Koruny stromů
Ra´jah a Ani´ka

Rozhodly jste se, že nemůžete setrvat dlouho na jednom místě a vyrazily opět kupředu. Tentokrát již v relativním bezpečí korun stromů. Opatrně hezky z větve na větev, přičemž když se bavíme o větvích, tak se jedná většinou o větve silnější, než jsou vaše těla. Tyto stromy musely růst celá staletí a ve všech se zračí láska Eywy k vám, přece by vám nedávala tak krásnou přírodu, kdyby jí na vás nezáleželo.
To, že se o ní musíte dělit s dalšími tvory je již věc druhá.
Ra´jah pálí rána na zádech, jako čert zvláště protože musí namáhat tělo a tělo nemá čas si odpočinout a začít hojit ránu. Z té pak stéká jemnými pramínky po jejích zádech krev, která na těle zasychá. Pokud by vás chtěl stopovat nějaký dravec rozhodně by to nebylo těžké.
Snažíte se držet tempo a pokračovat ve své cestě, ale ani vy nejste neúnavné. Nakonec si musíte na chvíli odpočinout v jednom z vysokých pater větvoví stromu. Na Ra´jah se podepisuje únava dvakrát více, protože jí oslabuje ještě zranění. Nyní máte snad na chvíli prostor si odpočinout. Není mnoho dravců, kteří by vylezli takto vysoko a jak obě víte i v korunách stromů se dají nalézt léčivé byliny. Třeba lišejníky a mechy, květy s léčivou šťávou, dužnaté listy, které pomáhají zacelovat rány a tak podobně.

Základna Hell´s Gate
Monica

Následovala jsi tedy žlutou čáru u které bylo občasně napsáno také Jídelna a pár dalších nápisů, které tě nezajímaly, protože po chvíli odbočovaly někam jinam, patrně každý druh čáry označuje určitý sektor míst dle jejich typu.
Podařilo se ti do jídelny dostat nyní už v celku rychle. Není tu zrovna plno, ale taky zde není určitě prázdno. Vypadá to zde, jako v typické závodní jídelně, výdejní pulty a okýnka a množství menších i větších stolů pro více, nebo méně lidí po rozmístěných po celé jídelně.
Posedávají zde nejrůznější členové základny, kteří jsou od sebe relativně k nerozeznání, většina z nich je nyní v civilu, nejspíše má zrovna volno a těch pár, kteří mají uniformu jsou asi ti jediní, které si dokážeš přiřadit do určitých sektorů.
Každopádně vypadá to, že jídlo si zde nevybereš. Patrně zde mají každý den určitá jídla, která vaří během dne a nic víc, přece jen surovinami zde není radno plýtvat že ano. Naštěstí alespoň pití si vybrat lze. Mají zde čaje, kávu a limonády, něco ti říká, že by na základně mohlo by i pivo, ale to asi nebude v kantýně z očividných důvodů.

Útěk, zranění a útěk

Utíkáme před naším "kamarádem", který nás chtěl pozvat na oběd...Vyskočili jsme na první strom, na který to šlo. Já byla trochu pomalejší než Ani'ka a to se mi dosti vymstilo. Ač se našemu pronásledovateli nedařilo šplhat dobře, tak se mu podařilo mě seknout přes záda. Zabolelo a to sakra hodně. Vykřiknu bolestí....Nebýt Ani'ky tak už si na mě Palulukan pochutnává. Podívám se na ní.
"Ano..bude. Máš pravdu musíme si pospíšit."
odpovím a vyrazíme dál. Snažím se překousnout tu bolest a držet krok s Ani'kou.

Tenká žlutá linie
Žena se na mně dívá způsobem jakým se většinou díváte na mravence než ho rozmáčknete prstem.I když zde asi uvažuje zda mi má vůbec odpovědět,ale nakonec se rozhodne že ano.Čím dřív mi odpoví tím dřív odsud zmizím a ona se bude moci věnovat posilování aniž by jí někdo rušil.
Jo těch barevným čar jsem si všimla,ale jak mám poznat která co znamená?Možná až tu budu tak dlouho jako oni stejně (a až budu stejně kožená jako všichni kteří tu jsou vážně vážně dlouho).Protože zde není pro zábavu místo a vzhledem času a penězích a úsilí a penězích věnovaných tomu abychom tu mohli vůbec být by to bylo i krajně nezodpovědné.
Posměchu ostatních si nevšímám protože těm by jistě přišlo směšné i to že někdo nedokáže rozebrat a zase složit svou zbraň za třicet vteřin.Takže opustím tělocvičnu a vydám se směrem kterým mi poradila ta žena.Přitom se dívám po té žluté čáře u země a čekám až mně dovede do jídelny.
Nebo až před sebou uvidím něco co jídelnu připomíná.

Cesta v korunách stromů

Šplhala jsem první. Možná jsem měla počkat na Ra´jah, aby šla ona první, ale stejně jsem lezla první já. Zatraceně jsem za ní zodpovědná!

Vytáhla jsem mladou Na´vi na větev a podívala jsem se dolů. Palalukan to tentokrát už vzdal a přestal šplhat, ale i tak mlsně sledoval nás dvě ještě nějakou dobu. Za to Ra´jah toho měla tak akorát. Tři velké šrámy na zádech udělali své.

„ Bude to dobré…“

Nevím, jestli uklidňuju jí nebo sebe, ale rozhodně to moc dobré není. Budu jí to muset jakkoliv ošetřit a tady na to není zrovna vhodné místo ani prostředky.

„ Musíme pokračovat dál a po cestě najít něco čím to zastavíme. Brzy na nás přilákáš další lovce, takže si musíme pospíšit.“

Šeptnu potichu a podepřu jí. Spíš než aby šla sama jí více méně nesu a podpírám, jenom aby se zbytečně neunavovala a modlím s k Eywě, aby ušetřila její i můj život.

Základna Hells Gate
Monica

Žena sklouzne od své činky pohledem na okamžik na tebe, jako by si tě měřila a hodnotila za co stojíš. Po chvilce toho však nechá a vrátí se ke zvedání svého nákladu.
"No jo....nováčci jsou tu vždy, jak ztracený lesní včely.....Pfffch....prostě vylez ven dej se doleva a pak následuj žlutou čáru, která se táhne po zemi u levého okraje chodby a je na ní nápis jídelna."
Pak se ti už moc nevěnuje ale od místních chlapů se ozve jen posměšný chechot, že sis to nevšimla.
"Ti noví nikdy nečumí pod nohy."
Zabručí si ta holka pro sebe mezi jednotlivými zdvihy a pak jde za chvilku posilovat pro změnu zase nohy.

Úkryt v koruně?
Ani´ka a Ra´jah

Jen co jste spatřily vašeho nechtěného kamaráda rozběhly jste se dlouhými skoky ke stromům. K té jediné a nejbližší možné záchraně před Palulukanem. Cítily jste, jak vám skoro funí za krk. Bylo to nepříjemné a mrazivé, ale zároveň vás to nutilo nepolevit a běžet dál...
Konečně stromy. Ani´ka vyskočila na první větev a už se škrábala dál. Ra´jah jí byla o zlomek sekundy za ní v patách. Obě šplhaly co to šlo, ale když pohlédly dolů i Palulukan se snažil šplhat. Ač mu to úplně nešlo první nízká patra zdolal raz dva.
Obě jste skočily honem ještě výše, kde by na vás už nedosáhl. Ucítily jste, jak zasvištěl vzduch kolem vás a Ra´jah ucítila palčivou bolest v zádech. Nebýt Ani´ky, která jí pohotově zachytila za paže a vytáhla zpátky nahoru na větev, určitě by Ra´jah spadla dolů za velkým lovcem. Bolestí se jí zatmívalo před očima, když se Ani´ka podívala na zranění, tak zjistila, že Ra´jah má od Palulukana tři pěkné krvavé šrámy přes záda od jeho drápů. Máte štěstí výše už se lovec neodvážil, takže jste v bezpečí, ale tohle zranění bude chtít ošetřit. O trošku horší načasování a zasáhlo by zvíře hlavu nikoliv záda, nebo by Ra´jah najisto stáhlo sebou. Můžete děkovat Eywě, že nad vámi bděla.

Úprk

Než jsme si stihli alespoň trochu odpočinout a najít cestu ve větvích, tak už se za námi hnal opět náš pronásledovatel. Ani´ka by mě ani nemusela chytat a nic mí říkat. Jen kývnu a běžím za ní. Při tom sleduji stromy a hledám vhodnou cestu do jejich korun, protože tímhle tempem se unavíme dřív my než on...a my skončíme jako je svačina a to bych opravdu nerada.

Útěk

Musela jsem si na chvíli odpočinout. Nešlo to jinak. Tohle byl náročný den i bez toho, abychom se tady plavily po řece a ještě byly pronásledované Palalukanem. A ku podivu, ne jenom jednou, ale hned dvakrát. Než jsem stačila najít schůdnější cestu do korun stromů, ozval se strašný řev a z křoviska kus od nás se opět vyřítil náš nový přítel Palalukan, a štrádoval si to rovnou k nám. A ne zrovna pomalu. Chytla jsem svojí společnici za loket a vyrazila jsem do lese. Prudce a rychle, ale teď se jinak jednat nedá. Musíme se dostat nahoru. Jinak nám nikdy nedá pokoj.

„ Hledej nízké větve, ať můžeme vylézt rychle a bezpečně nahoru!!“

Křikla jsem za běhu na Ra´jah, hledajíc cestu na strom.

Základna Hells – Tělocvična
Ano očekávala jsem že dřív nebo později někoho napadne že mi ukáže kde je jídelna pokud mu já předtím ukážu prsa.Dalo by se to pochopit (což jsem zjistila už ve svém pokoji) že zde jsou lidi tak kožení protože zde nemají jak se zabavit.Jistě nejsme tu na zábavu my tvoří dějiny (a vyděláváme peníze).A těžíme důležitý prvek (a vyděláváme peníze).A zkoumáme tuto zcela neznámou planetu (a samozřejmě vyděláme peníze) zde není čas na zábavu.
A tohle zřejmě nebude jen dobírání nováčků a i když by mně dřív jeho zájem těšil teď zrovna řeším něco jiného.Navíc on se nemusí probírat manuálem který je velký jako sebrané spisy celé klasiky.
A z toho pochechtávání u ostatních je poznat že i oni chtějí vidět prsa.Ale pak se ozve poněkud nečekaný hlas od jedné naštvané ženy která se mně zastane.Zarazím se při pohledu na ní a pak se rozhodnu že se zeptám jí.
Možná by mi mohla pomoci ona.Tedy pokud půjde o normální popis pro někoho kdo nedokáže procházet zdí jako ona.
„Díky.Nemohla by jsi mi prosím ty poradit kde je jídelna?“

Základna Hells Gate
Monica

"To víš, že vím, kde je tady jídelna nejsem blbej."
Zavrtí chlap dotčeně hlavou a přelétne tě od hlavy až k patě.
"Každopádně, co z toho budu mít, když ti řeknu, jak se tam dostaneš?"
Povytáhne obočí a od jeho společníků se ozve pochechtávání. Jo hold si zde patrně velmi pěkně a rádi dobírají nováčků. A proč by taky ne, patrně tu zase tolik zábavy není, takže tohle musí být příjemné zpestření.
"Jste vážně prasata to si tu člověk nemůže jít ani zaposilovat, aniž by nebyl ušetřen těch vašich oplzlých poznámek?"
Zavrčí podrážděně žena, která leží na lehátku a zvedá velkou činku oběma rukama. Svaly jí při tom vystupují a zdá se, že bude mít fakt páru.

Joe

Vešel jsi dovnitř a dveře se za tebou nehlučně zavřely. Viděl jsi velká lůžka na zemi, kde leželi avataři, tedy na některých. Patrně ti, kteří byly právě odpojení. Pak jsi zahlédl ženu, která posedávala na jedné bedně. Tedy Avatarku. Docela pěknou, která si tě prakticky hned všimne a vzhlédne od nějakého svého bloku.

"To jsem já. Ty budeš nováček co?"
Vstane a přejde k tobě. Má na tobě docela normální civilní oblečení. Usměje se na tebe a pořádně si tě prohlédne.
"Hmmm nevypadáš špatně. Vítej mezi Avatary. Asi bys chtěl něco na sebe co?"
Uculí se a složí si ruce na prsou.


Za řekou
Ra´jah a Ani´ka

Tak nějak jste se domlouvaly, jak budete dál postupovat. Strávily jste ještě trochu času nedaleko řeky v myšlence pomyslného bezpečí. Nicméně obě jste dobře věděly, že zrovna dvakrát v bezpečí nejste. Jungle je nebezpečná a to ví i malé dítě. Nicméně přece jen šoků nebylo málo a proto je třeba postupovat pomaleji.
Bohužel jsou takoví, kteří pomalu nepostupují. Ozvalo se děsivé zvířecí zařvání a vy jste uviděly, jak k vám řítí opět Palulukan, tentokrát k vaší smůle po té straně řeky, kde jste stály. Patrně našla tahle chytrá šelma, někde nějaký brod, nebo místo kudy se dostal na druhou stranu. Opět jste jeho kořistí a opět a bude boj o život. Dnes vám Eywa uchystala opravdu hezký a sportovně založený den.

S ostatními Avatary

Stále je pro mně docela fascinující že jsem v úplně jiném těle. Udělám krok a je to skoro jako kdyby normální člověk udělal dva nebo tři. Jsem si jistý že ani ten nejrychlejší běžec ze Země by nedokázal udržet s tímhle tělem krok v plné rychlosti. Až to půjde, tak se budu muset proběhnout.

Spokojeně se usměji a rozhlížím se kolem. Je to vážně úžasné. To prostředí, všechny rostliny kolem. Moci být venku, normálně dýchat a nepotřebovat při tom žádnou masku. Myslím že v tomhle těle budu trávit asi hodně času. Zcela jistě toho bude spousta co bych se mohl o tomto světě učit. Jen najít někoho kdo mně zasvětí...

Tak či onak, nakonec dojdeme před dům. Kouknu na vědce a kývnu že rozumím. "Dobře, Myra... Tak jo, myslím že to zvládnu. Díky za pomoc, určitě se setkáme ještě později". Podal bych mu ruku, ale bojím se že bych mu asi ublížil a tak jen kývnu na rozloučenou a zmáčknu spínač. Jakmile se dveře otevřou, vejdu dovnitř a začnu se rozhlížet. "Ahoj. Neví někdo kde najdu Myru?" Zeptám se pokud bude někdo poblíž.