Andor.cz - Dračí doupě online

Divný stařík- sennin?

Stařík na mojí otázku zareaguje tak, že se představí. Jeho jméno mi nic neříká. Buď jsem ho nikdy neslyšel, nebo jsem ho vypustil jako něco co je zbytečný si pamatovat. Sensei však zareaguje jinak. Zřejmě o něm něco málo ví. Překvapí mě jeho prohlášení, nebo spíš prohlášení samotného staříka, že se jedná o sennina.
O senninech jsem toho slyšel hodně. Poustevníci ovládající neznámé techniky, které ve své osamělosti vymysleli. Myslím, že po té technice co jsem viděl se ani není čemu divit.
Proč potřebuje takový namakaný stařík pomoc geninů? Pomyslím si a trochu nedůvěřivě si ho prohlížím. Stařík prohlásí, že bychom měli pokračovat a mistr s ním souhlasí. Já si tím nejsem tak úplně jistý, ale tuším, že bude nejlepší když se na Kiru podívá zkušený léčitel. Pustím levou ruku, kterou jsem doteď držel v klidu na sílu. K mému potěšení mě už třes přešel a jsem schopen se zase pohybovat. Kývnu na to co řekl sensei a přejdu opět dopředu před nosítka. Nemám k tomu moc co dodat a navíc mám o čem přemýšlet a to se dělá nejlépe, když je ticho. Práce je na přemýšlení dobrá. Něco automaticky dělám a nemusím se tím moc zabývat, zatímco si uspořádávám myšlenky.
Vyzvedneme nosítka se staříkem a vyrazíme na cestu zpět domu. V hlavě mě trápí jedna hlavní myšlenka. "Co tu vlastně dělal nukenin. Tak blízko vesnici by si neměl troufat". Nemám zrovna náladu na mluvení a stejně se tu nemám s kým vybavovat i kdybych ji měl.

Další nakládačka

Chvilku to opravdu vypadalo nadějně. Úspěšně rozptýlení Edai-senseie, blesková technika od Ariakiho a moment překvapení. Na první pohled to vypadá jako nadějný plán ale nakonec je všechno jinak a situace se trochu zvrtne. Nejprve jen tak z protiútoku schytám několik ran od senseie a to mě nutí se stáhnout. V tu chvíli blesková krysa zasáhne senseie a já mam šanci ho vyřídit svou ohnivou technikou. Jóó..zkus uhnout tomuhle.. Na tváři se mi objeví úsměv a jen pozoruji co ze senseie zbylo. Dým okolo senseie se rozptýlí a já napjatě nakukuji, jak je na tom náš protivník..jenže on tam není. Překvapený co se vlastně stalo, jsem se nezmohl k jedinému slovu a vyroušil mě až hlas z úplně jiného místa. Ariaki se válí v kráteru a místo něho se objeví Edai-sensei bez jakéhokoli zranění. Co to kurva...jak uhnul mému katonu..a neměl být náhodou paralizovaný ? Nechápavě se ohlédnu na mé společníky a čekám, jak na to zareagují oni. Očividně vědí, co se vlastně stalo, ale to samé se nedá říct o mě a tak prostě jen mlčím. Sleduji právě vytvořeného klona Ariakiho jak se k nám pomalu blíží a pozorně poslouchám, co nám chce. Znovu nechápu celkovou situaci ani snahu svých společníků ale nijak nebrzdím a tak si toho ani nevšimnou. Místo toho čekám co Ariaki vymyslí za zázrak a přemýšlím nad jeho slovy. ...než světlo pomine ? co to mele za blbosti ? vždyť je den.. Jakmile začne skládat pečetě, zavřu oči a čekám co se bude dít. Náhle i přes zavřené oči postřehnu prudké světlo a to mě trochu vystraší. Instinktivně si rukama zakryju hlavu a čekám, až to světlo zmizí. Ve chvíli kdy začalo světlo ochabovat, otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Ať je sensei oslepený nebo ne, rozeběhnu se kolem kráterů a blížím se k Edai-senseiovi z boku.. Šáhnu do boční kapsy pro zbylé shurikeny a vrhnu je přímo na něj. Teprve až když se dostanu k němu začnu útočit i na blízko a tak znova začne mě už známé vyškolení v taijutsu (-_-)

Skrytá Listová vesnice - Rozhovor s Jouninem
Kaya

"Takový přístup je správný. A právě ty nejtěžší cesty bývají těmi nejsprávnějšími."
Přikývne mírně Ryoshi a pak ti věnuje klidný pohled.
"Rád tě poznávám. Věřím, že se ještě potkáme."
Mírně se pousměje a jeho pohled po chvíli stoupne k nebi. Pak se usměje a nespouští oči z oblohy.
"Vím, že tam jsou a shlížejí na nás. A jsem si jist, že se s nimi jednou opět setkáme. Život smrtí nekončí."
Stáhne pohled zpátky k tobě.
"Yosh, budu muset jít, tak zatím."
Otočí se a ochází s rukama v kapsách a ještě jednu vytáhne a zády k tobě mávne na rozloučenou. Pak už pomalu mizí uličkou mezi hroby, kdo ví kam.
(Čas připojit se k týmu.)

Skrytá Zemská vesnice - Poustevník?
Itami

Stejně, jako Kazuki-sensei i ty ses rychle přesunul k ležící Kiře se strachem v očích. Sensei jí mezitím zkontroloval životní funkce a viditelně si oddechl.
"Je jen v bezvědomí, snad bude v pořádku."
Pak jeho pohled stejně, jako tvůj opět padne ke starci. Stařec k vám stočí své klidné unavené oči a mírně se pousměje.
"Říkali mi Nobay."
Promluví chraplavým hlasem. V očích se mu blýskne energie. Kazuki-sensei chvíli nic neříká a pak se mu rozšíří zorničky údivem.
"N-Nobay...? Ale to přece není možné ten dle příběhu zemřel už před lety a byl to..."
Tvému senseiovi konečně vše dochází a starý Nobay se jen usmívá.
"Mmm mrtvý si ještě nepřipadám a máš pravdu patřím mezi Senniny."
Itami už něco o poustevnících zaslechl, jsou považování za velmi silné Shinobi, kteří jsou nepředvídatelní zvláště díky svým senjutsu technikám, které ovládají jen poustevníci.
"Měli bychom vyrazit."
Podotkne Nobay a mírně se rozhlédn kolem. Kazuki-sensei kývne a složí pečeť.
"Doton: Iwa bunshin no jutsu. (Živel země: Technika kamenného klonu)."
S tím vyplivne jeden kámen vedle sebe a z něj se zhmotní jeho klon.
"Pomůže ti nést Nobay-sama, já vezmu Kiru."
Vysvětlí Itamimu plán a bere si do náruče mladou dívku v bezvědomí a klon jde zaujmout její místo u nosítek.
(Čas jít domů.)

Úspěch?

Nepřítel je dobrý. Možná až moc dobrý. Než vůbec začnu skládat pečetě, tak je sensei omezený pouze na dva klony. Nikdy by mě nenapadlo, že bych viděl nepřítele, který dokáže tak snadno překonat senseie. Sice ho neznám moc dlouho osobně, ale ve vesnici je poměrně známí.
Pak se mi podaří zasáhnout. Sice při tom zničím jeden z klonů senseie, ale donutím nepřítele uhnout saltem vzad. To, že jsem ho vůbec donutil nepřehlížet moji techniku považuji za velký úspěch. Pak zaútočí mistr pomocí dotonu. Je ovšem jasné, že proti blesku není doton zrovna nejlepší volba.
Najednou začne nepřítel formovat chakru v ruce a pak zmizí. Po mistrově výkřiku se prudce otočím a vidím ho za Kirou.
Jak... proletí mi hlavou a sáhnu po kunaii. Ještě jsem neviděl se někoho pohnout takhle rychle. Ovšem jsem slyšel o tom, že jouninové se dokáží přemístit mrknutím oka, ale nečekal jsem, že to bude až takhle rychlý a navíc s technikou. Mohu jen sledovat jak projde Kiře hrudníkem ostří techniky. A místo ní je tam pařez. Nenápadně si oddechnu a sáhnu po shurikenech. Musím odlákat jeho pozornost od Kiry, ale to už se do toho zaplete stařík a vypráší nukeninovy kožich.
Rychle spolu s mistrem přebehnu ke Kiře. Když vidím, že je jen otřesená, tak se mi dost uleví. Otočím se na staříka.
Jak ste..... kdo jste? Vymáčknu ze sebe. Mistr měl s tím nukeninem plné ruce práce a vypadal, že na to nestačí a stařík s ním prostě zametl pomocí nějaké divné větrné techniky.
No alespoň můžu říct, že jsem potkal nukenina a přežil to. Nazvěme to vítěstvím, pomyslím si. Ještě teď se mi klepe levá ruka jak jsem se bál. Pevně ji sevřu, abych zastavili třes. Nenechám nikoho vidět, že jsem se bál nebo si myslel, že je Kira mrtvá. Rodině by se to zamlouvalo, ale já nedám nikomu příležitost o tom vyprávět.

Rozhovor pokračuje

"Jo, první den byl hodně náročný a tak trochu mám strach i z těch dalších, ale na druhou stranu nám toalepoň pomůže zesílit a zdokonalit týmovou práci."
šeptnu a mírně se pousměji. Představí se a zeptá se na moje jméno.
Chm to je snad poprvé co se mě na něj někdo ptá.
pomyslím si.
"Nami Kaya."
odpovím mu. Podívám se na nebe a chvilku uvažuji nad tím, zda nás naši předkové pozorují.
"Myslíte si, že tam jsou? Naši předkové a pozorují nás? Myslíte si, že se s nimi ještě někdy setkáme?"
zeptám se stále pozorujíc nebe. Mezitím co čekám na jeho odpověď přemýšlím nad tím co bych na ty otázky odpověděla já.
Ano...musejí tam být a určitě se s nimi zase setkám.
pak se, ale moje myšlenky "přenesou" na jiné téma.
Co všechno slyšel? Nechová se jako, kyby slyšel to o Daikim, ale co když jo? A co když mu to vyslepičí?
trošku z toho mám strach, ale s tím stejně nic neudělám.

Skrytá listová vesnice - Rozhovor s Jouninem
Kaya

Jounin se na tebe podívá klidnýma očima přikývne.
"Chápu."
Po chvilce tě poslouchá dál. Při zmínce o vašem senseiovi se mírně pousměje.
"Tak to vám nezávidím, většinou to s ním Geninové mají docela dost těžké."
Podotkne a pak se poškrábe na zátylku s úsměvem.
"Ymm promiň. Jsem Hatake Ryoshi a ty jsi...?"
Povytáhne zkoumavě oboří a spustí ruku.

Trapas, nebo ne?

Po mé promluvě už jen klečím a brečím. Mohlo to být v klidu, pokud by mě nevyrušil nějaký jounin. Polije mě horko, protože nevím jak dlouho tu je a co všechno slyšel. Trošku se začevenám, ale to už jsem stejně byla z pláče. Postavím se a podívám se na jounina. Při jeho otázce posmutním a smutně přikývnu.
"Vlastně, tak nějak všechny...členy klanu, ze ktérého pocházím."
šeptnu.
"Z něj jsem zbyla jen já a můj bratr."
dodám tiše.
Následuje jeho další otázka.
"Ano jsem jedna z nových geninů, za senseie mám Hachira Daikiho(Nevím jak jinak to vyskloňovat)."
odpovím mu.
"Hm a kdo jste vlastně vy, omlouvám se za tu otázku, ale skoro žádné jouniny neznám."
zeptám se a omluvím se. Pak čekám na to co řekne.

Skrytá Listová vesnice - Cesta pro rámen
Kioshi a Yamato

Kousek cesty jste měli společný, všichni tři jste se rozhodli navštívit nemocnici, kde vás jeden z lékařských Shinobi s povzdychem prohlédl. Zdá se, že mají docela na pilno od té doby, co začali noví Geninové. Nicméně vaše prohlídka byla rychlá nenašli vám žádná nová vážnější zranění, jen Kioshimu ošetřili popáleniny a řekli, že když si dnes odpočine tak zítra to bude už dobré.
"Co se týče těch bojových pilulí bohužel nemohu vám pomoci. Ty je možno si vyzvednout pouze na mise nebo extra někde zakoupit. Na tréninky se nedoporučují protože mladým Geninům, jako jste vy moc neprospívají."
Objasní ještě lékař, než odejdete z nemocnice.
Venku zamíříte do restaurace, kterou navrhla Kaya, nicméně právě Kaya se s omluvou a květinami vzdálí, aby se oddala chvíli na hřbitově. Oba kluci to jistě pochopili a šli napřed do restaurace sami.
Na chvilku jste se dokonce zamotali v ulicích, než jste našli konečně svou vysněnou restauraci. Už od pohledu vypadala hezky a pokud jste nakoukli dovnitř, tak vypadala ještě lépe a ta krásná vůně všeho možného mmmm. Vydržíte vůbec s jídlem počkat až vás Kaya dožene?
(Popište svou činnost než se vrátí vaše společnice, popřípadě co hodláte dělat, dialog atd.)

Skrytá Listová vesnice - Hřbitovní kvítí
Kaya

Rozloučila ses s klukama a vydala se na hřbitov. Tam jsi vyhledala hrob svých rodičů, kde jsi chtěla chvíli strávit a jejich památce říci, čeho jsi vlastně dnes dosáhla. Určitě by na tebe byli pyšní. Tedy určitě v to doufáš, ale proč by taky ne dnes jsi Genin a čelíš asi nejpřísnějšímu senseiovi, kterého jste mohli dostat, ač kdo ví co by řekli na zmínku o jeho dokonalém tělu. Pak zaregistruješ kroky a uvidíš, jak se blíží mezi hroby muž. Vypadá taky na Jounina. A co víc možná slyšel vše cos říkala. Mohl slyšet i to o Daikoho těle...?

Mladík se zastaví pár metrů od tebe a stočí na tebe pohled.
"Také jsi přišla uctít mrtvé členy své rodiny?"
Vlídně se usměje.
"Ty asi budeš jeden z nových Geninů že?"
Strčí ruce do kapes a zaujme klidnou pózu.
(Popiš, co budeš dělat.)

Skrytá Zemská vesnice - Drastická mise
Itami

Jen klon vašeho senseie je zničen. Nicméně tři mu zbývají a pak je tu stařec, vy a sensei. Onen Nukein se nezdá být nijak znepokojen. Než Itami začne skládat pečetě mihne se rychle do strany se stále aktivovanou bleskovou čepelí a rozetne dalšího klona. Zdá se, že sensei je nervozní. Zbývající dva klony se vrhnou kupředu na nepřítele zatímco sensei začne skládat pečetě. Itami konečně dokončil svou techniku a poslal svou vlnu která porozbíjela blízký povrch v přímé dráze a dle plánu zasáhla místo, kde právě útočil nepřítel. Zničilo to jednoho klona senseie, ale nepřítel byl donucen obloukem saltem vzad uskočit zpátky a tím jste získali větší odstup. To konečně doskládal pečetě sensei.
"Doton: Ganchuusou! (Živel země: Kamenné ostny)"
Křikne a dlaní udeří do země. Ze země nedaleko Nukeina vyletí z různých úhlů tři kamenné bodce, které vypadají jako špičaté kroutícíse kořeny. Měly by ho nabodnout, ale je vidět, že je dobře trénovaný jednomu uskočí vzad a zbývající dva rozsekne svou čepelí. Musí to žrát docela chakru mít jí stále aktivovanou, ale zdá se, že problém s tím nemá. Dokonce se usmívá, zato Sensei těkne pohledem k vám. Je to pro něj těžší hlídat nepřítele a vás.
Nukein s úšklebkem nechal meč pohasnout a zasunul jej do pochvy na zádech. Pak jste viděli jeho pár pečetí a pak otevřenou dlaní nasměroval k zemi a podepřel si jí druhou rukou.
"Raikiri!"
Křikne a jeho dlaň naplní koncentrovaná koule z bleskové chakry.

Rozběhne se kupředu. Loketem druhé ruky srazí posledního klona míří přímo na vašeho senseie. Ten už se připravuje k obraně ač onou technikou je docela zmaten. Najednou Nukein zmizí.
"Shimata!"
Trhne sebou senei a otočí se za vámi. Nukein použil Sunshin no jutsu tedy techniku problesknutí. Nyní je za zády Kiry, která se zděšeně otáčí a Itami i sensei to bezmocně sleduji.
"Mate!"
Snaží se ho sensei zastavit výkřikem. Marně ozve se výkřik, když ruka plná blesků narazí natočené Kiře do hrudníku. Vše zasvítí a všichni to vyděšeně sledujete a pak...puf...místo Kiry je tam špalek a ta klečí o kus dál roztřeseně na kolenou, tohle zvládla jen tak tak. Možná z toho bude mít doživotní trauma. Nukein se ušklíbne a chce složit další pečetě nicméně to se do toho vloží onen stařec, kterého jste nesli a pozvedne natočený k Nukeinovi jednu svou dlaň.

Takovou pečeť jste nikdy neviděli, tedy krom toho, že jste toho starce měli za úplně obyčejného muže, ze kterého se klube....že by shinobi?
"Senjutsu: Ki Tenohira(Technika poustevníka: Drtivá dlaň)!"
Pronese rázně stařec a ruku s pečetí docela lehce otočí dlaní na Nukeina a pohne trochu dopředu. Uvidíte, jak se pohne vzduch a doslova válec rychle razícícho se vzduchu proletí přímočaře k zakočenému Nukeinovi, kterému narazí do hrudníku a odhodí ho několik metrů. Kdo ví jestli mu to nepolámalo žebra. Nukein se vytřeštěně zvedne na koleno a se zatnutými zuby zmizí. Opět technika problesknutí. Zdá se, že jste se ho zbavili. Starcova ruka klesne.
"A-rigato..."
Vydechne ohromeně sensei.
"Kiro!"
Trhne sebou a rozběhne se k tělu nebohé Kiry, která upadla ze šoku do bezvědomí a leží opodál v trávě. Pak jeho pohled přelétne ke starci.
"Kdo vlastně jste?"
Dívá se na něj tázavě, ale otázka vyplyne asi do ztracena, protože se musí starat o Kiru.
(Popište svůj další postup a reakce na nastálou situaci.)

Oběd

Vrátili jsme se zpět na farmu docela klidným, pohodlným krokem. Je pravda, že ten prach nebyl nic příjemného, ovšem komu by se líbilo, být zabalený v prachu, který štípal v očích a škrábal v krku. Asi nikomu, ale popravdě mohli jsme dopadnout daleko, daleko hůř.

Popravdě mě docela překvapilo, že nás po první části naší mise čekal oběd v podobě krásně vonícího a vypadajícího ramenu. Musím přiznat, že jsem se těšila. Rozhodně jsem se těšila, až se najím.

Usadila jsem se na svém místě, po boku svého týmu a s lehkým úsměvem jsem čekala až se pustíme společně všichni do jídla. Samozřejmě, že jsem všem popřála. Dědečkovi jsem po jídle vychovaně poděkovala, a vyčkala jsem až se dojíme všichni.

Dostáváme na prdel..
Když už to konečně vypadalo, že dosáhneme svého...všechno se podělalo. Všichni tři jsme se vesele proletěli a za odměnu jsme si vysloužili pár tvrdých ran. Ztěžka oddechuji a mnu si poraněná místa. Pomalu vstávám a senseiův pobavený pohled mi dodává novou energii. I přes zjevné vyčerpání mám chuť znovu použít podtlakové střely. Ovšem obyčejný Ariakiho klon mě zaujme více. Nevím o co jde, ale pomalu se přibližuji k senseiovi. Můj pohled pak opět směřuje na Ariakiho. Ten floutek Takao mě nezajímá. Najednou Ariaki začne rychle skládát pečetě. Působivé.. Když uvidím o jaké pečetě jde zhrozím se.
A sakra..!! Snad vteřinu před dokončením pečetě opět po senseiovi hodím kunai s výbušným lístek a uskakuji z dohledu.
Perfektní plán všechny oslepit!