Andor.cz - Dračí doupě online

Ráno

Když si večer lehnu do postele tak mám dojem, že neusnu, jak mě bolí všechny svaly, ale nakonec se mi to povedlo, jenže ráno, když se proberu tak je všechno ještě horší, jsem ráda, že se vůbec dokážu vyhrabat z postele. Mám pocit, že mi trvá celou věčnost než vůbec dokážu vykonat všechny ty důležité věci co se ráno dělají - snídaně, hygiena, česání, převlíkání atd...Bráška samozřejmě už doma není, ale to nevadí. Jakmile jsem připravena tak se vydám na cvičiště, stihnu to jen tak tak. To co mě překvapí, když přijdu, je to, že sensei je oblečen.
Buď mě včera ten jounin slyšel a řekl to Daikimu, takže se přioblíkl, abych se mohla soustředit a nebo je mu zima...hm..která verze je asi pravdivá?
pomyslím si, ale to už nás čeká ledová sprcha.
Ne prostě nemůže být alespoň jednou trochu milejší...prostě...ne nemůže říc něco jako dobré ráno, či tak něco...
uvažuji a mezitím poslouchám co nám sensei sděluje.
Mise, no výborně...spánek by sice bodl víc, ale snad nás sensei nebude na misi tolik mučit.
napadne mě a hned jak nám dá rozchod tak se odebírám důmu, kde si sbalím vše nutné, včetně mého fuuma shurikenu. Pak se vydám na místo setkání, abych tam byla alepoň pět minut předem.

Phase two

Po několika pokusech a několika pádů do vody k velkému pobavení senseie a už mnohem menšího pobavení nás se nám konečně podaří se na hladině udržet. Zadýchaně stojím ohnutý dopředu a oddechuji. Ani mi není nikterak zima, pohyb mě zahřál a ta voda není zase až tak studená.
Přemýšlím o tom, že zmiňoval něco o boji a vodě.
Jak budu sakra proti někomu bojovat? Moje jediné použitelné techniky potřebují pevnou zem, pomyslím si. Začínám litovat, že jsem se více nesnažil zvládnout rodinou techniku. I když se sama pohybuje někde na vysokém ranku.
Mistr nám oznámí další úkol. Bude po nás házet shurikeny a my se jim musíme vyhnout. Bez řečí se otočím a dojdu ke svým věcem. Vezmu si kunai a pak teprve vstoupím na vodu. Pokud se nebudu moc vyhnout, tak je chci vyblokovat.
Jako první po nás sensei hodí dva shurikeny po každým. Pokusím se jim vyhnout úskokem do boku. Považuji za výhodu, když se během skoku nemusím soustředit na stálí tok chakry do chodidel a mohu případně odrazit shurikeny, kdyby skok dopadl špatně.

Trénink na vodě

Po pár dalších pokusech nám sensei řekne, že to udělá těžší. Třesu se už zimou, jak jsem mokrá. Jen se modlím aby nezačal fičet vítr, protože to by mi asi způsobilo nachlazení, ale třeba nebude.
Posloucháme co po nás bude chtít a pak oba vlezeme na vodu. Čekám až hodí dva shurikeny. Sleduji je a s dopomocí mých vlčích smyslů (zatím fungují špatně) se jim pokusím vyhnout a neskončit při tom ve vodě, pokud si to situace nebude žádat.
Tohle je šílenost.
pomyslím si.
(2 2 1)

ehm


Úžasle koukám, jak to klukům jde, ale jelikož já nic podobného, co by mi práci usnadnilo neumím, tak hold to musím vzít do rukou. Prsty nepříjemně pálí, ale nemyslím na to, spíše se soustředím na roznášení. Rozhlédnu se a začnu, poberu tři talíře a obratně roznáším svou stranu tak, abych nezakopla o nitě, které dělá Shokiru a abych se nedostala do rány Eremimu, opravdu bych neděla skončit s talířem zapíchlým v hlavně nebo s vyraženým dechem a už vůbec ne, kdyby to jídlo měla pláclé na sobě. Jsem opatrná, ale rychlá. Vyhýbám se a dělám vše tak, aby to bylo k něčemu a abych pomohla.
(1,2,3)

Skrytá Listová vesnice - 9:30 Jidlo jídlo jídlo
Eremi, Shokiru a Aimi

Aimi se dál otáčí v kuchyni a snaží se rozlévat polévku. Nervozita dělá svoje a proto si pěkně popálí prsty o hrnec, když se ho neopatrně dotkne.
Naštěstí dnes se dle všeho vydávají hlavně meníčka, takže objednávky jsou vesměs stejné se kterými přifičí Eremi.
"Tak servírujeme hoši. Běž jim pomoci děvče tady to už zvládnu."
Podotkne kuchař a dál chystá. Eremi a Shokiru mezitím vyvezou vozíček s naloženými porcemi do prostoru jídelny v restauraci.
"Tak jo roznosový plán!"
podotkne hned Shokiru. Zdá se, že se kluci už dohodli, jak budou postupovat.
"Vemte si tuhé hlavní jídla já servíruju polívky."
Slétne k vám koutkem oka Shokiru a pak s menším úsměvem zaklekne na jedno koleno. A složí ruce do rychlé pečeti.
"Kage Nui! (Stínové nitě)"
Promluví a jeho stín se začne protahovat a větvit. Šlahouny stínu rychle a opatrně ovinou misky s polévkou a začnou je stavět hostům na stůl. Shokiru se na toto musí určitě maximálně soustředit, je to vidět i na jeho výrazu.
"Yosh teď my."
Postaví se Eremi za vozík a chvíli se soustředí a nadechne se.
"Yuuken! (Vznešená pěst)"
Jednou rukou si nadhodí hlavní porci a druhou pomocí přesného úderu dlaní pošle talíř i s jídlem jeho majiteli. Je docela přesný a žádný talíř zatím nerozbil ani neminul. Shokirovi akorát vybrindlo trošku polívky, ale jinak se mu taky daří.
(Popište dál svůj roznos a pro vyhodnocení si hodte 3x3stěnou kostkou.)

Polévka


Kývnu a vše udělám i ochutnám, pak začnu opatrně nandavat. Jsem nervózní, když tam byl Eremi, ale snažím se pouze zrudnout a ne něco zkazit. Jsem rozvážná a dávám každému tak, jak to vídám v restauracích, takže ani moc ani málo, prostě tak akorát. Přitom občas zapřemýšlím nad klukama, jak jsou na tom asi oni. chtěla bych je oba vcelku vidět v zástěrách, jak se starají o hosty, nebo o mě? Sama pro sebe se musím zasmát, protože ta představa by se mi opravdu líbila. A kdo ví, třeba se jednou poštěstí.
(1,1,3)

Skrytá Zemská vesnice - 8:30 Vlnky na vodě
Itami a Kamia

Po prvním vykoupání jste vešli na vodní hladinu ještě několikrát, ne vždy bylo snadné udržet koncentraci chakry a její správné množství, abyste se nepotopili nebo si neudělali sami vlny, které by vás spláchly. Kazuki-sensei vás bedlivě celou dobu sleduje občas se směje, protože některé vaše pády, jsou opravdu komické.
Když jste se trošku zadýchali, vykoupali a naučili chodit po vodě měla přijít další část.
"Výborně už umíte jakš takš chodit po vodě, takže vyzkoušíme, jak na tom budete dál."
S menším úsměvem sáhne do brašničky, kde má uložené shurikeny.
"Tak zpátky na vodu vy dva a nyní to bude trošku těžší budete se vyhýbat letícím shurikenům a pozor jsou opravdu ostré takžé když nebudete zvládat uhnout raději sebou čáchněte do vody."
Podotkne Kazuki-sensei a pak jakmile jste na vodě rychlým pohybem ruky vrhne po každém z vás dva shurikeny.
(Popiště, jak si poradíte s náročnější částí cvičení a pokuste se jej zvládnout, pro vyhodnocení si hodte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 9:15 Otvíračka
Eremi, Shokiru a Aimi

Eremi a Shokiru dál chystají stoly zatímco Aimi je už v kuchyni.
"Na kostičky."
Kývne kuchař a zatím peče maso a Aimi krájí zeleninu. Docela jí to jde sice nemá takový rychlostní gryf, jako zdejší kuchař ale s nožem jí to jde docela obstojně, dokonce si ani do polívky nepřikrájí prsty.
"Koření je už namíchané, police nalevo za tebou."
Řekne kuchař nepřítomně, když Aimi pokračuje ve vaření polévky.
"Jsou tu první hosté pane."
Nakoukne dovnitř Eremi.
"Výborně, polévka by měla být hotová, tak jí rozlij do misek děvče a vy chlapci začněte sbírat objednávky a obsluhovat."
Podotkne a Eremi zase zmizí za dveřmi.
"Tak šup šup, za chvíli budu mít i hlavní chody."
Pobídne Aimi kuchař a začne dávat na talíře maso a k tomu rýži a další ingredience včetně omáčky.
(Popiště své další snažení v restauraci. Pro vyhodnocení si hodte 3x3stěnou kostkou.)

Kluci a práce


,,Ahoj"
S úsměvem oba pozdravím taky, když se otevře restaurace a já... Já mám vařit.
,,Va... Vařit?"
Vykoktám ze sebe ale nakonec přikývnu. Opět se usměji na kluky a zalezu do kuchyně. Pomáhám mamce i jsem vařila sama, takže doufám, že mi to půjde. Vezmu nůž a ještě než začnu krájet zeleninu, tak se zeptám, jak jí chce na krájet, Jestli na kostičky, plátky, hranolky nebo jak vlastně a obratně se do toho pustím. Jsem soustředěná, abych neudělala chybu a když nevím, tak se zeptám, třeba na koření nebo tak.
(3,2,2)

První pokus chození po vodě

Onoho zachvění vody jsem si nevšiml protože jsem si zrovna v tu chvíli sundával triko a neměl jsem rozhled po okolím.
Po nahromadění chakry a víceméně uspokojivé regulace jejího toku vstoupím na hladinu. Kupodivu se hned nepropadnu do vody jako kámen a zůstanu stát na hladině. Předtím jsem si myslel, že postavit se na tu hladinu bude to nejtěžší. Až teď jsem si uvědomil jak moc jsem se s pletl.
Udržet správný tok chakry do chodidel a neustále ho měnit podle změny hladiny není vůbec tak jednoduchý jak jsem si myslel a musím se na to hodně soustředit. Podaří se mi udělat tři kroky, když mě vyruší nějaká vlnka a já zahučím do vody. Vynořím se právě včas, abych viděl, jak tam zahučela i Kamia.
Alespoň nejsem jediný kdo se tu dnes namočí. To by mi náladu rozhodně nezlepšilo, pomyslím si. Strašně nerad k sobě přitahuji moc pozornosti. A když něco děláte moc dobře nebo naopak moc špatně, tak ji na sebe člověk přitahuje. nejvíc snahy jsem dával, abych byl stejný jako ostatní při tréninku na akademii.
Bez poznámek zamířím ke břehu. Tam se postavím a zase začnu koncentrovat chakru do nohou. Už vím jak na to, ale i tak to chvíli trvá. Pak opět vstoupím na hladinu.

Itami a sensei

Zamračím se, když se pod sensieme zachvěje voda, ale mlčím. Zdá se, že máme za senseie úchyla.
Když nashromáždím dost chakry tak se vydám na vodu a chvilku po mě jde Itami, ten sletí do vody první a já hned po něm, sotva vypveme tak slyšíme smích. Doplavu ke břehu a zkouším to znovu. Nahormadím chakru a pak se vydám opět na vodu a doufám, že to tentokrát dopadne líp.
Ach jo, to zas bude trvat než uschnu..
pomyslím si.
(3 3 1)