Andor.cz - Dračí doupě online

Jídlo, procházka

Sedím s nimi u stolu a koukám se z okna. Moc nevnímám, ale když sensei zmíní, že se sejdem zítrana cvičišti dva tak to vnímám. Pak na mě promluví Itami. Podívám se na něj a usměji se, i když pod šátkem to není vidět, ale podle očí se to pozná.
"Můžeme."
odpovím mu. Vydáme se ven.
"Na procházení je nejlepší večer, není venku tolik lidí, kteří by na mě blbě koukali."
řeknu k němu. Je mi jedno kam se jde projít. Když jsme v nějaké části vesnice, kde nejsou lidi tak se podívám na Itamiho.
"Chtěla bych ti něco ukázat, když tu teď nikdo není. Jak jsi řekl jsme teď členy stejného týmu, takže kolegové, zítra to i ukáži i senseiovi, ale chci tě na to připravit, protože by si se to stejně dřív nebo později dověděl."
řeknu k němu a zastavím se .
Počkám až se zastaví taky a podívá se na mě. Pak si pomalu sundám šátek. Mám zavřenou pusu, takže nevidí, nic nenormálního.
"Tohle skrývám pod šátkem."
řeknu jen a hned jak jsem promluvila tak si mohl všimnout vlčích zubů. Šátek si zase zaváži tak jak byl.
"A ještě, tohle."
dodám a sundám si jednu botu, nyní vidí vlčí tlapu. Tak si může všimnout, že stojím trošku zvláštně. Mám lehce satyří postoj(pokrčená kolena). Doteď i toho všimnout nemohl, protože jsem chodila jako člověk, i když je to dosti nepohodlné, tohle je mnohem pohodlnější. Botu si zase nasadím a smutně sklopím hlavu a čekám na jeho verdikt jako dítě, které očekává trest.

Jídlo

Zatímco mistr dojí svoji jednu porci, tak já mám v sobě svoji dvojtou porci. Tohle mi opravdu udělalo dobře. Po souboji hned z rána, pak se tahat se staříkem v neschůdném terénu a setkání s nukeninem, který nakopal zadek i mistrovy. Tohle je přece jen trochu moc. Teď se mi po jídle povedlo uvolnit a oddechnout si. Najedený všechny ty věci nevypadá, zase až tolik strašlivě.
Sensei se s námi rozloučí, zaplatí za jídlo a odspěchá za svým.
Doufám, že bude Kira v pořádku. Nebyla tak špatná jako ta první co byla v týmu, pomyslím si a usměji se na svou novou spolupracovnici. Zvednu se a zasunu židli taky.
Máš teď něco na práci nebo se projdeme? Nabídnu ji. Na chvíli se zarazím jestli to neznělo moc divně. Neumím se bavit zas tolik s holkama a nikdy nevím jak si co vyloží.
Když teď budeme v jednom týmu, tak bychom se o sobě asi měli něco dozvědět, dodám.

Zoubek – proradný krysí přítel
Zdá se, že mě kluci přeci jen poslouchali, což je divné, ale potěšilo mě to. Opravdu hodně. Oni si rozeberou místa a na mě zbude to, ze kterého jsem před nedávnem odešla. Akademie. Ještě odpovím na setkání v 5 na tržišti.
,,Dobře, ale pokud tam nebudu, tak mě někdo sežral.“
Pousměji se a vyrazím směrem akademie, kde je řekněme opravdu moc stromů a křoví. Rozeběhnu se a rychle skáču tak, abych se k akademii dostala co nejdříve.
Ještě, že skončila výuka a děti budou na hřištích.
Pomyslím si a běžím tam. Když doběhnu, tak se rozhlédnu a zkusím klasické zavolání – i když opravdu pochybuji, že krysa uslyší stejně, jako pes.
,,Zoubku?“
Zavolám a rozhlédnu se, pak si povzdechnu.
,,Mendokusei“
Rozejdu se pod první strom, naštěstí jsem i ve své neaktivitě šplhala na stromy okolo akademie, takže vím, jak se na některé dostat a když ne, tak vyskočím… Vylezu na první strom a začnu hledat i v koruně, větev po větvi i díry, které by mohly být podezřelé. No co přinejhorším na mě skočí naštvaná veverka, ale… Co je důležité -> nestrkám ruce tam, kde to bzučí! Důkladně prolézám stromy a doufám, že na mě někde nevyleze naštvaná veverka nebo datel, který by si mou hlavu spletl s nemocným stromem. Křoví prolézám opatrně, abych nedělala moc velký hluk nejdříve zvenku a pak až zevnitř, když už. A pokračuji s rozvahou tak, abych něco nepokazila -> pokud tam budou nějaké děti, tak se jich zeptám, zda li Zoubka neviděly, a pokud ne, tak jsem na tom bohužel sama.

Skrytá Listová vesnice - Honba za krysou!
Aimi, Eremi a Shokiru

Oba kluci Aimi poslouchají a zdá se, že zvažují, jaké máte vlastně možnosti. Možná je vaše uvažování správné, ale taky může mít Zoubek docela jiné plány, o kterých nemáte ani tušení. Shokiru si nakonec povzdechne a složí ruce na prsou a ve tváři se mu objeví mírně znuděná grimasa.
"Eh....no to bude teda votrava. Jestli budeme muset pročesávat stromy a křoviny po celé vesnici."
Není z toho moc nadšen, ale to asi nikdo z vás a co teprve jestli utekl mimo vesnici někam na cvičitě.
"Yosh tak tedy nejprve stromy a při tom se cestou budeme dívat, kde to půjde. Mělo bychom se rozdělit, aby nám to šlo rychleji a lépe. Někdo bude muset zkontrolovat hřiště u akademie tam je stromů dostatek. V okolí hřbitova taky nějaké rostou a je tam klid, takže někdo další musí jít tam. A pak samozřejmě ten náš malý okrasný odpočinkový park, který je na cestě k jednomu z cvičišť. Navrhuji se sejít potom v centru města na tržišti, až vše prověříme. Dejme tomu tak.....v 5?"
Vyčlení Eremi úkoly, jako správný velitel, kterým zatím není. Nicméně je vidět, že něco po otci jakožto Hokagem přece jen zdědil.
"Wakarimasta....kouknu se na hřbitov, takže v 5."
Kývne Shokiru a vyskočí na nejbližší střechu a v dalším odrazu zimizí mezi domy.
"Wakata....já tedy půjdu do parku svým Byakuganem to tam zvládnu rychleji, ty prohledej okolí akademie."
Kývne Eremi a rychlými skoky zmizí ulicí v jednom směru, který vede k parku. Na Aimi tedy zbyla akademie.
(Popište svůj pokud o zvládnutí úkolu)

Skrytá Zemská vesnice - Rozprava nad ramenem
Itami, Kamia a Kazuki

Kazuki-sensei Kamiu poslouchá a mírně po chvíli přikývne. Zrovna když dovykládala tak dojedl svou porci rámenu a mírně se pousmál.
"Itami má pravdu Geninové nemohou pracovat sami. Vždy jsou zařazeni do týmů. Dokonce i ANBU pracují ve více členech."
Potvrdí Itamiho slova a na chvilku se odmlčí.
"Jinak je to pěkný sen Kamio a věřím, že si ho naplníš. Navíc zrůdu z tebe nedělá to kým jsi ale tvé činy."
Ujistí ji a zaplatí za jídlo.
"Yosh tak seznámení by bylo za námi, mírný odpočinek také. Dnes byl docela náročný den, minimálně pro některé z nás. Takže nyní bych to viděl následovně. Jelikož je už blízko k večeru stravte tedy nějak příjemně zbytek dne, pořádně si odpočiňte a zítra ráno v 8 se sejdeme na cvičišti 2."
Podotknu Kazuki-sensei a s tím se s oběma žáky rozloučí a odchází pryč, někam za svými starostmi.
(Popište jak strávíte zbytek dne a zakončete svůj den.)

Skrytá Mlžná vesnice - Roznos letáků!
Liu, Takumi a Hayate

Liu se ve svém odhadu neseknul. Hayate nemá moc zájem na tom s vámi spolupracovat a jakmile byl úkol zadán sebral jednu z tašek a vrazil jednou z ulic kupředu rozdávat. Brzo se vám ztratil mezi lidmi a zbyli tam spolu jen Takumi a Liu. Takumi slétne svým klidným ledovým pohledem na Liua a mírně kývne.
"Souhlasím. Využijme všech svých schopností a možností, abychom uspěli."
S tím si vezme batoh s letáky a připraví se, aby je mohl rychle a dobře roznášet po domech.
"Připraven?"
Podívá se ještě na Liua a pak vyrazí souběžne s ním. Je zvláštní, že se nechá jakoby vést i když je starší, ale nejspíše pro to má své důvody. Nicméně takto by vám roznost mohl jít mnohem rychleji. Sice má Takumi trošku problémy, když se snaží vyhýbat davu, ale i tak s Liem drží docela krok. Liu může vidět, že nakonec se Takumi rozhodl využít nových poznatků a nakoncetrovat chakru do nohou a běží po zdi. Tím docela nasadí ostřejší tempo protože se mu nikdo neplete do cesty. Pohybuje se nyní jako profík a rozdává jeden leták za druhým. Skoro to vypadá, jako by předtím učení chození po vodě hrál a nebo najednou přišel na opravdu dobrý fígl, jak to zvládat. Tímto tempem brzo roznesete jednu ulici, ale stále jich hodně zbývá.
(Popiště svůj pokus a případné změny v plánu o váš roznos. Pro výsledek si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - Konečně zasloužený rámen!
Kioshi, Yamato a Kaya

Kaya konečně s mírným zpožděním dorazila k restauraci. Kdyby jí to trvalo ještě trošku dýl nejspíše by se tam Kioshi a Yamato utrápili hladem, a nebo prostě šli sežrat do restaurace nač by přišli.
Naštěstí se to nestalo a do restaurace vešli, jako tým všichni společně. Našli si volný stůl kde se dle libosti usadili. Během chvíle přišla mladá a docela pěkná servírka se zápisníkem.
"Vítám vás u nás, co si dáte?"
Začne si zapisovat objednávku a jakmile máte všichni vybráno dle libosti odcupitá jí přeadt. Pravda chvilku to trvá, ale opravdu jen chvilku. Kuchař i roznos je zde docela svižný a tak za chvíli stojí na vašem stole pro každého to co si objednal. A že to vypadá opravdu dobře a sbíhají se vám sliny, jak by taky ne když máte po pořádném tréninku opravdu pořádný hlad. Dnešní večeře je určitě zasloužená. Servírka vám také nechá na stole kopii účtu, který máte zatím k úhradě. Nejedná se o žádnou závratnou částku, protože je to docela normální restaurace, takže s placením byste neměli mít problém, pokud se nějak extra nerozšoupnete, nebo tak něco.
Atmosféra je zde příjemná a klidná a taky zde někdo hraje poklidnou melodii, dokonce se vám zdá, že tu musí být zapáleny i vonné svíce, ale tím si přes vůni jídla jistí úplně nejste.
(Popište, jak trávíte zbytek svého dne.)

Reštauracia

Oddychujem a počuvam Kioshiho keď zrazu dojde aj Kaya. Potešim sa keď ju zbadám, nakoľko to znamená jediné, ...konečne jedlo mńamky mńam... prebehne my hlavou a ani sám neviem ako tak vyskočim opäť na nohy a potom poviem.
"Poďme dovnútra keď sme tu všetci v rozhovore môžeme pokračovat tam."
Pričom ani moc nečakám na ich odpovede nakoľko očakávam, že budú tým skvelým nápadom nadšený a vyberiem sa ako prvý do vnútra do reštauracie. Len čo prekročim prah tak sa pozdravím a usadím sa k nejakému voľnému stopu kde je miesto pre 4. Aj keď sme traja tak aspoň budeme mať viacej miesta keď sú sedačky na 2 a 2 miesta oproti sebe. Následne počkám kým pridu aj oni dvaja a potom pokračujem v tom rozhovore s Kioshim a teraz aj s Kayou ktorá sa pridala.
"No ja sa tiež na taijutsu experta nepovažujem aj keď je pravda že ešte veľa jutsu neovládam. Avšak chcel by som sa zamerať skôr na Genjutsu a Ninjutsu. Idealne zachytenie protivnika do genjutsu na dialku a potom nejaká pekná diaľková Ninjutsu technika.
To preblesknutie sa musim ale naučiť čo najskôr. A ako povedala Kaya hold keď sme nemali chakru na nič iné po predchádzajúcich cvičeniach museli sme sa spoľahnúť na naše svali a taijutsu."
Nadýchnem sa aby som sa nezadusil pri tom mojom preslove a potom odpoviem Kayi. "Ohľadne pilutiek tie možno dostaneme na misie ale na tréning su pre mladých ninjou zdraviu škodlivé"
Keď príde čašník objednám si jednu Yakisobu s dvojitou porciou mäsa bez hríbov v zelenine a neviem sa toho poriadne ani dočkať čo mi takmer stekajú sliny po brade. Vezmem si do ruk hashi trošku nervózne, či nedočkavo sa s nimi hrám medzi prstami.

Kioshi, Yamato a JÍDLO!

Rozloučím se s jouninem, kterého jsem potkala a pomau se vydám k restauraci, kde by měli čekat kluci. Tedy pokud už skončili v nemocnici.
Hm, dám si dvojtý rámen, ano, ano...na ten mám ještě peníze, a něco málo mi zbyde, i když ne moc, ale třeba zítra budeme mít misi a něco si vydělám.
uvažuji po cestě k restauraci s rámenem. Bratr tam ještě bude, vždy pracuje až do pozdních nočních hodin. Smutně se pro sebe pousměji, ale úsměv mi vyprchá, když si opět uvědomím, že ten jounin mě možná slyšel a vykváká to Daikimu.
Boha jeho, to bude trapas...snad to neslyšel...ale co když ano? No s tím stejně nic neudělám.
pomyslím si a na tvářích se mi objeví rumělec.
Dojdu k restauraci s rámenem, kde si kluci vesele povídají. Zrovna slyším Kioshiho jak mluví o tom, že jsme všichni na taijutsu.
"Kioshi, já jsem na taijutsu levá, používala jsem ho jen, protože jsem neměla dost chakry na cokoliv jiného."
usměji se na Kioshiho.
"Omlouvám se, že to tak trvalo, ale...no to je jedno, pojďme jim vyjíst zásoby. Jo a jak jste dopadly s pilukami?"
omluvím se a roznou se jich zeptám na pilulky. Můj žaludek se ozve dosti hlasitě a já mám pocit, že to znělo, jak když se boří celá vesnice.

Pred reštauráciou

Ako tak čakám na Kioshiho odpoved tak sa z neho začnú ozývať v celku hrošie zvuky. Pričom sa pousmejem nakoľko je pravdepodobne podobne hladný ako ja. Taktiež mu na jeho návrh odpoviem.
"Dobre teda 10 minút a potom pôjdeme zjesť všetky zásoby čo majú v reštaurácii."
Následne si sandem kúsok od vchodu a opriem sa chrbtom a hlavou o stenu reštaurácie. Privriem na chvíľu oči a potom poviem Kioshimu.
Ako som rád že si silnejší ako Akane ktorú pripravil sensei o chakru ešte počas rozcvičky.
Potom sa zamyslím a dodám. "Zajtra bude ešte tvrdši. Dúfam že sa mi všetká čakra zregeneruje. Predsa len trojfázový trenink ako dneska je fakt drina. Som zvedavý či sa ráno vôbec pohnem z postele. Ty máš štastie že si zaźil len jednu z fáz."
Následne na chvíľku zmĺknem aby som mohol oddychovať a rozmýšlať nad zajtrajškom. Asi po minute dvoch ticha zase pokračujem.
"Myslím si, že keď sa skoordinujeme tak môžeme byť silný tým. Ako som si všimol ty a aj Kaya ovládate prebleskovanie. To je dobré. Ja to síce neovládam avšak vedel by som o perfektnom spôsobe ako sa to naučiť. Potom keď by sme všetci traja ovládali tú techniku, mohli by sme to využiť pri tvorení ultra rýchluch krutoprísnych komb kde by sme zmiatli protivníka. Musíme sa ale dohodnút na nejakých signáloch aby sme sa v buducnosti vedeli koordinovať. Čo ty na to?"

Před restaurací

Škoda těch bojových pilulí. I když je pravda že lékaři asi určitě vědí co dělají, i tak by se nám to ale hodilo. Úvodní zkouška, a použil jsem víc jak půlku chakry. Nechci ani snad vědět jaké to bude na skutečné misi. Jestli bude každý den náročný stejně jako tenhle, tak netuším jak dlouho vydržíme. Budeme muset vydržet. Sensei určitě ví co je nejlepší. Takhle velice rychle zesílíme, nebo odpadneme. Takto přemýšlím v průběhu cesty.

Chvilku se motáme všemi možnými uličkami, ale nakonec dorazíme před restauraci. Ucítím krásnou vůni, a když potom nakouknu dovnitř, tak je to ještě intenzivnější. Vzápětí uslyším divný zvuk. Pak mi dojde že to se jen hlásí Yamatům žaludek. Pak se mě zeptá nezačnem bez kayi. Už jsem se chystal říct nějakou jízlivou poznámku, když tu se mi z břicha ozve zvuk, ze všeho nejvíc připomínající umírajícího hrocha.

Ehmmm...Dáme kaye tak 10 minut, a pak půjdeme zabrat místa. Řeknu a neubráním se úsměvu.

První mise...

Když jsme všichni dojedly, tak sensei zaplatil a vyšli jsme z restaurace ven. Tam nám je sděleno že nás teď čeká naše první mise. Má být třídy E. Moji kolegové z toho evidentně nejsou moc nadšeni. Já také ne, ale vím že někde se začít musí. Sensei vytáhne nějaký svitek a přivolá tři batohy. Pak nám sdělí že máme roznést letáky po všech domech ve vesnici a zmizí. No bezva, tohle bude sranda. Snad to do večera stihnu. Ušklíbnu se a jeden batoh si vezmu a dám si ho na záda. Hayateho si nevšímám. Pochybuji že by mně poslouchal a tak ho nechám ať si dělá co chce. Otočím se a zjistím že Takumi stojí vedle mně. Zřejmě čeká zda něco navrhnu. Budeš-li chtít, můžeme to zkusit společně. Braly by jsme jednu ulici po druhé a každý by šel z jené strany. Možná by to tak bylo rychlejší. Chceš-li jít sám, tak budiž. Ať už Takumi souhlasí a nebo ne, tak já zamířím rovnou k domu který je o pár metrů dál a začnu dělat svou práci.