Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 243


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 16. února 2020 23:47Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 17. února 2020 0:51Jessica Lovre
 
Univerzas - 20. listopadu 2017 22:55
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - obeta [Kurtis]

Gabriel sa po tvojich slovách odmlčí. Usudzuješ, že pochopil aká situácia je a tak vyčkávaš. Čas sa ale vlečie mizerne pomaly a ty začínaš mať pocit, že aj ten obrad tam dolu trvá nejako dlho. Počas toho všetkého pri tebe sedí ako jediný spoločník čudný veveričiak. Tu si na ňom všimneš niečo, čo obyčajné zvierata nerobia. Jednou labkou opretý o kameň položil ňufák do skulinky v kamení. Mlčky pozoruje, čo sa deje dolu a sem tam zavrtí hlavou.

Šamanov krik a recitácie začínajú byť neznesiteĺné a únavné. Napriek tomu čoraz viac v ovzduší cítiť železitý opar. Akoby aj svetlo z húb a porastov sa stlmilo prebiehajúcim obradom.
Šaman napokon stanie na jednej nohe pred svoju obetu. Dýku drží v oboch rukách nad hlavou. Miesto recitátu už len vydáva monotónny zvuk a mrnčanie. Krv bude preliata.


V tom sa hala so všetkými tunelmi otrasie v mohutnom hučaní. Veveričiak ti skočí do náruče trasúc sa od strachu. Barbari sa prikrčia hľadajúc rovnováhu a Šaman…
… ten sa rúti s dýkou v rukách k zemi. Hrot jeho čepeľe sa zaryje do hrude obete a zraní ho temer až po pupok. K tomu všetkému sa pridá ešte nepretržitý krik zraneného.

Po pár momentoch rachot ustane a zmení sa na ticho prebíjané bolestným stonaním. ”Čo to bolo? To si spravil ty?” Zaručí blondiak na šamana.
”Nie. Môj obrad bol prerušený! Hora sa triasla kvôli niečomu inému, nie kvôli mojej obete.”
“A kvôli čomu?”

Šaman rozšíril zreničky a skríkol. Našli ho! Hľa! Tunely sa uvoľnily. Všetky sú priechodné. Niekto z nás zrušil blokádu.
Na to blonďavý vstal a hmatol po svojej zbrani. ”Vstávať! Ideme za Velfrom. Chcem toho votrelca vidieť na vlastné oči!”
“Čo s ním?”
Spýtal sa jeden z bojovníkov, pritom ako kývol na krvacajúceho. Ten sa stále mykal krvavý v bolestiach uviazaný o kameň.
”To má len škrabanec. Na to nemáme končatiny. Nehcajte ho tu. Poďme! Za mnou!”

S zbesilým kričaním si partia divochov pozbierala veci a rozbehli sa všetci spoločne do jednej z chodieb. Po chvíľke sieň ostáva prázdna, teda bez teba, veveričiaka a zraneného.
 
Kurtis Fleming - 08. listopadu 2017 23:34
340x24683.jpg

Jeskyně - pomoc je blízko



V momentě kdy uslyším Gabrielův hlas, mi spadne kámen ze srdce. Díky bohu. Nikdy bych si nemyslel, že někdy někoho tak rád uslyším, obzvláště takového parchanta, jakým je Gabriel. Po tom co provedl, bych se mu raději vyhnul mílovým obloukem, ale jaksi pořád nemám moc na výběr.

Ve skrytu tiše čekám na Gabrielův příchod, zatím co kousek pode mnou provádí banda barbarů nějaký rituál. Všechno se schyluje ke krvavému konci a já doufám, že budu co nevidět pryč.
Po chvilce ke mně opět dolehne Gabrielův hlas a já rychle zpozorním.
Vykašli se na kabát a pojď mi pomoct. Jsem tu v pasti a nevím, jak dlouho se tu ještě můžu skrývat. Tak nějak ale tuším, že to už moc dlouho nebude. Potom co na Gabriela vychrlím svou žádost, tak chvilku čekám, což mi pomůže, abych se uklidnil a znovu se nad celou věcí zamyslel.
Jsem v nějakém jeskynním komplexu pod zemí, přesněji ve velké jeskyni. Všechny východy jsou zatarasené a banda barbarů se tu chystá obětovat nějakýho chudáka svým bohům a jestli mě najdou, tak budu nejspíš na řadě, stačí ti to takhle?

K celé situaci nemám, co bych dalšího řekl, tak čekám. Nejsem si však jistý, že pomoc příjde včas, proto začne hledat cestu jak odsud. Jak už jsem Gabrielovi řekl, tak žádná cesta na povrch odsud nevede, což mi nechává jedinou možnost, a to jít zpátky. Chvilku váhám, zda nezůstat kde jsem, ale nakonec vstanu a přikrčen se vydám zpátky tunelem, abych zjistil, zda tudy budu moci v případě nouze uprchnout.
 
Univerzas - 04. listopadu 2017 17:34
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - sieň [Kurtis]

Štíhleho divocha schmatli za všetky končatiny. Odniesli ho a priviazali ku skale. Kričiac sa snažil brániť, no márne. Šaman vzal do rúk kôpku prachu. Dýku prišľapoval bosou nohou. Mrmlal si popod nos pritom ako trel dlane o seba..

”Um, num, num, num Ooooooo. Boh krvi a kamenia. Z prachu ťa volám a ponúkam obetu...”

Ty ukrytý s veveričiakom po boku kontaktuješ Gabriela. Najprv nepočuť nič. Cez ten krik a hukot divochov. Chvíľami zachytávaš šum. Potom aj Gabrielov hlas.
”Halóoo! Haloo? Počujem! Počuješ? Niečo práve skúšam. Drž palce. Idem si to skočiť!”
Opäť zaznie šum a šaman pokračuje.

”...krv a shcránka jedného z nás bude tvojou. Ak tvoja moc ukáže a zasvieti na votrelca, ktorého videl! Daj nám moc vidieť hotiež, cez kameň, sneh a všetko čo matka stvorila. Pomôž nám ho chytiť!”

Obrad pretne Gabrielov vnútorný hlas. ”Bu.. Hu.. huuuuu….”
“Tu je ale fakt zima. Kde si? Vydrž! Mám kabát aj pre teba.”


Jedným okom cez skulinu uzrieš obrad. Šaman presypal prach do drevenej misky. Pri nezrozumiteľnom mrmlaní napľul a podal ju ďalej. Každý jeden divoch ju vzal a pripľul k nej až kým neprišla k obeti.
On napľúť nechcel. No pár pästných úderov do úst od blońdavého ho prinútili.
 
Kurtis Fleming - 31. října 2017 19:02
340x24683.jpg

Velká jeskyně



Barbar si mě v posledním okamžiku stačí všimnout, ale tomu nevěnuji sebemenší pozornost. Utíkám jako o život a v každý vhodný moment skočím s pomocí prstenu vpřed. Slyším za sebou křik a zvuk padajícího kamení. V nohách začínám cítit křeč, ale i přes to nezastavuji a pokračuji dál, dokud se nedostanu k vyvýšenému balkónu končícím ve velké jeskyni.
Znavený padnu na zem a ztěžka oddychuji. Srdce mi tluče jako o závod a já se pokouším chytit dech.
Utekl jsem mu? Teď se konečně ohlédnu a v očekávání, že by mě mohl barbar pronásledovat sleduji ústí tunelu, nic. Místo toho zaslechnu hlasy přicházející z úplně druhé strany.

Chvilku váhám, ale nakonec se přeci jen odvážím pohlédnout přes kamenné zábradlí dolů. Tam uvidím asi šestici barbarů, kteří, podle toho co moje mašinka překládá, zablokovali všechny východy z jeskyní. Do háje, teď se odsud nikdy nedostanu.
Zanedlouho se přižene další barbar a je mi jasné, že je to ten, kterého jsem před chvílí minul v tunelu. Pozoruji celé dění dole a nervózního veverčáka při tom nevědomky pustím. Jeho společníci nejsou jeho nezdarem moc potěšení a k mému překvapení jejich vůdce rozhodne, že bude onen chudák obětován. Tak tohle je už moc, padám odsud.
Pokusím se přenést pryč s pomocí prstenu, ale ten na nic nereaguje a stejně jako před tím na vzdálený přenos neodpovídá.

Gabrieli slyšíš me? pokusím se navázat spojení. Jak jsi na tom, víš jak mě odsud dostat? Nechci tě hodit, ale začíná to tu být dost nebezpečný. To že nemám žádnou zbraň nezmíním, ale v souboji se skupinou barbarů by mi stejně byla k ničemu. Hej Gabrieli, tak co se děje?
 
Univerzas - 22. října 2017 14:30
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Rozhodol si sa jednoznačne a s predstihom. Ako si sa priblížil k barbarovi vedel si kam sa pozrieť. Presunul si sa okamžite. On naopak prekvapený nestihol vydať ani hlásku a už ťa videl miznúť v tme chodby, ktorou on sám prišiel.
”Hej -ej -ej -j !!!”

Doliahne k tvojim ušiam ozvena. Zvuk spoza chrbta naznačí prenasledovanie, no ty unikáš. V tom nastane ďalší otras. Obrovský blok kamena zahučí v pozadí. Ty sa opäť nachádzaš v kľukatej, no priamočiarej chodbe. Nedá sa ísť nikam inam, než rovno. Ale už bez primitívnej hrozby.

Pokračuješ s veveričakom v pred. Ten sa maličko chveje, no je na tom lepšie než pri prvých skokoch. Ostáva naďalej v tvojej dlani pritom, ako ho v tichosti nesieš dopredu. Na konci tunela ťa čaká priestranná dutina. Kus jaskyne dostatočne veľký pre dva obytné domy. Východ, v ktorom si ty je ale pár metrov nad zemou. Balvany s výstupkom tu tvoria dobrý úkryt a zároveň výhľad. Akoby si sa ocitol na kamennom balkóne.

A pod sebou opäť počuť barbarov.

”Boh hory zablokoval všetky prechody. Teraz stačí už len vyčkať kým ho bojovníci nájdu.” Hovorí jeden v hnedavých kožučinách a drevenou maskou, z ktorej trčí kratšie jelenie parožie.
Spolu s týmto barbarom postáva niekoĺko podobných, urastených, ozbrojených vlasáčov.

”Koľko dutín ešte chýba, až sa rozdelíme?” Spýta sa jeden z nich.

Rozhovor ale preruší udýchaný chrt, ktorému si ušiel. Okamžite upútal všetku pozornosť.
”Áááááá!! Kde je!? Máte ho!?”

“Koho?”

“Toho zatúlanca. Toho čo hľadáme! Predbehol ma a bežal sem!”

“Ty si ho nechal utiecť!?”
Zavrčí najväčší z ozbrojencov a s svojou blonďavou hrivou pristúpi k vychudlému.
”Nie! Teda… No… Ušiel… Ale nie naschvál.”
Viac argumentov povedať nestihol, pretože mal blonďákovu dlaň okolo svojho krku.
”Na to aby to nebolo naschvál máš na sebe málo modrín a zranení. Už mám dosť tvojej neschopnosti Ufrud! Ty nie si bojovník, ale hovno! Toto bola posledná kvapka!”
Tvárou sa otočil k otatným. Hlavne k šamanovi.
”Započni krvavú obeť! Nájdeme toho utečenca okamžite. Tento červ kmeňu chýbať nebude!”

Plynulým švihom hodil dusiaceho medzi ostatných. Tí ho schmatli za končatiny a začali uväzovať jeden z balvanov. S rehotom, a šialeným nadšením. Šaman neprotestoval. Pri svojom postávani len vytiahol dýku a začal do rúk zbierať zo zeme prach.
 
Kurtis Fleming - 17. října 2017 07:49
340x24683.jpg

Jeskyně - setkání s barbarem



Zvuk, který jsem před okamžikem zaslechl, byl předzvěstí blížícího se zemětřesení. To na sebe nenechalo dlouho čekat a zanedlouho se začaly tunely otřásat. Strop se začal na několika místech bortit a já se jenom v duchu modlil, aby mě to tady zaživa nepohřbilo.

Utíkám, co mi síly stačí, pokouším se uhýbat padajícímu kamení a čas od času využiji pro jistotu prsten. To se ovšem moc nelíbí veverčákovi, který se po každém skoku začne nervózně třást.
Klídek bráško, za chvíli budeme venku, doufám.

Náhle zaslechnu neznámý hlas. Zastavím a zaposlouchám se, abych poznal, komu patří. Nemusím nad tím moc přemýšlet a je mi hned jasné, že je to jeden z barbarů, kteří mě tu celou tu dobu nahánějí. No bezva. Teď už o něco opatrněji vyrazím kupředu a opatrně nakukuji za každý roh. K mé smůle se hned za zatáčkou onen barbar nachází. Do háje! Tunel nemá žádné postranní chodby ani díry ve kterých bych se mohl ukrýt a zpátky se vrátit nemůžu. Cesta za mnou je už nejspíš zasypaná a i kdyby nebyla, nechci riskovat, že to spadne zrovna ve chvíli, kdy budu uvnitř. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jít kupředu, přímo přes barbara.

Monolog mého pronásledovatele nasvědčuje tomu, že by mi možná barbar pomohl, ale v posledních dnech jsem měl tolik smůly, že to riskovat nebudu. Dám tedy tuto možnost stranou a přemýšlím, jak se s ním vypořádat. Zbývá už jenom chvilka a bude u mě.

Pomalu se vydám kupředu, mírně přikrčený a se srdcem skoro až v krku. Jestli to nevyjde … Zahnu za zatáčku, takže jsem teď přímo proti barbarovi. Zatím si mě ještě nevšiml, za což děkuji všem bohům. Potom se pořádně soustředím a skočím dopředu, tak daleko za barbara, jak jenom dohlédnu. Hned poté, jakmile se zase zorientuji, skočím ještě jednou a pak znovu, dokud nejsem z dohledu. Ale ani potom nezastavuji a pomalým klusem se snažím dostat pryč z jeho blízkosti.
 
Univerzas - 13. října 2017 21:36
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Malého tvorčeka nesieš so sebou. Klušeš vpred a skočíš prsteňom. Po dopade ucítiš ako sa veveričiak nervózne a prekvapene zatrasie.
Chodbou sa dostaneš na rázcestie. Tunel sa rozdvojuje, ľavá časť smeruje nadol. Pravá stúpa. Skôr než sa stihneš rozhodnúť, ktorou pôjdeš, sa začne všetko okolo otriasať. Vibrácie z kameňov ťa donútia pomôcť si s rovnováhou. Ľavá chodba sa zasype balvanmi. Dutina za tvojím chrbtom tiež. Ostáva ti nakoniec len jediná cesta. Nahor.

Opäť skočíš?

Akýmkoľvek spôsobom, no pokračuješ nahor. Pri jednom z krokov sa aj pošmykneš na čoraz viac vlhkej a hladkej zemi z kameňa. Naraz zastavíš.

”A ja ich seriem buzerantov!” Začuješ barbarí jazyk, preložený komunikátorom v tvojom uchu. ”Hľadaj si, dajakého ošarpaného ochrcheľa. Odkiaľ by sa tu asi vzal!? Však dookola je na telá končatín cesty tak holý kokot a nie iný ľudia.”
Hlasné mrmľanie sa približuje tvojím smerom. V zákrute chodby vidíš na stenách nový odlesk pulzujúceho zelenkavého svetla.
”A ešte ma pošlú samého! Že! Ako vždy. Aj nažrať vždy dostanem posledný! Aj z dela strieľať môžem len tak na prst času. Nenávidím ich!”
Odlesk naberá na intenzite akoby sa blížila čudesná fakľa.
”A čo, že ho hľadáte! Aj tak pošvu dostanem! Však? Ako vždy! Hovädá. A čo ak ho nájdem ha? A čo ak nebude zlý a bude to môj kamarát, ha!? ” Zaznie povdzych.
”Čo si to hovorím. Ja nemám kamarátov...”

Zelenisté svetlo oslabne a opäť zosíli. No teraz sa už leskne na tvojej pokožke a oblečení. V stúpajúcej zákrute vidíš krátkovlasého strapatého barbara. Oblečené ma len kožušinové nohavice a topánky. Jeho chudá postava, hore bez, je posiata tetovaním rôznych znakov prekrývajúce jazvy. Mnoho jaziev.
S hnedou bradou rozhodenou ako vtáčie hniezdo čumí do zeme a snaží sa s mrmlaním kopnúť do kamienka. Pritom v ruke drží utrhnutý hríb, ktorého plápolajúcou žiarou si snaží prisvietiť.

Je jasné, že o tebe nevie.

Zatiaľ.
 
Kurtis Fleming - 06. května 2017 08:46
340x24683.jpg

Tunely - Opět v pohybu



Doufal jsem, že bude mít tentokrát Gabriel nějakou odpověď, která by mi konečně řekla, co tu dělám, ale nestalo se tak. Spíše to vypadá, že je s každou další otázkou co mi položí, ještě zmatenější, než byl před tím.
Pokročilá rasa z jiného světa a je zdá se na mě, abych si zachránil prdel sám.
Čekání začne opět nanovo. Tunely jsou tiché a nezdá se, že by některý z mých pronásledovatelů věděl, kde jsem. Za normálních okolností by mi takový klid nevadil, ale teď mě to ticho začíná dohánět k šílenství. Strašně rád bych odsud už zmizel, ale to není bez Gabrielovy pomoci možné.

Pak se ozve povědomý zvuk, ucítím mrazení zádech a přepadne mě nepříjemný pocit. Je to jeden z těch, který mám celou dobu od mého příchodu. To nebude dobré.
Všimnu si praskliny ve stropu a malých kostiček vypadávajících z ní. Okamžitě si vzpomenu na barbary a napadne mě, že už možná nejsem tak v bezpečí, jak jsem si prve myslel.

Rozhlédnu se kolem sebe a zkontroluji oba dva konce tunelu. Vypadá to, že jsem prozatím sám, ale riskovat nic nehodlám. Dám se okamžitě do pohybu, směrem, kterým jsem se ještě nevydal a postupně začínám zrychlovat, až přejdu do mírného klusu. Chlupáče vezmu do ruky, aby náhodou nespadl, nezastavuji. Celou dobu se rozhlížím kolem po barbarech a možných nebezpečích. Po chvilce si vzpomenu na Gabrielovu radu a hned jakmile se ocitnu v dostatečně dlouhém tunelu, pokusím se skočit kupředu, abych mu trochu pomohl. Pochopitelně za předpokladu, že bude prsten fungovat.
 
Univerzas - 02. května 2017 18:51
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Gabriel sa po tvojej odpovedi opäť odmlčí. To čo pri jedení bobúľ v uchu začuješ sú skôr hlasné myšlienky. “Ako? Ale ako je to možné?“ Po otázke zaznie chvíľa nepretržitého mrmlania.

“Daj mi čas, tu niečo nehrá. Takéto niečo sa vôbec nemalo stať. Musím si niečo preveriť. Medzitým skús používať prsteň čo to dá aby si generoval nejaký šum. “

Neostáva teda nič iné len čakať kým hľadanie barbarov prehrmí a kým sa Gabriel opäť ozve. Krátko na to sa nudné čakanie zmení na pozoruhodný moment. Déjà vu.
Zaznie ti v mysli.
Tvoje uši počujú ten istý zvuk čo nedávno. Vidia to isté, čo pred chvíľou. Padajúce kostičky z stropnej praskliny rovno pri tvojich nohách. Presne tie, ktoré používal „šaman“ barbarov. Presne tie, ktoré hľadal slabomyseľný Hotw.

Veveričiak je svedkom rovnakého. Toho ale zvuk rozhodil natoľko aby ti prebehol z jedného ramena na druhé. Piskot vysokého tónu a zježenie, ktoré cítiš na svojom líci ti hovorí, že s nimi nemá dobré skúsenosti.
 
Kurtis Fleming - 21. března 2017 19:54
340x24683.jpg

Jeskyně



Chlupáč poskakuje po mém těle a celého si mě zvědavě prohlíží, jako nějaké exotické zvíře. Celého mě očuchává a nevynechá žádný kousek, jako by mu snad mohlo něco uniknout. Trochu to připomíná psa, i když tohle je daleko podivnější. Čím déle ho pozoruji, tím více jsem přesvědčený o tom, že ještě nikdy neviděl z blízka žádného člověka. Nechám veverčáka jeho zábavě a sám čekám, kdy se konečně Gabriel ozve. Už uběhlo pěkných pár minut a pořád žádná zpráva. Do háje s tím. Nejdřív unese tři lidi a pak o ně všechny postupně přijde. To je mi panečku zachránce galaxie.

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy jedl. Podobná myšlenka napadne i mé tělo a hlasitým projevem se samo ozve. To vystraší chlupáče, který seskočí na zem a zmizí. “Hej klid, nebojse.“ Tvoreček je za okamžik zpátky a tentokrát něco drží ve svých pacičkách. Okamžitě mi jí začne tlačit do pusy, podobně jako matky u zvířat krmí své mladé.
“Dobrá, dobrá, chápu to. Tak tolik nejanči.“ Opatrně ho rukou odstrčím a vezmu si bobuli do ruky. Hlad je příliš velký a při vzpomínce na jídlo v hospodě usoudím, že horší asi nebude. Rychle plod sním a zkoumám jak chutná. V tu chvíli se ozve Gabriel. No sláva, konečně.
“No jak, jako barbaři. Navlečeni do kůží, velcí, dlouhé vlasy, neoholení a tak. “ Nevím jak jinak bych někomu popsal někoho takového. Řekl bych, že označení barbar vše dokonale vystihuje.

Druhá otázka je ale už o něco komplikovanější. Je tedy zcela srozumitelná, akorát nechápu její význam. Co mi tím chce říct? Na okamžik se zamyslím, ale nejsem si vůbec jistý. Tak podle toho odpovím. “Já nevím, nevzpomínám si. Je to dost možné. Proč?“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.093326091766357 sekund

na začátek stránky