Andor.cz - Dračí doupě online

Cvičiště dvě

V klidu si som, když mě proberou kroky. Zrovna dorazil sensei. Vstanu a protáhnu se. Po chvilce dorazí i Itami. Sensei nám oznámí co se bude dále dít.
No...vzhledem k faktu, že žádná týmová práce ani neexistuje, tak je jasné, že na tom budeme muset zapracovat.
pomyslím si. Jop, dává to smysl.
"Ahoj Itami."
pozdravím ho.
Vydáme se za senseiem. Dovede nás do oddělené části cvičiště dvě a trochu nám to osvětlí.
"No výborně, můj pach přitáhne všechno zvěrstvo, které se tam nachází."
zabručím.

Mise

To že budeme špinaví jak prasata je senseiovi očividně jedno. Jemu se to řekne lehce nepadejte do vody když má tolik zkušeností. No ale jak myslí. Jen zavrtím hlavou a podívám se na kolegy. Hayate nijak nereaguje a Takumi se pomalu připravuje. Pouzdro s katanou položím na zem, tak abych na něj pak z pole viděl. Kimono si vyhrnu jak to jen půjde a pak zamířím k poli. Přesunu chakru do nohou podobně jako když jsme chodily po vodě a pomalu vkročím na pole. Na nic nečekám a dám se do práce. Dávám si pozor na to abych nohama nezahučel do vody. Pokud se tak ale stane, tak nevadí. Znovu chakru používat nebudu a budu chodit normálně po dně. Akorát pak kdybych cítil že se mi na nohu přisává něco co tam nepatří, tak na tom místě vysunu ostrou kost která by danou věc měla usmrtit.

Odpočinek

Sensei opět nasadil jeho ostré tempo, za což jsem mu vděčná, protože mi ti opravdu pomáhá nemyslet na to co se stalo. Soustředím se jen na udržení tempa se senseiem.
Sice mi to dává zabrat a jsem trochu ráda, že jsem zastavili, i když se mi před očima opět vyjeví obraz toho muže. Potřepu hlavou, chci to vyhnat, ale moc dobře to nejde.
Po zastavení sensei odejde nabrat vodu k řece a asi i nastražit nějaké ty pasti.
Já dojdu taky k řece, ale počkám až sensei nabee vodu a pak si umyju ruce, hlavně tu jednu, která je od krve. Koukám se do vody na svůj obličej, který si taky opláchnu studenou vodou. Ještě chvilku jsem u řeky a sleduji svů obraz ve vodě, ten se ale změní na obličej toho zavražděného muže.
Dost, už dost, nech mě být.
pomyslím si a praštím rukou do vody, která se rozvíří a obraz toho muže zmizí. Vstanu a popojdu kousek od řeky. Tam se posadím a vytáhnu si ze svého zavazadla jablko a pustím se do něj, když sním jablko(jablko jím i s ohryzkem, š'topku tuhle jablko nemá), tak si vytáhnu z baťůžku měch s vodou a napiju se.
Daiki sensei mě v podstatě pochválí, že dokážu udržet jeho tempo, teda není to přímá pochvala, ale to nevadí.

Shokiru, Eremi


,,dobrou Shokiru."
Zamávám mu a zadívám se na Eremiho.
,,Uhm já?"
Zamyslím se.
,,Chtěla jsem se jít domů převléci a dát vyprat věci, ale jestli chceš, tak můžeš jít se mnou."
Usměji se na něj.
,,Doma nejspíše nikdo nebude."
Dívám se mu do očí.
,,A nebo... Co máš v plánu ty? Máme v celku dost času."

Skrytá Listová vesnice - 11:30 Hranice
Kaya

Kaya dokáže držet celou další cestu tempo s Daikim-sensei, jako předtím, což je docela obdivuhodné, po tom, co si zažila, nicméně hodně asi dělá také ona potravinová pilule. Takže další dvě hodiny cesty se dají docela zvládnout a až před časem oběda Daiki-sensei zastaví zběsilý pohyb terénem u jedné menší říčky, která vede podél hranic se zemí Zvuku kousek.
"Tady si odpočineme, než překročíme hranice."
Oznámi, když po posledním doskoku zastaví. Opět kontroluje terén a rozhlíží se hlavně na druhou stranu řeky.
"Do hodiny opět vyrazíme....zatím to zvládáš líp, než se dalo čekat."
Podotkne Daiki-sensei a jde k řece nabrat vodu a nejspíše rozmístit i nějaké léčky.
(Volná akce.)

Skrytá Listová vesnice - 12:20 Volno
Shokiru, Eremi a Aimi

"Oblečení ti přinesu zítra Eremi, teď mne omluvte jdu se ještě domů prospat."
Ušklíbne se a se zívnutím vám mávne Shokiru na rozloučenou a vydá se klidným krokem domů. Mezitím Eremi se usměje na Aimi a mávne nad tím rukou.
"Až ti to vyjde, nebo se ti to bude hodit to je v pohodě."
Podotkne klidně koukne za odcházejícím Shokirem a mírně si povzdychne.
"No jo lenoch a ochrapa...kam jdeš ty?"
Optá se Aimi.
(Volná akce.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:00 Cvičiště 2
Itami a Kamia

Každý jste ztrávili volno po svém. Itami tréninkem na jezeře, tedy alespoň částečně, kdy trošku dohnal to co se nenaučil při ranním tréninku a Kamia spánkem na Cvičišti 2 nepříjdou ostatní. První přišel Kazuki-sensei, který jí ještě nechal spát a pak Itami, jehož příchod jí už stejně vzbudil.
"Yosh jsem rád, že jstě přišli včas. Nyní si opět pro změnu zatrénujeme. Je potřeba zlepšit naši týmovou práci."
Přelétne oba členy týmu pohledem.
"A vzhledem k tomu, že jste zatím jen dva, tak pro teď budu vaším třetím členem já a budu se silově uzpůsobovat vám."
Objasní, nicméně stále je jeho výklad dost tajemný. Takže mávne rukou a zavede vás brance kovové, která vede do oddělené části cvičiště dva, která je normálně zarostlá, jako jungle.
"Tohle je nebezpečnější část cvičiště, kde se setkáme s různými nebezpečnými zvířaty a obdobnými věcmi. Užívá se pro tvrdší trénink skupin pod dohledem Jouninů."
Objasní Kazuki-sensei a čeká zdali budou mít jeho studenti otázky.
(Volná akce.)

Skrytá Mlžná vesnice - 10:00 Rýžové políčko
Liu, Hayate a Takumi

Liu pohotově přiskočí k Jamiro-senseiovi a vyptává se ho na nějaký pracovní oděv. Ten na něj slétne pohledem a rozesměje se.
"Tady nejsi dělník na farmě ale Shinobi na misi. Navíc když nebudeš moc padat do vody nebo se nenecháš sprasit pijavicema nebudeš moc špinavý."
Chlácholí ho Jamiro-sensei a pak jde už opravdu pryč.
"Nanííí? To snad ne."
Vzdychne Hayate protože se mu do toho vůbec nechce. Takumi naproti tomu mlčí a odkládá vše nepotřebné na zem.
(Mise.)

Mise

Hayatemu se mise moc nezamlouvala. V tomhle případě se mu nedivím. Sbírání rýže bůh ví na jak velkém poli kde jsou ještě pijavice. Netrvalo dlouho a sensei rozhodl že už půjdeme. Seberu pouzdro s katanou a společně s Hayatem a Takumim následuji senseie. Cesta netrvala moc dlouho, farma od vesnice moc vzdálená nebyla. Konečně jsem uviděli pole na kterém máme být. No to si dělá srandu ne? Rozhlédnu se po poli a pak se podívám na senseie. Chce si jít promluvit s majitelem. Já ale přesunu trochu chakry do nohou a rychle skočím vedle něj. "Počkat. A co nějaké pracovní oblečení? A boty? Kimono si špinit nechci a nahý to dělat nebudu". Řeknu rozhodně a čekám zda dostaneme aspoň něco když už se tu budeme dřít určitě zase až do večera.

Oběd

"Aha."
řeknu trochu smutně.
"Tak zatím ahoj."
šeptnu k němu a pomalu se vydám domů. Na mou druhou otázku pro jistotu vůbec neodpověděl. Doma se naobědvám a pak se vydám na procházku vesnici. Ani nejdu k jezeru, nějak nepočítám s tím, že by tam byl, když mi neodpověděl.
Asi se mu nechce trénovat, když máme být ve dvě na cvičišti. Pravděpodobně s námi bude něco trénovat sensei a nebo budeme mít další misi, tak se nechce unavovat.
pomyslím si. Už v jednu hodinu jsem na cvičišti dvě. Natáhnu se tam na zem a pozoruji nebe a také čekám na příchod Itamiho a senseie. Mám sebou základní výbavu pro shinobi a navíc nějaké sušené maso, kdybych měla hlad. Zavřu oči a podaří se mi usnout, i když to jsem moc nechtěla, ale tak co už.

Kluci


,,Ale sluší nám to."
Vypláznu na Eremiho jazyk a pustím je.
,,Co je Shokiru? Ale já to nechci přiškrtit... Už mě to škrtí dost."
Zeptám se ho, když evidentně zkoprní, poznamenám k poznámce o provázku a začnu se smát. Když nám senseika řekne, že se sejdeme ve tři jen se podívám na otráveného Shokira a pak na Eremiho.
,,Kdy chceš přinést ty kraťasy a to triko?"
Zeptám se ho a pousměji se.
,,Já jen, jestli ti to stihnu vyprat."
Dívám se mu do tváře a stále se usmívám.

Pauza na oběd

Sensei souhlasí s pauzou na oběd a řekne nám, že máme do dvou volno. Kamia se na mě obrátí s tím, že bychom mohli jít na barbecue spolu.
Omlouvám se, ale teta na mě čeká s obědem. Dnes není na misi a tak doma vaří, omluvím se Kamie, uvidíme se později, zatím, usměji se na ni a mávnu na rozloučenou. Zamířím si to rovnou domu. Tam na mě čeká teta s uvařeným jídlem.
Než se najím tak odpovím tetě na otázku co jsme dneska dělali. Po jídle pomohu umýt nádobí a chvíli si po jídle odpočinu. Cvičit s plným žaludkem není nic dobrého. Po půlhodince pauzy se seberu a dojdu k jezeru. Svleču se do půli těla a strávím dost času cvičením chůze po vodě a pak i používání techniky na vodě. Poslední část pauzy strávím jen odpočíváním v trávě, zatímco se suším. Pak se obleču, vezmu si vybavení a zamířím na místo setkání s týmem.

Jop, čas vyrazit

Když se sensei vrátí tak se na něj podívám a vstanu. Zeptá se mě jestli to zvládnu.
"Ano...myslím, že ano."
řeknu mu a pak jakmile vyrazí tak se s ním snažím udržet tempo. Doufám, že bue stejně rychlé jako předtím, protože to mi trochu pomůže zapomenout.