Andor.cz - Dračí doupě online

A znovu na cestu

Seděli jsme v poklidu pod stromem a povídali jsme si. Překvapilo mě, když řekl, že jeho dvě bývalé kolegyně z týmu ho tu nechaly už po první misi.

* Vždyť musely tušit, že to bude těžké, tak proč vůbec něco takového dělaly, sakra!*

Pomyslela jsem si zamračeně a koukla jsem se na něj.

„ Mě se jen tak nezbavíš. Neboj se. Po prvním týdnu ti neuteču.“

Usmála jsem se a pro jednou jsem se zase rozhlédla kolem. Všímám si naší Sensei, jak k nám míří, proto to se začnu zvedat. Posbírám své věci a kouknu na Hikaru-kun.

„ Tak měli bychom už jít. A´t se nějak rozumně vrátíme domů.“

Pousmála jsem se a pobídla jsem ho k tomu, aby vstal. Musíme vyrazit, cesta nás čeká ještě dlouhá, i když teď asi rychlejší, protože půjdeme víc z kopce. Vydám se tedy na cestu, na tu, kterou jsme přišli. Nechci riskovat tu rychlejší cestu, bude podstatně nebezpečnější. Tady na té si budeme muset dát pouze pozor, abychom neuklouzli.

A jéje




Když se ten chlap rozeřve na celé kolo, tak se koncentruji ještě víc a ve chvíli, kdy se napřáhne po Eremim, tak vyšlu svůj stín tak, aby ztuhl. Poté se zvednu.
,,Nejsem si úplně jista, jestli jste mě poslouchal. Nechci se tu s vámi prát, chci se jen najíst a v klidu odejít."
Dodávám a stín držím. Kývnu na Eremiho, aby šel ke mě.
,,Nejsme nepřáteli, chceme se jen v poklidu najíst, odpočinout si a pokračovat v cestě."
Rozhlédnu se.
,,Nechci dělat problémy, ale pokud vy zde budete útočit na mého přítele, tak vás upozorňuji, že by to mohlo být pro obě strany velmi nepříjemné."
Zadívám se na Eremiho, který ho doufám zkoumá byakuganem, protože jestli je to ninja, tak jsme v pěkný pr... Bryndě...

Skrytá Plamená vesnice - 17:03 Záchranné akce
Ariaki a Arisu

Arisu se bohužel stále nevzpamatovala a je spíše taková bezduchá, takže musí jít v tuhle chvíli stranou a čekat. Tedy pro tuto chvíli tam jen klečí a brečí, jako malá, takže netřeba se nějak více starat, pravděpodobně neuteče a Ariaki má stejně dostatek práce s tím dávat dohromady raněné. Všechny provizorně ošetřil a přitáhl zhruba doprostřed tábora, kde mohou ležet v uvozovkách pohodlně. Ale i na něj je toho už docela hodně a bojuje s vypětím sil, hlavně psychických.
Nicméně jednoho muže a ženu ošetřil docela kvalitně. Neměli totiž až tak závažná zranění, jak se zdálo. Bohužel druhý muž je ošetřen notně hůře, jednak pro nedostatek zdravotnického materiálu, a jednak proto, že zranění byla pro něj složitější na ošetření. Muž je na tom asi nejhůře z trojce, těžce a mělce dýchá a je docela očividné, že pokud se mu nedostane brzo lepší lékařské pomoci asi to nepřežije.
Naštěstí konečně se vrací Edai-sensei, který je stejně ustaraný, jako jeho tým. Přidřepne si k raněným a Ariakimu a zběžně je prohlédne očima.
"Kso, ti jsou ale zřízení. Máš pravdu Ariaki, nemůžeme se tu moc zdržovat nepřítel by se mohl vrátit a my bychom je v tomhle stavu nedokázali odrazit. Pro tuto chvíli bude muset být stanoviště opuštěno, než tu pošlou silnější hlídky na jeho opětovné zabezpečení. Musíme ty tři co nejrychleji transportovat do vesnice, nebo alespoň do nějaké, která je poblíž, kde by jim mohli pomoci."
Zamračí se, protože ani on moc více s ošetřením nesvede. Pak jeho pohled padne na Arisu.
"Jak vidno máme více problémů, než je zdrávo.....Ariaki ty vezmeš na záda Arisu, já se postarám o ty tři. Musíme udělat ale nosítka. Budeme postupovat tak rychle, jak to půjde."
Rozhodne Edai-sensei a pomůže z kusů dřeva a stanového plátna udělat troje nosítka Ariakimu. Pak složí jednoduchou pečeť a nadechne se.
"Kage bunshin no jutsu."
S pufnutím se objeví 5 stínových kopií senseie.
"Yosh vyrazíme. Vezmi Arisu."
Kývne a společně se svými klony se chápe nosítek. Vždy dva nesou jedny. Nyní už by asi ani Ariaki nepoznal, který z nich je pravý sensei. Jakmile bude Ariaki připraven vyrazíte kupředu a to docela svižným tempem, protože jde o čas.
(Popiště svůj další postup a na případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 15:02 Rozprava při čekání
Akemi a Hikaru

"Pravda."
Pokývne Hikaru hlavou a mírně si povzdechne. Nejspíše ani jemu se nelíbí představa, že byste strávili čas na cestě až někdy do noci.
"Případ jako ty?"
Povytáhne tázavě obočí, ale pak stočí pohled k nebi.
"Mmmm rozdělení....pokud budeme jen dvoučlený tým, až do příštích Geninů budeme docela v oslabení......ymmm co? Sám...? Ah..."
Na chvíli se zasechne a zadívá do prázdna před sebe a trošku se pro sebe zamračí.
"Členky mého týmu to při první misi nezvládly.....ne neumřely neboj....Prostě to nezvládly psychicky a rozhodly se skončit se Shinobi životem hned v jeho počátku. No a tak jsem zůstal sám, než tě ke mě přiřadili."
Vyloží hodně zkráceně. Zdá se, že určitě neřekl vše, ale i tak řekl docela dost.
"Oy.....jsem tady. Můžeme vyrazit?"
Usmívá se vaše senseika očividně spokojená. Mírně se protáhne a zívne. Vyčkává až se rozhodnete vyrazit a jakou strategii zvolíte. Samozřejmě, že toto opět leží na Akemi, která je dnes velitel týmu.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou na akce.)

Skrytá Listová vesnice - 10:03 Problémy v restauraci
Aimi a Eremi

Muž poslouchá Aimi a postupně skoro s každým slovem rudne vzteky. Zdá se, že toho co je mu říkáho ho brutálně vytáčí a ve vaší blízkosti raději už vůbec nikdo nezůstal.
"Cože?! Škyt....ty to asi nechápeš co holčičko?!"
Zaburácí přes celou restauraci dost vytočeným hlasem až mu sliny odlétnou od úst.
"Taky budu sedět já! Jen já! Škyt! A jestli to vy nechápete tak s vámi....škyt...vytřu podlahu!"
Rařve a švihne svou mohutnou pěstí, aby dal Eremimu pořádnou do obličeje. Díky jeho blízkosti nebude mít Eremi moc kam uhnout a pravděpodobně bude muset spoléhat zásah od Aimi. Vše je otázka jen nějaké sekundy, tedy Aimi musí reagovat dost rychle a musí doufat ve svůj úspěch.
(Popiště svou další akci a pro vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 13:41 Obchodník
Itami a Kamia

Obchodník se na Kamiu nepříjemně zamračí a udeří tupou stranou kopí do země, aby se o něj mohl opřít. Najednou získal na kuráži.
"Ha já a bandita? Proč bych si proboha ničil kolo a na někoho číhal? Hmm a zrovna tady? Nejsem....nejsem idiot skoro nikdo tudy nechodí."
Už je klidnější ale bedlivě Kamiu sleduje.
"Proč bys měla skrývat své společníky pokud jste Shinobi z vesnice a máte tedy obyvatele této země chránit mm? Chováte se pěkně podezřele."
Mračí se. Kazuki-sensei si mírně povzdychne a pokrčí rameny. Počká až vyjde Itami a nakonec se zvedne a vyjde pomalu taky ve své plné výšce.
"Sunimase pane."
Vlídně se usměje, ale to obchodníkovu zamračenost nevymaže.
"Tak tady jsou ti další hmm...fajn dejme tomu, že věřím, že jste ti, za koho se vydáváte. Dokažte to a opravte teda to polámané kolo."
Ukáže špičkou kopí na rozbitý vůz a poodstoupí přičemž vás všechny tři bedlivě sleduje. Kazuki-sensei si opět mírně povzdechne a sledné pohledem na své Geniny.
"Zvládnete to sami?"
Otáže se vás a vyčká. Zdá se, že se zapojí jen pokud by to opravdu bylo nezbytné.
(Popiště svůj dlaší postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 18:54 Noc na pláži?
Yuko, Asura a Narim

Ryoshi-sensei vás jen mlčky poslouchá a sleduje. Nechává rozhodování a plánování dokud to jde na vás. Nejspíše si vás i trošku testuje. Narim předložil svůj návrh. Obě jeho společnice se nejprve zamyslely.
"Mmmm já souhlasím určitě bude fajný koukání na hvězdy a navíc ten výhled na moře a vůbec táboraček je lepší, než se tísnit v nějaké malé boudičce, kde už někdo asik bydlí."
Potřese rozhodně hlavou, až jí vlasy poletují kolem. Yuko jen pomalu pokrčí rameny.
"Klidně můžeme spát venku, je tu docela teplo a boudička zase tak větší bezpečí nepředstavuje. Alespoń budeme mít větší rozhled. Navrhovala bych na noc postavit střídavě hlídky."
Podotkne Yuko a Ryoshi-sensei se jen usmívá a posadí se na nedaleký větší kámen, aby vás mohl lépe pozorovat, vyčkává, jak se rozhodnete.
(Popiště své další akce a postupy a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kosktou.)

Skrytá Písečná vesnice - 16:35 Společný čas ve stanu
Yoshiru, Yumiko a Kitsuke

Yoshiru se po čase trošku upokojí. Zvláště je to díky tomu, že ho Yumiko rozptyluje. Povídá si s ním, vypráví příběhy a dokonce spolu hrají jednoduché bizardní hry. Například paměťové a tak podobně, jen aby nemyslel na to, co je venku.
Je vidět, že to pomáhá a musí se jí nechat, že se docela stará. To je dobré zjištění, dělá něco pro tým.
Mezitím Tsukiko-sensei zavřela oči a vypadá to, jakoby meditovala. Prostě vás nechává, abyste nějak trávili čas a sama jej využívá po svém. Kitsuke se tedy má možnost soustředit na zkoumání svých společníků. Dle všeho Yumiko ani Yoshiru nemají nějak enormní chakru, nebo podobně. Je spíše tak nějak průměrná asi něco, jako ta od Kitsukeho. Ddefakto normální geninové. A co se týče Tsukiko-sensei? To je už něco o poznání jiného, její chakra je nyní enormně klidná, je tedy jasné, že jí úmyslně zpomaluje a uklidňuje svou meditací, ale i tak je vidět, že má chakry opravdu pěknou zásobu. Docela by se dalo věřit tomu, že jako soupeř musí být obstojná a není Jouninem pro nic za nic.
Čas nicméně plyne a docela se vleče a bouře ne a ne ustat.
"Ymmm....Kitsuke-kun nechceš si s námi zahrát karty? Stejně tu není moc co dělat."
Navrhne Yumiko, která vytahuje z batůžku balíček karet. Je to klasický balíček a jak víte jednotlivé čtyři barvy jsou rozličeny pomocí různých zemí a na karách jsou vyobrazeni shinobi různých vesnic, kteří představují, například Krále, dámu a tak podobně.
"Téda ty jsi připravená vážně na všechno Yumiko-chan."
Kouká se s úsměvem na karty Yoshiru.
"Budete hrát taky Tsukiko-sensei?"
Koukne po ní Yumiko, ale nepřichází žádná reakce, takže je asi senseika nepřítomná, nebo to pouze raději hraje, aby se vyhla vaší hře.
(Popiště své další akce a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou, nicméně jedná se spíše o volnou akci.)

Nocleh u rybářské chatky

Jakmile Yuka kývla a Asura sdělila svou hrozbu na mně tak jsme vyběhli. No cesta to byla fakt strašná protože celou dobu Asura mlela o zážitcích a o lidech z městečka no byla to fakt hrůza. Sensei a Yuka se to snažili neposlouchat ale asi to moc nešlo protože mlela moc nahlas a mlela furt. A já jsem to mněl asi nejtěžší protože jsem běžel hned za ní a slyšel jsem úplně všechno a ještě jsem musel dávat pozor na okolí a aby mi tam na to její pozadí vážně oči nesjely.

Jakmile se začalo stmívat zastavili jsme na pláži u jedné malé rybářské chatky. No je to tu pěkné takže tem kdo tu bydlí ten se asi musí mít dobře.“ Pojďte sem dam vám návrh buď přespíme na pláži, a nebo muže někdo jít se zeptat jestli v té chatce nemá místo pro čtyři noclehy. A myslete na to, že hned ráno musíme vyrazit do čajové země. Tak jsi vyberte já jsem pro spát venku je krásně a vypadá to že pršet taky nebude.“

Problémy u mostu

Když jsem zběžne prohlédl všechna těla několikrát jsem se málem poblil. Žaludek se mi celou tu dobu svírá, jako by mi ho někdo drtil v sevřené dlani. Pohled na některé mrtvé je opravdu otřesný.
"Kso.....tohle je vážně zpackaná mise."
Zavrčím si pro sebe a zatnu zuby. Jsem v duchu rád, že se mi podařilo najít alespoň tři naše živé Shinobi. Přece jen budeme moci získat nějaké informace o tom, co se stalo. Jen je musíme zachránit a dostat do bezpečí, což už se tak snadné v mých očích nezdá.
"Hlavně klid, nejprve je dát dohromady."
Zhluboka se nadechnu a začnu postupně všechny tři ošetřovat. Nejsem lékařský shinobi, takže mé ošetření je jen normálního typu první pomoci. Zastavuju krvácení, zaškrcuju, když ej třeba, nebo obvazuji. Zafixuji zlomeniny pomocí rozbitého materiálu, pokud nějaké jsou, ale nenarovnávám otevřené. Snažím se pracovat rychle a precizně. Je to sice práce amatéra, ale snad jim zachrání život, alespoň na chvíli.
"Arisu! Hodila by se mi tu pomoc, kde se sakra flákáš?!"
Houknu, když táhnu prvního raněného doprostřed tábora, kde je nejméně trosek. Nicméně zahlédnu tu růžovou hlavu, jen jak tam zhrouceně sedí a brečí.
"Theme....tohle mi fakt ještě chybělo."
Zavrčím a už táhnu tu ženu, abych jí položil vedle raněného muže. Snažím se hýbat s raněnými šetřně, abych jím více neublížil.
"Oy! Edai-sensei máme tu tři raněné, kteří potřebují okamžitý transport! Nemůžeme se tu zdržovat moc dlouho."
Pohledem slétnu k mostu směrem na senseie, který zajišťuje prostor. Mezitím přitáhnu i třetího raněného.
"Vydržte shimata, jsme tu a pomůžeme vám, ale teď neumírejte.....Sensei! Nevím, jak dlouho je udržím naživu."
Zavolám znovu a doufám, že brzo sensei příjde.
"Navíc Arisu se nám z toho složila, jsme na to sami."
Vzdychnu a unaveně padnu na kolena vedle raněných a počkám na senseie, ač se snažím neztrácet na ostražitosti, potřebuju si trošku odpočinout.

Obchodník

Zamračím se.
"Stejně tak dobře, byste mohl být bandita vy."
poznamenám a povzdechnu si.
"Nikdo nikdy neřekl, že tu jsem sama...."
prohodím a mávnu rukou směrem k Itamimu, vlastně to mělo být i znamení aby on vylezl a ukázal se.
"My jsme shinobi a řekněme, že máme jistou práci. Mohli bychom vám s tím kolem společně pomoci. Pak si půjdeme vlastní cestou a mimochodem...kdybych byla bandita, tak se tu s vámi nevykecávám a jdu rovnou do akce."
řeknu mu pravou pravdu, ale pochybuji o tom, že mi bude věřit.
"A jizvy mám už od malička. Náš dům...zapálil nějací zlí lidé...a bohužel jsem se nestihla dostat pryč dostatečně včas."
tohle je samozřejmě lež, ale jak bych asi tak vysvětlovala pusu plnou ostrých tesáků, že?

Obchodník
V okolí jsem nenašel nic podezřelého. Obchodník mezitím jančí dál a nevypadá to, že by se chtěl v nejbližší době uklidnit. Chvíli přemýšlím, že se ukáži a nějak to vysvětlím, ale tím bych mohl věci i zhoršit.
Kamia nevypadá, že by měla nějaké zkušenosti s vystrašeným chlapem. Rozhodnu se však počkat až mi dá znamení. Jednat na vlastní pěst by nebyla nejvhodnější akce, alespoň dokud nehrozí žádné znatelné nebezpečí.
Tak už mu to vysvětli. Klidně můžeš po vysvětlení zavolat mě. I kdyby to byli banditi, tak nejsou tak hloupí, aby zaútočili na shinoby z vesnice a pak určitě dostanem do vesnice misi, abychom se o ně postarali. Navíc si myslím, že risk je dost malý i kdyby na nás zaútočili. Tady ztrácíme moc času jen tím, že jí nevěří, pomyslím si.

úkryt před bouří.

Yumiko mě celkem setře když příjdu s úkrytem v dunách. Doufal jsem že jejich prudký svah by nám mohl pomoci jako úkryt před silnou bouří. Možná by to bylo lepší než aby vítr burácel do stanu, nu což nejspíš jsem byl přehlasován a lépe se v této zemi vyznali oni než já.

Začal jsem jim pomáhat se stavěním anu ale před tím jsem celkem zíral. Svitek ve kterým byli zapečetěné vše potřebné pro postavení klasického stanu.

*Hmmm tohle se pak musím naučit...*

Pržene se mi hlavou myšlenka ale hned zmizí když si vezmu kladivo na zabíjení kolíku do země. Snažím se pomoci se sestrojením stanu a někdy v polovině všichni vytahujem roušky aby jsm nedýchaly písečné kamínky do úst. Nakonec je stan postavený a tak vejde dovnitř. Počkám až vejde Yumiko a následně i Yoshiru ještě naposled se rozhlédnu jak písečná bouře houstne a pro jistotu mám jednu dlaň přiloenou na roušku, kterou mám přes ústa. Sleduji jak se rychle snižuje viditelnost na bod nula a než vejde do stanu i sensei tak mě trochu popožene a já vejdu do stanu.

Najdu si volné místo u stěny hned vedle východu, kde si sedne senseika a porozhlédnu se po ostatních.

*Kapitán a Yumiko vypadají klidně ale Yoshiru je stále v depkách. Nejspíš má strach z písečné bouře.*

Na chvíli jsem si vzpomě na onu bouři co mě před pár lety doprovodila na břeh písečné. Nejspíš by Yoshiru trefil šlak kdyby byl také na té loďe. Chvíli se nudím a nevím co dělat až mě nakonec napadne že bych mohl prohhlédnout kapacitu chakry svých společníku a senseie.

*Pokusíme se trochu zdokonalit své oči.*

Při této myšlence sedímtureckém sedu a obě ruce pod rukavící nechám položené n kolenou tak aby byli dlaně šikmo nahoru a dál ode mě. Oko na pravé ruce záměrně zavřu a zaměřím se na levé oko, přičemž se snažím o prohlédnutí svých společníku a hlavně jejich chakry. Také abych si zjistil něco víc o nich a našem senseiovi.

Na kraji vesničky s Hikaru-kun

Starosta si převezme bylinky a pěkně nám poděkuje. Jsem si jistá, že kdybych byla starší neskončilo by jenom u poděkování, ale třeba i u Saké. Nevím, co na tom dospělí vidí… nevím. S úsměvem se se starostou rozloučím a po boku Hikaru-kun se vydám pomalu zpátky přes vesničku.

„ To je sice pěkné, že má senseika tady známé, ale cesta domů bude dost dlouhá. Sice možná rychlejší než sem, ale i tak bychom měli jít, co možná nejdříve, abychom nepřišli domů o půlnoci.“

Povím mu s tichým povzdechem. Pak se ale usměju a kývnu k němu. Je to velmi milý kluk, to se musí nechat. Kdyby mi pomoct nechtěl, šlapala jsem teď celá zmlácená někde v půlce toho kopce. Nakonec si sednu vedle něj pod strom a zadívám se na vesničku. Je tu moc pěkně.

„ Nevím, jestli někoho nového dostaneme do týmu. Teď už jsou snad všichni rozdělení… Otázkou je, jestli je tam případ jako jsem já.“

Pokrčím rameny a s úsměvem se na něj podívám.

„ Co se vlastně stalo, že si zůstal v týmu sám?“

Vesnička


,,Neříkej mi tak. Jsem jen Aimi."
Začervenám se.
,,Je to tu větší, než se na první pohled zdá."
Kývnu hlavou a když Eremi ukáže na restauraci, tak přikývnu a posadíme se.
,,Mám hlad jako..."
Ani nedopovím, když se ozve řev a něčí pracka praští do stolu. Rozhlédnu se po restauraci, jestli tam nejsou i jiné volné stoly a odpovím.
,,Je tu místo pro všechny. Nemusíte dělat hned takový vyrvál kvůli někomu, kdo stejně po jídle odejde a vy už jej nikdy neuvidíte."
Odpovím a zadívám se na Eremiho, v mých očích je vidět trocha strachu, ale já se snažím jednat diplomaticky.
,,A hlavně... Nějak jsem si nevšimla nějakého jména na stole nebo na sedačce, ani nápisu rezervováno. Ty ano?"
Zeptám se Eremiho a lehce se pousměji.
,,A jestli si k nám opravdu tak moc chcete sednout, klidně si přisedněte. Nám to nevadí."
Dodám a Eremi si může všimnout, že jsem se začala soustředit, protože jestli ten opilec po nás skočí, tak ho zastaví jedině stín. Eremi by mu mohl opravdu ublížit a to nechci.