Skrytá Listová vesnice - 14:10 - Hranice Zvučné země
Mayu

"Z toho, co vím, tak Tým z Listové, který pro Zvučnou nyní misi plní již byl se Zvučnou v kontaktu při misi minulé, kdy doručovali, nějaký svitek. Asi na ně udělali dojem, a tak je zvučná požádala o tuhle misi, protože Geninové, kteří se jim ztratili byli těmi, kteří eskortovali tým z Listové do Zvučné. Tedy je od vidění znají. Ale jak se zdá, tak to bude náročnější, než se zdálo a tak posílají posily."
Oznámí Tasu-sensei a minou další hodiny vaší cesty. Nicméně konečně zastavíte na kapku odpočinku na břehu řeky, která tvoří hranici mezi Zemí Zvuku a Zemí Ohně.
"Na chvíli si odpočineme a najíme se. Větší část cesty je za námi. Když budeme mít trošku štěstí setkáme se zbytkem podpůrného týmu ve Zvučné vesnici."
Podotkne a usedne na kámen a vytáhne energetickou tyčinku, a čutoru s vodou, aby doplnil energii. I ty jsi docela pěkně unavená, protože tempo, které jste udržovali bylo opravdu docela rychlé a vyčerpávající. Jak se zdá opravdu je třeba dorazit, co nejdříve. I nyní má Tasu-sensei ustaraný pohled a očima kontroluje okolí. Ač je jeho Byakugan neaktivní na ostražitosti neztrácí.
(Popište svou cestu a následný odpočinek před dalším postupem.)

Skrytá Mlžná vesnice - 18:48 - Konečně na břehu
Takumi, Hayate a Liu

Liu zareagoval opravdu pohotově, dokonce i Takumiho jeho odhodlání a rychlost překvapily, když se zachytil prsty o dřevo loďky a druhou rukou chytil Hayateho za ruku, který jí křečovitě sevřel a s vypětím sil se snažil dostat na loďku.
Chvíli takhle zápasili s vlnami a bouří, než se podařilo dostat Liuovi Hayateho zpátky na palubu. Ten se pevně chytil a vyplivl vodu. S přerývaným dechem stočil pohled na svého týmového kolegu.
"Díky....Liu..."
Vyrazil ze sebe, je vidět, že se mu minimálně částečně asi změnil pohled a přístup k Liuovi, minimálně pro tuhle chvíli. Každopádně bouře se po další hodině umírnila a za necelou další vaše loďka přirazila ke břehu na písčitou pláž proloženou i drobnými kamínky. Vyčerpaně jste se všichni vyplahočili na břeh a mohli si spokojeně oddechnout.
"Jak doufám, tak jsme na ostrově Nagi, pokud jsme se neodchýlili moc z kurzu, jinak bychom mohli být taky na některém z menších přilehlých ostrovů. Severně od něj. Každopádně přístav jsme očividně trošku minuli."
Ušklíbne se Jamiro-sensei, který se první více vzpamatoval a rozhlíží se kolem. Kromě písečné pláže jsou zde docela slušná skaliska okolo, které chrání vnitrozemí ostrova od úderů vln. Není to nic, co by se nedalo zdolat ale i tak, je to impozantní.
"Někde poblíž se dnes utáboříme a zjistíme, kde vlastně jsme a zítra dokončíme misi."
Podotkne sensei a koukne na Liua.
"Zorganizujte rozvinutí tábora já se půjdu zorientovat."
Kývne na vás a pár skoky vyhopká po skalách, aby byl výše a měl výhled. Takumi a Hayate mezitím čekají na rozkazy od Liua ohledně tábora.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - Zakončení dne - Noc sladká noc
Itami, Sozo a Kamia

Nikdo nic proti Sozově ani Itamiho slovům nenamítal, takže Itami se vydal pro dřevo a našel pár opravdu pěkných a dokonce docela suchých kousků, přece jen dneska hezky sluníčko hřálo, takže ho pěkně vysušilo. Mezitím Sozo zapálil ohníček pomocí trochu svého výbušného jílu. Naštěstí se neozvalo žádné velké bum, ale spíše zasyčení, takže Kazuki-sensei nebyl tímto nějak přílišně znepokojen.
Ohníček hezky plápolal a večeře se vařila. Kazuki-sensei se dokonce rozhodl pomoci s vařením a nezdá se, že by v tom nebyl zrovna neznalý. Vůně večeře je opravdu pěkná a v žaludku to hezky kručí.
Bohužel zatím se nikdo nevyjádřil ohledně Itamiho rozdělení hlídek, který se uvolil vzít první. Večer hezky postupuje a tmy přibývá.
(Zakončete v příštím příspěvku pokud možno svůj den, dořešte hlídky a hoďte si každý 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení a poté vyčkejte na posun do dalšího dne.)

Skrytá Plamená vesnice - 22:35 - Noční přesun
Aki

"Kdyby nechtěli, abys byla Shinobi a s někým spolupracovala, nedali by ti čelenku, kterou nosíš, na to myslí."
Odpoví vlídněji Jounin, který tě doprovází a dál udržuje tempo, které začíná být únavné. Přece jen strávila jsi nějak celý den a teďka v noci ještě musíš někde letět s větrem o závod.
"Vím, že chceš pomoci, nicméně v tuto chvíli nejvíce pomůžeš svému týmu svou přítomností. Jejich posílení posílí tebe i celý tvůj nový tým. A o to hlavně jde."
Mluví poklidně za běhu. Až někdy zhruba hodinu a něco před půlnocí zastaví na mýtince v jednom zhluku stromů.
"Zastavíme tady a chvíli si odpočineme."
Ohlásí a kývne na pár Shinobi, kteří se rozskočí do stran, nejspíše na hlídku. Zbytek mezitím vytahuje něco ze zásob a dává si pohov. Což i tebe upomene na vyprahlé hrdlo a kručení v žaludku. Nehledě na unavené svaly v těle.
(Popište svůj další postup a odpočinek.)

Skrytá Listová vesnice - 14:45 - Řežba pokračuje
Yamato, Kioshi a Kaya

Kaya dál čelí útoku svého soupeře, který jí zasypává jednou vodní střelou za druhou. První dávka to naprala jen do dřeva, když se Kaya přemístila, aby unikla hlavnímu náporu. Objevila se na blízké větvi a vzápětí musela seskočit, aby uhnula dalším střelám.
Daří se jí dobře uhýbat všemu, co je na ní posíláno. I přes palčivou bolest pulzující jí bokem a strůžku teplé krve, která jí stéká od boku po noze je stále dostatečně rychlá a pružná, aby se vyhýbala nepřátelskému útoku, ale na jak dlouho?
Na přivolání vlků bohužel opravdu nemá čas, a tak se rozhodne pro čelní útok na nepřítele, aby zarazila jeho techniku. Daří se jí vyhýbat jeho střelám a blíží se, ač některé míjejí jen o vlas. Nicméně čím blíže je tím roste šance, že jí střely zasypou a sejmou....

Yamato se mezitím posbíral na nohy právě ve chvíli, kdy k němu letí skupina kunaiů s výbušnými lístky na konci. Pohotově se mu podařilo uskočit stranou a vyhnout se tak hlasitému výbuchu, který následoval v mraku prachu a odletujících kousků zeminy.
"Fuuton: Shinkyuu Gyaku (Živel vítr: Podtlakové střely)!"
Opět se ozve jeho soupeř, který vypálí na něj další dávku drtivých střel, které tentokrát vypadají opravdu nebezpečně, protože nějakým způsobem do nich vhodil ještě kunaie, které nyní s navýšenou rychlostí a průrazností letí na Yamata. Nicméně Yamatovi se podaří opět uhnout s těžkým oddechem a kunaie se se zaduněními zabodávají do země opodál.
S těžkým oddechem se Yamato bleskově odrazil od země zamířil střemhlav na nepřítele.
"Dainamikku Entorī (Dynamický nástup)!"
Kopem vyletí směrem k jeho soupeři. Ten zaskočen náhlým útokem stihne jen kop blokovat zkříženými pažemi, aby částečně zpomalil tvrdý náraz. Unavený Yamato, pak rychle pokračuje v taijutsu útocích, ale už s vypnutým Sharinganem, jelikož mu dochází chakra.

Kioshi mezitím dál zápolí se svým soupeřem a zasypává jej taijutsu údery a vykrývá ty od soupeře. Pak se mu podaří zasadit jeden tvrdší úder na brachu soupeře, kterému rozbije ret a na chvíli jej vyhodí z rovnováhy.
"Kayo!"
Koutkem oka zahlédne bezhlavý útok své kamarádky na Shinobiho, který jí zasypává vodními střelami. V tu chvíli se Kioshi rozmaže a zmizí a objeví se až vedle soupeře od Kaye, kterému zasadí tvrdý kop na bok, soupeř jej musel krýt jen tak tak rukou, kterou posílal střely, takže jeho technika skončila a Kaya měla cestu volnou.
"Teď!"
Zakřičí na Kayu zatímco se snaží zaměstnat shinobiho, kterého právě částečně blokuje mezitím ten, kterého nechal kus za sebou se vzpamatoval a připravuje se vrátit do boje.

Daiki-sensei mezitím tvrdými údery poslal dva raněné Shinobi k zemi a těžkým oddechem mapuje očima bojiště. Začíná být očividné, že vaši soupeři rozhodně nejsou na úrovni Jouninů, jako je Daiki-sensei ale spíše maximálně málo zkušení chuuninové, což je vzhledem k tomu, že vás čekali docela divné...
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 11:03 - S tlusťochem za zadkem
Shokiru, Eremi a Aimi

"Nande? Děláš si srandu?....Kso..."
Zavrčí Shokiru, když slyší novou taktiku a odpojí se doleva do strany zatímco Eremi s povzdechem udělá totéž napravo. Bohužel v plánu byla menší díra. Tlusťoch se dál nehnal za Aimi, jak předpokládala nicméně se stočil a dlouhými dunivými skoky s chechtáním mířil a dotahoval za Shokirem. Zdá se, že si vybral toho, kdo mu zkřížil plány, což byl Shokiru.
"Kso to si dělá prdel ne?"
Zanadává Shokiru, kterému se nebezpečně nepřítel dostává na záda. Mezitím Eremi už běží za těma dvěma a snaží se je dohnat, ale není to žádný med.
"Proč jde ta hrozná koule za mnou kso! Že já to vždy vše vyžeru!"
Vzdychne rezignovaně a skáče ze střechy na střechu v naději, že ho setřese, což se nedaří. Zdá se, že si vás začínají všímat okolní lidé a docela s podivem vzhlížejí na střechy. Z toho zase jednou bude průšvih, jako mraky.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Zakončení dne

Itami a Kamia

Začínal jsem být celkem dost unavený. Už ten běh k týmu byl smrťák, a potom jsem si odpočinul asi jen 10 sekund. A pak už jsme zase rovnou běželi. Nechci znít jako lenoch, ale takhle to je. Po dvou smrtítích bězích je nejeden vyřízený.
Nikdy jsem si neuvědomil, jak je vlastně naše Země velká. pomyslím si trpce, když probíháme po planině, kterých je tu na můj vkus neskutečně mnoho. Alespoň je daleko vidět.
Nakonec jsme zastavili u jednoho opuštěného stromu. Ten sloužil jako křižovatka cest.
Díky tomu jsem měl možnost zjistit, že všechny obydlené oblasti jsou relativně daleko. Bezva.
Kazuki-sensei nám řekne, že je čas si odpočinout, což pro mě zní skoro andělsky. Nicméně je mi hned jasné, že to tak lehce nepůjde. Jednak jeden bude muset hlídat, a ještě budeme muset řešit oheň a jídlo a podobně. Naštěstí pro nás tu máme mě, takže oheň zas takový problém nebude.
Itami si vezme první hlídku, za což jsem mu neskonale vděčný. Dokonce jde i pro dřevo.
,,Jestli by to nikomu nevadilo, postavil bych ohniště, a pak oheň založil." řeknu se zábleskem v očích. Na slovo založil dám zvýšený důraz. Každému je jasné, že chci oheň založit výbušným jílem. Né však přímo nějakou technikou. Chci jen do kusu jílu dát svou čakru, a pak ho nechat vybouchnout. Ta exploze bude miniaturní. Ale efekt splní.

Dopr...



,,Áááááááá"
Křiknu, když mě Shokiru chytne a táhne pryč. Otočím se a začnu utíkat, když v tom zaslechnu, jak...
,,Cože?"
Otevírá první bránu? Néééééé
,,Rozdělíme se!"
Křiknu a podívám se na ty dva. Jestli budu mít štěstí, tak si ten tlusťoch vybere mě a pokud ne, tak ho mohu pronásledovat tak, aby mě měl v zádech. vzhledem k tomu, že mě chtěl zabít jako první, tak by mohl chtít pokračovat.
,,Eremi, Shokiru! Teď!"
Pokračuji rovně a doufám, že se kluci odpojí. Pokud si tlusťoch opravdu vybere mě, tak neváhám a za běhu se soustředím na svou techniku, vím, že mě to bude stát spoustu chakry, ale musím ho zastavit a nebo ho sundat svým taijutsu. Pokud se mi nepovede za běhu provést svou techniku kagemane, tak se odrazím směrem na tlusťocha a půjdu na něj kopem do obličeje. Nic jiného už nevymyslím.

Cesta




,,Nemyslím si, že jsem úžasná a dokonalá, právě naopak, že mě nikam do týmu nechtěli, protože jsem nebyla zařazena."
Dodám a pak se na něho zadívám.
,,Omlouvám se Vám, ale prostě jen chci pomoci. Nic víc."
Dodám a už nemluvím, po pravdě si začnu zoufat jestli nebylo lepší, když jsem trénovala sama se sebou než abych dostala tým, se kterým si nebudu rozumět.
Začnu si lehce pobrukovat písničku, kterou si pamatuji od táty, ten si jí také pobrukuje, nebo alespoň pobrukoval.
Ale už nemluvím, nechám Jouniny v klidu, aby se mohli soustředit na misi, oni moc dobře vědí, jestli bych byla užitečná a nebo ne. A já jsem opravdu chtěla jen pomoci. Nejsem dokonalá, právě naopak.

Boj

Moje levné triky moc nezaberou a musím se nyní potýkat s mnohem větší hrozbou. S mým poraněním to není úplně super.
No super, jak se tomuhle mám vyhnout.
uvažuji a moc netuším co s tím...není to moc dobrá situace. Pokud se nevyhnu dobře, zraní mě to ještě víc než jsem, pokud se nevyhnu můžu umřít.
uvažuji a pokusím se použít na vyhnutí další Kawarimi. A následně se pokusím vyvolat dva další vlky, kteří by mi mohli pomoci v boji proti mému nepříteli. Měli by ho zadržet a zajistit mu ruce, aby nemohl používat techniky, otázka je jestli to vyjde nebo ne. Pokud by se mi vlky nepodařilo vyvolat, tak na nepřítele naběhnu a při tom se zkouším vyhnout jeho útokům. Prostě mi jde o to ho co nejdéle zdržet. Boje ostatních si nemohu moc všímat. Sama mam dost práce...

Čas na odpočinek

Pokračujeme v cestě norální rychlostí. Ve městě jsem si docela odpočinul, takže tuhle rychlost zvládám dobře. Během cesty skoro nemluvím i když to u mě není nic nového. Země Země je pěkně rozsáhlá, ale už se pomalu blížíme k jejímu okraji.
Když se začne smrákat, tak se zastavíme u stromu s ukazately. Poblíž tu není žádné město, ale stějně jsem nepočítal, že bychom spali v hostinci. Sensei zavelí k odpočinku a já mu to nevyvracím. Pravdou je že už toho pro dnešek mám dost.
Taky se posadím, abych si odpočinul a z batohu vyndám trochu trvandlivého jídla. Pustím se do večeře. Neumým vařit a ani se to nehodlám učit. Většinu času stejně bude moc nebezpečné oheň vůbec rozdělat. Tady jsme však v bezpečí, tak uvažuji o tom, že bych ho po jídle udělal abychom se ohřáli přes noc.
Už zítra budu poblíž domova. Dokud nepotkám otce, tak to bude v pořádku. Sice mi dovolil odejít do vesnice, ale moc se mu to nelíbilo. Neměl moc na vybranou, kdyby odmítl tak bych odešel bez jeho povolení, pomyslím si.
Dojím malou večeři a podívám se na své kolegy.
Vezmu si první hlídku. Koho mám pak vzbudit? Zeptám se jich. Nepočítám s tím, že by se sensei zapojil, tak se ho ani neptám.
Počkám na jejich odpověď. Pak se zvednu a vydám se po okolí dokud je ještě trochu vidět.
Jdu se podívat po někaém dřeve, oznámým jim, ať se nediví.

Plavba - bouře

Uff, auu... Ještě chvíli, vydrž... Snažím se povzbuzovat sám sebe. Veslujeme snad už hodiny a mně začínají pořádně bolet ruce. Jeden by řekl že už jsme se dostaly pořádně daleko, ale zřejmě to tak není. Pomalu se blížil večer a s ním i ta zpropadená bouře. Napřed začalo pršet, což se dalo vydržet. Jenže pak se začaly zvedat i vlny a aby toho nebylo málo, tak se přidaly i blesky.

Už jsem začínal být docela naštvaný, ale nezbývalo nic jiného než pokračovat dál. Vlny byly čím dál věší a jedna z nich zasáhla naši loď v plné síle. Stejně jako Takumi jsem se i já ze všech sil držel abych nevypadl z lodi. Už se zdálo že je to dobré, jenže najednou přišel na řadu Hayate.

Zdá se že vypadl z lodi a jen tak tak se drží. Do hajzlu! Na nic nečekám, pouštím veslo a pevně se jednou rukou chytám boku lodi. Na prstech se mi ze spodní strany vytvoří jakési "zarážky" z mých vlastních kostí, které by mi měly umožňovat se lépe držet. Druhou ruku podávám svému kolegovi a snažím se jej co možná nejrychleji dostat zpět na palubu. Aby na mé první misi někdo zařval je to poslední co chci, ještě když mám být velitel.

Závažná mise

Když uvidím Tasu-senseie tak se zvednu a jdu zaním. Sensei se najednou rozešel vražedným temtem a tak jsem se přizpůsobila k němu. Kolem jsem se dívala kam to běžíme. Proč vlastně zvučná chce pomoct od nás? Zeptám se senseie a pokračuju dál v cestě spolu s ním. Přitom se opět zamyslím
"Hmmm...další s týmu jsou ještě na jiné misi? To jsem zvědavá jací budou."
"Co vlastně se přesně stalo s jejich genini, že je máme jak to říct najít? Ale nebojte budu i opatrná a neženu se po hlavě jak někteří"
Pak se začnu opět rozhlížet po cestě, jestli nás náhodou někdo i nesleduje a běží přitom dál a u toho přemýšlí jak moc složité to může být

Skrytá Plamená vesnice - 21:02 - Noční mise
Aki

Jounin, vedle kterého jsi běžela k tobě slétl trošku tázavým pohledem a poslouchal, co říkáš. Jak se zdá vyvedla jsi jej mírně z míry. Nejspíše není zvyklý, aby s ním nějaká mladá Geninka mluvila takhle na přímo a neuctivě. Což není divu, většinou se vyžaduje úcta ke starším Shinobi, jakožto ke zkušenějším.
"Je mi líto, ale tohle není mise, na kterou jsi byla přidělena. Pro Genina příliš nebezpečná, aby nám pomáhal zajišťovat perimetr. To je naše práce, na kterou jsme byli přiděleni a splníme jí, jak nejlépe to půjde. Ty se přidáš ke svému novému týmu a pomůžeš jim. Nejsou na tom tak špatně s trochou štěstí až dorazíš do toho městečka, už budou schopni další akce."
Začne Jounin docela nekompromisně a stroze. Jak je vidno žádné samovolné přeřazování se konat nebude.
"Je to relativně daleko, tedy perimetr kam míříme my. To městečko je napůl cesty. Napadená destinace byla až na jižním cípu kontinentu, kde spojuje most kontinent s ostrovem, který z části spadá ještě pod naše vedení. Tedy pokud udržíme tempo v městečku budeme snad do rána, jak doufáme. Tam tě předáme týmu a budeme pokračovat dál.
Z toho, co nám vedení řeklo, tak ve svitku byly pokyny pro onu napadenou posádku, s novými rozkazy, které bohužel již neobdrželi včas. A ano tři týmy Jouninů budou stačit. ANBU mají dostatek jiných úkolů a možná se k nám nějaký jejich tým přidá později. Neměj obavy."
Nad poslední otázkou si pouze povzdechne, jelikož to vypadá, že se mu nechce příliš vysvětlovat úplně vše nač se zeptáš, jelikož toho není málo. Možná na jeho vkus až příliš rozumuješ.
"Zařazení do týmů provádí vedení. Předpokládám, že měli své důvody proč tě zařadit až nyní. Možná nebylo místo, co jsem slyšel zatoulaly se i tvé papíry a kdo ví, co ještě. Nemysli si, že jsi tak vyjímečná, že by tě proto nikam nechtěli a tys kvůli tomu zůstala nezařazená, takhle to fakt nefunguje."
Odpoví stejně napřímo, jako se ptáš a běžíte dal. Je to únavné a zdlouhavé, nehledě na to, že je tu tma, jako v pytli, ale je to třeba.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 10:40 - Zuřivý tlusťoch
Shokiru, Eremi a Aimi

Když špekoun dopadl na střechu už nebyl čas používat stínů k jeho polapení. Celá střecha se zatřásla a tašky zapraskaly. Skoro se zdálo, že se střecha proboří, ale pak se špekoun rozběhl směrem k vám.
"Ya! Aimi! Nigero!"
Zařve Shokiru a drapne svou kolegyni za paži a rychle začne zdrhat. Aimi nezbývá nic moc jiného. Ani Eremi se nezdržuje a dorovnává s vámi krok. Ještě se stále aktivním Byakuganem s vámi přeskakuje ze střech a běží seč mu síly stačí.
"Je stále za námi je jako dělová koule!"
Podotkne protože vidí i za sebe a vy toho chlápka slyšíte, jak funí a odráží se za vámi. Kéž by se prolomila nějaká střecha ale bohužel neprolomila.
"Hááááááá!"
Ozve se řev špekouna za vámi. Eremi za běhu zatuhne a na čele mu vyraší nervozní krůpěje potu.
"Jeho chakra narůstá to je špatné moc špatné..."
Nicméně špekoun se nezastavuje a jeho řev zesílil ve slova, která jsou k neuvěření slyšet.
"Hachimon: Kaimon (Osm bran: První brána otevření)!......Kai (Uvolnit)!"
Chakra z chlápka pulzuje na všechny strany a jeho rychlost se ještě navýší.
"Nande?! Kso on umí otevřít první z osmi bran?! Zdrhejte! Jestli nás dostane je z nás kaše!"
Zařve Shokiru, kterého to očividně nemálo znepokojilo.

Skrytá Listová vesnice - 14:40 - Ve víru boje
Kaya, Kioshi a Yamato

Kaya se rozhodla věnovat svému soupeři a jít do něj naplno. Po pár oťuknutích provedla další problesknutí a objevila se za svým soupeřem s úmyslem jej udeřit a zmást předtím s pomocí svých obyčejných klonů. Nicméně jakmile byla za ním. Shinobi si klonů ani nevšímal a rovnou se otočil čelem ke Kaye a hodil po ní kunai. Kunai se zabodl do hrudi Kaye a puf...zbyl jen špalek a ona byla o kus dál mezi stromy.
"Budeš se muset více snažit prcku! Tyhle levný triky na mě nezaberou."
Ušklíbne se Shinobi a otočí se rychle do směru, kde nyní Kaya stojí a složí několik pečetí.
"Suiton: Suiryuuben (Živel voda: Bič vodního draka)!"
V ruce se Shinobimu utvoří vodní koule a za okamžik z ní začnou létat vodní střely náhodnými směry na Kayu, vypadá to, jako by po ní střílel vodní kunaie, nebo tak něco, nicméně jsou rychlé a je jich mnoho a pálí to jeden za druhým, nebo více najednou. Nebude lehké se tomu vyhnout.

Mezitím se sensei dál potýká tentokrát již nablízko s těma dvěma Shinobi, kterým již dochází pára, protože dostali předtím docela pěkný zásah, nicméně je to až nějak moc snadno.

Kioshi mezitím dál bojuje také na blízko se svým soupeřem, který mu nedá oddechnout a nenechá ho užít ani problesknutí, tedy Kioshimu se to zdá příliš riskantní a proto se do toho nehrne. Bohužel nyní už se nestíhá dostatečně bránit a kunai jej škrábne na levé paži a zanechá krvavou nepěknou stopu.

Yamato je nyní však pod útokem a musí se krýt.
"Fuuton: Shinkyuu Gyaku (Živel vítr: Podtlakové střely)!"
Ještě před dopadem už střílí další vzdušné střely jeho soupeř a Yamato se snaží vyhýbat, což se mu daří. Jen jedna střela ho zasáhla do žaludku a vyrazila mu dech. Ač bedlivě sleduje svého soupeře nyní je zbržděn a musí se připravit na to, že jeho sok zaútočí znovu dříve, než se vzpamatuje. Yamato se tedy připravuje pouze bránit, jak jen to půjde.
(Popište své další snažení a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 17:32 - Bouře
Takumi, Hayate a Liu

Společně s Takumim Liu sundal plachtu a usedli zpátky k veslům a zabrali, jak jen to šlo. Sensei se mezitím pohledem stočil k vám a mírně pokývnul hlavou.
"Za těchto okolností souhlasím."
Přebere od Hayateho kormidlo a začne zabírat nejlepší možný kurz, který si určuje. Veslování mezitím jde docela dobře. Hayate průběžně kontroluje okolí a nebe. Nicméně jedno je jisté bouřku určitě neobeplujete, zasáhne vás, nyní je však otázkou pouze v jaké síle.
"To mi povídej."
Zabručí skrz zaťaté zuby Takumi, který dělá, co může stejně jako Liu. V žilách vám pulzuje adrenalin z toho, jak každou chvíli může spustit ulicha.
A nakonec se tak i stalo. V ranný podvečer vás bouře zastihla a spustila v plné míře. Zasáhl vás prudký déšť, vysoké vlny a hromobití doprovázené blesky, které jsou blíže, než je zdrávo. A to jste relativně na okraji bouřky.
"Držte se!"
Zakřičí Sensei, když najíždíte na jednu z vln. Což není jednoduché. Už tak jste smáčení na kost ale to vše nestačí. když příjde další prudká vlna zastihne vás v okamžiku nevhodném a strhává sebou vše, co může. Takumi a Liu se drží, jako klíšťata vesel zatímco sensei drží kurz kormidlem, které si i tak dělá skoro, co chce.
"Pomoc! Pomoc! Utopím se!"
Zanaříká Hayate, kterého smetla vlna loďky, když upevňoval plachtové lano a nyní jen silou vůle visí za bok lodě. Je jasné, že sensei nemůže nyní moc pomáhat, kdyby pustil kormidlo je s vámi asi ámen.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Cesta na ostrov Nagi

Nemohl jsem si nevšimnout jak jsou moji kolegové trošku nesví. Já sám na otevřeném moři nikdy nebyl, ale i tak jsem úplně v pořádku. Možná že mají slabší žaludek nebo něco, nevím. Každopádně jsme vypluly kupředu, cestou k ostrovu Nagi. Soustředil jsem se pouze na veslování, nevšímal jsem si ani senseie.

S občasnými ne příliš dlouhými přestávkami jsme pluly až do odpoledne. Pak se ovšem cosi změnilo. Takumi nás upozorni že přijde asi bouřka a skutečně, na nebi to nevypadalo dobře. Sakra práce... Zamračil jsem se a v rychlosti sem přemýšlel nad dalším postupem. "Takumi, pomoz mi". Houkl jsem na kolegu a společnými silami jsme sundaly plachtu.

"Senseii, vím že jste jen jako dozor, ale myslím že teď by bylo vhodné kdyby jste šel ke kormidlu vy". Kouknu na senseie a ať už bude souhlasit nebo ne, tak si znovu sednu na místo. "Takumi, budem muset pořádně zabrat". Řeknu kolegovi, oba vezmeme vesla a pustíme se do toho. Hodlám do toho tentokrát dát vážně vše a veslovat jak to jen půjde, nerad bych aby nás zasáhla bouře v plní síle. V případě že by sensei šel k tomu kormidlu a jeden z nás by byl později unavený, tak ho Hayate vystřídá. Musíme se tam zkrátka dostat, za každou cenu.