Andor.cz - Dračí doupě online

Střet

Jak jsem se schovala uslyšela jsem hlas tak jsem se otočila. Spatřila jsem kluka jak na mě hodil shurikeny tak jsem vytahla kunai a ochránila. V tom byl najednou u mě i s kunaiem

"Co po mě chceš? Nejsem tvůj nepřítel." Řeknu a sleduju jeho či po mě zaútočí nebo ne. "Chceš snad se mnou bojovat." dodám a nespouštím z něj oči, jelikož nevím co od něj čekat.

"Snad bude rozumný.. nechci s nim bojovat ale co když budu muset..." vrtá mi to hlavou.

Skrytá Zvučná vesnice - 9:48 V patách Listové?
Umi, Haike a Souji/Aiko

Beroke-sensei slétne očima na vás dva a pak věnuje klidný pohled i Umi a Haikemu.
"Pokud budeme dostatečně rychlí měli bychom být do zítřka zpátky. Ale to záleží také na tom, jak si povedeme. O zásoby se nebojte, něco se vždy najde. Nečekejte však žádnou pohodovou misi tahle mise totiž přímě ohrožuje Zvučnou, jako takovou."
Umi zalapá trošku překvapeně po dechu.
"Yosh tak abychom vyrazili!"
Ozve se s frajerským úsměvem Haike, kterým obdaří Umi a Aiko. Beroke-sensei si jen mírně povzdechne a lehce kývne hlavou.
"Hmmm takže vyrážíme. Držte se poblíž mě, kdyby něco ozvěte se. Nezkoušejte si hrát na hrdiny a....hmmm Aiko, Souji doporučuji vám, abyste cestovali pro šetření energie v jednom těle. Bude to pro vás jednodušší."
Haike trošku tázavě zvedne obočí a Umi vševědoucně zvedne prst.
"Jsi vážně strašně nevšímaný. Souji a Aiko jsou z Fuku klanu. A jelikož s námi byli ve třídě na akademii měl bys vědět, že tenhle klan má Kekkei Genkai, které narozeným dvojčatům z tohoto klanu umožňuje spojit se do jednoho těla a tak dále."
Slétne očima k vám aby se ujistila, že má pravdu.
"Tak dost řečí vyrážíme."
Zavelí Beroke-sensei a vy vyběhnete po chvilce ze Zvučné a zamíříte za ním někam skrze lesy. Už při první půl hodině je nasazeno docela ostré tempo, abyste snížili náskok, který má prý tým z Listové. Pokud chcete ještě něco řešit asi bude nejlepší doba, protože pak už by to mohlo být nebezpečné. Navíc máte, co dělat, abyste drželi tempo a taky je tu pak ta věc, že musíte zachránit své kolegy ze Zvučné, je to zvláštní, že na vás závisí životy třech jiných Geninů.
(Popište svůj další postup a akce, v každém případě si prosím hoďte 3x3 stěnou kostkou na vyhodnocení dalšího průběhu vašeho postupu.)


Skrytá Listová vesnice - 10:40 Střet s nepřítelem
Mayu

Utekla jsi kus z dohledu a chvíli ses schovávala v doufání, že jsi v bezpečí. Z míst, kde jsi zanechala Tasu-senseie se ozývaly stále zvuky boje. Nakonec ses rozhodla k šílenému kroku. Vrátit se tiše zpátky na bojiště, abys svému senseiovi pomohla. Podařilo se ti dostat skoro na dohled, ale než jsi mohla stihnout zahlédnout svého senseie, jak bojuje se svými soupeři ozvalo se šustnutí.
"Shine!"
Zařval zběsile někdo relativně nedaleko tebe. Když tvůj pohled sklouzl napravo viděla jsi opět maskovaného shinobiho, jako byli ti dva, možná je to jeden z nich, který po tobě hodil tři shurikeny, které letí docela přesně na tebe a hned vzápětí se za nimi řítí on s připraveným kunaiem, aby tě odpravil. Nejspíše tě nepovažuje za přílišnou hrozbu.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoď 3x3 stěnou kostkou. Prosím aby byly hody opravdu na akce uskutečněny, nebudu si za tebe pořád nahazovat. Navíc to bude poškozovat tvou postavu v ději a znevýhodňovat. Děkuji za nápravu.)


Skrytá Zemská vesnice - 11:59 Zasloužené jídlo
Itami, Sozo a Kamia

Kazuki-sensei se lehce pousměje nad zápalem s jakým Sozo mluví o vašem týmu a za rytmického vkládání si jídla do úst vás poslouchá. Když Kamia položí svou otázku na chvíli se zarazí a pak při pohledu na ní na chvilku složí hůlky na svůj talíř.
"Tvé smysly tě neklamou. Máš pravdu je to člen jeho rodiny. Je to jeho otec, ale více by vám musel říci Itami sám."
Rozhodne se neprozradit žádné detaily a pravděpodobně se to ukáže vzápětí, jako správná volba, protože zrovna vstoupil do místnosti mlčky Itami, který všechny pokývnutím pozdravil a usedl s přáním dobré chuti k jídlu.
Itamimu se nyní honí v hlavě různé myšlenky a smíšené pocity není divu, že vnímá pravděpodobně méně, než obvykle.
"No mládeži myslím si, že ještě dnes se nám podaří vydat se na cestu zpátky do Zemské."
Usměje se povzbudivě Kazuki-sensei a sleduje vás při jídle.
"Vedli jste si dobře. Doufám, že už jako tým vydržíte."
Nejspíše vzpomíná na členy kteří se v týmu objevili jen krátce a zase z něj zmizeli. Zdá se, že se trošku zabral do vlastních myšlenek, takže mírně nevnímá.
(Popište svou volnější akci. Omlouvám se také za špatné pojmenování vašeho senseie v předchozím postu :))


Skrytá Listová vesnice - 10:40 Život za život
Kaya, Kioshi a Yamato

Přikročila jsi k shinobimu, abys to skončila. Chtěla jsi prohnat kunai, jeho srdcem. Věděla jsi, že musíš, že jinak vás v příštím okamžiku, jakmile se mu podaří dostat z genjutsu zabije, nebo se o to minimálně pokusí. Musela jsi využít příležitosti, kterou vám Yamato poskytl. Ruce se ti však při pomyšlení na to, co uděláš třásly, jako osika ale muselo to být. Už ses napřáhla a tvá ruka putovala kupředu, aby bodla......vyrušilo tě však přiškrcené heknutí.
"Zabij ho a zabiju tvého malého kámoše."
Ozve se hrubý hlas a když pohlédneš na místo, kde stáli kluci vidíš velkého shinobiho oděného stejně, jako je ten, kterého máte v genjutsu, který paží obímá Yamata a drží ho pevně kolem krku. Tu druhou má volnou. Yamato visí ve vzduchu a dusíc se kope nohama. Kioshiho zahlédneš o pár metrů od tebe, jak se právě objevil z problesknutí a udýchaně v pokleku na jedno koleno slétnou jeho oči k tobě a pak k Yamatovi.
"Sunimase nestihl jsem nás vzít oba."
Vydechne omluvně.
"Tááák? Co bude? Za chvíli váš kámoš zkape pokud se rychle nerozhodnete."
I skrze masku je vidět, jak se mračí. Teď je třeba se rozhodnout.
(Popište svůj další postup a na vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 10:35 Lov na senseiku
Hiroki, Kiryu a Akemi

"Aya-san?"
Vzhlédne k Akemi kníratý pán, takže mu zrovna kníry nevisí v polívce. Pak si promne svou holou bradu a zamrká unavenýma očima.
"No občas tu chodí na mé speciality. Naposledy jsem jí tu viděl hmmm....bylo to před týdnem, nebo před dvěma dny? Už nevím hlava mi tolik neslouží, ale byla tu to ano. A kde by mohla být teď? Chmmmm...."
Dlouze se zamyslí a jeho obočí se svraští k sobě a spojí v jeden velký chlupatý útvar, když přemýšlí.
"Cože je to dneska za den? Sobota?....Nebo že by bylo úterý? Možná čtvrtek......no to je jedno. Každopádně docela často chodí na místní hřbitov pokud se nepletu."
Pak zadumaně vzhlédne ke stropu.
"A nebo, že by to byla slečna Sura? Hmmm nevím ale snad jsem pomohl."
Opět se sklání k polévce, aby jí dodělal. Ano dodělal se vším všudy....

Mezitím Kiryu diskutuje s Hirokim o možnostech, které máte.
"Hmmm pravda ten ze hřbitova by mohl být náš člověk....ale u naší sensei nikdy nevíme, může se jednat o kohokoli, klidně to může být vlastně jen šifra....kdo ví."
Lehce se Hiroki zamračí a s rukama složenýma na prsou přemýšlí.
"To s tím slíděním kolem není špatný nápad....hmmmch kde je ta Akemi, už by tu měla být."
Rozhlíží se nervózně Hiroki kolem.
"Doufám, že to nešla řešit na vlastní pěst."
Povzdechne si a nakonec si sedne na lavičku.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 11:05 Loutkové divadlo v Deštné
Shokiru, Aimi a Eremi

Shokiru mírně otráveně stočí pohled k tobě a lehce si povzdechne.
"Tolik práce."
Zabručí si a složí jednoduchou pečeť.
"Kagenui."
Zašeptá a pokusí se natáhnout svou stínovou niť kupředu, ale záhy jí zase stáhne zpátky.
"Je tu moc světla a lidí musím se posunout."
Přejde rychle o kousek dál a tam si v davu dřepne, skoro ho není vidět.
Stínová nit vyjede kupředu a ty a Eremi můžete vidět, jak muž, který kradl v stánku najednou ztratil rovnováhu a jak široký, tak dlouhý sebou plácl na stánkový pul a vše tam zbořil. Prodavač si ho ihned všiml a čapl ho a začal mu nadávat, jakou mu dělá škodu a pak ještě že mu tu krade.
Shokiru se k vám po chvilce opět vrátil.
"Ffffchh spokojená?"
Povytáhne na tebe obočí.
(Popište svou další volnější akci.)


Skrytá Plamená vesnice - 9:45 Konvoj s raněnými
Ariaki a Aki

Ariaki se jen mírně začervenal nad obdivem, který mu Aki prokázala a pak se vydal za vámi. Tys mezitím hodlala ukout svou pomstu na Edai-senseie. Svou CUCHACÍ pomstu. Jakmile vyrazil ke dveřím vyrazila jsi kupředu s plánem na něj hupnout a pořádně mu to osladit. Ariaki neprojevoval žádnou touhu ti to překazit a šel pomaleji za vámi.
Už už jsi chtěla skočit senseiovi na záda, když tu, jako by to snad vytušil se na vás ohlédl s klidným úsměvem.
"Abych nezapomněl abychom si udrželi fyzičku a protože je na voze málo místa, tak my půjdeme pěšky."
Pak už zmizí za dveřmi a tak překazí tvou cuchací šanci. U nemocnice se připojíte k onomu konvoji se zraněnými, který má vůz zastřešený tak, aby měli radění klid a jediný kdo je venku je vozka. Zatím po celou cestu z vesnice Edai-sensei nikdy nedal příležitost tvé maličkosti k cuchací pomstě. Vždy to vypadalo úplně normálně, ale prostě bylo to, jako na potvoru, že ti k tomu nedal příležitost. Bylo to strašné a otravné a nechápala jsi, jak to dělá. Jestli je to úmysl nebo opravdu náhoda to totiž nešlo vypozorovat. Ale máte ještě celou cestu zpátky do Plamené.
Cesta to bude ještě zatraceně dlouhá a povídat si půjde asi jen se seseiem a s Ariakim.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Písečná vesnice - 10:13 Vzhůru k tekutým pískům
Yoshiru, Kitsuke a Yumiko

Yoshiru vydal příkazy a ty ses rozhodl mu v tomto ohledu důvěřovat. Přece jen v rostlinách se snad vyzná a je to tvůj týmový kolega a když bys nevěřil svému týmu, tak komu že?
Snažil si se zadržet dech, zklidnit tep, ustat v pohybu dokonce i skrýt svou chakru v naději, že tě Pouštní Škrtič pustí. Následujících pár okamžiků bylo nehorázně dlouhých, protože jsi věděl, že stojíš mezi životem a možnou smrtí. A pak......ucítil, jsi, jak se sevření okolo tvého těla uvolnilo a nakonec zmizelo úplně. Takže po chvilce tě mohli tví přátelé z písku vytáhnout úplně zpět do bezpečí pevné cestičky.
"Ufffff."
Vydechla hlasitě Yumiko, která udýchaně seděla na zadku vedle tebe. I tobě to dalo docela zabrat. Yoshiru ještě pohlédl směrem, kde byla kytka a pak zpět na tebe.
"V pořádku?"
Optal se tě pohotově.
"Velmi pěkné vyřešení situace Yoshiru."
Kývne uznale Tsukiko-sensei a sama je dostatečně ostražitá. Docela bys věřil tomu, že měla vše pod kontrolou a snad, jak doufáte asi vy všichni by v případě nouze zasáhla a pomohla by vám výrazněji.
"Jestli....jestli jsou všichni v pořádku tak můžeme jít dál."
Nadechne se zhluboka Yoshiru, kterému víc a víc dochází tíha toho, když má zodpovědnost za jiné. Je však připraven vést vás dále.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Hledání Aya - sensei

„ Ehm… Konichiwa!“
Pozdravím vychovaně a rozhlédnu se po kuchyni, kde stařík vaří. Začínám mít pocit, že nejsem tam, kde jsem měla být. Že to není ten pán o kterém mluvila Sensei.
„ Hledám naší Sensei, Aya-sensei, pane! Naposledy ji viděli s pánem, který měl knír, tak jsem se trošku poptala a poslali mne za vámi.“
Nutně jsem se snažila ignorovat fakt, že ten jeho fousek vysel přímo nad polévkou a snažila jsem se to prostě vyhnat z hlavy. Strašlivá představa…
„ Nevíte náhodou, kam se mohla vydat?“
Já vím, že si musím pospíšit. Kluci na mě už budou čekat, ale zase nechci toho pána urazit.

Skrytá Písečná vesnice
9:50 - Nebezpečí z písku.

Ucítím jak mě něco chytlo kolem pasu a během vteřiny mě to něco stáhne přímo do tekutého písku. Yumiko a senseika mě ihned chytnou každá za jednu ruku a tak se jich taky pevvně chytím. Ucítim na dlani jak si oči vytvořily pevnější chakra štít, který zabrání jejich poškození. Problém ale nastane poté co Yumik zařve na Yoshira.

*Cože? Skrýt životní sílu? To bude nejspíš problém...*

Prožene se mi hlavou lehká myšlenka nad tím jak skrýt životní sílu. Nejspíš tím myslí i na chvíli přerušit svůj chakrový oběh podobně jako obrana proti genjutsu. Což tady ale vznikne nejspíš problém, pokud přeeruším svůj oběh nebo ho zastavím, mé oči zareáguji a začnou do mě dávat svou vlastní chakru. Za pokus to ale stojí, možná ta chvilka než mě začnou dotovat oči na to bude stačit.

"Ok zkusím i přerušit chakru."

Prohodím směrem k Yoshirovi a kromě zklidnění svých pohybu přeruším i tok chakry. Čekám co udělá ta kytk nebo zvíře nebo co mě to čaplo.

Ariaki a Edai

Chytnu Ariakiho a pomohu mu ze schodů a poslouchám jeho vyprávění.
,,Obdivuji tě, že jsi nasadil vlastní život pro záchranu ostatních."
Zaposlouchám se dál co říká o Edaiovi až ho nakonec uvidíme dole, kde Ariakiho pustím, aby sensei viděl, že je schopný cesty i pro jeho vlastní pocit. A zašklebím se na Edaie.
,,Myslím, že my jsme připraveni..."
Mrknu na Ariakiho a pak se pousměji. I když mě mrzí, že hned co jsem přišla, tak vlastně odejdu ještě dříve, ale... Alespoň budu moci vyprávět zážitky doma.
,,Eskort zraněných. To by mohlo být klidné."
Dodám si pro sebe a jakmile se ke mě Edai otočí zády, tak potichu vyrazím uskutečnit svůj plán, který je takový, že po něm skočím a začnu ho cuchat taky, i když jemu tím možná trochu vylepším image, ale... Za to jeho cuchání se mu chci nějak pomstít... Vyrazím dvěma skoky a budu se modlit aby mě nezaregistroval, i když to je asi jen mé přání, protože Edai není začátečník, aby se nechal překvapit zezadu ale... Nahrává mi i fakt, že nám věří, takže nebezpečí nečeká.

Shokiru a Eremi

,,Shokiru přeci nebudeš takhleodměřený. Náhodou, třebas to bude zajímavé."
Dojdeme k divadlu a sledujeme dění, které je podobné jako u nás. Když mě Eremi upozorní na nějakého chlapa, co tam krade, tak se podívám na shokira a mírně mu hlavou naznačím oč jde.
,,Pozlobíme ho Shokiru?"
Ušklíbnu se, protože jeho Kage nui nebo mé kagemane, by mohlo být docela zajímavé.
,,CO ty na to Eremi?"
Zeptám se a rozhlédnu se, jsou tu davy, takže mé kagemane nepřichází v úvahu, protože nejsem ještě tak moc zkušená, abych tím nezasáhla další lidi.
,,Shokiru udělej něco!"
Syknu na něj a pozoruji toho chlapa.

Hledání sensei

Ayame Akemi

Nějakou chvíli jsem na domluveném místě sám. Nejsem si jistý, nakolik budou ty informace, které jsem získal, dobré, ale minimálně nebudeme stát na místě. A ostatní přece také museli něco zjistit. Nakonec se dobereme k tomu, že je tady každá druhá osoba starý muž s knírem ne? napadne mě. Že by to sensei celé naplánovala....to mi nepřijde. Pořád se držím svého přesvědčení, že teď někde sedí u stolu, pije a konzumuje a baví se čekáním.

Brzo se však objeví alespoň Hiroki.
,,Aspoň vidíš, že zvědové to taky nemají lehký. Řekl bych, že takhle nějak se shánějí informace. I když méně okatým způsobem, to je fakt." zauvažuji nad tím, odkud vlastně vedení vesnice bere všechny informace. Shinobi, kteří je získávají, o kterých se neví a nemluví...trochu to nahání husí kůži.
,,Kde je Akemi, to zatím nevím, ale určitě se brzo ukáže." rozhlédnu se, jako kdybych očekával, že se na povel objeví zpoza rohu.
,,Mám informace ohledně jednoho vysloužilého holiče. Ale ten knír už nenosí, takže to náš člověk nebude. Pak ještě nějaký muž, který žije u hřbitova. A co ty? Pokud budeme mít víc osob, měli bychom je obejít všechny, jeden aby se vyptával a dva další slídili kolem. Věřím, že by sensei tomu muži i řekla, aby ji zapřel, kdyby u něj byla. Takže trochu nenápadně se porozhlédnout by nebylo na škodu." navrhnu a případně tato slova zopakuji i Akemi, pokud Hiroki nebude mít lepší nápad. Doufám, že se Akemi již brzo ukáže.

Akce

Kioshi můj plán odsouhlasil, i když jsem mu nedala zrovna na výběr. Ze sebe jsem udělala kořist a tím odlákala pozornost od mých dvou společníků. Fuuma Shuriken zasáhl svůj cíl...běžím dál, když ucítím šílenou bolest v břiše, které se rozleze po celém těle. Bolestně vykřiknu. Jsem teď v docela velkém ohrožení života...jenže to už zasahuje Kioshi a díky němu jsem v bezpečnější vzdálenosti od shinobiho. Klesnu na všechny čtyři a mám co dělat abych tu nehodila šavli.
"Jo...myslím, že jo..."
šeptnu a podívám se směrem, odkdu vyletěl Yamato se sharinganem. Použil na nepřítele genjutsu a tím nám získal čas...sesbírám se na nohy.
Nemůžeme ho nechat žít...on by nás zabil hned...myslím, že ten úkol je na mě...já už to jednou udělala...zvládla jsem to jednou, tak to dokážu i podruhé..
napadne mě a vytáhnu kunai. Pohledem přejedu shinobiho a přikročím k němu zezadu.
"Musím to udělat....nemůžeme si dovolit ho svazovat nebo tak něco..."
šeptnu. Zhluboka se nadechnu a vydechnu pak prudce bodnu do místa, kde má Shinobi srdce....doufám, že neminu...ano je mi z toho co dělám špatně...vím co mi to opět přivodí, ale teď musím myslet, na to, že je to pro moje bezpečí i pro bezpečí kluků...tedy hlavně pro jejich bezpečí.

Rozmluva s otcem

Beze slova otce následuji. Mířím kousk stranou od hlavního ruchu vesnice do klidnější části kde nenarazíme na někoho každou chvíli. Tam se zastaví a začne mluvit. Neříká mi nic nového jen to co jsem už znal. Když jsem odcházel, tak jsme spolu měli dlouhou rozmluvu i když jsme spíš na sebe křičeli.
Ani mě nepřekvapí že dostával informace o tom jak se mi daří. Pořád je hlavou klanu a strýc i teta jsou pod nim. Pak se tón rozhovoru změní. Otec ke mě přistoupí a místo rány, kterou by začala bitka (byl jsem připraven mu ji hned vrátit) mě obejme. Strnu zatímco mě požádá o odpuštění a s slovy, že se mám stavit doma až budu mýt čas odejde.
Stojím nehnutě ještě několik minut potom co už je pryč a snažím se to strávit. Ne že by se na mém postavení v klanu něco změnilo. Otec je hlavou klanu a může rozhodnout, že mě přijme zpět, ale proti mému odchodu nebyl pouze on. Většina členů vedlejších větvích se postavili na otcovu stranu při mém odchodu a jejich názor se nezmění tak lehce.
Ne nemohu ti odpustit, ale možná bych vás mohl někdy navštívit, poznamenám potichu spíš do vzduchu. Necítím se jako člen klanu od chvíle kdy jsem se mu postavil. Používám jeho jméno, ale nevidím se jako jeden z klanu. S matkou a sourozenci bych se rád občas setkal, ale stále v sobě nedokáži najít touhu znovu potkat otce. Mohl bych žít bez toho abych ho do konce života viděl znovu a nevadilo by mi to.
Zatřesu hlavou a zamířím zpět. Mám víc věcí nad čim přemýšlet než obvykle.
No alespoň se nemusím tolik stresovat když někdy zamířím do země Jezer, pomyslím si.
Dojdu k domu správce a zamířím do budovy vedle kde odpočívá zbytek mojí skupiny. Vstoupím dovnitř a najdu zbytek mojí skupiny u stolu s jídlem. O něčem se baví, ale nemám chuť se k jejich rozhovoru připojit. Jen je pozdravím kývnutím a posadím se ke stolu. Naberu si rýži do misky a vezmu si k ní maso.
Itadakimas, pronesu skoro neslyšně a pustím se do jídla.

Jídlo

Jdeme tedy se senseim až no onoho domu. Před vstupem dovnitř se samozřejmě zujeme. Uvnitř nás čeká spousta jídla. Posadíme se tedy a jako první se do jídla pustí sensei. Já si pomalu sundám šátek a prozatím si ho uvážu kolem krku. Začnu pomalu jíst. Vybírám si jen a pouze maso, a pokud tam je tak i rybí maso. K tomu se občas napiju vody.
Pak následuje otázka ohledně týmu. Sōzo odpoví a já se nad tou otázkou zamyslím, ale asi se na to nedá nic moc odpovědět.
"Souhlasím tady s kolegou, myslím, že spolu vycházíme opravdu hodně dobře. Myslím, že Itami by taky souhlasil."
odpovím.
Doufám, že se k nám připojí brzy.
napadne mě.
"Sensei...asi bych se na to měla zeptat spíše Itamiho až přijde, ale mě to prostě nedá. Ten muž...který s ním chtěl mluvit, byl cítit podobně jako Itami. Byl to někdo z jeho rodiny?"
zeptám se, protože opravdu nad tím přemýšlím, už od doby, kdy nás zastavili na cestě a doprovázeli sem.