Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Avatar: Tajemství Pandory

Příspěvků: 278
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Monica Reed - 25. srpna 2018 15:15
annie6442.jpg
Základna Hell´s Gate
Překvapí mně že Ben ví o čem mluvím případně nenasadí ten překvapený výraz jako u ostatních když o tom mluvím.
"Ano to chápu."odpovím potom.Všichni ví o čem zde jde hlavně po všem tom času a penězích a úsilí a penězích a který mají přinést další peníze dokud tuhle planetu nevyprázdníme jako klystýrem.
No dobrá ne všichni si to myslí,někteří jsou plní optimismu a ideálů že se zde děje i něco co posouvá lidské poznání vesmíru dál.
"Dobrá můžeme se potom opět někdy sejít?Byla bych ráda."usměji se potom na Bena a když potom odejde tak si chvíli ještě prohlížím záznamy než nakonec zaklapnu notebook a vydám se na strastiplnou cestu do svého pokoje.Podaří se mi však najít svůj pokoj v rekordním čase (tedy aspoň mám ten pocit) a když dovnitř nakouknu napadne mně co zde asi budu dělat.
Já vím je to můj první den a já čekala že se věci objeví později přece jen ... ne to není dobře pokud budu plout s proudem bez plánů a bez cílů nikdo si mně nikdy nevšimne.Takže postav se svým strachům.
Podívám se na manuál který leží na stole rozhodnu se k tomu přistupovat postupně a nejdřív něco najít na první (nebo aspoň na druhý) pokus.A rozhodnu se najít nějakou sportovní halu kde se hraje třeba tenis případně jiný druh sportu.
 
Zi´arthe - 25. srpna 2018 11:58
avatar8175.jpg

DEN LOVCE


Zatracený mezek, vždy musel mít poslední slovo.

Pálily mě jízlivé myšlenky, zatímco jsem mu na protest zašvihala podrážděně ocasem. Ne, že bych se hněvala nějak moc nebo dlouho. Věděla jsem, že má o mě obavy. Většinou každý má o nové lovce obavy. Aby ne, když neúspěch tohoto ceremoniálu znamenal jistou smrt. Dlouze jsem si povzdechla, když jsem se vzdalovala od matky, zatímco jsem již uhlodávala ze svého šťavnatého plodu. To já bych se měla bát o něj. Bručela jsem, ale… já se o něj nedokázala bát. Byla jsem si totiž sebou i jím až příliš jistá.

Toto vědomí na mé tváři vyvolalo pobavený úsměv. Spokojeně jsem si otřela pusu od ovocné šťávy a dál pokračovala na místo určení. Hnedle jsem si všimla zubícího se Drí´tha a zamířila za ním. “Hlavně se nenech zabít.“ Pronesla jsem tiše k němu při opětovném shledání a šťouchla ho loktem do žeber. Jasně, že jsem mu jeho předešlou poznámku nechtěla nechat zadarmo. “Ikran nebude tak jemný jako můj loket.“ Zasmála jsem se a provokativně na něj vyplázla svůj jazyk, ale… to už předstoupil jeden ze starších lovců a my mladí rázem utichli a zanechali pošťuchování.

Rázem se ovzduší zcela změnilo, až k neuvěření. Zprvu jsme si tropili žertíky z blízkých přátel a vesele diskutovali, nyní mezi námi všemi stoupala nervozita a napětí. Každý byl svým způsobem vystrašený, ale zároveň až příliš hrdý, aby to byl ochotný před druhými přiznat. Naše sluchy se pnuly k slovům staršího a možná doufaly… bůhví co.

I já jsem se obávala, přece jen tím, že bych selhala, bych nejen zahanbila matku, ale především otcovu památku a to jsem nechtěla! Po očku jsem koukla po Drí´thovi. Jeho tvář byla nyní také vážná a napjatá. Hádala jsem, že vypadám stejně. Jen jsem doufala, že jsem byla dost silná na to, aby se v mých očích nezračily pocity, které mě naplňovaly. Byla jsem lovec!! Ne, musela jsem se stát lovcem!!!

Nakonec jsme vyrazili a „pronásledovali“ našeho staršího bratra. V tichosti. Jen šustění listů a rupání drobných větviček bylo slyšet. Prostě obyčejné zvuky lesa. Každý tonul ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách. Ve vlastních důvodech, proč se stával dotyčný lovcem. I já byla myšlenkami u svého otce a představovala si, jak na mě shlíží spolu s Eiwou.

A zatímco má mysl trávila čas s mrtvým, fyzicky jsem se držela vedle svého přítele z dětství. Následovala jsem ho a poskakovala v jeho šlépějích. Nakonec jsme zastavili u velkého rozložitého stromu. Bylo načase začít stoupat vzhůru. Mlčky jsem obdivovala obratnost a zručnost staršího bratra, který rychle mizel ve výškách a sama jsem se zařadila vedle Drí´tha, abychom byli mezi prvními, co ho doženou, ale nešlo nám to tak lehce, i když jsme celý život strávili v tomto prostředí… stále ještě máme před sebou dlouhou cestu. Stále ještě máme spoustu věcí, co bychom se mohli naučit… Ale tyto myšlenky nyní nic neznamenaly. Úkol byl jasný, dostat se na vrchol za naším starším bratrem, a tak jsme všichni přijali tuto výzvu s odhodlaným srdcem.[/justify]
 
Ani´ka - 16. srpna 2018 12:01
na´vi18506.png

Sezení s náčelníkem klanu Kxaylu


„ Nemůžeme udělat nic víc než to zkusit. Skoro žádná z těch možností není ideální, ale budeme doufat, že to dopadne jak nejlépe může.“
Nadechla jsem se a vydechla.
Otče, copak si to na mě zase ušil? Víš o tom všem? Takhle se mě snažíš přinutit k poslušnosti?
Mírně jsem se zamračila a na krátko odvrátila svou tvář v zamyšlení.
Ohrozí to i můj kmen. Jsou moc blízko, já vím. Také jsem byla první z našeho kmene, kdo je viděl. Kdo se s nimi setkal.
„ Znám je. Měla jsem s nimi několik kontaktů. Jsou zvláštní. Ti, co jsou na našem území ... jsou to… oni tomu říkají … Vědci…“
[/b]Zadívala jsem se k východu z obydlí náčelníka. Alex tam někde musel asi čekat. Nebo kdo ví, co vlastně teď dělal.
„ Udělám, co budu moci. Ale měl byste upozornit i můj kmen, že hrozí tak velké nebezpečí. Zvláště, když máme na svém území jeden z jejich domů.“
Zamračím se.
Otec tu měl být taky. Na druhou stranu… asi chápu, proč mě sem poslal samotnou. Kdyby sem přijel, musel by mi přikazovat, co mám dělat a mě by to bylo proti srsti. Takhle mě žádají o pomoc a já jim vyhovím už jen z toho důvodu, že k nim mám jinou úctu než k otci.
„ Kdy jednání s nebešťany proběhne? A kde? Můj Ikram zůstal doma, protože má společnice…“
Zasekla jsem se. Kousla jsem se do rtu a stáhla uši k sobě. Byla pryč, rozcupovaná na kousíčky. Zachvěla jsem se. Jak může chtít, abych se postarala o Alexe, když jsem se nebyla schopná postarat ani o ní.
 
Eywa - 08. srpna 2018 20:17
eywa1206.jpg
Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem
Ani´ka

"Ano to máš pravdu chtějí se jej zmocnit, avšak otevřený konflikt si nemůžeme dovolit a Alex věří, že existuje pár těch, kteří jeho postoj pochopí a pomohou nám z této situace."
Odpověděl náčelník klidně a prostě.
"Alex je součástí klanu Kxaylu je naším druhem, nebudeme v žádné věci jednat proti jeho vůli. Avšak v tomto ohledu se již on sám rozhodl, že chce pomoci své nové rodině. Chápu jeho pohled, to díky němu se schyluje ke konfliktu mezi námi a Nebešťany. Mrzí mne, že se vše tak, jako tak dotkne i tvého kmene."
Zachmuřil se náčelník a nakrátko pohlédl směrem ke vchodu do svého obydlí, kde někde venku postává patrně Alex.
"Pokud můžeš, pak na něj v průběhu jednání s Nebešťany dohlédli Ani´ko. Nedovol, aby udělal mladickou nerozvážnost. A doveď jej zpátky domů."
Kývl na tebe náčelník s vírou a prosbou v očích.
"My se mezitím pokusíme zajistit případné spojence, kdyby jednání přece jen nevyšla."
Ubezpečil tě náčelník, že počítá s každou možnou verzí a hodlá na ní být připraven.


Klan Omatikaya - Den lovce
Zi´arthe

Drí´th se mírně ušklíbl a při odchodu se ohlédl přes rameno.
"Být připraven neznamená složit zkoušku."
V jeho hlase byl znát náznak starostí a obav, zmizel však tak náhle, jako přišel a ty ses musela trošku ve spěchu připravit na svůj dnešní velký den. Po rozloučení s matkou, která se za tebou ještě chvíli dívala, jak mizíš dolů do vesnice.
Seskakovala jsi obratně a znale, přece jen si zde vyrostla.
Až u jednoho z mohutných kořenů vašeho stromu postával hlouček tvých vrstevníků, kteří dnes stejně, jako ty skládali zkoušku dospělosti. Jen co jsi k nim doběhla zahlédla jsi Drí´thův zubatý úsměv, který tě pobaveně sledoval. Krátce na to k vám přistoupil mnohem starší a zkušenější Na´vi. Byl to jeden z vašich lovců, který se mohl pyšnit tím, že přežil již mnoho nebezpečných střetů s místními obyvateli. Na´vi nezabíjí když nemusí. Na´vi zabíjí jen, aby přežil.
"Vítám vás. Doufám, že jste zde všichni....inu pokud ne, pak si budou muset opozdilci počkat na další zkoušku. Vy, co jste zde a nepohltil vás strach následujte mne."
Vyrazil s vámi Na´vi do lesa. Vedl váš hlouček mírným krokem a okolní džungle vás úplně pohltila. Vzhledem k myšlenkám, které všem vířily hlavou, jste se ani moc nestarali o uplynulý čas. Ze zamyšlení vás vytrhlo až poklepání oštěpu od dřevo.
Váš průvodce se na vás vědoucně usmál.
"A nyní tudy nahoru."
Ukázal oštěpem vzhůru do korun obrovského stromu, který se tyčil do neznáma. Sám o okamžik později začal obratně šplhat nahoru bez větších obtíží. Byl tak jistý, tak neomylný a rychlý. Každý z vás po takových zkušenostech trošku zatoužil.


Základna Hell´s Gate

Monica

"Tam, kde je absolutní tma, světlo není vidět, protože nemá od čeho se odrážet a vrhat stín....."
Pokrčil Ben rameny a s krátkým povzdechem se zadíval do prázdna.
"Je to už nějaká doba, co jsme odtamtud odletěli, ale chtěl bych vědět, jaké to tam teď je. Jestli tam vše stále funguje stejně, nebo jestli se něco změnilo. Něco šlo kupředu. Občas bych rád viděl zase svou rodinu, ale na Zemi se ještě nějaký čas asi jen tak nepodívám....neber to tak, že si stěžuji tahle mise je pro mě nesmírně důležitá a to nemluvím o tom slušném platu, který z toho je, ale celkově mě tento svět zajímá, ale víš, jak to je Domov sladký domov."
Pousmál se Ben a pak se mírně protáhl.
"No nic za chvíli mi začíná služba budu muset jít. Jen to pak zaklapni, až budeš chtít jít a zabouchni dveře, o víc se nestarej."
Instruoval tě a vzal si druhý menší služební notebook a vydal se ke dveřím svého pokoje.
 
Monica Reed - 21. července 2018 20:17
annie6442.jpg
Základna Hell´s Gate
"No já nevím i když je to možné.Všechno je relativní protože vesmír je nekonečný a světlo jediné svíčky ho bude navždy osvětlovat."
Ano Benovi se podařilo uchovat si nadšení po celou tu dobu zatímco já?Nevím,neříkám že nejsem ráda že tu jsem,ale je radost a radost.Tohle není úžasný výlet jsme na planetě s jedovatým vzduchem nepřátelskými bytostmi,masožravými rostlinami mezi kterými se vyvinul život který kupodivu nejsou predátoři.
Na´vi se možná vydali podobným směrem jako my ...
Z mých myšlenek mně vyvede až Benova otázka.Chvíli mlčím protože nevím co bych mu odpověděla a nechci mu říkat já nevím.I když mi asi nic jiného nezbude protože nevím zda by ho zajímala politika nebo drby.
Tedy kdybych drby sbírala.
"No a co chceš slyšet?"zeptám se potom s poněkud nejistým výrazem.
 
Ani´ka - 11. července 2018 13:30
na´vi18506.png

Klan Kxaylu


" Neříkal jste, že Nebešťané po Alexovi jdou?“
Naklonila jsem hlavu zamračeně. Zprávy o tom, že pokud budou potíže, postihne to v první řadě klan Omatikaya, mě vůbec nepotěšili. Koho taky ano… Otec o tom všem musel vědět, proč mi tedy nic neřekl? Proč se vždycky všechno dozvím od někoho jiného?
„ Zdá se, že spousta věcí záleží také na Alexovi. Neměl by se účastnit setkání také on?“
 
Zi´arthe - 03. července 2018 21:11
avatar8175.jpg

Den lovce


Spala jsem ve své stromové síti hlubokým spánkem, který jsem vůbec ale vůbec po dlouhé době nechtěla protrhnout vlastním probuzením. Byla jsem po dlouhé době… opět šťastná. Neuvědomila jsem si to, ale ze snu mi kanuly po tvářích slzy.

„Otče! Otče! Vítej doma.“ Křičela jsem a zubila jsem se na otce, který přibíhal ke mně s širokým úsměvem a otevřenou náručí. Byla jsem opět znovu tak maličká. Slyšela jsem, jak mě matka kárá za svůj zbrklý útěk z jejího klína, ale ten jsem moc nevnímala, jako pokaždé, když se otec k nám vracel. Ten mě mezitím zvedl ze země a vyhodil se smíchem do vzduchu. Povídal mi něco… Smál se a já se smála s ním. Brzy nás dohnala i matka a já se nacházela ve dvojím objetí, zatímco se rodiče nade mnou políbili. Jejich tváře byly lemovány zelenohnědou korunou našeho domova. Byla jsem opět tou šťastnou malou dívenkou. Pevněji jsem tatínka objala.

Probudila jsem se v pevném objetí svých vlastních paží. Přetočila jsem se na záda a již nechala rozplést síť. Mou tvář na chvíli zdobil posmutnělý úsměv, jak jsem zírala k obloze, která byla stíněná stále tou samou korunou toho samého stromu. Otec již dávno nebyl mezi námi. Už dlouho nepolíbil matčiny rty a ani mě nemůže vidět, v co jsem vyrostla. Po tváři mi stekla poslední slza, kterou jsem setřela, než jsem se posadila na svém lůžku. „Otče, já vím, že jsi s Eywou. Ale dnes měj oči jenom pro mě."Zašeptala jsem tiše svou sobeckou modlitbičku. Přece jen… dnes je den, kdy bych se měla stát lovcem, jako byl on sám. Ta představa vyvolala na mé tváři již o něco šťastnější úsměv. Vzrušeně jsem zastříhala ušima a již jsem vyskakovala na nohy a pryč z tohoto vzdušného pelechu.

Dnes nebyl ten správný čas na lenošení, ale i tak jsem za tu chvíli byla vděčná. Po dlouhé době jsem viděla znovu otce. Neslyšela jsem jeho hlas, ale…cítila jsem se, jako bychom byli opět tou plnou šťastnou rodinou. A v tento velký den? Co více si přát. Možná mi tím Eywa dávala najevo, že bych neměla opomínat na to, že je otec vždy se mnou, i když ho nemohu vidět. Když se třeba budu hodně snažit, ucítím ho ve vzduchu a jeho tichá slova či smích uslyším ve větru…Jen neztrácet naději… Já jí ale neztrácím, jen… jen jsem příliš sobecká. Ráda bych měla otce jen a jen pro sebe a pro matku. Znovu ho chci objímat a radovat se s ním. Letět vedle něj na Ikranovi a poslouchat jeho rady a učení… Zatřepala jsem hlavou. Opět jsem lítala myšlenkami u svého snu a na realitu opomínala.

„Já?! Já byla připravená už několik měsíců předem!“ ušklíbnu se na Drí´tha. „Říká někdo, kdo běžně vstává spolu s dětmi jako poslední.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a pobaveně zamávala ocasem. Znali jsme se už od dětství. Drí´th byl můj nejlepší přítel a kolikrát jsme spolu vymýšleli jednu lumpárnu za druhou… tedy až když vylezl konečně z pelechu. Byl to děsný spáč. „Uvidíme se tam... a díky.“ Mávla jsem mu a rychle odběhla s ovocem v ruce obejmout svou matku, která měla ustaraný výraz na tváři. I když se snažila usmívat. Věděly jsme obě, v čích šlépějích kráčím. A také jsme obě věděly, kam tu osobu ty kroky zavedly. „Neboj se o mě matko.“ Zašeptala jsem tiše a něžně jí objala. Ta se hnedle rychle vzpamatovala a naoko přísně se ohradila: „Já se nebojím!“ Pronesla a pohladila mě po tváři. „Ale měla bys už utíkat! Nebo zmeškáš.“ Pronesla vážně a já se jen pousmála. „Už letím.“ Zazubila jsem se na ní a rychle vyrazila. Na poslední chvíli jsem se otočila a mávla jí s ovocem v ruce na rozloučenou. Poté už jsem začala seskakovat ze stromu a u jeho kořenů jsem se konečně zakousla do ovoce, které mi Drí´th daroval. Chutnalo skvěle.

 
Eywa - 03. července 2018 20:19
eywa1206.jpg
Klan Kxaylu - Sezení s náčelníkem
Ani´ka

"To máš pravdu, neměj obavy klan Kxaylu počítá i s touto nemilou možností."
Pokýval hlavou náčelník a na chvíli se odmlčel.
"Každopádně tak či onak, chceme primárně zkusit mírové řešení. Navíc jakékoli problémy, které by mohly nastat
mezi Nebešťany a klanem Kxaylu budou mít těžký dopad i na klan Omatikaya. Protože jedna z nejbližších základen Nebešťanů je postavena právě na vašem území."

Zadíval se na tebe náčelník starostlivě.
"Je v zájmu náš všech, abychom navázali kontakt s Nebešťany a našli schůdné řešení. Alex se již nabídl, že tě bude doprovázet a bude tvým průvodcem. Říkal také, že je schopen nám sjednat setkání s těmi správnými Nebešťany."
Vysvětlil ti náčelník, ale moc na klidu to nikomu zrovna dvakrát nepřidalo.


Základna Hell´s Gate
Monica

Ben mírně pokývl hlavou.
"Třeba se ti někdy podaří se s nimi setkat. Přece jen pracuješ pro projekt Avatar a ti s Na´vi, jako jedni z mála přicházejí do kontaktu, když nepočítáme ne moc přívětivá občasná ozbrojená nedorozumění s našimi vojáky."
Povzdechl si Ben a zády se opřel nejbližší stěnu pokoje.
"Změnila se země hodně od té doby, co odletěla naše vlna sem?"
Otázal se Ben pojednou k úplně jinému tématu. Ano Země....člověk snadno zapomene při tom všem dění, že vlastně měl domov ještě nedávno, někde jinde.


Klan Omatikaya - Den lovce
Zi´arthe

I dnes ses vzbudila, jako každé ráno, když vstalo svítalo.....dobře dnes sis maličko přispala, měla jsi nějakou lenivou náladu, ale jen do chvíle, než sis uvědomila, co za den vlastně je. Uši ti bystře zastříhaly a už už jsi vstávala. Dnes měl být totiž ten velký den, kdy se z tebe stane lovec. Den, kdy získáš svého vlastního Ikrana, tedy pokud si tě nějaký vybere a pokud setkání s ním přežiješ.
"Hahah, tak co připravena dnes dospět Zi?"
Zasmál se mladý Na´vi, který měl stejně, jako ty dneska skládat zkoušku dospělosti. Znala jsi ho, stejně, jako ostatní tvé vrstevníky, z nichž někteří budou zkoušku vykonávat s vámi.
"Jestli budeš stejně lenivá i při zkoušce nevylezeš na po horách, abys Ikrany vůbec spatřila."
Zašklebil se na tebe provokativně.
"Nasnídej se lenochu a nezmeškej sraz."
Hodil po tobě obloukem vyzrálý kus fialového ovoce, které bylo sladké a šťavnaté. Sraz o kterém mluvil měl být zanedlouho. Bude to dost natěsno pokud nechceš přijít pozdě.
 
Monica Reed - 25. května 2018 20:35
annie6442.jpg
Základna Hell´s Gate
Sleduji jak Ben zmizí a já přemýšlím jestli se vůbec vrátí.Možná nevěří že (nebo proč) bych o něj měla mít zájem.
Nebo se na mně snaží udělat dojem a neví zda to vůbec vyšlo.
Mezitím se rozhodnu podívat na ty záznamy z terénu,prohlížím si zdejší rozmanité rostliny případně zvířata aspoň tu krátkou dobu co jí vidím.Nahrávky doprovázel nějaký muž který popisoval co právě vidím.A protože tohle jsou zřejmě první záznamy tak toho co říká moc není.Nahrávek je opravdu hodně a kdybych je měla všechny projít tak bych tu byla opravdu dlouho.
"Díky.Myslím si že všechno je tady zajímavé."
Napiju se a dám si pozor abych se přitom nespálila.
"Právě proto jsem si jí vybrala."odpovím mu a chci se usmát,ale nechci aby si to špatně vyložil.
Ne že by se mi nelíbil,ale muži rádi dobývají ženy.
 
Ani´ka - 18. května 2018 17:52
na´vi18506.png

Klan Kxaylu


Seděla jsem naproti náčelníkovi kmene Kxaylu a nervozně pohazovala svým ocáskem. Bylo to dost znepokojující, že jsem tady, že… chtějí, abych jim pomohla se vztahy s Nebešťany. Vždyť o nich nic moc nevím. A, že jsem podobná otci? Já? Jsem přímo jeho protikladem…
„ Možná, ovšem mám k tomu své důvody, proč si myslím, že nejsem vhodná k vyjednávání.“
Zamračila jsem se a švihla ocasem, dost neklidně.
„ Myslím, že otec neměl důvod mi cokoliv o svém mládí říkat. Přesto mě překvapuje, že bych mu měla být nějak víc podobná…“
Zachytila jsem v dlani neposednou součást svého těla a přitiskla ji k zemi, abych snad nevypadala tak neklidně.
„ Pokusím se vám pomoci, jak jen to půjde. Nechci, aby došlo k nějakému konfliktu.“
Ohlédla jsem se ke vchodu, kterým mě Alex přivedl a pak zpět na náčelníka.
„ Přesto, pokud máte obavu, že by mohl propuknout nový konflikt a horší, měli byste se na to připravit. Alespoň tak, aby bylo možné se bránit.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.077705860137939 sekund

na začátek stránky