Základna Hells Gate
Ta žena si mně prohlíží a já se divím na co tak zírá.
Mám v pořádku vlasy?Nemám něco na tváři nebo mi okukuje prsa?Mám ráda pohodlí má s tím nějaký problém?Pokud ano tak má smůlu a to má štěstí že tu byla když jsem přišla.
Její odpověď mi toho však taky moc neřekne.Navíc asi patří k těm kteří zdůrazní že si hledí svého i když je někdo osloví a bojí se že když poruší svou anonymitu stane se jim něco strašného.
„Dobře a jak dlouho?Rok,dva,tři nebo víc?“
Jasně čas je nekonečný,relativní.Čas je bezvýznamný,ale přesto je to jediné co dává smysl.Čas ...
Ovšem další poznámka mně dostane.Já jsem divná?Já?I když blbec nepozná že je blbec i když mu to někdo řekne.
„To byl vtip.Nebo aspoň pokus o vtip,víš co je to humor že?“
Tyhle poznámky bych očekávala spíš od vojáků spolu s prohlášením My si rány sami nezašíváme,my krvácíme na zem.
„Díky podívám se.“odpovím jí pak a potlačím úsměv jako mně bolely zuby.Takže mám hledat text ve spoustě textu i když tahle rada rozhodně k něčemu bude ještě se necítím na to abych ten manuál znovu otevřela.

Základna Hells Gate
Monica

Dívka tě přelétne pátravým pohledem a chvíli tě asi hodnotí, než se rozhodně k nějakému dalšímu slovu. Složí si ruce pod hlavu a houpe pokrčenýma nohama nad zády.
"Dlouho. Dýl, než bych řekla."
Pokrčí drobnými rameny a nakloní hlavu na stranu.
"Řezat se o papír? Hmmm ty jsi mi ale divná. To jsi taková kňoura, nebo taková nešika?"
Odtuší, těžko říci, jestli na tyto otázky opravdu vyžaduje odpověď.
"A co se těch vychytávek týče....hmmm....zaměř se na to důležitý z toho důležitého, manuály před tebou už měli jiní lidi v rukách a dělali si tam určitě poznámky. Tedy hodně se z toho dá odtušit, co je třeba."
Odpoví klidně a mírně znuděně.

Přes řeku Xaylu
Ani´ka a Ra´jah

Ani jedna jste nenašla lepší přechod přes řeku. Prostě v těchto místech se žádný brod bohužel nenachází. Proč by také měl, že ano? Zvěř se drží na svých pastvinách a když potřebuje přejít řeku má své cesty, které asi tudy hold nevedou.
Zatímco jste se tak nějak mírně dohadovaly o tom, jak vlastně a kde překročíte řeku a rozcházely se v názorech, tak jste si mohly všimnout, že Pali zpozorněli a o pár okamžiků později bez varování vystřelili pryč mezi stromy. Něco je vyděsilo a jelikož jste neměly s nimi zrovna spojení, tak vám utekli.
O dalších pár chvil později uslyšíte nepříjemné uši rvoucí zařvání predátora a nebylo zase tak daleko. Tedy chtělo by se to pohnout, co nejdříve, ať se nestanete dobrou svačinkou něčemu, co má zde teritorium.

Jak se dostat přes vodu

Sedím v trávě a vyčkávám na Ani'ku, až se vrátí. Nevím jak dlouho to trvá, ale nakonec přijde.
Dobře, podíváme se ještě na druhou stranu a když to jinak nepůjde tak tu Pali necháme a překročíme řeku jen my dvě.
řeknu k Ani'ce a předpokládám, že vyrazíme na opačnou stranu než šla předtím Ani'ka.

Základna Hell´s Gate
Ležím na posteli a prohlížím si knihu kterou bylo obtížné sem jenom donést.Možná bych se mohla poohlédnout po nějakém vozíku,ale donést jí sem nebyla ta obtížnější část.Ta obtížnější část teprve přijde a bude nutná abych nepřivedli do úzkých toho starého muže a on pak nemusel řádit mezi námi jako anděl pomsty.
A to už nemluvím o všech těch penězích a času a penězích a úsilí a penězích věnovaných projektu Avatar.Ale předpis je předpis,vůl zůstane volem atd.
Vzpomenu si proč jsme šla sem,protože pokud bych na sebe chtěla nechat řvát šla bych k armádě.Zajímalo by mně jak později pečují o svůj hlas protože s tímto nasazením musí být pod trvalou zátěží.Ale i když je tohle zajímavá myšlenka nakonec se (i když) nerada vrátím k manuálu.Pro maximalizaci textu jsou písmena k sobě smrsknutá tak že kdyby byla ještě menší musela bych k četbě použít mikroskop.Metoda využití co nejvíc informací na co nejmenším je použitá i u schémat že jen po chvilce prohlížení zatoužím po tom aby mně s tou knihou někdo zmlátil do bezvědomí.Z mých ne zrovna veselých myšlenek mně vyvede jiná žena která leží vedle.
No to se jí snadno řekne je sice hezké že se mně snaží uklidnit,ale taky se jí zdálo o brutální sebevraždě ve které hrála hlavní úlohu tahle kniha?
Nahlas ale řeknu:
„Ahoj.Já jsem Monica,A jak si tady dlouho?“
Zkouším se navázat komunikaci zatím co se drbu na rameni.Ramínko podprsenky mi trochu sjede,ale já ho vrátím na své místo a pak odpovím na její další proslov.
„No toho se nebojím spíš mám obavy o své zápěstí,nemluvě o tom kolikrát se říznu o papír.“usměji se aby poznala že šlo o pokus o vtip a pak zvážním.
„Díky,dobře a na co se mám zatím zaměřit?“

Překročení řeky

Zkoumám řeku v našem nejbližším okolí. Proud je dost silný, ale přeplavat by se to s troškou štěstí dalo. Jenže Pali ty přejít přes řeku tady chtít nebudou a kdo ví jestli na nějaké narazíme ještě cestou dál.

" Myslím, že bychom měli najít brod. Zkusila bych to směrem proti proudu řeky... dost možná tam bude menší proud a nebo méně vody. Co myslíš?"

Otážu se své společnice, když se vrátím ze svího průzkumu.

" Voda tady je ta po ramena... ale je prudká. Tu pali nebudou chtít přejít..."

Základna Hells Gate
Monica

Konečně jsi to zaparkovala na posteli, kde odpočíváš. A asi docela zaslouženě ruce tě bolí z knihy, která se opravdu pronesla. Hold pár kilový manuál není zrovna příjemné víkendové čtení.
Ale jak to říci? Rozkazy jsou rozkazy, takže i kdyby si měla ten manuál zlostí a stresem sežrat stejně ho budeš muset umět. A jak to zvládneš? Toď otázkou už teď se ti do toho nechce a když otevřeš první stránky chce se ti do toho ještě méně. Písmo v manuálu je zatraceně malé a množství textů děsivé. Ani obrázky nebudou úlevou protože se jedná o složitá hustě popsaná schémata, ze kterých jde hlava kolem, prostě jedna velká paráda.
"Z toho si nic nedělej taky jsem tak začínala."
Ozve se nějaká žena ležící na pryčně naproti sledující tě koutkem oka.
"Sice máš teďka pocit, že se z toho všeho posereš, ale dá se to zmáknout, když si vychytáš, co se naučit."
Mluví klidně a pohodově.

Joe

"Dobře....dobře....pěkné opatrně opatrně...."
Instruuje tě vědec, který se posouvá vedle tebe a kontroluje statistiky a další údaje na svém tabletu.
"Pozor na ten ocas pozor....je celý ovladatelný a musíš si na něj zvyknout....dobře...."
Mírně v jednu chvíli uhne mihnoucímu se tvému ocasu, který prošel radostně trajektorii okolo jeho hlavy. Postupně vyjdete pomalu až ven.
"Táááák, super hezky pomalu....výborně. Zdá se, že si zvykáš rychle...."
Vše vědec kontroluje. Venku je zatím oslepující slunce, pro tebe nyní dýchatelný vzduch a mnoho pachů a nových podnětů ač se jedná jen o obytný prostor pro Avatary na základně nikoli samotnou Pandoru.
"Pozor pozor děláš větší kroky než já tak mě nezašlápni dlouháne.....a pojď se mnou támhle je skladiště najdeme ti tam nějaké příhodnější oblečení."
Ukáže na nedaleký menší domek ve velikosti pro avatary, takže pro tebe blíže než pro vědce, který mašíruje rychle vedle tebe, zatímco ty se můžeš loudat.

Zvykání na nové tělo

Seděl jsem a čekal až budou se vším hotovi. Tohle asi chvíli zabere... Ještě pár testů a pak se konečně mohu zkusit postavit. Pravou rukou se pevně držím postele a pomalu se postavím na nohy. Podívám se na vědce a až teď je vidět jak je tohle tělo vlastně velké. Lidé jsou teď jako trpaslíci. Ušklíbnu se, rozhlédnu se kolem sebe a pak udělám to co ten chlápek chce. Několik kroků kolem postele, přičemž se jí raději stále přidržuji. Vypadá to ale že vše funguje jak má.

Ohlédnu se na Avatárku, zdá se že jí to jde také bez problému. Jakmile uslyším hlas toho vědce, věnuji zas pozornost jemu. "Dobře". Souhlasně přikývnu, opřu se o stěnu a vydám se pomalými kroky k němu. U dveří se na chviličku zastavím, protože mi svítilo světlo do očí, což nebylo zrovna příjemné. Zvednu tedy ruku abych si oči chránil než si na světlo zvyknou a pak už vyjdu ven, kde se začnu rozhlížet a čekat na další instrukce, budou li nějaké.

Základna Hell´s Gate-Projekt Avatar
Jak jsem předpokládala musíme si nakonec vyslechnout ty typické řeči o penězích a času a penězích a úsilí a penězích věnovaných projektu Avatar a tomu že pokud se něco stane tak to v první řadě odnese ten starý muž a pak i my.
Jasně,ale v tomto už nevidím problém já se osvědčím jinak by mně nevybrali jen prostě nemám ráda simulace.Začnu,panikařit potit se a pak ztuhnu jak viděli všichni předtím.Vím že to vypadá hloupě,ale je to tak.
Pak ten starý muž přijde k velké plechové skříni a začne z ní každému z nás dávat knihu která vypadá jako by to byla Vojna a mír,Zločin a trest i všichni ostatní klasikové sepsaní od té doby do dneška.
Ale nechceme přece aby nám říkal ty jsi nečetl manuál?
Vstanu od simulační komory přeberu si knihu a snažím se abych neupadla i když mám pocit jako když vojáci procházejí svým výcvikem posilování.Už zbývá jen aby na nás ten starý muž začal řvát že pokud upadneme rozdrtí nám naše varlata na kaši.
Co asi teto situaci dělali když ten dotyčný neměl varlata a teď nemyslím oběť ošklivé nehody.
Ale místo toho jsme propuštěni a já se vydám do svého pokoje.Ovšem opět zabloudím a tak než konečně dorazím do pokoje poněkud se ta kniha pronese.Hodím jí na postel,zuji se,svléknu si košili a dám jí vysušit na židli.Potom si lehnu na postel a dám se do čtení manuálu který jsem dostala.

Přes řeku směr Kxaylu
Ani´ka a Ra´jah

Dohodly jste se, že se pokusíte překročit řeknu a pokračovat po souši, než si vyrábět plavidlo. Ra´jah se protahuje a doplňuje energii nědím k snědku, zatímco Ani´ka hned po jídle vyráží blíže k řece, aby našla mělčí místa.
S každým dalším krokem blíže k řece je slyšet, jak voda hezky šumí a proudí směrem nalevo od vás tedy na jih. Pokud se zajímáte alespoň trošku o geografii vašeho území, jakože tohle jsou docela základní znalosti, musíte vědět, že tato řeka vytváří o kousek dále na jihu menší jezero, které má pak další dva odtoky.
Nicméně to by nebyl problém, větší problém, který Ani´ka shledává je, že ve vašem blízkém okolí není zrovna dvakrát mělká voda. Dospělému Na´vi tak po ramena, ale co je důležitější proud je zde ještě docela rychlý. Samozřejmě můžete zkusit najít mělčí místa více směrem na jih, nebo na sever, k prameni. A tak nalézt třeba i části řeky, kde bude i pomalejší voda.
Celkově, když se díváte na vodu hodnotíte to tak, že když se posnažíte a nezazmatkujte nemusel by být takový problém přeplavat řeku na druhou stranu, proud se nezdá být zase až tak rychlý. Bohužel oběma je vám jasné, že i když je pravděpodobné, že by Pali řeku přešli bezpečně a s menšími obtížemi, než vy dvě, tak stejně se budou bát a vy je asi prostě tady asi nepřinutíte přebrodit se i s napojením Tsaheylu. Je tedy třeba zvážit všechny možnosti a rozhodnout se, co dál. Samozřejmě i za řekou můžete třeba narazit na jiné Pali, kteří by vás svezli, ale kdo ví.

Základna Hell´s Gate
Monica

"Fajn, takže jsem rád, že si rozumíme. V příštích dnech se naučíte příručky k veškeré technice a fungování téhle oblasti a já vás z toho budu zkoušet. Pamatujte si, že do aktivní služby nepustím nikoho, kdo si budu myslet, že naostro selže. Pro selhání zde není místo. Projekt Avatar nás stál hromadu peněz, které byste vy všichni dohromady nikdy dokupy nedali. Takže pokud zjistím, že nějaká komora selhala a my kvůli tomu přišli o Avatara i jeho člověka, bude to padat se všemi důsledky na vaše hlavy."
Opět mluví smrtelně vážně a naléhavě. Je vidět, že srandu si nedělá ani v nejmenším. Na tebe pokývnul hlavou, že můžeš vstát od simulační komory.
"Tedy...."
začne a přejde k jedné plechové skříni, kterou otevře a škodolibě se pousměje.
"Zde je vaše večerní i denní čtení. Myslím si, že než se v tom zorientujete máte do večera co dělat. Než se to naučite hmmmm no to zabere podstatně déle."
Začne každému z přítomných vydávat jednu velkou tlustou bifli, která vypadá, jako nějaká sbírka sebraných spisů za posledních pár set let svou tloušťkou a jako brnění starodávného bojovníka svou váhou. Ano je to tedy pěkně výživný manuál k fungování téhle místnosti.
"No co ještě okouníte kdo má knihu může jít."
Trošku vás odbyde.

Mark

Když vstoupíš do místnosti všimneš si u jedné z komor větší skupiny lidí, kterým právě dává nějaký vědět tlusté knihy, to asi nebudou Avataři. Nicméně, než se naděješ přistoupí k tobě muž v brýlích.

"Ah....tak to jsi ty ten....hmmmm...."Vojenský Avatar"? Nebo jak bych tě měl nazvat. Tvůj spis jsem četl zvláštní, že máš takové míchané zařazení. Ymm....promiň jsem Henry McFord vedu tady projekt Avatar a jsem jedním z jeho hlavních tvůrců."
Podá ti nakonec ruku na úvítanou s mírným úsměvem.
"Jak vidíš támhle ty malé hloučky lidí u spojovacích komor, tak někteří již zkoušejí své nové Avatary, pět přesněji řečeno. Zbytek komor zatím není volných, takže nemohu napojit všechny. Jak jsem již říkal ostatním, až se poprvé spojíš se svým avatárem nepanikař a hezky pomalé pohyby a řiď se radami vědců. Teď pojď můžeš se jít podívat na monitorované připojené Avatary, přes kamery uvidíte, ty kteří jsou připojeni jak se seznamují s novým tělem."
Ovede tě k zbytku své skupiny a ukazuje ti na obrazovku, která je rozdělená na dvě. První půlka ukazuje spící ženu v komoře a druhá Avatarku, která právě sedí na lůžku a s pomocí vědců testuje pomalu motorické funkce.

Cesta s Ra´jah

I Ra´jah slezla u říčky ze své pali a hodlala si odpočinout. To bylo jen dobře i když i něco říkalo, že se nemáme moc dlouho zdržovat.

„Ano. Překročíme řeku na slabším proudu. Možná by to šlo už tady, ale to se podíváme až si odpočineme a najíme se.“

Řekla jsem jí a z brašny jsem nám každé vytáhla kousek jídla. Napít se můžeme z řeky. Tam je čistá voda. Snědla jsem svůj příděl a zvedla jsem se.

„ Půjdu se podívat po místě, kde předeme řeku. Ještě si odpočiň.“

S tím jsem se vydala k řece hledat mělčí část, kde přejdeme.