V relativním bezpečí za řekou

S Ra´jah

„ Volila bych teď cestu v korunách stromů, je to bezpečnější než tady dole. I když nám to bude trvat o něco déle.“

Pohlédla jsem na Ra´jah, které odpočívala vedle mne. Musely jsme přeprat řeku a dostat se sem, jinak by nás ten Palulukan sežral, jak maliny. Protáhla jsem se a zvedla jsem se ze země, načež jsem k Ra´jah natáhla ruku.

„ Musíme jít. Není tu bezpečno.“

Pověděla jsem tiše a rozhlédla jsem se kolem. Nakonec jsem vyrazila na cestu, hledat schůdnější cestu do korun stromů, kde bychom snad mohli být více v bezpečí.

Tak tohle nebude jídelna
Pochybuji že bych zde dokázala cokoliv najít.Předtím jsem měla štěstí,ale teď zde nevidím skupinu hladových lidí nebo cestu z drobečků na zemi.Nakonec se vydám směrem o kterém si myslím že je jídelna (nebo jsem aspoň přesvědčená že tento směr je stejně dobrý jako každý jiný),ale brzy poznám že ať je přede mnou cokoliv jídelna to rozhodně nebude.
Slyším hekání a vzdychání a taky nárazy kovu na kov.
Když dojdu až ke dveřím zjistím odkud to přichází.Před sebou si všimnu spousty zpocených mužů,nacházím se v místnosti nabité potem,námahou a samozřejmě testosteronem.Zatímco se rozhlížím po posilovně všimnou si mně dva muži a projeví mi pozornost která by mi lichotila kdybych teď neměla jiné starosti.
„Možná,asi nevíš kde je tady jídelna.“odpovím a složím ruce na prsou.

Za řekou
Ra´jah a Ani´ka

Celé mokré, udýchané a rozechvělé jste chvíli odpočívaly na břehu a letmo sledovali Palulukana, který ještě hodnou chvíli přecházel na břehu protějším a marně ač usilovně pravděpodobně přemýšlel, jak se dostat bezpečně na druhou stranu k vám, aby vás mohl posvačit.
Ač víte, že jste nyní v bezpečí stejně cítíte napjaté mrazení v zátylku z toho, že je tu alespoň malinká šance, že by mohlo být zvíře natolik vynalézavé, že by našlo způsob, jak přejít řeku.
Když jste si trošku odpočaly Palulukan to vzdal a odešel zpět do útrob lesa a krytu vysokých stromů odkud se předtím vynořil. Pokud tedy nešel hledat schůdnější místo, kde by překročil řeku a dohnal vás, tak máte od něj pokoj. Ještě máte před sebou však docela kus cesty, k vesnici to je hold džunglí méně schůdně o to hůře, že nemůžete použít Ikrany s nimi by se to cestovalo hned lépe.

Základna Hells Gate
Monica

Po odchodu tvé spolubydlící ti chvíli trvalo, než ses také rozhoupala k tomu, že bys mohla něco sníst. Nakonec však hlad zvítězil a tys zaklapla tlustý manuál a vyšla ven na chodbu, abys začala hledat v tomhle bludišti další krásnou místnost, kterou je jídelna. Vyrazila jsi směrem, který jsi považovala za správný, ale jak se po deseti minutách ukázalo rozhodně nebyl, protože jsi vešla do místnosti, kde to bylo cítit potem a námahou. Posilovna, kde chlapi a ženy zvedali těžké činky a udržovali se při tom v kondici.
Když ses po téhle docela pěkně zařízené místnosti rozhlédla spatřila jsi pár místních, kteří posilovali. Nejbližší muž tě zachytil pohledem.
"A hele chlapy zavítalo k nám nový maso."
Zašklebí se a odloží se zaduněním činku a narovná se ve svalnatých ramenou.
"Přišla ses podívat na pořádný chlapy děvče?"
Povytáhne obočí a zacuká mu koutek.

Joe

Vědec pouze zlehka přikývne a snaží se držet s tebou krok. Ty se mezitím učíš, jak velké kroky vlastně ve své nové podobě dělat a jak koordinovat správně pohyby. To se ti cestou k domu relativně podaří. Když se rozhlížíš vidíš kolem krásnou místní faunu, která je pro Pandoru přirozená nicméně ten pocit moci jí vidět a nemuset mít dýchací masku na obličeji, to je něco jiného, než při příletu. A co se týče ostatních Avatarů ano lze zde nějaké zahlédnout po placu, jak si spolu povídají, procházejí se, trénují, nebo hrají nejrůznější hry.
Před domem se vědec s tebou zastaví a pohlédne nahoru na tebe.
"Tak jo mladej támhle nalevo je spínač ke dveřím, až se otevřou jdi dovnitř. Někde tam bude vysedávat Myra jedna ze zkušenějších Avatarů ta ti pomůže do oblečení a najít něco příhodného vůbec. Zkus se u toho nezabít další instrukce dostaneš taky od ní. Tak hodně štěstí."
Zamává na tebe a něco si ještě poznamená zatímco odchází zpět k laboratoři a tebe nechává na pospas Avatarům.

Zdrhačka

Běžíme podél řeky a hledáme vhodné místo k jejímu překročení. To se nám naštěstí podaří, ale predátor je nám v patách. Neohlížím se, prostě jen skáču po kamenech. Jen se modlím abychom se z téhle šlamastyky dostaly.

Kameny dojdou...a palulukan je za našimi zadky...výborně. Skvělé vyhlídky. Nezbývá nic jiného než skočit do vody a doufat, že se nám podaří dostat na druhý břeh. Řeka je poměrně prudká my jsme moc blízko k druhému břehu nebyly. Palulukan za námi naštěstí neskočil. Prudká řeka se mu nelíbila...

Díky prudkému proudu docela trvalo než se nám podařilo vydrápat na druhý břeh. Obě jsme unavené a vyčerpané. Prudce oddechuji a na slova Ani´ky mlčky kývnu.
Lehnu si na zem a sleduji oblohu. Měly bychom hlídat okolí, aby se tu neobjevilo něco dalšího co nás bude chtít ke sváče.

Venku

Vědom si toho že se právě nacházím v novém těle jsem se pomalu posouval ke dveřím. I když jsem si dával pozor, tak jsem ještě neovládal úplně všechno, asi to bude chtít trochu cviku. "Ohh, pardon". Omluvím se s přátelským úsměvem když můj ocas prolétne kolem hlavy vědce. Vyjdeme ve ze dveří a já se začnu rozhlížet. Je to paráda, nemuset mít na sobě tu masku a moci normálně dýchat. A ta krajina, je to tu pěkné.

"Jo, to by bylo fajn.. Tak jdeme". Přikývnu a pomalu vyrazím po boku vědce směrem k obydlí pro avatary. Vzít si na sebe něco normálního by bylo fajn, v tomhle nemocničním hábitu se cítím trošku nesvůj. Jsem docela zvědavý zda tam třeba potkám nějaké jiné avatary a vlastně i na to co mně bude čekat dál. Osobně bych se teď rád aspoň trošku protáhnul.

Utek pred predatorem

Necekala jsem vubec na nic. Snad jen na mou spolecnici, ktera me kvapem nasledovala a snatila se semnou drzet krok. Zastavila jsem se jen na par vterin u kamenu, ktere z casti vedli pres reku a ohledla jsem se po Ra'jah. Pak jsem se otocila a skocila na prvni z nich. Klouzalo to, zatracene hodne to klouzalo, ale doskakala jsem az na posledni mozny kamen uprostred reky. V tom se z krovin nedaleko od nas objevilo to co nas zacalo pronasledovat. Velka uslintana obluda jmenem Palulukan.

Uvazoval o tom ze se nas pokusi ulovit i z vody. To nevypadalo ani za nic lakave...


Podivala jsem se na Ra'jah a pak jsem se otocila.

Musime to zvladnout tady! Jinak to nejde!

S tim jsem natahla ruce a skocila jsem do ledove vody. Nastesti jsem neztratila orientaci i kdyz chvili trvalo nez jsem se dokazala alespon trochu vyrovnat s dravym proudem reky. Trvalo dlouho nez jsme se dostaly obe dve pres reku a stalo nas to mnoho sil. Zachytila jsem se o koreny prastareho stromu a pevne jsem se zahakla nacez jsem se natahla po Ra'jah a pomohla ji na obdone misto na jakem jsem byla ja. Nuto dodat ze jsem malem zase skoncila v proudu.

Nakonec jsem se vytahla na breh a unavene tam zustala lezet.

Musime si odpocinout. Tohle nebylo vubec prijemne....

Základna Hells Gate
Ta žena se na mně dívá opravdu divně.Co jí na mně vadí?Že tu sedím v podprsence?Kdyby tu nebyla neměla bych ani jí.Mám se jí na to zeptat?Jistě by mi to řekla nebo spíš by jen nadzvedla koutek rtů a odešla.Potom mi řekne že tu přijela s první vlnou což by hodně vysvětlovalo.Zřejmě se jedná o starého mazáka který je jistě nadšením bez sebe že musí sdílet pokoj se zelenáčem.
Tak fajn,dáky slečno namyšlená,ale to jsi to nemohla říct rovnou?
„Díky za péči,ale myslela jsem že lidi jako my budou mít smysl pro humor.Nebo že se dokážou uvolnit a tvářit třeba poněkud méně koženě.“usměji se a snažím se aby to znělo tak že to myslím upřímně a bez sarkasmu (protože jí sarkasmus zřejmě nic neříká).
O kravaťácích kteří nemají smysl pro humor,o těch kteří jsou jistě špička ve svém oboru,ale věří že pokud se usmějí rozbije se jim obličej a o vojácích kteří pokud se budou chtít smát dloubnou se do břicha pažbou své zbraně radši pomlčím.
Ovšem to už ta žena seskočí a po její další úžasné glose odejde.Jasně a já tu budu studovat ten manuál a přitom poslouchat jak mi k tomu hraje můj žaludek.A ona se bude bavit v jídelně.tedy pokud ví co to znamená se bavit.Potáhnu se o ramínko podprsenky a pustím jí než se opět podívám na manuál.
„No jediný způsob jak budeš stravitelný bude že tě sním.Ale ty mi nikam neutečeš že?Ne ty budeš utíkat akorát ve snu když mně budeš honit.“
Nato vstanu z postele,obleču si čistou košili a vydám se hledat jídelnu.
Nechci zobat jako ona,ale už mám docela hlad.

Základna Hells Gate
Monica

Žena se na tebe dívá kritickým divným pohledem.
"Hmm přiletěla jsem s první vlnou."
Odtuší klidně a asi předpokládá, že si to již dopočteš nějakým způsobem sama, jak dlouho zde tedy je. Nad tvou poznámkou o humoru se jen chvilku pozastaví a povytáhne jedno obočí.
"Pokus o vtip? Hmmm hodně divný styl humoru. Nikde bych to být tebou nevykládala."
Odpoví a s protáhnutím seskočí z valendy a střelí po tobě pohledem.
"No ty se hezky lopoť s tou biflí, já jdu na do jídelny na něco dobrého."
Zašklebí se a míří pryč. Očividně nemá nějaký větší zájem na tom čekat zdali se náhodou nerozhodneš jí následovat.

Přes řeku Xaylu
Ra´jah a Ani´ka

Už nebylo o čem váhat. Obě jste se rozběhly dlouhými skoky k řece a podél ní. Očima jste hledaly nějaké mělčí místo s tím, abyste mohly bezpečnější přeplavat, nebo přeskákat po kamenech. Přece jen neměly jste žádný zájem na tom, aby vám do zad vpadl onen dravec, který byl dle všeho až nepříjemně blízko.
Zahlédly jste vhodně velké kameny a začaly skákat. První skočila Ani´ka a její společnice hned za ní. To už se ale ozval řev nebezpečně blízko a z křovin nedaleko se vyřítil obrovský Palulukan.

Očividně na lovu a hnal se k vám. A vám vyvstal problém. Kameny došly a na břeh to bylo ještě daleko. Při pohledu za sebe vám nezbylo než skočit do vody. Palulukan obcházel po břehu a nepříjemně se na vás díval s tím, že by vás nejraději vylovil a sežral. Bohužel byly jste moc daleko a začaly zabírat ke břehu. Nicméně proud zde byl opravdu docela silný a strhával vás.
Trvalo vám tedy docela dlouho, než se vám podařilo na druhé straně po kořenech vyšplhat na břeh a rozhodně kromě toho, že jste byly na kost promočené jste byly i docela unavené. Přece jen prát se s místními řekami není nic moc.

Hopla přes řeku

Jinou cestu jsme bohužel nenašli a tak nezbude jiná možnost, než tu Pali nechat a přebrodit ji, ale na přemýšlení nám stejně nezbývá už mnoho času. Pali zpozorní a po chvilce vyrazí tryskem pryč. Nevíme sice co je to tak vyděsilo, ale řev, který se ozval vyděsil i mě a pravděpodobně i Ani'ku, okamžitě vyrazím za ní.
Dobře
odpovím jen za běhu a hledáme místo, kde bychom alespoň my dvě dokázali přebrodit řeku aniž by nás to stálo život, nebo spíše aniž bychom riskovali utopení se.

Poněkud rychlé pokračování v cestě

Pali zničí nic vyrazili tryskem pryč a nechali nás tu. Zalituji toho, že jsem s tou svou nebyla zrovna ve spojení, protože bych alespoň věděla, co se to k nám vlastně blíží. Takhle jen zaslechnu šílený řev. Podívám se po Ra´jah a okamžitě vyrazím k řece.

„ Teď už nezáleží na tom, jestli překročíme řeku tady nebo jinde. Pali už stejně nemáme…“

Houknu na Ra´jah, která, jak doufám, se drží za mnou a nezdržuje se zbytečným zkoumáním toho, co by nás mohlo považovat za novou večeři. Rozběhnu se podél řeky, snad bude cestou lepší možnost přestoupit řeku aniž by hrozilo, že se utopíme.

„ Tady je voda prudká a dost hluboká. Musíme se dostat dál a doufat, že tam bude voda alespoň trochu klidnější.“

Povím Na´vi za sebou a tiše utíkám kolem řeky dál.