruku a ukázala na prstech 1 a 4....pak po tobě loupla zvědavým pohledem a mrknula na tebe. Nejspíše si všimla, že něco píšeš a věděla, že ty sis všimla, že píše něco ona, patrně chtěla vědět, jestli má něco, co byste si nenápadně vyměnily získané otázky pokud by byly rozdílné. Bude zapotřebí najít jen způsob.
Velice spokojeně se zatvářila holčina z Oblačné, kterou jsi viděla jen koutkem oka za sebou. Po chvíli se zvedla a zamířila k dozorci.
"Pane dozorče mám hotovo."
Zazářila úsměvem.
"Už? No výborně, tak tedy prosím tudy ven kolega tě odvede do shromažďovací auly čekat na výsledky."
Ukázal na dveře, dívka se na vás povzbudivě usmála a pak vyšla z apartmá ven. To způsobilo tichý rozruch všude kolem. První člověk ze třídy, který má hotovo. A jsou tu i takoví, kteří jsou tím, co se děje nemálo v kachlíku. Zbývá necelá hodina do konce a dozorce se zívnutím se vydá na procházku po třídě, aby zkontroloval, že nikdo neděláte, to co byste zrovna neměli. Prcohází hezky apartmánem od předu dozadu v podstatě jeho středem.

1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi policie

Kancelář v přízemí jižní křídlo
Killunia a Ariaki

Bylo vidět, že spousta z vás si všimla onoho květinového prolétajícího nápisu a spousta stihla něco k tomu zapsat. Někteří psali i mimo to. Patrně se zde rozjelo nenápadné opisování a získávání odpovědí absolutně a naplno. Dokonce to netrvá zase tak dlouho a s úšklebkem se zvedá klučina z deštné a zamíří za dozorcem se svým testem.
"Mám hotovo odcházím."
Oznámil suše a spokojeně, dokonce ostatním věnoval ještě škodolibý pohled.
"Ymm dobře, před kanceláří si tě převezme kolega a odvede tě do auly, kde budete čekat na výsledky testů."
Oznámil, klučina jen kývl a zamířil ven. Za chvíli za ním jen klaply dveře. To rozehrálo docela velkou vlnu zběsilého přemýšlení. Zbývala necelá hodina a nikdo nechtěl být tím, kdo se nevejde do limitu.
A za chvíli to zvedlo docela velkou vlnu dalších spolužáků, kteří se začali zvedat a šli odevzdávat své testy. Postupně hned tři žáci z listové. Dvě děvčata a jeden chlapec, odevzdali své testy a odešli. Ještě si navzájem gratulovali, že to určitě zvládli. Následovala je také mladá tichá dívka ze Zvučné a nakonec opálené děvče ze Zemské. Třída dost prořídla k nemalým nervům některých z vás zbývajících.
"Hmm jak se zdá, docela se nám to tu chýlí ke konci."
Protáhl se spokojeně dozorce, který se patrně těšil na konec svého hlídání vás tady. Bude třeba zabrat ve zbývajícím čase a dostat se z téhle šlamastiky, zvládli to jiní, tak proč ne někdo další? Nejhorší je, že žádná další nápověda zvenčí nepřicházela.



Kancelář v 1. patro východní křídlo
Aki

Bylo více takových, co s docela úspěchem si asi zapsali onu odpověď z květin, naštěstí to nevypadalo, že by si dozorci něčeho extra všimli, k vašemu štěstí. A krátce na to se klučina z deštné zvedl a s klidnými kroky zamířil ke katedře.
"Jsem hotov odcházím."
Podal test dozorci.
"Ym dobře, tak ven a do auly na čekání na výsledky tě zavede kolega za dveřmi."
Odinstruoval jej a klučina zamířil ven a tobě ještě věnoval škodolibý úšklebek, než zmizel za dveřma. Vlna usilovného přemýšlení ostatních okolo a u některých zběsilého psaní a pak už se to vezlo.
Mladík a dívka z Listové také odevzdaly a jen ještě kývli na třetího z Listové, který se s tím stále trápil, než odešli. Následovali s krátkým odstupem také klučina z Písečné a holčina ze Zemské. Trošku se vám to tady vylidnilo. To samozřejmě navýšilo stres v kanceláři. Klučina z Listové nervózně hryzal tužku a snažil se nějak svůj test dodělat. Klučina ze Zvučné nedaleko tebe těkal kolem pohledem a zdá se přemýšlel, jak z toho kruci ven.
"Necelá hodina do konce."
Zahlásil dozorce a protáhl se v zádech. Ani jeden z kluků se neozývali, možná ani neměli jak. Budeš si muset nejspíše poradit sama s tím, jak z týhle šlamastiky ven.

Krůček od cíle

Tiše jsem seděl a přemítal nad tím, jak sakra dokončím tuhle až nejspíše přespříliš těžkou zkoušku a snažil jsem se na něco přijít. Nervózně jsem si kousal ret a těkal nenápadně očima kolem.
"Shimata....shimata, čas se krátí a já jsem těžce v háji. Nejsem senzibyl ani nemám jiné obdobné techniky, co by mi pomohly. Tak jak z tohohle ven......Aki, Iritari, vy už to určitě máte co?"
Soustředěně jsem pátral po něčem, co by mi.....koutkem oka jsem zahlédl za oknem pohyb.
"Hhhh?"
Po očku jsem se tím směrem díval...nějaké květiny hnané větrem....nic zvláštního......
"Cože?! 14....je to opravdu......že bych měl takové......ne neuvažuj nad tím blbě piš."
Okřikl jsem se rychle a začal koutkem oka pozoroval prolínající se květinový text a s jednou rukou opírající si o čelo, abych trošku skryl svůj šikmo zkosený pohled začnu něco pomalu ale jistě škrábat do svého papíru.
"Jo to by mohlo jít.....s takovou ještě jedna....jedna otázka."
Už zbýval jen krůček a mám šanci, že postoupím dál....už jen krůček. Musím získat odpověď na 15 otázku musím. Začal jsem uvažovat nad zbylými možnostmi, které jsem ještě nevyzkoušel a snažil jsem se najít někoho, kdo by se tvářil dostatečně spokojeně, že by se dalo uvažovat o tom, že by už měl všechny otázky vyplněné, pokud by tu někdo takový vůbec byl. Pokud ano mám šanci je od něj získat. Pokud ne....musí tu být jiné řešení i pro ty, co neovládají potřebná jutsu k tomu komunikovat s ostatními v týmu. Ale jak?

TEST - STANOVIŠTĚ A

"Jak myslíš". Odpovím prostě ostrozubce a opět si sednu. Asi by to na mě takhle nemělo působit, stále se tvářím klidně, ale vnitřně mně to už začíná docela štvát. Říkám si zda to všechno za to stojí, zda sme neměly poslechnout senseie a nechat to být. Otec by asi neměl radost když bych to jen tak vzdal... Ale co já tady zmůžu? Povzdychnu si a jen tak si znuděně hraju prsty levé ruky s tužkou.

Po nějaké chvíli se probere dozorce z genjutsu a nijak to nekomentuje, což mi přijde krajně podezřelé. Jonin a nevšiml by si že je v genjutsu? Celkově mi tu něco nehraje ale nevím co... Skoro bych měl chuť se na to vykašlat, zavřít oči a tu zkoušku prostě prospat. Najednou však vlétne do třídy pták který se předtím vydal ven s klonem. Nedávám moc pozor, vím že to není jen tak, takže jen čekám.

A vyda. Holka které sem předtím hodil kůstku s odpovědí opět ťuká tužkou, z čehož usuzuji že má odpověď na další otázku. Nemám na výběr a tak očkem pozoruji dozorce a druhým se to pokouším od té holky opsat. A daří se mi. Ok, to by šlo... Zbývá mi tedy jediná otázka a to číslo 14. Ale jak dostat odpověď na ni?

Letmo se rozhlédnu po třídě. Je mi jasné že tu odpověď někdo má, ale jak ji získat? Všimnu si kluka který dává znamení. Je ode mne daleko, ale na druhou stranu, stačí to získat od něj a mám hotovo. Ksooo... Počkám ještě chvíli, nějakých deset minut, zda se nenaskytne nějaká jiná možnost jak získat odpověď. Pokud ne, nezbude mi nic jiného. Nenápadně po zemi rozkutálím směrem k dozorci kouřovou bombu. Jakmile vybuchne a rozptýlý dozorce, použiji Kirigakure no Jutsu. Jakmile se zvedne mlha, tak se zvednu a tiše a rychle se dostanu k tomu klukovi (Itami). "Odpověď na 14tou?" Šeptnu k němu a doufám že mi ji dá. Tohle musí proběhnout rychle, k měmu, získat odpověď, zpátky na místo, hotovo.

Přízemní třída

Snažím se potlačit narůstající paniku z toho, že vlastně nevím, co dál. Nemám jak získat odpovědi vlastními schopnostmi. Ani nevím, nad čím jsem uvažoval, když jsem se rozhodl souhlasit s účastí na těchto zkouškách. Na chvíli mi vytanou na mysli obličeje Hikara a Akemi. A jejich výrazy, když se dozvěděli, že nás sensei zapsala. A účast byla potřeba tříčlenných týmů. Uvidíme, jak to všechno dopadne.
Rozmrzele kousnu do hlavičky tužky, až tam zůstanou otisky od zubů, když si všimnu, že se začnou objevovat různí tvorové, které podle všeho dokázali vyvolat ostatní shinobi, kteří se účastní zkoušek. Ale něco z toho vypozorovat je hodně obtížné. Možná je to klasický morseovka, ale těžko mohu celou dobu pozorovat, co přesně v té zprávě je obsažené, aniž by si toho dozor povšiml.
Co už je horší na přehlédnutí jsou květiny, které se začnou objevovat na okně. Nejsem si jistý, zda jsem viděl nějaký strom či keře, na kterých by rostly. Ale i kdyby ano, určitě by se jich neobjevilo tolik naráz. Následně se všechno seběhlo hodně rychle. Jednomu z nás se udělalo natolik špatně, že se reálně pozvracel. Nejsem si jistý, zda úmyslně, ale......ta představa je sama o sobě divná. Nikdo se přece nechce dobrovolně pozvracet. Ale když se naskytne příležitost, je potřeba ji využít. Stočím pohled znovu k oknu, které přitahuje květiny podobně, jako květiny dokáží přitahovat včely.
Na vteřinu mne napadne i myšlenka, zda vůbec dostáváme správnou odpověď? Jak těžké by bylo prostě nějakou si vymyslet a tak potopit jednu celou třídu? Neměl bych být zbytečně paranoidní.
Je trochu s podivem, že druhý dozorce se zatím nevrátil. Už je na své přestávce nějak podezřele dlouho. Vrátím se k tomu, sepsat správně odpověď. Aspoň tolik, kolik zvládnu přečíst z květů a dát si dohromady s ostatním, co mohu vypozorovat z těch několika náznaků ve třídě.

Získání odpovědí

Na mojí otázku se nabídne klučina ze stejné vesnice, ale naštěstí má slečna dostatečnou představu proč jsem vznesl ten dotaz a odmítne ho než se stihnu ozvat já. Nakonec se ozve jiná slečna že s ní může poslat jestřába. Přikývnu na souhlas a předám klonu všechny informace o pozice ostatních skupin a vše okolo co jsem si zvládl zapamatovat.
Potom co opustí třídu, tak se opět usadím zpět ke stolu a pustím se do práce na otázkách, které jsem přerušil pro sledování okolí.
Zhruba půl hodiny na to jsem se blížil ke konci otázek, které jsem dokázal vyluštit sám, když se něco malého dotkne mojí nohy a začne to lézt nahoru. Ztuhnu uprostřed pohybu a snažím se sebou neškubnout. Nevím co to je, ale taky nechci přitahovat pozornost.
Když to vyleze do mé ruky, tak si oddechnu že se jedná o Sozového pavouka.
Netušil jsem že s nimi zvládne něco takového, pomyslím si. Možná bych se měl více zaměřit na seznámení se s schopnostmi ostatních v týmu a co vše s nimi dokáží.
Jen škoda, že nezůstal v celku abych mu poslal moji odpověď zpět. Snad se mu jí povede získat jinak, pomyslím si a rychle opíši odpověď na otázku číslo 14 než se jíl rozsype. Pak se plynule vrátím k řešení ostatních otázek. Prozatím jsem se rozhodl si informaci o odpovědi nechat pro sebe a neposlat ji dál. Může se mi to hodit pokud budu muset vynutit odpověď na druhou otázku od ostatních.
Trvá dlouhou dobu než se stane něco dalšího. Všechny ostatní otázky mám už dávno odpovězený a začínal jsem se obávat že plán ostatních nevyšel. Pro jistotu jsem si připravil na vedlejší papírek otázku 14 a sroloval jsem ho, abych ho schoval do rukávu.
Doufám že má dost chakry na druhé genjutsu, jinak budeme muset udělat něco jiného, pomyslím si. Naštěstí konečně do místnosti vletí jestřáb a udělá bordel.
Zatímco se dozorce snaží vyhnat jestřába, tak po očku sleduji dívku z mlžné a druhou z hvězdné skryté vesnice. Zahlédnu slečnu z mlžné a její přikývnutí.
Klon se sice nevrátil, ale ani nemusí. Vědomosti se vracejí pokud je klon zrušen, můžeme předpokládat že odpověď má, pak by ale nebylo potřeba, aby jestřáb přiletěl. Musel přinést odpověď druhé, pomyslím si a zaměřím se na Akemi. Když vidím že začíná psát tak okamžitě zavřu oči a vklouznu do meditace potřebné pro sledování její chakry. Pokusím se získat její odpověď kopírováním jejích pohybů a i kdyby se mi nepovedlo získat plnou odpověď tak budu mít dost na to, abych zkontroloval jestli se mě nesnaží podvést.

Když jsme oba dopsali, tak vyklouznu z meditace a překontroluji co jsem napsal na papír, zatímco dívka klepáním upozorní ostatní že má odpověď. Já si projedu jednou rukou vlasy s tím že palec schovám do dlaně a ukáži třídě číslo 4, náznak že mám odpověď kterou chtějí a jsem ochotný ji vyměnit.
Teď záleží jen na tom jak to uděláme, pomyslím si. Na chvilku jsem i přemýšlel že jim dám špatnou odpověď ale nevím kdo všechno zvládl moji odpověď zkopírovat podobně jako jsem to udělal já a nějaká změna by mě snadno prozradila.
Budeme soupeřit v jiném kole. Nejvýhodnější teď bude spolupracovat, zhodnotím a navíc mám jistění pro případ že by si někdo chtěl myslet něco jiného.

Tssss


Zašklebím se, když mi ten kluk z deštné nepřímo naznačil, že nasrat...
Zmetku...
A když vidím, co ovládá tak se musím zasmát v duchu sama sobě...
Že já idiot studuji boj a ne takohýhle věcičky... Spoustu věcí by mi to ulehčilo... Očividně boj není vše...
Vydechnu a rozhlédnu se dál, kde další díky svým společníkům začal něco psát...
Jsem v loji...
S povzdechem se dívám do papírů a pak mi oči spočinou venku. Modré květinky... Hezké.... a pak...
No to mě poser...
Zamrkám... A začnu psát (srdce mi buší jako splašený... naštěstí mám dobrou paměť takže si přečtu odpověď a začnu psát.... Snažím se neupozornit dozorce, takže to musí být rychlé, úhledné, a nenápadné...

Nervy, nervy, nervy...


Jestli si z tohohle nerozkoušu rty, tak z dalších zkoušek taky... Jsem zoufalá až se mi chce brečet. Nevím kde jsou ostatní kluci, ani jak se k nim dostat a nemyslím si, že můj stín se k nim dostane...
Chce se mi opravdu až brečet, když vidím, jak někteří něco píšou... Když v tom...
Shokiru!
Srdce mi poskočí, a pak za mě můj kolega vyplní otázku a dokonce se za mě i usmál...
Já tě nemít tak jsem v zadeli... Díky, Díky!
O jednu otázku méně, ale jedna stále zbývá....
Co teď? mám na něj spoléhat i dál? Našel mě, ale co když pak nebude mít šanci...

Test

Nahodila jsem zděšený výraz, když Seneach vletěla do třídy a způsobila velký poprask. Chudák dozorce měl co dělat, aby ji ze třídy bezpečně dostal, ale to, proč sem vletěla, splnila na jedničku. Sevřela jsem papírek v dlani, aby si ho dozorce nevšiml a zadívala jsem se při tom všem chaosu na děvče ze sněžné. Oplatila jsem jí mírně kývnutí a začala jsem psát. Otázka 15. Hikaru, doufám, že máš i tu mou odpověď.
Když jsem dopsala, nenápadně jsem se rozhlédla po třídě a znovu párkrát klepla tužkou. Prvně bez většího významu, pak ale s jasnou odpovědí. Pět. Jedna. Pět. Jedna. V jiném pořadí, ale odpověď snad jasná všem. A snad i to, že jim ji klidně dám, ale potřebujeme k tomu odvést pozornost toho dozorce. Snad někdo bude schopen nám získat odpověď na otázku 14.