Andor.cz - Dračí doupě online

1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi akademie

Třída ve druhém patře
Itami, Akemi a Liu

Holčina z mlžné všechny přítomné stejně, jako její klon přelétla trošku otráveným pohledem doplněným o drobný úšklebek.
"Furt jsi stejně hrrr Liu, když to uděláš můžeš tam dost dobře uvíznout, klon je klon, zmizí a důkazy nezůstanou, když chybí tebe je v kachli, i kdyby to henge vyšlo. Navíc. Myslím si, že tady kolega mě na mysli někoho z jiné vesnice, než je ta naše viď?"
Pousmála se vědoucně, nedělala si iluze, že by jí všichni v místnosti věřili, ale přikývla.
"Dobře ať se ten jeřáb drží poblíž klonu, když půjde do tuhého můj klon odláká pozornost. Jde se na to a doufejte, že máme dost času."
S tím vodní klon vyskočil rozbitým oknem ven a přilípl se na stěnu školy a rozběhl se po ní kupředu. Klon se řídil tím, jaké instrukce dostal od Itamiho a Seneah jej následovala tichým a rychlým letem. Když se vám ztratili z dohledu opět na všechny dolehla jistá nervózita z toho, jestli jste zvolili správně a jestli se k vám správné odpovědi vlastně dostanou. Všichni jste se usadili zpátky na svá místa, protože jste si nebyli jistí, kdy se probere dozorce, který byl zatím uvězněný v genjutsu té holky ze sněžné. Uplynulo pár minut a dozorce zamrkal a pohodlněni se uvelebil na židli, jakoby se snad ani nic nestalo. Buď nepostřehl, že se dostal z Genjutsu, nebo jsou na vás opravdu mírnější záměrně.....zhruba o další půlhodinu později se nenápadně pod dveřmi provlékl malý bílý pavouček z jílu, který si to nepozorovaně prokličkoval mezi lavicemi, vyšplhal po noze Itamimu, po boku a zespodu po ruce až do dlaně, kde se mu rozpadnul do dlaně na písmenka z jílu, které dávaly odpověď na otázku číslo 14.
Když jste měli za sebou skoro hodinu a třičtvrtě, skrz rozbité okno vletěla chaoticky se plácající Seneah, která začala poletovat po třídě, jako zmatený pták a ryčet na všechny strany.
"Co to sakra!"
Zvedl se dozorce a snažil se ptáka šetrně vyhnat ze třídy, než ještě stihl shodit několika osobám pomůcky a jednoho mladého genina plácnout křídlem po hlavě, než znovu vylétl ven. Dozorce vyhlédl z okna a táhle vydechl, když se začal vracet ke katedře. Patrně toho začínal mít plné kecky. Holka z mlžné koutkem oka přelétla pohledem k Akemi a ostatním a neznatelně kývla s odhaleným zoubkem. Její klon se nevrátil, nejspíše došlo někde na problémy, ale to hlavní se získat podařilo. Akemi měla v dlani malý srolovaný papírek s odpovědí na otázku číslo 15. Dle všeho psáno rukou Hikara.
Teď je otázkou, jak ti, kteří získali potřebné odpovědi naloží s těmito znalostmi a zdali se o ně podělí se zbytkem třídy. Všichni jsou samozřejmě ostražití a v případě nesdílnosti se budou spolužáci snažit nenápadně opisovat. Každopádně do konce zkoušky zbývalo něco málo přes hodinu času.


Třída v přízemním křídle
Sozo a Kiryu

Bílí pavoučci se rozběhli po třídě a pak byli za chvíli tatam. Jak se zdálo, někteří se protáhli pootevřeným oknem, další ventilací a zbytek pod dveřmi. Klučina, který je vypustil, jen v klidu seděl a čekal.
Starší klučina z mlžné naproti tomu se poočku rozhlížel kolem, jestli již někdo nemá náhodou odpověď. Až za třičtvrtě hodiny se jeden z pavoučků vrátil skrz ventilaci a slezl zpátky k Sozovi, ktery po chvíli něco začal psát.
Dívku z Vodopádové o chvíli na to začal její drobný ptáček usazený ve vlasech lehce klovat do hlavy, jakoby se snad už nudil, i ona za chvíli začala něco psát, což vzbudilo pozornost i jiných ve třídě. Dozorce však také nabyl na ostražitosti, takže bylo vše zase na chvíli mnohem obtížnější.
Starší klučina z Mlžné se zamračil, protože si patrně něčeho všimnul, ale na druhou stranu se mu zatím nedařilo pohnout z místa. Váš problém byl pochopitelně dozorce. Ti pozornější z vás si pak všimli koutkem oka, že za oknem se prohnal houf drobných květinek. Docela velký houf, který sebou zmítal v poryvu větru a v jednom takovém se stočil přímo k vašemu oknu a tichým pleskáním se na něj nalepil. Byly to drobné načervenalé kvítečky, které náhodile tiše bubnovaly o sklo okna. Ti pozornější z vás si záhy všimnuli, že vytváří písmenka a postupně celý nápis začínající čísličí 13. a následnou odpovědí na tuto otázku.
"Co se to tam kruci děje."
Zamračil se dozorce, který si všiml přibývajících květinek na okně, ale zatím ne toho, co to působilo.
"Mě je špatně....asi budu zvracet buh...buhh.....bléééhhhhh...."
Zanaříkal jeden chlapec vypadalo to, že snad z oblačné a vzápětí si poblil kalhoty a částečně stůl.
"Shimata!"
Zanadával dozorce a zamířil ke klukovi, který byl bledý, jako stěna, pak ho vzal za rameno a jal se ho vyvést ven, nejspíše ke koupelnám. Věděli jste, že venku je další, měli jste jen pár okamžiků, než se vystřídá s tím, co odchází a do konce testu zbývala něco málo více, než hodinka. A ano ten, co si šel dát kafe a ještě také nevrátil. Dlouhé kafe, jen co je pravda, nebo narazil na problémy?

1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel

Apartmán ve třetím patře
Aimi

Asi patnáct minut na to, co se objevili ti mravenci a klučina něco napsal do svého papíru a vypadal o dost spokojeněji sis všimla něčeho dalšího....ventilační šachtou se protáhlo několik malých broučků. Tyhle brouky nevidíš poprvé. Protáhli se nenápadně za dozorcem u katedry a pak si to prošli přímo pod ní a zamířili k Senju Asuře, kterou jsi znala ze školy. Když se dostali pod oblečením někam k její ruce, tak krátce na to, kdy tlumila tiché zachichotání se....možná ji brouci polechtali, tak začala do svého archu také něco psát. Drobný úsměv na tváři jí zůstal a broučci se zase brzo vytratili pryč. Stejně tak mravenci se docela záhy zase vytratili pod dveřmi pryč z místnosti. Patrně všichni splnili své úkoly.
Dozorce na vás dohlížel, tak nějak po lopatě ale to vám na stresu rozhodně neubíralo. A tys stále ještě neměla jasno v tom, jak sakra zodpovíš ty otázky, když už tu bylo hned několik, takových kteří si s tím, alespoň částečně poradili. A když ses tak nervózně rozhlížela kolem sebe, co sakra budeš dělat, najednou tebou projelo zamrazení. Neblahý pocit, kdy když jsi zkusila pohnout tělem, nešlo to. Zamrzla jsi. A pak ti to došlo. Skoro nuceně jsi zvedla oči směrem za dozorce, kde skrz ventilační šachtu směrem k tobě pod lavicemi napojený, na několik dalších byla teňoulinká čára stínu, který končil pod tvou lavicí u tvých nohou. Cítila jsi, jak ses drobně pousmála, ne však z vlastní vůle a neslyšně pohnula rty. "Kagemane no jutsu.....seiko."
Nyní jsi už neměla pochyby musel to být Shokirův stín, kterým tě chytil. To znamená, že nějak musel vědět, kde přesně jsi, aby tě našel, takže buď se s někým ve své třídě spojl, nebo má nějaké eso v rukávu. Každopádně tvá ruka sevřela pevněji tužku a pak začala do archu psát. Vyplnila tak otázku číslo 15. Byla jsi v půlce cesty z tohohle ven. Ale podařilo se to samé i klukům? Cítila jsi, jak stín polevil a pak se pomalu ale jistě zase stáhnul. Zdá se, že Shokiru má vždy plán. Zbývala zhruba hodina do konce a jedno bylo jisté. Jakmile se správné odpovědi objevily ve třídě určitě to vzbudí zájem ostatních spolužáků a budou se k nim chtít dostat taky a nějak šikovně je opsat. Plus zbývala otázka zdali kluci mají odpovědi na tvou otázku!

1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi policie

Kancelář v přízemí jižní křídlo
Killunia a Ariaki

Jak rychle se tahle ještěrka objevila, tak zase i zmizela pryč z místnosti. Klučina z deštné vypadal spokojeně, alespoň v rámci možností a rozhodně nevypadal sdílný. Kromě toho, však pootevřeným oknem nenápadně do kanceláře vletělo několik drobných včelek. Ty tiše zakroužily kolem a pak usedly na záda opálené holčině ze zemské, která o chvíli později začala něco psát do svého papíru také. Nejspíše i ona měla pomoc zvenčí. Bylo vidět, že někteří spolužáci se snaží opsat od těch, co už něco měli, alespoň nenápadně, i když ne moc úspěšně, zatímco třeba mladý blonďák z Listové podobně, jako třeba Ariaki se tvářil mnohem více zadumaně a očima bloudil po třídě.
Čas pomalu plynul a do konce zkoušky zbývalo něco málo přes hodinu a když jste pohledem zalétli k oknu směrem ven, bylo tam viděl množství poletujících modravých květin ve velkém houfu....nic zvláštního....tedy, než jste si uvědomily, že takhle krouží poblíž budovy a když jste se na to lépe zaměřili šlo z toho vyčíst, že květiny se místy překládají do číslice a písmem.....14. a odpověď na tuto otázku. Bylo však třeba jednat rychle a nenápadně, protože stále zde byli dozorci a taky byla otázka zdali je opravdu odpověď správně a jak dlouho ta zpráva vydrží, než jí rozfouká vítr úplně.


Kancelář v 1. patro východní křídlo
Aki

Když ses podívala na toho kluka z deštné s otázkou v očích o vzájemné pomoci, odpovědí ti byl jen jeho pohrdavý úsměv. Oči stočil zpátky ke dveřím, kudy právě proběhla malá ještěrka, která se mu obratně vyšplhala po oděvu a pak zmizela v klině. O chvíli později chlapec začal něco spokojeně psát do archu.
Nedlouho na to jsi zaznamenala tiché bzučení, když škvírou v pootevřeném okně prolétlo dovnitř, několik malých včelek, které přistály zespodu na lokti nenápadně dívce ze zemské, krá o chvíli později s novým zápalem začala psát něco do svého archu.
V opisování se zatím nikomu moc nedařilo a co si budeme leč zbývala zhruba něco málo více, než hodina do konce, tak byla tu docela spousta studentů, kteří si zatím nevěděli rady s posledními otázkami a nebo věděli, co by měli dělat, ale podobně, jako ty byli na štíru s tím, jak toho dosáhnout, skrze své omezené možnosti a zaměření. Byli jste asi docela prokletá třída, protože zdá se, že těch, kteří by měli, jak předat své otázky dál, nebude zase tolik. A to kdo ví, jak si vedli kluci. Každopádně vaši dozorci, už koukali spíše z polospánku, než čehokoli jiného, protože, co si budeme nebyli jste zrovna dvakrát zábavná společnost.
Čas pomalu plynul a do konce zkoušky zbývalo něco málo přes hodinu a když jste pohledem zalétli k oknu směrem ven, bylo tam viděl množství poletujících modravých květin ve velkém houfu....nic zvláštního....tedy, než jste si uvědomily, že takhle krouží poblíž budovy a když jste se na to lépe zaměřili šlo z toho vyčíst, že květiny se místy překládají do číslice a písmem.....14. a odpověď na tuto otázku. Bylo však třeba jednat rychle a nenápadně, protože stále zde byli dozorci a taky byla otázka zdali je opravdu odpověď správně a jak dlouho ta zpráva vydrží, než jí rozfouká vítr úplně.


PS: Gomene za dlouhou pauzu budu se snažit do toho zase dostat i zde a pokud bude chuť a elán, možná se nám podaří posunout to i ve zbytku roku znovu :) Všem děkuji moc za hru a trpělivost.
Shinigami

Těžce v háji

Uběhlo už tolik času a já pořád dumal nad těma dvěma podělanýma otázkama. Hryzal jsem si nervózně ret a snažil se přijít na to, co kruci tímhle zamýšleli. Nikdo z nás přece nemůže tohle být schopen zodpovědět. Nenápadně jsem začal očima pozorovat ostatní ve třídě. Zdálo se, že pár dalších dělá totéž. Zkoumají třídu, snaží se něco zjistit.
"Hledají odpovědi po třídě, nebo přemýšlejí, jestli by mohly být jinde?"
Usoudil jsem a z toho jsem si taky odvodil, že už určitě někdo zkusil kouknout se pod ruce sousedovi a neuspěl. To by znamenalo, že máme všichni stejnou otázku vyplněnou nejspíše.
Koutkem oka jsem zahlédl ještěrku, která se mihla od dveří pod stoly a pak k tomu klukovi, který krátce na to začal něco psát.
"To znamená, že mu ta ještěrka přinesla odpověď na nějakou otázku?"
Zatnul jsem zuby a zamyšleně si poklepal na rty tužkou.
"Kso, tak to jsem fakt těžce v prdeli.....nemám moc kloudných způsobů, jak opisovat od něho. Nesedí zrovna blízko a moje techniky na tohle nejsou uzpůsobené. Stejně tak dostat se ven ze třídy by bylo pro mě dost obtížné. Ani žádné pořádně Genjustu neovládám."
Mračil jsem se před sebe a usilovně přemýšlel, co s tím kruci budu dělat. Dost jsem pochyboval o tom, že by kluk byl sdílný a poslal ještěrku s odpovědí k nám ostatním, takový naivka jsem nebyl.
"Tak co budu dělat.....kso.....Aki, Iritari jste taky tak těžce v háji, jako já?"
Zaúpěl jsem v duchu, začínala mne svírat míra paniky, že tohle nezvládnu. Ale taky jsem uvažoval nad tím, že tu musel být způsob, jak tuhle zkoušku splnit. Nemohli přeci počítat, že každý bude mít s kým ve třídě spolupracovat....jsme tu hlavně každý za svůj tým, chápu, že pomoc někoho cizího se někdy hodí, ale nevěděli, přece dopředu, kde kdo z nás bude, takže ani to jestli budou tohohle všechny třídy schopné. Musí být i způsob, jak to udělat bez pomoci....tedy pokud se nepočítá s tím, že ti, kteří nejsou schopni věci zjistit sami, si tu pomoc zajistí.....

Odpovědi na otázky..


Zamrkám, když mi dojde, že v týhle třídě odpověď nenajdeme protože všichni máme vyplněnou tu samou otázku... Nenápadně se rozhlédnu se po třídě, kdo by byl schopný sehnat odpovědi někde jinde... Pohled mi utkvěje na klukovi, ze kterýho mám husí kůži na zádech, vypadá to, že i on má na věc stejný názor...
Mírně pozvednu obočí v otázce, jestli by byl ochotný spolupracovat... Ano děsí mě, ale jeho výraz... Řekněme, že pokud bych s někým měla spolupracovat, tak s někým, kdo mě dokáže zabít... Což on by dokázal... Proč? Protože je dobré si držet silné jedince blízko....

Nikde žádná pomoc


Děvče s mravenci se zdálo být nespokojené, což znamená, že musela přijít na něco, co se jí nelíbí... Že by odpověď nebyla ve třídě, ale někde jinde?
,,Pokud by se odpověď nacházela mimo tuto místnost, tak se musíme dostat ven... Nebo...
Maličko zpanikařím a začnu se klepat.
To po nás nemůžou chtít!!! To je tak nespravedlivé...
Zamračím se pro sebe... Myslím si, že nejsem jediná, koho to napadlo snažím se tu zprávu nějak předat dál, třeba někoho něco napadne a pokud ten hluk značí, že už někdo začal jednat, tak si musíme pospíšit...

Prokleté zkoušky

Všechno se rozběhlo velmi rychle. Pozvedla jsem obočí, když najednou náš dozorce ztuhl a mírně jsem se pousmála. Jeden je pryč, jeden je omámený. Třetí za dveřmi zatím nemá tušení, že se něco děje.
Rozhlédla jsem se po třídě, která začala rychle reagovat.
„ Buď v jiné třídě, nebo ještě hůř, na jiném stanovišti. Ale tím bych se trápila, až vyloučíme možnost našeho stanoviště.“
Rozhlédla jsem se. Jakmile se objevil vodní klon dívky,
Dobře jsem se rozhlédla po třídě, prozkoumala každou jejich možnost, kterou jsme měli. Viditelné byli dvě možné cesty na první pohled. Jedna oknem, druhá dveřmi. Za dveřmi byl dozorce, takže tamtudy to nešlo nijak snadno.
„ Jedna třída bude stoprocentně dole v přízemí, odváděli tam jednoho člena mého týmu, než nás rozdělili uplně...“
Zahleděla jsem se na kluka, který navedl klon, kam má jít.
„ Můžu s ní poslat svého jeřába. Nenavede ji, ale může nás informovat, pokud se něco zvrtne. A co víc. Může nést zprávu s naší odpovědí, a nebo s odpověďmi jiných tříd, pokud by se jako klon nemohla bezpečně vrátit. Je méně pravděpodobné, že budou podezřívat zvíře, než osobu.“
Podívala jsem se po ostatních a rychle jsem na kus papíru přepsala svou odpověď, na otázku, kterou jsme znali, a k ní jsem napsala 13. A pak ještě jednou, úplně totéž.

Pokud souhlasili, přivolala jsem opět Seneach.
„ Následuj ji. Tohle střež. Potřebujeme získat odpovědi na otázky číslo 14 a 15. Je pravděpodobné, že je mají v jiných třídách, Seneach. Kyriu a Hikaru, je nejspíše znají. Je třeba je najít a nenápadně je dostat a předat jim to, ano?“
Pohladila jsem ji po peří.
„ Pokud se s nimi setkáš, řekni jim, že se nemají vzdávat. Za žádnou cenu.“
Pousmála jsem se a vypustila jsem ji ven.

Zkoušky - Stanoviště A, přízemní třída

Nálada ve třídě se jakoby zasekla na nějakém neurčitém bodu, kdy nikdo neví, jak vlastně pokračovat dál. Ani já, pořádně. A čím více mi přijde, že ačkoliv moje odpověď má nějaký určitý smysl, zdá se, že ostatní toto nesdílejí a hledají jiné řešení. Něco více specifického a méně vyčteného z knížek. Polije mne pot, když mi dojde, že tady půjde o něco jiného a má odpověď bude velmi špatně. Drobné bílé pavoučky v podstatě odignoruji, protože nemám moc tušení, jaký je jejich význam a za jakým účelem se vydali na svou cestu. Trochu mne ze šoku probere, když se jeden z dozorujících shinobi odebere na přestávku. Pozoruji tolik, abych se příliš neotáčel a nepoutal tak na sebe víc pozornosti dozorujícího, než je nutné. Ozve se zvuk spadnuté tužky, kterou upustila dívka se zavázanýma očima. Což je samo o sobě divné a ještě divnější, že potřebuje pomoc od našeho dozoru, aby jí ji pomohl zvednout ze země. Nezdá se mi, že by jí jinak absence zraku nějak překážela v testu.
Pět, pět, čtyři?
Pozoruji, jak onen kluk ze sněžné ukazuje počet prstů.
Čtrnáct. Číslo otázky. Tu mám. A zdá se, že i ostatní.
Dojdu k závěru, když všichni více méně přikyvují. Stočím pohled zpět k papíru, když se dozorující shinobi vrací zpátky na své místo. Jenže mne nenapadá, jak z téhle situace vyváznout s potřebnou odpovědí. Ti pavouci zřejmě dokážou získávat nějakým způsobem informace a doručit je zpět tomu, kdo je vytvořil. Jenže já žádnou podobnou techniku neovládám. Nejhorší je asi ten pocit bezmoci, ale nenapadá mne, co bych mohl ve své situaci dělat dál. Nezbývá, než prozatím přemýšlet během času, který zbývá do konce zkoušky.

PROKLATÝ TEST

No vyda... Vypadá to že můj plán funguje. Bez povšimnutí se mi podaří rozbít okno, odlákat dozorce a předat informace dál. Aspoň nějaký úspěch. Teď už mi nezbývá než čekat a doufat... A má snaha je odměněna. Teda, jak se to vezme. Jedna dívka ťuká tužkou a až po chvilce mi dojde že mi odpovídá. Taky má třináctku? Sakra.. Zklamaně si povzdychnu. Mohk sem mít prostě jen smůlu a vybral sem špatnou osobu. Jenom že pak se začne ozývat ještě někdo a mně je jasné o co tady asi jde. Jeden může být náhoda, ale dva...

Nebyl sem si jistý co bych měl dělat dál, dochází mi možnosti. Snad si Takumi a Hayate vedou lépe. Už se mi do hlavy vkrádají opět myšlenky na to že bych to vzdal, když v tom se něco stane. Někomu se podaří dostat zbývajícího dozorce do genjutsu a následně jedna dívka potvrdí mou teorii. Trochu se při tom ušklíbnu. Jasně.. Tak pro to rozdělení do tříd. Už předtím mě napadlo že bych šel jako na záchod a sehnal informace jinde. To se nepodařilo, ale jinak byl můj instinkt správný.

Všichni jsou si zdá se vědomi že klíčem bude spolupráce a tak se tu začne rodit plán. S rukama složenýma pod bradou těkám očima po třídě a poslouchám. Podívám se na klona Shineko a pak na toho kluka z Písečné, jehož klon aktuálně roztiluje venku dozorce.

"Ty". Ukážu na něj. "Nebo kdokoliv jiný... Když bych šel taky a dozorce se probral, dojde mu že tu někdo chybí... Mohl by jsi toho klona venku nechat zničit a vytvořit dalšího, který by si sedl na mé místo a použil Henge?" Zeptám se. Kdyby to šlo, bylo by to fajn, mohl bych jít se Shineko a pomoci jí sehnat informace. Ale má absence by mohla vyvolat podezření takže... Asi bude záležet na ostatních. Myslím ale že by to bylo dobré, asi bychom věděly co od sebe čekat a kdyby bylo třeba, byla by jedna z mála která by mohla využít mé Kirigakure no Jutsu.

Bez odpovědi

Rozprostřel jsem svoje vnímání po místnosti a následně i do zbytku školy, takže situaci kolem sebe sleduji z dálky a mlhavě. Spíše jen čtu chakru okolních lidí, abych usoudil co dělají. Po chvíli čekání si uvědomím, že nikdo neopisuje poslední poznámku a z nápovědí okolo to vypadá že máme všichni tu samou otázku.
Ty šmejdové, pomyslím si, když jsi konečně uvědomím, že k úspěšnému ukončení úkolu potřebujeme ostatní třídy. Přitom skoro vypadnu z meditace a musím se chvilku soustředit, abych se vrátil do techniky. Zatímco v třídě chytí dozorce do genjustu (alespoň předpokládám), tak já se zaměřím na zbytek školy a pokusím se najít dvě další velké koncentrace chakry a tím i dvě zbylé třídy.
Vyklouznu z meditace a rozhlédnu se kolem sebe po ostatních.
Spolupráce není úplně to co bych chtěl udělat, ale moje schopnosti mě dost omezují, pomyslím si. Také mě dochází čas protože pochybuji že naše genjutsu dozorce udrží dlouho. Dokonce ho podezřívám, že to dovolil vzhledem k jeho slabým reakcím k vyrušením.
Povzdechnu si a kouknu se na vodního klona u okna.
Navedu tě, řeknu potichu a řeknu klonu a zbytek třídy co jsem našel ohledně ostatních dvou tříd.
Tohle nesnáším. Víceméně spoléháme na to že nám řekne správnou odpověd, pomyslím si a otočím se ke zbytku třídy.
Někdo z jiného týmu kdo ji zvládne doprovodit? Zeptám se potichu.
Měl jsem se naučit používat kameného klona. Teď by se hodil, pomyslím si s povzdechem v mojí mysli.

1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi akademie

Třída ve druhém patře
Itami, Akemi a Liu

Čas ubíhal neúprosně po hodině jste měli již všichni dávno za sebou všech prvních 12 otázek. Celých 60 minut už bylo za vámi a už jen ti opravdu nejzoufalejší dopisovali poslední kousky, co věděli a vy jste se museli zaměřit na Váš dosud zapeklitý problém.
Liu rozbil okno, což se setkalo s pohotových trhnutím dozorčího a části třídy, která se polekala, co se to sakra stalo.
"Shimata!"
Zanadával dozorce a zamířil od katedry se podívat k oknu, co se stalo.
"Jdi to omrknout ven, žádné výtržníky tu nepotřebujem."
Odtušil dozorce od okna celý zamračený.
"Hai."
Kývl druhý dozorce u dveří a najednou byl pryč. Dozorce u okna pomalu zamířil zpátky ke katedře. Ve třídě tedy prozatím zůstal jen jeden z dozorců.
Mezitím už Akemi stihla přečíst a schovat kůstku, kterou jí v nestřeženém okamžiku poslal Liu. Druhou kůstku dle všeho měl někde na stole, nebo kdo ví kde nyní schovanou mladík s čepicí na hlavě zelenkavým přívěškem na krku. S odstupem nějaké minuty po tom, co odeznělo klepání tužkou od Akemi právě tento mladík začal nervózně bubnovat prsty o desku stolu. Pro mnohé by to mohlo být otravné, ale ti pozornější z vás rozpoznali, že vyklepává to samé, co předtím naklepala tužkou dívka.....13....
"Klid."
Zabručel dozorce, ale jinak to více neřešil. Mezitím Itami roztáhl své vnímání po třídě a pak dál po škole. A když míjela právě první hodina vaší zkoušky, ozval se venku rachot a nadávky. Dozorce opět zpozorněl a zamračil se směrem k oknu.
"Co se tam děje?"
A právě tu chvíli, když se tam díval, tak mu cinkla do nosu, drobná sněhová vločka. Zamrkal, jakoby se chtěl ubezpečit jestli ho nešálí zrak a pak zůstal hledět do prázdna.
"Máme jen pár minut možná méně. Takže rychle. Hádám, že nikdo tady nemá zodpovězenou jinou otázku než 13 co?"
Rozhlédla se po třídě dívka stejně bledé pokožky, jako vlasů. Vypadala, že by mohla být o nějaký rok straší, než někteří zdejší účastníci a měla na sobě označení Sněžné vesnice.

"Ne ta odpověď bude jinde, nejspíše v jiné třídě, musíme se s nimi spojit a odpovědi si předat, jinak jsme v kachli. Můj klon na dlouho toho druhého dozorce nezabaví."
Ozval se klučina v hnědém dlouhém oděvu s pískovými vlasy, který měl na paži označení Suny a kterého Akemi poznala, protože by to ten, který pomrkával směrem k oknu, než ho Liu rozbil.

Nesl se třídou tichý šepot.
"Pssst ne tak nahlas venku je ještě jeden.....huf fajn zvládne mě někdo odnavigovat do jiné třídy pro odpověď? Můj klon to zvládne."
Odhalila s povzdechem ostrý zoubek dívka, kterou pro změnu znal Liu, a která byla z jeho vesnice.
"Ale pohněte si, jestli nás odhalí tak jsme dojeli.....Mizu bunshin."¨
Složila dívka pečeť a vzápětí tu byla druhá totožná osoba, která s čvachtnutím zhmotnila z vody, která se vysrážela z podlahy.

Ostatní ve třídě začali šumět a vymýšlet tiše, co v rychlosti udělat dokud máte alespoň trošku času, který se vám velice krátil. Dívčin klon mezitím došel k oknu a koukl po vás, jestli dostane nějaké instrukce.


Třída v přízemním křídle
Sozo a Kiryu

Když se Kiryův pohled na okamžik setkal s tím od kluka ze sněžné, ten jen sklopil oči k papíru a téměř neznatelně zavrtěl hlavou. Patrně také neznal odpověď na ty proklaté dvě otázky. Také si šlo povšimnout kluka z mlžné, docela statný a vysoký šlachovitý chlapík s bílými vlasy, který se mračil na svůj vlastní test a tvářil se velice nespokojeně, jeho pohled občasně klouzal po třídě jindy k oknům. Naštěstí dozorci nevypadali, že by dávali pozor až přespříliš, co si budeme bylo vás ve třídě fakt hodně. Bylo docela k nepochopení, jak mohla psát test třeba ta slepá holka z mlžné, ale zdál ose, že jí obvaz přes oči nijak netrápí.
A pak tu byl kluk ze zemské, který si něco nervózně žmoulal v dlani, ale když jsi ho chvíli pozoroval, tak sis všiml, že zhruba chvíli před tím, než uplynula hodina času se mu po noze k zemi a pak po podlaze po třídě rozťapkal, na různé strany celkem 5 drobných pavoučků bílé barvy tvořených.....kdo ví z čeho a jejich účel také zůstával záhadou.
"Jdu si dát kafe pohlídej je tu."
Zívl dozorce, který seděl za katedrou a zamířil ven ze třídy. Druhý dozorce u dveří si jen povzdechl a přikývl s rukama složenýma na prsou a pohledem říkajícím, že se vám věnuje, protože musí. Každopádně dá se říci, že alespoň na chvíli jste se zbavili jednoho z dozorců. Je taky znatelné, jak občasně k němu zálétá očima ten vysoký klučina s mlžné, jakoby přemýšlel, co s tím druhým dozorcem.

Taky se zdá, že by mohl patřit mezi ty starší tady. Vypadá to, že i slepá dívka natáčí hlavu, jeho směrem, jakoby se nenápadně na něj dívala pak zase po třídě. Ale jelikož vypadá po všech stránkách slepá, nikdo jí moc neřeší a i když se rozhlíží ne příliš nenápadně, dozorce na to nějak zatím nereaguje. Dívka si pohrávala s tužkou v ruce, která jí o chvilku později vypadla a ona poplašeně prohmátla vzduch. Tužka cinkla o zem a odkutálela se.
"G-gomene.....pane dozorce promiňte upadla mi tužka...mohl byste mi pomoci?"
Špitla dívka prosebně div nenatahovala moldánky. Dozorce po ní loupl očima, pak si táhle povzdechl a zvedl se ze židle a zamířil z a dívkou, aby jí tužku podal. K části třídy tedy byl dozorce zády. A když byl dozorce zády klučina ze sněžné ukázal na prstech nenápadně 14 a kývl ke svému papíru. Klučina z mlžné odpověděl na prstech stejně a dočkali jste se i pár dalších přikývnutí. Bylo tedy téměř jasné, že všichni ve třídě máte odpověď na otázku číslo 14. Zbývalo přijít na to, kde tedy jsou zbylé odpovědi.
"Buď opatrnější."
Ozval se dozorce, když podal dívce tužku a pak se rozhlédl po třídě, která samozřejmě dělala, jakoby nic, když se otáčel, aby se vrátil na místo.

1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel

Apartmán ve třetím patře
Aimi

Tvá bota v cestě mravence rozhodně nezastavila, prostě přes ní většina tiše přelezla a pokračovala dál ve svém vytyčeném cíli, koutkem oka sis všimla, jak o chvilku později začali lézt po noze té dívce, která se tak mračila na svůj papír, ta na okamžik zatuhla a koutkem oka slétla dolů ke své noze, pak se zdá se jí jakoby ulevilo, uvolnila se a znovu stočila pohledek papíru. Mravenci vystoupali po její noze přes bok, zespodu po rukávu a směrem na papír, co už dělají mravenečkové dál je těžko říci, protože dívka si posunula loket a předloktí tak, aby jí na papír dozorci tolik neviděli. Každopádně její napjatý zamračený výraz se trošku uvolnil a po chvíli začala do papíru něco psát.
Uplynula vám sotva hodina, když se toto stalo. Také jste tlumeně zaslechli zvenku nějaký hluk. Dozorčí za katedrou začínal lehce podřimovat a ten druhej, co byl u dveří na židli se nezdál být extra ostražitý, majzla si však bude třeba dávat.
Blonďatá dívka z oblačné na chvíli zavřela oči s rukama propletenýma na lavici a vypadalo to, že přemýšlí, nebo spí. Když znovu oči otevřela vypadala docela nespokojeně.

1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi policie

Kancelář v přízemí jižní křídlo
Killunia a Ariaki
Minuty ubíhaly a prvních 12 otázek bylo za vámi, už však uběhla skoro hodina času, ale stále si většina z vás nevěděla s posledníma dvěma rady. Nedávaly pražádný smysl a bez nich to rozhodně nepůjde. Co s tím....Ariaki si mohl všimnout, že cca po hodině jsou v jeho okolí minimálně dva studenti, kteří začali reagovat jinak, přestali koukat do papíru a spíše se nenápadně dívali na strop, nebo okolní stěny a okna, jakoby po něčem pátrali. Jedna z nich je mladá dívka z Listové, druhý pak starší kluk z deštné. Většina ostatních stále dumá, co s tím mají kruci dělat.
Dozorci začínali být docela znudění a unavení, přece jen pořád pozorovat ty vaše mračící se obličeje, nebyl žádný zajímavý zázrak. Pár pohledů do papíru bylo opravdu zoufalých. Nezbývalo, než doufat, že ostatní si vedou lépe a alespoň někdo z vás snad projde. Po té cca hodině si mohl Ariaki také všimnout, že pod dveřmi do kanceláře se protáhla malá drobná ještěrka....přesně mlok, který si to nenápadně zamířil mezi stoly a nohama ostatních směrem ke klukovi z deštné, kterému docela obratně začal šplhat po nohavici. Jen co si toho všiml, tak si dal ruku do klína a nechal mloka zmizet v rukávu. O chvíli později začal něco psát do papíru.


Kancelář v 1. patro východní křídlo
Aki

Minuty míjely a společně s nimi ubývalo i drahoceného času na vyřešení posledních otázek. Zhruba po hodině od začátku zkoušky, jsi měla jasno v několika věcech. Ta hlavní byla ta, že už všichni mají hotové jednoduché otázky a lámou se hlavu nad těmi dvěma posledními. Další neméně důležitý fakt, který sis uvědomila byl ten, že ten kluk ze zvučné vyklepával určitý rytmus, občas ho však změnil a proložil něčím úplně náhodným, takže chvíli trvalo, než sis uvědomila pravý smysl. Rytmus nenápadně říkal 13. Nejspíše to bylo číslo otázky, na kterou chtěl, nebo měl odpověď. A když mladý chlapec z listové čtyřikrát kýchnul s jedním přerušením.
"Uh..gomene."
Popotáhl, ale něco ti říkalo, že to nejspíše zahrál. Vypadalo to, že více osob ve třídě má vyplněnou stejnou otázku jako ty. Nebo že by snad všichni?
Chlapec z písečné, přestal poklepávat a roztáhl prsty o desku stolu, na chvíli zavřel oči a vypadalo to, jakoby se soustředil. Přece jen najít vhodné řešení téhle šlamastiky chtělo něco vymyslet.
Když je však znovu otevřel nevypadal s tím, co vymyslel zrovna spokojený spíše se jen zamračil.
Docela zamyšleně se tvářil také kluk, určitě starší, než ty s označením skryté deštné. Jeho ježaté blond vlasy společně s tím, lehce děsivým výrazem ve tváři, ti způsobily na zádech husinu. Na tom klukovi bylo něco děsivého, jeho oči putovaly nenápadně po místnosti, občas zalétly ke dveřím, ale nikdy tak, aby dal záminku dozorcům jej napomenout.