Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 243


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:47Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 17. února 2020 0:51Jessica Lovre
 
Kurtis Fleming - 30. prosince 2017 22:49
340x24683.jpg
Jeskyně - v doupěti barbarů

Podařilo se. Přesun proběhl bez problémů a nikdo ze strážců si mě nevšiml. Okamžitě jakmile se zorientuji, ukryji se za sloupem a začnu poslouchat co se děje kolem mě. Ticho. Kromě hučení lávy kdesi pode mnou neslyším nic, co by svědčilo o nějakém nebezpečí.
„Tak bráško.“ promluvím na veverčáka, který se tak už nějak stal mým parťákem a občas i zapomínám, že je pořád se mnou. „Najdeme toho zmetka a rychle odsud vypadneme.“

Opatrně pokračuji hluboko do nitra doupěte barbarů, vystresovaný, odkud se na mě vyřítí nějaký ten zarostlý neandrtálec. Pokud by se tak stalo, okamžitě použiji kotvu k návratu ven a začnu zase od začátku.
Chodba mě dovede až na rozcestí, kde se cesta dál dělí na šest chodeb. A je tu první problém.
Ať se dívám na tunely sebedéle, nenapadá mě, kde začít hledat. Každá z chodeb je označena primitivním symbolem, který podle mého odhadu označuje, kam vedou.

Zatím co přemýšlím kam se vydat, seskočí mi veverčák z ramene a dohopká k tunelu, který je označen symbolem připomínajícím kus masa na kosti. Že by kuchyně?
„Tam ne kamaráde.“ docela pochybuji, že by ho vzali právě tam, tedy ovšem pokud se ho nerozhodli sníst. Ta myšlenka mi chvíli hlodá v hlavě, než jí zavrhnu.
Tak co tady máme? Dvě vlnovky … no nevím, jestli tu mají koupelnu, co dál. Ohniště, to vypadá na nějakou společenskou jeskyni, potom je tu zbrojnice, kožešina … to by mohlo být místo na spaní a poslední … tak tohle teda nevím.

Nemám tušení kde začít s hledáním, ale čím déle budu čekat, tím menší bude šance na záchranu. Rozhodnu se proto vydat tunelem s třemi svislými čárami. V případě, že bych neměl štěstí, vrátím se zpátky a zkusím jinou chodbu, a tak dokola, dokud Gabriela nenajdu.
 
Univerzas - 17. prosince 2017 22:45
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - Brána [Kurtis]

Barbarovi si svoj zámer vysvetlil stručne a jasne. Nezdržiavaš sa ním, vytvoríš si bod obnovy a po nájdení vytypovaného bodu sa presunieš nepozorovane cez bránu. Počas celej doby divoch nemo stál. S prázdnym výrazom tváre a bez pohybu pozoroval ako odchádzaš. Hlboký dych zotrval aj potom čo sa schúlil do sedu k jednému z kameňov.

Ty sa po presune objavíš na relatívne bezpečnom mieste. Ide o menšiu štvorcovú sieň kameňa. V nej sú štyri hrubé stĺpy, každý v jednom kvadráte. Dostatočné široké na to aby sa za nimi dalo ukryť.
Okrem strážiacich domorodých pri bráne tu nikto nie je, ani nikoho nie je počuť. Jediným zvykom je syčanie lávy z pod mosta.
Kameň predsiene tu je viditeľne opracovaný. Nesúci sem tam primitívny ručne tvorený vzor. Inde maľby čudných znakov a postavičiek. Na rozdiel od vonkajších „prírodných“ chodieb je všetko kamenie suché. Osvetlenie tu dodávajú fakle a široké kamenné misy s ohniskom. Stojac za stĺpom no chrbtom k bráne obzeráš šesť otvorov do chodieb. Rozdelené po dva na každej ostávajúcej stene. Každá chodba má nad sebou vyrytý symbol, a to nasledovne zľava:

Prvým symbolom sú dve vlnovky nad sebou. Druhým je divný útvar, ktorý sa podobá kusu mäsa na kosti. Ďalšia stena má vchody s vyrytým ohniskom, plameňmi. Druhý s lukom a šípom. Na poslednej stene je vchod s rytinou kožušiny. Posledný má nad sebou len tri zvislé čiarky.

Tu ti veverica v tichosti zoskočí z ramena. Stojac na zadných labkách ostane pred vchodom s kusom mäsa ňuchajúc prichádzajúci vánok.
 
Kurtis Fleming - 16. prosince 2017 16:52
340x24683.jpg
Jeskyně - před bránou

Vyslechnu si barbarův návrh, ale jediné o čem mluví, je jak se dostat pryč. Nemám mu to v žádném případě za zlé, bohužel nemám teď na něco takového čas.
„Díky za návrh, ale já musím tam.“ a ukážu směrem k bráně. „Je to kamarád a musím mu pomoc.“ Normálně bych Gabriela podobným výrazem neoznačil, ale než abych barbarovi vše zdlouhavě vysvětloval a předešel také nějakému nedorozumění, raději ho nazvu přítelem. To ale ve skutečnosti není, a kdybych nemusel, klidně bych ho těm divochům nechal. Bohužel pokud nechci skončit jako ten chlápek vedle mě, budu Gabriela potřebovat.

Více s barbarem už nediskutuji a přemístím se opět blíže k bráně, kde hlídá dvojice mužů. Vzhledem k tomu, že bych se dovnitř nejspíš neprobojoval, hledám nějakou bezpečnější a pokud možno i tišší cestu. Jedna taková se hned naskytne. Pokud bych dobře použil prsten, který mám, tak bych se mohl dovnitř dostat neviděn. Okamžitě začnu pátrat v dálce kdesi za bránou po vhodném místě, kde bych se mohl ukrýt a jakmile ho najdu, tak se přichystám k přemístění, ale ještě než tak učiním, zkusím vytvořit na prstenu kotvu abych se mohl vrátit ven během okamžiku.

Každé přemístění je více či méně dezorientující, ale hned jak je to možné se ukryji a pro všechny případy okamžitě hledám místo, kam skočit, kdyby mě objevili. Pokud vše probíhá bez problémů, tak tímto způsobem procházím dál a hledám Gabriela.
 
Univerzas - 10. prosince 2017 19:02
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – pri vstupnej bráne [Kurtis]

Všetko začína byť jasnejšie. Teda. Vlastne iba jedna vec, tá s Gabrielom. To ostatné je stále veľkou neznámou.
Potichu sa vykradneš do pulzujúcich zelenkavých tunelov. Za tebou divoch. Akonáhle sa dostatočne vzdialite od ústia chodby začne rozprávať. Šepotom.

“Krvavé nebo nie je cesta. Je tam veľa ľadu a drkotajúcich zubov. Lepšie je ísť dolu k žltému nebu. Tam je pot a ostrý piesok. Lepšia možnosť pre tvoj kožuch.“Každým slovom a vetou sa k tebe približoval aby mohol tichšie šepkať. Pritom každým milimetrom viac cítiš ohyzdný pach z jeho štrbavých úst. “ Kmeň našiel votrelca, budú teraz tancovať. My môžeme utekať. “

Krúživým pohybom dlane opäť naznačí až ho nasleduješ a jeho myšlienka je jasná. Využiť koncentrovanú pozornosť barbarov a utiecť z hory tam, kde bude život lepší.
 
Kurtis Fleming - 09. prosince 2017 17:30
340x24683.jpg
Jeskyně - v chodbách

Cesta tunelem se klikatí všemi možnými směry a občas se i rozděluje do postranních chodeb. Já se však stále držím té hlavní a doufám, že se tentokrát snad konečně dostanu ven, nebo někam, kde se nebudu muset bát o svůj život.
Jdu teprve pár minut, když se dostanu do další jeskyně, tentokrát ale ne tak cizí jako byla ta předchozí. Vzpomínám si, že jsem tudy před nějakou dobou šel, ale to tu cestu střežila banda barbarů. I tentokrát zde na ně narazím, ale jedná se o daleko větší skupin u než před tím.
Co tu dělají tihle? To vypadá na nějaké procesí. Žeby oslava?
V davu tváří si všimnu šamana, který před chvílí chtěl obětovat toho chudáka, a pak ... Gabriel.
Co?
Nemůžu uvěřit svým očím, a jak se dívám sebedéle, tak není pochyb o tom, že muž, kterého barbaři nesou, je Gabriel.
To by vysvětlovalo, proč neodpovídá.
Skupina směřuje k nedaleké bráně a potom společně s Gabrielem za ní zmizí. Zůstanu sám společně dvojicí stráží střežících bránu a nově příchozího. Tím je barbar, kterému jsem před chvílí pomohl z pout. Vida, vracíš se domů? Čekám co se bude dít, ale barbar nekřičí, nevolá své přátele, ani nijak neupozorňuje na mou přítomnost. Místo toho na mě cosi posunkami ukazuje.
Hmmm, že by se mi snažil pomoct? Moc dobře barbarovým gestům nerozumím, ale rozhodnu se mu protentokrát důvěřovat. Třeba mi pomůže dostat se dovnitř. Vydám se tunelem, do kterého barbar ukazoval, v domnění, že mi řekne něco víc o svém plánu, který jak doufám, obnáší nepozorovaný vstup na místo, kam odvedli Gabriela. Ať už provedl cokoliv, tak to co si pro něj chystají, si zřejmě nezaslouží. Navíc je to asi jediný člověk, který by bě dokázal dostat domů.
 
Univerzas - 05. prosince 2017 20:53
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – sieť chodieb [Kurtis]

Rozbehneš sa s veveričiakom opäť do spleti tunelov a vlhkých kamenných chodieb. Hľadajúc východ a hocijakú cestu odtiaľto. Na živočícha si si zvykol tak ako na pochod tunajšou scenériou. Našľapuje sa ti lepšie, skáče sa ti prsteňom lepšie vpred. V mysli a komunikátore ale ostáva ticho. Nie je prekvapujúce, že sa Gabriel neozýva, aj keď otravnosť tohto faktu malá nie je.


Po nejakej dobe blúdenia začuješ hluk. Intuitívne spomalíš, stíšiš svoj krok a zakrádajúc sa v úkrytu väčších skál ideš vpred. Zastaneš na mieste, ktoré sa ti zdá povedomé. Prezradí sa až pri pohľade do veľkého priestoru ústiaceho z konca chodby. V tomto tuneli si už stál asi na rovnakom mieste a hľadel rovnakým smerom. Na plochu kde vtedy čakali unudený barbari na nejakého cestovateľa a hádzali balvany do priepasti. Otvorená brána a vrtkavý lanový most.
Tu pochodovala väčšia skupina domorodcov. Niektorý tancovali, iný spievali, ostatný oboje. Pôvod ich radosti si všimneš okamžite. Jeden z nich totiž na ramene nesie Gabriela. Jeho ruky voľne plantajú za chrbtom divocha. Nijak neprejavuje prítomnosť svojich zmyslov.
Medzi nimi uvidíš aj šamana, ktorý nedokončil svoj obrad. Podskakuje si so svojou dýkou v tanci a speve. Na moment ťa zarazí, že je rovnaká ako tá, ktorú si zobral a tak ako pred tým má iba jednu. No iba na moment.

Skupina sa vyberie zborovo na most a prejde cez bránu za ním. Teraz ale s tým rozdielom, že pri nej otvorenej ostávajú dvaja strážiť. Polonahý, ozbrojený primitívnymi kopijami a krátkym mečom.

Tu sa k tebe prikradne tvoj zachránený. Štíhloň zaujme pozíciu v úkryte vedľa teba. Hodí na teba krátky kukuč a položí svoj ukazovák na pery. “Pssst!“
Sám chvíľu pozerá tým smerom, potom zakrúti nesúhlasne hlavou a naznačí ti prstom smer do tunelov. Na to ukazovák nasmeruje k strážcom brány. Dotkne sa svojho nosa a naznačí prstom kroky. Na záver na teba hodí milý úsmev so zostavou svojich pár zubov a niekoľkých širokých medzier medzi nimi.
 
Kurtis Fleming - 01. prosince 2017 23:10
340x24683.jpg

Cesta z velké jeskyně



Jak mířím pryč od zraněného, tak slyším, jak se mě pokouší zastavit, ale já jdu dál. Nemám chuť se s tím mužem bavit, nebo se tu zdržovat déle, než jsem právě udělal. Provedu skok k nejbližšímu z východů, odkud hodlám pokračovat dál. V momentě kdy se přemístím, slyším jeho další slova, kdy mi muž nabízí, že mi pomůže se odsud dostat.
Lákavá nabídka.
Na okamžik se zastavím a ohlédnu zpátky. Pomoc by byla jistě dobrá, ale nechce se mi riskovat, kdyby se rozhodl zkusit si koupit zpátky místo mezi svými přáteli tím, že mě zradí. Ne děkuji.
Na barbarovu nabídku nijak neodpovím. Prostě se otočím a pokračuji dál sám.
 
Univerzas - 01. prosince 2017 06:20
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – po obed(t)e [Kurtis]

Svitá na lepšie chvíle. Po otrase a odchode barbarov sa napätie uvoľnilo a ty sa môžeš opäť dať do pohybu. Do komunikátoru posielaš len jedinú myšlienku. Vetu. No bez odpovede. Ako keby sa niekedy namáhal odpovedať, však? Každopádne nesedíš na zadku v chladnom kamení. Veveričiak na ramene, vzduch čistý. Dávaš sa do pohybu až...

... ťa zastavia stony raneného. Pristúpiš k nemu, získavaš dýku a prehovoríš. On vyzerá, že rozumie. Uvoľníš jeho putá a pomôžeš mu s zranením. Celú dobu mlčí a jeho tvár neukrýva prekvapenie, šok. Potom čo si uviaže napevno kus látky cez ranu sa rozlúčiš a rozbehneš preč.

“Počkaj!“ Skríkne na teba v poslednej chvíli pred zmiznutím. “Vezmi ma so sebou!“ Pokračuje v rýchlosti. “Môžem ti ukázať najkratšiu cestu von z hory.“ Dodá nakoniec.
Sám ale ostáva sedieť s načiahnutou rukou tvojím smerom. Čakajúc na tvoju odpoveď.
 
Kurtis Fleming - 29. listopadu 2017 18:11
340x24683.jpg

Jeskyně - Zemětřesení



Čekám, co dalšího mi Gabriel řekne, ale ten neodpovídá. Už zase. Po tom všem si na to už začínám pomalu zvykat, ale bylo by mi příjemnější, kdyby mi alespoň něco řekl předem, než abych se pak s ním pokoušel marně spojit.
Netrpělivě čekám ve svém úkrytu a modlím se, aby byl Gabriel rychlejší než ti barbaři dole, ať už dělají cokoliv. Náhle, jako kdyby někdo mé modlitby slyšel, dostanu odpověď, v podobě zemětřesení.

Celá hora sebou začne třást a já jen doufám, že mě to tu nepohřbí zaživa. Veverčák se vrátí zpátky ke mně a já si ho položím na rameno, kde ho přidržuji, dokud otřesy nepřestanou. Když nakouknu přes římsu, vidím, že jsou barbaři z toho všeho zmatení, ale na rozdíl ode mě, to považují za nějaké znamení. Já mám ale jinou teorii. Gabrieli, tos byl ty?

Skupinka dole nakonec odejde, já zůstanu sám společně s veverčákem a raněným barbarem, který noži nevyhnul. Přesto se na tom zdá být mnohem lépe, než kdyby jeho přátelé rituál dokončili, jak měli původně v úmyslu.

Tunely z jeskyně, které byly dříve zataraseny, jsou nyní už opět průchodné a já se můžu už konečně někam pohnout. Něco však zastaví moje kroky a já pohlédnu opět na raněného muže.
To není dobrý nápad. Nejraději bych odsud co nejraději vypadl, ale ani se mi nechce nechat toho nebožáka pomalu vykrvácet, i když byl jedním z těch, kteří mě v těchto jeskyních lovili. Kdyby mě chytili, tak bych skončil pravděpodobně na jeho místě, ale i přesto ho tam nehodlám nechat.

Přemístím se s pomocí prstenu hned vedle oltáře a vezmu barbarovi jeho nůž. Potom se společně s nožem přiblížím k jeho tváři a zcela vážně a s chladem v očích řeknu:
„Jestli cekneš nebo se o něco pokusíš, tak dodělám to, co tvoji kámoši začali.“ Potom začnu jedno po druhém přeřezávat mužova pouta. Když je volný, tak seženu kus látky (nejspíše z jeho oblečení), které přitlačím na ránu a co nejlépe to jde, mu zranění ošetřím.
Víc už pro něj neudělám. „Teď už je to na tobě.“ řeknu barbarovi a zmizím rychle jedním z východů. Půjčený nuž si nechám pro všechny případy u sebe.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079750061035156 sekund

na začátek stránky