Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Len Jeden

Příspěvků: 271


Hraje se Jindy | Budúca hra: nabudúce.  Vypravěč Dragon_Mage je offlineDragon_Mage
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Kurtis Fleming je offline, naposledy online byla 05. prosince 2020 12:10Kurtis Fleming
 Postava Jessica Lovre je offline, naposledy online byla 05. prosince 2020 12:00Jessica Lovre
 
Univerzas - 04. listopadu 2017 17:34
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - sieň [Kurtis]

Štíhleho divocha schmatli za všetky končatiny. Odniesli ho a priviazali ku skale. Kričiac sa snažil brániť, no márne. Šaman vzal do rúk kôpku prachu. Dýku prišľapoval bosou nohou. Mrmlal si popod nos pritom ako trel dlane o seba..

”Um, num, num, num Ooooooo. Boh krvi a kamenia. Z prachu ťa volám a ponúkam obetu...”

Ty ukrytý s veveričiakom po boku kontaktuješ Gabriela. Najprv nepočuť nič. Cez ten krik a hukot divochov. Chvíľami zachytávaš šum. Potom aj Gabrielov hlas.
”Halóoo! Haloo? Počujem! Počuješ? Niečo práve skúšam. Drž palce. Idem si to skočiť!”
Opäť zaznie šum a šaman pokračuje.

”...krv a shcránka jedného z nás bude tvojou. Ak tvoja moc ukáže a zasvieti na votrelca, ktorého videl! Daj nám moc vidieť hotiež, cez kameň, sneh a všetko čo matka stvorila. Pomôž nám ho chytiť!”

Obrad pretne Gabrielov vnútorný hlas. ”Bu.. Hu.. huuuuu….”
“Tu je ale fakt zima. Kde si? Vydrž! Mám kabát aj pre teba.”


Jedným okom cez skulinu uzrieš obrad. Šaman presypal prach do drevenej misky. Pri nezrozumiteľnom mrmlaní napľul a podal ju ďalej. Každý jeden divoch ju vzal a pripľul k nej až kým neprišla k obeti.
On napľúť nechcel. No pár pästných úderov do úst od blońdavého ho prinútili.
 
Kurtis Fleming - 31. října 2017 19:02
340x24683.jpg

Velká jeskyně



Barbar si mě v posledním okamžiku stačí všimnout, ale tomu nevěnuji sebemenší pozornost. Utíkám jako o život a v každý vhodný moment skočím s pomocí prstenu vpřed. Slyším za sebou křik a zvuk padajícího kamení. V nohách začínám cítit křeč, ale i přes to nezastavuji a pokračuji dál, dokud se nedostanu k vyvýšenému balkónu končícím ve velké jeskyni.
Znavený padnu na zem a ztěžka oddychuji. Srdce mi tluče jako o závod a já se pokouším chytit dech.
Utekl jsem mu? Teď se konečně ohlédnu a v očekávání, že by mě mohl barbar pronásledovat sleduji ústí tunelu, nic. Místo toho zaslechnu hlasy přicházející z úplně druhé strany.

Chvilku váhám, ale nakonec se přeci jen odvážím pohlédnout přes kamenné zábradlí dolů. Tam uvidím asi šestici barbarů, kteří, podle toho co moje mašinka překládá, zablokovali všechny východy z jeskyní. Do háje, teď se odsud nikdy nedostanu.
Zanedlouho se přižene další barbar a je mi jasné, že je to ten, kterého jsem před chvílí minul v tunelu. Pozoruji celé dění dole a nervózního veverčáka při tom nevědomky pustím. Jeho společníci nejsou jeho nezdarem moc potěšení a k mému překvapení jejich vůdce rozhodne, že bude onen chudák obětován. Tak tohle je už moc, padám odsud.
Pokusím se přenést pryč s pomocí prstenu, ale ten na nic nereaguje a stejně jako před tím na vzdálený přenos neodpovídá.

Gabrieli slyšíš me? pokusím se navázat spojení. Jak jsi na tom, víš jak mě odsud dostat? Nechci tě hodit, ale začíná to tu být dost nebezpečný. To že nemám žádnou zbraň nezmíním, ale v souboji se skupinou barbarů by mi stejně byla k ničemu. Hej Gabrieli, tak co se děje?
 
Univerzas - 22. října 2017 14:30
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Rozhodol si sa jednoznačne a s predstihom. Ako si sa priblížil k barbarovi vedel si kam sa pozrieť. Presunul si sa okamžite. On naopak prekvapený nestihol vydať ani hlásku a už ťa videl miznúť v tme chodby, ktorou on sám prišiel.
”Hej -ej -ej -j !!!”

Doliahne k tvojim ušiam ozvena. Zvuk spoza chrbta naznačí prenasledovanie, no ty unikáš. V tom nastane ďalší otras. Obrovský blok kamena zahučí v pozadí. Ty sa opäť nachádzaš v kľukatej, no priamočiarej chodbe. Nedá sa ísť nikam inam, než rovno. Ale už bez primitívnej hrozby.

Pokračuješ s veveričakom v pred. Ten sa maličko chveje, no je na tom lepšie než pri prvých skokoch. Ostáva naďalej v tvojej dlani pritom, ako ho v tichosti nesieš dopredu. Na konci tunela ťa čaká priestranná dutina. Kus jaskyne dostatočne veľký pre dva obytné domy. Východ, v ktorom si ty je ale pár metrov nad zemou. Balvany s výstupkom tu tvoria dobrý úkryt a zároveň výhľad. Akoby si sa ocitol na kamennom balkóne.

A pod sebou opäť počuť barbarov.

”Boh hory zablokoval všetky prechody. Teraz stačí už len vyčkať kým ho bojovníci nájdu.” Hovorí jeden v hnedavých kožučinách a drevenou maskou, z ktorej trčí kratšie jelenie parožie.
Spolu s týmto barbarom postáva niekoĺko podobných, urastených, ozbrojených vlasáčov.

”Koľko dutín ešte chýba, až sa rozdelíme?” Spýta sa jeden z nich.

Rozhovor ale preruší udýchaný chrt, ktorému si ušiel. Okamžite upútal všetku pozornosť.
”Áááááá!! Kde je!? Máte ho!?”

“Koho?”

“Toho zatúlanca. Toho čo hľadáme! Predbehol ma a bežal sem!”

“Ty si ho nechal utiecť!?”
Zavrčí najväčší z ozbrojencov a s svojou blonďavou hrivou pristúpi k vychudlému.
”Nie! Teda… No… Ušiel… Ale nie naschvál.”
Viac argumentov povedať nestihol, pretože mal blonďákovu dlaň okolo svojho krku.
”Na to aby to nebolo naschvál máš na sebe málo modrín a zranení. Už mám dosť tvojej neschopnosti Ufrud! Ty nie si bojovník, ale hovno! Toto bola posledná kvapka!”
Tvárou sa otočil k otatným. Hlavne k šamanovi.
”Započni krvavú obeť! Nájdeme toho utečenca okamžite. Tento červ kmeňu chýbať nebude!”

Plynulým švihom hodil dusiaceho medzi ostatných. Tí ho schmatli za končatiny a začali uväzovať jeden z balvanov. S rehotom, a šialeným nadšením. Šaman neprotestoval. Pri svojom postávani len vytiahol dýku a začal do rúk zbierať zo zeme prach.
 
Kurtis Fleming - 17. října 2017 07:49
340x24683.jpg

Jeskyně - setkání s barbarem



Zvuk, který jsem před okamžikem zaslechl, byl předzvěstí blížícího se zemětřesení. To na sebe nenechalo dlouho čekat a zanedlouho se začaly tunely otřásat. Strop se začal na několika místech bortit a já se jenom v duchu modlil, aby mě to tady zaživa nepohřbilo.

Utíkám, co mi síly stačí, pokouším se uhýbat padajícímu kamení a čas od času využiji pro jistotu prsten. To se ovšem moc nelíbí veverčákovi, který se po každém skoku začne nervózně třást.
Klídek bráško, za chvíli budeme venku, doufám.

Náhle zaslechnu neznámý hlas. Zastavím a zaposlouchám se, abych poznal, komu patří. Nemusím nad tím moc přemýšlet a je mi hned jasné, že je to jeden z barbarů, kteří mě tu celou tu dobu nahánějí. No bezva. Teď už o něco opatrněji vyrazím kupředu a opatrně nakukuji za každý roh. K mé smůle se hned za zatáčkou onen barbar nachází. Do háje! Tunel nemá žádné postranní chodby ani díry ve kterých bych se mohl ukrýt a zpátky se vrátit nemůžu. Cesta za mnou je už nejspíš zasypaná a i kdyby nebyla, nechci riskovat, že to spadne zrovna ve chvíli, kdy budu uvnitř. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jít kupředu, přímo přes barbara.

Monolog mého pronásledovatele nasvědčuje tomu, že by mi možná barbar pomohl, ale v posledních dnech jsem měl tolik smůly, že to riskovat nebudu. Dám tedy tuto možnost stranou a přemýšlím, jak se s ním vypořádat. Zbývá už jenom chvilka a bude u mě.

Pomalu se vydám kupředu, mírně přikrčený a se srdcem skoro až v krku. Jestli to nevyjde … Zahnu za zatáčku, takže jsem teď přímo proti barbarovi. Zatím si mě ještě nevšiml, za což děkuji všem bohům. Potom se pořádně soustředím a skočím dopředu, tak daleko za barbara, jak jenom dohlédnu. Hned poté, jakmile se zase zorientuji, skočím ještě jednou a pak znovu, dokud nejsem z dohledu. Ale ani potom nezastavuji a pomalým klusem se snažím dostat pryč z jeho blízkosti.
 
Univerzas - 13. října 2017 21:36
ico2ss9582.jpg
Jaskyne - dutá sieť [Kurtis]

Malého tvorčeka nesieš so sebou. Klušeš vpred a skočíš prsteňom. Po dopade ucítiš ako sa veveričiak nervózne a prekvapene zatrasie.
Chodbou sa dostaneš na rázcestie. Tunel sa rozdvojuje, ľavá časť smeruje nadol. Pravá stúpa. Skôr než sa stihneš rozhodnúť, ktorou pôjdeš, sa začne všetko okolo otriasať. Vibrácie z kameňov ťa donútia pomôcť si s rovnováhou. Ľavá chodba sa zasype balvanmi. Dutina za tvojím chrbtom tiež. Ostáva ti nakoniec len jediná cesta. Nahor.

Opäť skočíš?

Akýmkoľvek spôsobom, no pokračuješ nahor. Pri jednom z krokov sa aj pošmykneš na čoraz viac vlhkej a hladkej zemi z kameňa. Naraz zastavíš.

”A ja ich seriem buzerantov!” Začuješ barbarí jazyk, preložený komunikátorom v tvojom uchu. ”Hľadaj si, dajakého ošarpaného ochrcheľa. Odkiaľ by sa tu asi vzal!? Však dookola je na telá končatín cesty tak holý kokot a nie iný ľudia.”
Hlasné mrmľanie sa približuje tvojím smerom. V zákrute chodby vidíš na stenách nový odlesk pulzujúceho zelenkavého svetla.
”A ešte ma pošlú samého! Že! Ako vždy. Aj nažrať vždy dostanem posledný! Aj z dela strieľať môžem len tak na prst času. Nenávidím ich!”
Odlesk naberá na intenzite akoby sa blížila čudesná fakľa.
”A čo, že ho hľadáte! Aj tak pošvu dostanem! Však? Ako vždy! Hovädá. A čo ak ho nájdem ha? A čo ak nebude zlý a bude to môj kamarát, ha!? ” Zaznie povdzych.
”Čo si to hovorím. Ja nemám kamarátov...”

Zelenisté svetlo oslabne a opäť zosíli. No teraz sa už leskne na tvojej pokožke a oblečení. V stúpajúcej zákrute vidíš krátkovlasého strapatého barbara. Oblečené ma len kožušinové nohavice a topánky. Jeho chudá postava, hore bez, je posiata tetovaním rôznych znakov prekrývajúce jazvy. Mnoho jaziev.
S hnedou bradou rozhodenou ako vtáčie hniezdo čumí do zeme a snaží sa s mrmlaním kopnúť do kamienka. Pritom v ruke drží utrhnutý hríb, ktorého plápolajúcou žiarou si snaží prisvietiť.

Je jasné, že o tebe nevie.

Zatiaľ.
 
Kurtis Fleming - 06. května 2017 08:46
340x24683.jpg

Tunely - Opět v pohybu



Doufal jsem, že bude mít tentokrát Gabriel nějakou odpověď, která by mi konečně řekla, co tu dělám, ale nestalo se tak. Spíše to vypadá, že je s každou další otázkou co mi položí, ještě zmatenější, než byl před tím.
Pokročilá rasa z jiného světa a je zdá se na mě, abych si zachránil prdel sám.
Čekání začne opět nanovo. Tunely jsou tiché a nezdá se, že by některý z mých pronásledovatelů věděl, kde jsem. Za normálních okolností by mi takový klid nevadil, ale teď mě to ticho začíná dohánět k šílenství. Strašně rád bych odsud už zmizel, ale to není bez Gabrielovy pomoci možné.

Pak se ozve povědomý zvuk, ucítím mrazení zádech a přepadne mě nepříjemný pocit. Je to jeden z těch, který mám celou dobu od mého příchodu. To nebude dobré.
Všimnu si praskliny ve stropu a malých kostiček vypadávajících z ní. Okamžitě si vzpomenu na barbary a napadne mě, že už možná nejsem tak v bezpečí, jak jsem si prve myslel.

Rozhlédnu se kolem sebe a zkontroluji oba dva konce tunelu. Vypadá to, že jsem prozatím sám, ale riskovat nic nehodlám. Dám se okamžitě do pohybu, směrem, kterým jsem se ještě nevydal a postupně začínám zrychlovat, až přejdu do mírného klusu. Chlupáče vezmu do ruky, aby náhodou nespadl, nezastavuji. Celou dobu se rozhlížím kolem po barbarech a možných nebezpečích. Po chvilce si vzpomenu na Gabrielovu radu a hned jakmile se ocitnu v dostatečně dlouhém tunelu, pokusím se skočit kupředu, abych mu trochu pomohl. Pochopitelně za předpokladu, že bude prsten fungovat.
 
Univerzas - 02. května 2017 18:51
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Gabriel sa po tvojej odpovedi opäť odmlčí. To čo pri jedení bobúľ v uchu začuješ sú skôr hlasné myšlienky. “Ako? Ale ako je to možné?“ Po otázke zaznie chvíľa nepretržitého mrmlania.

“Daj mi čas, tu niečo nehrá. Takéto niečo sa vôbec nemalo stať. Musím si niečo preveriť. Medzitým skús používať prsteň čo to dá aby si generoval nejaký šum. “

Neostáva teda nič iné len čakať kým hľadanie barbarov prehrmí a kým sa Gabriel opäť ozve. Krátko na to sa nudné čakanie zmení na pozoruhodný moment. Déjà vu.
Zaznie ti v mysli.
Tvoje uši počujú ten istý zvuk čo nedávno. Vidia to isté, čo pred chvíľou. Padajúce kostičky z stropnej praskliny rovno pri tvojich nohách. Presne tie, ktoré používal „šaman“ barbarov. Presne tie, ktoré hľadal slabomyseľný Hotw.

Veveričiak je svedkom rovnakého. Toho ale zvuk rozhodil natoľko aby ti prebehol z jedného ramena na druhé. Piskot vysokého tónu a zježenie, ktoré cítiš na svojom líci ti hovorí, že s nimi nemá dobré skúsenosti.
 
Kurtis Fleming - 21. března 2017 19:54
340x24683.jpg

Jeskyně



Chlupáč poskakuje po mém těle a celého si mě zvědavě prohlíží, jako nějaké exotické zvíře. Celého mě očuchává a nevynechá žádný kousek, jako by mu snad mohlo něco uniknout. Trochu to připomíná psa, i když tohle je daleko podivnější. Čím déle ho pozoruji, tím více jsem přesvědčený o tom, že ještě nikdy neviděl z blízka žádného člověka. Nechám veverčáka jeho zábavě a sám čekám, kdy se konečně Gabriel ozve. Už uběhlo pěkných pár minut a pořád žádná zpráva. Do háje s tím. Nejdřív unese tři lidi a pak o ně všechny postupně přijde. To je mi panečku zachránce galaxie.

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy jedl. Podobná myšlenka napadne i mé tělo a hlasitým projevem se samo ozve. To vystraší chlupáče, který seskočí na zem a zmizí. “Hej klid, nebojse.“ Tvoreček je za okamžik zpátky a tentokrát něco drží ve svých pacičkách. Okamžitě mi jí začne tlačit do pusy, podobně jako matky u zvířat krmí své mladé.
“Dobrá, dobrá, chápu to. Tak tolik nejanči.“ Opatrně ho rukou odstrčím a vezmu si bobuli do ruky. Hlad je příliš velký a při vzpomínce na jídlo v hospodě usoudím, že horší asi nebude. Rychle plod sním a zkoumám jak chutná. V tu chvíli se ozve Gabriel. No sláva, konečně.
“No jak, jako barbaři. Navlečeni do kůží, velcí, dlouhé vlasy, neoholení a tak. “ Nevím jak jinak bych někomu popsal někoho takového. Řekl bych, že označení barbar vše dokonale vystihuje.

Druhá otázka je ale už o něco komplikovanější. Je tedy zcela srozumitelná, akorát nechápu její význam. Co mi tím chce říct? Na okamžik se zamyslím, ale nejsem si vůbec jistý. Tak podle toho odpovím. “Já nevím, nevzpomínám si. Je to dost možné. Proč?“
 
Univerzas - 11. března 2017 13:46
ico2ss9582.jpg
Jaskyne – dutá sieť [Kurtis]

Tvoja odpoveď Gabriela zarazila. Nastalo mlčanie. „Veveričiak“ medzitým nejakú dobu trávi na tvojom ramene. Obtiera o teba svoje líca a srsť. Čuchá čo môže. Ucho, vec za tvojím uchom, poškodené oblečenie. Chvíľami ťa svojimi fúzikmi za šteklí tak, až a to donúti odkloniť hlavu.

Na to skĺzne po tvojej ruke a na dlaň. Pazúrikmi sa držiac o tvoj rukáv čuchá všetko čo má pred nosom. Tvoje škrabance, špinavé fľaky na oblečení, prsteň. Zastaví ho v tom zvuk škvŕkania tvojho žalúdku.
Zoskočí na zem akoby sa zľakol. Rozbehne sa k jednej z rastlín, utrhne bobuľu a nesúc ju v ústach sa vráti na tvoje rameno. Tam ju vezme do oboch rúčok. A svete div sa snaží sa ti bobuľu vtlačiť do úst.

Hlad vskutku začína byť nepríjemný. Naposledy si jedol na večeri vo Vialéri a teraz už začína doliehať slabosť. Počas tohto pocitu sa ozve Gabriel.
“Je to čudné. Toto som ešte nevidel. Ako tí barbari vyzerajú? A povedz mi ešte jednu vec. Videl si niekedy v živote motýle? Ale nie také normálne, také fialkavé, ligotavé. Také čo po každom mávnutí krídla za sebou nechajú trblietavý prach až sa nakoniec cítiš ako v továrni na vianočné stromčeky.“
 
Kurtis Fleming - 28. prosince 2016 22:37
340x24683.jpg

Jeskyně - Na zemi?



Netrvá to dlouho a v uchu mi opět zazní Gabrielův hlas. V současné době asi jeden z mála lidí, které opravdu rád slyším. Podle toho co řekl, ví, kde se nacházím. “No sláva.“ oddychnu si a poslouchám, co mi řekne. Jeho sdělení je ale docela podivné. Nejen, že mi tvrdí, že jsem mu lhal, ale dokonce je přesvědčen o tom, že se nacházím na zemi.
“Cože?“ vykoktám ze sebe. “Na Zemi? Jak bych se asi dostal na Zem? “ Pokud nemá ten prsten schopnost přenášet lidi v prostoru, tak nevím, jak by to bylo možné.

Bohužel čas na přemýšlení nemám. Uvědomím si, že jsem stále v systému jeskyní a někde mě tu nahání banda barbarů. Jejich úmysly jsou mi stále neznámé, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by se mi líbilo.
“Hele, já nevím, co se stalo, ale teď nemám na nějaké dohadování čas. Nahání mě tu nějaká tlupa divochů a můžeš si být jistý, že bych byl raději kdekoliv jinde. To, jestli ty tvoje hračky nefungují, můžeš zjistit jindy, teď mě odsud ale dostaň!“
Neříkám, že bych se nechtěl vrátit zpátky do toho momentu, kdy mě Gabriel unesl, ale nikdy by mě nenapadlo se pokoušet vrátit, když většině jeho technologií nerozumím.

Nechám Gabriela, ať si láme hlavu s tím jak mě dostat zpátky a mezi tím čekám. Drobeček se mezi tím opět vyšplhal na mé rameno a uvelebil se na stejném místě jako před tím.
“Co ty tu zase děláš?“ zeptám se ho zvědavě a prohlídnu si ho zkoumavě, jako kdybych ho viděl poprvé. “Ty určitě nejsi ze Země, takovou potvůrku bych si určitě pamatoval.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1043541431427 sekund

na začátek stránky