Cesta

Ani'ka mi vysvětlí co je naším úkolem. Nasednu na svou Pali a spojím se s ní pomocí tsaheylu.
"Dobře."
odpovím jen. Nejsem zrovna výřečná, vím, ale k tomuto není co víc dodat. Musíme vyrazit, abychom tam byli co nejdříve to bude možné. Ještě naposledy se podívám na vesnici a její obyvatele, kteří nás seldují.
Otočím svůj pohled zpět a vyrazíme. Putujeme lesem a následně po lukách, cesta trvá nějaké tři hodiny. Zastavíme u říčky, kterou budeme muset buď překročit, nebo si sehnat plavidlo.
Slezu z Pali a nechám jí ať odpočívá.
"Možná bude jednodušší se pokusit řeku překročit než shánět plavidlo."
řeknu a začnu protahovat své ztuhlé tělo.

Simulace a naštvaný dědeček Hříbeček
Bylo mi jasné že brzy začnu litovat toho že jsem se přihlásila jako první.A ten starší chlapík se rozhodl na mně vytáhnout všechno najednou.
Všechno se najednou nepokazí.Tedy může se to stát,ale je to velmi nepravděpodobné.
Slyším šepot a možná se mi to nezdá.Ne spíš to jsou rady nebo připomínky a pak tu je ten starší chlapík který mně propaluje pohledem.
Ani Superman by se přes zeď nemohl dívat pozorněji.Možná to chtělo víc ambicí nebo lépe vycházet s lidmi ...
Rozhodnu se opět věnovat současné simulaci a stabilizovat teplotu a pokles kyslíku než budu moci najít to selhání systému.Tedy aspoň se o to pokusím protože získám pocit že se písmena přeskupují aby pak vylezli z obrazovky a svíjeli se někde mimo mé zorné pole.A pak se mi zdá že se přede mnou začali střídat staré videohry než se ozve mechanický smích který je pak nahrazen mužským křikem.Je to voják,jen vojáci takhle křičí.
Pohyb!Pohyb!Pohyb!Na té cibuli závisí životy!
Och babičko,proč si proklela moji řepu.
Ta druhá myšlenka je moje a já lituji proč přemýšlím nad takovými pitomostmi.Zavrtím hlavou a kapičky potu se rozletí kolem zatím co další pot mně už štípe v očích.Vytřu si ho a vlasy se mi přilepí k jiné části čela zatímco přede mnou to pohasne a utichne.
Strike!
„Simulace ukončena.“
Byl to ten starý muž který se na to už nemohl dívat a tak to ukončil.Očekávám řev ovšem on na mně neřve jen by si mohl odpustit to vojenské přirovnání.
Už vidím vojáka jak v tom manuálu listuje než mu dojde že ho drží obráceně.
Shlédnu a všimnu si těch propocených koláčů pod lokty a nejsem asi jediná kdo si toho všiml.Pokud to bude potřeba není na nervozitu čas a já jsem schopná bleskově reagovat,ale pokud to je "jen" simulace přijde příšerná tréma.

Na cestě s Ra´jah

„ Měly by jsme jet. Ať nebloudíme v noci.“

Promluvila jsem k ní, možná trošku nepříjemně, když mi dlouhou chvíli neodpovídala. Nemám moc v lásce otálení a tady jsme se zdržely už moc dlouho. Na můj vkus.

* Nechápu, co to tu druhou napadlo. Utíkat. Jen tak… To je přece moje výsada, utíkat, když to jde… Jenže teď…*

Pohled mi sklouzl k vesnici a jejím obyvatelům. Jestli má druhý kmen nějaké velké problémy, jak mu já a tady Ra´jah můžeme pomoct? Jen ve dvou… Nepravděpodobné. Na druhou stranu. Když pomůžeme my jim, možná jednou pomohou oni nám. Tak to asi otec zamýšlí. Kdo ví…

Pobídla jsem svou pali, hned jak si Ra´jah navázala Tsaheylu a vyrazila jsem na východ z vesnice. Vím, že nás někteří pozorovali, ale tomu jsem nevěnovala sebemenší pozornost. Musela jsem udržet soustředění na to, abych s Pali někam nezahučela. To by nebylo moc příjemné.

Já jen moc dobře nechápu, proč jsme nemohli letět. Cesta by byla podstatně rychlejší a bezpečnější. A možná bychom se taky vrátili dřív domů. O to dřív bych mohla znovu zmizet.

Protáhla jsem se a myšlenkou jsem svou pali zastavila. V dálce byla vidět řeka, které se časem vlévala do jezera.

„ Zastavíme Ra´jah. Odpočineme si a najíme se. Pali jsou už unavení.“

Obrátila jsem pohled k ní a následně jsem rozvázala spojení se svou pali. Svezla jsem se jí ze hřbetu a nechala ji klidně odejít, aby se mohla napít. Sama jsem si ještě ani nesedla, první jsem si protáhla ztuhlé tělo a končetiny.

„ Budeme muset překročit řeku. A nebo sehnat nějaké plavidlo.“

Vydechla jsem a vytáhla jsem dva kousky ovoce. Jeden jsem podala jí a druhý jsem snědla sama. Chvíli jsem zůstala sedět, než byl čas znovu vyrazit. Musíme najít brod, kde by jsme překročily řeku a mohly jsme dál pokračovat v cestě k sousednímu klanu.

Základna Hell´s Gate
Mark

Kývnu hlavou, že jsem pochopil. Na povel se odeberu k hangárum. Tady i já obdivně musím pokývat hlavou. Létací hračky mi nikdy nikdo do rukou nesvěřil. Zjevně měli důvod a pravdu. Nejsem na pilotování úplně tak stavěný.
"Rozkaz! Děkuji."
Přijmu rozkaz. Otočím se na patě a vyrazím z hangárů.

Nenamáhám se s převlékáním. V celé uniformě se jdu hlásit do prostorů vědeckého oddělení, kde se připravují noví avataři.
"Ahem."
Zastavím se před patřičným prostorem.
"Sgt. Mark Sanders se hlásí do programu."
Představím se a zároveň ohlásím.

Na cestě z vesnice Omatykaya
Ani´ka a Ra´jah

Váš úkol byl dán a vaše cesta také. Vyhouply jste se na hřbety Pali, se kterými jste navázali tsaheylu a myšlenkou je pobídly kupředu do mírného klusu. Směrem od domovského stromu jste pokračovaly na východ a během pár chvil nechaly za sebou svou rodnou ves. Někteří příslušníci kmene se za vámi dívali, jako by se snažili rozeznat účel vaší cesty.
Je vám však jasné, že nejspíše nic neví. Náčelník to pravděpodobně moc nerozšiřuje a každého si úkoluje po svém. Pohltily vás zvuky lesa a prastará přítomnost Eywy, která je všude, ve všem živém okolo. Les je v těchto končinách zdravý a silný. Ten však docela záhy ustupuje a mění se dlouhé přírodní luka, kde je vysoká tráva a Pali se zde mohou svobodně a volně prohánět. zahlédnete jich pár menších stád stejně, jako jedince z jiných roztodivných druhů, kterými vás Eywa na Pandoře obdařila.
Po třech hodinách cesty těmito končinami, ve kterých jsou květy rostlin přímo kouzelné a docela nabádají k posazení se a prostému sledování jich, jste na obzoru před sebou spatřili řeku. Víte, že jeden její konec ústí do menšího jezera, a že ji budete muset překročit protože právě za ní se o kus dál vaše území překlenuje v území klanu Kxaylu, a nebo si opatřit plavidlo a pokračovat po řece na jezero a z jezera směrem k vašemu cíli. Pali jsou však udýchaní a unavení cestováním, takže touží po vodě a sladkém nektaru z květin, které zde rostou. A i vy pociťujete ztuhlost těl po delší jízdě, únavu z nepohyblivosti a mírný hlad, protože vám na cestě docela vytrávilo. Vše nabádá k tomu, že je čas udělat si zastávku.

Základna Hell´s Gate
Mark

Důstojník k tobě slétne bedlivým pohledem. Zdá se, žes jej vůbec nevyvedl z rovnováhy.
"Tyhle obleky jsou univerzální vevnitř se nastaví na velikost nositele a teď marš do hangáru zelenáči!"
Houkne na vás všechny hezky zhurta a vedle vás svižným krokem do poslední části vaší prohlídky, což je přistávací platforma a hangár, kde vám ukazuje zbytek vybavení.

C-21 Dračí Loď


SA-2 Samson


AT-99 Škorpion


SSTO-TAV-37 Valkýrie

Tyhle čtyři typy lodiček zde naleznete. Důstojník se rozkročí na platvormě.
"Stručně a jasně bažanti. Valkýrou lítat moc nebudete je to transporťák z orbity sem. Dračí lodě jsou ty nejtěžší mrchy co tu máme na opravdový průsery, kterým se snad vyhneme. Nejvíce si užijete s Škorpiky a Samsony. Jsou to průzkumná, výsadková a podpůrná plavidla. Takže je budete umět řídit i po slepu i kdybych vám do prdele narval šajt páku doufám, že je to jasný!"
Zaburácí a přeměří si vás opět přimhouřeným pohledem.
"Pokud nemáte dotazy vypadněte si dát dokupy svý pokoje a koukejte si tu přivyknout a začít trénovat jinak vás to tu semele a vyplivne, jako hnusný sopel......Sandersi ty padej kam máš."
Odvelí tě důstojník ke tvé další části prohlídky, kterou již on nevede.

Monica

Koukáš na monitory a přemýšlíš co s tím. V hlavně se ti line spousta teorií a lidé tě napjatě sledují a šuškají si, co by tak mohli udělat oni na tvém místě zatímco váš průvodce tě sleduje daleko upjatěji.
Pak už najednou všechno houkání a varovná světýlka přestane a ozve se jiný spásný zvuk.
"Simulace ukončena."
Zahlásí počítač bezchybně a ty si můžeš povšimnout, že muž, co vám to tu ukazuje zmáčkl knoflík pro ukončení výcviku.
"Tady slečno.....Reed. Nevím v čem jste tam tak zamrzla, ale horlivé přemýšlení bez činů vám nepomůže zachránit člověka v komoře. Být tam v tuhle chvíli skutečně někdo připojený na svého Avatara zemřel by, než byste se rozhodla něco udělat a jeho Avatar zůstal někde ležet. Tedy ponaučení pro všechny. Manuály k těmto zařízením dostanete k dispozici a budete je umět nazpamět každý řádek i kdybych vás vzbudil o půlnoci v kupě sraček s odjištěným granátem v ruce jasné?"
Přísně se na vás podívá.
"Při téhle práci je třeba rychlý a přesný zásah, nemůžete si dovolit otálet ani dělat chyby, protože za něco takového zaplatí ten, na koho dohlížíte."
Objasňuje vám už poklidněji a sleduje vás.

Joe

Vědci ti udělají menší serii testů a ozkoušejí, jak reaguješ. Stejně tak na tom budou asi ostatní připojení. Pomalu si zvykáš na nové ruce, nohy a tělo. Dokonce i na ocas. A ano je chápavý a ovladatelný nikoliv jen na okrasu.
"Opatrně s tím mládenče musíš pomalu než si na nové pohybové schopnosti zvykneš."
Potřese hlavou jeden vědec v masce a chvíli tě sleduje při tvé otázce.
"Pomalu se postav a raději se přidržuj postele. Nezapomínej teďka měříš trošku více, než jsi zvyklý.....tak výborně pozor na hlavu pozor...."
Naviguje tě vědec, když vstáváš a ustupuje dozadu, aby na tebe viděl a nebyl v cestě.
"Tak teď pár pomalých opatrných kroků okolo postele....přidržuj se....opatrně.....pomalu....dobře dobře to by šlo....ne tak rychle říkám opatrně ještě nejsi přivyklý."
zasypává tě přívalem infromací, jako malé dítě a ustupuje pomalými kroky dozadu ke dveřím z laboratoře.
"Tak super pomalu mě následuj....přidržuj se stěny a bacha venku bude docela světlo. Tak tam chvíli postůj než si oči přivyknou, stejně jako tvé plíce, které už nepotřebují masku. Tedy když jsi připojený ve svém avatarovi."
Vysvětluje a otevře velká vrata a vede tě do záře světla. Avatárka je na tom podobně, naviguje jí druhý vědec.

V novém těle

Chvilku mi to trvalo, ale pak jsem najednou jakoby usnul. Nevím co se dělo, ale když jsem pak otevřel oči a po té co se mi podařilo zaostřit, uvědomil jsem si že pod sebou cítím studené lůžko. Bylo kolem mně několik lidí, zřejmě vědci či doktoři, nevím. Jeden z nich mi ale začal dávat instrukce. Pomaličku jsem se tedy pokusil posadit.

Musím říct že je to velmi zvláštní pocit, nikdy jsem nic takového neviděl. Fascinovaně jsem se díval na své tělo a modrou kůži. Je to vážně zajímavé. Dokonce teď mám i ocas! Pousměji se a začnu zkoušet hýbat prsty na rukou i nohou a pak i celýma rukama a nohama. Bude-li vše fungovat jak má, podívám se i na svůj ocas a zkusím zda ho mohu nějak ovládat. Asi to možná bude směšné, ale ne každý den měřím přes dva metry a mám ocas.

Není se tedy čemu divit že jsem celkem překvapený. Velmi rád bych se šel projít, ale hádám že to bude muset ještě chvíli počkat. Jakmile budu mít tedy všechny úkony hotové, podívám se na toho muže. "Dobře, tak co teď? A až to tu dokončíme, budu se moc jít projít?"

Simulace skončena,prosím vhoďte další minci
Jasně když mně ten starší muž vybere tak je mi jasné že brzy začnu litovat toho že jsem se přihlásila jako první.
Základní pravidlo zní nikdy a za žádných okolností se nehlas jako první.Pokud se někdo zeptá kdo chce jít první počkej on se někdo vždy najde.Nebo skoro vždy.
Ovšem jakmile si sednu tak začne všechno blikat.Jako by se celý tento počítač zbláznila a začalo zde blikal všechno co blikat může.A nejen blikat,ale i houkat jako bych byla v nějaké diskotéce se stroboskopickým osvětlením kam zrovna přijíždí policie vyřešit záležitost nadměrného hluku.
Tady to vypadá jako by se všechno rozhodlo že se zblázní a to najednou.Být to možné už by ten počítač plnil třetí pytlík.
A jako by to nestačilo tak všichni na mně zírají dalo by se říct že cítím jejich dech a opět začnu litovat že jsme se přihlásila jako první.No co musím s tím něco udělat a tak se vrhnu do nerovného boje s počítačem a pokusím se to vyřešit podle priority.
Za všechno tohle může celkové přetížení systému,Varování o ohrožení na životě je výsledek poklesu kyslíku a stoupání teploty.Pokud dočasně stabilizuji tyhle systémy než najdu problém s přetížením mělo by to vyjít.

Malá Velká změna

Ra´jah

Čekala jsem na Nat´su poměrně dlouho. Nikde se neobjevovala. Musím přiznat, že jsem znervozněla? Mohlo se jí něco stát, po cestě sem? A co? Nebo ji snad jen někdo zdržel? Najednou zaslechnu šustnutí a pak zahlédnu jednoho z lovců. Zavrtím hlavou a nechám to být, jenže on si mne zrovna všímá a míří si to rovnou ke mně. Snad jsem nic neprovedla, nebo ano???

Očekávám, že dostanu vynadáno ani nevím za co, jenže on začne mluvit o popravdě trošku zmateně o Nat´su. Takže utekla?? To je můj popis práce, ne její!

Lehce mi poklesne brada, pak ale rychle zavrtím hlavou a nadechnu se.

„ Dobře. Doufám, že jí najdete…“

Promluvím k němu a vyhoupnu se na svou Pali. Nespokojeně zafrká, přes naše spojení cítí, že jsem nesvá. Pohladím ji po krku a zavřu oči, abych trošku uklidnila své rozbouřené emoce. Ne na to teď není místo ani čas.

Chvíli po té co Lovec odejde za svými povinnostmi, a po té co mě už málem dojde trpělivost a téměř se rozhodnu odjet také, se objeví další mladá Na´vi. Prohlédnu si ji a lehce svou pali popoženu k ní.

„ Zřím tě.“

Pozdravím jí. Tahle nevypadá na to, že by utíkala, no uvidíme…

„ Musíme jet ke kmeni Kxaylu. Otec mi řekl, že mají potíže a máme jim nějak pomoci. Aby se utužili naše… Sousedské vztahy.“

Rozhlédla jsem se kolem.

Klan a vyrážíme na cestu

Zrovna jsem se chystala jít trénovat střelbu z luku, když si mě nechal zavolat náčelník. Důvod jsem neznala, ale asi to bylo něco důležitého a tak jsem se tedy vydala k náčelníkovi.
Co se asi stalo, že si mě zavolal?
v hlavě se mi honí další podobné otázky, na které však neznám odpověď.

Dojdu k náčelníkovi a krátce skloním hlavu a pak se na něj zadívám. Vyslechnu jeho žádost, nebo spíše příkaz.
Není zač se omlouvat, tento úkol splím ráda.
řeknu, mírně se ukloním(spíš je to jen pokývnutí hlavou) a když mohu jít tak vyrazím najít Ani´ku, jelikož nevím, kde je místo setkání, tak se zeptám jiných Na'vi, jestli nevědí, kde je. Jakmile se to dozvím tak vyrazím na místo setkání.

Po tom co tam dorazím.
Zřím tě.
pozdravím Ani'ku.
Dojdu k jednomu z Pali, spojím naše dvě tsaheylu a nasednu na na Pali.
Jaký je cíl naší cesty?
zeptám se Ani'ky(či ki?) a čekám na odpověď.

Základna Hells Gate - zbrojnice
Mark

Prohlídka zbraňového systému základny je opravdu důkladná.
Z celé prohlídky mě nejvíc zaujme asi mechanický oblek. Neubráním se fakt hloupé otázce.
"Tyhle obleky dělají na míru nebo je jedna erární velikost?"
Není úplně jasné, zda si dělám srandu nebo to myslím vážně. Pravda ale je, že jsem skoro dva metry vysoký a přes metrák vážící chlap a pokud je vše konstruováno na univerzálního vojáka 180cm/90kg, tak mě budou vyndavat ven maximálně rozbruskou.
Pak už samozřejmě nemám dalších otázek a nechám se odvést k hangárům s ostatníma.