Andor.cz - Dračí doupě online

Dostáváme na prdel..
Když už to konečně vypadalo, že dosáhneme svého...všechno se podělalo. Všichni tři jsme se vesele proletěli a za odměnu jsme si vysloužili pár tvrdých ran. Ztěžka oddechuji a mnu si poraněná místa. Pomalu vstávám a senseiův pobavený pohled mi dodává novou energii. I přes zjevné vyčerpání mám chuť znovu použít podtlakové střely. Ovšem obyčejný Ariakiho klon mě zaujme více. Nevím o co jde, ale pomalu se přibližuji k senseiovi. Můj pohled pak opět směřuje na Ariakiho. Ten floutek Takao mě nezajímá. Najednou Ariaki začne rychle skládát pečetě. Působivé.. Když uvidím o jaké pečetě jde zhrozím se.
A sakra..!! Snad vteřinu před dokončením pečetě opět po senseiovi hodím kunai s výbušným lístek a uskakuji z dohledu.
Perfektní plán všechny oslepit!

Volno

Vydáme se nejprve do nemocnice.
"No to je dobrý nápad."
šeptnu. Po cestě do nemocnice se nachvilku zastavím a zadívám se na obchůdek s květinami.

Podívá se na Yamata a Kioshiho.
"Yamato, myslíš, že když nějaké seženeš tak by si je mohl sehnat rovnou i pro mě? Já...chci se stavit na hřbitově, ty piluky bych ti potom zaplatila."
poprosím Yamata. Jsem unavená a smutná.
"Sešli bychom se až ve stánku s rámenem."
dodám k nim, počkám si na jejich rekace a pak se vydám do obchodu s květinami. Peníze mám od bráchy, který mi dává kapasené z jeho výdělku. Koupím tři růže a pak se vydám rovnou na hřbitov.
Doufám, že to ti dva pochopí.
pomyslím si.

Na hřbitově dojdu rovnou k hrobu rodičů a položím na něj růže. Kleknu si a smutně koukám na hrob.
"Mami, tati, tak jsem se dnes stala geninem. Ve svém týmu mám Senju Kioshiho a Uchihu Yamata, oba vypadají, že budou Ok. Senseie nám dělá skoro nejsilnější ninja listové, je site trochu brutální, ale to nevadí, alespoň nám to pomůže rychle zesílit."
začnu tiše mluvit.
"Možná jste ho znali, jmenuje se Hachiro Daiki, no rozhodně je to pořádný kus chlapa. Představte si, že na dnešní první trénink přišel polonahý...no kdo se má sakra soustředit na trénink, když má na očích tak dokonalé tělo?"
pokračuji v mluvě. Z očí mi tečou slzy. Jsem sice hodně smutná, ale trochu se usmívám...
Pak užjen mlčím a brečím. Oba mi chybí, strašně moc.

Voľnooo

Som priam nadšený tým že obaja moji týmový kolegovia sa pridaju. ...to bude zábava... ...fakt to vyzera na skvelú bandu ľudí pod motom pracuj tvrdo, zabavaj sa tvrdo...

"To je super. Tak vzhúru k jedlu. Ehm teda najskôr do nemocnice. Ale vlastne je to skvelý nápad keď tam už pôjdeme môžeme si vypítať nejaké tie bojové či regeneračné pilule. Možno ich budeme potrebovať zajtra. Neviem ako vy dvaja ale ja som mal dneska strašné problémy s čakrou. 3 až 5 techník a je vyčerpaná prípadne ak by som používal sharingan tak sa vyčerpá do 2 až 3 techník, čo je strašne málo" Zo začiatku vravím plný entuziazmu no ku koncu, posledné vety sú skôr sklamaním a so smútkom v hlase.

Opäť mi zaškvŕka v bruchu. ...nabudúce si musím zohnať nejakú desiatu, ovocie či nejakú sladkosť... ...som vyhladovený jak vlk... ...zachvíľku tu ešte začnem zavýjať...
"Tak teda najskôr do nemocnice." Vydám sa smerom odkiaľ sme vlastne prednedávnom prišli. Kráčam chôdou odpovedajúcej môjmu stupňu únavy, čiže to nieje veľmi energické. Ale na druhú strnu je jednoduché ma nasledovať.

Jde se jíst...
Čim víc času trávím s Daikim-sensei, tím víc jsem rád že jsem v jeho týmu. Jeho učební metoda "uč se nebo pojdi" mi naprosto vyhovuje. Je to přeci jen nejlepší způsob jak zesílit.
Když nám dá volno, tak si ale i tak oddychnu. Velice nerad bych si to "pojdi" vyzkoušel už dnes.

Jsem poměrně vyčerpaný, a ještě mě čeká rozcvička doma. Jenže pak se nadšeně ozve Yamato s nápadem jít se najíst. Mám sto chutí odmítnout, jenže mě zastaví dvě věci. To že Nami souhlasí, a můj žaludek který se už začíná velice nepříjemně hlásit. Nehledě na to že by bylo rozumné se co nejvíc seznámit s svým týmem.

Souhlasím....velice rád si dám něco na zub. Odpovím. Potom mě docela zaskočí Namina přímost. Donutí mě to k úsměvu, který se ihned pokusím zamaskovat. Není to nic vážného, ale máš pravdu...půjdu. řeknu a tentokrát už snahu zamaskovat úsměv vzdávám.

Po trénnku

Poslouchám Daikiho jen napůl ucha, spíš jsem zabraná do svých vlastních myšlenek a jsem smutná.
Ano...byl moudrý, jenže teď už není.
pomyslím si.

Z myšlenek mě probere nadšený hlas Yamata.
"Jo...můžeme se jít najíst, ale nejprve bychom měli jít s Kioshm do nemocnice, měl by si nechat ošetřit tu ruku. Pak můžeme jít na rámen. Pracuje tam můj bratr."
řeknu k těm dvěma a snažím se sebrat ze země. Jde to dost blbě. Jsem unavená a navíc mě pořád bolí břicho od té senseiovo rány.

Podívám se na Kioshiho.
"Do nemocnice půjdeš bez odmlouvání."
řeknu k němu.

Po tréningu

Vypočujem si čo mi sensei povie a ma dosť pravdu. Osobne som sa vzdy sústredil na Taijutsu a Genjutsu než na Ninjutsu. ...budem to musieť dohnať čo najskôr... ...ako škoda že to genjutsu nefungovalo na senseia predtým... ...bolo by to až moc cool... ...na druhej strane tým že moji kolegovia ovládajú ninjutsu tak sa aspoň pekne doplňame... ...ako vedel by som o pár možných kombách ale to sa dohodneme asi až zajtra...

Otočím sa na mojich kolegov s týmu a poviem. "Čo takto ísť spoločne sa najesť. Neviem ako vy ale ja som strašne hladný. A aspoň sa môžeme lepšie spoznať. Čo vy nato?" Posledné dve vety hovorím dost s nadšením a dúfam že sa ku mne pridajú. Predsa len čim skôr sa spoznáme tým lepšie sa nám budeme spolupracovať a mám taký neprijemný pocit že bez spolupráce u Daikiho ďaleko nezájdeme.

...ramen by padol rozhodne vhod... ...yakisoba mňamky... ...oh ano hovedzia yakisoba a kopu nudliiii... prejde mi hlavou a akosik mi zaškvŕka v bruchu.

Skrytá Mlžná vesnice - Po obědě na první misi
Liu, Hayate a Takumi

Všichni jste dobře najezení a sensei s úsměvem zaplatí. Je divět, že se minimálně té servírce líbil, protože po něm pokukovala, když platil. No nejspíše ho alespoň tolik nebolí peněženka, pokud ho má fakt ráda.
"Yosh! Čas jít."
Zvedne se Jamira-sensei a vyrazí s protáhnutím ven z restaurace. Pak pohledem slétne na vás tři.
"Ták teď dobře poslouchejte čeká vás vaše první mise. Je samozřejmě třídy E."
Je vidět, že to společníky Liua moc nenatchlo, ale oba slušně mlčí.
"No a oč se bude jednat?"
Sensei vytáhne svitek, který rozbalí a použije jednoduchou pečeť byl to uskladňovací svitek, protože s pufnutím jsou před vámi tři docela velké batohy.
"Majitel téhle restaurace požádal o tuhle misi, máte roznést letáky v těch batozích po všech domech ve městě. Příjemnou zábavu."
S dalším pufnutím je sensei pryč a vy můžete koukat na ty batohy.
"Tak to bude votrava."
Odfrkne si pochybně Hayate, když bere jeden batoh.
"Jdu napřed jen abyste mě zdržovali."
Hodí si ho na záda a mizí v ulicích. Takumi s mlčením bere svůj batoh a přelétne Liua pohledem, jestli něco navrhuje ohledně postupu.
(Popište, jak se zhostíte úkolu, v případě nějakého postupu si hodte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - S Leirou-sensei
Kei, Eremi a Shokiru

S Kei se zatočil svět a zatmělo se jí před očima. Ztratila pojem o tom, co se dál okolo ní děje, nicméně, když nabývala vědomí doprovázela to pěkně hnusná a hořká chuť něčeho, co jí proteklo pusou. Když konečně otevřela oči může vidět, že Eremi dřepí vedle ní a zdruhé strany se usmívá Leira-sensei. Shokira nevidí nejspíše tu ale taky nekde bude.
"Trošku jsi to přehnala, musela jsem ti dát rozpuštěnou bojovou piluli."
Podotkne Leira-sensei. Kei je sice nyní už lépe ale stejně je ještě dost vyčerpaná, chakry má opravdu málo a na nohy jí pomáhá Eremi.
"Vidím to tak, že tím dnešní trénink končí úplně ještě byste se zmrzačili více než natrénovali."
Pousměje se Leira-sensei.
"Vrátíme se do vesnice, tam vás rozpustím a vy byste si měli jít odpočinout a něco pojíst, abyste nebrali opět sílu."
Rozhodně a zvedne se taky. Nyní Kei vidí i Shokira, který stojí kousek od vás s neutrálním výrazem. Jakmile se dá sensei do pohybu vyrazí za ní. Eremi Kei mezitím podpírá a pomáhá jí jít také.
Ve vesnici vám dá sensei volno.
(Popiště jak trávíte své odpočinkové volno po tréninku.)

Skrytá Listová vesnice - Rozprava s Daikim-sensei
Kioshi, Yamato a Kaya

Daiki-sensei při očekávání vašich otázek vypadá skoro jako bouřkový mrak, jak se tváří odměřeně a nepřístupně a vystupující svaly na rukou skřížených na hrudi tomu dávají jen mocnější podkres. Pohledem slétne na Kayu, která promluvila první a mírně povytáhne jedno obočí.
"Něco o mě?....Hmmm dobrá pečeně se hodí a co se snů týče, život mě naučil žádné nemít."
Docela otázku odbyde. Pak jeho pohled klesne na Kayu a vypadá docela neprostupně skoro byste nejraději ucouvli.
"Splnit misi je velmi důležité a je to povinnost Shinobiho. Nicméně to většinou dost dobře nejde, když ztratíš všechny své týmové kolegy, z čehož vyplývá, že prioritně musích chránit je, aby byla mise úspěšná....Tvůj otec byl moudrý muž."
Odvětí k vašemu údivu a slétne pohledem k Yamatovi.
"Co se týče chůze po stromě je třeba abyste to zvládali automaticky bez přemýšlení. Musíte uvolňovat chakru rovnoměrně a přiměřeně na množství a interval musí přijít každý sám, každý máme jiné proporce. A co se týče svého Ninjutsu..."
Mirně přikývne.
"Ano všiml jsem si, že v něm moc nevynikáš, ale naučení se nových technik bude chtít čas a píli. Nicméně měl by ses nyní soustředit na to co umíš a nejprve si být jistý alespoň v něčem, než se pustíš do něčeho dalšího, ač bylo jisté překvapení a zklamání, že jako Uchiha neovládáš žádnou ohnivou techniku."
Pak jeho pohled padne i na Kioshiho. První část jeho vyjádření jen přejde a zhluboka se nadechne.
"V příštích dnech vás očekává samozřejmě i další trénink, protože vaše zdatnost je zatím žalostná, nicméně nejspíše budete mít i nějaké první mise, které byste snad mohli zvládnout a stačit na ně."
Dopoví a čeká, jestli nemáte ještě nějaké otázky. Pokud by žádné další nebyly mírně přikývne.
"Dnes máte tedy rozchod koukejte se sebrat do kupy zítra ráno v 7 je sraz zde a dozvíte se co dál."
S tím se má ke klidnému odchodu.
(Popište, jak hodláte strávit své volno.)

Čas na dotazy...

Zhluboka si oddychnu když Daiki-senei ohlásí konec. Moje podpora nakonec nebyla potřeba. Sice se nám podařilo zasáhnout jeho klon, ale to je tak všechno. Kdyby chtěl tak by nás ještě v klidu mohl roznést na kopytech. Stejně to bylo skvělé bojovat s nejsilnějším možným protivníkem, u kterého se naše zápolení dá ještě považovat za souboj. Pomyslím si a svěsím ruku kterou jsem měl připravenou na složení pečetě.

Jako ostatní přijdu k Daikimu. Cestou seberu svoje kunaie a shurikeny. Pozorně poslouchám dotazy ostatních. Naminy dotazy na jídlo a sny mě donutí k širokému úsměvu. Tak tohle sensei asi rozhodně nečekal když řekl že je prostor na dotazy. Pomyslím si.
Když se omlouvá, tak poznamenám...Za to děkuju.... A pak se rychle podívám do země. Poutat na sebe pozornost není zrovna moje oblíbená činnost. Nad dotazy Yamata se moc nepozastavuju, až do chvíle kdy začne mluvit o učení se novým technikám. Ale, ale....Uchihovi nestačí jeho super očíčka....on se dokonce musí učit techniky jako ostatní.... Pomyslím si cynicky. Moc mě nepřekvapilo že máme v týmu Uchihu, ale to neznamená že mě to musí těšit.

Dotazy ostatních mi dali dost času abych si promyslel vlastní, a ještě si prohlédl škody co na mě zanechalo mistrovo ohnivé jutsu. Naštěstí to koupilo hlavně jen oblečení, a kromě pár popálenin jsem vyšel bez zranění. Podívám se na Daikiho, a pak se zeptám...Co se mě týče, tak si myslím že svoje nedostatky nemusím říkat, hádám že jste je už uhodl. Jen se chci zeptat jak bude pokračovat náš další výcvik. Budeme ještě trénovat tady, nebo spíš přejdeme do "terénu" a budeme cvičit na misích?