Skrytá Listová vesnice - 10:06 Problémy v restauraci
Aimi a Eremi

Eremi nemá moc jak jít k Aimi protože přce jen je mezi vámi stůl a výlez od stolu vám blokuje bohužel onen špekoun, takže by musel Eremi přelézt stůl. Každopádně Byakugan určitě nepoužívá, protože kdyby ano vystouply by mu okolo očí žíly, což by bylo hodně podezřelé.
Každopádně váš nezvaný host doslova vře zlostí a skřípe zuby.
"Ty jedno nedorostlé pískle! Rozmlátím tě na placku a pak si na tebe sednu!"
Zařve a až nečekanou rychlostí se napřáhne a zamíří úder na Aimi, tedy spíše jej stočí jejím směrem, pokud by zasáhl, tak její hlava praskne, jako meloun a bude doslova na kaši. Nicméně Aimi byla připravená a už natahovala stín na špekouna, kterého zarazila v pohybu. Zatuhnul, dle plánu a zůstal lapený v její stínové imitaci.
"Co?! Vy parchanti myslíte si, že mě zastaví nějaké triky malých ninju?! Hááááááá!"
Zařve a napnou se mu na těle všechny svaly, které se skrývají pod špeky a Aimi pocítí brutální tlak na její stínovou imitaci, ten chlap se z toho chce vyrvat pomocí hrubé brutální síly, kterou má opravdu nemalou a to to očividně asi není Shinobi! Aimi cítí, že s takovou svou techniku neudrží dlouho a až povolí bude na placku po ráně pěstí.
"Byl jste varován......Juuken!"
Udeří dlaní Eremi do napřažené ruky špekouna a ta zamíří vzhůru, takže nyní by už byla mimo trajektorii.
"Ha...ha...ha!"
Vydechuje krátce Eremi při každém úderu....břicho, rameno, hrudník. Špekoun zalapá po dechu a jeho nátlak ovadne a ona s vytřeštěnýma očima klesne a se zaduněním padne na zem.
"Ať užíváš chakru, nebo ne vždy máš chakrový oběh a pomocí něj tě mohu paralizovat."
Uvolní se Eremi, který konečně vstal od stolu. Zdá se, že nyní budete mít už klid a právě včas protože Aimina stínová imitace pominula. Váš nepřítel je ale zneškodněn a zdá se, že nikdo po vás ani nechce platit za jídlo.
(Volná akce řešte nastálou situaci na případné akce si hoďte 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 18:42 Večerní překvapení
Akemi, Hikaru a Kiryu

Hikaru se jen pousmál a pak už jste vyrazili na cestu. Ta uplynula dobře a rychle, Sice jste se dostali zpátky do vesnice, až z přicházejícím šerem nicméně i tak jste zdárně se navrátili domů a jediné, co vás čekalo je vyplacení odměny za splněnou misi, která činí 50 ryo pro každého a vyplatí vám jí senseika hned ve vesnici. Pak vám řekla, že se o půl 7 ještě sejdete na cvičišti za vesnicí. Proč tak navečír? Kdo ví.

Kiryu musel bohužel na své zařazení čekat déle, než by bylo zdrávo nicméně za zpoždění s jeho zařazením může právě jeho handicap, protože o získání jeho geninství se několik dní radili jak senseiové z akademie, tak nakonec i samotné vedení vesnice a čekalo se na konečný verdikt, zdali bude Genin. Nicméně vše nakonec dopadlo dobře a i on dostal svou čelenku a šanci být dobrým Shinobim. Nicméně zdá se, že mají o něj nemalé starosti, už jen proto, co se stalo s jeho sestřenicí Tetsu Akemi.
O té ví i Kiryu po první misi se svým týmem to i s další členkou vzdala a odešla do ústraní nyní je jen obyčejný člen vesnice. Nechce mít s Shinobi životem nic společného.
A co náhoda nechtěla? Právě dnes dostal Kiryu oznámení z vedení vesnice, že byl přidělen do týmu, který byl na misi a má jedno volné místo. Co, už bylo více šokující je fakt, že je to tým, kde byla jeho sestřenka. Má zaplnit prázdné místo po ní? Každopádně má v tom týmu být poslední původní člen týmu Hikaru, kterého vídal na akademii a pak nadměrně půvabná mladá Ayame Akemi, kterou také zná odvidění ze školy. Aya-sensei si jej vyzvedla ještě toho večera před půl 7. A zavedla na cvičiště za vesnicí, kde již čekal Hikaru a pravděpodobně i Akemi.
"Ráda bych vám představila vaší novou posilu a třetího člena mláďata. Tohle je Tetsu Kiryu a byl k nám dnes přidělen."
Usmívá se Aya-sensei a položí Kiryuovi na rameno ruku. Nicméně Hikaru má reakci, kterou asi nikdo nečekal. Celý zbledl a zapotácel se. Vypadá, jako by viděl ducha a nakonec se svezl v mrákotách podél nejbližšího stromu. Vypadá, jako by dostal právě pořádnou ránu.
(Volná akce řešte nastálou situaci na případné akce si hoďte 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Písečná vesnice - 18:12 Všude písek
Yoshiru, Yumiko a Kitsuke

"Být vždy připravena tak zní moje heslo Kitsuke-kun."
Zazubí se na něj Yumiko a rozdává karty na hru. Yoshiru si s chutí prohlíží karty a zabírá se do hry.
"A neboj se dám ti náskok, vám oběma a pak vás rozdrtím."
Směje se Yumiko, jako malá holka a snaží se vypadat děsivě, ale spíše se tomu oba zasmějete. Do karet jste se tak zabrali, že jste u toho strávili několik dalších hodin. Ani jste si neuvědomili, že písečná bouře přešla.
"Venku je klid."
Ozve se najednou Tsukiko-sensei a otevře oči. Karty dopadly tak, že Yumiko opravdu vyhrála ač jen o pár bodíku nad vámi a Yhosiru a Kitsuke měli nachlup stejně bodů.
"Je čas vyrazit sice se brzo setmí, ale bude alespoň chladněji a cesta, nebude tak úmorná. Snad dorazíme ještě dnes někam, kde si odpočineme."
Promluví Yumiko, když schovává karty a slétne pohledem kluky.
(Popište svůj další postup a na případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:12 Kolo
Kamia a Itami

Kazuki-sensei jen tedy přikývne a sleduje vás poblíž vozu při práci. Obchodník kupodivu taky zmlkl, nejspíše přítomnost vašeho senseie, jej dokonale umlčela. Ono přece jen je jedna věc hrát machry na jedno nebo dvě ještě v podstatě děti a nebo na dospělého urostlého chlapa.
Itami nazdvedl vůz, aby mohla Kamia vyměnit kolo nicméně vůz je zatraceně těžký a dost nepříjemně v rukou klouže. Kamia mezitím sundala zničené kolo a přinášela náhradní, když ujely Itamimu prsty a dřevo vyklouzlo. Už by čekal, že vůz spadne na něj, Kamiu poblíž, nebo se rozseká na kousky, nebo alespoň vysype veškeré zboží, ale on kupodivu zůstal stát nehnutě. Pak jste oba zahlédli koutkem oka, že u kraje vozu stojí zády k němu Kazuki-sensei a jednou rukou jej nyní drží za okraj. Vyběhlé žíly na jeho předloktí ukazují, že vám ho nyní jistí.
"Opatrně mládeži."
Stéletne k vám s klidným úsměvem ale pak už opravíte vůz docela v pohodě, ač jste oba spocení, jako byste se koupali. Když je vůz zpravený i Kazuki-sensei ho pustí.
"A-arigato....jestli chcete můžu...můžu vás kousek svézt. Třeba alespoň do městečka."
Nabídne najednou obchodník a složí konečně svou zbraň do vozu. Sensei vám opět nechává volnou ruku.
(Popište své další postupy a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 19:21 Noc na pláži
Narim, Asura a Yuko

"Jsi až moc vážný Narim-kun."
Zašklebí se Asura a dá si ruce za hlavu, když na ní padnou pohledy Yuko i Narima, tak se zatváří omluvně a povzdechne si.
"Fajn fajn nebojte se."
Ubezpečí vás oba. Zdá se, že s plánem všichni souhlasí, a tak se Narim a Yuko vydají pro dřevo, kterého zde na pobřeží moc není, takže se musí vrátit trošku do vnitrozemí.
Nakonec se vrátí s něčím, co by mohlo snad do rána stačit. Dáte si ještě rychlou večeři po které si váš sensei, jako první lehne a zabalí to. Zdá se, že usnul rychle.
"Vzbuď mě na hlídku."
Zívne Yuko a ulehne taky. Asura ještě chvíli posedává a vrtí se, než zalehne taky. Večer poklidně utíká a zvuky moře jsou to hlaví, co k vám doléhá.
(Popište svůj postup při noční hlídce a pro její vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 14:15 Záchraná akce
Kaya, Kioshi a Yamato

S pufnutím se objeví vedle Kaye vlk zhruba vzhrůstu většího psa, který na ní pohlédne a když řekne co potřebuje chvíli přemýšlí, ale pak kývne a vyrazí ve formaci s vámi.
Míříte ke svému cíli už dvě hodiny a v okoli je hrobový klid. Nic se neděje a vy začínáte mít pocit, že ta mise není zase tak nebezpečná, jak by mohla být, ale ten pocit raději brzo zaplašíte, protože by vás mohl stát všechny krk. Víte, že je to vážné a pokud jsou interní spory ve Zvučné hodně velké bude to doslova jako mezi mlýnskými kameny.
Každopádně až po dvou hodina se s tichým zavrčením zastavil vlk na jedné větvi a hleděl kamsi mezi stromy. Les zde řídl a končil.
"Kus před námi cítím cizí pachy, nejsou mi známé, ale je jich několik."
Pohlédne na Kayu a pak vyčkává. Daiki-sensei stojí kousek za vámi a mlčí, avšak jeho oči jsou ostražité a divoké. Zdá se, že vás pravděpodobně čeká první střet se vzbouřenci ze Zvučné, kdo jiný by to taky mohl být, že?
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Plamená vesnice - 20:01 V bezpečí!
Arisu a Ariaki

Travalo to několik hodin, kdy Ariaki držel s vypětím všech sil docela dobře tempo se senseiem, abyste se dostali, co nejrychleji do městečka, ve kterém jste se zastavili na odpočinek cestou sem. Byla to pro tyto Shinobi jediná naděje, protože právě tam by mohl být nějaký lékař. A měl by být, musí být...jinak by všichni tři ranění mohli svým zraněním brzo podlehnout.
I Edai-sensei vypadá, že na něm zanechává únava stopy, ale snaží se to nedat znát. Ví, že musí udělat maximum stejně, jako Ariaki, aby alespoň nějak misi dokončili.
Až když se tmí dorazí oba udýchaní a unavení do městečka, kde už většina obyvatel hodlá jít brzo spát. Edai-sensei zastavil na náměstíčku nedaleko kašny, kde se svými klony položil všechny raněné.
"Ariaki-kun rychle běž najít lékaře. Já je mezitím udržím naživu."
To znamená nechat zde Arisu a opravdu máknout, což bude s těmi bolavými a nataženými svaly opravdu téžké, ale je to nutné, odpočinek musí prostě počkat.
Sensei zrušil nadbytečné klony a jen se dvěma se začal opět starat o tři raněné a snažit se je udržet naživu. Pot mu při tom stéká po čele. Nyní je vše na Ariakim.
(Popište své další postupy a na vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 12:30 Počátek týmu
Shineko, Itoki a Kangae

Už uběhl nějaký čas od chvíle, kdy jste získali své Geninské čelenky a ukončili tak úspěšně akademii. Nicméně ač jste se dozvěděli, že jste spolu v týmu byl zde jeden problém oznámili vám, že jako tým začnete pracovat až se vrátí váš sensei z jedné mise, na které již delší dobu pobýval. Nabávali vás, abyste čas využili k tréninku.
Inu za ten týden se toho hodně stalo kupříkladu Kangae si prožil docela hrůznou "noc", kdy si myslel, že celý jeho klan byl vyvražděn. Že jeho bratr zahynul a že vše bude dál temné, jen co dokončil akademii. Nicméně opak byl pravdou. Jeho otec si pouze pozval jednoho starého přítele z jiného klanu, který byl dobrý v Genjutsu a když Kangae v noci spal uvrhnul jej do něj, aniž by to věděl. Takhle si Kangae prožil ony hrozné okamžiky, jako by byly skutečné a vše cítil, jako by bylo skutečné. Jeho vlastní klan ho testoval. Nicméně Kangae uspěl a přežil tento malý test, při, kterém se jeho zranění, které utrpěl v genjutsu objevilo i v realitě je tedy možné, že kdyby tam umřel umřel by i v realitě. Toliko tedy k tomuto incidentu. Byla to zvláštní a nemilá zkušenost, ale alespoň má stále svou rodinu no ne? Otec od něj hold mnohé očekával. Nakolik je s výsledkem spokojen toď otázkou.

Nyní však nastal ten den, kdy se máte poprvé sejít odbilo půl jedné a Kangae a jeho parťáci Aketuri Itoki a Hoozuki Shineko čekají dle informací, které obdrželi na cvičišti 1.

Všichni stojí mlčky a vyškávají příchodu senseie, který se prý včera pozdě v noci vrátil z mise. Tedy spíše dnes brzo ráno. Zdá se, že bude mít zpoždění nicméně opak je pravdou je přesný, jako hodinky objevil se vám třem za zády, jako duch.

"Být nepřítel jste všichni mrtví nedochůtčata."
Zamrazí vás jeho hlas na místě a hezky přeběhne po zádech, jako dravá šelma. Když se odhodláte otočit spatříte svého senseie, který se ani za mák netváří vlídně.
"Takže dobře si zapamatujte, co teď řeknu. Jsem Suwerashi Renzoku váš nový sensei. Předpokládám, že vy jste Kangae, Shineko a Itoki, pokud ne vypadněte, než se vám stane něco zlýho. Pokud jo, fajn můžeme začít."
Nehne ve tváři ani brvou a jeho ledové oči vás probodávají, tají se z toho dech a skoro zastavuje srdce.
"Od této chvíle jste mé figurky, mí vojáci, co řeknu to uděláte, bez odmluv a zbytečných otázek. Pokud budete mít námitky nezajímají mě, protože teďka nejste u maminčiny sukně, ale plazíte se předemnou. Jste jen odpad s pramalou nadějí na to být opravdu dobrými Shinobi, kteří by stáli za zmínku. Nebudu vám opečovávat bebínka ani vás držet naživu. Pokud něco poserete zaplatíte za co, zraněním, končetinou, nebo svým životem. Takový je svět Shinobi zvykněte si. Povinností Shinobiho je vždy splnit misi."
Krátká odmlka.
"Vaše ubohové životy mě ani v nejmenším nezajímají. Nechci vědět, co máte rádi, ani podobný hovadiny, to důležitý jsem si přečetl už ve vašich kartách ráno. Doporučuji vám scházet se i mimo setkání se mnou, jinak nemáte šanci moc dlouho přežít, když ani nevíte, kdo vedle vás bojuje.
Nebudu s váma zacházet v rukavičkách a dám vám vše pořádně sežrat pod mým velením jsou chyby nepřípustné. Pokud si budete myslet, že na to nemáte vzdejte život Shinobiho a neokrádejte mě o čas. Příjměte riziko, nebo to vzdejte, taková je Vaše volba.
Poslední tým, co jsem minulý rok vedl na to neměl.....holčina skončila na vozejku nadosmrti, chybí jí dvě, nebo tři končetiny a nervový systém má taky docela v hajzlu smrt by jí byla asi milejší, jeden klučina skončil nacucky nezbylo z něj prakticky nic a druhej se psychicky rozložil, že z něj teďka nedostanete souvislou smysluplnou větu. Tohle jen díky tomu, že si o sobě mysleli a chtěli pořádnou misi, a já vám v nich nebudu bránit, ale pak se nedivte, když dopadnete takhle. Varovat vás nebudu sami musíte odhadnout své schopnosti a určit na co máte, pochybíte zaplatíte."
Vyloží mrazivě, zdá se, že pro něj opravdu nic nejste. Nad osudy minulých Geninů, které vedl ani nemrkl, jako by mu na nich vůbec nezáleželo.
"Takže nyní máte možnost promluvit. Pokud nechcete začneme s tréninkem."
Vyčká vašich reakcí.
(Volná akce, popište strávený čas a setání se senseiem ect.)

S raněným nákladem zpět

Zatínám naštvaně zuby, když sleduji raněné, kterým ani Edai-sensei není schopen o moc více pomoci. Ten jeden muž je na tom opravdu špatně.
"Ksoooo!!"
Zavrčím v duchu a pak můj pohled padně na Arisu, která je totálně mimo.
"Jedna potíž za druhou shimata!"
"Wakata sensei. První vesnice, by neměla být tak daleko ne?"
Ujistím se a pomůžu mu dělat nosítka ze stanových násad a celty, která se tu všude válí, jak nejlépe to půjde. Pro jistotu ještě zkouším její pevnost, aby se nám cestou ranění nepropadli. Pak s obdivem sleduji stínovou klonovací techniku našeho senseie.
"Není mezi nimi žádný rozdíl i stín mají. Skvělá technika."
Uznám v duchu, ale pak se sesbírám rychle na nohy a přejdu k Arisu, která klečí nedaleko.
"Oy....Arisu musíme jít. Hej slyšíš mě?....Kruci hlavně se mě drž jasný?"
Napnu svaly a vytáhnu si jí na záda. Její ruce zaháknu okolo svého krku, snad se mě bude alespoň reflexivně trošku držet. Rukama jí držím nohy pod koleny, aby mi nesjela.
Pak kývnu na senseie, že jsem připraven a vyběhnu vedle něj, jakmile se dá s raněnými do pohybu. Snažím se držet jeho tempo, Arisu sice není těžká, ale pronese se dozajistě stejně dost.
"Prosím hlavně ať to stihneme."
Zatínám čelist za běhu a snažím se nevnímat únavu, která se mi rozmáhá tělem.

Mise

Po cestě jsem byl tichý avšak obezřetný jak to jen šlo. Po nějaké době jsme prošli řekou a dorazili konečně do zvučné kde jsme se nejdříve najedli na náklady senseie, který to z nás však chce vypotit na dalším tréninku. To není dobrá zpráva ale prozatím nervozitu z tréninku dávám stranou. Po jídle jsme vyazili za Otokage. Daiki-sensei s ním měl krátkou rozmluvu o tom, co vlastně Otokage požaduje po nás a nějaké informace o této misi.

Když spolu Daiki-sensei a Otokage domluvili tak jsme vyrazili k bráně kde Sensei krátce pomluvil ke Kaye. Vážnost senseie ukazovala na vážnost mise a že to už není nudná a snadná mise stylu : vytrhej plevel nebo chyť kočku. Kaya u brány zvolila nejvhodnější cestu a stejnou formaci jaká byla po cestě sem. na její slova aby jsem byl též ostražitý jen kývnu hlavou ale ani nadále nemluvím. Následně Kaya vyvolala svého vlka a my jsme vyrazili ve formaci na cestu.
Jak kaya řekla jsem ostražitý a snažím se mít uši napnuté a poslouchat okolí a přitom co chvíli očima prohlédnu okolí.

Mise

Po jídle, které zaplatil sensei vyrazíme rovnou za Otokagem. Tam proběhne rozhovor mezi ním a sensiem. Když vyrazíme pryč tak se na mě obrátí sensei s tím, že mi nechá velení, v podstatě do doby než se střetneme s nepřítelem nebo než se něco podělá.
Předá mi mapu, kde je vyznačené místo Taikiho a ostatních. Na sucho polknu. Jsem nervózní, a Yamato se chová jako kdyby se nechumelilo. Nevím jestli si neuvědomuje, že tady už jde do tuhého a není to mise typu: sesbírejte plevel...
"Dobře...půjdeme ve stejné formaci jako jsme šli sem. Yamato, ty prosím hlídej okolí...Kioshi, ty buď taky ostražítý. Jelikož tohle bude nebezpečnější než cesta sem tak mohu vyvolat jednoho vlka, který nám v kontrole okolí pomůže."
řeknu k nim. Prozkoumám mapu a snažím se najít nejvhodnější cestu. Pak vyrazíme mimo vesnici, jakmile jsme venku, tak se zastavím. Kousnu se do prstu, poskládám pečetě na Kuchiyose no Jutsu a pokusím se vyvolat menšího vlka.
"Hlídej prosím okolí, pokud by si cítil/a něco podezřelého tak nám dej vědět."
poprosím vlka, který se tu objeví, pokud se vše zadaří. Pokud ne, tak už se na to podruhé vykašlu a rovnou vyrazíme dál, cestou, kterou jsem zvolila jako nejvhodnější.

Ehm oprava kola?

Itami a sensei nakonec vylezou, ale sensei nevypadá zrovna nadšeně. Holt se nedá nic dělat. Itami se k tomu otravovi chová velmi "mile". Hezky mu vysvětlil, že rozhodně není dobré mířit na shinobi kopím a už vůbec ne je nazývat nukeninem.
Je pravda, že kdybychom byli nukeninové, tak už leží pod drnem.
"Jo asi to zvládneme."
odsouhlasím to a když mi Itami přizvedne vůz tak se pokusím nejprve odendat polámané kolo, i když tedy s opravou vozů nemám žádné zkušenosti a pochybuji, že Itami jich má víc než já...budeme na tom stejně.
Jak tohle dopadne. Nakonec nás napadne banda banditů a my stejně budeme muset bojovat...ani bych se tomu nedivila. Je monžé, že ten chlap je dobrý herec...
přemýšlím.

Přespání venku

„Dobrá tedy přespíme venku a hlídky ty jsou jasné. Bez nich by se nám mohlo něco stát a my by jsme ani nepohnuli prstem abychom tomu zabránili. Takže půjdeme kousek dál od té chatky, abychom nerušili ohněm a podobnýma věcmi a rozděláme tam oheň. No a tet k úkolům já a Yuka půjdeme nasbírat dříví a Asira z něj potom rozdělá oheň. Jakmile bude dost dříví na oheň, aby vydržel až do svítání tak pojíme a můžeme jít lehnout.“

„A konečně se dostáváme k hlídkám takže já si vezmu první hlídku Yuko druhou a Asura třetí a ne že se vám nebude chtít stávat přece jenom spíme venku a hlídky jsou důležité, takže očekávám, že ten kdo něco podezřelého zahlídne tak nás vzbudí a nebude si hrát na hrdinu a půjde to vyřešit sám.“ Počkám chvíli, jestli na to kývnou a popřípadě něco přehodíme s hlídkami a rozejdeme se na dřevo.

Zajímalo by mě jak dlouho Sensiej bude jen přihlížet a jestli na nás zaútočí tak se bude jen koukat, jestli to zvládne a pomůže nám až v krizové situaci nebo nám pomůže hned. Přece jenom jsme ještě málo zkušení a kdyby ten boj proti němu neukončil a bral ho opravdu vážně tak asi tu už nejsme.

ZAČÁTEK MISE

Zvednu svou mísu s nudlovou polévkou a kývnu na znamení díku směrem ke kuchaři, který mi ji podal. Zvednu své hůlky a ponořím je do polévky a nahnu si ji k ústům a začnu srkat. Takové jídlo si s sebou na mise nemůžeme dovolit nosit, a tak je každá takováto zastávka v civilizované jídelně, kde ví jak se aspoň připraví voda na čaj, požehnáním od samotných bohů. Ovšem z těchto šťastných chvil, kdy jsem přemýšlel, kdy jsem vlastně měl takto dobrou polévku, vytrhne pár letmých pohledů na senseie. Po celou dobu jídla jsem pozoroval celý tým, i okolí, ale pohled Daiki-senseie mě nepříjemně zaujal. Ví snad něco o tom, že to bude problém? Nechtěl jsem tým zatěžovat, a tak jsem zbytečné otázky typu "děje se něco?" nechal na později.

Když jsme po zaplaceném obědě z peněz Senseie šli k hlavní baště Kageho této vesnice, bylo vidět, že tato vesnice má větší armádní rezervy než Konoha. Lidské rezervy. "Kde ty lidi berou?" Řeknu k sobě šeptem.

V kanceláři Otokageho se o rozhovor nezajímám. Počkám, až co mi z toho přeloží Kaya do věty typu: "Dem táhmle" a já se za ní vydám. Ovšem Sensei mi připadá divný. A posádka, která se snad chystá k válce. Každopádně, nevšímám si toho. Bylo mi rozkázáno plnit úkoly, ne ptát se na ty co je rozdávají. Ovšem, než vyrazíme, zajdu si ke kováři pro nabroušení a doplnění zásob kunaiů a hvězdic. A taky jsem si koupil u jedné ženské čokoládovou tyčinku.

Otrava na silnici

Vypadá to, že se o žádné přepadení nekoná a je to opravdu jen otravný obchodník. Kamia nám naznačí ať se ukážeme. Vylezu a zamířím k nim. Obchodník získal nějak moc odvahy najednou a začal tu rozkazovat.
Dobrý den, pozdravím ho s pokývnutím.
Nějaký prostořeký, pomyslím si a s kameným výrazem k němu poznamenám.
Dám vám malou radu pane. Pokud někdy potkáte shinoby tak na ně nemiřte kopím. Pokud to bude někdo s krátkou spouští tak vám to kopí sebere a někam ho strčí a pokud to bude nukenin, jak jste nás prvně nazval, tak vás zabije než se stihnete pohnout, řeknu mu přátelsky a i se mírně pousměji i když oči zůstavají bez výrazu. Dále ho ignoruji a obrátím se na senseie a Kamiu. Obchodníka dále sleduji jen koutkem oka, kdyby mi dal příležitost tak bych ho asi kopnul. No minimálně bych ho vystrašil.
To zvládneme samy. Já to nadzvednu a Kamia ho může vyměnit, navrhnu. Přejdu k vozu a prohlédnu si ho. Vypadá těžce.
Do čeho jsem se to zase nechal zatáhnout. Měli jsme mu říct, ať si zaplatí žádost ve vesnici na doprovod a opravu kola a nechat ho být, pomyslím si mrzutě. Povzdechnu si a zkusím jak je povoz těžký. Nechce se mi použít ninjutsu pokud to zvládnu sám. Teď jsem docela rád za trénink co mi doma dávali.
Jdem na to, kývnu na Kamiu, když je připravená a nadzvednu stranu vozu. Zapřu se pevně do skály.

Noc na pláži

Prohlédnu si chakru a množství chakry svých společníku a poté i senseiuku, která měla celkem slušnou zásobu chakry. Což mě moc nepřekvapilo. Přeci jen byla na hodnosti Jounina tak jsem se neměl čemu divit. Vyrušila mě až Yumiko, která do mě trochu drkla s otázkou zda si nechce zahrát karty. Překvapeně na ní pohlédnu a změřím pohledem i Youshira, který zjeně zapoměl na bouři.

"Karty?Zní to jako by jsi šla na výlet."

Dodám s úsměvem a přisunu se k nim abych viděl na všechny.

"Rád si s váma zahraju ale šetřete mě trochu. Karty moc nehraju."

Je pravda že jsem karty nikdy moc nehrál ale karetní hry znám. Nechám je vybrat hru a můžem začít.

A znovu na cestu

Seděli jsme v poklidu pod stromem a povídali jsme si. Překvapilo mě, když řekl, že jeho dvě bývalé kolegyně z týmu ho tu nechaly už po první misi.

* Vždyť musely tušit, že to bude těžké, tak proč vůbec něco takového dělaly, sakra!*

Pomyslela jsem si zamračeně a koukla jsem se na něj.

„ Mě se jen tak nezbavíš. Neboj se. Po prvním týdnu ti neuteču.“

Usmála jsem se a pro jednou jsem se zase rozhlédla kolem. Všímám si naší Sensei, jak k nám míří, proto to se začnu zvedat. Posbírám své věci a kouknu na Hikaru-kun.

„ Tak měli bychom už jít. A´t se nějak rozumně vrátíme domů.“

Pousmála jsem se a pobídla jsem ho k tomu, aby vstal. Musíme vyrazit, cesta nás čeká ještě dlouhá, i když teď asi rychlejší, protože půjdeme víc z kopce. Vydám se tedy na cestu, na tu, kterou jsme přišli. Nechci riskovat tu rychlejší cestu, bude podstatně nebezpečnější. Tady na té si budeme muset dát pouze pozor, abychom neuklouzli.