"Odpočinek"

Jo, jasně.. Už nemám skoro tři metry. Pousměji se a s pomocí asistentky se dostávám ven z kóje. Postavím se na nohy a trošku si protáhnu ruce. "Ahaa.." Šeptnu jen tiše když se dozvím aspoň něco ohledně "Myry". Takže doktorka Hermonsonová jo? Hmm.. Možná bychom mohly prohodit pár slov. Kouknu na asistentku a přikývnu. "To máte asi pravdu. I když sem se toho nějak moc nedozvěděl. Hádám že to pak asi přijde najednou".

Pouští mně a já konečně stojím na vlastních nohou. "Myslím že se tu budeme potkávat častěji. Co takhle si tykat? Já jsem Joe". Řeknu ženě a nabídnu jí ruku. Nebude určitě jediná se kterými se v blízkých dnech seznámím. "Vlastně bych asi potřeboval jen vědět co bude dál? Jako zda mám dneska volno, nebo mám ještě něco udělat, případně kdy se mám zastavit zase tady".

Přátelsky se usměji a čekám na odpovědi. Ať už budou jakékoliv, tak se rozloučím a chvilku přemýšlím co dál. Říkala že je ve vedlejším oddělení co? Nakonec je aspoň pro teď jasno. Zamířím do vedlejšího oddělení, jen tak se tam "porozhlédnout", přičemž bych "náhodou" mohl potkat doktorku Hermonsonovou.

Koruny stromů
Ani´ka

"V podstatě všechno."
Ohledne se na tebe se zubatým úsměvem a pak pokračuje dál. Zdá se, že se stromovím pohybuje docela obratně a bezstarostně. Netrvá to dlouho a začne seskakovat dolů do nižších pater stromoví až postupně na zem.
Už jsme tam. Vesnice je za těmi stromy."
Oznámí ti a když přojdete mezi posledními stromy vidíš ten úchvatný výjev. Vesnice Na´vi, která je celá postavená na břehu jezera nebo přímo na něm. Dokonce i nad ním, kde se prolétají obydlí mezi stromy.
"Vítej u kmene Kxaylu."
Ukáže rukou směrem k vesnici a zamíři k okraji vesnice, kde se pohybují Na´viové. Rybaří a starají se o plodiny a všeobecně to vypadá, jako velmi klidné a mírumilovné místo.
"Pročže jsi říkala, že k nám vlastně jdeš?"
Ohlédne se na tebe za chůze Na´vi.


Základna Hell´s Gate
Monica

"Hmmm nápad? Ale jo nějaký by se našly."
Odpoví Ben lehce zamyšleně.
"No možná bych ti mohl ukázat nějaké záznamy z toho, co už tu nahráli, třeba něco dokumentárního o tomhle komplexu a Pandoře, abys tu nebyla tak....hmmm ztracená. Vím, jaký to bylo, když jsem přišel já. Měl jsem pocit, jako by mě najednou hodili do tekutého písku a řekli najdi to lano, co se potopilo před tebou."
Uchechtne se při vzpomínání ale pak pokrčí klidněji rameny.
"Možná vyštráchám i něco o projektu Avatar, nebo něčem, co by tě na týhle základně zajímalo."
Vyčte výklad možností, které skýtá počítačové centrum.
"Případně tu máme i jiné možnosti zábavy, ač jsou trošku omezené, kvůli nedýchatelnosti vzduchu venku pro nás."
Zklamaně si povzdechne, nejspíše se mu líbí představa, že by se jen tak mohl procházet venku bez masky a užívat si přírody.

V korunách stromů

Zamračila jsem se ještě víc. Nechci mu ublížit, nebo snad naznačit, že mu nevěřím. Ale nevěřím mu. Chová se divně.

„ C-co se učíš?“

Zeptám se poněkud zaraženě. Je divný. Víc než to…

Stála jsem a dívala jsem se za ním, když se otočil a vyrazil k vesnici. Jestli tu není bezpečno, asi ví o čem mluví. Ikranové bývají dost nebezpeční…

Nejistě jsem zakývala hlavou a vyrazila opatrně za ním, držíc jistý odstup, abych mohla reagovat. Pomalu jsem scházela, napjatá a nejistá za ním a sledovala jsem okolí, kudy jsme procházeli. Pořád by to mohla být klidně past… Ale kmen, ke kterému jsem mířila, měl být spřátelený. Co se to tady děje??

Rozhovor s Benem
„To je možné,ale já zase slyšela že les je plný nebezpečných rostlin,jedovatého hmyzu a hladových predátorů.“dodám potom a taky se pokusím usmát,ale spíš to vypadá jako by mně bolely zuby.K jeho dalším slovům se nevyjadřuji protože jednotícím motivem této výpravy jsou peníze.
Zdravý rozum?Ten musí jít stranou,navíc zdravý rozum by byl vojákům k ničemu.Mohli by totiž začít o svých rozkazech přemýšlet.
„Ne neomlouvej se,já tě chápu.Navíc máš pravdu primárním cílem je těžba kovu dokud tuhle planetu nevyprázdníme jako klystýrem.To že že se od domorodců můžeme něco naučit si myslíš akorát ty,já a hrstka lidí kteří je nepovažují za primitivy.“
Obvykle radši neříkám svůj názor,ale s Benem se cítím lépe a možná by to mohl i pochopit.Ben mi taky nabídne pomoc i když učit se to nevím,jenom po dlouhé četbě mi hrozí že nakonec ani nebudu vědět jak se jmenuju.
Nehoda?Jaká nehoda neříkal předtím že je vše bezpečné a zalité sluncem?Dobrá to možná přeháním,ale asi to bude zával.
„No já nevím ... neměl by jsi nějaký nápad?“
Původně jsem se chtěla najíst a vrátit se zpátky k tomu objemnému manuálu a své spolubydlící trousící vtipné glosy pokud vůbec uzná za vhodné se se mnou bavit.Pak usnout a doufat že se to naučím v osmóze zatímco co se mi bude zdát že mně ta kniha honí s útočnou puškou po základně.

Koruny stromů
Ani´ka

Na´vi si mírně povzdechne a na chvilku zavře oči.
"Lidé? Ymmm.....promiň stále se učím. Vy jim říkáte nebešťané."
Opraví se lehce zamyšleně, jako by hledal to správné slovo, jak vyjádřit, co jsou to lidé. Když řekneš, že je zvláštní jen se pousměje a opře si bradu o ruku, kterou svírá svou hůl.
"Ano asi trošku ano. Vysvětlím ti to, ale až ve vesnici, tady na to není moc vhodné místo."
Podotkne a vzhlédne ke korunám stromů.
"Často se tu slétávají Ikranové a pak to tu není úplně bezpečné. Pojď není to daleko."
Vybídne tě a rozejde se pomalu po větvi směrem, kterým jsi mířila.
"Tak jdeš?"
Ohlédne se na tebe přes rameno. Jeho tvář je klidná a bezelstná a přitom tolik jiná od Na´vi, které jsi kdy viděla. Tenhle je prostě něčím zvláštní a není v tom jen jiný počet prstů.

Koruny stromů

Teskně jsem zasténala a stáhla jsem ouška k hlavě. Bylo mi těžko, protože jsem po ní neměla ani památku. Nemohla jsem poctít její smrt jinak než jen zůstat na živu a splnit, co jsme začaly. A přesto mi její ztráta přišla strašná. Jenže… Eywa je spravedlivá. Jistě k tomu měla důvod, proč to tak udělala. Jen nechápu, proč … proč tak strašně.

Vydechla jsem, když mi nabídl, že mne odvede ke kmeni, ke kterému patří. Ošila jsem se a očima jsem sklouzla po jeho těle od hlavy až k patám. Byl… byl zvláštní. Ale co to…

„ Budu ráda.“

Kývla jsem. Pak mi pohled doklouzal až k jeho rukám. Pět prstů. Vážně jich má pět? Podívala jsem se na vlastní dlaň. Jen čtyři. Co je to?

Podezřívavě jsem se na něj zadívala, když se zeptal na… Lidi?

„ Co… co jsou to lidé?“

Střihla jsem ušima. Zamračila jsem se na něj a mírně ucouvla.

„ Jsi zvláštní….“

Ošila jsem se. Něco je špatně…

Základna Hell´s Gate
Monica

Ben se pousměje nad tvou poznámkou o lese a na chvíli se zamyslí.
"Slyšel jsem, že to tam není tak strašné, když víš co a jak."
Pokrčí rameny a trochu se po jídle na židli protáhne.
"Hmmm máš pravdu, nejsme zrovna mírumilovná rasa. Ale snad budou mít šéfové trošku rozumu."
Lehce svraští čelo, když se zamračí nad tou představou.
"Jen si vem, kolik bychom se toho mohli od domorodců o Pandoře naučit....já vím, že primárním cílem je zde těžba toho kovu, ale...."
Nechá svou větu nedokončenou.
"Promiň, někdy příliš přemýšlím nahlas."
Omluvně se usměje a počká, než dojíš.
"Jestli chceš můžu ti dát pár tipů jak se orientovat s místní literatuře, kterou jsi dostala k prostudování. Kámoš dělal to samý, co ty tak jsem často slyšel jak se ty kecy učí....teda než se mu stala ta nehoda..."
Mírně se zachmuří, ale snaží se to rychle přejít.
"No co máš v plánu na odpoledne?"
Optá se, aby změnil téma hovoru.


Joe

"Většinou mívají lidé podobné dojmy po prvním spojení se svým Avatarem. Ale opatrně a pomalu prosím. Musíte si zase převyknout na svou stavbu těla."
Podotkne asistentka a pomalu ti pomáhá z kóje.
"Myra?.....Ach vy myslíte doktorku Hermonsonovou. Ta je připojena ve vedlejším oddělení. Je jedna z dlouhodobějších členů projektu."
Vysvětlí ti asistentka.
"Je dobré, že jste se s ní setkal hned. Alespoň se postarala o vaše zařazení...tedy vašeho Avatara."
Když zase stojíš a přivykneš si pustí tě.
"Potřebujete ještě něco? Pokud ne můžete si jít odpočinout."



Koruny stromů
Ani´ka

"Chápu a truchlím s tebou za to, co se stalo."
Sklopí Na´vi smutně uši a pak na tebe opět pohlédne.
"Ke kmeni tě dovedu budeš-li si to přát."
Patrně jsi narazila na člena Kxaylu. Když si jej však lépe prohlédneš vypadá malinko jinak, než většina tvých lidí a navíc má místo čtyřech pět prstů. Pět! To přece Na´vi nemají!
"Jak se daří vašemu klanu? Nemáte problémy s lidmi?"
Optá se klidně a přátelsky zdá se, jakoby se choval prostě, jako normální Na´vi.

Odpojení

"Auu.. To bolelo". Ušklíbnu se když mi Myra odpoví a co nejpohodlněji si lehnu. Výdech, nádech. Už se chystám že se pokusím odpojit, když v tom se avatarka objeví u mně. Její poznámka mně vážně pobaví. "Tak dobře, budu si to pamatovat. Dobrou noc". Usměji se a sleduji jak odchází ven.

Tak zpátky... Znovu se nadechnu, vydechnu a zavřu oči. Soustředím se a najednou sem zase sám sebou. No, nemáš sice přes dva metry ani modrou kůži, ale i tak to není špatný. Komora se otvírá a hned slyším instrukce. Přikývnu že rozumím a pomalu se pokusím posadit.

"Teda.. To bylo něco". Pousměji se a začnu se rozhlížet kolem. "Ta avatarka, Myra.. Kdo jí ovládá?"

Koruny stromů

V očích mě pálila bolest, kterou mi způsobila ztráta mého doprovodu. Ouška jsem měla skleslá a svým způsobem jsem byla schoulená, menší než jsem obvykle.
Když jsem zaslechla pohyb ve větvích a zahlédla modrou kůži dalšího Na´vi, zpozorněla jsem, avšak můj výraz se moc nezměnil.

„ N-ne… neztratila jsem … jsem se.“

Promluvila jsem rozechvěle. Otřásla jsem se a sklonila jsem hlavu.

„ Jsem dcera náčelníka kmene Omatikaya, Ani´ka. A mířím na přátelskou návštěvu a pomoc kmeni Kxaylu.“

Hlas se mi chvěl. Jsem unavená a vyčerpaná i po duševní stránce, nejen té tělesné.

„ Můj… můj doprovod…“

Můj hlas se zlomil v žalostné zasténání plné bolesti. Ano, je pravda, že Ra´jah nebyla zrovna z těch nejvíce mě známých, ale byla můj doprovod. Byla z mého kmene…

V jídelně
¨Takže Ben je taky technik,svým způsobem.Vidím že je na svou práci hrdý i když těžko bych zde našla někoho kdo na ní hrdý není.I ten kdo umývá záchody je hrdý že se mu dostalo té výsady umývat záchody právě zde.
Já vím teď přeháním,tedy aspoň doufám.
„No to nevím,jsem tu první den a tak jsme na tom nejspíš stejně.Navíc já jsem technik ...“
Nedořeknu protože další slova mně poněkud vyděsí a podle mého výrazu je to na mně skutečně vidět,do lesa?Netušila jsem jak děsivě ty dvě slova mohou znít.
Vážně řekl do lesa?Do lesa!!!Vypadám snad jako někdo kdo když se chce zasmát dloubne se pažbou své zbraně a když se chce pobavit tak dělá kliky nebo rozkládá a skládá svou zbraň na čas?
„Myslíš někdo kdo po vstupu do lesa řekne:Vyceň své zuby a já ti je vyrazím?“usměji se a pak pak pro jistotu dodám.
„To byl vtip.Doufám že nikdy,nebo aspoň ne bez podpory vycvičených zabijáků jak jsi před chvíli zmínil.“
Sice nevypadá tak koženě a nechápavě jako má spolubydlící,ale nechci riskovat.I když u ní to byla moje chyba předpokládat smysl pro humor když zde nejsme od toho abychom se tu bavili je poněkud ... naivní.
Neříká se takovým lidem snílci?
„No já mám zase obavy kdy se my pustíme do domorodců.Jen si ven co udělali Španělé (no nejen Španělé) Indiánům.“
Pak se zarazím a doufám že jsme to nepřehnala.Neměla bych říkat svůj názor i když tohle platí nejen zde.