Andor.cz - Dračí doupě online

Zoub... Nic

Když už ho zahlédnu, tak se mě lekne a zdrhne, jenže Eremi a Sokiru jsou mu v patách a já jen doufám, že ho chytí. když ne, tak k nim jen přiběhnu a zadívám se na ně.
,,Pardon kluci, ale nějak jsem se tu zapomněla."
Pokrčím rameny, kleknu na kolena a zadívám se, kam Zoubek zdrhnul.
,,Eremi? Myslíš, že by ses tam mohl podívat svým Byakuganem? Prosííím."
Poprosím ho a zase si stoupnu.
,,No tak ho budeme chytat do rukou ne? Nemyslím si, že takovýhle tvoreček by byl nadšený, když by jsme ho chytli nějakou technikou. Musíme se podívat jestli není někde poblíž další díra, kterou by mohl ven."
Zadívám se na ty dva a trochu se zkroutím, protože mám hlad a nechci nechávat chytání hlodavce na ráno.

Skrytá Listová vesnice - Hon na hlodavce!
Aimi, Eremi a Shokiru

Všichni tři jste se rozběhli tedy svými směry hledat malého hlodavce v naději, že jej objevíte dříve, než se setmí více, než už je zatím šero. Nejspíše se hledání Aimi docela protáhlo a neodhadla čas, kdy měla zpátky na sraz. Hold se trošku více zažrala, do pročesávání stromů.
Bohužel děti už v tuhle dení dobu u akademie nejsou, co by tu taky dělaly že? Které dítě by tu chtělo být déle než je nutné, když si může hrát někde na hřiští, nebo jinde dovádět s kamarády.
Aimi prohledává vše co se dá, ale zdá se to bezúspěšné, když tu konečně zahlédne chlupaté stvořeníčko, které vypadá, jako na oné fotce. Pan Zoubek! Jen na vedlejším stromě, ale jne co si všimne, že je Aimi na tom vedlejším s vypísknutím seběhne strom a rozbíhá se někam pryč.
Chvíli trvá než se Aimi dostane dolů, aby ho mohla pronásledovat. Pak zahlédne Aimi, jak se na střeše akademie mihnout dva stíny.
"Tři metry vepředu na 11 hodinách směrem od nás!"
Ozve se Eremiho hlas, který dopadne v pokleku na nejnižší střechu akademie a má viditelně aktivovaný Byakugan. Těsně po něm dopadne na zem pod střechu, kde spojí ruce do několika pečetí v zákleku až poslední nechá spojenou.
"Kage Nui (Stínové nitě)!"
Křikne rozhodně a okolo běžícího zoubka začnou vyšlehávat ze země stínové nitky, které se snaží svázat chudáka Zoubka.

Shokiru zatne zuby, když mu tvoreček stále uniká, chytít opatrně něco tak malého je velice obtížné. Pak po chvilce ale Zoubek úplně unikne když zmizí dírkou ve zídce akademie někam pryč. Shokiru ho chtěl ještě pronásledovat, ale jeho technika se rozplynula s ubývajícím světlem, protože přibývalo stínů.
"Kso!"
Zavrčí otráveně a rozpojí pečeť a otře pot z čela.
"Skoro jsme ho měli, ale jestli budeme pokračovat v noci bude to o to těžší protože jsme tu dva specialisté na stínové techniky předpokládám a budeme nepoužitelní a Eremi ovládá Byakugan, takže je spíše na hledání než chycení."
Vyčte Shokiru vaše možnosti a povzdychne si. Přelétne pohledem i k Aimi s tázavým výrazem, co nyní dál.
(Popište svůj další postup a rozhodnutí, zdali budete pokračovat v misi, nebo jí odložíte na ráno. V případě další akce si hoďte 3x3stěnou kostkou na úspěšnost.)

Skrytá Listová vesnice - Čas jít spát
Yamato, Kioshi a Kaya

Všichni jste se dobře najedli a docela příjemně jste si popovídali. Zaplatili útratu z čehož cena byla docela ucházející, ač úplně levná zase ne, ale to by se dalo pochopit, protože tu vařili opravdu dobře.
Čas plynul, jako voda a první se rozhodla Kaya, že půjde spát, takže se rozloučila s klukama a vydala se domů, kde to nakonec zalomila.
Kluci zůstali možná trošku dýl než ona, avšak nakonec byli taky vyhození slušně z restaurace ven, že je už pozdě a budou zavírat a mladí kluci, jako oni už mají dávno spát. Takže ani jim nezbylo brzo nic jiného, než jít domů a spát.
(Nyní vyčkejte než se všichni přesunou k spánku, abyste mohli přejít na další den. PJ vám dá vědět.)

Skrytá Hvězdná vesnice - Zahánění oveček
Hikaru a Akemi

Hikaru se krátce zamyslí, když odcházíte od prázdné otevřené ohrady a taky od sensei, která pečuje o vaší společnici.
"Dobře klony, nejsou tak špatný nápad. Vytvoř tedy pár klonů, kteří pomohou s naháněním ovcí. Určitě půjdou za beranem to je správný postřeh."
Kývne a zastaví se v půli cesty a zhluboka nadechne.
"Nadejdi si a uzavři ovce tedy zezadu, poženeš je klony směrem k ohradě, já se postarám o směrování."
Pokývne hlavou a jakmile Akemi začne s klony, které úspěšně vytvořila nahánět ovce směrem k ohradě, což se jí daří Hikaru složí rukama za běhu pečeť.
"Hana Zeru (Květinová Bomba)!.....Hana Zeru!......Hana Zeru!.....Hana Zeru....!"
Za běhu i Akemi vidí, jak se ojedinělé kvítky na jeho opakovanou techniku zvedají a stejně, jako u vodopádu doletí na určené místo a vybuchnou. V tomhle případě jsou ta místa po stranách stáda, které poplašeně drží směr a nakonec zaběhne celé do ohrady, kterou Akemi za nimi může zavřít. Hikaru unaveně oddechuje a klesne na jedno koleno, zdá se, že to na něm vybralo docela dost chakry, takže chvíli odpočívá a přerývaně dýcha, než klopýtavým krokem dojde k Akemi.
"Dobrá práce vy dva. Vaši kamarádku si vyzvedli naši medikové bohužel, už se nevrátí do vašeho týmu, zanechá to na ní psychické následky, které by ohrozily celý tým. Nyní se vrátíme domů a zítra se sejdeme před sídlem našeho vedení."
Usměje se sensei a vede zbytek svého týmu zpátky do vesnice, kde jej pro dnešek rozpustí.
(Vyčkejte na přesun na další den a pak zpětně popište i zbytek večera, který pojednával o zahnání ovcí a cestě domů atd. PJ vám dá vědět.)

Skytá Zemská vesnice - Spánek
Itami a Kamia

Oba jste si už šli vzhledem k denní době lehnout a odpočinout si do dalšího dne. Váš spánek tedy započnul, a vy si můžete užívat zasloužené postele.
(Nyní vyčkejte na přesun v nový den. PJ vám dá vědět.)

Skrytá Mlžná vesnice - Rychlý večerní roznos
Liu, Takao a Hayate

Hyatemu je konec, kdo ví kde, snad roznáší docela úspěšně, nebo taky ne kdo ví, ale hold musíte doufat, že svou část letáků roznese. Pomalu se připozdívá, takže je roznost více obtížný. Liu mírně zaostává za Takumim, který využívá stálě běhu po zdech domků a rozhodl se, že využije i dalších fíglů. Když je skupina domů, která je hůře přístupná, tak má připravené letáčky, které má složené do menší podoby, což musí stíhat asi dělat za běhu a hází je podobným stylem, jako shurikeny. A z většiny procenta se mu daří trefofat se ke dveřím, nebo do schránek majitelů.
"Už toho není tolik."
Podotkne povzbudivě. Ale bylo, protože roznos vás zmáhá ještě další dvě hodiny, než jsou vaše tašky úlevně prázdné. Narazíte na sebe všichni opět u jezírka, kde už dobíhá i Hayate, vypadá docela uštvaně, ale i on zdá se má prázdnou tašku.
"Výborně mí mladí Geninové, nyní se běžte prospat, batohy mi tu nechte, ráno v 7 se sejdeme opět zde."
Usměje se na vás váš sensei, který právě přišel a beze se prázdné batohy. Takumi i Hayate s pokývnutím a rozložením odchází domů si odpočinout stejně tak dříve či později i Liu, všichni to uvítají už jen proto, že po dnešku jsou unavení jak z koupání, tak z běhání, ale je příjemné mít za sebou první misi, ač tohohle rázu.
(Nyní vyčkejte na přesun v další den. PJ vám dá vědět.)


PS: Omlouvám se Narimovi a Asurovi ještě musí počkat než přestoupí zbytek hráčů do druhého dne a pak budou zapojeni do hry též ;) Děkuji za strpení a pochopení PJ.

Domov

Jelikož si už nemáme co dalšího si říct, tak se rozloučíme a já se vydám domu. Tedy přesněji na místo, které nazývám svým domovem během doby kdy jsem ve vesnici. Jedná se o domek spíše k okraji vesnice kde bydlý moje teta a strýc. Zároveň působí jako spojovací článek s naším klanem, který ve vesnici vůbec nežije. Ve skutečnosti je odsunuli do vesnice protože nesouhlasili s jejich izolačskými názory. Vlastně z podobného důvodu jsem byl odsunut i já. Tomu však pomohlo hlavně to, že jsem až jako třetí dítě.
Jsem doma, zavolám jakmile vstoupím do budovy. Teta je v kuchyni a strýc je pravděpodobně na nějaké misi. Sním večeři a povyprávím ji o prvním dnu. Není mi divné, že už o nukeninovy věděla vždy byla dobře informovaná. Někdy mám dojem, že se osobně zná s kage, ale to mi nikdy nepotvrdila.
Po jídle a povídání se vykoupu a ulehnu do postele, abych byl ráno brzy vzhůru.

Mise

Hayate popadl batoh a zmizel v jedné ulici opodál. Už když jsem ho prvně viděl tak mi připadal že nebude týmový hráč. To je ale jeho věc, já se do toho nehodlám plést. To Takumi na tom bude asi opačně. Zdá se že spolupracovat chce. Když se mně zeptá zda jsem připraven, tak jen kývnu a začnu roznášet letáky. Jde to docela pomalu. Sem tam kouknu na Takumiho jak mu to jde. Zdá se že našel novou metodu. Začal běhat po zdích a rozdávat tak letáky rychleji. Zatím mu to docela jde, ale já si moc nevěřím na to abych zkoušel něco podobného. A navíc myslím že pokud by chtěl dělat všechno takovýmhle tempem, tak by mu mohla dojít chakra dříve než to bude hotové. Takže já pokračuji úplně stejně jako jsem to dělal doposud. Určitě to půjde dost pomalu, ale až začnu být unavený, pak můžu začít používat chakru.

Itami - domov

"Zajímavé, o tvém klanu jsem toho moc neslyšela, no vlastně ani o svém. Však já ani pořádně nevím, kdo vlastně jsem."
prohodím a posmutním.
"Máš pravdu, sensei o mě ví i to co nevím já, předpokládám, že dostal dostatek informací."
šeptnu a pousměji se.
"Jo také už vyrazím domů. Tak dobrou noc, zítra."
rozloučím se s ním a vydám se pomalou chůzí domů. Pokud se ještě nesetmělo tak si doma ještě čtu, ale pokud už je tma, tak se navečeřím, udělám večerní hygienua zapadnu do postele. Trvá mi to dlouho, než usnu.
Kdo jsem? Kdo byli členové klanu, ze kterého pocházím? Na co se specializovali? Proč...jsem jediná?
přemýšlím a do očí se mi hrnou slzy, chtěla bych rodiče, chtěla bych...někoho, kdo by mi byl blízký.Chtěla bych tolik věcí, které nikdy v životě nemohu mít. Nikdy nebudu mít svou vlastní rodinu, pokud zemřu tak se mnou skončí i klan, ze kterého pocházím...a jednou zemřu určitě.
Kdo by chtěl mí rodinu s někým jako já? Vždyť...mám polovinu těla zvířecí a polovinu lidskou...
hlavou se mi pořád honí podobné myšlenky, mezitím si nařídím budíka už na 6 ráno, abych vše stihla a byla dostatečně brzy na cvičišti 2. Než mě přemůe únava, tak se mi myslí prohání spousta nepříjemných myšlenek.

S Kami na procházce

Možná nějací blbci. A nechodili do akademie. Pamatuji si, že se tam sensei zmiňoval o Kg jako máš ty. Myslím, že to je normální, poznamenám na její poznámku o ostatních. Je pravda, že to je trochu divné a je to poprvé co jsem někoho takového potkal, ale nevadí mi to.
No doufal jsem, že se na něco zeptá a nebudu muset vybírat já, pomyslím si.
No co bych ti měl povídat.... Dobrá, klan Dākuanbā je klan stranící se ostatním obyvatelům vesnice. Naše sídlo je mimo hranice vesnice. Naší specializací je výhradně doton. Málokterý člen klanu někdy zvládne použít druhý živel. Možná nás znáš jako senzibily. Je to jedna z našich schopností, ale prozatím ji nezvládám, řeknu jí nějaké základní věci a pokud nemá další otázky, tak to dál nerozvádím.
sensei má tvoji složku, stejně jako mou. Pravděpodobně o nás ví vše co potřebuje a nemusíš mu říkat nic, řeknu jí na její obavy. Protáhnu se.
No nic, pokud nemáš nějaké otázky, tak já zamířím domu, usměji se na Kami a počkám na odpověď.

Ovečky

Oběd byl dobrý. Opravdu moc. Pomohli jsme uklidit a všechno vrátit na místo kam patří než k nám znovu naše Sensei promluvila. Tentokrát nás pověřila zaháněním ovcí. Člověk by si řekl, že to nebude nic tak strašlivého, ovšem opak byl pravdou.

S beranem se opravdu mazlit nedá, jak tedy poznala Chinatsu. Chudák se proletěla vzduchem a převalila se snad přes všechny ovečky. A bohužel se nezvedla.

Spolu s Hikarem jsme jí zvedli a odnesli co nejdál od toho pitomého berana. Nevypadalo to s ní zrovna dost dobře, na to aby se s námi mohla pustit do dalšího zahánění, takže jsme jí tam nechali pod stromem odpočívat. Sama mám ale starost jestli nemá nějaké vnitřní zranění. To by klidně mohla mít, protože jí nabral vážně ošklivo. Jenže já to zjistit neumím. Nechali jsme jí tam tedy naší Sensei aby se o ní postarala a vrátili jsme se k ovcím.

„ Co vytvořit pár klonů? Třeba to s nimi půjde. A hlavně. Ovce půjdou za tím beranem. Toho by jsme měli možná nějak směrovat.“

Promluvím ke svému společníku a ohlédnu se zpátky k Chinatsu. Nechci dopadnout stejně jako ona. To určitě ne.

Itami

Podívám se na něj, když řekne, že to asi není moc praktické.
"O to nejde, spíš...lidé se mi smějí, někteří se mě bojí, ale já za to nemohu, narodila jsem se tak, podle Tsuchikage je toto jeden z mnoha znaků klanu, ze kterého pocházím."
řeknu Itamimu.
"Ani vlastně nevím co bych chtěla vědět. Tak mi něco o sobě pověz sám, něco co by mělo být důležité."
usměji se na něj, i když je to vidět jen podle očí. Pokračujeme v chůzi a pomalu míříme k domu, ve kterém bydlím, no je to spíš maličký domek, no ani ne domek spíš byteček, tak akorát pro jednoho.
"Trochu mám strach, z toho co řekne sensei, i když...něco si o mě jistě zjistí u Tsuchikage."
prohodím zamyšleně.

Ráááámen

Když přijde obsulha tak si také objednám dvojtý, mám hlad jak vlk. Kývnu na Yamatovu odpověď s tím, že nám piluky na trénink nedají.
"Asi na tom něco bude. No buď to zvládneme bez piulek, nebo se můžeme jít rovnou nechat zabít, protože ne vždy budeme mít po ruce pilulky. Navíc až si na Daikiho tempozvyknem, tak to snad nebude tak hrozné."
prohodím a když mi přinesou rámen, tak se do něj s chutí pustím.
"Hm, já jinak používám fuuma shuriken a přivolávání, ale chci se soustředit na zlepšení s fuuma shurikenem."
řeknu k těm dvěma mezi sousty.
"Mluvením toho stejně moc nevyřešíme, budeme to muset pilovat při tréninku."
dodám.
Dojím rámen a pohodlně se opřu.
"Jsem poměrně unavená, takže zaplatím a půjdu domů."
řeknu ke klukům a hned jak je mi to umožněno tak zaplatím a zvednu se od stolu.
"Tak dobrou noc, zítra."
usměji se na ně. Pak se pomalu vydám domů a mezitím přemýšlím nad tím jestli ten jounin mě slyšel...protože jestli jo a řekne to Daikimu, tak se půjdu asi odstřelit. Dojdu domů, osprchnu se, převléknu se do pyžama, nařídím si budík už na 5:00 abych byla v 7:00 tam kde se máme sejít. Zalehnu do postele a tvrdě usnu.

Co by na tobě měli vidět, poznamenám na její poznámku o procházení večer. Zamíříme jen tak po vesnici. Automaticky odbočím od obytné části a zamířím do volné oblasti na okraji kamenné.
Po chvíli cesty se na mě obrátí s tím, že mi chce něco ukázat a pak to chce ukázat i senseiovy. Nechápavě se na ni podívám. Pak si sundá šátek. Nevidím nic zvláštního proč by ho měla nosit.
Nic. Docela pěkná holka. To ten šátek nosí jen tak pro ozdobu? Pomyslím si. Myslel jsem, že pod ním má nějakou jizvu nebo něco takového. Vím jak jsou holky zaměřené na svuj vzhled a většina těch ze třídy by asi jizvu na tváři ani neunesly. Přemýšlím jestli se jí mám na to zeptat, nebo jestli to není moc neslušné. Pak promluví
Špičatý zuby. Zajímaví připomínají mi tlamu psa, pomyslím si. Pak si sundá boty a ukáže mi ještě chlupaté packy co za nimi schovává. Koukám se na ní a přemýšlím co jí na to říct.
To asi nebude moc prakické, poznamenám po chvíli a usměji se na ni. Vím, že jistá Kg nejsou zrovna přívětivá pro svého uživatele a mám dojem, že tohle bude jedno z nich. V Kg nejsem žádný expert moje rodiná žádné nevlastní. Navíc je velká pravděpodobnost, že mi dá zabrat se vůbec naučit rodinou techniku.
Ukázala jsi mi o sobě hodně, ale o mě toho ještě moc nevíš. Pokud tě něco zajímá tak se zeptej, řeknu jí. Muj klan není ve vesnici příliš znám, ale není to tak, že by nebyl v podvědomí. Většina lidí ve vesnice o nich ví jako o senzibilech co žijí mimo vesnici a to bývá vše.