What the fuck?

Asi si všichni myslíte, že jsem se celou tu dobu, než jsem zavolal Joleen flákal někdy mezi šlapkama a užíval jsem si pocit zase žít. Uznávám, s tou myšlenkou jsem vycházel z Bambusového domečku pro panenky.
Jenže mé kroky směřovaly někam naprosto jinam. Po paměti jsem se vydal vstříc místu, které jsem kdysi dávno nazýval domovem.
Potřeboval jsem si vzpomenout na to, kým jsem byl.
Snažil jsem se být dobrým chlapem. Zatraceně se snažil. Možná jsem i chvíli byl. Chtěl jsem něco dokázat a tak jsem se dal do armády, která se částečně podílela na tom, co je ze mne nyní.
Jestli jsem měl nějaký život předtím? Nějakou ženu či dítě? Sakra, že jsem měl ženu. Byla naprosto úžasná a dokonalá. Chtěli jsme se vzít a mít spolu spoustu dětí. Ale když jsem odešel ani ne po roce si to rozdala s mým nejlepším přítelem... takže možná tak úžasná a dokonalá nakonec nebyla.

Chvíli jsem stál před barákem, kde se nacházel náš společný byt a přemýšlel nad tím, zda tam stále žije a kolik by jí mohlo být let. Pohrával jsem si s myšlenkou, že bych jí tam šel postrašit.
Což jsem nakonec neudělal, protože to bylo zvrácené i na mně. A vydal jsem se po svých stopách zpátky k Bambusovému domečku, jako kdyby mne tam opět něco táhlo a třeba skutečně táhlo.
Takže, když jsem volal Andělce, nebyl jsem daleko od Bambusového domečku. Tak deset minut volné chůze. Pět a možná míň pokud bych běžel.

"Cože?" Nemám ani šajna o čem to vlastně mluví a do čeho se jí to podařilo namočit. Chtěl jsem se jen zeptat na to, kde se nachází možné ubytování.
Kde se u všech rohatých v Chicagu vzal obr? Jako ten obr z pohádek?
Zatraceně… ta musí mít asi dobrý matroš. Tu Aqua regiu, neměla pít.
Chvíli je tam ticho a opět zaslechnu, jak mi Joleen oznamuje, že s tím obrem někam jde.
"Kde jsi? U té restaurace nebo někde jinde? Pokud jsi u té restaurace, vydrž. Hlavně s ním nechoď. Za pět minut tam budu… jasný? A hlavně, prosím, nezavěšuj."
Krucinál ženská... Pokud mi bylo potvrzené, že se nachází někde v blízkosti té velmi zvláštní restaurace, tak jsem z volné chůze přešel do běhu. U ucha jsem se stále snažil udržet mobil, což byl opravdu obtížný výkon. Ale nějak jsem to zvládal. Když se chce, tak jde všechno.

~Obr - Aka PJ~

Obr překvapeně zamrká, zřejmě tuto reakci ani v nejmenším neočekával. Na tvou otázku není schopen odpovědět, protože se nad tím snaží přemýšlet a moc mu to nejde. Přemýšlení není zrovna skvělá schopnost obrů. Sice ano, ve většině případů používají hlavu, ale jako například beranidlo a hlavně, když není jejich.
Nakonec se poškrábe na nose a pokrčí rameny.
"Jmenuji se Skála. A půjdete se mnou na místo, ze kterého není úniku, protože strkáte nos tam, kam nemáte a mému zaměstnavateli se to nelíbí." Odpoví ti po chvíli na tvou následnou otázku. Mezitím, co z telefonního sluchátka zaslechneš něco jako nadávku.
"Tak půjdeme?" Otáže se obr se jménem Skála.

Prostě k roztrhání

Stačím si všimnout zmatku v obrových očích, po tom, jak jsem ho odbyla. Nějak jsem tušila, že to nebude ten typ, co klame tělem. Ale na to jsem byla moc opilá, abych to dokázala brát nějak vážněji. Místo toho jsem poslouchala prapodivným zvukům v telefonu, které končily tím, že jsem uslyšela hlas předpokládaného pachatele.

"Ano, človíčku?" odpovím na to oslovení stejnou mincí.

Budu si s ním muset promluvit o tom oslovení. Ale to až jindy. Protože na to teď není čas, jak mi naznačuje ten milý chlapík, jenž tu na mě odhodlaně čekal. Ustarané otázky v telefonu mi přišly roztomilé. Pomalu se podívám na toho obra, upřeně se zadívám do jeho očí. Prolétlo mi hlavou, že kdyby na něco došlo, tak by to bolelo určitě nás oba.

Usměji se na něj svým lehce křivým úsměvem.

"Prý se jmenuju Joleene a po dobrém či zlé jdu někam s jedním obrem, co tu na mě čekal..." řeknu do telefonu a pak překryji mikrofon a obrátím se s otázkou na toho obra. "Doufám, že nevadí, že jsem použila termín obr. Není to už společensky nepřijatelné, že?"

Sama se musím držet, abych vydržela tu vážnou tvář a tóninu, jako kdybych měla opravdu starost o to, zda jsem korektní.

"Vlastně, když s tebou jdu někam, smím se zeptat kdo mě doprovází a kam? A nebo to bude překvapení?" zeptám se a nepřekrývám rukou už mikrofon. A jsem docela dost zvědavá, zda jak zareaguje na to všechno.

Dlouhý den zdá se ještě nekončí
Joleen

Hromotluk několikrát překvapeně zamrkal, neboť to bylo poprvé, co se někdo k němu takto zachoval. Přeci jenom to byl obr, který budil strach a byl zvyklí, že díky tomu, co je, bude mít všechno hned a nebude muset čekat. A obzvláště nebude tak okázale ignorován, neboť to s jeho velikostí prostě nebylo doposud možné.
Stál tam sice zatím mlčky, ale bylo na něm vidět, že se mu tvá reakce ani v nejmenším nelíbí a usilovně si láme hlavu s tím, jak se vlastně vůči někomu tak opovážlivému zachová.

Což zapříčinilo, že si měla chvilku, abys s dotyčným na drátě mohla prohodit pár slov. Chvíli to sice vypadalo, že tam svádí neskutečný boj s technikou, ale nakonec to vypadalo, že byl boj úspěšně vyhraný.
"Andělko?" Otázal se Mal, a když mu bylo potvrzeno, že mluví se správnou osobou, pokračoval.
"Jakže si říkala, že je ta adresa?" Domněnka potvrzena.

Než si mu stačila však odpovědět, obr se rozhodl, že už čekal dost a nehodlá ztrácet svůj drahocenný čas.
"Jmenujete se Joleen." Prohlásil hlasem připomínající hrom. Už to neznělo, jako otázka spíše se jednalo o konstatování. Což na druhém konci drátu vyvolalo otázku typu, zda je všechno v pořádku a jestli nepotřebuješ pomoct.
"Budete muset jít se mnou… a to po dobrém nebo po zlém." Dodal obr s naprostou vážností v hlase, jako kdyby čekal, že jej budeš mít v úmyslu nadále ignorovat. Zdálo se, že tu možnost po zlém, má v úmyslu si vážně vychutnat.
Takže se skutečně nejednalo o skrytou kameru a někoho, kdo se tě snažil vytrolit. Všechno to bylo čím dál tím lepší. Aneb když se daří, tak se daří.

Déšť a uzavírání dnešního dne

Je docela zajímavé vidět Carlose v takto podmračeném stavu plného vzteku a obav. Ne, že bych tento stav hodlala častěji vytvářet, ale doteď jsem s tím neměla tu pravou čest. Docela pochybuji nad tím, že se ještě do větších problémů mohu namočit, a tak raději mlčím na tu Carlosovu poznámku, abych jej třeba ještě víc nezachmuřila. Z nějakého důvodu mu na mě záleží, tak proč mu to dělat těžším?

Vypiji svou sklenku, vezmu si svůj kabát a -jako vždy - zkontroluji svoje kapsy, zda tam mám telefon a vše, co obvykle u sebe nosím. Což se stejně obvykle smršťuje jen na peněženku a klíče. S tím nechám Carlosovi na stole peníze, podle mého nejlepšího odhadu i se spropitným, vynechávám teda tu pekelnou láhev čehosi, protože to bych se určitě nedoplatila a navíc do toho nás majitel popoháněl. To by prostě nebylo fér.

Pak už jej jen následuji ke dveřím a obléknu se do kabátu. Než kolem něj projdu, krátce se jej dotknu na rameni, jako znamená poděkování. Jo, není to nic moc, ale když od vás ten člověk nic nechce a vy se nehodláte s každým objímat jak přehormonovaná patnácka, tak tohle je ten nejlepší způsob. Tedy ten nejlepší způsob, o kterým vím já.

"Dobrou noc," popřeji a pak už vyklouznu z domu ven, vstříc dešti, svému autu a v dohledné době snad i posteli. Na tu se velmi těším. Podívám se vzhůru k obloze, když poprvé vstoupím do deště. Ono to vlastně docela sedí na dnešní den a mou náladu. A zmoknout mi tak trochu nevadí. Aspoň mě to trochu probudí. Druhá věc, co však zpozoruji venku mě už tak netěší. Velcí mohutní chlápci, natož Obři nebo jim podobní, prostě značí potíže. Takovým nebo jiným způsobem. Jsem zatraceně unavená, mentálně vyčerpaná a stále opilá. Nejsem prostě ve stavu, kdy bych se s nadšením vrhla na další případ.

Neodpovím mu proto hned a nadšeně, že jsem tu k jeho službám, ale místo toho si jej změřím pohledem a uvítám, že mi zazvonil telefon. Docela mám i tip na to, kdo by to mohl být. Obzvlášť, když je to neznámé číslo. Zvednu proto ukazováček směrem k hromotlukovi a naznačím mu, že má chvilku počkat, a pak zvednu hovor. Přemůžu se a vytvořím na tváři něco jako omluvný výraz k obrovi.

"Halo, halo?" pronesu trochu vesele do telefonu. Obzvláště, když tuším, že by to mohl být Malcolm.

Popíjení s Carlosem
Jo

"To nestojí za řeč." V tomhle není zrovna výřečný. Z nějakého důvodu mu na tobě záleží, a proto to udělal. K čemu se nad tím pozastavovat?
"Jen doufám, že ti to pomůže a nedostane tě to do větších sraček." Dodá o něco tišeji a mračí se přitom do své skleničky. Tahle maska, či pravá tvář, mu příliš nesluší.
"Nicméně… to se uvidí zítra." Dodá ještě a kopne do sebe panáka. Nechá tě, aby sis toho svého vypila. Jakmile tak učiníš, dojde ke dveřím, které ti otevře, aby tě vypustil ven, a zamkne lokál.

Venku si tak můžeš všimnout dvou naprosto skvělých věci. Ta první na sebe upoutá okamžitou pozornost, protože prší. Z nebe padá mokrá sračka.
Druhá věc, tedy přesněji pořádný hromotluk, na sebe upozorní následovně. Vlastně ono by bylo asi těžké přehlédnout před dva metry mohutného chlapa, který by mohl natáčet reklamy o dřevorubcích nebo by si hravě mohl zahrát na Yettiho. Vlastně tvůj detektivní instinkt ti jemně naznačuje, že se nejedná o pouhého člověka, ale o obra, který se zmenšil, aby na svou hlavu nevypsal odměnu. Stačí si vzpomenout, jak dopadl chudák King kong.
To že se nachází před Bambusovým domečkem pro panenky, není zas tak neobvyklé. Chodí sem různé bytosti se zašít. I když vzhledem k tomu, že Carlos zavírá tak brzy, tak se velká většina zašívá spíše do Díry nebo k Mordecai. Najdou se občas tací, kteří si to neuvědomí a Carlos jim to musí velmi jemně sdělit.
"Joleene?" Vzhledem k tomu, že zná tvé jméno to vypadá, že nestojí o schování se před ošklivým počasím pod ochranná křídla ke Carlosovi, ale čistě o tvou maličkost. Což není tak úplně neobvyklé. Kdo potřebuje pomoc, nějakým způsobem si k tobě cestu najde. Už ses setkala s různorodou škálou klientů, takže potkat obra je sice novinka, ale není to tak úplné překvapení. Vlastně ještě, aby bylo, když se rozhodl princ pekelný zrovna v Chicagu strávit svou dovolenou.
Za neobvyklejší by se dalo považovat to, že ti zazvonil telefon v tuto noční dobu a to nějaké neznámé číslo. Něco ti však jemně napovídá, že by to mohl být Mal, který se sice hezky přiznal, že potřebuje pomoct s bydlením a přistoupil na možnost si najít něco v bytovce, kde jsi ty… ale zapomněl se zeptat na adresu. Teď chudák bloudí ulicemi ztracen v Chicagu… nebo tráví čas v lepší společnosti.
Nicméně je tu ještě stále ten obr, který čeká na to, až mu potvrdíš svou identitu, aby se podle toho mohl zachovat.
A to si někdo myslel, že půjde domů… očividně se ošklivě spletl.

Obchod je u konce
Rozloučení s Barneyem
Popíjení s Carlosem

Dávám si pozor, abych pochopila, co přesně chce zjistit. Clementina Crown. Tohle jméno přesně jsem nikdy neslyšela, ale asi mám v poslední době co dočinění s jejími příbuznými. Nebo to aspoň předpokládám. Každopádně hádám, že Lucifer bude vědět, o kterou smlouvu se jedná.

"Platí," souhlasím s ním a chci si papírek převzít, když cukne rukou.

Povytáhnu obočí, zda to myslí vážně. To je dneska něco ve vzduchu, že mi to mají nutkání dělat všichni, kteří mi něco píší na papírek? Mám však více trpělivosti než Carlos a čekám s nataženou rukou. Trpělivosti sice ano, ale co postrádám je jakékoliv chuť se s Barneyem pošťuchovat.

Avšak napětí exponenciálně roste a nebezpečně se přibližuje hodnotě, kdy se z napětí stane fyzický kontakt. Ráda bych se tomu vyhnula, ale nechci Carlose před informátorem nijak shodit. A žádnou vtipnou hlášku jsem nevymyslela, a tak jsem mlčela a snažila se myšlenkami Carlose přinutit, aby se uklidnil. Mrtvý informátor mi k ničemu nebude.

Oddechnu si až ve chvíli, kdy Barney opět zmizí do sklepa a my s Carlosem zůstaneme sami. Chci odmítnout dalšího panáka, ale vypadá to, že Carlos mě stejně nehodlá poslouchat, a tak si místo protestů rychle opíšu číslo do svého telefonu a uložím jako "Barney od C". Myslím si, že kdyby to Carlos viděl, asi by protestoval, nicméně jsem velmi společenský člověk, co celkem často využívá různých kontaktů, takže je potřebuji nějak odlišit.

Přiťuknu si s Carlosem.

"Na dobrou noc," opakuji a svlažím si hrdlo tím nápojem.

"Díky, za pomoc. Bez tebe bych se dlouho plácala na jednom místě," řeknu tiše a přiznám svá omezení, což nedělám moc často. Mám chuť Carlose obejmout, nechat se obejmout a říct mu, že ho mám ráda. Jenže nic z toho neudělám. Nahradím to prostě slovy, které má hrdost a náš vztah překousne. "Až budeš kdykoliv cokoliv potřebovat, fakt si řekni. Jasný?"

Podívám se na něj.

Obchod je obchod
Jo

"Chtěl bych znát přesné znění smlouvy, kterou s Luciferem uzavřela Clementaine Crown." Sdělí ti, co od tebe na oplátku chce. Na jeho tváři se objeví lišácký úsměv.
Carlos jen přimhouří oči.
"Potřebuji si něco potvrdit." Dodá spíše sám pro sebe.
Příjmení Crown je ti povědomé. Vlastně už si ho slyšela od Mala ve spojitosti právě s Nicky Střelou a těmi dvěma na útěku. Je pravdou, že se také mohlo jednat o náhodné příjmení, které vůbec nesouvisí s případem… Ale to by byla až moc velká náhoda.

Ohledně telefonu jen přikývne, chvíli se prohrabuje v kapsách svého oblečení, než se mu podaří vytáhnout jak kus papíru, tak i propisku. Naškrábe na papír číslo.
"Budu ho sledovat, a jakmile zavoláte, řeknu vám kde zrovna je." Oznámí a s tím podává své číslo. Když ten papírek chceš převzít, tak cukne s rukou, abys ho nechytla. Dětinská hra.
"Barney." Zavrčí na něj Carlos, který svému kolegovi jasně sděluje, že ještě bude dělat nějaké pitomosti, tak ať si ho nepřeje. Barney se ušklíbne, v jeho očích se zableskne a chvíli to vypadá, že se mezi těma dvěma strhne souboj. Otázkou je, kdo by odsud vyšel jako vítěz.
Nic takového se však nakonec nekoná, papírek ti je předán normálně. Informátor popojde pár kroků, pokloní se ještě, což prapodivným způsobem vás oba uráží a zmizí zpátky do sklepa.
Po jeho odchodu se výrazně vyčistí vzduch a to asi nejen obrazně.

"Tak to by bylo." Pronese Carlos a jeho nálada se pomalu vrací zpátky do starých kolejí.
"Dáš si se mnou panáka na povzbuzení? Protože já si ho určitě dám." S tím přejde k baru nečekajíc tak na odpověď. Vyndá dvě skleničky a nalije tam dvojitého panáka, a i kdyby tvá odpověď byla záporná, nalil i tobě. Jednoho položí před tebe a pozvedne svou skleničku k přiťuknutí.
"Na dobrou noc."

Obchod
Carlos, Barney

Trochu mě uklidní, že nechce žádnou mou informaci. Ale zjistit mu informaci o Luciferovi? Tím bych si z Lucifera mohla nadělat nepřítele, pokud jím tedy už teď není. Přeci jen si myslím, že po tom, co se stalo s jeho domem, s jeho... novým výtvorem, asi nebude hned otvírat dveře každému andělovi, který na ně zaklepe.

"A co by to za informaci mělo být?" zeptám se a upřeně se soustředím na toho informátora přede mnou. I kdyby uměl číst myšlenky, tak teď to nejde, protože nemyslím na nic, než na něj a jeho reakce, slova. A zbytek mého vědomí se soustředí uklidnit dobrou náladu, která si trsá v koutku mojí mysli a pobrukuje se nějakou stupidní píseň. No jo, alkohol ze mě nedělá profesionála.

"Když to zjistím, dám ti vědět. Hádám, že na telefon?" zeptám se ještě a rovnou souhlasím. Nechci tu trávit o nic víc, než musím.

"Ale chtěla bych vědět, kde je, až zítra. V jedenáct. Domluveno?" zeptám se přímo.

Nehodlám Lucifera honit v tomhle stavu, navíc bez Mala. Je to možná jen člověk, ale černý mi ho poslal z nějakého důvodu. A já vážně teď chci jít akorát tak spát, nebo si zazpívat do sprchy s hudbou tak hlasitě, že budu na pár hodin hluchá.

Výměnný obchod – Informace za informace
Joleene

“Skvěle.“ Tleskne a následně si promne informátor ruce, potěšen tím, že se konečně někam hnete. Už to chvíli pro něj vypadalo, jako ztráta času.
“V prvé řadě se nejedná o informace točící se kolem vás, ale o něco, co byste mi byla schopná zjistit.“ Vysvětlí hned na úvod. Majitel podniku se už nadechuje k tomu, aby ho zřejmě poslal do věčných lovišť. Čehož si nějak nevšímá a pokračuje, možná se s takovou dostanete konečně k jádru pudla.
“Onu informaci lze získat právě u Lucifera a vzhledem k tomu, že jej stejně hledáte…“ Nedořekne to, protože to je naprosto jasné, že vlastně tímto způsobem se zabijí dvě mouchy jednou ranou. Pokrčí rameny a zvlaží hrdlo několika pořádnými doušky piva. Dávajíc vám tak prostor.
"Zatraceně, Barney." Zavrčí Carlos a připomíná tak pitbula, který varuje svou oběť, než na ní zaútočí.
Barney to ignoruje a veškerá jeho pozornost je zaměřena na tvou maličkost, čekajíc na tvé rozhodnutí. Pokud se rozhodneš přijmout, bude ti nápomocen. Avšak do té doby, proč by se nějak víc namáhal.
Jestli to předtím, když si brala ten případ, nějak zapáchalo. Teď už to totálně smrdí průserem a všechno se točí kolem dvou hlavních postav: Lucifera a té jeho křepelky Nicky Bullet.

Obchodování
Carlos a Barney

Bohužel, informátor není tak hluchý, jak jsem si myslela. To je jedna z věcí, co mě za tento večer trochu zklamala. Na otázku, co mě tento večer překvapilo by na prvním místě byla Carlosova výbušnost. To mi vůbec nesedí k tomu poklidnému hostinskému, za kterým sem tak ráda chodím, nebo si i třeba popovídat. To jsou ale záhady na příští dny.

Jak už jsem zmiňovala, moje nelibost k informátorovi byla silná. A teď ještě trošinku větší, protože se zdálo, že ho zajímá něco velmi specifického. A já nebyla ochotná vydat všechna tajemství, která vím. Piva jsem se zatím ani nedotkla. Prsty jsem si zapletla do sebe a dívala se na Barneyho.

"Co je to za informaci, co ode mě chceš?" zeptám se bez známek přátelství. Snad za to může ten všechen alkohol, moje prvotní posouzení daného jedince, a nebo prostě díky současnému období čekám další průser.

Nevím, jak moc je prohnaný, ale doufám, že mu nebudu muset odpřísáhnout, že mu na tu otázku odpovím, dřív než se na ni zeptá a já se rozhodnu, že nemám problém odpovědět. Proto jsem odpověděla tak, jak jsem odpověděla a ani jsem nekývla hlavou, nebo tak něco podobného.