Andor.cz - Dračí doupě online

První mise...

Když jsme všichni dojedly, tak sensei zaplatil a vyšli jsme z restaurace ven. Tam nám je sděleno že nás teď čeká naše první mise. Má být třídy E. Moji kolegové z toho evidentně nejsou moc nadšeni. Já také ne, ale vím že někde se začít musí. Sensei vytáhne nějaký svitek a přivolá tři batohy. Pak nám sdělí že máme roznést letáky po všech domech ve vesnici a zmizí. No bezva, tohle bude sranda. Snad to do večera stihnu. Ušklíbnu se a jeden batoh si vezmu a dám si ho na záda. Hayateho si nevšímám. Pochybuji že by mně poslouchal a tak ho nechám ať si dělá co chce. Otočím se a zjistím že Takumi stojí vedle mně. Zřejmě čeká zda něco navrhnu. Budeš-li chtít, můžeme to zkusit společně. Braly by jsme jednu ulici po druhé a každý by šel z jené strany. Možná by to tak bylo rychlejší. Chceš-li jít sám, tak budiž. Ať už Takumi souhlasí a nebo ne, tak já zamířím rovnou k domu který je o pár metrů dál a začnu dělat svou práci.

restaurace

Než nám přinesou rámen, tak mi stihne Kamia odpovědět na mou otázku.
Vždy tě nakonec přiřadí do týmu. Gennin nemůže pracovat samotný, pousměji se. Nikde jsem ještě nenarazili na genina co by pracoval samostatně bez týmu. Hlavně i proto, že titul genina je hlavně pro další trénink a ty nejlehčí mise. Obvyklá úroveň na kterou se většina ninjů dostane jsou chunini. Sensei se vyjádří k upřesnění jeho otázky. Sice mi přišla dost jasná i předtím, ale nerýpám se v tom. Právě teď jsem příliš unavený a hladový než, abych přemýšlel.
To už nám přinesou naše jídlo. Mě samozřejmně pořádnou porci o kterou jsem si řekl. Složím ruce před sebe.
Itadakimasu, popřeji senseiovy a rozlomím hůlky. Pustím se do jídla, zatímco Kamia mluví.
Nechce toho moc. Docela by mě zajímalo o čem to vlastně mluví. Asi má nějakou zajímavou KG o které ještě nevím. No rozhodně se těším co předvede. Snad nebude tak na prd, jako ty dvě na začátku. Ještě teď mě z toho výprasku co jsem kvůli nim dostal bolí svaly, pomyslím si.

Eremi, Shokiru a sensei.


Když mluvím a všímám si, jak mě Eremi pozoruje, jsem opravdu nervózní. Po tom, co se zeptám naší sesnei, tak je vidět, že přemýšlí, což i mě značně znepokojí. Dívám se na ní a v duchu doufám, že to nebude nějaká mise nebo něco jako samo trénink. Bohužel se mi potvrdí to druhé, ale než se stihnu vůbec rozkoukat, tak Leira sensei je pryč a Shokiru křičí do prázdna. Povzdechnu si.
,,Mendokusei!"
A klukům se omluvím, protože to moje otázka zapříčinila tuto misi.
,,Ehm... Omlouvám se, příště se nebudu na nic ptát."
Zčervenám a zadívám se na obrázek. Poznámka Eremiho je na místě jen...
,,A co když bude někde na stromě? Když se podíváš, tak je focená na stromě a pokud utekla včera, nebo kdy, tak vzhledem k tomu, že je odpoledne, tak už se určitě najedla..."
Podotknu a rozhlédnu se okolo.
,,Hlavně tu je i dost restaurací a dětem padají kousky jídla i pod stoly, takže se může najíst kdekoliv."
Podotknu a Shokirově poznámce jen kývnu na souhlas, protože ano... Nebude to lehké.
,,Já bych tedy asi nejdříve zkusila ty stromy někde kde je klid. Protože pokud předpokládáme, že je mazlíček z rušné rodiny je dost možné, že si bude chtít užít trochu klidu a přeci jen krysy jsou vcelku plaché i pro svého pána. A když jsou ještě tam, kde to neznají..."
Zamyslím se a přemýšlím nahlas.
,,Já být tou krysou, tak zalezu někam kde je opravdu klid, a kde by mě nikdo nehledal, protože první co člověka napadne je, že krysa půjde po jídlu."
Zadívám se nejdříve na Shokiru a poté na Eremiho.
,,Ale je to na vás, kde chcete začít kluci. Mě fakt neposlouchejte."
Pokrčím rameny, pořádně si prohlédnu obrázek, narovnám se a rozhlédnu se okolo.
Krysa. To si sensei nemohla vymysle něco jiného? Je to malé a snadno se ztratí v davu nebo kdekoliv, také jí může kdokoliv zašlápnout.
Znovu si povzdechnu a s očekáváním těkám pohledem mezi Shokirem a Eremim.

Itami a Kazuki-sensei

Jen mlčky pokývnu hlavou na jejich odpovědi ohledně jmen. Pak se zamyslím nad tím, čeo vlastně chci dosáhnout. Mezitím se však podívám na Itamiho.
"No, mohlo být líp, bála jsem se, že mě ani do žádného týmu nepřiřadí."
odpovím Itamimu trochu smutně.
Ani se nedivím...když jsou se mnou problémy.
napadne mě.
"Teď to asi bude znít divně, ale chtěla bych dosáhnout plné sebekontroly, to je jeden z mých cílů. Další z nich je to, že bych chtěla aby mě lidi ve vesnici uznávali takovou jaká jsem, neposmívali se mi a nechovali se ke mě, jako...ke zrůdě."
šeptnu, snažím se aby mě slyšeli jen Itami a sensei. Přeběhne mi mráz po zádech když si vzpomenu na akademii.
"A chtěla bych mít pár dobrých přátel na, které se mohu spolehnout."
řeknu nakonec a odmlčím se a zadívám se do stolu.

Souboj s Edai-sensei
Takao a Arisu

Technika se mi podařila dle plánu to mě těší, mockrát jsem zatím neměl šanci si jí vyzkoušet. Zdá se, že jsem ani neoslepil své spolubojovníky, což je také potěšující. Dle toho, jak se Edai-sensei tváří jsem ho asi zasáhnul. Trošku ztěžka oddychuju zatímco Takao proběhne kolem mě a vyskočí ven z kráteru, aby se našemu senseiovi opět postavil.
Jsem si dobře vědom toho, že mé techniky mne stály už polovinu mé chakry a s tímhle tempem brzy odpadnu. Rychle otřu pot z čela a narovnám se.
"Arisu-chan musíme pomoci Takaovi a rychle to ukončit."
Vybídnu jí a vyběhnu kupředu. Už za běhu se snažím vymyslet nějaký kloudný plán, jak pomoci a konečně senseie porazit. Je jasné, že kdyby proti nám šel plnou silou neměli bychom šanci už jen to, jak uhýbá Takaovým ranám je obdivuhodné, nenechá se zasáhnout, protože ví alespoň něco o nás.
Když jsem konečně nahoře okem zhodnotím situaci.
"Takao postupuj dál!"
Křiknu na svého společníka a doufám, že bude dál nutit senseie ustupovat.
"Snaž se využít každé šance."
Kouknu po Arisu a nadechnu se. Vím, že musím být přesný. Vyběhnu rychle svalomem kupředu a z brašničky vytáhnu dva kunaie, když jsem tak 4 metry od těch dvou kunaie hodím kupředu směrem k boku senseie okolo kterého hodlám běžet, aby musel uhnout.
Pak už ať přímo, nebo mírným obloukem proběhnu za jeho záda v naději, že ho bude dál tlačit Takao a Arisu zamezí jeho útěku někam do stran. Rychle začnu skládat pečetě, jak jen to půjde.
"Raiton: Kisei no jutsu (Živel blesk: Energie těla)!"
Cítím, jak mi začne procházet elektrická chakra celým tělem a soustředím se na její udržení pak pokud si budu jistý, že to alespoň pár sekund udržím, než se budu moci dotknout zad senseie, nebo jakékoli jiné části, tak překonám zbývající vzdálenost a pokusím se, aby se mě sensei musel dotknout v koordinaci s úhyby před Takaovými útoky.

Skrytá Listová vesnice - Pozdní odpolední odpočinek?
Eremi, Shokiru a Aimi

Leira-senei i společníci Aimi bedlivě poslouchají, no dobře Shokiru ne tak pozorně, protože přece jen Aimi trošku zná, když jste z jednoho klanu a navíc ho to poslouchání asi ani nebaví nějak markantně, ale alespoň je slušný a nedává to moc znát.
Eremi vypadá, že poslouchá více dokonce se i na Aimi dívá, než domluví. No možná, že v něm přece jen nějaká ta stopa toho, co má i váš Druhý Hokage utkvěla, jakožto jeho synovi.
Leira-sensei nakonec přikývne a nadechne se. Ruce si složí za záda.
"Nu ranní trénink jsi již dnes bohužel propásla, nicméně to si vynahradíte společně zítra."
Zdá se, jakoby na chvilku přemýšlela, ale pak jí po tváři přelétne úsměv a mírně potřese hlavou. Shokiru se na sensei mírně podezřívavě zadívá, zdá se, že se mu její výraz moc nechce líbit, přece jen je to sensei a kdo ví co má za lubem. Eremi má v očích mírně napětí a očekávání.
"Myslela jsem, že to necháme až na zítra, ale on ten klient bude rád, když se to vyřeší, co nejdříve."
Po tváři jí přeletuje tajuplný úsměv. Je to jasné čeká vás vaše první mise. Leira-sensei sáhne do kapsy a vytáhne fotku, kterou vám podá. Eremi jí mírně zaraženě drží v ruce, abyste se mohli vy ostatní podívat.

"To je krysí mazlíček vašeho klienta. Trošku se mu zaběhnul tady v Konoze, takže vaším úkolem je samozřejmě ho najít a v pořádku přinést zpátky, pak dostanete zaplaceno. Je to mise třídy E ale i tak vám asi dá zabrat. Zoubek je prý docela chytré žvířátko. Poznáte ho podle bílé špičky ocásku....yosh hodně štěstí."
Mávne na vás s úsměvem a rozplyne se v oblaku kouře.
"Ymmm....Matte sensei....!"
Vyzní poplašený výkřik Shokira do prázdna, příliš pozdě. Mírně si povzdychne a zadívá na obrázek.
"To bude teda složitý najít jednu malou krysu..."
Eremi slétne pohledem po svých společnících a kývne na Shokira, že s ním souhlasí.
"Mohl by být v tržní čtvrti, kde je dostatek potravy....doufejme, že se nezatoulal na cvičiště to by mohl být problém....ymmmch nějaký další nápad?"
Optá se svých společníků raději Eremi.
(Popište pokus o splnění své první mise.)

Skrytá Zemská vesnice - Rámen, nebo nerámen?
Itami a Kamia

S Kazukim-sensei jste oba přišli až do restaurace s rámenem. Itami si hned objednal a číšník si horlivě zapisoval.
"Mě taky jednu porci."
Potom slétne pohledem na svou novou členku týmu a mírně skoro neznatelně si povzdychne. Nejspíše ho netěší nešťastný vyběr, který provedl.
Nicméně i tak se pokusí vše zamaskovat za úsměvem a mírně Kamie pokývne hlavou.

Zdá se, že si jako sensei umí přece jen zachovat chladnou hlavu.
"Omaya Kyo Kazuki."
Představí se ti hned po Itamim, aby napravil prvotní chybu, kterou jaksi ať už úmyslně nebo neúmyslně udělala Tsuchikage.
"A co se týče mé otázky rád bych věděl čeho chceš, jako Kunoichi dosáhnout. Proč ses vlastně chtěla stát jednou z našich řad."
Podotkne klidně a mezitím číšník přinese Itamimu a Kazukimu-sensei porace rámenu, Itamimu samozřejmě onu dvojitou, která je opravdu hojná. Kazuki-sensei se rozlomí hůlky.
"Itadakimasu."
Popřeje Itamimu a mezitím, co jí poslouchá povídání Kamie, nebo případné doplnění rozhovoru od Itamiho.
(Užijte si odpočinek v restauraci.)

Skrytá Hvězdná vesnice - Mise pokračuje
Chinatsu, Akemi a Hikaru

Celý váš tým se dobře najedl a nakonec jste kolektivně pomohli onomu starému farmáři poklidnit. Když bylo vše hotovo vaše Aya-sensei vás přelétla klidným pohledem.
"Než probereme pár záležitostí ohledně naší vesnice, tak budete plnit další část mise. Hurá na pastvinu a zahánět ovce, je to prý hned za domem."
S tím vás sensei vyprovodí ven a vám nezbývá nic jiného, než po tom dobrém obědě jít zahánět ovce. A že to nebude nic lehkého. Ano za domem to skutečně je. Za domem je u stodoly obří ohrada, která je nyní otevřená a dál za ohradou se táhne pěkně rozlehlá louka, kde vidíte, jak se pasou po skupinách bilé chomáčky vlny, které budou asi oněmi ovečkami. Asi se dneska docela naběháte, než je seženete všechny dohromady.
"Yosh, půjdeme ne? Pozaháníme je po kouscích musí jich být alespoň stovka."
Podotkne Hikaru a vyběhne kupředu. Chinatsu jej hned následuje a pokud Akemi nechce aby jí utekli musí následovat jejich příkladu. Po takovém stometrovém proběhnutí jste dohnali konečně jedno menší stádečko jedná se o berana a asi 10 oveček. Hikaru jim nadběhne a začne je nahánět. Chinatsu se mu snaží pomoci, nicméně nějak asi nemá zrovna svůj šťastný den, protože beran se mírně nakrknul a v nečekanou chvíli se i s ovečkama stočil přímo proti Chinatsu.
"Shimata!"
Zahromuje Hikaru, který spěchá kupředu. Chinatsu reaguje příliš pomalu beránek jí nabere hlavou a hodí přes sebe. Ta letí jeho zádech a zádech ovcí za ním a po chvíli kutálení zůstane ležet na zemi. Hikaru k ní rychle přispěchal. Nemá žádná vnější zranění, krom modřin, nicméně břicho jí určitě nyní pěkně bolí a na nějaké pobíhání za ovcemi může zapomenout. A tak se musíte vrátit s Chinatsu k domu, kde jí posadíte aby si odpočinula a můžete začít znovu nyní jen ve dvou.
"Tak jak to provedem?"
Koukne po Akemi Hikaru, nyní to bude mnohem složitější.
(Popište svůj pokus o zahnání ovcí.)

nový člen týmu a splněná mise

Zbytek cesty probíhal přesně tak, jak měla probíhat celá cesta a ne jen tenhle poslední kus. Jak se blížíme k vesnici, tak se začnou opět ozývat svaly, které toho měli až pokrk už po zkušebním souboji, kde to všechny zbylo na mě a tak jsem dostal nakládačku.
Dorazíme do vesnice kde si staříka převezmou chunini. Docela vděčně jim nosítka předám. Teď když se svaly odlehčí, tak mi z nich vystřelí na chvíli bolest jak se uvolňují.
Jasně ven z vesnice pošlou geniny, ale ve vesnici si ho už přeberou chunini, neodpustím si kousavou myšlenku. Opřu se o stěnu a oddechuji. Rozhodně nemohu říct, že by mi byla zima, tahle rozcvička mě protáhla pořádně.
Dobrá sensei, kývnu a vydám se za ním.
Alespoň něco je na dnešku pozitivní. Teda s vyjímkou toho, že ještě žiji. První výplata. Tuhle jsem si stoprocentně zasloužil, pomyslím si.
Dorazíme k Tsuchikage hned po nějaké dívce, která vstoupí před námi. Tsuchikage se obrátí k senseiovy a má nějaké poznámky k naší misi. Já k tomu nemám co říct, tak jsem potichu a čekám.
Je mladá na tak vysoký post. Pokud si dobře pamatuji, tak je ze všech kagů nejmladší, pomyslím si. Kage nám předá naši odměnu. Přejdu k jejímu stolu a vezmu si váček s penězi, který je určený mě.
První vydělané peníze. Pokud to takhle pujde dál, tak se snad dožiji i nějakého toho baráčku. Jednou, pomyslím si. Pak nám Kage oznámí, že ta slečinka, kterou představí jako Rupinasu Kamiu, je náš další člen týmu. Do teď jsem si ji příliš nevšímal, ale teď si ji pořádně prohlédnu.
Docela normální holka. A asi má úchylku na dlouhé nehty. Proč sakra další holka? To v celé vesnici nemáme jediného kluka kromě me? Zamyslím se. Až do teď byly všichni moji spolupracovníci ženy a žádná zatím nevydržela moc dlouho. První dvě ani neprošli k první misi. Sensei oznámí, že nás zve na rámen a já si v tu chvíli uvědomím, jak velký hlad vlastně mám.
Já jsem pro, poznamenám a lehce se pousměji. Myšlenka na teplé jídlo mi náladu přece jen trochu vylepší. Vyrazíme na cestu k restauraci. Rupi se nás zeptá na jména. Je pravda, že kage představila ji nám, ale nikoliv opačně.
Dākuanbā Itami, těší mě, představím se jí. Nepamatuji si ji ze třídy. Osobně si ani nejsem jistý jestli jsme spolu někdy vůbec mluvili. Možná jsme se prostě jen pohybovali mezi jinými lidmi. Dorazíme do obchodu s rámenem. Usadíme se.
Dvojtý poprosím. Snědl bych snad celou krávu, kývnu na prodavače a počkám, až si objednají i moji společníci. I když Rupi říkala, že nemá rámen ráda. Osobně to vidím jako její škoda. Podívám se na ní a přemýšlím na co se jí zeptat. Nejsem moc dobrý ve vedení rozhovoru.
Jak jsi se měla? Co jsi dělala než tě k nám přeřadili? Zeptám se jí, abych navázal alespoň nějaký rozhovor než nám přinesou jídlo.

Vzhled: 150 cm vysoký klučina hubené postavy s černými vlasy a světle modrýma očima. Vlasy a tvář mám jako na ikonce. Jsem oblečený v klasickém obleku ninjů z zemské vesnice a svoji novou čelenku mám uvázanou prozatím kolem pasu.

Konečně tým

Stejně jako spousty dalších jsem úspěšně složila zkoušky astala se geninem. jenže tady nastal první problém, byla jsem bez týmu. Tsuchikage zřejmě nevěděla ke komu mě dát, nejspíš hledala nějakého senseie, který by byl pro mě vhodný, aby...zamezil nebezpečí. Je mi smutno, protože jsem tak problematická a někdy se neovládnu.
Snad se mi jednou podaří zjistit víc a také dosáhnou plné sebekontroly.
přemýšlím. Dlouho jsem přemýšlela a courala jsem se po městě. Čas ubíhal a já byla stále bez týmu. Skoro jsem se i začínala bát, že se žádný tým nenajde, když mě z přemýšlení vythr nějaký mladý genin, poslíček od Tsuchikage mi oznámí, že za ní mám jít.
TÝM, TÝM, nezůstanu na ocet! Jo!
pomyslím si. Poděkuji a rozběhnu se k Tsuchilage(proboha to je blbé slovo :D) do kanceláře.
Jakmile doběhnu ke kanceláři tak zaklepu a počkám až mě nechá vstoupit. Než cokoliv stihnu říct tak do kanceláře vstoupí. Nějaký muž s klukem. Tak nějak pochopím, že je to sensie s geninem. Tsuchikage rovnou oznámí jim, že jsem jejich nová posila do týmu. Sensei řekne, že nás zve na rámen.
"Já se omlouvám, ale já si rámen nedám, nechutná mi. Vlastně jím jen maso, nic jiného nemám ráda."
řeknu omluvně po cestě do obchodu s rámenem.
"Mohli byste mi prosím prozradit svá jména? Tsuchikage na to asi pozapoměla."
poprosím je co nejmilejším tónem.
"A taky nevím co bych měla povídat, protože nevím co očekáváte sensei."
dodám ještě.

Vzhled:

Hnědé vlasy po ramena, hnědé oči, které tvarem připomínají vlčí.
158 cm vysoká
Štíhlá
Pusa není vidět neboť ji zakrývá červený šátek
Moje nehty jsou hodně ostré a trochu delší než bývá obvyklé.

Oblečení:
Hnědé tričko s krátkými rukávy, dlouhé černé kalhoty a vysoké boty.(Ne jako na podpatku, ale takové ty jak se do nich strkají nohavice) taktéž černé.

Setkání s týmem. Konečně!


I když jsem složila zkoušku a stal se ze mě genin stále nepřicházelo to, co jsem očekávala. A to rozdělení do týmu. Poflakovala jsem se po lese a válela se pod jedním hezky rostlým stromem, když přišla zpráva, že se mám hlásit u Leiry - sensei. Moc jsem toho o ní nevěděla a právě to ve mě vzbudilo zvědavost. Vyrazila jsem proto z lesa normálním krokem tak, abych nevypadala, že se těším nebo že jsem nedočkavá, ale popravdě nejraději bych tam byla s předstihem, ale měla jsem ještě sposty času. Ostatně, jako vždy. Na setkání jsem málem přišla pozdě, ale když už jsem tam dorazila překvapil mě můj tým ještě více.
Shokiru?
V duchu jsem se podivila, protože ano, toho jsem znala opravdu dobře. Byl to můj kamarád tedy kamarád mých bratrů. A Eremi? Ano toho jsem potkávala na akademii a pokukovala po něm. Trochu se zastydím, když senseika spustí, že mě už čekají.
,,Uhm omlouvám se Leiro sensei, ale... Jak to říci byla jsem trochu z dosahu."
Omluvím se a zadívám se na ty dva.
,,Ahoj."
Mile se usměji a pak s neskrývaným překvapením na senseiku vyvalím oči.
,,P-Představit se?"
Zeptám se, jako kdybych neslyšela ale pak se uklidním. Tohle mi nikdy moc nešlo a popravdě asi nikdy nepůjde. Zhluboka se nadechnu a spustím.
,,Jmenuji se Aimi a jsem z klanu Nara. Mám ráda šachy a také ráda trávím v lese nebo v místech, kde je klid. Akademií jsem prošla podobně, jako moji bráchové a dost možná i jako zde Shokiru."
Ušklíbnu se, protože je mi jasné, že on taky většinu času prospal.
,,No a to je asi vše podstatné, co bych o sobě pro dnešek mohla říci."
Provinile se zadívám na senseiku a nepatrně zívnu, protože ano ležení a dívání se do korun stromů je také namáhavé. A přemýšlet, co vám jaká větev připomíná, to není jen tak. V duchu doufám, že už se Leira sensei nebude na nic vyptávat, protože opravdu už nevím, co bych mohla o sobě více říci. Pohlédnu na Shokiru a pak na Eremiho s mírným úsměvem a pohled se zastaví až na senseice.
,,Mmm bude se dnes ještě něco dít?"
Zeptám se a prohlédnu si jí.