Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Zemská vesnice - 15:10 Pavoučí hra
Itami, Miko a Kamia

Itami vytvoří provizorní plán a vrhne e, jako první vpřed. Jeho kunaie s výbušnými lítsky proletí vzduchem. Jeden se zachytí do sítě a druhý se zabodne na plac do země.
To už Itami míří kupředu a seskakuje z větví. Křáááách.....bouchnou jeho výbušné lístky a kouř se rozprostře kolem. Pár pavouků to určitě vyděsilo, ale není to dost stále jsou takoví, kteří se blíží a nejspíše za to může i rozvibrování sítí výbuchem.
Pavouk, který má v moci onen kokon se tošku stáhl, ale je stále připraven útočit. Itamimu se daří pronikat ke kokonu.
To už je slyšet vyřčení ohnivé techniky Miko, která se zhluboka nadechne a pak začne plivat. Vystřelí pět ohnivých malých střel....tedy malých, velkých asi jako hlava dospělého člověka. Ty proletívzduchem a dopadnou porůznu po mýtině. Tím také zapálí část sítí a většina pavouků se dá na útěk před ohněm, který opravdu vůbec ale vůbec nemají rádi. To už se do toho vkládá i Kamia a hází několik kunaiů po pavoukovi, který se stáhnul, ale stále byl odhodlán bránit kokon, který si utvořil. Nicméně nějak jí asi strach rozhodil ruku, protože kunaie létaly poblíž pavouka, ale končily v zemi, nebo kmenech stromů, ale pavoukovi neublížily. Dokonce jeden málem rozsekl rameno Itamimu, ten se asi docela lekl, když mu profičel kolem ruky.
Mezitím Itami přiskočil ke kokonu a odřízl jej. Ten z těžkým žuchnutím dopadl na zem, tu holku to asi muselo docela bolet, nicméně má i jiný problém. Když chce udělat další krok a vypadnout s kokonem pryč. Jedna noha se mu nechce pohnout. Zjišťuje, že má vlákno pavouka omotané kolem kotníku a ten jej přitahuje k sobě. Itami ztrácí rovnováhu a upadne na zem pavouk jej dál stahuje.
Miko vyrazila tedy vpřed aby mu pomohla, ale chvilku jí potrvá, než se tam dostane. Nehledě na to, že oheň se docela rozhořívá po sítích.
(Popište svou další akci a na své pokusy si hodte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 16:25 Odpočinek
Eremi, Aimi a Shokiru

Oba společníci chvíli sledují Aimi a zdá se, že přemýšlejí pak nakonec Eremi pokrčí rameny.
"Hmm ale jo klidně můžeme trénovat, ale neměli bychom to přehánět, když večer nás čeká kdo ví co."
Podotkne a zády se opře o strom, aby vyčkal zdali bude jídlo, nebo hned trénink. Shokiru si s rukama na prsou povzdychne a obrátí oči k nebi.
"Theme.....fajn, tak jo no....co s váma mám dělat."
Zabručí trošku otrávěne a se zívnutím si sedne pod nejbližší strom a dá ruce za hlavu, Skoro to vypadá, jako by si tam chtěl dát šlofíka.
(Volná akce do večerního setkání.)

Skrytá Listová vesncie - 13:27 Skrytá Zvučná vesnice
Kaya

Trvalo to více jak hodinu, ale nakonec jste to zvládli. Dlouhá a úmorná cesta chvílemi jste běželi lukami a poli, když skončil les, ale nakonec jste jí uviděli. Sice na vkus některých jste se pohybovali opravdu pomalu, ale i tak cesta ubíhala rychleji, než by mohla. Naštěstí žádní další rebelové na obzoru nebyli a vy jste si mohli tedy nyní vychutnat pohled na Skrytou Zvučnou vesnici, kterou chrání středně vysoké dřevěné hradby. Už z dálky, když jste se vrátili na cestu vidíte malou dřevěnou bránu, která bude asi hlavním vchodem do vesnice.
"Vítejte ve Skryté Zvučné."
Usměje se Taiki pyšně a obsáhne rukou celou vesnici na obzoru. Už poslední půlhodinu je mu mnohem lépe a cestoval sám. Nyní se mu vrací barva úplně. Obě jeho společnice si znatelně oddychly, dkyž ví, že jsou skoro doma.
Už klidnějším tempem dorazíte, až bráně, kde stojí stráž.
"Taiki-kun, to jsou ti vyslanci? Nemělo jich být více?.....Jsme rádi, že jste se vrátili v pořádku."
Kývne jeden z hlídačů.
"Hai. Bohužel dorazili jen tihle a měli jsme trochu potíží na cestě. Až si odpočinou nejspíše budou chtít dokončit misi."
Hlídač kývne a vpustí vás dovnitř.
"Nyní se rozloučíme Daiki-sama musíme podat hlášení. Když půjdete stále po hlavní ulici najdete pěknou restauraci, kde si můžete chvíli odpočinout."
S tím všichni tři geninové zmizí do bočních ulic a převezmou sebou i vězně. Daiki-sensei zamíří k restauraci. Docela vám vyhládlo.
(Volná akce popište svůj odpočinek, než půjdete odevzdat dopis.)

Skrytá Mlžná vesnice - 14:37 Lázně
Takumi, Liu a Hayate

Nakonec se vám podařilo všem zvládnout tenhle trénink. Takumi je jasně nejlepší a nedělá mu to extra velké problémy. I Hayate a Liu však příjdou tréninku na kloub a zvládnou jej úspěšně. Sice ne tak, jako Takumi, ale i tak dobře. Oba zhruba stejně.
"Yosh, dobře jsem rád, že jste to všichni zvládli. Bude se vám to časem hodně hodit to mi věřte. Ale neusněte na vavřínech, je toho ještě hodně, co se musíte naučit a natrénovat."
Spokojeně se rozvalí sensei v lázni a s úsměvem na vás pohlédne.
"Dnes vám dávám už volno mládeži užijte si zbytek lázně a pak si dělejte, co chcete nicméně..."
Zvedne varovně jeden prst a pousměje se.
"Doporučoval bych vám však, abyste dnes šli ještě trénovat na cvičiště 2. Myslím si, že byste se tam mohli něco zajímavého naučit."
Mrkne na vás s tajemným úsměvem a zvedá se z vody.
"Tak se mějte."
Mávne na vás a za chvilku je pryč z vody a jde se dovnitř obléci. Nechajíc vás s novými informacemi.
(Volná akce, popište, jak se rozhodnete a co učiníte.)

Skrytá Listová vesnice - 8:20 Osudové chvíle
Narim, Yuka a Asura

Sekundy odtikávají velice v nepříjemném tempu. Asura stojí, jako opařená a nemůže uvěřit tomu, co chce sensei udělat a Yuka té dle všeho z pod brýlí stékají první slzy zoufalství, ač to může vidět, jen sensei. Ryoshi sensei, jen letmo pohlédne na Narima a jeho tvář je stále stejně tvrdá a děsivá.
"Dobrá tedy, ale když vyhraju zabiju vás oba."
Řekne ledově až z toho mrazí. Ale kromě toho se vůbec nepohne ale Narim stejně ucítí mrazení v zádech a uslyší, jak za jeho hlavou praská blesková chakra.
"Prohrál jsi."
Ozve se mu ledový hlas kousek za zády. A právě v tu chvíli vám to dochází. Sensei musí mít ještě jednoho stínového klona. Buď je to ten, který stojí Narimovi za zády, nebo ten, který lečí u Yuky, tak či tak nebezpečí smrti je pro oba blízko, protože i jeho stínový klon bude silný.
"Nevzdali jste se, tak zemřete!"
Zaburácí hlas senseie a závan větru v zádech napoví Narimovi, že jeho ruka se pohnula kupředu a brzy mu narazí do zad a kdo ví, co potom blesková chakra napáchá.
"Yamate!"
Zakřičí Asura zoufale. A pak se seběhne vše docela brutálně rychle. Sensei, který klečí u Yuky bodne prsty ruky kupředu až se chakra zableskne. Ruka projede hlavou Yuky, jako nůž máslem. Ale pak. Yuka se začne rozpadat a stávají se z ní brouci, kteří začínají lézt po Ryoshim-sensei.
"Mushi Bunshin?"
Podiví se, ale to už je pozdě. brouchi jej obklopí a ona padne k zemi a ......puf rozplynul se jeho klon. V tu samou chvíli, co vidíte tohle se přibližuje po milimetrech velkou rychlosti Narim nemá v podstatě šanci se tomu vyhnou, ale to koutkem oka zahlédne, jak se mihne vzduchem z jednoho stromu tmavá čmouha, vše se odehrává v rámci sekund a je to načasované jen tak tak. Nejspíše byl chviličku i druhý Ryoshi-sensei zaskočen tím, že se Yuka rozplynula, takže bááác......šmouha narazila zboku do Narima a srazila ho k zemi o kus dál, takže dopadli oba nedaleko Asury, která se konečně vzpamatovávala z toho šoku. Byla to Yuka, kdo byl ve skrytu a srazil Narima do bezpečí. Sensei na vás mírně udiveně hledí ale v ruce se mu stále blýská blesková chakra a má v plánu vás nejspíše dorazi. Yuka je docela vyčerpaná a ztěžka oddechuje, a snaží se dostat z Narima zpět na nohy, Narim je na tom lépe ale trochu ho bude zpomalovat Yuka, než se zvedne.
"Nečekal jsem, že bude umět hmyzího klona."
Podotkne klidně Ryoshi-sensei, ale stále vypadá dost tvrdě a pak...postaví se před své společníky Asura s rozpřaženýma rukama od sebe, v ochranném gestu na ty dva.
"Yamete!"
Zakřičí a prudce dýchá.
"Yamete. Vzdáváme se a uznáváme svou pořádku."
Vydechnu už trošku ochraptěle za vás všechny a dívá se jakš takš odhodlaně na senseie. Jeho výraz se vůbec nezměnil.
"Na to už je pozdě."
Rozběhne se kupředu. Je rychlý hodně rychlý vypadá to, jako by se skoro jen mihnul a tu krátkou vzdálenost k vám překoná během pár sekund. Ruka mu stále nebezpečně blýská chakrou. Rozmazaný obraz se vám zaostří opět až u Asury, která pevně odhodlaná stojí, aby vás ochránila vlastním tělem. Rychlý nápřah senseiovy ruky a...........Chakra na jeho ruce vyhasla jen milimetr od Asuřiny hlavy, což asi nikdo ani nepostřehl v té rychlosti a místo smrtícího úderu.....cvrnk ukazováčkem oné ruky do Asuřina čela, která zmateně zavrávorala a kecla si na zadek mezi vás. Senseiovi se rozlil po tváři spokojený a přátelský úsměv a narovnal se v zádech a dal ruce v bok.
"Gratuluju!.....Právě jste prošli mým úvodním testem."
Zeširoka se usmívá a už nevypadá vůbec hrozivě.
"Geninové, kteří jsou v mém týmu si musí uvědomit, že splnit misi není ve světě Shinobi všechno. Schválně jsem vás postavil do bezvýchodné situace, abych si otestoval vaši reakci, kdybyste se vzdali hned uspěli byste také. Ani jsem vlastně neočekával, že mne takto příjemně překvapíte. Tím, že jste jeden druhého chránili s nasazením vlastního života, abyste zachránili život svého společníka, jste prokázali, že jste hodní být Shinobi."
Zvedne ukazováček v důležitém gestu.
"Ve světě Shinobi jsou ti, kteří porušují pravidla a nařízení, nebo se odchýlí od mise, považování za odpad, ale ti, kteří opustí své přátele a nechají je umřít jsou mnohem horší, než odpad. To si pamatujte."
Pokývne hlavou.
(Popište vaši reakci na celé zbylé dění.)

Pavouci, proč pavouci?!

Postupujeme pomalu a obezřetně, sledujeme okolí a postupně se výkřiky přibližují. Brzy uvídíme důvod výkřiků. Zamračím se a přeběhne mi mráz po zádech.
Bezva...pavouci, proč zrovna pavouci? Proč to nemůžou být třeba motýli?
přemýšlím a ani nevím proč mě napadli zrovna motýli, ale ok. Itami se ujme vedení, za což jsem mu vděčná.
“Jo to je dobrý nápad, a ajk řekla Miko, my tě budeme krýt.“
odsouhlasím oba nápady. Miko na nějakého z pavouků použije ohnivou techniku a já si připravím kunaie s výbušnými lístky a pokud by se nějaký pavouk blížil k Itamimu, tak bych ty kunaie po tom pavoukovi hodila, jinak skočím dolu s Itamim a prostě ho kreju a hlídám. Po případných útočnícich, pokud mi dojdou kunaie, tak házím shurikeny. Momentálně nemám žádnou techniku, která by je mohla zahnat a genjutsu se mi znovu používat nechce.

Záchrana Yuky

Chytili jsme sensei , bezva aspoň něco se nám povedlo . Ale jak se ukázalo radoval jsem se předčasně. V okamžiku snseij zmizel a zbylo po něm jen dřevěné pouta . Než jsme se stihli vzpamatovat tak sensei stáhnul Yukou dolu pod zem tak že ji nešlo vidět nic než krk a hlava. Jakmile se sensei ukázal tak namířil svou ruku na hlavu Yuky a řekl ať se vzdáme nebo ji zabije. Stalo se to tak rychle že všichni jsme se celkem zděsili ale nejvíc se musela vyděsit yuka .Přece jen ona byla po krk v zemi a mířil na ní sensei svou rukou.
Nastala chvilka ticha a já si dam věci do pořádku . Ale jak se snažím něco vymyslet všechno padá s tím že to nedokážu nebo nezvládnu .Tak už je tu jenom jedna možnost, musím nastavit svou hlavu za náš tým. Napůl vyděšeny a napůl už uklidněny se pomalu otočím a kouknu na sensie který pořad míří svou rukou na Yuku. Jak mile se otočím tak řeknu senseiovi ať ji nezabiji , a ať jsi místo toho dá souboj semnou a kdiš prohraji, jakože nejspíš jo tak ať tu ruku namíří na mně. Chvíli počkám a potom uskočím bukem a počkám na sensie jak na to odpoví.

Pavouci

Shodly jsme se že půjdeme a tak jsme tedy vyrazily. Skákaly jsme z větve na větev a brzy jsme se dostaly na místo odkud bylo slyšet ten křik. Vlastně tam bylo i vidět kdo a proč křičel. Je tam jedna dívka kterou omotává pavouk sítí a vypadá to že si jí chce dát k obědu. "Fuuuj, pavouci". Tělo se mi zatřese odporem.

Nikdy jsem neměla pavouky ráda, jsou vážně hnusní. A tady to vypadá že je jich více a dokonce jsou i dost velcí, což mně zneklidňuje ještě víc. Snažila jsem se něco vymslet, protože nám evidentně nezbývalo moc času. Naštěstí přišel Itami s plánem. Sice s prostým, ale vyjít by snad mohl. Podívám se na Kamiu a pak zpět na Itamiho. Zrovna se vrhl do útoku. "Měly bychom ho krýt". Řeknu Kamie a skočím o pár větví níže. Rozhlédnu se a pak složím pečetě.

Katon: Housenka no Jutsu - Živel oheň: Technika bájného ohnivého fénixe. Použiji na toho pavouka který obaloval dívku (nebo na nějakého který bude poblíž) svoji techniku, doufaje že bude úspěšná. Ať už ano nebo ne, vytáhnu své saie, pevně je stisknu a připravím se. Pokud by bylo třeba, okamžitě bych vyrazila Itamimu na pomoc.

V lázních

Stál jsem na hladině vody a tiše jsem sledoval jak si vedou moji kolegové. Jako první na to šel Takumi. Pak byl na řadě Hayate a pak já. Z nás tří byl Takumi nejlepší a já nejhorší. Sotva jsem si sedl na hladinu a vytvořil klona, hned jsem byl ve vodě. Samozřejmě jsem byl naštvaný, ale.. snažil jsem se to na sobě nedávat znát. Vynořil jsem se a podíval jsem se na senseie. Řekl ať to zkusíme znovu a tak jsme ho poslechly. Jenže ani tentokrát to nebylo nic platné. Postupně jsme všichni tři znovu zahučely do vody. Nezbývalo nám nic jiného než to zkoušet znovu a znovu. Po docela dlouhé době se začaly dostavovat výsledky. Sice to ani u jednoho z nás nebylo perfektní, ale změna, byť minimální znát byla. S tím jsem se ale já nespokojil. Znovu jsem si sedl na hladinu a zavřel jsem oči. Pokusil jsem se uklidnit a koncentroval jsem chakru. Pak jsem složil pečeť a vytvořil klona. Snažil jsem se abych tentokrát do vody nespadl a nebo abych na hladině vydržel aspoň o něco déle než při předchozích pokusech.

Les, cesta do Zvučné

Taiki odkývně, že můžeme pokračovat, je na něm však vidět, že toho má plné zuby. No neidvím se mu mě je taky dost blbě a mám co dělat abych tu nevyhodila obsah svého žaludku...a moc tomu ani nepomohou holky, které dorazily.
To je fakt skvělý a dřív přijít nemohli nebo co?!
pomyslím naštvaně, daly si opravdu na čas. Zamračeně je sleduji. Taiki je představím, nejradši bych tady řekla nějakou ošklivou poznámku, ale raději to spolknu.
"Kaya."
řeknu jen. Příjmení znát nepotřebujou. Já se vydám za senseieme, hned jak vyskočí do větví, nelíbí se mi, to volné tempo, protože je moc pomalé a vracejí se mi vzpomínky na to, že jsem dnes musela zabít a navíc mi není dobře z toho se stalo před chviličkou.
Sakra nemůžeme trochu přidat?
zeptám se sama sebe, ale nahlas to raději neřeknu.
Celou dobu jsem zticha, nemám co bych povídala a do řeči mi stejně není. Až se vrátíme zpět do Konohy tak mám v plánu zajít pro rámen a donést ho klukům do nemocnice a pak plánuji trénovat chození po stromech až do úplného vyšťavení...

pavouci

Postupujeme pomaleji, ale blíž k výkřikům, které se ozývají. Podle hlasu je to nějaká žena a nepletu se. Brzy uvidíme co se vlastně děje. Jeden z místních velkých pavouků si právě balí nějakou dívku k svačině.
Proč se nechala chytit? Do téhle oblasti nemá nikdo přístup dokud to není shinoby. Mohl by to být sensei, kterému se zdálo, že to máme moc jednoduchý, napadne mě. Mezi částmi pavučin jsem zahlédl něco co by mohli být další pavouci.
Je jich tu víc. A není moc času, pomyslím si a připravím si dva kunaie s výbušnými lístky.
Uděláme bordel, popadneme ji a vypadneme, obrátím se k dívkám. Dosud žádná z nich neprojevila zájem tuhle skupinu vést, tak jsem se rozhodl to tentokrát udělat já.
Vrhnu oba kunaie, tak aby se zabodli dál od zamotané dívky. Nechci, aby je výbuch zasáhl jen, abych je vystrašil. Pokud se pavouci dají na ústup tak jsem dosáhl čeho jsem chtěl. Ještě než kunaie dokončí svůj let tak si připravím shurikeny.
Jdu na to, kývnu na holky a výbušné lístky odpálím. Sleduji hlavně pavouka, který je u dívky. Pokud se nedá na útěk nebo se pokusí si vzít kokon sebou, tak po něm vrhnu shurikeny a vyrazím kupředu.
Pokud se na útěk dal, tak taky vyrazím jen opatrněji.
Mezi přeskoky si připravím kunai. Musím si dát pozor, abych se sám nezamotal do sítě a případně, abych měl po ruce způsob jak se osvobodit.

Odpočinek?


,,Nooo... Uvidíme..."
Zatvářím se zamyšleně.
,,No, ale tak... Chcete jít do vesnice? Nebo se najíme tady někde?"
Zeptám se, abych zbytečně nevybalovala ty věci z báglu.
,,A... Co máte v plánu? Mohli bychom chvilku trénovat."
Usměji se a prosebně se na oba dívám.

Skrytá Listová vesnice - 16:20 Volno?
Eremi, Aimi a Shokiru

"Skutečná akce tohoto typu bude samozřejmě mnohem těžší, ale pro začátek....dobrá práce."
Složí ruce k sobě v pečeti a s pufnutím zmizí v oblaku kouře. Nejspíše má i jiné věci na práci.
"Zajímavý výkon."
Ozve se z jedné z vyšších větví, kde sedí Leira-sensei a houpe nohama.
"Dnes máte do večera volno odpočiňte si a.....ymmmm.....v 19:00 se sejdeme u hřbitova."
Podotkne vážně a tajemně a také se vzápět rozplyne, jako pára nad hrncem.
"Theme.....ah....někam se trmácet večer, to bude ale otrava. Ale to jídlo beru."
Vzdychne Shokiru otráveně nad novým úkolem a Eremi se zatváří trošku zamyšleně.
"Se sváčou nemám problém, ale co po nás může senseika chtít, takhle navečer?"
Podotkne onu otázku a začne se loudat zpáky lesem směrem k vesnici.
(Do 19:00 volná akce.)

Akce? Úspěch!


Mé překvapení vyšlo, ale jakmile mě Eremi málem zasáhne, tak jen tak tak stihnu složit své pečetě. Ale... Cíl stále uniká až pak...
,,Shokiru!"
Vyhrknu, když postavu chytil. Když pak postava sundá kápi, tak vyvalím oči a dívám se na Hyuugu, který stojí před námi a gratuluje nám.
,,Takže... Jsme uspěli?"
Mírně rozpačitě se zeptám ,kouknu na kluky a začnu se usmívat.
,,Jahooo! Máte hlad?"
Vřísknu a začnu se smát, sundám ze zad batoh, ve kterém jsem měla připravené jídlo.
,,Nečekala jsem, že to bude takto rychlé."
Dodám, ale jsem ráda... I když to bylo docela o fous, kdyby Hyuuga viděl Shokira, tak jsme v pytli.