Základna Hell´s Gate
Monica

Zdá se, že tě Ben při jídle poslouchá. Když se otážeš na jeho zařazení chvilku se dívá do talíře a pak se lehce pousměje.
"Důlní inženýrství. Starám se s dalšími o to, aby dělníkům nespadly tunely na hlavu, když kopou v útrobách Pandory."
Zdá se, že je na svou práci docela hrdý a nikterak mu nevadí, že nepatří mezi Avatary, nebo podobnou sortu.
"Hmmm projekt Avatar. Zajímavý. K téhle sekci se moc nedostanu. Pár jsem jich už viděl ale....jsou opravdu takoví, jak se o nich povídá? A co ty, kdy tě pustí do lesa? Nevypadáš moc, jako vycvičený vojenský zabiják."
Zasměje se, ale z jeho výrazu se zdá, že to myslel dobře.
"Stejně mám obavu, kdy se do nás pustí domorodci."
Zamračí se lehce, spíše pro sebe.
"A moc hlídek nám tam nedávají. Zdá se, že si s námi nedělají starosti, nebo věří, že domorodci nic nepodniknou."
Povzdechne si mírně rozladěně Ben.

V jídelně
Nakonec mám přece jenom štěstí a sednu si k někomu kdo má pochopení.Vím že bych neměla lidi škatulkovat,ale nejspíš se tomu stejně nevyhnu.A když už to neudělám já tak to jistě udělá někdo jiný.Každý (nebo spíš skoro každý) mnou bude pohrdat protože jsem nováček a bude mnou pohrdat tak dlouho dokud nováčkem budu.
Naštěstí zde nejsme od toho abychom se tu bavily tak tu nebudou žádné trapné zasvěcovací rituály.
Posadím se a začnu jíst ovesnou kaši,příště bych si asi měla vybrat něco co má aspoň nějakou chuť.Ten muž mi řekne to co už vím zvláště když moje spolubydlící si na mně udělala názor ještě než jsem vstoupila do dveří.
Ona mně obvinila,soudila a odsoudila.Ano jsem vinná,ale ona by zase měla vědět že každý nováček jednou zestárne.
Možná bych mohla požádat o přeřazení k nějakému nováčkovi nebo aspoň k někomu kdo tu není tak dlouho.Jistě mohla by mně toho hodně naučit,ale ona nevypadá že by se jí do toho chtělo.
„Těší mně já jsme Monica.“dodám potom a opět se usměji.
„Ano .. je to ... o dost jiné.“pronesu diplomaticky s nerozhodným hlasem a taktně se tak vyhnu svému osobnímu názoru.Nemůžu říct co si myslím když si chci udělat přátelé,ale Ben vypadá docela inteligentně a tak pozná když mu budu mazat med kolem pusy a rozplývat se jak je to zde úžasné.
„Projekt Avatar a ty?“zeptám se pak já.
Prosím ať nebyl jedním z těch kteří viděli mou simulaci.Neměla jsem se hlásit jako první,měla jsem doufat že mně dědeček Hříbeček nevybere.
Pokud ano budu mu muset vysvětlit že až to bude potřeba nebude na nervozitu čas a já jsem schopná bleskově reagovat.Ale pokud to je „jen“ simulace začnu panikařit potit se a pak následkem trémy ztuhnu.

Základna Hell´s Gate
Joe

Na tváři se jí objeví úšklebek a se založenýma rukama na prsou si tě kriticky prohlédne.
"No už jsem viděla i lepší, ale není to tak hrozný."
Zvonivě se zasměje a pak se rozejde směrem k tobě. Když si lehneš s tím, že se uložíš ke spánku, tedy, že se odpojíš od svého Avatara na tváři se jí objeví lehký hravý úsměv. V očích jí zahlédneš divoké plamínky.
"Dobrou noc zelenáči. Možná si zašpásujem někdy jindy, až si trošku zvykneš na to, že jsi teď trošku jiný."
Hravě si na tebe naposledy podívá a zamíří směrem ven z budovy a ty si lehneš. Chvíli máš jen tak zavřené oči, ale pak se najednou s hlubokým nádechem probereš.
Komora se otevře a tobě se konečně zaostřuje zpátky pohled. A zvykáš si opět sám na sebe.
"Tak opatrně se posaďte než se opět dáte dohromady. První odpojení je náročné."
Hned tě koriguje asistentka vedle tebe, abys neudělal nějakou unáhlenost.

Monica

Nakonec si přisedneš k jednomu brýlatému mladíkovi, který ti s úsměvem kývne, aby sis přisedla.
"Ahoj jasně. Nováčci to tu mají vždy těžký."
Odpoví s klidem a ují ze svého talíře.
"Jinak já jsem Ben."
Představí se, abyste měli za sebou oficiálnosti.
"No a jak se ti tu zatím líbí? Je to jiné, než na Zemi co?"
Pousměje se a zvědavě se na tebe podívá. Zdá se, že to bude inteligentní mladík, který by nemusel být nikterak špatný.
"Pod jakou skupinu spadáš?"
Optá se tě a mezitím jí.

Koruny stromů
Ani´ka

Postupovala jsi kupředu. Uběhla asi další půlhodina, nebo hodina, kdo by to počítal. Víš jistě, že už jsi blízko od vesnice kmene, který máš navštívit. Relativně brzy bys měla narazit na místní hlídky, nebo lovce. No a než jsi se naděla zašustěly nedaleké větve a v nich jsi spatřila modrou kůži.

Vítej, potřebuješ pomoc? Ztratila ses?"
Optá se mladý muž s lehkým úsměvem na tváři.
"Ty nejsi z naší vesnice."
Podotkne zjevný fakt.

S ostatními Avatary

"Fajn". Přátelsky se usměji a následuji Myru na druhý konec domu, kde jsou dveře, za kterými se skrývá spousta velkého oblečení. Evidentně to bude nějaký sklad pro nás Avatary. Chvíli si prohlížím co všechno se uvnitř nachází, pak však můj zájem upoutá něco zcela jiného. Dlouho sem na takové věci nemyslel, nebyl na to čas ani moc nálada. Sice to nebylo dlouho, ale když sem aspoň na chvíli spatřil její krásně tvarované pozadí, začal jsem si říkat jak asi vypadá žena která toto tělo řídí.

Probralo mně až to když sem nafasoval bagančata. "Díky..." Poté co dostanu ještě tričko a kalhoty se začnu ohlížet po nějakém místě kam bych mohl zapadnout a převléct se, ale zdá se že tu nic takového není. A Myra vypadá jako by jí to vůbec netrápilo. No.. Neuvidí nahýho přece mně samotného ne? Čert to vem, oba dva jsme dospělí, jistě si odpustí nějaké vtípky či narážky. Sundám si ten nemocniční háv co sem vyfasoval hned poté co jsem se dostal do tohodle těla a začnu si hned oblékat kalhoty.

Jakmile je mám na sobě tak už si beze studu obleču i tričko a obuji si boty. "Tak co, sem fešák ne?" Ušklíbnu se a nechám Myře chvilku na to aby si mně třeba prohlédla. Pak už zamířím k jednomu z volných lůžek a pokud nebude vypadat jako místo kde třeba někdo pravidelně nocuje, tak si lehnu. "Popřeješ mi dobrou noc?" Zeptám se ještě s úsměvem Avatarky.

Osamělá Na´vi v korunách stromů

Zůstala jsem oněměle stát na místě u větve, kde jsem nechala nebohou Ra´jah. Byla pryč, zůstali tam jen krvavé cákance. Páteří mi projel strach. Hrůza z toho, že jsem ji opustila a nechala ji tu samotnou, ač kvůli tomu, abych jí zachránila život. Z rukou mi vypadli věci, které jsem v dlaních měla, a z očí se mi rozkutáleli slzy.
„ Ra´jah…“
Vzlykla jsem. Přišla jsem moc pozdě. Je pryč… Dopadla jsem na kolena, trochu tvrdě, ale co na tom sejde. Ra´jah, moje společnice je pryč. Je mrtvá. Měla jsem ji na starost a nebyla jsem schopná se o ni postarat. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala vzpamatovat alespoň dostatečně na to, abych byla schopná zase stát na vlastních nohou. Posbírala jsem to, co zůstalo z našich věcí a tiše jsem se vydala pryč. Nezůstalo tu nic, vůbec nic z toho, co by ji připomnělo víc než jen krvaví cákanec na větvi…
Zamířila jsem dál. Musím splnit alespoň to, co po mě chtěl otec…

V jídelně
Nakonec si vyberu ovesnou kaši tedy pokud to je skutečně oves na ne nějaká rychle vypěstovaná náhražka.Možná bych měla být příště méně kritická a měla bych si uvědomit že jsem tu abych si vysloužila ostruhy.Sice to bude velmi těžké,ale jinak se přede mnou ostatní nezastaví ani aby si odplivli.
No jsem si jistá že má spolubydlící by si jistě odplivla.To se stane když bydlíš s někým kdo když se mu chce smát tak se do břicha dloubne jezdeckým bičíkem.
Jím rozhlížím se kdo zde je a přemýšlím jak bych zapadla.A jde to vůbec?I kdybych excelovala tak nálepku nováčka mi nikdo neodpáře.Navíc mně budou mít za řiťolezce a ty taky nemá nikdo rád.Takže správná odpověď není zbývá jen čekat až na mně zub času zanechá svou značku.
Nebo to můžu zkusit jinak.
Rozhlédnu se zda tu není někdo sám případně jestli je poblíž někdo kdo by mohl mít zájem o rozhovor.Potom vstanu dojdu k němu (nebo k ní) hezky se na něj (nebo na ní) usměji a řeknu:
„Ahoj jsem tu nová a ráda bych si našla nějaké přátele.Můžu si sednout?“
Potom očekávám pohled jako bych byla něco co si seškrábal (seškrábala) z boty a nějaký z jeho (nebo z jejich) „chytrých“ bonmotů.I když možná předbíhám a neměla bych házet všechny do jednoho pytle.Pokud budu čekat až se se mnou někdo začne bavit může to být stejné jako čekání na Godota.

Základna Hell´s Gate
Joe

"Tak jo koukneme se, co bychom tu mohli mít na ten tvůj holý zadek, ať neděsíš místní obyvatele."
Zašklebí se a mávne na tebe rukou, abys jí následoval. Pak zamíří ke dveřím až na konci velkého spacího domu a otevře je. Pro normálního člověka by byly až příliš velké, pro vás je to tak akorát. Vidíš, že je to úhledně seskládané skladiště s věcmi ušitými vám na míru.
"Hmmm tak co tu máme...."
Změří si tě kritickým pohledem a pak se ponoří do regálů skladu. Nedá ti moc možnost očumovat jí zadek, protože jen, co máš chvilku se na něj kouknout vrazí ti do rukou bagančata, aniž by se ohlédla.
"Zkus je snad ti budou."
Pak se chvíli přehrabuje ve věcech a za chvíli ti vráží do rukou ještě tričko a kalhoty.
"Převlékni se a pokud ti budou, tak jdi spát. Na poprvé není dobré spojení příliš protahovat."
Předá ti instrukce a zavře skladiště. Pak se na tebe dívá a zdá se, že čeká až splníš její příkazy. Očividně si moc se studem problémy nedělá.

Monica

Sedneš si k prázdnému stolu se svým výběrem jídla, kterým se nakonec stala ovesná kaše, která vypadá docela přijatelně. Tedy za předpokladu, že je to opravdu oves a ne, nějaká místní plodina. Na druhou stranu, kde by se zde vzal oves? Možná tak v sušené podobě na lodi, která vás přivezla. Lépe o tom nepřemýšlet.
Při jídle si tě nikdo moc nevšímá. Proč taky, každý má své zábavy se svou porcí dostatek, popřípadě sedí se společníky, které zná. Ty to máš v tomhle o poznání těžší bohužel. Zatím se ti příliš zapadnout nepodařilo. Inu snad časem.

Koruny stromů
Ra´jah a Ani´ka

Ani´ka se rozhodla, že půjde najít léčivé bylinky a pár provizorních potřeb, aby dala dohromady zranění Ra´jah, které by jistě přineslo své problémy, kdyby nebylo léčeno zavčasu. Řekla by, že byla pryč jen chvilku ale i za chvilku se toho může stát.
Když se Ani´ka vrátila zpět na větev, kde nechala svou zraněnou společnici a promluvila na ní, zjistila, že tam Ra´jah už není. Zbyla tam po ní jen krvavá šmouha. A to neslyšela ani žádný výkřik, nebo podobně.

A co se s Ra´jah stalo? Když Ra´jah seděla na větvi opřená o kmen a odpočívala a snažila se nevnímat bolest přišli jí navštívit vzdálení příbuzní Palulukana, kteří jsou menší pohyblivější a loví ve smečkách. Nantangové. Všimla si jich až příliš pozdě.

Jeden po ní skočil z vyšší větve a zakousl se jí do hrdla, takže její výkřik byl již němý. Další přiskočili brzy na to a prokousli jí rameno a nohu. Rozdrásali vše nač dosáhli a pak umírající Ra´jah stáhli dolů z větve neznámo kam.

Bezpečí v korunách stromů

Byly jsme jen v relativním bezpečí korun stromů, zatímco jsme byly donucené pokračovat přes všechna úskalí dál. Pro Ra´jah to muselo být strašné. Velké bolesti, krev, která jí stékala po zádech a já jí nebyla schopná okamžitě pomoct.
Jakmile jsme nalezly bezpečné místo, pomohla jsem Ra´jah, aby se tam uložila a vyrazila jsem hledat alespoň to málo, které rostlo tady v korunách, a mohlo jí alespoň trochu pomoct. Musím jí pomoci dříve než bude až moc slabá, aby nemohla vzdorovat zranění. Jsem za ní přece zodpovědná!

Ruce se mi chvějí, když bylinky promačkávám v prstech a snažím se je, co nejvíce rozmělnit, aby všechno bylo co nejvíce použitelné na její rány. Nakonec sloupnu kus kůry ze stromu a vezmu pevnější klacík, načež začnu bylinky rozmělňovat, při čemž pomalu ale jistě své kroky směřuji za Ra´jah. Cestou sbírám i dlouhé listy, které jí pak ovážu kolem ran, aby se jí do toho nic dalšího nedostalo.

„ Jsem zpátky Ra´jah. Brzy se ti uleví… neboj se.“

Promluvím, když se k ní vrátím zpět.

V jídelně
Jasně žlutá čára na které je napsané jídelna a další nápisy.Ano tady se jedná o spoustu různých věcí které naštěstí nemusím řešit.Nemusím sbližovat lidi ani se starat o všechny ty drobnosti a pokud nebudu chtít nemusím ani s nikým promluvit.Nemusím zjišťovat co a jak pokud skutečně nechci.Navíc jistý lidi jsou divní altruistické zkoumání vesmíru je totiž možné jen ve Star Treku ne ve skutečnosti.
Třeba ta holka která se mnou bydlí je divná.Tedy pokud ... ne vojáci mají vlastní pokoje kde jsou mezi svými.Kde dělají dřepy s kliky,rozebírají své zbraně na čas,posilují obličejové svaly atd.
Dostanu se do jídelny celkem rychle bez zájmu si prohlédnu okolí protože proč by to zde mělo vypadat jinak.Uvažuji zda mám najít tu holku se kterou bydlím,ale nevím zda tu ještě bude.
A taky nemám chuť na další její vtipné glosy.Těch si užiji až dost až jí budu chtít utlouct tím manuálem.
Vydám se v výdejnímu pultu a počkám až přijdu na řadu.Samozřejmě tu mají jen určitý výběr a tak si když přijdu vyberu něco co vypadá aspoň trochu poživatelně (pokud by to bylo dokonce dobré tak bych byla ráda,ale radši nepředbíhat).Nesnažím se být vtipná (protože vtipů si jistě užili až dost) a své názory si nechám pro sebe,přece jen oni to jen servírují nebo vaří.K tomu si vyberu čaj jistě tu někdo nechá kvasit pivo,nebo pálit líh (či používat jiný přístroj na destilaci alkoholu),ale to se dozvím až později.Vyberu si pokud možno prázdný stůl a pustím se do jídla.
Vejdi a neuškoď.Ale jak se říká co tě nezabije to tě posílí.

S ostatními Avatary

Kouknu na zavírající dveře za mnou a pak se začnu rozhlížet po "domě". Vypadá to tu docela.. útulně. Tady si zřejmě budu dávat šlofíka. Při pohledu na postele se pousměji a začnu hledat onu ženu kvůli které jsem vlastně zde. A zdá se že mám štěstí, protože se ozve jedna z Avatarek a řekne že Myra je ona. Zvědavě se na ni zadívám. Nevím zda to tu má na povel nebo tak, ale docela se mi líbí. "Co mně prozradilo?" Odpovím s úsměvem a když Myra přijde blíž, tak začnu dělat totéž co ona, znovu si ji prohlédnu. "Děkuju.. No, tenhle nemocniční háv je docela pohodlný, neomezuje v pohybu a větrá. Ale pokud by jsi měla něco co přitahuje méně pozornosti, tak bych ti byl vděčný". Přátelsky se usměji a čekám na odpověď. "Jo a jmenuju se Joe. Těší mně". Představím se ještě a podám Avatarce ruku.